Srpen 2010

Hola, hola škola volá.. a nedělejte, že neslyšíte! :o)

31. srpna 2010 v 17:30 ◘ Různé

Hodně štěstí ve školním roce…


Chci popřát mým milým a školou povinným návštěvníkům blogu úspěšný start do školy, mnoho úspěchů ve studiu...    a  ...

skvělého sexy  třídního učitele, například  tohoto.. →

Dále Vám  představuji pány profesory, kteří se postarají o Vaše vzdělání..

  1. Hudební výchova - zpěv a technika zvládání hlasu...
  2. Tělesná výchova - tanec, ladnost pohybu od pánve dolů..  a nahoru, neboť  tanec je vážná forma umění. Dále dělání blbůstek a házení balónků s vodou a jiné vtípky..hi,hi..
  3. Anglický jazyk - výuka  potřebných slov jako  jsou :  I  love you...  a další nezbytná slovíčka, bez kterých to nejde!
  4. Etika a estetika - módní trendy.. klobouky, rukavičky, přezky.. a jiné modní doplňky ... i krátké kalhoty a mokasíny  jsou  fajn!
  5. Jak o sebe správně pečovat - líčení + správný make-up, česání... a jak být správně IN!
  6. Jak být sexy !   ve všem… za každé situace, při každé příležitosti...a ve všem co se leskne, co se třpytí... nejlépe pak zlatý kostým...nebo overal... i rozepnutý poklopec není hanbou :o)  a také, že  k černým kalhotám vždy jen bílé ponožky.
wá


Tak se mi pěkně učte!

Učitele máte toho NEJ! A pamatujte si, že :  
Stojí mnoho práce stát se perfektním...  !
A to, co děláte, dělejte s láskou!

Budu na vás myslet a držet vám palce, netrpělivě Vás vyhlížet.... až přijdete ze školy....

Vaše Zuzy ♥

XXIII.kapitola

30. srpna 2010 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností
Tento dílek je takový spojovací, tak snad to přežijete.  Příště vám to vynyhradím!

Tanec a píseň jako vyznání lásky!

Byla jsem na Neverlandu skoro třičtvrtě roku …čas zde plyne tak rychle, jako v pohádce a hlavně v blízkosti mých milovaných, že než se nadějete, je měsíc pryč, jak když na ruce plácne. Našla jsem tu domov a spoustu přátel a svoji rodinu.. …svoji lásku. Michael byl ke mně i k dětem tak pozorný..

Znovu začal pracovat, ale důkladně dbal na to, aby byl s námi co nejdéle. Dokázal si to skvěle zorganizovat… prostě zvládal všechno. Dokonce bral mě i děti na nákupy a do ZOO, tak, že si i veřejnost musela všimnout jaký je mezi námi vztah. Také se začalo v tisku a hlavně v bulváru o nás spekulovat… ale ať! Za lásku se není potřeba stydět… Ví to Michael, vím to já… společně před těmito piraněmi od tisku chráníme a držíme děti z jejich dosahu… Nevěřili byste co, dokážou… Neberou ohled, zda je to dospělý nebo dítě…chápu a sdílím Michaelův hněv na jejich adresu. Jsou odporní a zlí!

bond
Jednou jsem přijela s dětmi do nahrávacího studia, odkud jsme pak měli v plánu zajet s dětmi do Disneylandu, ani nevím, kdo se víc těšil, jestli děti nebo Michael…

Když ho pozoruji s dětmi na atrakcích.. stále žasnu nad tím, že po tom všem, co ho odmalička potkalo a stále potkává, v sobě nezabil to krásné,upřímné, ze života radující se dítě … nevím, zda já bych toho byla schopná přenést se přes bolest, kterou mi způsobili jiní…

Ovšem, řeknu vám, vidět Michaela při práci, byl požitek pro všechny mé smysly, kterých je člověk schopen… právě natáčel klip k You Rock My World - Měníš můj svět vzhůru nohama.
Seděla jsem s dětmi a sledovala ho při práci, tančil a zpíval jako Bůh.. vyzařovala z něho taková nespoutaná energie radost.. sexepeel byl všudypřítomný…a téměř hmatatelný… jako kdyby si chtěl vynahradit celou tu dobu, co kvůli zranění na noze nemohl tančit ..byl prostě dokonalý!
8

Paris ho sledovala, ani nemrkla, pak jen oznámila: "Budu jako tatínek!" … nedivím se dětem, je to jejich vzor a hlavně milující otec… Pak se stalo, co mě doslova vyrazilo dech… po té,co Michael skončil s tancem… přišel ke mně… a vzal mě za ruku a vytáhl mě na parket , chytil mě kolem pasu a začal mi zpívat sloky písně.. jenom mě… pohupovali jsme se v rytmu a naše těla splynula při tanci.. tančit s ním, bylo jako se vznášet se v oblacích.. v životě bych nevěřila, že dokážu sladit svůj krok s jeho....Tiskla jsem se plnou vahou svého těla na Michaela a nechala se unášet skvělou písní.. skvělým člověkem, tanečníkem a mužem mého života..

Pak mi jen pošeptal do ucha, že inspirací k této písni jsem já sama.. že text i melodii skládalo jeho srdce, které myslelo jenom na mě… byla jsem tak dojatá, že jsem ho objala kolem pasu a položila mu svoji hlavu na jeho hruď a dál se nechala unášet hudbou, hudbou svého srdce.

Děti, které nás pozorovali tleskaly od radosti a k nim se přidávali i ostatní z Michaelova týmu… bylo to něco jako veřejné vyznání a já byla tolik šťastná…že to ani vypovědět nedovedu.. protože na to žádná slova nestačí… neexistují… Kéž bych to uměla říci hudbou a tancem tak, jako Michael .

You Rock My World - Měníš můj svět vzhůru nohama

Můj život nikdy nebude stejný,
Protože ty jsi, dívko, přišla a změnila způsob,
Jak chodím, způsob, jak mluvím,
Nyní nemohu vysvětlit to, co k tobě cítím,
Ale ty víš, že je to upřímné,
Tak se mnou zůstaň, naplň mé sny,
Budu vším, co potřebuješ, je to tak hezký pocit,
Celý život jsme hledal dokonalou lásku,
A mám pocit, že jsem ji tentokrát opravdu konečně našel.

Refrén:
Otřásla jsi mi světem, ty víš, že jsi to udělala,
A vše, co vlastním, dávám,
Je to ta nejvzácnější láska, kdo by si to byl pomyslel, že najdu někoho, jako ty, kdo mi bude říkat miláčku.

Věděl jsem, že jednou mi láska přinese takovéto štěstí,
Snažil jsem se udržet zdravý rozum,
Trpělivě jsem čekal,
A děvče, ty víš, že mám pocit,
Že je můj život konečně kompletní.
Láska, která je upřímná, díky tobě,
Pokračuj dál v tom, co děláš,
Je to tak hezký pocit,
Celý život jsme hledal dokonalou lásku,
Kdo by si to byl pomyslel, že najdu takovou perfektní lásku,
Která je strašně krásná a upřímná.

A děvče, vím, že toto je láska,
Cítím to kouzlo ve vzduchu,
A děvče, nikdy nebudu mít dost,
To je důvod, proč tě pořád musím mít tady u sebe!


Nabízím  pohled na sexy svůdníka.... no která by mu odolala, že? Já tedy NE!
P.S. Protože se jedná o originál klipu,  tak se na něj nejspíš vztahují autorská práva. Proto klikněte přehrát z webu YouTube...
Nechtěla jsem dávát zkrácenou verzi, nechci vás připravit o ten začátek musíte vidět.. Miki je sexy svůdník !♥


Kdo je milován, není zapomenut ! ♥

28. srpna 2010 v 23:59 | Zuzy |  Michaelova výročí: úmrtí, narozeniny
s
Dnes se píše datum 29.srpna 2010 a je to přesně padesát dva let, kdy se v městečku Gary v Indianě narodil jako sedmé dítě z devíti Michael Joseph Jackson.

Ten Michael, jakého známe a milujeme, protože si ho stále připomínáme jako nádherného člověka, otce svých tří krásných dětí a umělce nezměřitelných kvalit a velkého dobrodince s ještě větším srdcem, jakého kdy země nosila.

Michaeli, nikdy Ti nepřestanu děkovat za Tvoji existenci.. za nádherné písně, které se mi dostávají pod kůži, stejně, jako ty sám… za moudrost, šlechetnost, velkorysost a neúnavnou lásku, kterou jsi nám i světu dával…a stále dáváš prostřednictvím sám sebe a nadací, které jsi založil.

A ti, co se chtěli od Tebe něco naučit, to jistě dávno udělali a stále dělají… a po vzoru svatého archanděla Michaela, který zametl ve válečné vřavě s ďáblem a zlem, Tě prosíme…abys nám pomáhal bojovat, stejně, jako jsi to dělal po celý svůj život Ty sám a někdy proti všem. V tom nám jdeš příkladem! … díky Ti za vše… Zuzy

Toto video patří mezi  moje nejoblíbenější... Michael je tam v plné síle, krásný a těžce sexy!


TAJEMSTVÍ

28. srpna 2010 v 23:58 | Marta/Muscles |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Drahý Michaeli,

w
jsi jako udatný král Miroslav , kde v jeho zemi vládl mír, láska a mohlo se v ní zpívat a tančit.

To Tys mě naučil dívat se s očima otevřenýma na naši krásnou planetu. Když začíná pršet, otvírám okno a vychutnávám si to kouzlo, které jsi nám seslal na Zem. Neposlouchám hluk z ulice, ale cítím čerstvě pokosenou trávu, jak voní. Vnímám mnohem intenzivněji nevinnost dětí a moudrost starců vepsanou do jejich tváří. Nechám se laskat jasným světlem slunce a nutným stínem i modrým tajemným světlem Luny, na jejímž srpku sedíš. Když zvednu hlavu a podívám se do korun stromů, naklánějí se k sobě a něco si šeptají.....bude to asi Tvé tajemství, které jsi nám dal a ten, kdo se umí dívat a poslouchat Tvými smysly, je náhle nesmírně obohacen krásou, kterou dřív neviděl.

Díky za Tvoji moudrost a nekonečnou lásku, kterou jsi mi dal a stále dáváš.........jsem Tvým nesmírným dlužníkem.............Marta/Muscles

Krásné video, které mluví za vše... a poodhalí Michaelovo tajemství.... tajemství lásky a krásy ve všech jejích podobách. Dívejte se srdcem - ale musíte kliknout ♥ZDE♥

A ještě jedno velmi krásné videjko.... od kolébky po dospělost... můžete obdivovat ten skvost, zvaný - MICHAEL JACKSON





XXII.kapitola

26. srpna 2010 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností
Než začnete číst.. malé upozornění... Odpověď na hádanku z minulého dílku, najdete po přečtění této kapitoly...  nebylo v lidských silách to uhádnout!

Den plný překvapení… o ně nouze není!

Překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Sotva jsme se oblékli, upravili a já mu ošetřila ránu na noze, pomalu jsme vyšli před dům, kde právě přijížděla Michaelova matka Katherine s dětmi. Překvapení dorazilo právě včas!
Sotva auto zastavilo, děti se vyřítily ven, div Michaela neporazily.. stál na vratkých nohách a objímal a líbal své děti, bylo to krásné shledání.. po té se vrhly děti i na mne.. tak jsme tam tak všichni stáli a nemohli se té radosti nabažit…

Paris i Princ namalovaly Michaelovi spoustu obrázků, kterým se nepřestával obdivovat a radovat se z nich…. Já také dostala obrázek, ale můžu vám říct, že při pohledu na něj mi bylo do pláče od dojetí a radosti…zároveň.

Byl na něm Michael a já, jak se vedeme za ruce a Princ s Paris, jak jdou před námi. Paris vezla kočárek.. ovšem, když jsem se zeptala, jestli v něm veze svoji oblíbenou panenku , dostalo se mi odpovědi, která mě chytla za srdce… " To není panenka, mamííí… to je miminko naše!! Máš přece tatínka ráda a nás také.. je to naše sestřička nebo bratříček… já to miminko neuměla nakreslit.. tak jsem ho schovala do kočárku, víš?"

Pohlédla jsem na ní a na jejího bratra, který vehementně přikyvoval .. a po té na Michaela a oči se mi začali zalévat slzami...viděla jsem, že na tom není o moc líp. Na čtyřletou holčičku je velmi bystrá a vnímavá.  Ještě, že tu byla Katherine, která všechno sledovala a jak mi později řekla, nebyla na tom o moc lépe.. vůbec o tom obrázku neměla tušení!

Tolik překvapení najednou, byly to nejkrásnější chvíle, které jsem zažila. Vlastně všechny chvíle za dobu, co jsem zde na Neverlandu, jsou kouzelné. Někdy mívám pocit, že čtu v nějaké pohádce.. Víte, co je nejkrásnější na pohádkách?… Že mívají krásné a šťastné konce, aspoň ty, které předčítám dětem.

Celý den jsme si všichni společně hráli a užívali si jeden druhého… Děti nám vypověděly, kde všude s babičkou a tetou Janet byly.. co viděly a co je zaujalo.. Samozřejmě chtěly vidět tatínkův kousanec, ale když Michael vyhrnul nohavici, tak jeho nohu "zdobil" jen bílý obvaz… stejně by to nebyl zatím pěkný pohled, to mi věřte.

Po odpolední svačině jsem si chtěla k sobě vzít děti, aby si Michael mohl odpočinout, ale nechtěly ho za nic naxsvětě opustit, naskákaly k němu do postele, každý z jedné strany a než jsem se vrátila z kuchyně s ovocným a pro Michaela pomerančovým džusem, tak všichni spali, jak broučci…

Položila jsem podnos se sklenicemi a usedla do křesla a dívala se na ně, Bože, neznám krásnější pohled. Vybavilo se mi naše první setkání s Michaelem i to, při kterém jsem dostala tuto práci, která nebyla už pro mě prací, ale stylem a smyslem života mého. Obrazem pravé rodiny a rodinného štěstí vzpomínala jsem na fotografii , kterou mi Michael ukázal při našem setkání.. jeho a dětí… nikdy by mě nenapadlo, že se dívám do svojí budoucnosti. To, že mi budu tyto děti říkat mami, by mě nenapadlo ani ve snu. Znovu jsem vzala do rukou malovaný obrázek od dětí a věděla jsem, že namalovaly jen to, co cítí a co si přejí…vím, že Michael si to přeje taky a já..? Já... už bez nich nedokážu být, jsou mojí součástí!

V uších mi zněla slova Michaelovy matky Katherine, která mi děkovala za péči a starost o děti a lásku, kterou jim i Michaelovi dávám… věděla jsem, že spolu s ním trpěla i ona, když se musela dívat, čím vším si prošel a jak jeho partnerské vztahy nevydržely… Prý to s ním i přes jeho paličatost a workoholismus zvládám lépe, jak kdo jiný.. jak ještě nikdo….dokonce lépe, jak ona sama… taková poklona.

Večer se na Michaela přišel podívat lékař, aby zjistil, jak se mu daří… stali se z nás přátelé. To, co Michael neví je, že mi pravidelně volal a vyptával se mě na jeho stav a na to, jak to zvládá on i já… je to starší pán s dlouholetou praxí a já si ho moc oblíbila.. důvěřuji mu jako lékaři i jako člověku. Svěřila jsem se mu, že mi dělá starosti Michaelovo nechutenství a ještě celková slabost. Potvrdil mi, že tyto problémy musíme řešit najednou, a úzce spolu souvisí. Proto Michaelovi předepsal nějaké vitamíny, ovšem v injekcích.. prý jsou nejúčinnější .. No, už vidím Michaela, jak to "nadšeně vítá" !

A taky jo! Večer, když jsem dala děti spát, a přečetla jsem jim pohádku na dobrou noc… slíbila jsem Michaelovi ještě jedno překvapení.. ( to, o kterém jsem se zmínila v minulé kapitole, vzpomínáte?) sice už jich bylo dnes opravdu hodně, ale jak jinak ho mám přimět, aby na mě vystrčil to své sexy pozadí..? Nebo alespoň jen jednu jeho půlku…. Když vidí injekci, tak je jak malé tvrdohlavé děcko… Musela jsem ho uplatit polibky, jak jinak .. ale řeknu vám.. docela jsem si užila to, jak mu přikážu……


"Tááák… Miku… gatě dolů… a vystrč jí pěkně na mě…" sice se zase styděl… nevím, vůbec proč.... stejně mi neukázal nic co bych před tím neviděla… ale dát mu to rozkazem a vědět, že mě poslechne….protože  MUSÍ… páááni, to je slast největší… pěkně se obnažit na povel……. wáááá …


Řeknu vám zcela upřímně a bez vytáček, kdyby takto Michael přede mnou zapózoval, tak se s tou injekcí určitě do něj netrefím.. Odnesla by to v lepším případě  matrace... v horším, moje vlastní ruka.. nebo cokoliv!! :o)

XXI.kapitola

23. srpna 2010 v 19:03 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností

Ranní hygiena… půl zdraví..nebo celé?!

Ráno…jsem se vzbudila jako první. Déšť vyčistil nejen vzduch a oblohu, ale také moje srdce od pochyb a já se dívala na Michaela, jak se mu vracela zdravá barva do tváří a jak klidně oddechuje. Vstala jsem a šla k oknu, abych se nadýchala toho svěžího vzduchu. Stála jsem tam uprostřed okna s rozpuštěnými vlasy a první  sluneční paprsky dopadaly na lůžko, ve kterém spokojeně vrněl probouzející se Michael… pomalu se rozkoukával a pak řekl jen:

"Páni, asi ještě sním a zdá se mi ten nejkrásnější sen…probudil jsem se v ráji a přede mnou stojí nádherný anděl, nebo že by to byla víla… v tom nejkrásnějším ošacení…jaké jsem kdy viděl! "
"Ale Michaeli, no tak… vždyť já na sobě nic nemám," smála jsem se… "No právě, jsi dokonalá, mám obavy, že se nevydržím na tebe jen dívat…" zase si zkousnul spodní ret. "Michaeli, chceš říct, že…. že ti to celou noc nestačilo..?

"Simon, když tě vidím, jak si nádherná… nestačilo je slabé slovo! Musím tě mít znova a znova!" Podívala jsem se na něho a viděla, jak se nápadně zvedá prostěradlo v oblasti, kde přikrývalo Michaelův pas… Tentokrát jsem to byla já, co si zkousla ret a povytáhla obočí a mlsně si olízla rty! "Michaeli, tak ty bys mě chtěl…. vážně.?... a pohodila hlavou a svými vlasy, se kterými jsem si začala pohrávat. Věděla jsem moc dobře, co s ním moje flirtování dělá.. a můžu říct, že jsem si toho dosytnosti užívala… řekněte, že byste na mém místě nejednaly stejně….

23
Když jsem viděla, jak se Michael v posteli zvednul a chystá se vstát… rychle jsem běžela do koupelny a zalezla do sprchy a doufala jsem, že přijde za mnou .. Nemýlila jsem se.. vřítil se tam, jak uragán a začal mě líbat a vrhnul se na mě s takovou rychlostí, že jsem sotva stačila pustit vodu.
Přitiskl mě na párou orosené dlaždičky a líbal každý kousíček mého těla.. já mu zajela prsty do vlasů a svíjela se slastí, která prostupovala mým tělem tak, že jsem se pod každým jeho dotekem chvěla jako list stromu, který je zmítán v bouři.
Oplácela jsem mu stejné doteky na jeho citlivých místech a masírovala jsem jeho rozkrok a po celé délce jeho vzrušené mužství .. Michael mě objal kolem pasu a přitlačil na zeď, já obtočila svoje nohy kolem jeho těla a vychutnávala si spolu s Michaelem náš tanec lásky… Pár rychlými pohyby znásobil svoji i moji vášeň a téměř ve stejný okamžik jsme propadli tak známému slastnému pocitu, ve kterém se snažili co nejdéle setrvat....

Stáli jsme pod příjemně teplou vodou a já se dívala, jak kapky vody se pojily v jemné potůčky, které putují po celém jeho těle…dlouho jsem se objímali a líbali. Pak jsem mu řekla… "Michaeli, děkuji ti za nádhernou noc a přenádherné ráno… jsi skvělý, tolik tě miluju!" Objala jsem ho kolem pasu a položila svoji hlavu na jeho prsa.. a užívala si toho pocitu, že je jen můj! Cítila jsem jeho dlaň, jak mi hladí vlasy po celé jejich délce, až na záda.

"Ach, Simon, jsem to já, kdo by ti měl děkovat… tolik jsi toho pro mě udělala a zvlášť v posledních dnech…Kde bych byl bez tebe a tvé péče a hlavně bez tvé lásky.. to láska k tobě mi dávala sílu se uzdravit..." Zvedl mě za bradu, aby se mohl dívat do mých očí a já do těch jeho… to, co jsme v těch očích jeden druhému viděli… byla čistá, horoucí láska, kterou jsou spalována nejen naše těla, ale především srdce…. která už dávno bijí jedno pro druhé a společným rytmem.

25
"Michaeli, měli bychom vylézt a dát se do pořádku. Musíš být strašně unavený…sotva stojíš na nohou.. pamatuj si, že jako tvá zdravotní sestřička musím myslet především na tvé zdraví a ne na svoji rozkoš. A navíc, ještě nejsi úplně v pořádku… tvoje noha potřebuje ošetřit... ten hnusný jedovatý pavouček ti dal, co proto, tak honem osušit, ať se mohu věnovat té tvojí nemocné končetině.. " řekla jsem zvesela, ale Michael, jako by nerozuměl…
"Simon, vím, že jsi skvělá... ale nemohl by to ještě chvilku počkat…?" "Ne, ne.. Michaeli.. nemohlo, to bys nestihnul potom své další překvapení..!"

"Copak, já si ho nevybral dnes v noci a nebo právě teď při tak úžasném sprchovaní…?
"Myslím, že ne… ještě mám pro tebe jedno překvapení.. ale hybaj ze sprchy, nebo to nebude ono.. " Vylezla jsem a zabalila se do froté županu a další župan podala Michaelovi…

Zajímavé… jak je mu slíbená odměna nebo něco, co vzbudí jeho zvědavost… poslouchá jako hodinky… No, jsem zvědavá, jak ho večer přesvědčím k tomu, co mu předepsal lékař… to nebude tak moc nadšený…..


P.S. Po těch fotkách to chce taky sprchu, a Michaela k tomu, nemyslíte?


Mám pro vás malou hádanku.....

??? Co myslíte, z čeho nebude Michael moc nadšený... ???


XX.kapitola

21. srpna 2010 v 6:04 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností

Něco na zotavenou..

kousanec
Michael se vážně rychle zotavoval, ale musela jsem o něj pečovat skutečně v mnohém směru jako o malé dítě.. Byl stále slabý a noha se hojila velmi špatně a pomalu… chůze, byť i pomalá mu dělala velké problémy. Nohy byly zesláblé a Michael si vylevoval víc než bylo třeba. Snažila jsem se aby pomaličku chodil po domě a aby se také pořádně jedl! To byl docela problém… odmítal jídlo s tím, že nemá hlad a ani chuť.

Musela jsem ho krmit a slíbit mu za každé pozřené sousto polibek, jedině tak jsem do něj dostala kuřecí vývar.. nebo trochu ovoce.. nemyslete si.. dokáže být taky pěkně tvrdohlavý o nic víc ne něž děti.
Ty taky musíte umět "obelstít" tak abyste dosáhli svého, tak aniž by to zpozorovali, že prosazujete svoji vůli před jejich. S Michaelem to bylo podobné, prostě typický mužský!

Už je to skoro tři týdny, co se mu to přihodilo a pomalu se dostává do svého tempa a do svých každodenních zvyklostí… Začal být nevrlý, že to nejde tak rychle jak by si představoval… noha se hojila pomalu, myšlenky na skládání písní se mu vyhýbali… tančit samozřejmě nešlo…

Jediné u čeho se opravdu bavil bylo hrát monopoly… je v tom vážně moc dobrý. Přemýšlela jsem čím mu udělám radost, abych ho vyvedla z jeho smutku…a myslím, že se mi to povedlo.

Zavolala jsem Katherine, aby se vrátila s dětmi, že Michael je v takovém stavu, že jejich přítomnost mu zvedne náladu a podpoří chuť do života.. Slíbila že, přijede další den dopoledne… tak do té doby, by se měl ten čas "klidu" nějak smysluplně využít nemyslíte..

Protože vím, že Michael miluje sladké nechala jsem mu připravit jeho oblíbené vafle ze šlehačkou a s ovocem. Připravila jsem tác s jídlem a odnesla ho do jeho pokoje, seděl v křesle a díval se ven s okna jak déšť bubnuje na okenní parapety…jak smáčí celý Neverland… jak se krásný čistý vzduch line okny dovnitř. Byl tak zaujatý tím posloucháním, že mi přišlo až líto ho rušit.. určitě se mu zase začala hlavou honit nějaká muzika…. No, nic od svého plánu neustoupím i kdyby skládal novou hymnu USA a basta!

Opatrně abych ho příliš nevyděsila, sem položila tác s dobrotami na stolek stoupla si za něj a ovinula mu ruce kolem krku… a sklonila se nad něj abych ho políbila do vlasů a na krk… jemně sebou trhnul a pak se nechal unášet mými polibky… moje polibky byli tak vášnivé a divoké dokonce tak, že bude mít na krku  ode mě stopy po milostném kousnutí, které se vybarví za krátko.. Moje ruce začaly sjíždět po jeho hrudi a občas jako by omylem zavítaly pod jeho košili až k jeho bradavkám…  

Chyběla mi jeho vášeň, jeho doteky na mém nahém těle, chtěla jsem ho stále víc… vzrušení narůstalo a náboj který byl mezi námi byl téměř hmatatelný. Najednou vyskočil z křesla, chytil mě kolem pasu, přitáhl si mě na sebe a začal mi polibky stejnou měrou vracet…objala jsem ho a tiskla k sobě…

"Michaeli mám pro tebe překvapení.. sykla jsem mu do ucha a dravě ho kousla do ušního lalůčku… bylo znát, že se v něm probudila zvědavost a touha našich těl narůstala…moc dobře jsem cítila jeho vzrušení… ale chtěla jsem ho, aby šílel tak jak já v jeho náručí… chtěla jsem aby naše milování odplavilo zároveň i s deštěm venku všechno to co nás v posledních  týdnech potkalo. Aby vše bylo jako před tím než onemocněl. Na chvilku jsem se od něj odtáhla a vložila kousek té sladké dobroty do úst a vyzvala ho zda taky nemá chuť a začala jsem s provokací a olizováním šlehačky… opět jsem uviděla v jeho očích plamínky, které rozvířily jeho fantazii a šibalství... vášeň a dravost.

45
Opětoval mojí hru a vzal si nabízené sousto z mých úst a náš polibek se pomalu měnil na divoký výpad a rej našich jazyků a těl. Ochutnával a prozkoumával moje ústa, stejně tak jako já ta jeho...

Rychlostí blesku, jsme ze sebe shodili oblečení, náš  dech se zrychlovat ... poddali se touze a vášni, která nás spalovala jako oheň.
Milovali jsme se dlouho něžně i vášnivě a naše steny přerušil je bubnující déšť a bouře za oknem. Jako bychom splynuly v jeden rytmus my a kapky blahodárného deště … celou noc se oddávali jeden druhému, bylo to krásné. Měla jsem pocit, že se mu nevydávám jenom tělem, ale každou buňkou svého těla, patřila jsem mu celá. Totéž jsem cítila u něj. 

Usínali jsme nad ránem, kdy ustala bouře a naše těla byla milováním unavená a stále do sebe propletená, tak jsme i usínali.
Byla jsem šťastná za Michaela, byl to zase on takového jako ho znám a celou svou bytostí ho miluji !

P.S. Za tu první fotku se omlouvám, ale aspoň vidíte, jak Miki trpěl chudáček... jak já ty pavouky nesnáším! ( ta fotka je autentická... žádná fotomontáž ! )


Jedno malé vysvětlení:

Často se mě dotazujete, zda fotky choulostivého typu jsou fotomonáže. Odpovídám, ano JSOU! Je na nich krásné to, že vás nenechají v klidu, stejně jako Michael... krásně dokáží dráždit naši představivost,fantazii, která nám jistě nechybí,  protože jak jde o Michaela, tak neznám mezí..



Jak jsem opět podlehla Michaelovi....

20. srpna 2010 v 13:58 ◘ Různé

Jean Desprez Bal A Versailles - tak voněl Michael....

magic
Tak, to vám musím říct.... o to se s vámi musím podělit! Neodolala jsem  a objednala si vůni, kterou Michael miloval… a já zas miluju jeho.. takže uznejte, musela jsem si jí koupit! Zvlášť, když jsem čekala docela dlouho…nebyla na skladě !

Můžu všem jen  vřele doporučit, je úžasná, stejně jako Michael! Když jsem dostala balíček do ruky, tak jsem opatrně a s posvátnou úctou vybalovala… a říkal asi jaká asi bude? Chvějící se rukou, jsem sundávala obal…. a nedočkavě otevřela flakonek...
Přesně vystihuje Michaela… můžete ho z ní dokonce cítit… je silná, ale do té doby něž  se rozvoní…. rozleží, dostane se vám pod kůži, zaryje se vám do všech vašich smyslů…. že jí budete cítit už napořád.  Je jemná, mýdlová, smyslná, něžná... okouzlující, podmanivá....  a dýchá zvláštním kouzlem starých dob… a vy při ní můžete krásně snít!  O kom? to je  jasný… o Michaelovi… vřele doporučuji! Určitě je snadné si jí zamilovat.... tak jako Michaela... dostane vás a už nepustí!  ♥
vůně

Jean Desprez Bal A Versailles
 - složení parfému :

Hlava - bulharská růže, jasmín, pomerančový květ

Srdce - pačuli, santal, vetiver

Základ - pižmo, cibet, ambra, benzoin, cedr, balzám tolu, vanilka

Jean Desprez Bal A Versailles
(popis produktu)

Bal A Versailles je nasládlá, sametová, pudrově suchá vůně. Nádherná zlatohnědá vůně Bal A Versailles, která s tichým vrněním leží na kůži a vrhá svůdné pohledy po kolemjdoucích mužích.

Pokud má někdo další zájem vyzkouštet si Michaela, na vlastní kůži, má možnost  -  zde

A přidám ještě  jedno tématicky laděné gifko... tak mě napadá... výrok z jednoho filmu..
                      Ještě tam dole.. co kdyby náááhodou! Nebo, že by pro všechny případy ???
voní

XIX.kapitola

18. srpna 2010 v 16:48 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností
Tak přidávám další dílek, na vaše speciální přání .. to abyste se nemuseli strachovat o Michaela víc jak je nutné... ♥  Tak příjemné počtení, vám přeje.... Zuzy

Na cestě k uzdravení…

Katherine, opravdu splnila to co slíbila ještě ten den odpoledne, přijela i se Janet a vzaly děti k sobě. Bylo to těžké loučení. Děti se mě držely kolem krku, nechtěly mě opustit … musela jsem se tak přemáhat, abych je poslala od sebe pryč. Jsou na mě fixované a já na ně, ale jiné řešení pro tuto chvíli není….Bude to i pro ně lepší… nevidět, jak jejich otec trpí.. snad to rozloučení nebude na dlouho.. budu se snažit udělat pro to maximum… už teď se mi po nich stýská. Katherine se na naše loučení dívala a slzy se jí leskly v očích, prý nezažila aby někomu její vnoučátka říkaly "mami", u ní bude o děti skvěle postaráno.

Vrátila jsem se zpět k Michaelovi, klidně ležel a odpočíval. Vyměnila jsem mu kapačku, zdá se že první nejhorší nápor zvládl. Stále měl na čele studený pot, který jsem neúnavně otírala… podávala mu tekutiny i když donutit ho něco vypít bylo docela obtížné. Ale dařilo se mi to pomaloučku. Vždycky na malou chvíli procitnul, vyslovil s námahou mé jméno a stisknul mi ruku.. už jen to ho vyčerpalo a znovu usnul.

Nastěhovala jsem se k němu do pokoje, abych mohla být nepřetržitě u něj. Přišel ho zkontrolovat i doktor a řekl, že je jeho stav stabilizovaný… potěšilo mě to, ale bylo mi jasné, že vyhráno nemá. Jeho noha mi dělala starosti. Mazala jsem mu ránu mastí a pravidelně měnila obvaz, přikládala hojivé obklady. Nebyl to hezký pohled, jeho noha hýřila všemi barvami. Musel mít velké bolesti.
(Pokud chcete vidět, jak ten hnusný pavouček Mikiho potrápil .. máte možnost.. stačí kliknout ZDE

,1/
Hladila jsem jeho ruku a Michael se pomalu probíral ze spánku…."Simon?" "Michaeli, klid jsem tady u tebe a neopustím tě .. budu tu stále. Jen klidně odpočívej… "A co děti, kde jsou?" Michaeli, tvá matka si je vzala k sobě něž se dostaneš z nejhoršího.. a neboj bude to brzy…Dohlédnu si na tebe" …Pokusil se o úsměv a řekl: "Simon, tolik tě miluju! Jsem tak rád, že tě mám!" Tisknul mi ruku a znovu usnul..

Tak to šlo dalších pár dní… horečky pomalu ustupovaly a antibiotika zabrala. Byla jsem ráda, když lékař souhlasil s tím, že ho odpojí od kapaček.. Michael se začal pomalu zotavovat, ale byl tak slabý…jen pouhá cesta na WC, nebo do sprchy ho totálně vyčerpala. No, ale bylo na něm znát, že se mu vrací chuť do života. Ležel ve své posteli a seděla u něj a s laskavou výčitkou jsem se ho ptala: "Michaeli, proč si prosím tě nepřišel hned za mnou když se ti to stalo? Nemuselo to tak daleko dojít, vždyť víš , že bychom ti všichni pomohli!" Pohladila jsem ho po tváři a on chytl mojí ruku a políbil jí do dlaně a ani na okamžik jí nespustil s té své…

"Simon, víš já byl jsem daleko od domu, seděl jsem v trávě a v  hlavě se mi honila spousta myšlenek a melodií..vůbec jsem skoro necítil, že mě něco kouslo, bylo to jen malé štípnutí… nejsem nějaká ufňukaná slečinka, která běží k lékaři když jí něco štípne... Došlo mi to až po cestě zpět, že to nebude jen tak něco. Simon promiň, nechtěl jsem vyděsit děti ani tebe." … "Ale Michaeli, opak je pravdou, měla jsem o tebe hrozný strach, cítila jsem, že něco není v pořádku, že se ti něco stalo …když ses dlouho nevracel, bylo to jako by mi někdo vrazil do srdce dýku… byla to bolest, kterou nedokážu popsat."

"Simon, chtěl jsem jít za tebou, ale šlo to hrozně rychle, než jsem si stačil uvědomit, co se stalo tak už jsem nebyl schopen jít po vlastních nohou a chtěl jsem si v altánu odpočinout, než půjdu k tobě."

"Ach, Michaeli ani nevíš jak jsem ráda, že to takto dopadlo… Už nebudeme mluvit o tom špatném, ano lásko.. budeme se soustředit na to, abys byl brzy zase zdráv." "Simon, víš co potřebuju ze všeho nejvíc ke svému uzdravení?"… řekl tím svým podmanivým pohledem a mě bylo celkem jasné co chce říct, ale rozhodla jsem se ho trošku potrápit a dělala ze sebe nechápavou…..

"Michaeli, vím co potřebuješ… odpočívat… spát… a mít klid…" "Ale.. Simon… ty jsi krutá… to je týrání pacienta sestřičko...budu si na vás stěžovat… takto se prostě uzdravit nedá…"

***
"Ale, Michaeli… to je přesně to co by ti řekla každá sestřička v nemocnici…. Klid na lůžku, odpočinek, spánek…" Chytil mě za ruku a přitáhl si k sobě… "Simon, ale já mám ti nejskvělejší a nejkrásnější sestřičku pod sluncem, kterou miluji a jestliže je pro mě spánek tak důležitý jak tvrdíš… tak..tak..." "No co tak.. Michaeli, koukej se už vymáčknout, nemám na starosti jenom tebe.. jsou tu i další co potřebují zdravotní péči!" Řekla jsem s humorem… no, tak … pokračuj . tak.. co?"
"Tak potřebuju, abys spala se mnou! Jinak se tedy rozhodně uzdravování protáhne…" "Michaeli, ty.. jak máš takové myšlenky tak to s tebou nebude zas tak zlé…ale, žádné skotačení jasný! Jsi v rekonvalescenci to si nemohu vzít na svědomí..až co řekne zítra lékař."

Vypadal jak malé rozzlobené trucující dítě, kterému je odepřena ta největší laskomina na kterou se těšilo celý den, až mi ho bylo líto.
Lehla jsem si k němu do postele a snažila se mu to svými polibky a doteky vynahradit… Myslím, že byl spokojený…

P.S. Nezabijte mě za ten obrázek, sice by měl Miki ležet...  ale já ho sem dát  prostě musela!!!

XVIII.kapitola

16. srpna 2010 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností

Záhadné kousnutí…

Vyhrnula jsem mu nohavici a to jsem viděla, mě stačilo k tomu, abych začala rychle jednat. Rychle jsem vytáhla mobil a zavolala lékaře… Ta rána co měl na noze se mi vůbec nelíbila. Vypadalo ti jako uštknutí hadem, ale po podrobnějším prozkoumání se mi na té ráně něco nezdálo. Místo bylo zarudlé a oteklé až hrůza.. okraje rány měnily barvu a vypadalo to na nějakou otravu…

Zaškrtila jsem mu to nad ránou a zavolala na pomoc Michaelova bodyguarda, který ho vzal do náručí a odnesl do domu a položil do jeho postele. Do příjezdu lékaře jsem mu otírala pot a snažila se ho přivést k vědomí… vždycky se mi to povedlo jen na malou chvilku a pak zamrkal a zase zavřel oči… chtělo se mi brečet jak malé holce… taková strašná bezmoc. Ránu jsem mu chladila ledem, ta horkost co měl v ráně se mi nelíbila, nohu jsem mu podložila aby jí měl co nejvýš. Zbývalo jen čekat. Každá nová minuta se mi zdála jako celá věčnost.

Ještě, že děti uložila ke spánku kuchařka, sice prý protestovali, ale dali si říci. Mohla jsem tedy pečovat o Michaela, stejně bych od něj nedokázala ani na minutu odejít.

Doktor, když viděl ránu mi potvrdil , že je to reakce na kousnutí něčím jedovatým. Odebral Michaelovi krev a píchnul mu nějaké sérum. Ještě ten večer, udělal rozbor a bylo jasné, že Michaela kousnul nějaký pavouk. Nejen, že nesnáším myši, ale pavouky přímo nenávidím. A tohle musel být extra kousek, když způsobil tolik potíží. Doktor byl vážně skvělý! Připravil Michaelovi injekce přesně "na míru" . Tedy vše co mu mělo pomoci a k tomu nějaké vitamíny, aby se z té otravy dostal. Dostal také do kapaček antibiotika, ale odmítl jít do nemocnice s tím, že má u sebe zdravotnici, které plně důvěřuje a kterou miluje!
s
 No a je to venku, jen potvrdil to co si všichni kolem špitali a povídali. Sice blouznil, ale i tehdy mluvil pravdu. Vždycky mluví pravdu, jenom jí dokáže říct, přijatelnou formou pro ostatní. Toto byla strohá pravda, ale vím, že to Mikovi i mě všichni přejí, když vidí jak je šťastný. Vím, že mi často říká, že jeho zaměstnanci jsou i jeho přáteli. Právě teď se mi to potvrdilo. Dokáží stát při něm i v této těžké chvíli si o něj všichni dělají starosti. Moc si jich za to všechno vážím.

Do nemocnice tedy nejel, zůstal doma a já u něj. Probděla jsem u něj celou noc, která byla pro něj velmi kritická. Hlídala jsem jeho životní funkce, teplotu … pár dní potrvá než antibiotika zaberou a uleví se mu od horečky… Měnila jsem mu obklady a zábaly, aby se srazila teplota… při pohledu na něj, mi srdce usedalo lítostí… proč se to muselo stát jemu ? Proč zrovna teď …když se mu začalo zase dařit… když začal být šťastný a já s ním… ?
 Michael to zvládne, tím jsem si jistá, má silné srdce, zvládne to… spolu to zvládneme. Postarám se o to aby byl fit i kdybych neměla spát ani jíst…  Zmítal se celou noc v horečce..blouznil a volal své děti i mě. Utěšovala jsem ho, držela ho za ruku a ujišťovala ho, že jsem s ním a že ho neopustím. Volal taky svoji matku Katherine,… ano zavolám jí to co se Michaelovi stalo, musí vědět co se děje s jejím synem.

grrrr
První noc, jsme zvládli .. byla hodně těžká.. jak pro Michaela tak pro mě. Pospávala jsem vedle jeho lůžka v křesle a ani na okamžik jsem nepouštěla jeho ruku. K ránu jsem musela usnout o něco tvrději, protože mě probudily děti, které přišly do Michaelova pokoje a zůstaly stát jak opařené. Viděla jsem jejich obličejíčky a jak se v nich mění výraz, z radosti se kterou se těšily na otce a když ho viděl v posteli a s napojenou kapačkou, která pomalými kapkami odměřovala stálý přísun léků do jeho těla. Začaly natahovat moldánky. Rychle jsem je obě objala a začala těšit…

" No tak, děti tatínek se nám brzy uzdraví, uvidíte. Dohlédnu na to aby to bylo co nejdřív…slibuju! Odpovídala jsem na jejich zvídavé otázky a snažila se nerozplakat se spolu s nimi. Víte děti, jak se tatínek včera nevrátil z procházky kdy včas… tak ho kousnul nějaký moc jedovatý pavouk a proto tatínek stůně. Ale pan doktor, mu dal léky, aby se uzdravil. To je to co mu tady kape do ruky… proto aby jeho uzdravení bylo rychlejší… nebojte se zlatíčka, uzdraví se nám! Společně na to dohlédneme, ano!!!"

Obě jen přikývly na souhlas. Michael konečně klidně usnul a já mohla jít opečovat děti. Zavolala jsem Katherine, abych jí řekla co se stalo. Byla ráda, že jsem se dokázala o něj tak postarat. Věděla o nás a našem vztahu s Michaelem, protože se jí svěřil s tím co ke mně cítí. Byla jsem dojatá….. tím jak krásně o mě před svojí matkou mluvil. O tom jsem vážně neměla ani nejmenší tušení.

Nabídla mi, že se o děti pár dní postará… když se já teď starám o to její…. Zdá se, že spolu budeme skvěle vycházet. Vím po kom má Michael tak takový takt a velice citlivou duši…

XVII.kapitola

13. srpna 2010 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností

Velké obavy

Dny na Neverlendu, ubíraly poklidným životem. Michael se zdál být spokojený dokonce začal po dlouhé době pracovat i na novém klipu a snad bude brzy následovat i vydání nového alba. Vrhl se střemhlav do práce. Bylo na něm vidět, že potřebuje naši podporu, byla jsem tak ráda, že mu ji mohu poskytnout.
,,
Jednoho dne, šel na svoji obvyklou procházku po Neverlandu… někdy bere sebou i děti, ale tentokrát byla delší a tak děti zůstaly se mnou. Potřeboval klid, aby se mohl soustředit na práci… která je pro něj tolik důležitá… nikdy jsem neviděla nikoho koho by práce tak naplňovala a stávala se pro něho i koníčkem… říkal mi když mě objímal, že ho napadá spousta věcí… ale také i melodie a že jsem pro něho inspirací… vážně se to krásně poslouchá… mám radost, když je šťastný dělá to šťastnou i mě… miluji ho snad čím dál víc … už dávno se stal mojí součástí. On i jeho dvě úžasně děti.

Den utekl jako voda, z dopoledne bylo poledne… s dětmi jsme poobědvali a čekali, že se Michael vrátí, nestalo se tak. Po siestě jsem se šla z dětmi projít ke kolotočům a využít jejich služeb, bylo to skvělé odpoledne, ale Michael stále nikde.
Po té jsme zašli ke zvířátkům, které mají děti tak rády… učila jsem je co je které zvířátko zač, co jí a kde žije ve volné přírodě… ve voliéře , jsme brali velké papoušky na prst a učili je mluvit.. byla to vážně zábava.. nejen že jsou děti kouzelné, ale v kontaktu ze zvířaty se mi vážně zdálo, že si s nimi rozumí víc jak dospělí…  

Když se přiblížil podvečer začala se mě zmocňovat podivná úzkost, že se mu muselo něco stát.. Děti si spokojeně hrály se svými hračkami a já netrpělivě přecházela od okna k oknu… zašla jsem se podívat i k Michaelovi do ložnice, zda se nevrátil …ale nic… kde jen může být snad se mu nic nestalo. Pro jistotu jsem zavolala Michaelovu bodygardovi , ten řekl, že si Michael nepřál aby šel někdo s ochranky s ním .. neprodleně se ho vydal hledat, když vyslechl mé obavy.
Byla jsem tak znepokojená celou podivnou situací, že jsem dohled nad dětmi svěřila kuchařce a vydala se Michaela hledat. Snažila jsem se o logické myšlení, který jakoby ustupovalo tísnivému pocitu strachu, který se ozýval uvnitř mě. Srdce mi svírala podivná tíseň…bolest!   Kde jen může být???

Řekla jsem si že nejprve obejdu jeho oblíbená místa… zašla jsem k jeho stromu jako na první místo, kde by mohl být. Vždyť se mnohokráte stalo, že zapomněl na čas a v klidu a nikým nerušen si tady skládal melodie… dokonce jsem vyšplhala i na horu, ale nic…rozhlížela jsem se z té výšky, zda něco nezahlédnu… nic.

Běhala jsem z místa na místo… volala Miku… kde jsi ? Byla jsem v koncích. Bylo jasné, že ho potkalo něco zlého… kde jen je.. vždyť Neverland je skvěle hlídaný… je vyloučeno, že by se sem dostal někdo zvenčí a i to že by se nějaký blázen pokusil Michaelovi ublížit uvnitř jeho ranče. Někteří jeho fanoušci jsou šílení docela dost, snaží se získat i malý suvenýr za branou Neverlandu, ale nikdy se ještě nestalo, že by se dostali dál něž za bránu… vždyť všude jsou kamery… tak…co se mohlo stát….?

nev
Šílená strachem jsem běžela k našemu altánu, kde jsme vedli mnohokrát naše noční debaty a povídání o životě a vůbec.. byl tam klid a pohodlí… tam mě i poprvé políbil, byl to takový malý obývací pokoj bez stěn… proběhla jsem jím a ani si nevšimla, že někdo leží na pohovce schoulen v polštářích….  Z rohu té sedačky se ozvalo….

"….Simon.. tady jsem.." Bože, nedovedete si představit, jak se mi ulevilo, slyšet jeho hlas … ovšem do chvíle, než jsem pohlédla Michaelovi do tváře… a zděsila se…. Na jeho čele i tváři byl studený lepkavý pot, měl kruhy pod očima a byl bledý jako stěna… a klepala s ním zimnice…. Přisedla jsem k němu, abych zjistila co se mu stalo. Změřila jsem mu puls byl těžko hmatatelný… co se mu to jenom stalo… oči se mu zavíraly únavou a já se snažila ho udržet při vědomí..

… No ták, Miku, miláčku co se ti stalo…mluv na mě… co je ti .. ??? No tak lásko, mluv…., jak ti můžu pomoct? Byla jsem polomrtvá strachy o něj…pevně jsem ho objala. Michael jen natáhl ruku a ukázal na svoji pravou nohu… a omdlel mi v náručí….

XVI.kapitola

10. srpna 2010 v 19:29 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností
Tak broučci moji, rozhodla jsem se, že  budu hodná Zuzy a splním vám vaše přání a  dám vám už dnes další dílek, ...ať máte krásný večer... s Michaelem i  když Michael bude mít teprve krásné ráno. Tak snad moji dobrou vůli oceníte...

Záhadná hra…

Ráno však bylo za chvilku, opatrně jsem sundala Michaelovu ruku, kterou mě objímal kolem pasu a vydala se zkontrolovat děti. Spaly spokojeně ve svých postýlkách, proto jsem se vrátila do svého pokoje, k Michaelovi. Spal a ze spaní se usmíval… byl to nádherný pohled…. Dívat se na jeho klidnou a spokojenou tvář.

V duchu jsem si umiňovala, že udělám všechno pro to, aby onen pohled , nebyl jenom ojedinělým pocitem, ale aby se stal skutečností…měla jsem v sobě tolik pocitů a jeden z nich byl ten, že bych ho chtěla chránit, před vším zlým, před každou špatností kterou si proti němu vymýšlí…a ještě zaručeně vymyslí… bože jak je ten svět nespravedlivý vůči tomu kdo mu pomáhá a to i za cenu svého vlastního blaha.

Přisedla jsem na postel, nahnula se nad ním, pohladila ho po tváři a lehce políbila. Dělal, že spí, ale v okamžiku kdy se mé rty dotkly těch jeho, mě rychle chytil a přitáhl si mě na sebe.
45

"Dobré ráno miláčku. Jak to že nespíš ? Copak jsi se v noci málo unavila?" šibalsky se smál a pokukoval po mém župánku... dokážu si představit co se mu honilo hlavou… ano, jak nejrychleji mě ho zbavit… "Michaeli, to víš, že jsem unavená…. protože ty jsi divoch divoká, ale musela jsem jít zkontrolovat děti…myslím, že bys měl jít do svého pokoje., co kdyby přišly děti….pak.."

Umlčel mě polibkem, kterému šlo jen ztěžka odolat. Líbal mě tak, že se mi dělaly mžitky před očima, podlamovaly kolena a já ztrácela soudnost.. v tom polibku bylo tolik touhy, vášně, něhy, citu a ničeho  z toho jsem se nemohla nasytit...

Je zvláštní co všechno se dá  polibkem vyjádřit. Pomalu si mě pokládal pod sebe, nepřestával líbat.... a já ho hladila na zádech a výskala ve vlasech. Byl stále nahý, krásně voněl a já měla možnost vychutnat si pohled na jeho krásné mužné a vypracované tělo v denním světle.

Hladila jsem ho, a bezostyšně si ho prohlížela tak jako on mě… obou dvou se nás zmocňovala další vlna touhy po naplnění…. Pomalu, si mě přitáhl za pásek u županu a začal ho rozvazovat, jeho ruce se vydali na pouť po mém obnaženém těle. Laskala jsem ho, chtěla jsem mu svými doteky říct, jak moc po něm toužím a nejen tělesně... jak moc mu toužím dát mu lásku, dát mu… to co mu život odpíral… porozumění, souznění… ovšem do té chvíle než se ve dveřích ozvalo…
P

"…..Tatííí….. mamííí….co to hrajete za hru? …. Já chcíííí takýýýý!" Paris, nás vyrušila, zrovna v tom nejlepším! Skočila mezi nás do postele! Měli jste vidět Michaela.. jak zčervenal, snažil se rychle zakrýt co se dalo a začal koktat.. jako : " Ehm…Paris.. nó .. my … já…a Simon…my…" Smála jsem nad tou jeho náhlou "výmluvností" a rychle se zahalila do županu a Paris, horlivě začala vysvětlovat proč že tatínek byl u mě tak blízko… Paris čekala, na vysvětlení.. které se jí samozřejmě dostalo…

" Víš, Paris, tatínek chtěl říct tajnou pohádku, kterou nesmí nikdo jiný slyšet, jenom tatínkové… víš! Musela jsem mu jí pošeptat do ouška, jak moc je tajná. "

…Očka se jí roztáhla do úžasu a povídá… " Tajnou pohádku, já ji taky chci slyšet, tu tajnou pohádku… řekneš mi jí?" "Ale Paris to víš, že ti jí řeknu, ale bude to tajná pohádka pro holčičky, chceš? Paris pokývala hlavou a čekala na vyprávění. … Podívala jsem se s mrknutím na Michaela a ten jen s úpěním a chichotáním schoval hlavu pod polštář … pak si vzpomněl, že je pod dekou,  jen tak jak ho Pánbůh stvořil… tedy musím vám říci milé dámy, že si dal obzvlášť záležet.  Zabalil se do deky a odcházel do svého pokoje.. Dívala jsem se za ním jak lehká deka, obepíná jeho tělo od pasu dolů a neubránila se chtíči, který se mě znovu zmocnil. Můj pohled se podobal pohledu mlsné kočky, která se dívá na klec s kanárkem…

Ale co naplat, mám na starosti děti, tak se jim musím věnovat… jejich otec musí počkat! K tomu se z dětského pokoje přiřítil právě vzbuzený Princ, kterému Paris začala vysvětlovat, že dnes se povídají tajné pohádky… tatínek, že už svoji tajnou pohádku slyšel a teď je na řadě ona. Jisté je, že jsem musela ještě vymyslet tajnou pohádku pro Prince… tak než sem dopovídala Paris, mezi tím se šel Princ obléknout a potom následovala výměna…
/*… Celý den se ubíral v klasickém tempu, jen mě pronásledovali Michaelovy oči, téměř na každém kroku. Už rozumím, jeho pohledům, jeho gestům.

Nevynechal jedinou vhodnou příležitost, která se naskytla a my byli v nestřeženém okamžiku sami, aby mě nepolíbil..aby mi projevil svoji náklonnost, svoji lásku.   Museli jsme si dávat pozor nejen na děti, ale i ostatní personál….

Stejně mám pocit, že nás naše pohledy prozradily….  

XV.kapitola

8. srpna 2010 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností

Miluji tě!

 "Simon, nezáleží mi na tom kdo jsem.. jsem jen člověk! Tebe miluju s tebou cítím, že jsme rodina. Miluji tě pro to jaká jsi.. něžná citlivá.. milující…krásná bytost. Krásná ze vnitř i z venku. Zamiloval jsem se do Simon Reinerové… jako takové a co na tom, že je to vychovatelka. Pro mě jsi daleko důležitější.. a pro mé děti v tobě našly matku.. jejiž lásku dosud nepocítily, až s tebou.
1*

Záleží mi na tobě, jako na člověku, jako na ženě do které jsem se zamiloval … i přes to, že jsem si myslel že už toho nejsem schopen. Tobě vděčím, za to že jsem poslední dobou opravdu a upřímně šťastný .. že se do mého domu vrátila láska a hodnoty za které jsme vždycky bojoval a sám nenacházel. Strach není na místě, nedovolím nikomu a ničemu, aby nám to společné štěstí vzal! Přišel jsem v životě o mnohé… ale cítím, že v tobě nalézám všechno po čem mé srdce tolik touží…             
       Simon Reinerová, MILUJI TĚ ! A vždycky budu, nic mě nezastaví…

…. Začal mě zasypávat polibky a já mu vycházela svými ústy i svým tělem vstříc.. touha mě spalovala stejně jako Michaela… jen z vedlejšího pokoje se ozvala Paris a vola maminku… neochotně jsem se vymanila z Michaelovi láskyplné náruče a šla se podívat, co se jí děje.. naštěstí to byl jenom sen. Přikryla jsem jí… a vracela se zpět do svého pokoje, k Michaelovi… ale nikde jsem ho neviděla … stál opřený o futra dveří a čekal až vejdu…chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě na sebe.

Dveře přirazil takovou silou, až to bouchlo, měla jsem strach, aby nevzbudil děti....Přitiskl mě plnou vahou svého těla ke zdi. A já neměla šanci se jakkoliv pohnout....líbal mě s takovou divokou vášní, jeho dech se zrychloval, sjížděl svými polibky níž....a jeho ruce se rozutekly po celém mém těle....jeho doteky mě pálily a hřály současně. Hladila jsem jeho hruď, paže,....a snažila se rozepínat knoflíčky na jeho košili.... to on se s tou mou tolik nepáral....když se mu roztřásly vzrušením ruce hned u prvního, prostě jen ...trhnul a já slyšela, jak se kutálejí po celém pokoji. Dívala jsem se do jeho touhou planoucích očí a cítila to  co ještě nikdy ...tolik vzrušení...odevzdání..tolik lásky........ a touhu.
74

Pomalu jsme se zbavovali oblečení toho druhého a přesouvali se k posteli. Když mé ruce sjeli dolů k jeho pasu a v rychlosti jsem mu rozepnula jeho pásek a po té i jeho kalhoty  ..které se svezly dolů k zemi, hladila jsem ho mezi stehny…a  na tom nejcitlivějším místě…. Sténal a syčel vzrušením mé jméno… úplně mě to vyvádělo s míry…dělalo mi dobře jako ženě, slyšet a vidět jak moc po mě touží… pak mi jen zachraptěl do ucha…

"Simon, miluji tě, ... chci tě... a  dlouho to už bez tebe nevydržím... Byl najednou tak divoký, živočišný a připravený se mnou milovat, musím říct že se mi ta jeho divoká, něžná vášeň zamlouvala….přestala jsem úplně myslet, když mě doslova hodil na postel a položil se na mě… Jeho tělo bylo v jednom ohni stejně jako já sama… cítila jsem jeho touhu a jeho vzrušené mužství… na svém těle, které se pod ním svíjelo touhou…

"Miluji tě Simon!" řekl chraplavým hlasem a současně mě naplnil, tak až se mi málem zastavilo srdce v hrudi…horce jsem vydechla jeho jméno do polibku a věděla jsem co to s námi dělá… Nechali jsme se ovládnout tou neuhasitelnou vášní a spojili se odvěkým rytmem dvou milujících se těl…Příjímala jsem ho do sebe s takovou vášní, divokostí o které jsem ani nevěděla, že existuje....  nebo, že jsem jí schopna. Michael prožíval svůj vrchol a stejně tak i já se roztřásla chvilku po něm.

Nic krásnějšího jsem doposud s nikým nezažila…leželi jsme vedle sebe, tiskli se na sebe a laskaly jeden druhého. Jeho polibky byli něžné… vášnivé… "Děkuji ti Simon, bylo to úžasné, tys byla úžasná… a pokrýval mě dalšími polibky. "Michaeli, já děkuji tobě, jsi báječný … tolik tě miluji, že to nedokážu vypovědět.

Leželi jsme unavení, ale spokojení a tak jsme vedle sebe a ve vzájemném obětí usínali. Měla jsem toho nejkrásnějšího, nejněžnějšího a nejvášnivějšího muže, který kdy chodil o téhle zemi… konečně jsem zakusila jak chutná opravdové štěstí…LÁSKA!

Jak je to v té mé milované knize…? "Správně vidíme jen svým srdcem.. Co je důležité, je očím neviditelné…" Ale při pohledu na spícího Michaela, jsem měla pocit, že vše důležité pro můj život se zhmotnilo v jeho osobě!

XIV.kapitola

5. srpna 2010 v 5:58 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností

Buď zodpovědný za svou růži..

Michael měl pravdu, přijel si pro peníze…k tomu ještě jeho povýšenecká a arogantní povaha. Byla jsem ráda, že tak brzy odjel. Dal mu nějaké peníze, ale ne tu nehoráznou sumu o kterou žádal. Michael byl skleslý a vzpamatovával se z jeho "návštěvy" celý den.

213
Když jsem viděla jak se tím užírá…navrhla jsem něco čemu nemohl odolat on ani děti. Kdo by neměl rád skotačení v tak nádherném bazénu, že ? Během chvilky byli všichni připraveni na tyto vodní radovánky. Já si na sebe natáhla dvojdílné plavky a mohli jsme začít děti naskákali do vody a s nimi hrála vodní pólo… Nasadila jsem jim rukávky, abych si mohla být jistá jejich bezpečností…. Jen jsem se na malou chvilku otočila a doprostřed bazénu přistálo něco… co rozvířilo vodu… ano Michael si svůj skok velmi vychutnal… všichni jsme kuckali vodu a smáli se! Pak se zastavil a připlaval ke mně na dosah a bezostyšně si mě prohlížel a kousal si spodní ret.

Pak jen řekl: "Simon, co mi to děláš… jsi tak nádherná, nemůžu se tě nabažit.. a přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat…. Děti se smály a vřeštěly radostí…tatínek má rád maminku…mokrý byl prostě neodolatelný…měla jsem ty samé pocity jako on. Užívala jsem si to, bylo to skvělé, odhrnula jsem mu mokré vlasy ze tváře a dotýkala se ho… Nebýt toho, že jsme byli skoro nazí a ve vodě, musela bych se jít schladit. Děti z nás měly obrovskou radost. Najednou jako by měly oba dva rodiče…

Michael však v bazénu dlouho nezůstal, kvůli svým problémům s pokožkou. Dál sledoval naše skotačení zpoza slunečníku a zabalen do froté županu. Taky úžasný pohled… Cítila jsem jeho pohled a opětovala jsem mu ten svůj s úsměvem… a říkala si…jak jsem tímto mužem poblázněná, jak jsem zamilovaná do jeho dětí a do celého tohoto pohádkového místa… Země.. Nezemě… a on Petr Pan…. Zmocnila se mě touha být jeho Wendy..

Večer když jsem dětem přečetla na dobrou noc pohádku z Malého Prince. Nechala jsem otevřené dveře ze svého pokoje a přemýšlela jsem pak ještě o moudrých slovech této knihy. Je zvláštní..na to že   to má nejoblíbenější … jsem jí do rukou vzala mockrát, kvůli dětem, ale nehledala v ní nic pro sebe…že bych nepotřebovala na nic odpověď? Že bych byla opravdu šťastná…? Otevřela jsem na stránce a četla….

…"Sbohem…, řekl malý princ. "Sbohem." Řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."   Co je důležité, je očím neviditelné, opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
"A pro ten čas, který jsi své růži věnoval…," řekl malý princ, aby si to zapamatoval. "Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.."
"Jsem zodpovědný za svou růži….., " opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Byla jsem ta zabraná do četby a nejen do ní, ale do přemýšlení… ta slova jako ťala do živého.. Nepostřehla jsem, že za mnou stojí Michael, který se ke mně ze zadu přitiskl a políbil mě do vlasů…posadil se vedle mě a zkoumavým pohledem se snažil vyčíst z mé tváře to na co právě myslím…

8
"Simon, musím se ti moc omluvit za Josepha… a za ty jeho řeči..on už je takový.. někdy je neomalený a vulgární… Musela jsi slyšet.. co říkal…" "Michaeli, neomlouvej se mě, na tom co říkal vůbec nezáleží… nemohl mě nijak urazit… protože mi za to nestojí…neznám ho… ale na tobě mi záleží, je mi líto, když vidím jak tě stále zraňuje…a jak s tebou zachází.

Víš, přemýšlela jsem o nás… o dětech. Děti si zvykly mi říkat mami a z toho plyne zodpovědnost, nosím je ve svém srdci, stejně jako tebe. Vím, o tvých citech ke mně… a i já se do tebe zamilovala, ale víš, mám strach… Strach, že nebudu moci dodržet svoji zodpovědnost k dětem kterou cítím… k tobě… našla jsem ve vás rodinné zázemí… přes to, že je to moje práce.

Připoutala jsem si vás příliš pevně ke svému srdci a bojím se že se stane něco… co nás rozdělí.. nemohla bych bez vás žít… vždyť ty jsi.. nejznámější člověk pod sluncem a já … jen obyčejná chůvička… jak bys mohl být…šťastný se mnou..?

Zhroutila jsem se mu s pláčem do náruče… stále mě objímal, konejšil a trpělivě čekal až se uklidním, aby mohl pokračovat zase on….


XIII.kapitola

2. srpna 2010 v 6:12 ♥ POVÍDKA - Sen, co se stal skutečností

Nevítaná návštěva…

Obě děti už byly zdravé a já se z toho upřímně radovala. Mohli jsme pokračovat tam kde nám to ta hloupá nemoc překazila.

Jednou odpoledne jsem šla k dětem do pokoje se svačinou a Michael měl otevřené dveře do pokoje a s někým se po telefonu vybavoval.. no vybavoval… byl naštvaný a postupně zvyšoval hlas. Jeho tón se mi vůbec nezamlouval a co víc, ještě tak rozčileného jsem ho neslyšela. Vlastně jsem ho nikdy takto neslyšela…nechtěla jsem poslouchat, ale řval do telefonu Josephe, nech mě být, žádné peníze ti nedám… je to jen moje věc, rozumíš…!! Nejezdi za mnou… !

10
Pochopila jsem, že hovoří se svým otcem. Od samotného Michaela vím, že mu moc ublížil a stále v tom zdá se pokračuje. Nikdy jsem neslyšela, že by na někoho zvednul hlas a natož, aby reagoval takto… co to musí být za člověka, když mu tak ubližuje..?

Neřekla jsem samozřejmě nic, není to má věc. Nechci se míchat do věcí, do kterých mi nic není, ale po zbytek dne jsem viděla jak se straní lidem, a co víc i svým vlastním dětem. Asi nechtěl tu svoji špatnou náladu roznášet dál. Proč všechno špatné u něj skončí… on to nepošle dál i kdyby na to měl sebelepší důvod. Dívala jsem se jak se prochází po Neverlendu a snaží se uklidnit… chtěla jsem se rozběhnout za ním, říci mu pár utěšujících slov…ale malá Paris mě zatahala za rukáv… chtěla si hrát.

Večer se mi Michael omlouval, že nás celý den zanedbával, ale že měl k tomu pádný důvod. Taktně jsem o tom nechtěně vyslechnutém hovoru pomlčela. Pokud bude chtít, řekne… a řekl. Seděli jsme na terase a byl příjemný letní večer… ovšem to co mi řekl, to příjemné nebylo…

"Víš, Simon, dnes mi volal Joseph, chce po mě další peníze a … taky se chce zastavit. Nemám z toho však žádnou radost. Jeho návštěva přináší jen problémy. Prosím tě až se tak stane, nenechávej s ním děti o samotě a už vůbec ne dlouho. Oni se ho bojí, stejně jako já před X lety!"

Dívala jsem se na něj a bylo mi ho tak líto. Bylo mi líto toho co musel prožít jako dítě a začínala jsem chápat, že je ke svým dětem takový jaký je… pravý opak toho co zažíval od něj. Chce to obrovskou sílu… a každodenní boj, boj nezahořknout, nerezignovat… Chytla jsem ho za ruku a pevně stiskla, abych mu projevila svoji účast. Chytil mě druhou rukou a díval se na mě… vymanila jsem se z jeho sevření a pohladila mu tvář, která byla poznamenaná smutkem, který tryskal ze srdce. Bylo mi ho líto, vidět jak tím trpí a já mu neuměla pomoci….

"Michaeli , spolehni se udělám jak si přeješ. Je mi líto, že vaše vztahy nejsou dobré. Musí tě to strašně bolet."
gif
Dívali jsme se na sebe a naše ústa se k sobě přibližovala…až se spojila v jeden vroucí polibek. Nedokázala jsem dál vzdorovat tomuto krásnému muži, vím, že jeho city jsou opravdové. Polibek byl stále intenzivnější a hlubší a bylo v něm všechno to na co slova nestačí.. pochopení, něha, cit, podpora… zamilovanost. Seděli jsme dál na terase a nechali se unášet klidem vlahé letní noci. Bylo mi opravdu moc krásně…

Můžu zcela upřímně říct, že jsem z toho setkání s Michaelovým otcem měla obavy a jak se ukázalo později oprávněné. Už jen jak arogantně vylezl a povýšeným tónem dával rozkazy řidiči…  vím, že za obličej nikdo nemůže, ale ten jeho "žabí" ve mně probouzel odpor, už jen z toho co vím o jeho  necitelné povaze.

Držela jsem děti za ruku a vyzvala je ke slušnosti, aby šli pozdravit dědečka( no, přemáhala jsem se to se ví), ale Paris se za mě schovávala a Princ mlčel jak leklá ryba. Michael nás představil… a já měla velký  problém říci i těší mne.. protože mě to setkání s ním vážně netěšilo… Omluvila jsem se a řekla, že děti jsou po nemoci stále unavené a bez nálady a s předstíraným úsměvem je odváděla.

Zaslechla jsem jen jeho slova, která mi hnula žlučí ještě víc : "Tak to je ta tvá nová chůva… hmmm?? No, je to opravdu kočka, už jsi jí měl, je dobrá v posteli ???" A strašný smích žabího ksichtu! Kopla bych ho nejraděj do oněch míst … ano, přesně  tam! A  nesmějte se … zasloužil by si to … a plnou parou! Tak, že by zbytek života strávil v předklonu.

Zaslechla jsem jak ho Michael zle okřikl, za jeho nemístné a vulgární poznámky…. Musel se za něj stydět!