Prosinec 2010

Vše nejlepší moji milí... Nový rok tu bude každou chvíli!

31. prosince 2010 v 12:25 ◘ Různé
pFMůžeme mít tisíce přání, tužeb a snů, ale jen štěstí, zdraví, láska a přátelství dává smysl našim dnům.

Nový rok přináší opět své poselství - přejme si navzájem lásku a přátelství! Ať štěstí a zdraví provází náš každý krok, přeji Vám úspěšný celý příští rok!

Díky vám všem, že tu jste a Michaelovi, že nás svedl dohromady!
sms

Tak, užijte si poslední den v tomto roce, buďte  na sebe opatrní, ať se tady zase v tom NOVÉM ROCE 2011 můžeme scházet a krásně snít o Michaelovi...  už teď se na to moc těším
smile

Přeji, stálý úsměv na tváři, paži, co Vás  vždycky podrží... spoustu dobrých přátel, lásky, zdraví hojnost...ať  po Vaší tváři tečou vždy  jen štěstí slzy... to vám přeje Vaše  .. Zuzy  
♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥  ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥  ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥  ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

P.S... Víte, přiznám se Vám, že sice  obdivuji  Michaela ve zlatě... a jeho přednosti, tělesnou krásu, ale skutečnost je taková, že kdyby zlaťáky nosil někdo jiný, tak, si toho prostě  nevšimnu a ani mě to nezajímá!! (ať by to byl kdo chtěl, vypadal by děsně blbě :o)! !!!
A protože  NÁŠ MICHAEL byl krásný.. nádherný zevnitř, tak se jeho ušlechtilá krása projevila i navenek.... 
Tak, to jen tak, abyste věděli... a neměli mě za úchyla,  ale vím, že ne... že to máme  podobně nebo dokonce stejně!  Michael JE jako člověk i jako chlap prostě NEPŘEKONATELNÝ, NEPŘEMOŽITELNÝ !! a to podepíšu vlastní krví! To jen tak na vysvětlenou...

Díky Vám všem za lásku, kterou věnujete  Michaelovi a přízeň ménu blogu .MÁM VÁS MOC RÁDA...Zuzy

Usaďte se děťátka, čeká vás pohádka... ZLATÁ ! :o)

30. prosince 2010 v 7:36 Legenda o rouchu zlatém(básničky)

Pohádka  pro dospělé dámy a paní….
jak už její název praví… jde tu o vaše zdraví….

*Proč, že pro dospělé? Ptáte se mě, snad... ..?
No, nerada kazím mládež, dobré vychování - počestnost a       mrav!
Takže, jestli chceš, tak si  přečti a pokud budeš myslet jako já…. tak  jsi holka velmi zlobivá! 


Pohádka… tři zlaté gatě Mika Jacksona!

Bylo, nebylo….. tedy spíše bylo, než nebylo… a jak historie praví, zlaté oblečky nás baví! A utužují naše celkové zdraví!

TAK TEDY, za 1.  Zlatá kombinéza
k

Michael má zlato úplně všude,
něco na tom vážně bude!
Zlato v srdci, zlato v hrdle…
můj zrak sklouzne dolů..hnedle.

Dolů, až tam,  kde  se nohy dvojí…
"Koukej jinam!!!" slušnost velí…
To se Vám však lehce poví…
Zrak táhne mi to dolů a samo,
po celém těle rozleje se blaho!

Tento pán je celý ve zlatě,
já však zaměřím se pouze na gatě…
ta zlatá kombinéza, ta mu sexne velmi,
v oku mám pohled hladové šelmy!

Hledím na něj mlsně, jako kočka na kanára.
A  hele…zlatá látka už se mu tam dole párá…
Párá se nám, párá a  já jsem tomu velmi ráda..
Škoda jen, že neumím hypnotickým pohledem
způsobit, že zip se mu rozjede s přehledem!

Kdyby zip se rozjel rychlostí blesku,
to by bylo jásání, údivu …a lesku….
Konečně by volnost měl…
ten Mikův MALÝ VELKÝ MICHAEL!

To, co jen  z  JUNIORA  pouze tuším,
hlavou o zeď prostě buším.
Kéž by bušil taky ON…
už mám na něj chuť, jak hrom!

2. Lesklá a opnutá!
uff

Michael libuje si ve svém vzhledu skvělém,
kdy vzrušení projde naším tělem!
Jen pohledem, co svede on,
Miki a jeho ZLATÝ….. ŠAMPION!
Co by každá z nás za to dala,
kéž by se mu duchem, tělem odevzdala..
….  i zlaťáky by ráda prala!
Tělem každé z nás již chtíč mává,
pro mě milé dámy, zlatá barva je ta pravá!

Stejně jako je tento pán pravičák…
neuhasil by můj chťíč, ani hasičák! J
Když látka tenká, jeho svaly obepne,
mrtvice mě div neklepne!

Jeho svalnaté nohy, pevný zadek v gatích těch…
dochází mi kyslík, rychlý se mě tep i dech..
už bych ho nejraději měla na zádech.

Když ještě k tomu boky v pánvi rozvlní..
Mikegasm se rychle dostaví…
Když dělá ty své erotické pohyby,
slintám…. o tom není pochyby!

K tomu jeho sexy výraz ve tváři..
pomóóóc !!!...mě ten pohled jednou vážně porazí…

3. Zlaté body se šňůrkou..
wrr

Co to je, co ten obleček značí…?
že síla ovládání u žen již nepostačí…
Když se proběhne ve zlatém body..
ozvou se u mě chtíče - jisté pudy! 

To, co napadá mě.. ani nechtějte znát.
Kousat, trhat… tu látku akorát!
Vzadu šňůrka pevné hýždě půlí,
a mě ruka k přestřihnutí pěkně pálí…

Proto, když vidím, jak jsou pěkně zařízlé…
vpředu, vzadu.. a pěkně fest na tělo…
Musím obkládek si přiložiti na čelo.
Jedna šňůrka - zlatá, tenká, co by pojistka…
funguje u mě, jako odjištěná rozbuška….

Chtěla bych tu nitku zlatou vidět pěkně zblízka,
potom šmik.. jen, ať si kluk zlatá klidně výská!
Nestačil by mhouřit očka blahem,
co, my holky zlaté, taky svedem! 

Skočila bych a škubala to z něj..
zlatých kousků kolem spousta, habaděj!
Končím tuhle pohádku,
dále však myslím na látku..
Na látku, co své taje skrývá..
a když  je v ní Michael…  je jak živá…

Už je konec pohádky, ženy milé.
Utekla nám spolu ta zlatá chvíle.
Proto radím Vám, těm, kdo chcete…
na zlatou látku myslete a nezanevřete!

Drahé zlaté ženy, bděte…
a s otevřenýma očima sněte!                                     wáA  ještě  nekončíme, to nejlepší na konec... sice se to videjko před nedávnem objevilo u YanaGirl, ale je tak krásný a neokouká se, tak si ho dovolím ho použít znova. Vždyť i Komenský říkal, že opakovaní je matka Zlatosti! .. pardón Ámosi, moudrosti.. sem chtěla říct.... moudrosti ... už mám zlatou až v mozku... :o)

Jak jinak..... že?...

29. prosince 2010 v 6:41 Videa, která stojí za to vidět! ♣
.. než sexyyy boy !

Žasnu na co všecho jde Mika "napasovat" a  má to šmrnc... ... pokud vás dráždí rudá, černá, zlatá, sexy zapletený cop... a  celý Michael.... tak  opatrně, hrozí srdeční příhoda!


PODPOŘME SPOLEČNĚ CHARITU A POKRAČUJME V ODKAZU MJ

28. prosince 2010 v 6:14 | Marta/Muscles |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..

Mám pro Vás jednu dobrou zprávu, která se týká našeho milovaného Michaela.
M
Před časem se mi dostalo té obrovské cti, že jsem byla oslovena rakouskou malířkou, zda bych svá některá dílka věnovala do její knihy, která bude sestavena z prací fans z celého světa...básně, články, dopisy a povídky ....věnované našemu Králi popu Michaelu Jacksonovi. Zalíbila se jí má dvě dílka, která společně s fans z Anglie, Německa, Ruska, Turecka, Polska a jiných zemí jsou otištěna ve svém původním jazyce s podpisem autora a následně přeložena do německého jazyka, poněvadž kniha vyšla v Rakousku a to začátkem prosince. Kniha se jmenuje FL"UGEL F"UR EINEN ENGEL, což v překladu znamená KŘÍDLA PRO JEDNOHO ANDĚLA a je doplněna obrázky, které malovala autorka Martina Kainz. Za Českou republiku je pouze v zastoupení moje maličkost.
7

Chtěla bych zdůraznit, že jsem si nenárokovala žádný honorář, protože tato kniha jde na podporu charity a to konkrétně na dětské domovy, dětské nemocnice a zvířecí útulek v Rakousku. Výsostně by mě urazilo, kdybych si z tohoto díla nárokovala nějaký honorář tak, jak to dělá spousta lidí po světě a obohacují se prostřednictvím Michaelova jména.Tuto knihu podpořil i Michaelův vokální zpěvák Dorian Holley, který spolupracoval s Michaelem cca 20 let. Kniha stojí 25,50Euro a je k objednání na těchto dvou odkazech :

Knihu si mužete objednat zde a také zde
kniha

Jsem přesvědčená o tom, že kdo může, tuto knihu si objedná a tak nejen, že budeme společně pokračovat v odkazu našeho milovaného Michaela, ale pokud si ji koupí co nejvíce lidí, společně se postaráme o to, aby výtěžek této knihy rozzářil dětské zorničky nad nejen vánočními dárky a pomohl usnadnit život opuštěným dětem v dětských domovech a nemocnicích a pohladil je tak za nás, za všechny. I zvířátka se našim prostřednictvím budou mít o něco lépe.

Na ukázku: obal knihy, autorka knihy Martina Kainz s Dorianem Holleyem a její malovaná díla MJ.

Děkuji Vám všem, že jste si to přečetli Muscles/Marta
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
P.S. Marti, díky za ten příspěvek, je to skvělý nápad jak pomoci nejen potřebným dětem, přesně tak jak to dělal a přál by si to Michael.. tak pokud se rozhodne někdo pro zakoupení knihy, zařídím mu autogram u naší korespondentky .

Malý rozhovor s Lisou Marií na choulostivé téma

27. prosince 2010 v 17:32 Překlady a články o Michaelovi
M+L
Tak a pod tím máte překlad tohoto článku

O: Měli jste sex před manželstvím?

LMP: Jak jsem řekla, Michael byl velmi stydlivý a uctivý... Nemohl, i když výzva byla vzrušující. Respektovala jsem jeho volbu, ale byli jsme schopni vydržet pouze do dne před svatbou. Stydlivý a nemotorný muž se stal suverením milencem. Na to jsem vůbec nebyla připravená.

O: Jaká byla vaše první noc? První noc MJ?

LMP: Intenzivní, plná zdrcující a vzrušující vášně. Michael chtěl zkusit, kam nás to může přinést. Takže ano, ON se chopil iniciativy. Říká se, že je perfekcionista na pódiu a je jím rozhodně i v posteli. Někdy by bylo možné nahrát CD. Jeho výkřiky byly nevyčerpatelné. Michael byl erotickým snem každé ženy. Michael rád zkoušel cokoliv jej napadlo. Nikdy jsme to nedělali stejným způsobem. Michael vždy předčil sám sebe.
Michael se v posteli necítil dobře, říkal, že postel brzdí jeho pohyby. Na začátku jsme stáli, potom seděli...bylo to jako tancování. Pro Michaela se hlazení (peting) stalo uměním, ve kterém chtěl být inovátor. Michael i já jsme mysleli, že to čekání zvýšilo potěšení a udělalo nás nenasytné.

O: Je nějaká zvláštní noc, na kterou nemůžeš zapomenout?

LMP: No, jeden den...tenkrát se vzájemná atraktivita stala nekontrolovatelnou právě když jsme jedli...Pamatuji si, že jsme měli vynikající koláč a seděli jsme na gauči. Kousek koláče mu spadl na kalhoty a když jsem vzala ubrousek, abych to vyčistila... Podívali jsme se na sebe s myšlenkou na totéž... V tu ránu jsme byli na sobě a koláč byl úplně všude.

O: Na co bys nezapoměla?

LMP: Jeho pohled, jeho oči se vždy upínali na mě, někdy planoucí, někdy tak moc sladké...ale vždy upřené na mě. Díky němu jsem se cítila jedinečná a výjimečná. Byl to král všeho.

Nezbývá mi nic jiného než tiše závidět , četla jsem si to znova a znova, díky mé bujné fantazii..  si to dovedu velice živě představit.  No, Michael byl  normální a zdravej chlap se vším všudy!
Jen je mi záhadou proč to Lisa  vykdákala...(opravdu jí nemusím) pokud to opravdu řekla ona, ale i tak jsem za ten článeček ráda.. už kvůli pochybovačům,  kteří tvrdí že  Michaelovi ženy nic neříkaly, říkaly a sakra hodně ... a chtěla bych být jednou z nich! 
w

Tohle mluví za vše...

NORMÁLNĚ SI TO S TOU HOLKOU UŽÍVÁ!!!!  A kdo ví... kdyby tam nebyli lidi... tak...  ??? 
Tak sem tam já a užívám si tou nádhernou náruč, objetí , polibky... a..?

Magický a sexy Michael...

27. prosince 2010 v 8:45 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Tak tomuhle říkám rychlá smrt... moje!


Magický Michael... krásně upocený a děsně sexy...

DOPIS PRO MICHAELA

25. prosince 2010 v 20:36 ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Tento krásný dopis Michaelovi, uveřejňuji s laskavým svolením jeho autorky Marty k rok a půlletému výročí Mikova odchodu. Je napsán s láskou, tak prosím vzpomeňme na Michaela a třeba zapalme svíčku. Klidně i tady vedle v rubrice - Aktuální odkazy....  DÍKY Zuzy

k
l
Můj nejdražší Michaeli,

když Tě Bůh tvořil na svém kamenném stolci, vzal si na pomoc Michelangelovy ruce a k tomu si vypůjčil od Leonarda da Vinciho jeho umělecký štětec. S houževnatou asistencí malých bělostných andílků v bílých košilkách utkal Tvé tělo z těch nejcitlivějších a nejjemnějších zlatých nitek. Do Tvé krásné tváře vtiskl jeden pár laních hlubokých očí, ve kterých se milující člověk rázem utopí, pokud před něj předstoupí lidská bytost Tvého formátu. Tvou podobu tváře ohraničil havraními kudrnatými vlasy a rozzářeným běloskvoucím úsměvem. Do Tvé hrudi usadil zlaté, velkorysé a statečné srdce hrdiny. Pak Stvořitel vše spojil v jeden celek a navždy Ti vdechl duši prostoupenou nekonečnou láskou, kterou  jsi rozdával každému, kdo se nacházel ve Tvé blízkosti a i daleko, třeba na druhém konci světa. Tento nevinný neskutečný zázrak Bůh nazval jménem Michael Joseph Jackson.
Ty jsi ten hrdina, který tolik trpěl a prošel na naší Zemi krutým očistcem.Jsi vzorem celého člověčenství a lidství. Tys zachránil tolik bezbranných nevinných dětí před chudobou a jistou smrtí, Tys pomohl dělat lidi šťastnými, jak jsi  jen mohl, po svém, po majklovsku. Ještě před narozením jsi byl zřejmě vybrán  vyšší mocí, aby ses na Zemi stal právem králem.

Jsem jen obyčejná pozemšťanka z České republiky. Mnoho desetiletí jsi mou duši obohacoval. Tvá hudba, kterou jsi stvořil, mě provázela životem jako krásná symfonie. Když jsem měla radost, s Tvojí písní byla větší. Když jsem měla smutek, vždy jsi mě svou tvorbou pohladil po vlasech, jako by jsi řekl:"Už neplač, jsem tady s Tebou!"Ano, Tvůj hlas mě učaroval a hladí mě stále, abych vše unesla. 25. červen 2009 se mi zapsal navždy jako otevřená bodná rána do  mého srdce, která se už nikdy nezahojí. Nejsem z těch šťastlivců, kteří proplouvají svým životem lehce, spíše naopak. Proto jsem nikdy nemohla osobně navštívit  Tvůj koncert a vidět Tě naživo. Mohu se pouze smířit s tím, že jsem vyrůstala ve stejné době jako Ty a mohla tak dýchat stejný vzduch v atmosféře naší krásné planety, i když nás od sebe dělily tisíce kilometrů. Tvůj tanec mě očaroval, Tvá vitalita a bojovnost je pro mě další inspirací. Strašně moc jsem se těšila jako tisíce Tvých oddaných fanoušků na Tvůj návrat na scénu. Věřila jsem, že  alespoň pár koncertů se uskuteční a zase nás budeš okouzlovat svojí přítomností. Ale opět zvítězila chamtivost po penězích v tom našem zkaženém a bolavém světě.

Něčí zrádná ruka dokonala přání dalších nelidských bytostí chtivých Tvých výdělků.Pořád si pokládám otázku:"Proč???"Proč Tě nemohli nechat na ranči Neverland, kde bys tvořil svá neskutečná díla, tanec a filmy, které sis tak moc přál? Mohl jsi vychovávat své děti nadále v lásce a pokoře a mohl být  šťastný.
Tam jsi měl domov a štěstím jsi v dobrých časech jen zářil. Bohužel, hyenismus vládne nadále touto dobou a neustále se rozrůstá. Všechna příkoří jsi hrdinně přetrpěl a zase jako Fénix jsi se postavil všemu čelem s noblesou sobě vlastní.
Máš nádherné děti, můžeš být na ně právem hrdý. Podědily po Tobě nejen krásu, ale mají především Tvoji inteligenci. I když jsi s nimi mohl být jen tak krátce,Tvé morální základy mají a to je pro jejich budoucí život moc dobře. Jednou nás možná budou okouzlovat zrovna tak, jak jsi nás uchvacoval Ty sám. S velkým očekáváním jsem viděla Tvůj film This is it - nádherný odkaz lidstvu zase jsi mi byl na chvíli o kousíček blíž. Je to neuvěřitelné, ale uběhlo již dlouhých 18 měsíců, kdy se Tvoje šlechetné srdce zastavilo. V ten okamžik se zastavil i celý svět. Vyplakala jsem vědra slz od té doby, ale nejde to, se s tím vyrovnat, mám Tě příliš hluboko pod kůží, tak nějak mooooc krásně navždy.

Pro mě jsi vlastně nezemřel, jsi se mnou stále. Mám Tě v dokladech, usmíváš  se na mě v kuchyni, v obývacím pokoji jsem Ti vytvořila čestné místo Krále popu. Poslouchám Tvá CD a DVD. Jsi můj anděl strážný. Nechci na Tebe nikdy zapomenout! Chráním Tě, měním lidi, jejich názory na Tebe, píši recenze k článkům,vyvracím lži, jak se dá. Snažím se o Tobě a Tvých dětech šířit lásku, dobro a krásno, co jsi nám zanechal. Tvá nekonečná láska k planetě Zemi a snaha  o spojování národů všech ras, je pro mě odkazem, abych pro Tebe neustále bojovala, i za cenu nových nepřátel. Ty jsi ta hvězda na obloze, která pro mě září a dodává mi sílu, abych žila dál, jak se má -v pokoře a lásce - a vždy  se za Tebe postavila. Jsem Tvůj spojenec navždy.
Určitě jsi se tam nahoře na nebi setkal se svými oblíbenci - Fredem Astairem,Jamesem Brownem, Waltem Disneyem, princeznou Dianou a dalšími. Je krásné, že tam máš své duchovní anděle a spoustu dobrých lidí, kteří Tě na Zemi  tolik milovali. Zatancuj jim tam svůj moonwalk, určitě se těší ze Tvé přítomnosti.
Třeba se tam někdy setkáme, tak mi tam drž, prosím, ve Tvé blízkosti místo. Modlím se za Tebe Tvé děti, aby je nepotkalo nic zlého, aby měly jednodušší život, než jsi ho měl Ty. Posílám lásku planetě Zemi, fauně i floře, vodám i větru, lidem dobrým i zlým - hlavně těm, aby pochopili, co slovo láska znamená. Dívej se na nás a sleduj naše kroky, ať jdou tím správným směrem.

                                                                                                                           Tvá MARTA/Muscles

Michael nakupuje spoďáry :o)

25. prosince 2010 v 17:08 ☺☻ Zajímavé fotky
No Miku, myslím že tohle není tvoje velikost... nebo, že by se rozhlížel po kabince?  Klidně bych mu s výběrem poradila, nebo se ujala zkoušení prádla přímo na něm! ..ááá kabinka by se zachvěla!!!

KRÁSNÉ VÁNOCE......

23. prosince 2010 v 11:15 ◘ Různé

Vánoční přání všem návštěvníkům mého blogu

S
 Jistě jste už slyšeli nebo četli spoustu krásných vánočních přání s nadcházejícími svátky. Chci se také připojit a mám k tomu několik důvodů….asi nedokážu být moc stručná… za což se omlouvám ♥

Tak, za prvé…. Moc Vám všem přeji, aby vánoce a celý další nový rok byl pro Vás a Vaše blízké tím časem, kdy si nezapomenete jeden druhého vážit a říkat: " Mám Tě rád, mám Tě ráda"…. Aby i odpověď na Vaši adresu byla úplně stejná

Za druhé… abyste nepřestali a nevzdávali se svých snů a šli si za nimi… a zkoušeli to znova a znova. Doufali a věřili, že se splní, protože jinak by zůstalo jen u krásných představ a snů, které končí jejich nesplněním… i když některé opravdu nesplnitelné  jsou, protože jejich realizace, není v lidských silách!

Za třetí…. abyste i nadále věděli, co je pro Vás v životě důležité. Co a nebo kdo má pro Vás tu pravou nepostradatelnou cenu a podle toho k tomu pokladu, co jste našli v tom nebo v kom chovejte - s láskou.
S

Přeji Vám krásné Vánoce plné světla, které vychází z Vás a svítí na cestu i někomu dalšímu. Přeji Vám všem, aby tím nejkrásnějším dárkem, který dostanete, byly rozzářené oči Vašich blízkých a jejich úsměv a objetí…. Přítomnost., pravé přátelství.

Děkuji ze srdce Vám všem, kteří si chodíte na můj blog zasnít o Michaelovi a nezapomínáte na něj, prostřednictvím povídek, videí a fotek…. a stále si ho připomínáte jako nádherného člověka s velkým a zlatým srdcem, které dávalo tolik lásky…. i jako umělce, ale především člověka a sexy chlapa. :o)

Děkuji Vám za Vaši přízeň a komentíky, které jsou sice pro každého blogera dost důležité, co by zpětná vazba, ale já děkuji především za to, že jste oddáni srdcem Michaelovi… a je to z Vašich komentářů znát a cítit. A to je to, co mě na tom baví a dodává sílu k psaní dalších povídek…

Tak si moji milý užijte svátky, mějte radost a Michaela v srdci… díky za to, že JSTE … a pokud to nebude znít divně ( ne, myslím, že NE ) MÁM VÁS MOC RÁDA….. díky blogu jsem poznala spoustu krásných lidiček, jako jste VY!

Takže NEZAPOMEŇTE SNÍT….. a plnit sliby, alespoň o Vánocích…
q
P.S.  NAŠLA SEM PRO VÁS  MICHAELA VE VÁNOČNÍM BALENÍ, TAK SI HO UŽIJTE!
Pomalu rozbalujte mašličku po mašličce!  ♥  ♥

m
 Tady tohle videjko je krásný, ale nešlo mi vložit  je to .. PŘÁNÍ PŘÍMO OD MICHAELA A OD ♥

A tady ještě jedno vánoční video z Neverlandu...  je tam rozkošnej a k zulíbání, ale to je všude! ♥



XXXVII. kapitola - poslední

22. prosince 2010 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Cesta za štěstím

Slzy a déšť po druhé, naposledy!


Vracel jsem se do Neverlandu…. Plný dojmů, pocitů nad právě prožitým zázrakem, kterému jsem mohl být přítomen… a byl jsem z toho všeho stále tak trochu mimo…. Když se přede mnou otevřela brána Neverlandu, začalo hustě pršet….
s
Jak symbolické….vzpomínáte ještě, jak moje vyprávění začínalo? Ano.. taky pršelo… Zase déšť... pršelo jako tenkrát, když odešla… když musela odejít, aby mě chránila. A dnes….odešla, aby porodila naše druhé, zdravé, krásné dítě… Nechal jsem pod tíhou emocí zastavit, vystoupil jsem z auta a odmítl doprovod i deštník …z nostalgie? Snad! Ano, chtěl jsem zmoknout, chtěl jsem cítit ty blahodárné účinky deště..

Tenkrát jsem chtěl zemřít, ale dnes? Dnes chci žít… pro všechno a všechny, které tolik a z hlouby svého srdce miluji! Tenkrát to byly slzy smutku a beznaděje, zoufalství, ze kterých jsem neznal východisko, protože jsem nechápal a ani jsem nemohl pochopit!

Za to dnes se mísí kapky deště se slzami nevýslovného štěstí a radosti. Někdy je mezi nimi nerozpoznatelný rozdíl… Musíte zažít jedny, abyste za čas mohli ochutnat ty druhé. Proto to, co se stalo mě, mě mělo dovést až sem….od cesty bolesti až k cestě za štěstím.

Na mé tělo dopadaly kapky letního deště… a já prosil - ještě! Dokud je cítím na své kůži, na svém těle…. dokážu milovat, cítit… a to je vážně skvělé! Nenávist, je sice také "cit," ale s tím nechci nikdy nic mít! Namítnete mi snad… Ne každý má tě, Michaeli, rád… co na tom…. Jeho věc, stejně trpí takový sobec, zbabělec! Potrestá tím jen sám sebe, nenávist svazuje - zebe! Proto miluji, co jen mé srdce zmůže.. i trny mívají růže. Každý osten, bolest značí…. Když jeden na druhého se pro nic hněvá, mračí

s
Když jsem se vrátil do domu a vysprchoval se, tak mé kroky vedly do pokoje mé dcery.. stále ještě klidně spala a v náručí svírala svého oblíbeného medvídka na spaní….
Byla kouzelná… vlnité vlásky rozhozené na polštáři, růžové tvářičky, chvějící se víčka…. A pod nimi dohasínající sen. Posadil jsem se do křesla vedle její postýlky a dál se díval, dokud jsem neusnul únavou… Probudila mě asi za dvě hodiny, když si sedla do mého klína a objala mě… políbila a zeptala se… "Tatínku, kde je maminka? Hledala jsem jí…? Není ve své postýlce." Sevřel jsem ten vzácný drahokam ve svém náručí a řekl… "Paris, miláčku…. maminka tady není… protože musela odjet do nemocnice pro miminko. Máš malého bratříčka! Jmenuje se Princ a je moc krásný, tak krásný, jako jsi byla ty, když ses narodila."

Ten den jsem se po Neverlandu jen vznášel! Emily jsem snad stokrát volal do porodnice a na den další, po té, co si Emily odpočine, naplánoval naší návštěvu. Do nemocničního pokoje jsem nakráčel s velkou kyticí bílých růží a za ruku vedl Paris, která se rozhodla ze sourozenecké lásky věnovat svého milovaného medvídka svému bráškovi, ještě nikdy ho žádnému z dětí nepůjčila. Je to jen medvídek, ale svědčí to o velké lásce a já věřím, že spolu Paris a Princ budou spojení v lásce po celý život a budou si pomáhat a při sobě stát, ve vše, co je potká!

Když jsem otevřel dveře.. naskytl se mi ten nejkrásnější pohled… co jsem kdy viděl…Emily seděla na posteli a v náruči chovala našeho syna, kterého právě kojila. Ten se spokojeným pomlaskáváním se nedal nikým rušit a dál se věnoval své obživě… měl obdivuhodný apetit. Posadil jsem se k Emily na postel a k jejím nohám položil kytici růží. Naklonil se a políbil Emily na ústa a řekl: "Emily, děkuji! Děkuji ti za našeho syna a dceru a hlavně děkuji, že tě mám! Miluji tě!" .. Byl to jeden z momentů.. kdy říct.. DĚKUJI, bylo tak obrovské a přesto tak obyčejné…. S dojetím jsme s Emily sledovali, jak Paris za mojí asistence, bere do náruče peřinku se svým bratříčkem a rozzářenýma očima říká.. " Jůůůů… Ten je heeezkej…! Budu ho vozit v kočárku, mamí, smím?" " Ale jistě zlatíčko, že smíš."

Vzal jsem si od Paris malého a hýčkal ho ve svém  náručí… zatímco se Paris dožadovala pomazlení od své maminky! V tom nemocničním pokoji jsem měl všechno, na čem mému srdci záleží…. Rodinu, kterou miluji.. ctím… a ve kterou věřím, kterou budu chránit před vším zlým.
PP

Tak moji milí….dovyprávěl jsem vám svůj příběh…. vím, že nezačal zrovna nejlíp, ale muselo to tak být…. abychom byli všichni šťastní. Dál už jistě budete respektovat naše soukromí…. A těšit se z toho samého, co já sám, moje děti, manželka. Moje rodina.

Děkuji, že jste můj příběh poslouchali, moc vás miluji… moc…!!! Byli jste tu se mnou, když jsem se cítil velmi sám, kdy jsem se ocitl na emočním dně… děkuji za vás všechny a moc vás miluji!

Prošli jste moji cestu ke štěstí.. jen ještě jedno vám řeknu… Cestu ke štěstí nesmíme přestat hledat! Musíme se naučit, nevzdávat se.. Štěstí na nás jistě někde čeká, opravdu! Jen se mu musí vyjít naproti… pomalu, krůček po krůčku… vám bude cesta rychle ubíhat. Tak moji drazí, neváhejte a udělejte první krůček… a kdo by ještě váhal… stačí jen nadzvednout nohu a první krůček na ty další nenechá dlouho čekat. A než se nadějete, tak vám půjde štěstí samo vstříc…. Přeji vám hodně lásky a štěstí !

A jednou, to vám slibuji… se na té cestě za štěstím se určitě potkáme!

    To vám slibuji….Váš Michael Jackson s rodinou!
                                                   . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
f

Tak a toto je opravdu konec povídky! 

Děkuji všem co jí četli a komentovali. Z vašich komentářů bylo kouzelné pozorovat, jak se zastáváte Michaela i před samotnou Emily, jak za něj bojujete a vše prožíváte spolu s ním, sdílíte jeho cestu ke stěstí.

Je krásné , že má ve Vás Michael tak oddané fanoušky, kteří jsou ochotni se za něj postavit a prát se, zastávat se ho a hlavně ho milovat !
A  já  mám obrovskou radost, že mám tak úžasné čtenářky a návštěvníky blogu. Za nás s Michaelem  VÁM VŠEM PATŘÍ VELKÝ A UPŘÍMNÝ DÍK! ♥

XXXVI.kapitola

20. prosince 2010 v 6:11 ♥ POVÍDKA - Cesta za štěstím

Tatínkovské starosti….


O té doby, co jsem se dozvěděl, že budeme mít miminko, jsem vyváděl šílené věci… ale jen samou radostí. To mi věřte!

Bral jsem útokem všechna hračkářství a obchody s miminkovskými potřebami. Emily si ze mě dělala legraci, že jsem víc těhotný, než ona sama, ale prostě byl jsem tak natěšený a zahrnoval ji samými dárky a místy jí už tím lezl na nervy. Kárala mě, že nemám rozum a když viděla ty obrovské hromady plyšáků a hraček, oblečení tak se smála, že se ji musí narodit aspoň paterčata, aby to všechno unosily. Přesto však dál neúnavně třídila a balila a posílala do dětských a kojeneckých ústavů, které by mohli výbavičku pro děti využít.. potřebovat.
Obdivoval jsem jí víc a víc… s jakou samozřejmostí a oddaností přijímá útrapy toho stavu.. nevolnost, únavu…. Aniž by si jednou jedinkrát postěžovala. Říkala mi nejednou.. "Ale Michaeli, ty naděláš! Jsem těhotná a ne nemocná… s Paris jsem to zvládala víc, než hůř, proti tomu je toto těhotenství procházkou růžovým sadem!"

Bože, tak si říkám, že lepší a statečnější ženu bych si nejen nemohl přát, ale ani bych ji nenašel, nevysnil. Je prostě dokonalá. Často, když odpočívala, já i s Paris jsme jí dělali společnost. Paris poslouchala podivné kuňkání, žbluňkání v maminčině bříšku, já zas pištěl radostí, když miminko začalo kopat, zrovna, když sem měl ucho přilepené k odposlechu. 
Emily byla z nás unavená od smíchu, tak, že miminko začalo škytat… naše komentáře typu.. narodí se nám nejspíš potápěč nebo žabáček… … nebo fotbalista … prostě jsme si to čekání opravdu užívali v radosti.   Paris se těšila na svého bratříčka, nebo sestřičku… a já.. mě je to opravdu jedno!Jediné přání , jen aby bylo miminko zdravé a Emily taky. Užíval jsem si naplno tu nejúžasnější věc na světě.. být otcem Paris i otcem čekatelem, když už mi nebylo dopřáno v případě Paris….a taky manželem…

Miluji Emily tolik, že bych jí snesl modré z nebe. Je krásné vedle ní uléhat, vedle ní se probouzet… cítit její vůni, teplou ruku na své hrudi, vnímat její pravidelný dech a tlukot srdce, pod kterým bije ještě jedno, které se zanedlouho narodí… Byl jsem tak zabrán do rozjímání o svých vlastních pocitech, že jsem nemohl ani usnout.. pokaždé, když se Emily pohnula .. byl jsem ve střehu… snažil se jí vypodložit polštářem nebo sám sebou.

Když se přiblížil termín porodu, moje laškování a rozvernost, vystřídala nervozita a částečně i strach… nejen, že chci být při tom, ale mám obavy, aby vše dopadlo, tak, jak bych si přál...pro Emily i to maličké…
Všechno jsme měli připravené a sbalené.. personál měl ode mě přesné a místy přísné instrukce, abychom nepozorováni a hlavně včas dojeli do porodnice. Opravdu nehodlám uvíznout mezi paparazzi a blesky jejich nesnesitelných fotoaparátů. Proto jsem měl přichystáno úplně stejné auto na odlákání davu. Normálně nebývám nervózní, ani před koncertem… ale prožívám, něco, co neznám a jsem z toho místy vyděšený, jak moc se bojím o Emily a miminko, ale snažím se to nedávat najevo.. nebo aspoň ne tolik. I když Emily mě prokoukla a zase to byla ona, která mě uklidňuje a povzbuzuje. Jestli jsem před tím spal málo, tak teď opravdu se mi spánek vyhýbá velkým obloukem.

Bylo to v časných ranních hodinách… musel jsem na okamžik propadnout mikrospánku, když jsem vedle sebe pocítil podivné převalování.. šramocení…byl jsem okamžitě vzhůru.. " Co je, Emily, co se děje? Jsi v pořádku? … když sem otevřel oči, Emily seděla na posteli a byla skoro nachystaná… Jen se usmála, aby mě příliš nevyděsila a řekla… "Michaeli, myslím, že pojedeme přišel můj čas.. můžeš ten svůj "kolotoč" spustit…" Byl jsem bdělý v ten samý moment.. popadl mobil a začal volat a zařizovat vše potřebné a mezi tím oblékat… a než bych si cokoliv uvědomil, byli jsme na cestě k nemocnici….
3

V nemocnici jsem se nechtěl vzdálit ani na krok od své ženy a musím říct, že personál byl víc než shovívavý. Chápali mé otcovské obavy a touhu, něco nepropásnout… navlékli mě do takového zeleného mundůru, který mě jistě vůbec neslušel, ale co nadělám… 
Emily na tom nebyla lépe. Běžel jsem vedle lehátka a tisknul jí ruku… Porod probíhal dobře, bez komplikací a docela rychle.

Byl jsem svědkem opravdového zázraku… zrození. Byl jsem dojatý tím, co jsem mohl spolu s Emily prožít. Dokonce mi bylo dovoleno přestřihnout pupeční šňůru a tím uvést a přivítat nový, právě narozený život. Ruce se mi sice chvěly, měl jsem zvláštní a nepopsatelné pocity… ale zvládl jsem to. Zabalené dítě položili Emily na prsa a já se neubránil slzám.

Náš syn Princ Michael se narodil, zrovna když začalo svítat … tak jako slunce vstávalo z červánků a vítalo nový den, tak křik mého právě narozeného synka hlásil příchod na tento svět. Neznám krásnější hlas.. hlas života, hlas vlastní krve a pokračování nás samotných. Doufám, že bude mít náš syn z obou jen to nejlepší…. A to, co nemůžeme nabídnou genetickou výbavou…. Tomu ho naučíme a budeme se s Emily snažit z něj vychovat slušného a čestného člověka s vnímavým milujícím srdcem.

Nebojte se… ještě nekončíme….  pro dnešek ne!

No.. co... to zase dělá?

19. prosince 2010 v 16:50 ☺☻ Zajímavé fotky
No Miku??? Kam to jako lezeš, ale slečna se evidentně nebrání, že by hra na schovávanou? ???

XXXV. kapitola

18. prosince 2010 v 9:08 ♥ POVÍDKA - Cesta za štěstím

Zakotveni v manželském přístavu.

Čas líbánek, jsme strávili v Paříži…kam jsme odletěli jen pár dní po naší svatbě. Bylo to krásné, romantické a intenzivní jako před lety, navštívili jsme stejná místa i ta, co jsme tehdy nestihli. Bydleli ve stejném apartmá a nechávali se unést okouzlujícím městem, nostalgií a sebou navzájem.

Po té, co jsme se vrátili šťastní zpět do Neverlandu, nám do naší otevřené náruče přiběhla naproti Paris…. Vlastně si uvědomuji, ještě nikdy tak dlouho nebyla odloučena od svojí matky. O to radostnější shledání to bylo… všichni tři spolu. Napořád!

Život v Neverlandu, je pořád stejný a zároveň jiný… začal jsem po nějaké době opět pracovat. Manželství s Emily mi vlilo novou energii, mízu do žil…měl jsem se na koho těšit, po dlouhém náročném dni v nahrávacím studiu, nebo ze zkoušek na plánované koncerty z cest…
Nejkrásnější však bylo přijet domů a dostat políbení a objetí od mých dvou děvčat… poslechnout si dceřiny holčičí starosti a radosti, které si přejí být sdíleny. Když Paris ulehla večer ke spánku, museli jsme být přítomni oba.. Emily se svoji pohádkou na dobrou noc a já zpíval naši dceři ukolébavku nebo jiné písně, které přivodí spánek a přivolají nejkrásnější sny.
33

Miluji naše večery s Emily, když všechno ztichne. A my si můžeme povídat o všem, co se každému z nás ten den přihodilo. Jsem zvědavý, co dělala moje žena i dcera, co se dělo v Neverlandu a jak se tu měly děti. Nestačí mi, když slyším, že dobře.. děti tady musí znovu prožívat svoje dětství.. svoji radost… a kouzlo snu na vlastí kůži. Emily jim v tom neskutečně pomáhá.. a naše dcera si hraje s ostatními dětmi…které tady zapomenou na své starosti z nemocí i těch, které plynou z rodiny, ve kterých je jim často ubližováno.
Já zase Emily vyprávím o svých plánech.. snech a čím bych potěšil své milované fanoušky, od kterých stále ještě přicházejí gratulace k naší svatbě … jsou milí a já z těch přáníček cítím upřímnost a opravdovou radost, kterou sdílejí spolu s námi.

Emily se stále věnuje svému hobby a velké lásce, kromě mě samozřejmě - malování… učí děti malovat a já sám jsem ji doporučil jednu skvělou malířku, která byla ochotná přijet a věnovat svůj čas Emily a jejímu zdokonalování se . Je to skvělá skromná žena.. namalovala i portréty naší dcery i mě a Emily jako rodiny. Je zdaleka.. z České republiky a já jí říkám Helína.

Budeme tu mít zanedlouho výstavu Emilyných prací.. zvlášť pyšný jsem na ty, co jsem dostal od Emily svatebním darem a které zachycují dětství naší dcerky…. Ty obrázky mají svoji speciální galerii zde v Neverlandu…. Chodím sem velmi rád a napadají mě ty nejněžnější tóny, které dokáži vyjádřit, protože tryskají ze srdce.

Čas ubíhal jako voda. Zanedlouho oslavíme s Emily naše první manželské výročí… za ten rok přeběhlo na nebi nad Neverlandem spousta mraků a mráčků… a některé mraky - starosti, nebyli vůbec příjemné.. stále to stejné čelit pomluvám a lžím, ale s Emily po boku dokážu čelit snad všemu a nakonec hledíme na azurovou oblohu.

Jako nedávno… seděl jsem ve  slunečném  odpoledni ve stínu jednoho z krásných stromů v parku Neverlandu a Emily tady byla se mnou…jak jinak. Byla opřená zády o strom a já se položil do trávy a svoji hlavu složil do Emilyna klína…. Vískala mě ve vlasech, hladila mě svoji hebkou rukou a společně jsme pozorovali hrající se děti a Paris s nimi…. Smály se svým rozpustilým kouskům a my s nimi… Emily se nade mě naklonila, sundala mi opatrně brýle, políbila a řekla….
s
"Michaeli.. zanedlouho to bude rok, co jsme manželé… a já měla bych pro tebe jeden předčasný dáreček , překvapení.. k našemu výročí.
Chci ti o něm říct už dneska… protože už to dál nevydržím před tebou tajit, taky nebudu moci dlouho… .. Věděla, že mi stačí málo a vzbudí mojí zvědavost, jak u malého kluka.
Byla tak záhadná, jemná a krásná.. jinak krásná než obvykle… vyskočil jsem do sedu… a čekal, co mi moje milovaná Emily poví. "No, Táák, Emily, nenapínej mě, chceš, abych od zvědavosti prasknul.?" Nafoukl jsem tváře a na znamení toho, že to myslím opravdu vážně.
"Co to je, ten tvůj dáreček, to překvapení..? No tááák co to je?!" …. hypnotizoval jsem jí pohledem a jen ztěží jsem mohl uvěřit tomu, co říká:

" Michaeli….myslím že za nedlouho se ti rozroste galerie s obrázky ode mě, které máš vystaveny… neboť, jsem byla před pár dny u lékaře a ten zjistil, že jsem ve dvanáctém týdnu těhotenství. Takže, to je to moje překvapení, budeš po druhé otcem!" sáhla si na bříško a dodala.. "Nosím tady pro tebe další jacksoňátko!" Dívala se mi upřeně do očí a čekala, jak zareaguji…

První, co bylo, jsem začal splašeně mrkat, abych zaplašil dojetí a strnulý výraz z překvapení .. a jako bych nevěřil vlastním uším….úsměv se mi rozlil přes celý obličej a jen stěží se mi podařilo zadržovat slzy.
Dál jsem se už zmohl jen na to, abych prudce objal Emily a začal jí zuřivě líbat. Mezi polibky jsem se jí snažil říct, že je to ten nejkrásnější dar, který mi mohla přichystat a nejen k výročí , ale vůbec v celém  životě.. … byl jsem… tak rozechvělý a radostný tou zprávou a zaplavila mě vlna nesmírné radosti, něhy a štěstí… hladil jsem Emily její bříško a líbal jej. Pak jsem zase pobíhal okolo stromu s rukama roztaženýma, točil se dokola a smál se na celý Neverland tak moc, že si toho všimly děti a přiběhly k nám, myslely, že jsem vymyslel nějakou novou hru.. nevěděly čemu se směji, proč tak vyvádím, ale smály se a dováděly se mnou a Paris se mě držela jako klíště, aby si mě náhodou některé s dětí nepřivlastnilo…

A já byl šťastný do morku kostí ! Bože, děkuji ti, budu znovu otcem…. už po druhé a smím být u toho, smím to prožívat spolu se svojí ženou…. Nenechám si vzít nic z té radosti očekávání na příchod dalšího zázraku - miminka!

XXXIV.kapitola

16. prosince 2010 v 16:30 ♥ POVÍDKA - Cesta za štěstím

Skutečnost, žádný sen! Naše ANO nese se životem.

Se svatbou jsme si nedělali žádné velké starosti, přípravy, jako koho pozvat nebo tak podobně… bylo to jasné, ty nejbližší a ještě tak, aby se to média nedozvěděla. Vlastní svatbu si představuji jako klidnou a bez toho humbuku, co kolem nadělají. Jen oddávající a naši přátelé, rodina.

Emily měla krásné dlouhé bílé šaty, v kombinaci s něžnou krajkou. Perfektně ji padly a nejen to, ale i podtrhovaly její úžasnou postavu, krásu a něžnost.
Byla tak krásná…. Vlasy jí splývaly do půl zad, ve kterých se třpytily malé perličky zasazené do bílých kytiček… No a Paris… ta měla šatičky jako maminka, úplně stejné, jen v malém provedení… a byly vskutku princezničkovské…. Takže sny se opravdu plní… všichni nám mávali a ze všech stran, když jsme procházeli svatební uličkou, všudypřítomná, čistá a opravdová radost tu byla s námi. Odevšad na nás dopadaly plátky bílých růží…. A já měl pocit, že jsem se ocitl v nebi….mezi anděly, které nosí jména Paris a Emily.

Když jsme si vyměnili naše ANO a po té prstýnky, které přinášela naše krásná dcera Paris na podušce. Ty kroužky ze zlata, které nemají začátek ani konec a symbolizují věčnost.. tak, jako nemá konec a nebude mít konec naše láska… ANO, slůvko tak prosté a přitom tolik vzácné!

Užívali jsme si náš svatební den, jeden druhého a společného štěstí navzájem…Měl jsem pro Emily jedno malé překvapení… svatební cestu. No, co byste řekli.. kam to asi bude? Do míst, kde jsme byli šťastní, kde jsme si pravdu užívali naší lásky a kde je romantika cítit na každém kroku. Ano, poletíme na pár dní do Paříže… chceme to stihnout, dokud tady je babička Irma, která se bude chtít vrátit do svého domova.Velkoryse mi nabídla, že s Paris ještě zůstane po tu dobu, co budeme s Emily pryč.
3

Když všichni hosté odešli, byla už skoro tma. Celý Neverland jiskřil a zářil mnoha světly a já si uvnitř sebe připadal zrovna tak!
Když jsem zůstal s Emily sám… vzal jsem jí kolem pasu, přitáhl k sobě, položil své čelo na to její a díval se do jejích krásných hlubokých očí..… a řekl. "Miláčku, konečně sami. Pojď, mám pro tebe malé překvapení, ale zavři oči a nešvindluj!" Poslušně to udělala a já jí za ruku vyvedl zadním vchodem, kde stál pár bílých koní se svatebním  kočárem, a na kterém byly připevněny dvě lucerny, které vrhaly chabé světlo. Čekala nás noční projížďka Neverlandem.
Možná si řeknete, nic zajímavého.. možná, tak ve dne.. ale noc má své tajemné kouzlo, zvlášť ta svatební… Emily byla nádherná…stále ještě oblečená do svatebních šatů, stejně jako já sám… připadal jsem si jak z nějakého romantického filmu, kdy unáším dámu a lásku svého srdce… daleko od všeho a všech. Zatím, opak je pravdou, to unesla mě… svojí láskou a oddaností.

Byla okouzlující… nadšená a dojatá… stejně jako já .. seděli jsme uvnitř polstrovaného kočáru a tiskli se k sobě… měla hlavu položenou na mé hrudi a já ji držel kolem ramen…. A skrz okénko sledoval noční oblohu i krajinu…. A bylo tu ještě něco… uprostřed Neverlandu, kde jsme zastavili .. hořelo ze svící obrovské srdce s našimi iniciály…. Pak jsem zašátral pod sedačkou a vytáhl malou podlouhlou kazetu… a když jí otevřela, jen vydechla… "Ach,, Michaeli, to je nádhera!" Opatrně vyjmula náramek a já jí ho připnul na její zápěstí…. Byl udělaný speciálně podle jejího náhrdelníku, tak, aby tvořil soupravu. Byli tam i náušnice, které svými diamanty vrhaly a odrážely lesk jejích očí…. A rozzářily její tvář a zvýraznily její útlou, něžnou šíji…

Po té projížďce jsme se vrátili zpět před hlavní dům.. já jí pomohl vystoupit a po té jsem jí vzal do náruče a přenesl jí přes práh domu. Ovšem to mi nestačilo, tak jsem s ní v náručí vystoupal až do naší ložnice. Kde jsem jí pomalu spouštěl po mém těle dolů. Líbal jsem jí a toužil po ní….. "Miluji tě, paní Jacksonová!"

…. "To já tebe víc…Michaeli Jacksone" odpověděla… ,ale najednou se odtáhla z našeho polibku…s tím že…. "Michaeli, já pro tebe taky něco mám…. Sice to není tak honosný dar, ale je z velké lásky… natáhla se za křeslo a podávala mi velké desky, které byly svázány do červené kůže se zlatou přezkou. … "Michaeli, to je pro tebe! Víš moc dobře, že mě malování bavilo a baví… a já… no, když se Paris narodila.. tak jsem od jejího narození pravidelně malovala její skicy… od doby, kdy nás propustily z porodnice domů, až do doby, kdy jsi nás našel… Je tam zachyceno všechno, o co jsi z jejího dětství přišel…všechny důležité okamžiky, kdy si cucá paleček, kdy se poprvé začala batolit, kdy začala chodit, i kdy jí vyrostl první zoubek.. nebo, kdy šla poprvé do školky….
U každého obrázku máš i datum… kdy je ten obrázek namalován… tak, přijmi ode mě tento skromný dárek, dárek z lásky!"

Opatrně a s dojetím jsem otevřel sponu a co jsem uviděl, mi vehnalo slzy do očí…. Opravdu, Paris jako čerstvě narozené miminko spící v postýlce s lehkým úsměvem, který zdobí její líčko… Paris, jak kouše dvěma zoubky gumovou hračku, jak pije z lahvičky.. hraje si s medvídkem… jak pláče… jak se směje. Poslední obrázek, byl ten, kdy já sedím na lavičce v parku a Paris hledá svůj míč… a také svého otce. Obojí našla!
Byl jsem tak dojatý, že jsem ani neměl sílu probírat se podrobně tou nádhernou a obsáhlou složkou, protože by ji poničily mé slzy, které má milovaná Emily, moje žena, neúnavně stírala svojí rukou. Chytil jsem ji a prudce políbil. Svoje polibky směřoval výš, až jsem naplno ochutnal její ústa…. kterým bylo tak snadné podlehnout.
aa

Pomalu se otočila ke mně zády a odhrnula svoje nádherné vlasy a obnažila svoji šíji a sklonila hlavu a svýma rukama přejížděla po mých stehnech, zadku.
Bylo jasné, že mě prosí, abych jí pomohl, rozepnout zip na jejích zádech… a v tom gestu byl příslib touhy po milování…   pomohl jsem jí velmi rád a v tu ránu se s mojí lehkou pomocí bílé svatební šaty svezly dolů k zemi. Zůstala přede mnou stát jen v lehké bílé krajce, … ale to už jsem jí vzal do náručí a nesl k naší manželské posteli a položil jí na ní. Kochal jsem se pohledem, polibky i doteky s nádhernou ženou, mojí ženou… která mi změnila od základu život. Po jejímž boku jsem šťastný a stále zamilovaný…a se kterou jsem dnešní den spojil navždy svůj život s tím mým. Nejen život, ale i naše těla po sobě toužila…. spalována neuhasitelnou vášní.. touhou. Nešlo odolat….. tu touhu mohla uhasit jen Emily.

Nechali jsme se společně unášet na vlnách rozkoše, kterou jsme se snažili poskytnou jeden druhému… a to, co nás k sobě poutalo, nebyl jen smyslný akt našich po sobě toužících těl, ale čistá horoucí láska., která přežila všechna úskalí a nástrahy života.

Mikegasm, nebo šipkovaná? :o)

15. prosince 2010 v 18:32 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Wáááááá Mikegasm, no řekněte, není  ten název videa  přesný?....

Máte rádi šipkovanou ???  JO?????? Tak pozorně sledujte ukazatel  směru !