Duben 2010

VIII.kapitola

29. dubna 2010 v 18:16 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

První večer v Neverlandu


Po procházce, si šla Sarah odpočinout do svého pokoje, přemýšlela o celém dosud zde prožitém dni a divila se sama sobě, bylo jí tu docela dobře. Michael ji nebyl vůbec protivný, nebyl ani namyšlený, ale dokáže ho mít někdy ráda, dokáže se znovu zamilovat po té co jí Daniel zlomil srdce a kousky pošlapal ?

Vysprchovala se a byl čas se připravit na večeři. Vzala si na sebe černé bavlněné šaty, s bílím ornamentem kolem dekoltu s  krátkými rukávy, chtěla se cítit pohodlně. Vlasy sepnula do rychlého drdolu, upravila svůj makeup, který jen zvýrazňoval její přirozenou krásu.

V tom někdo zaklepal na dveře jejího pokoje " Vstupte" , řekla a s napětím čekala kdo vejde. Byl to její otec, který se přišel zeptat jak se celé odpoledne měla a vyzvednout jí na večeři. "Tatínku, nedělej si starosti, měla jsem se moc hezky s Michaelem jsme prošli spoustu míst v Neverlandu" "Tak spoustu míst… a s… Michaelem, usmíval se otec, dělalo mu radost, že se zde jeho dceři líbí, že s Michaelem zdá se dobře vychází. Potěšilo ho i to oslovení s Michaelem. "Takže už to není pan Jackson" zeptal se ? "Ale tatínku, nic v tom nehledej, žádné důvěrnosti, je to jen ze zdvořilosti a vůbec.. pane Jackson, je moc dlouhé oslovení a neleze mi to vůbec pěkně z pusy" usmála se na otce. " Tak honem Sarah, Michael na nás už určitě čeká s večeří.". Sarah se zavěsila do otcovi paže a scházeli do jídelny kde již  bylo vše připraveno k večeři.

fešák

Michael oba očekával, měl na sobě tmavé sako s koženým lemováním a přezkami a červenou košili se sponou. Když uviděl Sarah v očích se mu rozhořeli plamínky. "Moc vám to sluší Sarah, prosím posaďte se" a odsunul Sarah židli a počkal až se posadila po té usedl i on sám. Večeře probíhala ve velmi přátelském duchu a nenucené zábavě. Michaelovi, bylo opravdu krásně už dlouho ve svém domě, neměl tak milou společnost a při pohledu na Sarah ani tak krásnou, nespustil z ní po celou tu dobu, co byli u stolu oči. Sarah sice jeho pohled cítila, dokonce jí místy přiváděl do rozpaků, měla pocit, že svým pohledem dokáže vše, na co si jen vzpomene. Jejímu otci, to však neušlo. Byl rád, že je tak rozumná a byl na ní hrdý, že dokáže být tak milou společnicí i když uvnitř ní se odehrává všelicos.

Po večeři se její otec zabral s Michaelem do hovoru, ohledně nějakých pracovních záležitostí, tak se Sarah omluvila a odešla do svého pokoje. Michael jí poděkoval za dnešní den a popřál dobrou noc… " Kéž by se vám něco moc hezkého zdálo Sarah, první noc v novém prostředí. Kdy by jste cokoliv potřebovala, neváhejte požádat o cokoliv i uprostřed noci." Usmál se šibalsky. "Děkuji, snad to nebude potřeba, děkuji i já za pěkný den, dobrou noc Michaeli, dobrou noc otče." Sklonila se aby otce políbila. Oba dva se dívali jak mizí na chodbě a dál pokračovali v hovoru.

n


Sarah, vešla k sobě do pokoje, postavila se k oknu s úžasem sledovala rozzářený, osvětlený Neverland, bylo to jako když byla malá holčička a maminka jí vzala na velkou pouť. Bylo to opravdu krásné, vydržela stát u okna hodně dlouhou dobu a před očima jí ubíhal celý dnešní prožitý den. Musela sama sobě přiznat, že byl vážně moc fajn, i když je Michael slavný, tak nemá hvězdné manýry, dokáže být bezprostřední, slušný, snad překoná ten strach, který v sobě má, snad překoná nedůvěru k mužům… snad ?! Michael by si to vážně zasloužil.


Stála u okna, dívala se na hvězdnou oblohu a na spánek neměla ani pomyšlení, bylo sice hodně pozdě, ale rozhodla se, že se půjde nadýchat čerstvého vzduchu a utřídit myšlenky. Bloumala jen tak po zahradě a zastavila se pod velikým košatým stromem, který se majestátně vzpínal ke hvězdnému nebi. Opřela se zády o strom, zavřela či a zhluboka se nadechla, svěží vánek jí hladil tvář, kterou mu ona sama nastavovala. Rozepnula sponu ve svých vlasech a nechala je volně povlávat, cítila takové uvolnění… takový klid.

Ovšem do doby než se ozvalo….



VII.kapitola

27. dubna 2010 v 15:59 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Jedno překvapení za druhým…


Když si prohlédla celý pokoj a koupelnu, vyrovnala si věci do prostorné šatny. Chtěla jít dolů, ale zaslechla z jednoho z pokojů krásnou hru na klavír. Bezmyšlenkovitě šla za hlasem té lákavé hudby, jako očarovaná, byla jí přímo přitahována.. Sarah stanula před dveřmi, ze kterých se líbezné tóny ozývaly. Zaklepala, … ale neozvalo se nic a hra nepřerušovaně pokračovala dál.  Nesměle otevírala dveře a nakukovala dovnitř.

ů
Uviděla Michaela sedět za klavírem v prostorném sálu, seděl k ní zády a byl zaujat tak hrou, že ani nepostřehl, že někdo vešel.

Sarah se potichoučku posadila do křesla, které stálo poblíž dveří. Poslouchala a dívala se s jakou vášní prožívá každý tón, každou melodii, kterou byla okouzlena, dříve hrávala se svoji matkou. Ale po té, co ji zasáhla její tragická smrt, ke klavíru již nesedla a to jsou už bezmála čtyři roky.

Z úvah ji vytrhlo ticho a Michael se otočil a spatřil rozpačitou Sarah, na kterou se usmál : "Sarah, vůbec jsem nepostřehl, že jste tu!"… "Omlouvám, že jsem vám sem tak vpadla, ale tak trochu jsem bloudila po vašem rozlehlém domě, přivábila mě sem ta krásná hudba. Klepala jsem, ale zřejmě jste neslyšel, ještě jednou se vám omlouvám." " To vůbec nemusíte, jsem špatný hostitel. Nechal jsem vás se ubytovat a víc se nestarám, nepřestal se usmívat. "Víte, hned, jak mě napadne nějaká melodie, musím si jí zapsat a přehrát. Je to prostě droga, to já se omlouvám vám, že jsem vás nechal čekat. Ale pojďme, je už jistě připraveno malé občerstvení, prosím, pojďme do jídelny."

Po svačině následovala další prohlídka Neverlandu a že bylo co prohlížet. Michael provázel Sarah i jejího otce po svém ranči, oči mu zářili štěstím, když viděl, jak se dokáží oba upřímně radovat ze všeho, co dělalo radost i jemu. Po hodině se Jonah omluvil, že je unavený a půjde si na chvíli odpočinout a Sarah s Michaelem zůstali spolu sami.

Byli zrovna před ohradami pro zvířata, Sarah zaujala lama s  kolouchem, kteří se krčili v rohu ohrady " Můžu jít dovnitř za nimi?" zeptala se nesměle Sarah, " Ale jistě, mají rády společnost."Michael jí pomohl otevřít dvířka a Sarah vešla. Natáhla ruku a to malé zvědavě přišlo k ní, Michael sledoval, jak něžně ho hladí, jak k němu promlouvá… byl na ně pravdu krásný pohled. Sarah se zvedla a řekla :   " Mají tak nádherné bezelstné  oči." "Ano to mají," opáčil Michel. "Mám moc rád všechna zvířata, ale tihle dva jsou mí opravdoví miláčci. Vždycky, když je mi smutno,  tak jsem u nich. Nechtěla, byste si, Sarah, zkusit malého nakrmit s lahve?"

,k


"Ano ráda,"  usmála se a vzala z jeho ruky láhev s mlékem a ani ho nemusela moc pobízet. Za malou chvilku s chutí vypilo celý její obsah a spokojeně se olizovalo. Sarah, koloucha pohladila a řekla: " Musíš hodně jíst, abys vyrostl a byl silný jako máma !"

Pak se Michael i Sarah vydali na další putování po Neverlandu za neustálého povídání. Povídali si o všem možném, o životě, lidech, o tom, proč vůbec celý Neverland vzniknul a pro koho. Bylo to příjemně strávené odpoledne.






Tak, toto je poslední poklidná kapitola.  Od příště budou kapitoly trochu více akčnější.... tak se těšte !



VI.kapitola

25. dubna 2010 v 18:11 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Vítejte v Neverlandu !


Michael se nemohl dočkat rána. Několikrát za noc byl vzhůru a ujišťoval se, zda na nic nezapomněl . Dokonce šel znovu prohlédnout pokoje, prostě perfekcionista ve všem.

         K ránu už nezamhouřil oka. Šel se vysprchovat a užíval si každou kapku vody, která dopadala na jeho tělo. Nastavoval se proudu tekoucí vody, jemně mu masírovala jeho pleť, poskytovala mu tak pocit uvolnění. Cítil, že to tolik potřeboval. Oblékl si černé kalhoty, bílé tričko do véčka a na to svojí oblíbenou červenou košili. Vysušil svoje vlasy, což se po namočení spojily do vlnitých pramínků. Stáhnul je gumičkou do culíku a zadíval se sám na sebe do zrcadla a neubránil se otázce: " Bude mě mít kdy ráda, bude mě někdy schopná milovat? Není to jen další chyba…které se dopouští ?"

Z přemýšlení ho vytrhl jeho bodyguard John, byl mu víc než zaměstnancem, ale také přítelem. Stál před pokojem a do prázdné místnosti volal: "Michaeli, pospěš si, tvá očekávaná návštěva je před branou. Už jsou tu!"  Naposledy zkontroloval svůj vzhled a vyšel z koupelny, aby je přivítal.

"Diky, Johne, že jsi pro mě včas přišel." " Není vůbec zač, Miku. Hele, je tvá nastávající hezká?" Zubil se John. "No, jen počkej a uvidíš sám," šťouchnul do něj Michael loktem.

Michael a John vyšli před dům a po příjezdové cestě přijížděla černá limuzína. Z ní vystoupili Jonah a Sarah Petersonovi.
Neverland

"Vítám vás u mě doma!" radostně hlaholil Michael a podával jim oběma ruku. Zatímco řidič vykládal jejich zavazadla.

" Dovolte, abych vás představil, tohle je John, můj přítel - ochránce a Johne, toto je Jonah a Sarah, mí hosté.
"Těší mě .. řekl John: "Kdyby jste něco potřebovali, klidně se na mě můžete obrátit", řekl s úsměvem a odcházel za svými povinnostmi.

Sarah s otcem se udiveně rozhlíželi kolem a nešetřili chválou: 
" Pane Jacksone,, váš ranč je okouzlující, je to ráj na zemi" řekl Jonah. Michael se usmál na Sarah a zeptal se: " Jakou jste měli cestu?" "Oh, děkuji, velice příjemnou a klidnou, je to krásné místo, ten váš Neverland. Je to jako by se člověk vrátil zpět do dětství nebo se zastavil v čase." Usmála se obdivně a stále se okouzleně dívala kolem sebe.  Michaela polévalo horko, to, co řekla, mu znělo jako hudba těch nejněžnějších tónů, které slýchá ve svém srdci .

"Děkuji vám, jsem rád, že se vám zde líbí, pokud budete chtít, bude to i váš Neverland" , díval se jí při tom zpříma do očí a doufal, že neuhne pohledem. Nestalo se tak. Na prahu jeho domu si hleděli do očí a bylo jasné, že jeden vidí v očích toho druhého spoustu nezodpovězených otázek.

Michael ukázal každému pokoj, který nechal připravit. Ten pro Sarah byl prostorný a slunný, vkusně zařízený, starožitný nábytek tomu dodával noblesu a vše na ni působilo přes to velmi pohodlně a domácky. Nádherný krb dodával jejímu pokoji na romantičnosti, stejně jako nádherné obrazy na zdi.

Přistoupila k oknu, jehož výhled byl do zahrady, po které se proháněla zvířata. Sarah si pro sebe řekla: " Ten tu má snad všechno i ZOO? "

A nebylo to zdaleka jediné překvapení,   které zde na ní čekalo….


   
Pozvání k prohlídce platí i pro vás  



V. kapitola

23. dubna 2010 v 15:07 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Velké přípravy… a také velká ALE ?


Tento dílek je takový  spojovací, než se  pořádně dostaneme do děje... a že se budou dít věci.. 
Tak doufám, že to přežijete a  zachováte mi přízeň.   Díky... Zuzy

Miky
Michael se nesmírně těšil na jejich návštěvu a nechal připravit ty nejlepší pokoje ve svém domě. Nemohl se dočkat jejich příjezdu, ale také se obával a nevěděl, čeho se bojí. Snad toho, že si bude Sarah myslet, že si jí tím kupuje a tak pomáhá jejímu otci z finanční tísně. Za ta dlouhá léta, co ho zná, jej má za slušného a poctivého člověka, který vždycky jedná fér. Snad bude taková i jeho dcera, kéž by !!!

Při vzpomínce na ní, mu úsměv sám zářil z tváře, aniž by si to uvědomoval. Byla mu víc, než sympatická, tolik si přál, aby peníze nebyli to hlavní, proč se za něj provdá… ale má pouhé dva měsíce na to, aby se s ní sblížil natolik, kde by mezi nimi vzniklo alespoň malé přátelství. Nikdy by žádnou ženu nenutil ke sňatku z rozumu, ale možná byl zoufalejší, než Jonah Peterson.  Věděl, že kdyby zahájil další svoje turné bez  ženy, rozcupují ho média na kousky s dalšími stupidními obviněními, na které už nemá sílu.

Nemohl by podniknout turné, předvádět ze sebe to nejlepší a čekat na další zlomyslný a smyšlený útok na jeho osobu. Bere mu to energii, kterou chce dát svým fanouškům, kteří jediní ho opravdu milují a on milujeje. Ale oni po koncertě odejdou a on zase zůstane sám, mezi spousty lidí.

Neměl sílu už dál poslouchat nic o své sexuální orientaci na muže. Takový nesmysl může vymyslet jen novinář, aby svůj bulvární plátek dobře prodal. Ani to, že chová náklonnost k dětem jinou než přátelskou a čistou - nezištnou. Jak má tupému novináři vysvětlit, že si vynahrazuje dětství tím, že se ho snaží poskytnout nemocným dětem, které také žádné dětství nemají, jsou zavřené v nemocničním prostředí a zažívají tolik bolesti a utrpení.

To je to, proč se chce oženit, proč mu to rodina a manažeři doporučují. Tak to cítí i on sám. Samota ho zžírá stále víc a víc.  Doufal, že při návštěvě Sarah jí to bude moci takhle vysvětlit, ale pochopí to… ? Bude ochoten nechat konečné rozhodnutí na ní, stejně tak nebo tak, by pomohl jejímu otci z nesnází i kdyby měl zůstat sám...  

        Při této poslední myšlence ho někde hluboko v srdci bodlo. Sarah se mu líbila čím dál víc, je citlivá, milá, má vystupování a vlastní šlechetné srdce. Především pak je to krásná žena, kterou by bylo snadné milovat, nejen pro její krásu, ale především pro to, jaká sama doopravdy je. Napadalo ho ve spojení se Sarah všelicos. Ale nemohl se sám sebe nezeptat, zda by ji chtěl i za matku pro své děti, které by miloval stejně tak, jako ji. Toužil po rodinném štěstí.

        Bude ale Sarah chtít mít děti, pomáhá jim také,…. ale bude chtít vlastní ? Měl pocit, že je toho tolik, co by jí chtěl říct, na co se zeptat, bylo příliš ALE ?…. dva měsíce je tak neskutečně málo…. a navíc je v tom zahrnut i případný sňatek a odjezd na turné. Myšlenky ho trýznily celou tu dobu, od které ji viděl naposled.

Už zítra jí uvidí znovu… už zítra ! Snad mu ona sama dá odpověď na všechny jeho otázky.


IV. kapitola

21. dubna 2010 v 18:11 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Návštěva


Povídali si dlouho všichni tři, po odpoledním čaji nabídnul Jonah Peterson procházku po zahradě. Bylo krásné slunné odpoledne.
+

Michael nabídku rád přijal, i když bez deštníku nemohl vyjít do zahrady. Všimnul si údivu ve tváři Sarah a pohledu, který směřoval na jejího otce….Proto řekl: "Víte, jsem alergický na prudké slunce a navíc trpím poruchou kožního pigmentu. Vitiligo způsobilo, že má barva pleti je stále světlejší a citlivější."
Sarah se na něj podívala a v jeho tváři viděla ostych malého dítěte, které se právě přiznalo k něčemu, co provedlo. Bylo jí ho tak nějak líto. "Promiňte, nechtěla jsem se vás dotknout, nebo vyzvídat, netušila jsem to", řekla na omluvu.    "Nic se nestalo, neomlouvejte se", usmál se Michael.
         Všimla si jeho krásného a milého úsměvu, bylo to pro ni malé povzbuzení, že nebude zas tak domýšlivý a pyšný na to, kým je. Vždyť to ,co říkal o novinářích, jí stačilo, aby začala pochybovat v jeho prospěch.

Prošli celou zahradu a Michael se obdivoval spoustě věcí, květinám, keřům, jezírku ,v němž plavali ryby. Bylo to tak uklidňující, pečlivě upravené cestičky vysypané jemným pískem, cítil se v její přítomnosti uvolněně a svůj, jak už dlouho s nikým.

Blížilo se rozloučení po stráveném čase s Jonahem Petersonem a jeho dcerou. Celé odpoledne v jejich přítomnosti, hlavně v JEJÍ blízkosti, uběhlo tak rychle. Díky ní bylo celé setkání velmi příjemné.

"Děkuji vám za velmi vlídné přijetí a krásné odpoledne, pane Petersone, i Vám, slečno Sarah," díval se na ní svýma hlubokýma čokoládovýma očima, které Sarah fascinovaly, jako by se do nich bořila.

"Dovolte, abych vás pozval někam, kde to mám moc rád, na můj ranč Neverland. Budu šťastný, když se vám tam bude také líbit tak, jako mě u vás. Budu velmi potěšen, když Vy i Vaše dcera mé pozvání přijmete. Tiskl si ruku s Jonahem a při tom pokukoval po Sarah.

Jeho rychlý přístup jí tak trochu zaskočil, ale nedala na sobě nic znát a odpověděla: " Díky za pozvání, pane Jacksone, rádi vám s otcem návštěvu oplatíme. Musíme se přece lépe poznat, než..." Nedopověděla a sklopila hlavu!

Udělal to za ní .. "Než se vezmeme?" "Ano, přesně to jsem chtěla říci, s omluvným úsměvem se na něj podívala a dodala: "Téměř o vás nic nevím, jen to, že jste velmi slavný, ale na tom přece svazek dvou lidí vůbec nestojí". "To máte pravdu, někdy je mi popularita spíš na obtíž," povzdechl si, když si představil, co všechno to obnáší. Neušlo jí, jak se změnil výraz v jeho tváři, všimla si i toho smutku v jeho krásných očích…. Proto se zeptala: "Kdy by se vám to hodilo"?
Michael byl šťastný, ani nevěděl proč, vždyť za ním jezdí spousta lidí, ale ona je jiná… je… bude... jeho žena ?

"Tak třeba hned příští týden, v pondělí - vzhledem k tomu, že je dnes pátek, bude to za chvíli". Řekl a na oba se usmál, jak Sarah, tak Jonah, mu úsměv opětovali.

III. kapitola

19. dubna 2010 v 16:18 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Setkání - Tváří v tvář svému osudu


Druhý den na to, Jonah Peterson telefonicky informoval Michaela Jacksona, že jeho dcera jeho návrh zvážila a souhlasí. Bylo by dobré, kdyby se zastavil dojednat podrobnosti jejich "dohody".

Tajně si přál, aby k sobě našli alespoň malé pochopení, ale jak znal svoji dceru, příliš v to nedoufal. Byla zásadová a přímočará se smyslem pro princip.Co na srdci, to na jazyku a navíc po tom zklamání, které zažila s Danielem, cítila se stále zraněná.

Přesto, že byla vždycky jemná a citlivá, tak jí dokázalo rozzlobit, děla- li se někomu křivda nebo bezpráví a měla touhu to změnit a pomoci, kde jen mohla. Činí tak i teď, pomáhá mu z nesnází, do kterých ho dostali jeho makléři a poradci, kterým on tak věřil, zatímco se chtěli na jeho účet jen obohatit. Dokonce i Daniel, který je využil oba, to vlastně všechno způsobil!

Položil sluchátko a šel informovat svoji dceru, že budou mít ještě ten den návštěvu….

Sarah, se na setkání s ním připravovala nejen po psychické stránce, snažila si udržet pověstnou rozvahu a rodiči vštípenou lidskou slušnost. Snažila se zachovat klid a nadhled. Bude to těžké tváří v tvář svému osudu a hlavně tváří v tvář Michaelu Jacksonovi. Zatrhla si zbytečné přemýšlení konstatováním, taky je to jenom člověk a šla se upravit.

Oblékla si modrý kostým se světlým lemováním, svoje dlouhé vlasy sepnula sponou a sešla po schodech do přijímacího pokoje, kde seděl její otec a naproti němu v křesle ON.

Snažila se vypadat klidně a docela se jí to dařilo, ale uvnitř ní se vedl boj. Rozum bojoval s citem a naopak.

Když sestoupila poslední schod, všimli si jí a jako na povel vstali. Michael se z křesla vymrštil velkou rychlostí a šel jí vstříc:"Dobrý den ,slečno Petersonová, jsem rád, že Vás vidím a děkuji za přijetí."

S mírnou úklonou jí podával ruku, kterou s lehkým úsměvem přijala. "Dobrý den, pane Jacksone, vítám Vás!" Pomyslela si v duchu, tak zdvořilostní fráze bychom měli za sebou. Posadila se vedle otce s očekáváním, co se bude dít. Pokukovala po něm v nestřeženém okamžiku, když si myslela, že se na ní nedívá. Přesně to samé dělal i Michael, byla okouzlující, jemná, při tom z ní vycházela velká síla osobnosti.

Bavili se s otcem o všem možném, o investicích … o lidech.. o světě… zdál se jí velmi vnímavý, ale stále mlčela.

Najednou ji oslovil: "Slečno Petersonová, nechci na vás nikterak tlačit. Vím, že pro Vás celá tato situace není nikterak lehká i pro všechny zúčastněné. Věřte mi, kdyby bylo po mém, nikdy bych po nikom nic takového nežádal. Sklopil oči a lehce se začervenal.

Sarah se nadechla ,aby se zeptala: "Víte, pane Jacksone, mám ráda jasno mezi lidmi, usnadní to spolupráci a vzájemné pochopení. Dovolte mi otázku." Nečekala, až jí to dovolí, prostě se zeptala na rovinu. "Proč se chcete oženit, proč se
chcete oženit se mnou, neznáte mě, stejně jako neznám já vás, myslím tím, jako člověka, ne, jako známého umělce?"

"Oh," povzdychl si Michael a v duchu si řekl: "Ta se s ničím nepárá, jde rovnou k věci, možná, že je to tak lepší. Stejně by ta otázka mezi námi visela a jednou by přišla".

"No , víte slečno, já ...trochu zrudnul a zkousnul si ret … já, sice jsem známá osobnost, ale taky jsem všude pronásledovaný médii a paparazzi, kteří si o mě vymyslí úplně všechno. Nejen, že na tom není nic pravdy, ale lidé tomu věří, což mě bolí. Víte, nejsem jenom zpěvák a tanečník, ale také se snažím pomáhat lidem kolem a hlavně dětem. Moc bych si přál mít po svém boku ženu, která by se mnou sdílela nejen život, ale práci pro dobročinnost a charitu. Vím, že i Vy jste ochotně a ráda pomáhala v sirotčincích, prozradil mi to váš otec."

Sarah, udiveně pohlédla na otce, který klopil zrak, pak odpověděla: "Ano, máte pravdu, pane Jacksone, pomáhám tam ,kde je pomoc potřebná a malé opuštěné děti ji potřebují nejvíc ze všech! "

Michael se jí zadíval do očí a měl pocit, jako když ho někdo pohladí po duši. To ,co právě řekla, bylo krásné a upřímné, ale i to, jak to řekla. Měla vlídný pohled a krásné plaché oči, které se podobali těm jeho.

Nebo, že by si to jen ve skrytu srdce tak moc přál…….???

II. kapitola

17. dubna 2010 v 21:38 | zuzy |  ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

II. kapitola - Rozhodnutí


Probudila se ráno s prvním slunečním paprskem, který vcházel skrz velké francouzské okno, jehož výhled vede do zahrady. Přistoupila k němu a snažila se rozpomenout, zda to nebyl jenom špatný sen. Nastavovala svoji krásnou tvář prvním slunečním paprskům a přemýšlela… z jejích úvah ji probral pohyb v zahradě, zbystřila a viděla svého otce, který se zamyšleně procházel krásnou květenou. Pohled na něj nasvědčoval, že ani on toho moc v noci nenaspal.

Posadila se zpět na postel, vzala do rukou fotografii své matky, která se na ní usmívala, o níž všichni říkali, že její krásný úsměv, dlouhé plavé vlasy a mandlové oči zdědila po ní. Přejela prsty po fotografii a ptala se sama sebe a zároveň si odpovídala: " Maminko, ty bys to udělala, že??? Ty bys obětovala své pohodlí, štěstí rodině, vždyť, když jsi se vdávala, také jsi toho o tatínkovi moc nevěděla. Nakonec jsi byla šťastná až do chvíle, kdy jsi….odešla."

Slaná slza jí stékala po tváři a dopadla na fotografii v jejích rukou. Udělá to! Řekne otci, že se provdá za Michaela Jacksona a bude sdílet svůj život s ním, snad si zvykne. Možná uvěří ve šťastný život po jeho boku a bude plnit přísná pravidla jejich smlouvy, která pro ně sepsali právníci. Snad??

Sešla dolů do haly, kde otec zadumaně seděl nad novinami a sledoval burzovní zprávy. Jeho hluboká vráska na čele byla ještě výraznější, než kdy jindy.

"Otče, víš…. přemýšlela jsem". Překvapeně na ní pohlédl. " O čem jsi přemýšlela, holčičko?"
"Udělám to.. vezmu si ho..!" "Ale, Sarah nechci tě nutit, nechci, abys trpěla a kvůli mně byla nešťastná." Peníze nejsou všechno, uskrovníme se, ty jsi pro mě v životě důležitější, mám už jen tebe." Přerušila ho: "Ne, tatínku, udělám to, abys kvůli mě měl potíže nebo tě zavřeli do vězení pro dlužníky, nejsou v tom jenom tvoje peníze. To bych nepřenesla přes srdce, kdyby se o tobě povídali lži a házela se na tebe špína!"

Ach, dítě, jsi tak šlechetná, stejně taková, jaká byla tvá matka!" Přišel k ní, objal svojí dceru, kterou nade všechno miloval a trpěl tím, že jí nutí k něčemu, co by za normálních okolností nepřipustil.

POVÍDKA : Křižovatky osudu

15. dubna 2010 v 17:46 | zuzy |  ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu
Táááák než jsem dám první kapitolku, chci vás varovat! :o)

Je to jen můj první pokus, ať se to týká celého blogu, na kterém hodlám do budoucna zapracovat, tak povídky - mé první ! Protože Michael Jackson je věčnou inspirací, tak i tato povídka začíná tak nějak od konce. :o)

Prosím o toleranci chyb a celého designu, teprve se učím! :o)
Tak snad časem přidám něco dalšího než tuto povídku. Nebojte se komentovat, bedeme se učit navzájem. Díky Vaše Zuzy

I. kapitola - Proč já ?



"To ne! Nikdy si Michaela Jacksona nevezmu!

To po mě nemůžeš chtít!" " Ale, holčičko".. změnil svůj přístup k dceři Jonah Peterson…. z káravého tónu. "Vždyť víš, slíbil mi velkou finanční injekci, abych nemusel vyhlásit bankrot! Líbíš se mu, jsi mu sympatická…už dlouho, pokaždé se mě na tebe vyptává a zajímá se o tebe! A on není zas tak…" Nedopověděl …s pláčem se Sarah rozběhla ke svému pokoji a bouchnutí dveří, přehlušilo její pláč!

Svalila se na svoji širokou postel a vzlykala. "Proč já… proč mě můj vlastní otec nutí do takové oběti? Proč? Copak neví co se o něm povídá…co se píše v tisku?" Párkrát ho zahlédla na nějakém večírku, kam doprovázela otce po smrti své matky, když to vyžadovalo společenské postavení jejího otce. Postavení bankéře a dobře situovaného člověka z horní vrstvy a společenské smetánky!

Nikdy se s ním neměla potřebu sbližovat i když si byli představeni na jedné takové akci, kterou krátce na to s omluvou, že se jí udělalo nevolno opustila.
Ten člověk jí byl lhostejný a co víc .. do jisté míry na ní působil jako "podivín", který na sebe výstředním způsobem života poutá pozornost nejen médií, ale všech lidí a nebylo to vždy zrovna lichotivé pro člověka tam mediáně známého. Nikdy se o něj nezajímala ani o jeho hudbu a ječící a omdlévající fanynky, na ni působili jako hysteriky, které si rvou vlasy sova ho uvidí.

Teď jí otec oznámí, že vlivem špatné investice je na pokraji bankrotu. Ve svých pětadvaceti letech má svázat svůj život s někým jako je Michael Jackson ?

Nechtěla si tuto možnost vůbec připustit, neměla pomyšlení na vdavky po tom nevydařeném vztahu s člověkem, který usiloval o její věno a ne o ni a který ji tak hluboce ranil, nedokázala si představit, že by její bolavé srdce mohl někdo kdy vyléčit a zatím se má vdát, bez lásky, bez citu, jen aby zachránila svého otce kterého tolik milovala, který byl v tuto chvíli pro ní vším, nejen otcem, ale i matkou a vůbec celou její rodinou.

Nedokázala si představit, že bude ve svém životě plnit a žít smlouvu, kterou sepíší právníci jejího otce a Michaela Jacksona…víčka se jí únavou zavírala a ona usnula vyčerpáním a smutkem, který tryskal nejen z jejího srdce, ale i z duše a její poslední myšlenka byla…jak by se na jejím místě zachovala má matka, pro kterou rodina byla vším a na prvním místě ?