XXV.kapitola

2. června 2010 v 18:02 |  ♥ POVÍDKA - Křižovatky osudu

Smutné loučení

Ten měsíc mi se Sarah zase tak utekl. Tetelil jsem se radostí, když jsem hladil její pomalu rostoucí bříško a pořád jsem snil: "Jací asi budou? Krásní po Sarah i když ani já jsem taky celkem k světu! Kdyby to šlo zařídit tak aby měli z nás obou to nejlepší?" Ale je to jedno, přeji si jen aby byli zdraví a zbytek už zvládneme sami.

Sarah, poctivě dodržovala rady lékaře "sympaťáka", a opravdu i ty její ranní nevolnosti postupně ustávali i to omdlívání. Měla vážně, divné chutě… no řekněte kyselé rybičky a zatím oříškovou čokoládu? Chutnalo by vám to? Uff, jen když to vidím nevzbuzuje to ve mně důvěru, ale jen když jí chutná a je spokojená!

Jediné chutě, které s nadšením vítám jsou ty.. no ty.. intimního rázu. Sice se mi smála, když jsem se jí zeptal zda naším milováním nějak neublížím miminkům? .... No ještě vy se mi smějte! Nikde v žádné knize jsem se to nemohl dočíst ..no... tak jsem se Sarah prostě zeptal... a co je na tom?!  Smála se tak moc, že já musel taky ... ale pak jen roztouženě zajela rukou pod deku a řekla:

//
"Michaeli, zlato… pojďme na to!" ...
 A že to stálo za to, co vám budu povídat, nemusíte vědět úplně všechno…!

Musel jsem se hodně krotit, ale něha kterou jsem k ní cítil mi moc pomáhala. Naše milostné předehry a flirtování prostě zbožňuju.

Vážně budu muset tak brzy odjet…???

Ano, je to tak! Už se to blíží …už za pár dní...
 ...............................................

Tak a je to tady! Mám sbaleno už zítra…Sarah je s každým dnem smutnější, sice nic neříká, ale je! Poznám to na ní, i já se cítím hrozně mizerně. Představa loučení mě skličuje, nebudu u toho až jí poroste bříško…nebudu jí moc pomáhat, masírovat záda, nohy rozmazlovat..budu od nich daleko… Ale zařídil jsem to tak, že pár koncertů bude dříve po sobě, abych tu radostnou událost neprošvihnul.

U TOHO MUSÍM BÝT !!

Poprosil jsem Janet a ta slíbila, že jí bude dělat společnost… na čas tu bude i Jonah, tak o ní, ně bude postaráno. Alice kvůli ní vymýšlí samé chutné a zdravé pokrmy, aby mí miláčci neměli v ničem nedostatek, je to vážně skvělá žena.

Večer před mým odjezdem jsme strávili se Sarah v pevném objetí, uklidňoval jsem jí že na sebe dám pozor, že budu pravidelně a vydatně jíst a taky odpočívat, když bude to samé ona dodržovat taky! Slíbil jsem jí že jí budu každý den volat.. a spát budu jako nemluvně… ovšem bez ní… hrozná představa… neumím si představit usínat v cizí posteli a zase sám. Když byla se mnou ona je to jiné, ona je součástí mě.. už teď mám pocit, že mé srdce zůstane tady u nich.

Sarah, se ke mě pevně tiskla.. seděli jsme před hořícím krbem a ve mně to vyvolávalo nostalgii a vzpomínky.. Probrala mě až otázka Sarah: "Na co myslíš Michaeli?" "Přemýšlím o tom, jaké mě v životě potkalo velké štěstí!" Políbil jsem jí na spánek a ona mi položila hlavu na prsa.. "Já, přemýšlím o tom samém! Je to neuvěřitelné že nás osud svedl do hromady a že jsme se potkali na křižovatce osudu." Jen jsem to po ní zopakoval .. "Ano křižovatky osudu, to je to… , ještě že se naše cesty protnuly a spojily v jednu jedinou…"Stačilo tak málo a mohli jsme se minout.

Sarah zašmátrala pod polštářem a vytáhla nějakou obálku.. "Na, Michaeli tohle si vezmi sebou, chci abys to měl u sebe, abys nás měl u sebe. Otevřel jsem opatrně obálku a tam byli další nové fotky z ultrazvuku a taky … dva páry botiček, růžové a modré.. Vykulil jsem na ní oči… "Sarah, chceš říct, že už víš co to bude..?" "Michaeli, ano - budeme mít chlapečka a holčičku." Byl jsem tak vděčný, myslel jsem, že mi radostí vyskočí srdce z hrudi.. chlapeček a holčička…" ÚŽASNÉ !

Stále jsem se díval na ty obrázky….Byli tak jasné, bylo na nich vidět naše děti, které se za necelých pět měsíců narodí… jak jsou nádherní…je to nepopsatelný pocit, dívat se jak se mění v človíčky se vším všudy… děti jsou Božím darem, nikdy nebudu moci Bohu dost poděkovat za to že mi poslal tak obrovský dvojnásobný dar!

Ráno, bylo opravdu hned a já se musel rozloučit se všemi… šlo to až na Sarah, byla statečná! Zadržovala slzy, snažila se s úsměvem vtipkovat ... jako … "Dávej si bacha na fanynky…víš co svedou…jsou to dračice… taky bys nemusel před nima nakrucovat v té zlaté kobinézce… pozor na ně…. jinak přijedu a bude mela, nezažil bys větší rachot." Ale vím, že to byl jen způsob jakým se brání smutku.. Šeptal jsem jí do ucha jak ji i  mrňousky moc miluju a jak budu myšlenkami stále u nich…. Ach jo!

Poslední dlouhý polibek na rozloučenou a jedu ..…

ááá




No v té zlaté... já nevím jak vy, ... ale já být na místě Sarah, tak bych se o něj docela bála! Takhle by se nakrucoval jenom doma a přede mnou a basta! Pak by to byl teprve ten správný rachot... až k sousedům
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terysekk Terysekk | Web | 2. června 2010 v 19:27 | Reagovat

Takový smutný:-( ale taky bych se o Michaela bála:-P Ono to stačí vidět v pc natož na živo:-D Už se těším na pokráčko;-) Krásný dílek:-)

2 Matýsek Matýsek | 2. června 2010 v 21:32 | Reagovat

Chudinky malý, zamilovaný.... :-( Ale oni to odloučení určitě zvládnou...a pak to přijde, to pravý rodinný štěstí se vším všudy...teda aspoň doufám :-) Jo a ke zlatému oblečku nemám co dodat. Takhle by se kroutil jen chvilku a pak....země by se zachvěla :-D  :-P  :-D Opět krásnej díl...jsi jednička :-P

3 Soso Soso | Web | 3. června 2010 v 13:59 | Reagovat

smutný, ale prekráásny :-)

4 Teryii Teryii | Web | 3. června 2010 v 17:09 | Reagovat

ahojky..
máš super poviedku.. nechcela by si ju dať aj na náš blog? my totiž máme taký blog taktiež o poviedkách ktoré píšeme sami.. sú tam poviedky mojej kamošky Lexi aj moje ale aj iných.. nechcela by si sa pridať? a keby si chcela možeme aj spriateliť.. :-)
ozvi sa
bolo by to fajn
Teryii
P.S.: keby si nechcela bola by som rada keby si si aspoň prečítala nejakú poviedku.. a vyjadrila názor.. :D diki veľmiii

5 Janča Janča | Web | 3. června 2010 v 17:14 | Reagovat

jůů to je hezký... Ale smutný... škota, že musel odejít...

6 Teryii Teryii | Web | 3. června 2010 v 17:44 | Reagovat

okej.. :D tak aspoň budem chodiť čítať.. :D ale fakt je super tá poviedka.. a ináč milujem michaela jacksona ale ten blog nie je vlastne moj ja som len spolumajiteľka takže.. nemožem tam nič iné dať ako poviedky.. :-D  :-D dúfam že chápeš.. :-)
ahojky..

7 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 3. června 2010 v 17:47 | Reagovat

To byl krásný,romantický,ale smutný díl. Vůbec se Mikemu nedivím,že se mu nechce jí nechat samotnou,ale uteče to jak voda a zase budou spolu!!!! :-D  :-D

8 Teryii Teryii | Web | 3. června 2010 v 19:34 | Reagovat

jeej fakt ideš čítať? to je super.. som zvedavá na tvoj názor.. :-)  :-P

9 Teryii Teryii | Web | 3. června 2010 v 19:48 | Reagovat

je to je fajn.. :-) tá môj osobný zázrak je vlastne mojej kamošky.. majiteľky blogu.. :D a moja je Samotná láska z nebies.. :-)  :-D Keď budeš mať čas v pohode čítaj.. budeme len radi.. :D  :-)

10 alca alca | E-mail | 3. června 2010 v 20:33 | Reagovat

to je smutny :-(  :-(  :-(  :-( ale chtela by sem aby se predemnou takhle nakrucoval :-D  :-D  :-D  :-D

11 alča alča | Web | 17. ledna 2011 v 23:30 | Reagovat

:-D  :-D  prej Michaeli zlato..pojdme na to! to mě rozsekalo :-D  :-D :-D  :-D nádhernej dílek, ale smutnej, nechci, aby je opustil :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama