Květen 2010

XXIV.kapitola

31. května 2010 v 17:00 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Verdikt lékaře


Krve by se ve mně nedořezal!!!! Jak mě i Sarah vyděsil, doktor jeden hrozná! … Pak řekl jen…

m
…. "Tááák vážení, moc vám gratuluji, budou to DVOJČÁTKA!! Vše je v naprostém pořádku, ale paní si musí jen hlídat svůj nízký tlak, pravidelně odpočívat, brát nějaké vitamíny, které jí předepíšu a dětičky i ona budu v pořádku prospívat!"

Myslel jsem, že radostí omdlím!!!

Začal jsem Sarah zběsile pusinkovat a pak jsem se od samé radosti vrhnul na doktora, který se ukázal být velký sympaťák! Ani mě nechtěl za ta políbení žalovat!! Dokonce i držel…, když viděl že jsem od radosti mimo! Asi se nesetkává s takovou reakcí budoucích tatínků …. No ale všechno je jednou poprvé. Pak jsem ho ještě na důkaz díků objal a on mě jen poplácal po zádech, jako že jsem dobrej, že jsem pašááááák !  Dvě děti najednou, jsem prý vyjímečný…ale to já ne to Sarah! Já jen byl při tom! 

Sarah nás sledovala, velmi pobaveně a celá ordinace se otřásala smíchem, který šel přímo od srdce, smíchem štěstí…. Bože to je poprvé co to řeknu…vy to pochopíte…. bylo to lepší než hudba a tanec dohromady!

Pomohl jsem Sarah vstát z lehátka a při loučení nám dal pan doktor ještě fotky z ultrazvuku. Vůbec nikomu jsem je nechtěl půjčit dokonce ani Sarah, ale ta mi je prostě vzala a nebavila se o tom se mnou. Dokáže být i krutá, ale za to může ten její vrozený temperament. Ví, jak mě ukočírovat!

Jo už jsem vám říkal, že JÍ strašně moc miluju…? Že, říkal a několikrát….? Tak to je dobře, protože je to pravda pravdoucí, přísahám na holej pupík !

Nenarodí se nám jedno, ale hned DVĚ miminka. Okamžitě jsem to volal své matce a Sarah tatínkovi, prostě sdílená radost dvojnásobná radost. V našem případě i více násobná…

Tak vám řeknu, že se mi nebude chtít ale vůbec odjet. Jen to pomyšlení, že pojedu sám a že doma nechám to nejcennější co mám.. tak mi to trhá srdce už teď, ale zatím jsem doma, jsem s nimi. Nikdo mi tu radost nepokazí.

Prostě, teď jsem na Sarah zase dohlížel já, pečlivě jsem jí střežil, asi jsem to místy s tou péčí trošku, ale jen trošku přeháněl. Sarah se někdy vztekala, že je sice těhotná a není nemocná, nebo nemohoucí stařenka....že ledacos zvládne… ta se jen tak nedá, stejně si uhájí pozice. Beru, někdy ty její nálady z reservou, má na to nárok, chápu ty hormonální změny co se dějí v jejím těle.
r

Pssst, nikomu o tom neříkejte. Já to Sarah taky neřekl… ale zásobil jsem se poučnou literaturou, studuju, co a jak aby děťátko, vlastně v našem případě děťátka měla pro svůj vývoj to co potřebují. A jak se znám i mnohem víc. Chci vědět všechno co se zdravý těch mých třech zlatíček týká. Chci pochopit, jak se Sarah cítí… co prožívá…Tak ne, že to na mě někomu řeknete..!  Spoléhám na vás!

Miluji vás všechny, velmi moc !

                                                                                 

XXIII.kapitola

29. května 2010 v 10:10 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Rodičovství, to je vážná věc ! Neutíkám, nejsem zbabělec!

Po té úžasné zprávě co mi Sarah oznámila, jsem se po Neverlandu přímo vznášel blahem..

Avšak čas je neúprosný! Chtěl jsem dokončit zbývající koncerty, ale měl jsem měsíc na to abych se dal do pořádku. Stejně tak dlouhou dobu na to, abych trávil veškerý čas se Sarah a tím drobečkem tam uvnitř jejího těla. Často jsem přemýšlelo zázraku zrození a co teprve až budu moci vzít toho drobečka, ten úžasný Boží dar do svého náručí.

Tyto představy ve mně probouzeli ochranitelské a rodičovské touhy a vlastnosti. Věděl jsem přesně v co a jak chci své děti vychovat. Nebudu, nechci nikdy opakovat chyby, kterých se na mě dopustil můj otec. Já budu jiný, budu své děti milovat, chránit a být jim nablízku když budou potřebovat moji pomoc, podporu.

Často usedáme se Sarah v altánku do příjemného a svěžího stínu za horkého dne. Bavíme se o tom co nás čeká jako budoucí rodiče. Je to báječná žena, bude báječná matka, téměř ve všem se shodneme. Když říkám téměř… jediné na čem jsme se zatím neshodli je jméno. No, ale uvidíme na to je ještě čas. Teď se starám především o ní, o to aby měla pohodlí a klid, hlavně od médií!

Už příští týden jde na další kontrolu i s ultrazvukem. Sice bránila, že to zvládne, ale chci být při tom. Snažíme se to ještě utajit. Ví to jen pár lidí v domě a naše rodiny, které respektují naše tajemství. V životě by mě nenapadlo, že mě rozněžní pohled na miminkovskou výbavičku… všechno je tak maličké…tak.. no vidíte a zase se dojímám. Stejně tak, když ležíme se Sarah jen tak v naší posteli a já jí hladím bříško, nemůžu si pomoct, prostě si to užívám.

Janet je tu často, jen co jí to pracovní povinnosti dovolí. Vždycky přijde s úsměvem roztaženým od ucha k uchu a její všude plno. Nikdy si neodpustí zeptat se : "Ták, copak dělají naše hrdličky?" Vždycky odpovídám stejně"Stále vrkají a cukrují!" Jako správná budoucí teta vždycky přinese něco do výbavičky pro malé.

Protože zatím nevíme co to bude zda holčička nebo chlapeček, tak nosí všechno ve dvojím provedení v růžové a bledě modré barvě… co prý nepoužijeme tentokrát tak použijeme podruhé! Sarah o nás říká, že jsme stejní rošťáci…jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet…a má úplnou pravdu! Vážně jsme si dost podobní.

Týden utekl zase tak rychle a my se dostavili na sjednanou prohlídku. Byl jsem nervóznější než Sarah, ta mě ještě uklidňovala. Dokonce mi "zase hubovala" prý: " Michaeli. Kdyby to bylo na mužích, aby rodili děti, tak už dávno lidstvo vyhynulo! Vždyť se podívej jak zase vyvádíš."Prostě já se jen snažím, by to všechno klaplo, prostě to musí všechno být perfektní za jakýchkoliv okolností….     
                                                                                                                                          
MJ

Doktor Sarah prohlédl ( mě vyhodili, taková drzost! ) pak nás oba vzal do vedlejší místnosti, abychom se mohli podívat na ultrazvuku na naše miminko. Natřel jí břicho nějakým gelem a jezdil jí o něm takovou divnou věcí co pípala…tak si říkám…Sarah měla zase pravdu! Je vážně dobře, že muži nerodí děti. Toto udělat mě, tak se smíchy zblázním. Někdy je ta lechtivost na obtíž to mi věřte!

Hypnotizoval jsem monitor, ale stále nebylo nic vidět.. jen takový silný zvuk a rachot… byl jsem mimo sebe, když nám doktor řekl, že je to srdíčko toho mrňouska..nemohl jsem tomu věřit, bylo tak silné a jak rychle tlouklo.



Byl jsem dojatý, pevně jsem tiskl ruku Sarah a oba jsme upřeně sledovali monitor, až do chvíle… kdy doktor řekl… to co řekl…

   "Tak moment...něco tady nehraje… to.. snad….???

XXII.kapitola

27. května 2010 v 15:54 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu
Tak broučci moji, nechci vás děsit a napínat víc než je nutné,  proto se záhada se Sarah v dnešním díle  vysvětlí... tak se o ní nemusíte bát... je ve skvělé formě! Jak už nadpis napovídá... Jen si zkuste u toho představit Michaela, jak je roztržitý a radostný...
Tak příjemné počteníčko, děkuji moc  za vaše komentíky a skvělé reakce, připomínky...jsou pro mě motivací.  Doufám, že vás stále povídka baví...  VAŠE ZUZY

Sladké tajemství

Tentokrát jsem čekal s pusou zavřenou co mi odpoví…. Posadila se na posteli, dala si za záda další polštář , nadechla se a řekla……

…… " Michaeli, pojď posaď se a nepobíhej tady jak hladový lev v kleci, jsem z tebe děsně nervózní! Posaď se a konečně mě poslouchej!!!" Poklepala rukou na postel vedle sebe a já si k ní přisednul, vzal jsem jí za ruku a očekával jsem ortel….

         "Ten můj specialista, je…gynekolog - porodník!" Bože, jak jsem nechápavý… opakoval jsem rozčileně po ní..... Ták… gynekolog … a porodník… začal jsem zase pobíhat sem a tam aniž bych si cokoliv uvědomil. Sarah mě propalovala pohledem a já se prudce zastavil, konečně mi to došlo! Prudce jsem se otočil a zíral na ní neschopný cokoliv říct.... koutky jí cukali do úsměvu.. vrátil jsem se na místo vedle ní na posteli  a začal jsem nyní ko..kok..tat  já! "Sarah, ch.. chceš mi tím… ř… říct, že jsi.. že. čekáš…že .. budeme mít.. MIMINKO?" " Ano, Michaeli. Přesně tak, jsem v desátém týdnu. Takže, za pár měsíců budeš otcem." Usmívala se a čekala jak zareaguji…
&

Nebyl jsem schopný normálně uvažovat, kolem mě jako by vybuchnul ohňostroj ... topil jsem se ve vlastním štěstí, hlas mi selhával, oči mi zaplavovaly slzy štěstí a to už jsem myslel, že nemůžu být šťastnější..… Objímal a líbal jsem Sarah zběsile a znovu pobíhal sem a tam…tentokráte od radosti! Měl jsem doslova záchvat štěstí, vyskočil jsem dokonce na postel a skákal v ní jako rozpustilý kluk, až Sarah vedle mě nadskakovala do výšky!

 "Michaeli dost už, chceš aby mi bylo zase špatně?" smála se…. "Ou, Sarah promiň, já jen od samé radosti… " "Já vím, ty můj skokane  pojď vedle mě…" Lehnul jsem si k ní do postele, objal jsem jí a užíval si svého, našeho společného štěstí…

….Bavili jsme se spolu jak to bude dál…jak a kdy to oznámíme našim rodinám, taky tisku, ale na to je dost času.. nač se otravovat něčím nepodstatným.. Je jisté, že jsme se těšili z té velkolepé noviny, už jsem konečně pochopil ty její slabosti a nevolnosti, jsem vážně moc rád že mají příčinu právě v těhotenství… páni… budou z nás rodiče!

Myšlenky mi i v této chvíli utíkali k práci.....

Budu muset dokončit turné, abych byl u toho zázraku zrození, ale nechce si ani trochu oddělit se od Sarah. Nechtělo by se mi ani po tom co se miminko narodí to už vůbec ne. Jak jí to jenom řeknu? Napadlo, mě že zavolám Janet, aby Sarah dělala společnost, když tu nebudu….  "Miku?? Nad čím to zas přemýšlíš?" probrala mě otázka od Sarah… trochu jsem jí neřekl všechno…  "Sarah, představuji si jaké to bude, až tu budeme tři." Nemůžu se dočkat! Sarah se trochu obávala že .... "Miku a budeš mě mít ještě rád, až začnu tloustnout, budu náladová a protivná, taky mi budou otíkat nohy, bolet záda.. " Ale to víš, zlatíčko že tě budu mít rád! I kdybys měla na nose vééélkou bradavici s  i chloupkem !" Chechtal jsem se jí, aby o sobě neměla, žádné pochybnosti. Vážně, bych jí miloval za všech okolností. Vysloužil jsem si za to políček, praštění polštářem a spoustu něžných polibků, tak to jde ne?

"Tyyy ….Miku a taky budu mít roztodivné těhotenské chutě, jako například teď...!" mlsně si olízla rty… " Sarah, mám ti pro něco seběhnout dolů do kuchyně? Alice ti jistě něco ráda připraví " Mohl jsem se přetrhnout, abych se zavděčil po tom co jsem si jí před chvílí tak nepěkně dobíral... už, už… jsem vstával, jako že půjdu... , ale chytla mě za rukáv.

"Prosím tě nikam nechoď! Nejsou chutě jako chutě...." Šibalsky se smála a povytáhla obočí a přitulila se blíž k mému rozechvělému  tělu. Začala se mě hladit a smyslně dotýkat na těch nejcitlivějších místech, však vy víte která to jsou! I já sám často ač nevědomky na ně poukazuji při svých vystoupeních. Ovšem dělám to nevědomky.... zatím co Sarah.. ona.. moc ... dobře... ví... kam sáhnout... ouu...ouu.. to je ssslast!

Posadila se na mě a začala mi hladově rozepínat košili a vrtět na mě svojí pánví. Je jasné, že jsem se takovým "chutím" nejen nebránil, ale vyšel jim všemožně vstříc!

To nám to těhotenství pěkně začíná, nemyslíte..?

XXI.kapitola

25. května 2010 v 16:33 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu


Šok !

mik

Všichni přátelé mi říkali, že manželství mi velice prospívá a opravdu, to přerušení turné mi vážně udělalo dobře. Můj zdravotní stav se díky péči mých blízkých lepšil. Sarah na mě pečlivě dohlížela, vůbec není lehké ji obelstít. Pozoruje a nic neříká, už mockrát mi to potom spočítala najednou! Dokázala mi vyhubovat co se do mě vešlo - ovšem s láskou! Vytříbil se jí pro to tyto záležitosti nějaký nový smysl, jinak si to neumím vysvětlit.

Ovšem mediální spekulace o přerušení turné, to bylo víc než tučné sousto. Nejdříve pro to že se "údajně" naše manželství rozpadá, pak že se po všech stránkách rozpadám já… a nakonec z toho udělal bulvár aféru století.

Michael Jackson, je závislý !

Na čem jsem se nedozvěděl. Nepomohlo ani prohlášení do tisku, televize ve kterém všechny okolnosti pravdivě vysvětluji.. no co .. už jsem si mohl zvyknout. Hlavní a podstatné je, že z toho nic není pravda.

Začal jsem pomalu pracovat , nahrávání, skládání písní… Prostě bez hudby a tance nemohu být. Pokud se ptáte na Sarah.. tak je tu se mnou a šťastná. Jde to na ní i vidět, usmívá se, věnuje se dětem, které sem na Neverland stále přijíždějí. Někdy jen tiše "závidím" jak to s nimi skvěle zvládá. Umí poutavě vyprávět neobvyklé pohádky a příběhy. V tu ránu utichne i ta největší vodní bitva a všichni poslouchají a já nejsem žádnou vyjímkou. Stále chodí pozornosti a pozdravy od fanoušků, vzkazy, přáníčka, dárky, hračky a plyšáci.

… Bylo to jednou odpoledne, venku bylo velké horko a Sarah seděla v našem pokoji na zemi a probírala se těmi milými dárky, které s kupily na velké hromadě a přebírala je. Vážně mi tím moc pomáhá. Přisedl jsem si k ní, abych se těmi věcmi potěšil, vždyť miluji všechny své fanoušky. Plyšáky až na některé daruji dalším nemocným dětem. Neberu to jako projev neúcty k fanouškům, že si nevážím jejich darů, ale jsou jako mojí součástí k uzdravení dětí, světa.

Když už měla krabici plnou, prudce s ní vstala a zavrávorala tak, že jí upustila na zem. Chytil jsem jí jen v poslední okamžik, abych zabránil jejímu pádu na zem. Popadl jsem jí do náručí a položil na postel a podložil jí nohy, byla v bezvědomí.. Myslel jsem, že se zblázním strachem o ní. Poplácával jsem jí po tváři a rychle jsem namočil kapesník a položil jí ho na čelo. Probrala ze za chvilku, ale mě to přišlo jako celá věčnost. Byl jsem jistě bledší než ona.

Když konečně otevřela oči nechápavě se rozhlížela kolem sebe : "Michaeli co se stalo a jak to že jsem v posteli?... aha už vím, neměla jsem tak prudce vstávat, že..? Navíc to horko a ten můj nízký tlak..?" Řekl jsem jí a nedal se zastavit, přerušit… starost o ní mě nutila vymýšlet co se s tím dá dělat, jak jí pomoci.. "Ale Sarah měla bys zajít k lékaři, nemůžeš být stále tak slabá a unavená. S tím se musí něco udělat a nejlépe hned!"

"Ale, Michaeli… já… tam… b…Musíš najít nějakého odborníka." "Michaeli no.. tak… já už u doktora byla!" Křikla na mě. … "A jak to žes mi to neřekla, šel bych s tebou, doprovodil tě, nechal bych si zjistit co je zač!" A co říkal ten tvůj doktor?" "Říkal, že to brzy přejde… že…j…" "Ale prosím tě Sarah, co je to za odborníka, který řekne pacientovi že to , přejde!" Byl jsem rozzlobený čím dál víc, taková drzost, nehoráznost, hněv mi tepal i ve spáncích, viděl jsem rudě! Nebylo v moci Sarah mě zastavit. "Musím ti najít jiného, nějakého specialistu, toho nejlepšího i kdyby byl na druhém konci světa! Najdu ho! Má žena nebude chodit k nějakýmu felčarovi!"

"Michaeli, ale já mám toho nejlepšího!" "Prosím tě Sarah, to bych rád věděl, jakou má specializaci ten tvůj doktor ?"

Tentokrát jsem čekal s pusou zavřenou co mi odpoví…. Posadila se na posteli, dala si za záda další polštář , nadechla se a řekla……



XX.kapitola

23. května 2010 v 13:14 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Konečně doma

Všichni na nás už čekali, vítali nás… bylo to od nich tak srdečné.. co bych si bez nich všech počal? Byli jako moje druhá rodina. Byl to skutečný návrat domů!

Sarah si to také užívala, měli ji tu všichni rádi, s každým se šla přivítat osobně i když byla unavená po cestě. Moc si jí vážím, moc ji miluju, ale to vy víte, ví to i Sarah, neustále jí to opakuji.
ůůů

Vrátili jsme se domů do Neverlandu jako skuteční manželé. Byli jsme jimi už i před tím, ale náš vztah se neměl čas rozvinout… za to teď jsme závislý jeden na druhém a je to znát, aniž bychom si toho byli vědomi. Všichni si toho všímají, jako například má milovaná nejen "kuchařka" Alice. Je mi něco jako druhá matka. Všimla si to toho hned po našem příjezdu, nemusel jsem jí nic vysvětlovat… věděla, že mezi námi je skutečná láska a ne dohoda jako na začátku.  Štěstí se totiž nedá skrýt... bylo na mě i na Sarah vidět. Alice měla z té změny která se nám udála upřímnou radost, taky mi to nezapomněla říci, je to skvělá a ryzí žena a je dobrou duší toho domu.

Chtěl jsem udělat Sarah radost, proto jsem hned jak byla chvilka volná, zavolal otce Sarah a domluvil s ním, aby nás přijel navštívit, byl moc rád, že jsme zpět. Jen tak na okraj. Vzpamatoval se s dluhů a začíná se mu znovu dařit. To budou přímo skvělé zprávy pro Sarah, jsem moc rád, že ji po návratu domů mohu dělat jednu radost za druhou, zaslouží si to, za to jaká je a jak to se mnou po celý ten čas dokonale zvládala, škoda jen, že tu s námi není její matka…tolik bych jí chtěl říci, jakou skvělou dceru má…

Také jsem zavolal Janet, protože jsou si ze Sarah velmi blízké, neustále si po dobu turné volaly a hihňaly se jako malé uličnice. Jen doufám, že né mě !

Byl jsem unavený po cestě, šel jsem se osprchovat do své koupelny, která je u mého pokoje. Sarah mě hledala a našla. Mým zvykem je prozpěvovat si téměř všude a hlavně v koupelně. Potichoučku otevřela dveře a prudce odhrnula závěs.. nedovedete si představit jak moc mě vylekala.Tak strašně moc, že jsem zaječel leknutím a snažil se rukama zakrýt co se dalo.(poznámka: Jedna ruka mu by určitě nestačila! )

Kdybych tušil, že je to má žena, nevyváděl bych tak! Ztrestal jsem jí za to! Objal jsem jí a i se šaty ji zatáhnul pod tekoucí sprchu. Protestovala, ječela a pištěla, ale nakonec si to užívala stejně jako já… má taky ráda vodu!

Jenže já byl bez šatů, ona měla na sobě teď už mokré na tělo přisáté a namočením průsvitné oblečení, které jsem z ní postupně ztrhal. Sice to nebylo snadné, ale bylo pro můj záměr zcela zbytečné!

Chvilku jsem na ní doslova jen zíral... a pak jí z něj pomohl a nejen to .. oplatil jsem jí její péči co mi poskytovala na turné a začal jí masírovat ztuhlý krk, pod tekoucí horkou vodou. Nešetřil jsem při tom polibky. Vzal jsem si jí přímo ve sprše. Naše první milování doma! Tak mě napadá vždyť mi nemáme ještě společnou ložnici… před odjezdem jsme jí vůbec nepotřebovali.. to se změní budeme sdílet můj - náš pokoj. Myslel jsem, že nemůžu být šťastnější!   

Omyl?! …

XIX.kapitola

21. května 2010 v 15:25 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Zdravotní potíže


dan
Turné bylo v plném proudu, byl jsem stále unavenější i když jsem se snažil odpočívat, bylo to stále náročnější. Bolela mě záda. Sarah to vždycky komentovala:
"To se nediv Miku, když řádíš jako tajfun. To je energie co za ten večer vydáš, ani mladší ti nestačí!" sice jsme se tomu smáli, říkal jsem jí že nejsem žádný stařík, nebo kmet, ale bylo to tak!

Sarah je nejen skvělá žena, ale také masérka,   když jsem byl opravdu celý bolavý, tak na to měla skvělý recept. Dávala mi úžasné masáže a opravdu to zabíralo. I když po nich se musí poctivě odpočívat v klidu v čemž jsem měl problém, obzvlášť když se nade mnou skláněla tak krásná bytost. Ale nedovolila mi žádné skotačení a hlídala můj klidový režim. To vám byli muka! 

No abych pravdu řekl, tak jsem měl o ní taky starost. Bylo při jedné návštěvě dětského domova, kdy zavrávorala a omdlela. Jen tak tak… jsem ji zachytil, byl to mžik… byla bledá jako stěna a byla na ní znát únava.

Naštěstí tu byl John, který ji odvedl do ústraní, tak že si všichni mysleli že zakopla o nějakou hračku. John, byl našim společným přítelem. Sarah si ho velmi oblíbila pro jeho nezištnost a nasazení, kterým nás oba chránil, uměl vše perfektně zorganizovat tak aby i ostatní bodyguardi uhlídali tlačící se davy.

Pak se vrátil a řekl mi, že Sarah se udělalo nevolno po nějakém pro ni nezvyklém jídle a že ji jde doprovodit do hotelu. Rád jsem souhlasil, byla v těch nejlepších rukou. Měl jsem si o ni vážně starost, nebylo to poprvé. Ta změna časového pásma, klimatu a navíc to mexické horko …stres, mediální kolotoč…další a další výmysly a lži… jako žaloba za padělání písní ... a spousta dalších nechutností…o kterých se mi ani nechce mluvit…. je to sále těžší.

Celý den jsem byl jak na jehlách, zda je v pořádku. Volal jsem jí, ale měla vypnutý mobil.

Když jsem plný strachu o ní otevíral dveře našeho pokoje , viděl jsem jak odpočívá, byla bledá a byla na ní znát postupující únava. Sednul jsem si do křesla a díval se na ní a přemýšlel. Přemýšlel jsem zda nemám turné přerušit už kvůli ní, ale i kvůli sobě.

Nebylo mi nejlépe a co víc bylo stále horší. Neboleli mě jen záda, ale i žaludek nemohl jsem pořádně jíst a cítil jsem se vyčerpaný bez energie…. Dospěl jsem k názoru, že to udělám! Přeruším turné! Zdraví Sarah je mi přednější a já se dám také dohromady, alespoň budeme mít na sebe víc času. Nemám sil, stále bojovat … jít proti proudu... proti ohavným lžím. Jsem taky jenom člověk, mrzí mě, že to tak většina lidí, světa nebere v potaz.

Sarah se probudila a ospale mžourala kolem sebe.. "Michaeli, jak dlouho už jsi tu? Nějak jsem tvrdě usnula, omlouvám se, že jsem tě v tom tak nechala." "Ale, miláčku… přisedl jsem k ní na postel a políbil, vůbec se neomlouvej, měl jsem jen starost, zda jsi v pořádku. Nechci tě vidět, jak se trápíš a jak jsi unavená." "Michaeli, to bude dobré odpočinu si, prospím se a bude mi fajn, uvidíš!" " Ne Sarah, přemýšlel jsem o nás, o turné a přišel jsem na to že bude nejlepší přerušit ho! Odpočineme si i já to potřebuji, jsem taky unavený, nechci skončit zase na kapačkách, takže jim to prostě jen oznámím! Sarah vrátíme se domů!"

Nevymlouvala mi nic, nepřemlouvala mě k ničemu, jen usmála a pevně mě objala jako důkaz souhlasu ! Bylo jasné, že jsem jí tím rozhodnutím udělal radost.

Tak hurá zpět domů do Neverlandu!



XVIII.kapitola

19. května 2010 v 17:53 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Výročí

Turné pokračovalo dál..bylo to stále náročnější pro nás oba. Rozhodl jsem se, že Sarah překvapím. Blížilo se naše malé výročí našeho setkání u ní doma. Vzpomínáte si na to ještě? Ano už je to půl roku, co se známe a mě to připadá jako celá věčnost! Když není se mnou připadá mi, že mě kus schází. Jak jsem jen mohl dřív žít bez ní?

Rozhodl jsem se pro romantiku, nechal jsem pro nás připravit pokoj. Bylo to v jednom hotelu kde jsme byli ubytovaní. Kulatý stůl se svíčkami, dlouhým saténovým ubrusem padající až na zem, se šampaňským a jahodami. Pečlivě jsem vše naplánoval včetně menu. Celý pokoj byl zaplněn květinami, rudé růže byly dokonalé stejně jako Sarah.
+

Plátky růží jsem pak já osobně rozložil na naši postel. Ten den, jsem neměl žádný koncert tak jsem se mohl věnovat jen jí, prostě jen tak relaxovat.. užívat si jeden druhého a toho společného štěstí..

Bylo to po té co jsme se vrátili z divadelního představení, samozřejmě bylo krásné ale … mediální zájem neutichal. Měli jsme spolu soukromou lóži, tak alespoň tam jsme měli chvilku klid. Po té co zhasla světla a děj začal, sledovala se zaujetím všechno. Já se jí stále nemohl nasytit! Držel jsem jí za ruku a ona mě hladila… tolik jsem si přál být s ní sám! Políbil jsem její ruku, moc dobře věděla co to se mnu dělá a k tomu ten zamilovaný děj…. Ovládal jsem se jen ztěží a silou vůle. Seděl jsem těsně za ní, cítil její vůni, teplo … Vypadala úchvatně v těch večerních šatech, barvy temně modré noční oblohy, poseté malými perličkami. Neubránil polibkům na její šiji, která mě fascinovala a bylo to i její citlivé místečko. Cítil jsem jak si to užívá a jak jí naskakuje husí kůže, jak se jí zrychlil dech…

Když jsme se vrátili na pokoj, nechtěl jsem jí tam nejdřív pustit, trochu se zlobila, že jsem tajnůstkář a nic jí neřeknu, ale přece nezkazím takové překvapení… zakryl jsem jí oči a vedl pokojem. To už ale na stole hořeli svíce a nebylo jediného místečka kdy by se nenacházela růže.
Z reproduktorů zněla něžná hudba… S úžasem na mě vykulila své krásné oči a překvapeně řekla : "Michaeli, kdys to prosím tě stihnul a co vůbec slavíme?" Řekl jsem: " Sarah, ty si to možná neuvědomuješ, ale dnes je to přesně půl roku od našeho prvního setkání ve tvém domě. Poprvé kdy nás tvůj otec představil. Pro mě je to jako by to bylo včera a při tom mám pocit, že tě znám celý svůj život!" Byla dojatá stejně jako já. Usedli jsme k prostřenému stolu, nalil jsem víno a povečeřeli jsme. Celý večer byl prostě skvělý, ale nejlepší byl jeho závěr… Popíjeli jsme šampaňské a jeho bublinky nás příjemně šimrali a vzbuzovali žádost našich myslí i těl, hořeli jsme oba a naše touha byla neuhasitelná. Sarah vzala velkou jahodu a vložila si jí do úst a vyzvala mě posunkem očí, abych jí pomohl sníst… byla tak svůdná a smyslná! Udělal jsem to nesmírně rád, naše ústa se spojili v jeden dlouhý nekončící polibek.

roseVzal jsem jí do náručí a donesl do naší postele, kde v záplavě okvětních lístků rudých růží vypadala ..no jak .. Šípková Růženka… a v jejích rozpuštěných vlasech uvízlo několik těch lístků…byl to pohled, který si budu pamatovat navždy!

Líbala mě a tiskla k sobě, bylo nám jasné kam směřujeme… na malý okamžik jsem se od ní odtáhl a uchopil růži která byla na jejím polštáři a přejel jí s ní po rtech. "Sarah, tato růže je něčím vyjímečná stejně jako ty!

Nechceš se podívat?" opatrně vzala do rukou tu křehkou krásu a zlehka přivoněla, ale co to …co… je to … uvnitř?
Sáhla do ní a vytáhla prsten který jsem jí nechal udělat u nejlepšího klenotníka…diamant zasazený do zlata a kolem další menší..

Sarah vydechla: "Oh, Michaeli to je nádhera..děkuji… ale...já..." Objala mě kolem krku a zadržovala slzy. Využil jsem jejího dojetí a pokračoval slovy: "Víš, Sarah, neměli jsme žádné zásnuby. O dost jsem tě v životě připravil. Bylo to všechno tak rychlé. Nemělas ani čas si své štěstí vychutnat i když tehdy, to pro tebe štěstí vůbec nebylo." Sarah se na malou chvilku ode mě odtáhla, podívala se mi do očí a řekla. " Děkuji ti Michaeli za všechno! Vůbec o nic jsi mě nepřipravil! Můj život po tvém boku je nejen šťastný, ale i smysluplný. Jsem nesmírně hrdá na to že jsem tvoje žena..a tak šťastná žena. " Navlékl jsem jí prsten na prst a políbil jí tak že jsem se v tom polibku ztrácel.

Naše oslava byla dovršená krásným a dlouhým, vášnivým milováním, které nebylo té noci první ani poslední!



XVII.kapitola

17. května 2010 v 18:17 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Spolu to zvládneme !


Turné pokračovalo, přesně podle plánu: vystoupení, koncerty, návštěvy všeho druhu. Byli jsme na cestách už skoro tři měsíce.

Sarah byla se mnou a téměř u všeho. Na každém mém koncertě měla vždy své místo, bedlivě sledovala vystoupení a i mě! Neušlo jí, že jsem byl unavený i když jsem jí tvrdil, že jsem zvyklý, že mě nic nebolí…. A taky mi hned hubovala, že bych mohl zvolnit tempo, že fanoušci mě milují a pochopí to. Dokázala to říct, pěkně od plic a na rovinu…když se rozjela bylo těžké ji zastavit, je přímočará, ale díky tomu si mnohé vyjasníme, musím zaťukat klape nám to zatím výborně!

Obdivoval jsem jí s jakou trpělivostí vše snášela, všechny ty útrapy dne a svoji únavu. Cestování nebyla její silná stránka, unavovalo jí, ale byla obdivuhodná! Dokonce i ty bulvární žvásty snášela s klidem, možná i proto aby mě zbytečně nerozrušovala. Vždycky když vyšlo něco o nás, nebo cokoliv co se nezakládalo na pravdě:
        Vždycky mi říkala: "Michaeli, hoď to za hlavu, ty si vymyslí vždycky něco! Nemá cenu se tím trápit! Chápu tě, že tě to zlobí, taky mi to není jedno, že si tak bohapustě vymýšlí, ale znáš je?! Důležité je, že my oba víme jak to je, že jsme spolu a máme se rádi!"
Když se na mě usmála, objala a políbila mě, bylo mi to v tu ránu fuk co píšou, měl jsem ji! Věděla jak na mě… vycítila, co potřebuju, právě teď slyšet…kdy mě má obejmout, vzít za ruku. Ať už jsme byli spolu sami, nebo uprostřed davu lidí.

Podporovali jsme jeden druhého a tak zapomínali na vlastní potíže a snažili si v pár dnech volna zpestřit program návštěvou ZOO nebo, nějakého zábavního parku.. bylo to moc fajn, připadal jsem si, že s ní zvládnu cokoliv a všechno!
babyMJ

Nejvíc ze všeho jsem obdivoval, když se mnou navštěvovala nemocnice. Samozřejmě za účasti médií, ale i kdyby tam nebyli ( tak by to byla paráááda!) tak by to bylo jedno, stejně použijí jen to co se jim hodí a tohle pro ně není dost "skandální".
Sarah byla ztělesněním něhy, pochopení a empatií. Dokázala se vcítit do bolesti těch malých dětí, kterým se rozzářil úsměv když nás viděli. Brala je do náruče, hladila je, konejšila když plakaly.. což se moc často nestávalo, protože děti v jejím náručí, byli klidné…dokázaly se smát i přes to že moc trpěly.

Jednou však naše návštěva nemocnice byla pro ní obtížná, tak strašně moc, že se mi sesypala v autě. Navštívil jsem s ní dětskou onkologii. Vím, že vyřčená lítost těm dětem neprospívá.. i když ji cítím uvnitř sebe, ven musí jít jen povzbuzení k dalšímu boji s tou zákeřnou nemocí. Naučil jsem se mnohé o různých nemocech, postiženích, hovořil jsem z lékaři… zajímá mě to… už kvůli tomu abych věděl jak těm dětem pomoci. Některé nemocnice nemají finanční prostředky ani na to nejnutnější, což zase trápí mě, proto pomáhám… ne pro svoji slávu, ale pro ty děti které to potřebují. Trhá mi srdce vidět je trpět, nemohl bych nečinně přihlížet a dívat se jak….

No, ale zpět k Sarah. Navštívili jsme oddělení těch nejmenších pacientů: Sarah se skláněla nad postýlkou jednoho z dětí. Tomu chlapečkovi bylo něco málo přes rok. Měl nějaký těžký druh rakoviny…po ozařování byl bez vlásků…obočí a řas.
7
Sarah si s ním hrála, podávala mu různé hračky a povídala si s ním a ten malý se na ní navzdory  svému těžkému osudu usmíval. Sice jsem se věnoval ostatním dětem, ale viděl jsem jak se jí po tváři kutálejí slzy a dopadají na peřinku toho dítěte. Přistoupil jsem k ní a vzal jí kolem pasu a sklonil se k ní a dítěti.
Nechtěla, abych viděl její slabou chvilku, snažila se slzy zakrýt, ale já ji odvedl za závěs který odděloval postýlky dětí…

…. "Sarah, neplakej, oni ani nevnímají nějakou nemoc… to je my vidíme jejich bolest a utrpení, to pro nás je to těžké. No tak miláčku, usměj se na mě, na ně…. Jestli chceš, tak návštěvu ukončíme. Vím, že to pro tebe moc složité. Nechci po tobě žádat takovou oběť, nemusíš tu být…" Políbil jsem jí a ona zamrkala svýma nádhernýma očima, až se znovu další slaná slza skutálela na její krásnou a nyní tak smutnou tvář.

Její odpověď mě zasáhla hluboko v srdci : "Ne, Michaeli dokončíme naši návštěvu zde! Máš pravdu oni zaslouží pomoc, ne moje slzy, lítost ta je neuzdraví!" Utřela si oči a přistoupila k dalšímu nemocnému dítěti. Po celý zbytek návštěvy na ní nikdo jiný nic nepoznal, jen já jsem věděl, že …. uvnitř dál pláče.

Její pláč naplno vypuknul v našem autě, když jsme se vraceli do hotelu. Objímala mě, tiskla se ke mně a plakala. Pevně jsem jí svíral ve svém náručí, hladil sem jí, konejšil a zasypával polibky …. žádných slov nebylo potřeba!

Věděl jsem co prožívá, to stejné co před časem já…. Jenže já se neměl o koho opřít, komu složit hlavu na rameno, ale s ní je to jiné…. ONA má mě!

XVI.kapitola

15. května 2010 v 20:17 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

 Kouzelné ráno...

Ráno to bylo okouzlující probudit se vedle milované bytosti, která je mému srdci tolik drahá! Díval jsem se na ní, byla krásnější než kdy před tím. Vlasy stále rozpuštěné, růžolící a usmívala se ze snu, když procitala předla jak spokojená kočka, otevírala svoje nádherné oči, které lemovali husté řasy, ležel jsem vedle ní a jen tak se díval ta tu krásu, která mě vítá do nového dne, do nového života…

"Dobré ráno miláčku, jak ses vyspala?" pozdravil jsem jí jen co sotva otevřela oči. " Dobré ráno, lásko. Vyspala jsem se přímo báječně, díky tak báječnému muži, kterého mám vedle sebe." Lehce ho políbila a Michael ochotně a rád přijal její polibek, leželi vedle sebe stále nazí tak jak večer usnuli v denním světle vypadala neodolatelně, cítil její zrychlený dech a znovu se ho zmocnila touha. Hladil její něžné křivky, objevoval znovu každé místečko na jejím těle. Něžně jí laskal a užíval si každý dotek na její pokožce.  Sklouzl jí rukama dolů až k bokům, prudkým pohybem si ji vysadil na sebe a znovu se s ní vášnivě pomiloval. Nikdy by nevěřil, že tato stránka života bude pro něj tak důležitá, nikdy by neuvěřil, že manželství se Sarah, bude v poměrně krátkém čase pro něj neodmyslitelnou součástí jeho života, našel v ní nejen manželku, ale přítele, partnera.

Odpočívali ve své manželské posteli dlouho, dlouho si povídali o dalších plánech a přípravách a pokračování turné. Sarah vyřkla, jednu myšlenku, která mě vůbec v záplavu všeho toho vzrušení s ní, a ve spojitosti s turné ani nenapadla :

        "Michaeli, jestli budeš stále tak nenasytný, tak kde vezmeš sílu na koncertování? Vždyť jak jsem tě tak pozorovala, musíš být při nejmenším unavený." To by tě pak kdejaká fanynka, mohla porazit, vždyť ty holky mají pořádnou páru, už jen jak jsem je včera viděla, bylo mi jasný po čem všechny touží!" Musel jsem se tomu smát, bylo mi jasné že její smysly se nemýlí a že sledovala vše velmi pozorně.

"Sarah, no co si to mě myslíš? Copak bych si začal někdy, něco s nějakou fanynkou???.. Ty jsem si zakázal a vůbec….. mám tebe" " Ale, Michaeli, já jsem taky tvoje fanynka." Michael se nepřestával smát : "Ne ty jsi v první řadě moje milovaná žena a na víc, nebyla jsi moje fanynka od začátku, vždyť jsi nevěděla ani pomalu kdo sem!" Smál se už na celé kolo…. " Počkej ….řekla Sarah já tě za takové řeči potrestám" …"To bych rád věděl jak?" zubil se Michael…
m

...Jak !??? "Takhle strhla ho zpět do postele a začala ho neúprosně lechtat, tak že se Michael svíjel od smíchu a nebyl schopný se ani bránit. Žadonil, prosil…. "Nééé… Sarah už dóóóst, já už nemůžu".. " Tak nemůžeš, jo… no to se uvidí" smála se.. " Tak to bych tě měla vzít na milost, že?" "Ano, ano… prosíííím...!" Dobře tedy, ale slibuješ, nebudeš si začínat nic s fanynkami" "Ne, opravdu nebudu slibuju! Čestné slovo muže!" "Dobře, věřím ti, ale stejně si na tebe dohlídnu, jestli nepřekračuješ, přátelské meze."

Smáli se jak dvě malé dovádějící děti.Cítili se svobodně…bylo tak spontánní. Ztěžka oddechovali po tom zápase a pak se Michael zeptal : "Sarah??" "Copak zlato?" Kde ses dozvěděla, že jsem lechtivý?" Posadil se zájmem na posteli a čekal co odpoví "Vážně to chceš slyšet?" " No jasně, že chci, prozradil ti to John? Alice? …. Janet ?… že to byla Janet, že jo..??? Já tu holku jednou roztrhnu…."

" Michaeli, tak poslouchej, …poslouchej pozorně! Napjatě čekal co mu jeho krásná žena odpoví: "  Tak teda, abys věděl….. snažila se Sarah tvářit strašně vážně…neprozradit žádným posunkem v obličeji to odkud to ví….. vím to z bulváru!"

Zmocnil se jich další záchvat smíchu, žuchli zpět do postele a nebyli schopní vůbec vstát… a proč taky, dnes měl Michael volno a další koncert až zítra večer….

 Víte vy vůbec,  co všechno se dá do  té doby stihnout...?



XV.kapitola

13. května 2010 v 18:30 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu
Milé čtenářky, při psaní tohoto dílku jsem se docela zapotila, ale krásně vám řeknu !   
Budu spoléhat na vaši jistě bujnou fantazii, protože přiznejte se dobrovolně, která byste chtěla být na místě Sarah... ???  No nehlaste se mi tu všechny najednou… pěkně jedna po druhé… Páááni.... to je rukou !! A vo tom to celý dneska je!

Svatební noc

Po koncertě ve svém hotelovém apartmá..

Sarah stála před oknem a dívala se ven do tmy, na rozzářená světla již poklidné noci. Michael si stoupnul za ní do její těsně blízkosti. Jakmile zjistila, že stojí za ní opřela se zády o něj, položila mu hlavu o jeho rameno dívajíc se stále ven. Michael jí ovinul svoje ruce kolem jejího pasu, tiskl jí k sobě, užíval si její těsné blízkosti, cítil její boky na těch svých… byl šťastný!

Michael jí pomalu otočil čelem k sobě, díval se na ní, zkoumal každý její rys tváře, oči mu planuli neuhasitelnou touhou, kterou mohla změnit jedině ona!

"Michaeli, to byl skvělý koncert, nic úžasnějšího jsem nikdy neviděla. Nikoho úžasnějšího jsem neviděla! Byl jsi naprosto skvělý a nebezpečný " řekla s úsměvem Sarah. "Nebezpečný, já???" smál se Michael, vůbec ne, to jsi nebezpečná svojí krásou, jsem tak šťastný že jsi se mnou, vedle mě… ještě nikdo pro mě nikdy nikdo neznamenal to co ty! Dáváš nový smysl mému životu." "Michaeli, nikdy bych nevěřila, že cesta po které jsem se dala bude ta správná.. víš na začátku jsem tomu nevěřila, ale teď"… hlas se jí chvěl...

Michael jí prstem zakryl rty…"Sarah, co bylo v našich dřívějších životech, nebudeme se k tomu vracet. Naše srdce bijí, stejným rytmem ať už nám ublížil kdokoliv a jakkoliv, je to pryč! Máme jeden druhého, nebudeme se tím už trápit - spolu to zvládneme!"
Sarah se vděčně dívala do jeho tváře a pevně ho objala. "Michaeli, děkuji jsi skvělý - miluji tě, pro to jaký jsi, ne proto kým jsi! I když to od sebe nelze oddělit a jsem za to ráda.

"Sarah, taky tě miluji a jen tak mimochodem, mám ti něco připomenout" řekl se stydlivým úsměvem Michael a těkal očima, v těch jejích. Sarah se rozhodla, že ho trochu pozlobí, dělala že si na nic nevzpomíná..…

"Vážně, nevzpomínám si? A co to je… na co jsem zapomněla...vážně nevím..? Nemohl bys mi prosím, osvěžit paměť?" "Mile rád, to udělám! Pokud opravdu chceš?" "Ano, chci!" řekla a Michael se k přiblížil svými ústy a horce jí políbil. Políbil ji nejprve pomalu, špičkou jazyka přejel její plné rty, a když jí pronikl do úst, dotkl se jejího jazyka, zapálil v ní oheň vášně a žádostivosti, přesně takou jakou cítil sám uvnitř sebe.

Sarah se k Michaelovi přitiskla a se stejnou vášní mu vracela jeho polibky. Rozepnul sponu ve vlasech, která v mžiku uvolnila její dlouhé vlasy, které se rozutekly jak tekuté zlato do půli jejích zad. Odhrnul je, líbajíce ji na šíji a postupoval stále níž k její klíční kosti, chvěla se mu v náručí, užívala si každý dotek, který nezasahoval jen její tělo, ale mnohem hlouběji, její srdce. Jen matně si uvědomovala, že ji hladí jednou rukou hrdlo a druhou ji k sobě stále pevně tiskne. Sjel rukou dolů ke knoflíčkům její blůzky a prsty vklouzl pod krajkový lem její podprsenky. Cítil, jak konečky prstů hladí vztyčené hroty jejích ňader. Sténala do polibků, jeho jméno, úplně ho to vyvádělo z míry, byl stále lačnější po dalších dotecích.

Sarah na tom byla stejně, její touha po něm rostla každým okamžikem, každým jeho polibkem, pohlazením. Věděla, že tahle noc je jedinečná, neopakovatelná, jejich první společná a je naplněním jejich manželství.Vykasala mu košili z kalhot a začala mu rozepínat knoflíčky u košile a stahovat ji dolů. S každým nově rozepnutým knoflíčkem se odhalovalo jeho pevné vypracované, horké tělo, které postupně líbala. Každý její dotek v něm vyvolával explosi vzrušení, pomohl jí stáhnout košili a odhodil na zem. Pomalu mu začala rozepínat pásek u kalhot a hladila štíhlými prsty po hladké hrudi dolů k pasu.  On jí stále laskal, hladil neustále líbal, věděl, že touží po její něžnosti a teple, pod kterým by roztál studený příkrov jeho minulého života. Sténala a celé tělo se jí chvělo pod jeho doteky, vjela mu prsty do vlasů, hladila ho po hrudi a impulsivně ženským způsobem zvyšovala jeho touhu po naplnění.

Michael vzal Sarah do náruče a nesl ji do postele, na chvilku se zastavil a prohlížel si ji. Klekl si do postele na jedno koleno, vysvlékl ji z černých krajkových kalhotek a políbil na bříško. Pak se vtyčil, svlékl si slipy a Sarah se zastavil dech, hladila a laskala jeho vzrušené mužství. Michael úpěl, vjel jí rukama do dlouhých vlasů a líbal každičký kousek její kůže, hladil ji mezi stehny tak, že byla téměř v bezvědomí. Musel se vší silou ovládat, když jí líbal na těch nejintimnějších místech. " Chci tě poznat celou Sarah," řekl chraptivým zastřeným hlasem. "Nemůžu na tebe dosáhnout," protestovala Sarah .." chci ti dělat to samé, vybuchnu jestli mě ještě jednou tak políbíš. Ty nevíš co to se mnou dělá"

" Sarah, zůstaň ležet, až příště…přesunul se nad ní a ona obtočila nohy kolem jeho těla a on ji naplnil žhavě avšak něžně. Jejich pohyby byly dobře sladěné, rukama se držela sevřené zadní časti jeho rozpáleného těla. Podvědomě věděla, že se mu nevydává jen tělem, že jejich spojení není pouhým smyslným fyzickým aktem, ale něčím daleko významnějším. Michael byl zalitý potem, když se snažil zpomalit a držet se zpátky, chtěl, aby ta vzácná chvíle měla delšího trvání, aby se mu odevzdala. Chtěl ji tak, jako žádnou jinou ženu předtím.

wow!
"Sarah,"…. zachraptěl její jméno a Sarah slyšela svoje jméno už v úplné extázi vyvrcholení, které jí roztřáslo jako výbuch sopky. Slyšela, jak přerývaně dýchá, když jí líbal na spánky a uléhal vedle ní. Jen tak vedle sebe leželi a oddechovali. Michael si jí přitáhnul na svou hruď a ona si položila na něj hlavu a políbila ho a řekla "Děkuji ti  Michaeli, nic krásnějšího jsem nikdy nezažila, jsi báječný… děkuji za vše i za něhu a trpělivost."

Michael se jí podíval do očí, ale ona měla pocit, že se jí svýma očima dívá na přímo do srdce a kdyby to tak skutečně bylo, viděl by v něm svůj obraz! "Sarah, to já děkuji tobě, tys zhojila v mém srdci vše bolavé, všechny rány, miluji tě tak, že na to žádná slova nestačí! V pevném obětí plném něhy, lásky a souznění usínali.
q



Tak co líbilo... ?

XIV.kapitola

11. května 2010 v 17:19 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Dangerous a neb, je mému srdci opravdu nebezpečný ? 


Ráno se jsem se  vzbudil velmi brzy a to co jsem uviděl, mi sebralo úplně dech! Sarah klidně oddechovala vedle mě, nevědomky měla svoji ruku položenou na mé hrudi. Lehká deka odhalovala její štíhlé nohy a boky. Košilku měla vyhrnutou v úrovni plných stehen, pod zpod ní vykukoval lem černých krajkových kalhotek, které i při malém zavrnění podtrhovaly její ženskost a svůdnost! Byl to pohled pro Bohy.

Jen jsem se díval a užíval si toho pohledu, tep i dech se mi zrychlil. Byl jsem  tím co jsem  viděl nadmíru vzrušený dokonce tak, že jsem opatrně vzal Sarah za ruku, abych mohl vylézt z postele. Mé kroky směřovali ke koupelně, kde jsem si  musel dát ledovou sprchu, neboť mé vzrušení bylo vidět na první pohled. Napadlo mě, jestli to půjde takhle dál, nebudu se moci soustředit vůbec na nic.

Den se ubíral klasickým tempem se vším všudy, jedna povinnost střídala druhou, ale nevnímal jsem to Sarah byla stále se mnou a s ní to šlo všechno snadněji. Večer mě čekalo moje první vystoupení a zahajovací koncert celého turné. Měl jsem pro Sarah nachystáno jedno velké překvapení, které jsem si prosadil na poslední chvíli. Taky jsem si moc přál aby byla na mém koncertě, ale nemusel jsem jí o to žádat chtěla to sama. Nechal jsem jí připravit v zákulisí místo ze kterého mohla nerušeně sledovat celý koncert, tak abych viděl já na ní a ona na mě a nebyla na dosah fanouškům, nebyl jsem si jistý co by nastalo, nechtěl jsem ji vystavovat zbytečnému davovému šílenství. Pro mě je to naprosto přirozené a taky jsem zvyklý, ale pro ni to musí být nesmírně těžké.
- - - - - -
" Tak lidi jdeme na to, už je to tu!" Stojím v zákulisí a snažím se svým týmem sladit myšlenky a poslední pár rituálů před vystoupením! Sarah je na svém místě, podíval jsem se do míst kde měla připravené křeslo, ale co to ona vstává… jde ke mně…přišla ke mně a řekla "Miku, vím že to zvládneš i bez mého přání štěstí, ale něco pro štěstí ti dám!" Přitiskla se ke mně svým rozechvělým tělem, objala mě kolem pasu a políbila mě! Na ústa! Byl jsem z to totálně mimo! Ona sama od sebe mě políbila!

" Sarah, přát štěstí mi nemusíš, právě ho prožívám. Ne kvůli těm venku, ale kvůli tobě!" Dívala se na mě a já na ní nebyl jsem schopný pohnout se… v tom se ozvalo !" no tak Miku, jde se.. v rychlosti jsem jí polibek vrátil a zářil opravdovým štěstím. Mám tu vše co miluji pohromadě, může být šťastnější člověk na zemi než jsem já ?!
- - -
Sarah, sledovala každý jeho pohyb, každý jeho krok, někdy to bylo docela těžké, byl jak uragán, nespoutaný živel, který smete vše co se mu postaví do cesty. Nikdy nikoho neviděla jít do ničeho s takovým nasazením. V jeho vystoupení byl oheň, který ji spaloval, nikdy nic takového nejen neviděla, ale ani necítila. V textech jeho písních bylo tolik vášně, tolik pravdy, tolik něhy, poselství ! Vše co by mohla žena chtít, bylo v něm na dosah. Sledovala bez mrknutí oka, jeho vlnící se pohyby a tam někde uvnitř ní se ozývalo podivné šimrání, napětí a  touha… nepřestávalo jí udivovat co všechno v ní vyvolává jeho hudba tanec a i ON sám a to zdaleka nebyl konec.. !

Pak z davu doslova a do písmene vytáhli jednu dívku, kterou přivedli před Michaela, objímala ho, hladila, tiskla se k němu a užívala si každý okamžik svého štěstí ze setkání se svým idolem. Líbala ho… a on jí vracel obětí, políbení…při tom tak něžně, nevinně a zároveň byl tak vřelý. Bylo jí z toho podivně.. co to jen je? Proč je neklidná, co se to v ní ozývá za podivný hlas? Ona je jeho žena, může ho mít víc něž kterákoliv jiná a zatím… to bylo po prvé kdy si to sama v sobě přiznala … kdy ho vnímala jako partnera, milující ho manžela a její touha po něm se každý pohledem na něj násobila.
GIM

Koncert probíhal přesně podle scénáře, jen… po písni Give In To Me.. jsem přerušil, po dlouhé snaze křičící davy a promluvil k nim.

 "Jistě vám všem neuniklo že jsem se před několika pár dny oženil" nastala další vlna křiku, pískání a já nevím čeho všeho... pokračoval jsem "Tuhle píseň, jsem věnoval ženě, kterou upřímně a nade všechno miluji a jsem jí za mnohé vděčný, prosím abyste mi mé štěstí přáli a sdíleli ho spolu se mnou - s námi!

Dovolte, abych vám představil svoji milovanou Sarah"… natáhl jsem ruku a vydal se pro ní, za oponu, abych jí představil všem těm, kteří dnes přišli.

Byla z toho celá nesvá, bránila se,ale podařilo se mi jí přesvědčit. Stála se mnou uprostřed jeviště, uprostřed kuželu světla, byla celkem ráda, že jí oslňovalo, neměla takovou trému ze všech těch lidí, kterým díky tomu nemohla hledět do tváří, slyšela jen hukot,křik a výkřiky fanoušků : 

         Milujeme tě Michaeli !
                                                            

                                                                                    Give In To Me - Odevzdej se mi
                                                                Láska je cit
                                                                            Dej mi to když chci
                                                                                     Protože jsem rozžhavený
                                                                        Uhas mou vášeň
                                                                            Dej mi to když chci 
                                                                          Mluv na mě, holka
                                                                                                  Odevzdej se mi, odevzdej se mi... 
                                                                                                       . . . .             
Přitiskla se k němu, tělo na tělo objala ho kolem pasu, šeptala mu do ucha co ho naprosto uzemnilo, co v ten moment vůbec nečekal, po čem však tolik a dlouho toužil, to si z celého srdce přál nejvíc:
             "Michaeli, taky tě miluji, už to vím jistě! Miluji tě z hlouby svého srdce. Patří ti celé!" Vášnivě ho políbila na ústa, jejich jazyky se na okamžik setkaly a oni si to užívali, bylo tak intimní…tak spalující pocit… pak Sarah, řekla, něco mě málem porazilo….

"Michaeli, až budeme spolu samy, připomeň mi kde jsme skončili" .. mrkla na mě s ruměncem ve tváři a já tam stál jak přibitý k zemi! Je naprosto dokonalá, je úžasná…. Všem zamávala, poslala vzdušný polibek a odcházela na své místo do zákulisí. Díval jsem se na ní, jak odchází a v očích jsem měl slzy štěstí.

Když jsem se pak podíval do davu, viděl jsem, slyšel jsem jak mí milovaní fanoušci jásají a jak křičí: " Milujeme Michaeli, milujeme tě Sarah! Bylo to skvělé i když mi tekly slzy - byli to slzy neskonalého štěstí!


Tady mám důkaz, že Sarah opravdu mluví pravdu.. je nebezpečný   a hodně!!! Zvláště pak na 1.56..wáá...


No, milé dámy a tady je nebezpečný komplet...co říkáte? Taky vás u toho pohledu na něj napadá to co mě....... ???   Jestli ano, tak si počkejte na další díl... 



XIII.kapitola

9. května 2010 v 18:41 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

První společná noc.

Těch pár dní uběhlo jako voda a mezi námi je to stále takové nevinné, přátelské. Došlo k tomu, co jsem předvídal já i Sarah jsme se stali středem mediálního zájmu k tomu ještě výjezd na turné.. dlouhé turné, no uznejte 69 koncertů ve 24 zemích, dokážu si představit, jako novomanžel trávit čas nějak jinak, než stále na cestě i když své fanoušky nesmírně miluji…ale jí také!

Snášela to velmi statečně a to nevíte, že hned před prvním koncertem ještě v den kdy jsme se ubytovali, za velkého mediálního zájmu jak jinak, došlo k … hm…no… k tomu, že mám dali novomanželské apartmá. Viděl jsem na Sarah, byla trochu vyplašená, když budeme sdílet společnou ložnici, ale nemůžeme si dovolit, aby na naše čerstvé manželství padl stín pochybnosti, nebyl by to zrovna nejlepší začátek. Moc dobře si to uvědomovala, zvlášť když bylo kolem spousta cizích lidí, kterým nemůžeme důvěřovat.

Celý den jsme byli spolu, ruku v ruce na všech uvítacích ceremoniích. Byla skvělá, usměvavá, držela mě pevně za ruku, byla středem mediálního zájmu. Byl jsem na ní pyšný, měla skvělé vystupování, elegantní gesta a co víc, když nás přišlo přivítat malé děvčátko s květinami, něžně ho pohladila políbila do vlasů. Byl to dojemný a krásný okamžik, je vidět, že děti miluje stejně jako já jí každým dnem víc a víc!

Když se přiblížil večer, její nervozita stoupala , pobíhala po pokoji a neustále něco přerovnávala, vybalovala ..
… ukládala do prostorné skříně. Pak se zeptala "Půjdu se vysprchovat, ale jestli chceš můžeš jít jako první?"

" Ne, jen běž, dáma přednost", řekl jsem a mrknul na ní. Sbalila si tedy věci a šla do koupelny a já uvažoval jak to bude…? Díval jsem se na "naši" manželskou postel a po víc jak týdnu manželství to byl zvláštní pocit, budu poprvé spát v její těsné blízkosti…ovládnu se v její přítomnosti a tím nemyslím jen na sex, ale na projevy důvěrnosti v jakékoliv podobě! V hlavě se mi honilo spousta myšlenek, ani nevím jak dlouho jsem byl do nich pohroužen. Z mých úvah mě vyrušilo vrznutí dveří od koupelny a to jak Sarah řekla. "Michaeli, můžeš jít koupelna je volná"

Podíval jsem se na ní a téměř oněměl! Vyšla ven a za ní krásná nevtíravá vůně vanilky a květinovou vůní a ONA. Měla na sobě lehkou, saténovou temně fialovou košilku s něžnou černo bílou krajkou s úzkými ramínky a na tom zlehka přehozený župánek stejné barvy. Její vlasy byly umyté a splývaly až do půl zad. Nemohl jsem se vynadívat! Když mě přistihla, jak jí propaluju pohledem, zlehka zčervenala ve tváři a zeptala se pro mě absolutně nepodstatnou věc.: "Na kterou stranu postele jsi zvyklý?" "Och, Sarah to nechám na tobě, jsem zvyklý při cestování usnout jakkoliv. Nechám to na tobě, klidně si udělej pohodlí, půjdu se osprchovat".
*

Dlouho jsem stál pod sprchou a nechal stékat vlažnou osvěžující vodu po svém těle, stále jsem měl před očima její obraz, její postavu, ladné křivky, vlasy, její vůně mi pronikla do mozku …její štíhlé nohy, boky..! Jestli tuhle první společnou noc, přežiju a o nic se nepokusím, tak už všechno! Ani nevím, jak dlouho jsem v té sprše byl, ale jedno vím jistě, když jsem vyšel ven, tak už ležela v naší posteli na levé straně schoulená do klubíčka. Nechala svítit, jen malou lampičku na nočním stolku a ta hra světla, která na ní dopadala a na její rozpuštěné vlasy na polštáři by byla snem každého muže!
p

Opatrně a zlehka, jsem přilehnul na svojí stranu postele, lehce jsem jí políbil do vlasů, které stále krásně voněly a řekl jsem tichým hlasem: "Dobrou noc Sarah, krásně se vyspi, miluji tě!" Díval jsem se do jejích zad a na její šíji, kterou její husté vlasy na chvilku odkryly a nechal jsem se zlákat vidinou snů, alespoň tam budeme spolu…. tolik jsem jí chtěl políbit, ochutnat její rty, kůži, hebkost jejího těla a sametové pokožky … zavíral jsem oči a pozvolna se oddával snům…

Sarah nespala, nemohla! Měsíční světlo, dávalo jejímu/jejich pokoji zvláštní kouzlo. Teprve když uslyšela Michaelovo pravidelné oddechovaní otočila se čelem k němu. Byl tak nevinný, tak krásný a působil křehce.

Cítila, že se v jejím srdci děje změna, cítila že přátelství přerůstá v něco víc než v co by si kdy byla ochotná připustit, ale bála se. Ne jeho, ale sebe! Zda by ho nezklamala. Dlouho se dívala na jeho zavřené oči, na to jak se mu chvějí řasy, na jeho kypré rty, cítila jeho klidný dech, vnímala jeho tep a teplo, dokonce se jí zdálo, jak se ze snu lehce usmívá. Musela se usmívat také, do té doby než ji přemohla únava a její víčka se zavřela a milosrdný spánek jí vysvobodil od přemýšlení nad vlastními pocity touhy!

XII.kapitola

7. května 2010 v 16:32 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu
Než sem dám tento dílek, dovolím si malou citaci Michaela …. při čtení jistě pochopíte.

Michael


Je pozoruhodné, co vyžaduje odvahu a co nikoliv. Když vstupuji na scénu před tisíce lidí, necítím se být statečný. Daleko víc odvahy je třeba k vyjádření svých skutečných pocitů jedné osobě. To vyžaduje opravdovou odvahu, odvahu být důvěrný.

M.J.


Uff, tento díl je nějak dlouhej..snad se vám to bude chtít číst?  Jistě pochopíte, že to nešlo ošidit! Budu ráda, za komentíky klidně i všech co povídku čtou.  Mám ráda zpětnou vazbu. Díky všem

Svatba

" Sarah, počkej " snažil jsem se jí marně zastavit když běžela do svého pokoje a vešla do něj. "Sarah, chtěl bych si s tebou promluvit o naší svatbě. Prosím poslouchej." Viděl jsem na ní že znejistěla. Vešli jsme k ní do pokoje, posadila se na postel a já vedle ní, vzal jsem jí za ruku a doufal, že zase neucukne. Seděla tiše, poslouchala.

"Sarah, poslouchej, nikdy bych tě nechtěl do ničeho nutit, nikdy!!! Pokud mě nechceš, pokud se na to necítíš pochopím to, nepřenesl bych přes srdce kdybys měla být smutná, nebo se trápit. Tvému otci pomůžu tak jako tak, já si tě nekupuju jestli mi rozumíš… je to.. je to jen souhra podivných náhod.

Víš, zamiloval jsem se do tebe, vím, že to cítíš … vzal jsem její ruku položil jí na svoje divoce tlukoucí srdce. Miluji tě, tak jako nikdy žádnou ženu jsem nemiloval."     Selhával mi při tom vyznání hlas, slzy se mi tlačily do očí, cítil jsem jak se  chvěje, nebylo lehké říkat jí, že jí miluji, bylo to vlastně poprvé, co jsem to řekl jedinému člověku, ženě... kterou zoufale chci a po které toužím….
Dívala se na mě svým měkkým, laskavým pohledem a já se bál co odpoví.

                 "Michaeli, jsi báječný člověk! Za tu dobu co jsem tady jsem poznala, že dokážeš být přátelský, laskavý, štědrý… máš krásnou a čistou duši a já…." povzdechla si …" já tě mám velmi ráda, vážím si tě, chci ti pomáhat a chci ti být oporou tvé práci i v životě, uvědomuju si co mě čeká, nejsem naivní… časem se tě naučím milovat, vím to! Už teď máš nezastupitelné místo v mém srdci, vím že si mě nekupuješ i když to tak zpočátku vypadalo. Neměla jsem ani ponětí, jaký jsi člověk. Moc jsi trpěl a i já si prožila svoje, myslím, že to spolu zvládneme, naučíme se žít spolu!"

Dívala se na mě a pak mi něžně přejela prsty po tváři pramínek vlasů, který mi neustále padal do očí zastrčila za ucho a plaše mě políbila. Byl jsem na vrcholu blaha, stále jsem držel její ruku, kterou jsem vzal a políbil, ona mě pohladila po vlasech a já jí poprvé sevřel v náruči, nebránila se! Byl to úžasný pocit, vždyť pozítří to bude moje manželka.

Sarah souhlasila, že naše svatba proběhne v Neverlandu. Jedno přání však měla, chtěla abychom se vzali pod mým milovaným dubem, uprostřed zahrady. Vzpomněl jsem si, na naše noční dobrodružství a s radostí jsem souhlasil, je úžasná…. bude má! Udělala mi tím velkou radost, za tu dobu co je tady se mnou jakoby tu všechno ožilo a já s tím.

Naše svatba, byla velice prostá. Sarah tu měla svého otce a strýce Davida, bratra její zesnulé matky, který jí byl zároveň za svědka. No a já si vzal za svědka Liz Taylorovou svojí spřízněnou duši, kamarádku, přítelkyni a nesmírně hodného člověka a z rodiny svojí sestru Janet. David je skvělý chlapík, dokonce i s Liz si padly do oka, ještě jsem neviděl, že by se z někým tak velice rychle spřátelila.
           
n
David Sarah miluje, jako svojí dceru, neustále jí opakuje, že je krásná po matce. Pod starým dubem jsme si řekli své ANO a já byl šťastný. Věděl jsem, že je tato chvíle změní naše životy a také mi jasné, že je to pár posledních klidných chvil, než budu budeme muset odjet na turné.
Janet a Sarah se také spřátelily, našly v sobě sestry, kterou Sarah nikdy neměla, byl to nejkrásnější den v mém životě, tolik štěstí….

Sarah vypadala krásně, jako anděl měla na sobě dlouhé bílé šaty, které obepínaly její skvělou postavu. Vlasy v drdolu, ze kterého padalo pár vlnitých pramínků a krátký závoj jej zjemňoval její rysy a podtrhával její smyslnost a ženskou krásu, stejně tak její dekolt. Mohl jsem na ní oči nechat.

Bylo mi jen líto, že ji nemohu zatím dopřát žádnou svatební cestu.Tour rozhodně není odpočinková záležitost a já bych si tak přál být jenom s ní, vždyť i posledních pár dní jsem na ní neměl kvůli přípravě turné mnoho času.

Nechci na ní vyvíjet tlak, proto jsme se dohodli, že si každý z nás ponechá svůj pokoj, nechci ji do ničeho tlačit i když každé odloučení od ní jsou pro mě nesnesitelná muka. Jistě by to bylo daleko horší usínat vedle ní a tvářit se lhostejně, netečně.

Moje touha po ní mě až bolela, toužil jsem po ní jako muž, tolik bych jí chtěl mí vedle sebe tak roztouženou jako jsem já sám. Snil jsem o tom usínat vedle ní, vdechovat vůni jejího těla, snil jsem o tom vedle ní se probouzet…. Ale jsem přece gentleman, musím svoji touhu ovládat!

Ještě jsme připravili, stručné sdělení o našem sňatku, které obletí svět rychlostí blesku a budou se rojit další spekulace, další " zaručené" zprávy.

Ale spolu to jistě zvládneme, mám přece po svém boku skvělou, krásnou, citlivou a okouzlující ženu, kterou miluji. Snad bude moci časem říci to samé.



XI.kapitola

5. května 2010 v 18:03 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu
Malé upozornění na úvod -  V tomto díle dojde ke změně vypravěče

Toužím.. miluji...

Čas je neúprosný, rychle utíká ve chvíli, kdybys ho chtěl zadržet. Naopak, když si přeješ mít "něco" rychle za sebou, tak se neskutečně vleče.

Víc jak měsíc uplynul, Sarah žila stále na Michaelově ranči, všichni jeho zaměstnanci si jí oblíbili, stejně tak jako nemocné děti, které za ním pravidelně přijížděli, spolu s ním se o ně starala, připravovala hry a program. Michael, byl po jejím boku, šťastný opravdu byl, pozoroval jí jak se honí po trávníku s dětmi, jak jí její plavé vlasy zlátnou na slunci, jak se její oči a ústa dokážou smát, jaká vnitřní síla a energie z ní vyzařuje, cítil i její vřelé přátelství.

*Mnohokrát, ho vzala za ruku, když byl smutný, když při společném rozhovoru přišla řeč na dětství, byl jí za její něhu a citlivost velmi vděčný, věděl, cítil, že i ona má v srdci nezahojené rány o kterých zatím nedokáže mluvit.

Věděl a podvědomě cítil, že jí někdo hluboce ranil, často přemýšlel o tom jak jí pomoci, jak její rány zhojit. Nějaký muž jí ublížil a ona se s tím stále nevyrovnala. Tak rád, by jí objal, utěšil, políbil ale… vždy se stáhne do sebe.

*  změna vypravěče, vypráví  Michael  *
Neverland











Jako tuhle nedávno…. Seděli jsme před hořícím krbem, už ta atmosféra otevřeného, praskajícího ohně byla okouzlující, zvlášť když jsme seděli těsně vedle sebe. Popíjeli červené víno, které pod dopadajícími paprsky ohně v našich sklenicích jiskřilo jako rubíny.

Měla vlasy sepnuté na temeni hlavy a její šíje byla tak něžná, jemná a její parfém na pulsující šíji ve mně vyvolával touhu. Touhu, ochutnat její rty její kůži, přivonět k jejím vlasům. Cítil jsem… vnímal jsem … horkost její kůže, jejího těla… měl jsem jí na dosah. Srdce ve mně bilo tak hlasitě, že jsem měl obavy aby mě neprozradilo. Zrovna jsme si povídali o tom, jaké to je být oklamán, sice neřekla nic určitého, mluvila obecně, ale bylo mi jasné že hovoří nějakém muži, který ji ranil a ublížil. Chápal jsem její bolest, vždyť kdo jiný než já sám byl tolikrát lidmi oklamán.

Chtěl jsem jí jen uklidnit, když se začala kutálet jedna slaná slza za druhou z jejích překrásných očí, jemně jsem jí vzal za bradu a zvednul její obličej, abych je směl osušit, nebránila se….  Dívala se na mě odevzdanýma očima a já se k ní začal přibližovat, tak strašně moc jsem jí toužil políbit. Tak strašně moc jsem ji chtěl sevřít v náručí… lehce jsem se dotknul svými rty těch jejích a ona zavřela oči, na malou chvilku to vypadalo, že se mému polibku poddá, ale odtáhla se, znovu další hořké slzy zaplavily její oči. Řekla jen: "Michaeli, promiň není to tvá chyba, víš já… nemůžu, nejsem ještě připravená" vzlykala, trhalo mi to srdce, vždyť já … já už jí dávno miluji, víc než vlastní život.

Nechci, aby se trápila, jsem si jistý, že cítí mojí narůstající lásku, je tak citlivá, ale jedno velké PROČ tu bylo s námi. Věřím, že mi jednou snad řekne co ošklivého prožila, nezaslouží si takto trpět. Ano, miluju jí a kéž by to samé mohla říct i ona o mě, nebo přímo mě!

Moc bych si přál, abychom se brali z lásky z mé strany to tak rozhodně bude… ale jak bude jí… když mě nedokáže milovat?

Naše svatba má být už za týden, zatím to nikdo neví ani Sarah. Jen vy! Jak jí to mám jenom říct?

Neporadíte mi ?


X.kapitola

3. května 2010 v 18:40 ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Čas, to je to co schází…


Ráno se Sarah probudila, svěží a odpočatá, venku se klubal nádherný den a ona a nevěděla proč, měla stejnou náladu. Byl to sen, nebo nebyl? Pohledem zavadila o židli na jehož opěradle, bylo Michaelovo sako. Nebyl to sen, ale skutečnost. Vzala, jeho sako do rukou a ucítila jeho nevtíravý, příjemný parfém, ucítila jeho a znovu se jí vybavil včerejší večer a celý den.

Upravila se a sešla do kuchyně, kde právě kuchařka připravovala snídani. " Dobré ráno!" pozdravila překvapenou ženu středního věku. " Dobré ráno, slečno! Budete chtít připravit snídani?" "Děkuji, ale ráda bych vám pomohla, jistě to není snadné připravit snídani pro tolik lidí domě?" " No už jsem si za ta léta zvykla, řekla žena s úsměvem. "Jak jste se vyspala slečno Petersonová?" Sarah se na ní zpříma podívala a řekla "Děkuji velmi dobře" a úsměv jí znovu hrál na líci. " Prosím, říkejte mi Sarah, nepotrpím si na nějaké oslovení." "Dobře tak já jsem Alice, podávala jí ruku, teší mě Sarah. Tak do čeho se pustíme jako první Alice, tak třeba do krájení ovoce na salát, ten má Michael nejraději, asi jste už zjistila, že nejí maso." Ano, vím o tom" "Víte, Sarah, Michael je moc hodný člověk, zaslouží i být šťastný, trpěl už moc dlouho." "Promiňte, moc mi to mluví." Ne to je v pořádku, mám ráda jasno, je vidět, že ho máte moc ráda." Ano, to mám. Znám ho velice dlouho, aspoň… " nedořekla neboť Michael právě vešel.

Obě jak na povel, jednohlasně popřály "Dobré ráno" No, vidím, že už jste se seznámily, divil se Michalel a ještě víc, když viděl Sarah jak pomáhá v kuchyni. Alice se zeptala: "Michaeli, budeš chtít snídat v jídelně nebo zde v kuchyni?" Michael, bez rozmýšlení odpověděl, "najím se zde a pokukoval po Sarah. Stejně budu muset odjet do nahrávacího studia." Sarah, sebou trhla a řekla, že se za okamžik vrátí, jen si pro něco doběhne. Mezitím do kuchyně dorazil i John, aby posnídal, než odjede spolu s Michaelem.

;
Sednul si vedle něj a začal ho pošťuchovat: "Tak co už si jí políbil ?" Michael zrudnul až ke kořínkům vlasů "Copak jsem nějakej zvrhlík, abych se na ní hned první den vrhnul, nebo se na ní sápal, Johne, zbláznil ses?

Proboha " No, tak Michaeli copak se tě nemůžu zeptat, jako přítel?" "Jasně že můžeš, ale.." v tom se vrátila Sarah a přinesla mu jeho sako. " Michaeli, vracím vám vaše sako, včera v noci jsem to už nestihla, ještě jednou díky." "Není zač!" John, na ně koukal s otevřenou pusou a zapomněl i kousat. Probral ho až šťouchanec od Michaela do žeber! 

"Sarah, budu muset tak na dvě hodiny odjet do studia, neměl jsem to sice v plánu, ale vyskytnul se nějaký problém, tak…" "To je v přádku, já i s otcem se nějak zabavíme, je tu spousta věcí, které jsme včera nestihli prohlédnout, nedělejte si o nás starost, Michaeli."
"Dobře, ale bude tady Alice a další na které se můžete kdykoliv s čímkoliv obrátit." "Děkuji, myslím že zavítám ke zvířatům, jsou nejen zajímavá, ale i krásná."

Michael se zvednul k odchodu a John, za ním. Stále si ho dobíral, "tak včera v noci… co bylo včera v noci… pak, že nejsi zvrhlík, co bylo včera v noci… no ták… Michaeli, nenech se prosit", pošťuchoval ho celou cestu k autu a oba dva se hihňali jako malí kluci. Ještě, že je Sarah neslyšela.

Ta, šla ke zvířatům a pak pokračovala v prohlídce parku, zamilovala si jedno zákoutí s jezírkem a s jakuzzi, usadila se na lavičku a nechala se unášet zvukem tekoucí vody.

Tak, jako ubíhala voda v jezírku, přeskakovala kameny, obmývala je a padala v malém vodopádu zpět do jezírka. Tak ubíhal, její pobyt zde v Neverlandu. Otec se po pár dnech musel vrátit, zpět k řešení pracovních povinností a ona se sbližovala s prostředím i s Michaelem. Věděla, jak to skončí, věděla, že se za něho provdá, ale stále mezi nimi chybělo to co je mezi zamilovanými a to proč vstupují do manželství - láska.

To, jak ho za tu dobu poznala věděla, že mu média neskutečně ublížila a ubližují, vždyť nedávno papaprazzi s vrtulníkem kroužili nad jejich hlavami, právě ve chvíli kdy se spolu procházeli po parku a blesky fotoaparátů, jí úplně oslnily. Michael, jí vzal kolem ramen a odvedl do domu z jejich dosahu. Pak se v novinách, pochybné pověsti objevil titulek :
                                                     Má  Michalel Jackson, novovou milenku ???

Bude dostatečně silná, tomu tlaku čelit? To jistě zdaleka nebylo nic, proti tomu co teprve přijde.

Kdyby, tak měla odvahu, říci Michaelovi co jí potkalo s Danielem, možná že by se bariéra mezi ní a jím prolomila.  Možná, že by uvolnila své srdce pro to aby znovu milovalo, aby se zahojilo z ran. Nemůže, tak rychle, chce to čas. Čas! To je to co nemá, nemají.

Michael byl pozorný, laskavý člověk, nadaný, ale také se stále bránil mluvit o některých věcech, zvlášť šlo-li o jeho dětství a otce. Vytušila už jeho reakcí, že bylo pro něj dospívání velmi bolestné. Ona měla dětství krásné, na které ráda vzpomínala, bylo na něm vidět, jak se mu lesknou oči, když vyprávěla o své mamince a otci, který ji hýčkal jak princeznu.  Je toho mezi nimi tolik co je sbližuje každým dnem, ale i to co rozděluje.

Sejdou se někdy na křižovatce osudu? Moc by si to přála, zatím mu mohla dát své přátelství, ale ne lásku…vášeň…?