IX.kapitola

24. října 2010 v 6:08 |  ♥ POVÍDKA - Cesta za štěstím

Na cestě domů

"Tak Emily, máš zabaleno, jsi připravená, můžeme vyrazit? Jsi si jistá…že to tak chceš?" doufal jsem v kladnou odpověď … Dostalo se mi jí… "Ano, Michaeli, jsem! Jako jsem nikdy nebyla! Je na čase za svým minulým životem udělat tlustou čáru…Nechci už tak dál pokračovat … Můžeme vyrazit, můžu vyrazit vstříc k novému začátku.. k novému životu…jsem připravená!" řekla odhodlaně a já byl rád, moc rád, že se tak rozhodla…

Auto nás odváželo na letiště a Emily se mlčky dívala z okna. Náhle však téměř vykřikla: "Michaeli…. prosím, zastavme!" Bylo to zoufalé zvolání a já se lekl, že si to rozmyslela…. "Emily, co se stalo ?

"Michaeli, chtěla bych ještě někoho navštívit… s někým se rozloučit… prosím."    Zastavili jsme před nějakým kostelíkem, za kterým byl hřbitov… "Víš, tady je pohřbená moje maminka, chci se rozloučit alespoň s ní… pokud by tě to příliš neobtěžovalo, můžeš jít se mnou." Souhlasil jsem, nikde ani živáčka a to místo přes to, že bylo smutné, mělo v sobě zvláštní klid a mír… který mě přitahoval a přesahoval, souhlasil jsem. Šel jsem mlčky za ní.. bylo vidět, že zná dobře cestu ke hrobu své matky, což svědčilo o tom, že jí navštěvuje velmi  často. Sklonila se nad náhrobkem, který pohladila. Stiskl jsem jí ruku a vyjádřil jí svoji účast na jejích pocitech a poodešel jsem, aby měla soukromí… z povzdáli jsem viděl, jak si utírá slzy ze své tváře… jak hladí náhrobek … musela jí maminka moc chybět, bylo mi jí tak líto…. Přesto se rozloučila a my pokračovali v cestě. 

n
n



Neverland nás přivítal krásným počasím, já sledoval reakce Emily, které se rozšířili údivem … Michaeli, to je nádhera… to je ráj na zemi… pohádka, šťípni mě , jestli se mi to jen nezdá!" No, tak jsem jí ďobnul do stehna.. řekla.."Au…, nezdá…to všechno jsi zařídil ty???" Byla, jako ty děti, které sem přijedu poprvé.. byl jsem rád, že se tu jí tu líbí… nechal jsem jí připravit ten nejhezčí a slunný pokoj v hlavním domě. Dělala si legraci..prý " Tak, tady jisto jistě zabloudím, musíš mi dát mapu a kompas!" chci udělat maximum proto, aby zde byla šťastná…aby zapomněla na rány, které ji život uštědřil.

Zabydlela se a zvykla si tu velice rychle…. Bylo to týden po té, co jsem se vrátil z turné, jen tak, tak, jsem se snažil dát do kupy a odpočinout si po tom zápřahu, který jsem měl, pak přijely nemocné děti, kterých bylo tentokrát víc, než kdy jindy. Byl jsem rád, že jsou tady, v jejich přítomnosti je mi vždycky dobře, dokonce bych řekl, že se od nich učím … trpělivosti, s jakou své nemoci zvládají.. co je proti tomu nějaká nespavost?

A Emily, ta byla fantastická… plánovala pro ně hry a snažila se je rozptýlit po té, co je omrzely atrakce a byly unavené prohlídkou Neverlandu. Udělala s nimi jednu výtvarnou soutěž.. Všichni seděli na trávníku , před sebou velké archy papíru a barev a pomocí vlastních rukou a beze štětce se snažily vytvořit obrázky… bylo to vážně zajímavé… to chápaní barev otisků prstů, dlaní .Děti tím byly tak zaujaté, tak soustředěné… že jsem dostal chuť si to sám vyzkoušet…Byl to osvobozující pocit, patlat se holýma rukama v barvě… a tvořit. No, ale pak ten pohled na všechny přítomné děti Emily i mne samotného… vypadali jsme, jak indiáni na válečné stezce…
mrk

Děti odešly, aby se umyly a převlékly, protože je čekala svačina a já zůstal s Emily sám…. Emily rovnala obrázky, kolem fontány a byl to opravdu krásný pohled a tím nemyslím jen ty obrázky… ale v odpoledním sluníčku vypadala úchvatně… bylo vidět, že má radost a její tvář byla rozzářená do úsměvu… po jejích poraněních ani památky… mohl jsem na ní oči nechat, ale nechtěl jsem, aby si toho všimla.

"Emily, to byl skvělý nápad s tím malováním. Všichni jsme si to dosyta užili a ty obrázky někde vystavím, jsou báječné." Díval jsem se na nově vzniklá dílka a nepřestával obdivovat talent malých umělců a i Emiliin…

"No, ale Emily, ty ses taky pěkně vybarvila!" Podíval jsem se na její pomalovanou košili i tvář… musel jsem se smát, protože ona nelenila a moji lichotku mi vrátila i s úroky… "Ale, Michael, i to ty taky… jen se podívej do zrcadla..… a vyzvala mě, abych se naklonil nad hladinou fontánky… a opravdu… na tváři barevné čmouhy a moje vlasy .. konečky hýřily všemi barvami… Jenže jakmile jsem se naklonil, tak její ruka zajela do vody a plnou hrstí mi ji chrstla do obličeje… . tak to bych od ní nečekal…začal jsem ječet, jak nějaká slečinka…

"No, počkej… Emily, až tě chytím… na nic nečekala a dala se do běhu a já za ní… nevěděl jsem co udělám, až jí chytím.. ale byla to spontánní reakce, nepřemýšlel jsem v ten okamžik nad tím…. Ale asi jsem měl...!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 fictional-stories fictional-stories | Web | 24. října 2010 v 9:45 | Reagovat

:-D krásny diel, veľa som sa nasmiala, budem mať pekný deň ;-) takto na ráno taká pekná poviedka ;-) Emily je veľmi milá že deťom tak veľmi pomáha... Má dobré srdiečko a to sa Michaelovi veľmi páči :-) a viem si ich oboch živo predstaviť aký sú pomaľovaný :D ale...ten záver...no, kedy bude ďalší diel ??

2 Janča Janča | Web | 24. října 2010 v 10:00 | Reagovat

nádherný dílek!! ale co ten konec..? :-? ... honem další díílek!! ;-)

3 ClaDia ClaDia | Web | 24. října 2010 v 12:06 | Reagovat

to bol nádherný diel...rozplívam sa nad tým...a tá brána Neverlandu O_O
Ma pokúša :-D aby som tam ihneď vošla...do raja :-)
A ta predstava ako vyzerali :D  :D
Ehm a čo chcel na konci urobiť? ;-)ja neviem,nechám sa prekvapiť...

4 YanaGirl YanaGirl | Web | 24. října 2010 v 12:17 | Reagovat

Nádherný díl! Já chci taky do Neverlandu! Musí to být to nejkrásnější místo na světě :-) A ten konec... hádám že jí políbil :-x  8-)

5 Laneey Laneey | 24. října 2010 v 12:39 | Reagovat

No konecneee:-D veris ze sem tu furt nakukovala,jestli nepribyl dilek?:-D miluju tvoje pribehy!:-) ..nadhernej dil:-) musela jsem se usmivat od ucha k uchu ,uplne sem videla jak jsou zmalovani od hlavy k pate:-D ..no hadam ze kdyz ji chytil tak neodolal a polibil ji a ted tam stoji rudej jako rajce,cuci do zeme a kouse si ret...hmmm :-D:-* smudlik:-D a co emilyina reakce? A nebo sis pro nas vymyslela neco jinaciho?:-)

6 Anet.k Anet.k | Web | 24. října 2010 v 16:23 | Reagovat

vypadá to docela nadějně :) Emily nemá už žádné rány, aby se usmívají, užívají si na Neverlandu s dětmi... postupuje to plynule a bez chyb :-D no, ale škoda, že jsi ten konec tak usekla :D Doufám, že další díl bude co nejdříve ;)

7 lívia lívia | 24. října 2010 v 19:12 | Reagovat

ach bože, to prečo si to takto ukončila, veď ja nezaspím :D áááááá zbláznim sa :-D chcééém pokračovanie :D

8 šajik šajik | Web | 25. října 2010 v 6:24 | Reagovat

pěkný..:))

9 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 25. října 2010 v 20:18 | Reagovat

tak to by mě fakt zajímalo co ji provedl,že měl nad tím přemýšlet. No ale já ti věřím že nám to objasníš na tak si na to počkám na další díl super už se moc těším :-D

10 Katy_L.O.V.E. Katy_L.O.V.E. | Web | 25. října 2010 v 20:46 | Reagovat

Dobře se rozblbli! :D Moc pěknej díl tentokrát jsem se rozesmála u toho : " Začal jsem ječet , jako nějaká slečinka" :-D

11 The Veronica The Veronica | Web | 25. října 2010 v 21:11 | Reagovat

´Jsem ráda že se Emily zotavuje :-) a těším se na další dílek ;-)

12 Lůca Lůca | Web | 26. října 2010 v 22:08 | Reagovat

heh emily je můj člověk! :D takhle někoho nachytat.. v tom jsme si podobný :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama