Leden 2011

Nemůžu si pomoct, musím se smát...

31. ledna 2011 v 18:04 ☺☻ Zajímavé fotky
...jak  Michael hladí tu lebku toho pána a jako by říkal.... 

To víš že jo, piňďo, nebuď smutnej, že nemáš vlasy .....  na chytré hlavě se blbej chlup neudrží!
                                                                                  No není Michael sladkej?

XIII. kapitola

30. ledna 2011 v 6:01 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje
Tak broučínci moji zlatí,  ještě malou chvilku vydržte, musíme nejdříve dodržet společenské zvyklosti,  než se dá všechno do pohybu, ... ale pak to bude rachot na všech frontách...  slibuju!

Večeře….

4**Michael, sotva mě viděl přicházet… rychle vstal….. a šel mi v ústrety…nejen on sám,.. ale jeho úsměv, jako by ho předběhl……
"Jenny, rád vás vidím!" jednu ruku měl za zády a něco schovával…. Sotva jsme si podali ruku…. Napřímil ji přede mě a podával mi rudou růži s velkým plným kalichem….. přijala jsem jí a lehce si přivoněla… ta vůně byla nádherná stejně jako celá květina.
Visel na mě pohledem a přejížděl jím po celém mém těle od hlavy po špičky mých střevíčků…. …. "Jenny, vypadáte úchvatně.. moc vám to sluší…. A zkousl spodní ret a povytáhl obočí… uff, polilo mě horko a nejen ve tvářích…

"Michaeli… děkuji za kompliment a krásné přivítání, za květinu." Nesměle jsem se rozhlédla kolem sebe a nikde nikdo…Michael si mých rozpaků musel všimnout.. "Jenny je všechno v pořádku?" …"Jistě, Michaeli, v naprostém… jen …nikdo tu kromě nás není, přijde mi to hodně zvláštní…!" .. Michael se zasmál takovým tím odzbrojujícím úsměvem.. a řek pobaveně a rozpustile…. "Jenny, přála jste si místo kde je klid a málo lidí.. tak jsem na dnešní večer zamluvil celou restauraci jen pro nás. Nikdo kromě personálu tady není." .. hleděla jsem jak Alenka v říši divů.. ten člověk má snad patent na plnění nesplnitelného….

Musela jsem se taky smát… "Michaeli, jak vy to děláte, že vám všechno tak vychází?" … Ach Jenny, kéž by to tak bylo! Tohle byla jen maličkost a lehce splnitelná!" …. Na chvilku jako by jeho úsměv zmizel…. Ještě, že přišel vrchní a my si objednali jídlo…. a nalil skleničky sektem…. "Jenny, na co se napijeme?" …. Řekla jsem to, na co myslím nejvíc a často o tom přemýšlím… postižena svojí profesí… ""Michaeli, což takhle na zdraví.. na naše a našich blízkých a na zdraví všech dětí." .. bylo vidět, že jeho pohled zjihnul….
"Ano, máte pravdu.. zdraví je to nejdůležitější, co člověk může vlastnit nebo taky ztratit. V tom případě jste tu vy.. a vaše schopnosti léčit a vyléčit."… No, kéž by tomu tak bylo…. Na zdraví" .. naše sklenky o sebe lehce ťukli a já zase cítila ten jeho pohled, který se dá přirovnat k rentgenu.. cítila jsem se, jak obnažená i na duši.. ten pohled mnou pronikal.. a já měla dojem, že ve mně čte, jak v otevřené knize…. Napila jsem se a nechala bublinky šimrat v ústech…

"Jenny, a jak se vlastně daří Erikovi?... řekl starostlivě…. "Michaeli, řekla bych, že Erik je na nejlepší cestě k uzdravení.. kostní dřeň se ujala…. a Erik to všechno kolem snáší obdivuhodně.. už nemá horečky… vrátila se mu chuť k jídlu.. a to je vždycky dobrý začátek k uzdravení…. A to všechno díky vám, že vaše pomoc byla tak rychlá a přesná… ani nevíte, kolik dětí jste zachránil svým darem, a to nepočítám Erika… a kolika dětem jste udělal radost… hračkami a tou nádhernou návštěvou u vás doma….
"Jenny, ani nevíte, jak jsem rád, že jsem mohl pomoci…. Moc mi záleží na tom, aby děti nikdy nemusely nic takového, jako je nemoc zažít….. trápím se při pohledu na jejich utrpení." "Vím, Michaeli… máte šlechetné srdce." … Když jsem viděla smutek v těch překrásných očích… a v jeho tváři… nevědomky jsem mu položila svoji ruku na tu jeho.. ale to už tu byl vrchní s večeří….

Po výborné večeři Michael dolil sklenky….. víno perlilo ve skleničkách.. svíčky na našem stole hořely …. A já se cítila opravdu v jeho společnosti dobře, uvolněně …. Tak, jako bych ho znala odjakživa….

"Jenny, vyprávějte mi něco o sobě? Rád poslouchám lidské příběhy" … "Ach Michaeli, nejsem si jistá, že můj příběh je veselý nebo zajímavý, to spíše naopak." … svěsila jsem hlavu… musel si všimnout toho, že se mi do vyprávění nechce….a proto řekl… "Jenny, minulost nezměníme, ale přítomnost a budoucnost je velmi důležitá."

Vyprávějte, prosím….

XII.kapitola

28. ledna 2011 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Michaelovo pozvání i únavu zahání

*
"Michaeli!" … "Jenny, já….. omlouvám se, jestli vás budím nebo ruším, ani jsem si neuvědomil, kolik je hodin….. nemohu spát a .. myslel jsem na to, jak se daří Erikovi?... A na to, jak se daří vám?.. Moc se mi stýská po našich rozhovorech…"

... "Michaeli, nerušíte.. právě mám noční službu a jsem na oddělení sama jen s jednou sestřičkou a jsem u Erika. Jsem ráda, že voláte…. Myslím, že Erik má to nejhorší za sebou … už je druhý den bez teploty a klidně spí… bez jakýchkoliv léků… což je dobrý začátek k uzdravení… Ani nevíte, jakou šanci jste dal tomu dítěti."…"Jenny, to jsem rád, ani nevíte jak, vlastně víte.. vy jediná to víte! Ale ještě jste mě neodpověděla, jak se máte vy? Na vašem hlase je znát únava…"

…"Michaeli, vy máte snad křišťálovou kouli, nebo lasery… jinak to není možné!"… bylo slyšet pobavený smích, kterým mě nakazil… "Ano, jsem unavená, velmi, ale pokud bude výsledek uzdravení toho chlapce, pak se cítím báječně!"……"Jenny, rád bych vás požádal… vlastně pozval vás na večeři… pokud budete mít volný večer, dovolil bych se připomenout….."
.. "Michaeli, ani nevíte, jak ráda! Od té doby, co jsme se vrátily od vás z Neverlandu… tak znám jenom cestu na oddělení.. a zpět na ubytovnu… takže, pozítří by mi to vyhovovalo, pokud vám.. tak domluveno. .. "Skvělé! Báječně se mi to hodí…. Tak pozítří v sedm večer… pošlu pro vás řidiče." "Ano! Domluveno. Moc se těším.. a Michaeli?"… "Jenny?... "Prosila bych, někam, kde je klid a pokud možno malý výskyt lidí, šlo by to?" .. "Ale jistě, to je maličkost!" Budu jedině rád!".. a zase ten smích, který si stále dovedu živě vybavit…. "Tak na brzkou shledanou Jenny." .. "Nashledanou, Michaeli."

Típla jsem mobil a dívala se do prázdna…. Ano, znělo to tak prostě… nashledanou!? Ale co si na tu shledanou mám obléci, když pořádně nevím, do čeho jdu… a ani, kam jdu. Nejraděj mám džíny a triko… ale tohle bude ve velkém stylu, podle toho, co jsem viděla v Neverlandu… no, už teď jsem nervózní, jak normálně nebývám…Ještě, že mám Olívii , která vždycky dobře poradí….

Když se přiblížil den, ve kterém jsem se měla setkat s Michaelem, bylo mi, jak kdybych měla znova skládat nějakou strašně důležitou zkoušku.. nebo tak něco. Sice je to taky jenom člověk, ráda si s ním povídám, ale večeře.. to je už něco zavazujícího.. zatím jsem všude byla s dětmi a jako lékařka… ale teď? Teď to bude jiné. On a já…. prostě jen Michael a Jenny a bez našich profesí…. Budu tam jen já sama za sebe… snažila jsem přesvědčit sama sebe o tom, že jsem klidná a zatím..?

L
Když před nemocnicí zastavila limuzína… a já scházela po schodech, vedoucí od mého bytu dolů.. narazila jsem na Silvii… a prý… "Kam ses tak vyšňořila, vůbec jsem tě nepoznala?"
Sjela mě od hlavy po špičky lodiček přísným pohledem, bez kouska zájmu o mojí osobu, spíš jí vrtalo hlavou, pro koho tolik parády… jen jsem mávla rukou a prohlásila…"Nic životně důležitého!" a nechala jsem jí tam stát s pootevřenou pusou… a rychle pospíchala pryč z jejího dohledu, než se začne vyptávat… ale stejně jí neuniklo, jak vystoupil řidič a otevřel mi dveře a zase je zabouchl…a pak jsem jí ještě zahlédla z okénka odjíždějícího auta. Jestli jí to dojde, kdo mě pozval…. "vyškrábe mi oči" !

Jeli jsme sotva půl hodinky, proplétali se ruchem velkoměsta a ocitli se za jeho okraji. Pozorovala jsem to za okny limuzíny.. a pobaveně koukala na lidi, jak se dívají oni na auto a já na ně, jen s tím rozdílem, že já je vidím a oni mě ne! Otáčeli se a já mohla sledovat jejich reakce…. Byla to vážně….

Když tu náhle auto zajelo ke kraji….. a zpomalovalo, až zastavil úplně. Tak, to už budeme asi tady. Přede mnou se pyšnil hotel…. který vypadal mile a poklidně.. byl uprostřed parku…všude samá upravená zeleň… a vše dohromady dávalo zvláštní harmonii.

Řidič mi zase otevřel dveře a já se snad poprvé v životě cítila nějak vyjímečná… stáhla jsem si svoje fialkové kašmírové šaty, které se mi sezením vykasaly.. přehodila kolem ramen dlouhý černý saténový šál…. popadla kabelku pod paži….a s díky jsem přijala nabízenou pomocnou ruku šoféra.. stejně bych se na těch podpatcích jen těžko zvedala… nenosím je zrovna často… vlastně jsem je neměla na noze od své promoce. A to už jsem kráčela po koberci moc příjemné restaurace… měla velká okna, která směřovala do parku… s výhledem na tu nádhernou zeleň a byla obložená voňavým dřevem, ze kterého byly i stoly…..nikde nikdo…. bylo mi to podezřelé….

Až jsem zaznamenala pohyb u stolu u protějšího okna…rychle jsem se vydala tím směrem….

Miku? Já ti vidím do snů ,.. ty se ale nezdáš teda!

27. ledna 2011 v 16:54 ☺☻ Zajímavé fotky
No, prosím, ...  tak je vám jasný, o čem se našemu "neviňátku" Michaelovi zdá, jo? Asi to, o čem nám a o něm... takže, Miku, která je to dneska ???

Hmmmmm, nebo, že by chtěl být Michael elektrikářem??????? Co?

ach ty sny!

XI.kapitola

26. ledna 2011 v 7:48 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Smutné loučení…a návrat do tvrdé reality!

Asi, vás zklamu,  ale  polibek zatím nebude. I když "pouhé" obětí  by pro mě byl ten nej... zážitek. Tak si počkejte .. a moc mi nenadávejte za ty konce... ale věřte, že to tak musí být.

MJ
"Jenny…. smím vás, prosím, přátelsky obejmout?"
… Jediný pohled do jeho očí a tváře, mě nenechal se rozhodnout jinak než.. souhlasně přikývnout: "Ale jistě.. samozřejmě…." Roztáhla jsem ruce a ty jeho se omotaly kolem mě.. a jeho pevný stisk, kterým si mě k sobě přitáhl, ve mně zrychlil puls a vehnal horko do tváří… .. jeho tělo bylo pevné, vypracované.. a horké… když jsem ucítila jeho dech na svém krku.. to krásné voňavé mužné teplo, které z něj vycházelo… ta něha, kterou jsem dosud nepoznala… byla jsem šťastná.. Chtěla jsem se schoulit do jeho náruče, bylo mi moc krásně… sice to objetí trvalo chvilku, ale já ho budu cítit hodně dlouho! …. Letmo jsem ho pohladila po zádech, ale i to stačilo k tomu, abych se začervenala.

Zatímco děti nás za okny autobusu sledovaly a nadšeně nám tleskaly, to bylo impulsem, abychom se oba dva podívali stejným směrem a začali se smát…. I když mě v tu chvíli do smíchu vůbec nebylo…. Cítila jsem v oblasti srdeční to, co ještě nikdy.. smutek po nějakém člověku.. muži, ještě dřív, než jsem ho opustila! .. a co teprve, když jsme projížděli branou Neverlandu, který zůstával daleko za námi. 

Po návratu do nemocnice děti všemu personálu nadšeně vyprávěly, co všechno viděly, co zažily… a že bylo stále povídat a o čem.. z té radosti se těšily opravdu po dlouhý čas. Jediná, kdo se netěšila, byla Silvie, na které byla znát závist…. Zlá závist.. co teprve, když viděla fotky.. kde sedím s Michalem u stolu a něčemu jistě legračnímu se smějeme a spousta dětí kolem nás… zdá se mi, že mě nemá ráda a nejen to.. že mě nenávidí. On je přece její idol a né můj…
Ona po něm šílela, jak hysterická fanynka, která v něm spatřuje něco, co má k člověku hodně daleko……
S takovým postojem nepřejícnosti a závisti jsem se setkávala často po domovech, ve kterých jsem vyrůstala, když si některé z dětí snažilo vynutit pozornost, lásku.. některé z vychovatelek .. víc než mohlo dostat…a dokázaly být i krutí.. a neváhaly ubližovat, ranit city… proto to vnímám víc, než intenzivně…a bezpečně poznám, když to udělá někdo ze zlým úmyslem, jako právě Silvie, ale rozhodně se jí nebudu zabývat, nestojí mi za to!

Moje první cesta o návratu do nemocnice vedla k Erikovi…. Sice byl jeho zdravotní stav stabilizovaný,ale spal.. a tak jsem si sedla u jeho lůžka a hladila jeho bledou ručku…. A modlila se za zázrak, aby ten dárce nejen dorazil včas.. ale aby byl tou pravou záchranou pro tohoto chlapce.

Michael skutečně splnil to, co slíbil.. ne, že bych o tom pochybovala,… ale přímo do nemocnice ho přivezla Michaelova limuzína…. okamžitě mě vyhledal, a udělali jsme testy a odběry … a podržte se. zázraky se opravdu dějí… byl naprosto shodný ve všech bodech.. a tudíž tím vhodným dárcem pro Erika… Odběr kostní dřeně od dárce proběhl bez komplikací… Dárce to v lepším případě vnímá jen jako trochu větší odběr krve. Pokud se neodebírá s pánevní kosti pacienta pod narkózou, což nebyl tento případ…  Ještě, aby Erikovo tělíčko, přijalo kostní dřeň od dárce a nevytvářelo si protilátky proti tomu, co ho má zachránit…. Je to složité, že?.. Ale to tato nemoc také, proto musí být i medicína. Protože lidské tělo je jedna velká záhada….

S velikým napětím jsem čekala, zda Erikovo tělo transplantát přijme…. Mezi tím asi třikrát volal Michael, jak se Erikovi daří… a zda ten dárce byl vhodný. Řekla jsem mu, že byl nejen vhodný.. ale přímo zázračný… že se to stane málokdy. Aby přesně odpovídal…. Ale teď zbývá jen čekat.. a doufat, že Erikovo tělo ten boj vyhraje.. je to buď a nebo….

Pár dní bylo pro Erika kritických... bojoval statečně! Měl vysoké teploty a stále se mu podávaly léky na potlačení imunity, aby jeho tělo přijalo transplantát… byl to vyčerpávající boj.. brala jsem si služby navíc, abych mu mohla být nablízku…. A dohlédnout si na něho…volal mě v horečkách a já se snažila být tam, když mu bylo smutno a byl vyčerpaný… To, co se dělo uvnitř mě, to bych vám nepřála zažít nikdy!!! Nejen osobní vyčerpání, ale smutek, lítost nad tím, že mu nemohu pomoci víc.. a beznaděj… asi bych to jako lékařka neměla vůbec vyslovit… ale bylo to prostě tak !
M

Bylo to pozdě v noci, když jsem seděla vedle v pokoji a kontrolovala Erikův stav .. a přístroje, které monitorovaly jeho životní funkce… když mi zazvonil soukromý mobil.. kdo to jen může být takhle v noci?.... Neochotně jsem se natáhla přes stůl pro telefon a nevěřícně se dívala na displej.. kde se objevilo jméno - Michael….

Okamžitě jsem po něm sáhla a hovor přijala…

Mlsáte rádi čokoládu???...

25. ledna 2011 v 14:06 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Ano?!  Tak vám nesu jednu krásnou a hodně jemnou, sladkou, která se rozplyne na jazyku... a také  horkou na zahřátí, na potěšení... a vůbec... nikdy jí nebudete mít dost !  Je to  všelék.. a její blahodárné účinky jsou všeobecně známy i na nervy... (a to potvrzuje 11 odbornic a  výzkumnic  z 10!)  
Je silně návyková, ale  na takový návyk neexistuje  terapie, ... ale kdo by o ní stál, že? ...Já tedy  dál zůstávám závislá a mlsám.. a na 1.21. mám chuť... zas a znova!...na čokoládu! 20


X.kapitola

24. ledna 2011 v 6:03 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Další bitva na obzoru

Usínala jsem tak klidná a šťastná, jak už dlouho ne…. Taková zpráva… a Erik má velkou šanci a to díky komu? Právě Michaelovi…
Byla jsem poslední dobou vážně moc unavená… a právě proto jsem si vychutnávala zdejšího klidu a pohodové oázy až přespříliš.. ..tak, že jsem ráno zaspala a neslyšela budík na svém mobilu….. To ta bezstarostnost mi dala sílu ke spánku.. a já se cítila jako znovuzrozená….

Probralo mě až zaskřípání dveří u mého pokoje, a jakési šeptání a chichotání…. A to už se děti, jak úprkem, přiřítily ke mně a naskákaly na postel…. S hlučným voláním.. "Panííí doktorkóó…Jeeennyyy…. Vstávat, už je ráno…!" … Na jejich hlasu byla znát radost, že se pro tentokrát role obrátily.. a tak jsem rozespale přistoupila na jejich hru… "Jenže, já mám ještě noc!" a přetáhla si deku přes hlavu,  nic mi to však nepomohlo.. to už ze mě škubaly přikrývku, ale já se jen tak nedala.. popadla jsem polštář a hodila jím po malém záškodníkovi, který jí ze mě sundával… a v tu ránu.. byla další bitva na obzoru… tentokrát polštářová…
boj!
Děti, jak ke mně vpadly do pokoje, nezavřely dveře a hluk se rozléhal po domě… nebo, že by šel Michael náhodou kolem? Je to jedno… stejně jsme v zápalu boje přeslechly klepání na dveře…. Zapištěl se stejnou radostí. "Páni, polštářová bitva.. jak to, že mě nikdo nezavolal?... Jdu pro další polštáře.. no a naše zběsilé řádění pokračovalo další půlhodinu. Když jsme popadali všichni udýchaní na postel a všude kolem… tak Michael zavelel… mám hlad jako vlk, kdo si dá se mnou palačinky s báječným ovocem?".. a dětský vřískot nasvědčoval tomu, že všichni! Rychlostí světla se Michael vymrštil ze země a děti, jak o překot také.. ty, aby byly s něčím pozadu….a mizely ve dveřích… Michael se otočil a s úsměvem mu vlastním, řekl: "Jenny, přijďte rychle za námi nebo na vás nic nezbude!" … podívala jsem se na něj.. a musela se smát… byl rozcuchanej jako malý vrabčák… vlasy mu čouhaly z culíku…. A pár jich stálo v pozoru na temeni hlavy jako pozůstatek "válečného zranění" … nebo, že by jenom statická elektřina?  … řekla jsem jen:

"Michaeli, o svoji snídani se nebojím.. převléknu se a hned jsem za vámi." ….když odešli.. tak jsem se podívala na to dopuštění kolem… strašné.. polštáře všude.. z některých natržených čouhala výplň… ještě, že už dneska odjíždíme, jinak by Neverland byl vážně ohrožen…. Odjíždíme už dneska? … Při tom pomyšlení mě píchlo u srdce… ano, musíme, ale do odpoledne zbývá spousta času… tak fofrem převléknout a na snídani.. a ordinovat léky dětem… a užít si každé minuty tady.

Po snídani jsme vyrazili k vláčku, který nás celé dopoledne vozil po rozsáhlých pozemcích Neverlandu a stejně nebylo možné si prohlédnout úplně všechno. Michael neustále dětem odpovídal na jejich zvídavé otázky a stále bylo, na co se ptát, nad čím žasnout… po té piknik pod nádherným košatým stromem..a následovaly další hry a rozpustilosti, jako je například skákání na trampolíně….

Po odpoledním klidu jsme se šly s dětmi vykoupat…sluníčko krásně hřálo.. a bylo nám všem tak dobře.. tak dobře, že se mi nechtělo toto místo opustit…. Ale co naplat, nastalo to… šly jsme si zabalit věci a a očekávaly příjezd našeho minibusu… Všechny děti se postupně s Michalem šly rozloučit. Já jsem   ještě v hale kontrolovala svůj lékařský kufřík.. když se za mnou ozval mě už tak známý hlas… "Jenny, vážně musíte tak brzy odjet?"…. Otočila jsem se a za mnou stál Michael s psím pohledem, který loudí a prosí…a jež nerad přihlížel konci naší návštěvy…

"Michaeli, opravdu…. Pro děti to tady bylo jako únik z tvrdé reality do pohádky… a pro mě vlastně také. Moc vám za všechno děkujeme… bylo to tady úžasné a slovy nepopsatelně krásné.. děti nejsou samy, kterým se jim odsud nechce…mám pocit, jako bych právě vyrostla z dětských střevíčků.. když opouštím Neverland.. je na něm vidět, že jste do něj vložil své srdce.. a kus z vás je podepsán na každém kroku, na každém místě…. Prostě jste si ho stvořil k obrazu svému. Můžete být na sebe a toto místo pravdu hrdý! "

"Ach Jenny, děkuji, je krásné slyšet to z vašich úst….. vím, že to myslíte upřímně a proto mě to těší dvojnásob. Doufám, že vaše návštěva byla sice první, ale ne poslední.. rád bych vás i děti pozval kdykoliv to bude možné… a Jenny, jakmile dorazí ten dárce… okamžitě ho nechám dopravit do vaší nemocnice na testy způsobilosti. Doufám, že bude pro Erika vhodným dárcem."
8

"Michaeli… na to prostá slova díků nestačí…. Snad najdu po svém návratu Erika v lepším stavu.. než byl včerejší telefonát… aby mohla transplantace proběhnout!"..Byla jsem na jednu stranu ráda… že moje loučení přetnul hlas klaksonu našeho autobusu…nesnáším totiž loučení… a obzvlášť, když se jedná o někoho tak milého. Popadla jsem kufřík a otočila se k východu.. když jsem chtěla odcházet…. Michael mě lehce chytil za paži… "Jenny, ještě momentík, prosím" …. byl najednou tak nesmělý, jak nějaký studentík…
"Mohl bych vás poprosit o vaše soukromé telefonní číslo… jak jinak bych směl vás pozvat na večeři? Pokud naše dohoda platí… nechce se mi čekat moc dlouho…" a zase tak rozpačitě, až cudně klopil zrak.. že jsem mu číslo dala i se svojí vizitkou. Ale tento muž má v sobě něco.. jak to jen říct?, .. že kdyby žádal o cokoliv s takovým úsměvem a pohledem.. málo kdo by mu to odepřel.

Vyprovodil mě až k autobusu, ve kterém už byly děti usazené, ale ne smířené s naším odjezdem…. Stála jsem před autobusem, který měl otevřené dveře… a motor už hlučel na plné obrátky, když tu Michael pronesl svojí další prosbu.. neříkala jsem náááhodou před malou chviličkou, že bych mu nedokázala nic odepřít….? No a už je to tady…

"Jenny…. smím vás…..

IX.kapitola

21. ledna 2011 v 5:55 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Radostná zpráva musí být odměněna…

"Jenny, obvolal jsem pár dobrých známých a podle toho, co jste říkala, se našel vhodný dárce kostní dřeně pro Erika. Je zrovna na území USA.. a měl by dorazit sem na ranč asi pozítří!" Nevěřícně jsem na něj zírala… a mrkala překvapením… a v návalu radosti jsem začala skoro šílet.. co šílet.. asi šílená opravdu jsem!
smile
Popadla jsem bezmyšlenkovitě Michaela za tváře a přitáhla si ho k sobě a políbila ho na ústa! Dívala jsem se do jeho planoucích očí.. tak zblízka, že jsem se najednou celá rozklepala! Po chvilce,.... po té co mi došlo, co jsem právě udělala ... odtáhla jsem se  a   začala poprvé ve svém životě koktat… já …já... děkuju ..a.. o.. omlouvám se.. já…. Michaeli, promiňte.. já nechtěla jsem se na vás tak vrhnout… to já jen od samé radosti. Moc děkuju.. jste úžasný, prosím vás, jak jste to dokázal, v tak rekordním čase? Erik už je v registru dárců hodně dlouho a zatím se nepodařilo nikoho najít! … "Jenny, nic se nestalo!.. řekl pobaveně … a tím myslel ten můj zběsilý výpad proti němu…. "říkal jsem vám, že mám spoustu známých skoro všude! Nač by mi byla popularita, kdybych jí nemohl využít, když jde o záchranu dítěte!" ..

"Ano, Michaeli, jste známý, velice známý člověk, celebrita obrovských rozměrů, ale především ji z vás dělá vaše soucitné, ušlechtilé a milující srdce. Poznávám to den, co den… a promiňte mi, o tom ostatním o vás moc přehled nemám, tedy skoro vůbec!"… Ještě, že byla noc… a mihotavé světlo nedovolovalo odhalit, jak se červenám, cítila jsem horko ve tvářích, jako bych se styděla.. že jsem do nedávna nevěděla, kdo je Michael Jackson…. A teď už to vím, neskonale dobrý a šlechetný člověk!!!"

…. "Jenny, prosím vás, za nic se neomlouvejte .. naopak! Víte, že jsem strašně rád…. že nejste má fanynka… a že mě berete jen jako člověka! Takového, jaký jsem a přistupujete ke mně bez předsudků,… to je to, co v životě moc postrádám… obyčejně si s někým popovídat, jako právě teď s vámi. Někdy je mi popularita na obtíž, někdy se těch davů, co se dají do pohybu, sotva mě zahlédnou, děsím… a některé dívky - fanynky dokáží ještě šílenější věci…. Vy jste, žena s jasným uvažováním… máte jasnou hlavu, bystrý úsudek… a hlavně to, co děláte, děláte srdcem.. a to máme společné… Obdivuji vás, jak může žena zvládat tak těžkou profesi, jakou je lékařka na dětské onkologii, mě je těch dětí nesmírně líto… a lítost není to, co potřebují, že?" … poslouchala jsem jeho krásný hlas….. a to, co říkal.. bylo pro mě něco, jako vyznamenání…

"Michaeli, pro mě jste skvělý a citivý člověk a tak to i zůstane! Jsem moc ráda, že jsem vás poznala ,jako člověka… a slibuji, i to ostatní doženu! :o)  … a máte ve mně fanynku.. ale jako v člověku." Usmála jsem se na něj a bylo zjevné, že mu to dělá radost… ale mě větší.. naše návštěva zde, je terapií i pro mě, nejen pro ty děti….. "a co se týká lítosti s dětmi… té se tak, jako tak, neubráním.. jen jí musím v sobě potlačovat, nesmí mě svazovat, abych ty děti mohla léčit a vyléčit! Proto jsem vám tolik vděčná za vaši pomoc i možnost být tady na tomto nádherném místě. Kdybych pro vás.. a jen pro vás, jako člověka mohla něco udělat, neostýchejte se, prosím a řekněte si..." Bylo vidět, že o mé nabídce uvažuje…přemýšlí  a po chvilce mlčení řekl:
M

"Jenny, vlastně bych se osmělil už nyní…. Něco byste pro mě přece jen mohla udělat."… čekal, co odpovím… " Michaeli, no tak, nenechte se prosit, udělám to ze srdce ráda, věřte mi… "Tak tedy, Jenny, mohl bych vám někdy zavolat a pozvat vás na večeři? Ve vaší přítomnosti je mi vážně moc hezky!"

…. ten se tedy nezdá, říkala jsem si v duchu… kuje železo, dokud je žhavé, ale tohle mi bude potěšením… "Michaeli, samozřejmě půjdu s vámi velmi ráda! I mě se s vámi moc pěkně povídá…. Ráda vaše pozvání přijímám." …. Netušila jsem, že mu tím udělám tak velkou radost.. Chytil mě za ruku a pevně mi ji stisknul.. "Jenny, moc děkuji, budu se moc těšit!" …. " I já, Michaeli…. ale už se budu muset omluvit… jdu zkontrolovat děti.. jestli klidně spí, myslím, že po tak náročném a krásném dni.. nejen spí, jak andílci, ale se jim něco krásného zdá!.. Pokud chcete… pojďte se mnou." .. "Ano, velmi rád!"

Ubírali jsme se směrem k domu.. a stále si měli o čem povídat… bylo mi velmi blízké to sdílení společné péče o děti.. a jeho zájem… nejen o ně, ve mně vzbuzoval stále větší zájem o jeho osobu… někdy tajemnou, záhadnou, ale krásnou ve všech směrech!

Máme s dětmi jeden necelý den na to, abychom si ještě prohlédly něco z Neverlandu, protože všechno jistě nestihneme, ani kdybychom tu byly dva měsíce….

No, já nevím jak vy, ale já beru Michaela a .. 007 je kdo? :o)

20. ledna 2011 v 7:17 Videa, která stojí za to vidět! ♣

Michael Jackson alias James Bond?!


Milé dámy, já mám vybráno, co vy?.... Je tady nebezpečnej až dost... KAM SE HRABE 007  a pak si s ním dám i tu sambu...a až se spotíme, tak sprchu... a zase sambu a vrtět se ...... a pak protřepat, nemíchat...  :-) wááááá .. UŽIJTE SI!

VIII.kapitola

19. ledna 2011 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Den plný radosti

"Jenny, mám dost vlivných známých v různých dobročinných nadacích….obvolám je a poprosím, zda by se někde nenašel vhodný dárce. Spojíme své síly a jistě se podaří pro Erika najít toho pravého" …

Byla jsem za jeho slova tolik vděčná… ano, to je to, co jsem potřebovala slyšet…. Poděkovala jsem : "Michaeli, děkuji za vaši ochotu a laskavost.. a ani nevíte, co to pro mě a hlavně pro Erika znamená.. a co víc, chtěla jsem poděkovat za váš velkolepý a štědrý dar naší nemocnici a našemu oddělení….
Přerušil mě: "Jenny, není potřeba o tom mluvit, udělal jsem to nesmírně rád!" .. Jeho blízkost byla pro mě velmi příjemná a osobní.. až teď jsem si uvědomila, že sedím zabalená pouze v županu a kape ze mě voda….

M
Přistihla jsem Michaela, jak několikrát během té chvíle nebo objetí .. jak jeho oči v rozpacích klouzají k mému dekoltu, přesně tam, kam směřují i kapky vody, které stékají z mých vlasů, které čouhají z pod ručníku….
I on si toho všiml, náhle zrozpačitěl a řekl jen…. "Po obědě a malé siestě bych vás, Jenny, i s dětmi pozval do mé zoo a děti se mohou projet na ponících….. do té doby vyřídím tu naši záležitost…věřím tomu, že se vše dobré obrátí… a Jenny… věřte také." … zvednul se, odcházel… a ještě se otočil a usmál… měla jsem pocit, jako bych právě vyhrála v nějaké soutěži první cenu! Vrátila jsem se do koupelny a doupravila se a sešla do jídelny. Tam jsem dětem rozdala jejich léky.. skoro jakoby zapomněly, že jsou nemocné… musela jsem krotit jejich temperament….ale daly si říci a šly odpočívat…

Celé odpoledne se děti obdivovaly zvířatům… braly do ruky, papoušky, králíčky…. Krmily labuťě a jiná zvířata… a jezdily na ponících. Něco takového by v nemocničním prostředí nebylo nejen možné, ale ani by neměly vůbec příležitost užít si toho potřebného kontaktu s přírodou a se zvířaty…sice musely mít roušku, aby se předešlo alergickým reakcím..a následným komplikacím , ale i tak si to užily a Michael byl rád, že jí nenosí sám!
5
Bylo to jako by žádná nepříjemnost nepřerušila naše radovánky… a ani návštěvu zde. Večer děti šly spát příjemně unavené … a hlavně spokojené.. vždyť tady je úplně všechno, po čem dětské srdce touží.. a to přesně dostane od zážitků, přes zábavu a spousty sladkostí…. Před spaním jsem je obešla s nezbytně potřebnými léky nebo injekcemi.. na což se Michael odmítl dívat, že by měl strach z injekční jehly?, ale pro děti je to samozřejmost a bohužel, také nutnost. Všem jsem změřila teplotu, ale bylo vše v pořádku. Moc jsem si oddechla, když po tak náročném dni nebyly již žádné komplikace… a když jsem se dívala na to, jak děti spokojeně spí… a jejich růžolící tvářičky napovídaly to, že jim pobyt zde opravdu prospěl, třeba to bude skutečné pohádkové místo, ve kterém neexistuje bolest, utrpení.. nemoc… a natož, něco horšího….

 Večer zde byl úžasný. Celý Neverland byl osvětlený, nejen zahradními světly, ale všechny atrakce zářily a záplava světel ve mně vyvolávala prazvláštní melancholii. Bylo to úžasnější, než světla na vánočním stromku… Rozhodla jsem se k večerní procházce k nedalekému parčíku s jezírkem… sundala jsem si boty a bosky jsem se brouzdala v trávě.. která příjemně šimrala a chladila.. usadila jsem se na lavičku a přemýšlela o všeličems…o svém podivném životě, o dětech, jak jsou zde šťastné a mě je tady jako v nebi… z přemýšlení mě náhle vyrušil nějaký šramot, který se přibližoval…. Sice mám pro strach uděláno, ale přece jenom….

N
"Ehm... Jenny, neruším vás?... Smím si na chvilku přisednout?" ... uslyšela jsem známý hlas, našeho hostitele….Omlouvám se, Jenny, jestli vás ruším, ale hledám vás skoro všude… " Och, Michaeli, stalo se něco některému z dětí?… Megan, zdravotní sestra slíbila, že u nich bude a kdyby něco, zavolá mě… " Ne, Jenny, uklidněte se, všechno je v tom nejlepším pořádku, děti spinkají, jak andílci.. už jsem byl na kontrole!".. musela jsem se smát.. tak on už byl na kontrole…. Úžasný, starostlivý.. byl by to skvělý otec.. jak to, že nemá ještě vlastní děti? .. "

... Jenny? …."Ano, Michaeli, omlouvám se, trochu jsem se zamyslela… a proč jste mě tedy hledal? Zní to docela naléhavě, nestalo se někomu něco?" .."Jenny, ne díky, ale služby lékaře opravdu nejsou potřeba…. Já jen, že mám pro vás skvělou zprávu…. A chci vám jí povědět." Tetelil se radostí.. jak malý kluk a jiskřičky radosti mu sálaly z očí.. nebo, že by to byly odrazy světel? Ale je to jedno..

" Michaeli, tak mě nenapínejte, čekám, na dobré zprávy není nikdy pozdě… tak už mluvte, prosím, jsem napnutá, jak struna.

VII.kapitola

17. ledna 2011 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Šlehačková bitva

Malá Kristen… si vzala lžičku a nabírala na ní kopec šlehačky…. Tak neobratně, že při manipulaci se lžičkou se kus odtrhl..a doletěl na moji tvář, kde se rozprskl …. Všechny děti se jak na povel na mě podívaly a naráz ustal hovor a smích! Čekaly na moji reakci.. a …ano čekal i Michael….ale viděla jsem, jak mu cukají koutky…. No a když jsem opatrně a s vážnou tváří shrábla šlehačku prstem ze svojí tváře…. tak jsem jí se smíchem otřela o nos vedle sedícího a nic netušícího dítka… a v tu ránu se smáli všichni a nejvíc Michael a ten také dal impuls k tomu, aby se děti plácaly ve šlehačce a začaly ji po sobě házet a on sám uchopil celou lahvičku.. zatřepal s ní a šlehačka létala vzduchem.. a všechny děti byly jako posedlé tou šlehačkovou bitvou. Ano, přiznám se bez mučení.. ..i já jsem neodolala a zapojila do bitky, která se strhla kolem stolu. Všichni pobíhali kolem, jako smyslů zbavení… ….výsledek… všichni zaplácaní, udýchaní, ale šťastní.

Byl to osvobozující pocit…. Nikdy jsem ho nezažila.. všechny starosti jakoby ze mě spadly a já se cítila najednou tak lehce … uvolněně a dětsky, spontánně. GDěti se běžely opláchnout a převléct.. zůstala jsem tam jen já a Michael…. stále udýchaní jsme se dívali za odbíhajícími dětmi…. "Jenny, jste úžasná!" řekl obdivně…. "Ne každý, by zareagoval, jako vy! Popravdě i mě jste překvapila, ale musím říct, velmi mile!" Stále se smál a ve vlasech měl šlehačku a na obličeji také… a jen jeho oči prozrazovaly, že si také užil radosti do sytosti…. "Michaeli, i já jsem překvapená! Z toho, že jsem se nechala strhnout, ale musím se přiznat, moc se mi to líbilo!" … "I mě!" ….řekl a díval se mi přímo do očí.. ..a jeho pohled,…
Bože, ten jeho pohled! . Je v něm něco, co mi dodávalo klidu…ale zároveň mi ho bralo! Nedokážu to vysvětlit…. Ale bylo to jako paralizace… a já se nemohla na chvíli pohnout a jen se mu dívala do očí…. Ještě, že jsem byla upatlaná od šlehačky a neviděl, jak se červenám…. Potom jenom natáhl ruku a otřel mi šlehačku, která mi uvízla nad obočím… když se mě dotkl…. jakoby mnou projel elektrický proud… co to se mnou jenom je?
"Michaeli… asi bychom se měli jít také zkulturnit, vždyť si připadám jak nějaký malý ušmudlánek… a musí být na mě hrozný pohled!" …. Podíval se na mě.. …co podíval…. sjel mě očima.. a pak jen řekl: "Náááhodou!... mě se ten pohled líbí… no, ale Jenny, když myslíte? . tak tedy půjdeme.. dřív, než na nás začnou slétat mouchy!" :o)
Musela jsem se tomu od srdce smát.. představa, že nás pronásledují mračna tohoto otravného hmyzu, mě popoháněla směrem k domu a k vytoužené sprše!

Vlezla jsem si pod sprchu a smývala ze svých dlouhých vlasů tu sladkou dobrotu…. Nechala jsem stékat vodu po svém těle, která odplavovala pozůstatky bitvy, ne však pohledy, které na mě zanechal Michael. Je to zvláštní, kolik má ten člověk podob.. jemný, citlivý, štědrý, starostlivý, slušný a hravý… a při tom to neubírá nikterak na tom, že je zajímavý, jako muž! A jeho mužná síla a šarm jsou téměř hmatatelné… přistihla jsem se, jak o něm přemýšlím a stále hledám odpovědi na to… proč je takový, co ho vedlo k tomu, zbudovat toto nádherné a pohádkové místo… Neverland….

Z mého přemýšlení mě vyrušilo zaklepání na dveře pokoje..a to že někdo volá mé jméno, rychle jsem zastavila vodu… zabalila se do županu a vlasy stočila pod ručník. Když jsem vyšla z koupelny, tak jsem přede dveřmi svého pokoje uviděla Michaela… který nervózně po mě pokukoval a nevěděl, jestli jít dál nebo ne, .. ano, umí se i červenat… na omluvu řekl jen! "Jenny, moc se omlouvám…ale zvonil vám mobil.. nechala jste ho v předpokoji… a zvonil dlouho, asi jste ho pod sprchou neslyšela.. dovolil jsem si ho zvednout… volají vám z nemocnice….. mohlo by to být důležité!" Podával mi mobil a chystal se odejít.. jen jsem mu naznačila rukou, aby zůstal….. to, co jsem slyšela, mě vůbec nepotěšilo…. Volal mi kolega, že se Erikovi opět přitížilo a udržují ho v umělém spánku, byla jsem najednou tak skleslá… protože já si tady užívám, zatímco to dítě tolik trpí… poděkovala jsem za informaci… a se žuchnutím jsem se posadila na postel…. Můj výraz se změnil z bezstarostného a šťastného.. na zoufalý a provinilý… a Michael tam stále stál a sledoval mě… "Jenny… stalo se něco?.. Můžu vám nějak pomoci?" ...a zase na mě visel tím svým všeobjímajícím starostlivým pohledem….
M
Řekla jsem jen : "Erikovi se zle přitížilo! Jestli to půjde takhle dál.. tak…tak.." a už se mi draly do očí slzy..
Nenechal mě to doříct… přisedl vedle mě a pevně mě objal …. Byla jsem tak nešťastná, že jsem se nebránila… a když jsem cítila jeho pevné objetí… tak chtěj nechtěj, jsem propukla v pláč.
Měla bych být i na takovou variantu jako je smrt připravená, ale nejsem.. a nikdy se nesmířím s tím, že umírají i děti… nebo to bylo i tím, že toho na mě bylo v poslední době víc, než dost! Sice vždycky se snažím, aby převládl rozum nad citem… snažím se racionálně uvažovat… ale jako lékařka vím, co tomu chlapci hrozí….a poznal to z mé reakce i Michael….

"Jenny, no tak .. neplačte…. Vím, jak vám na dětech záleží.." A byl to on, který nyní těšil mě ….. vzpomínám si v naší nemocnici na tom byl úplně stejně, jako já teď…. "Jenny, něco mě napadlo.. a myslím, že by to Erikovi mohlo pomoci…

Překvapeně jsem k němu vzhlédla a přes slzy viděla všechno rozmazaně.. a dívala jsem se na něj, jako kdyby on mohl spasit celý svět…..a čekala jsem, co řekne….

Michael rozumí zdá se všemu.. i umění!

16. ledna 2011 v 16:57 ☺☻ Zajímavé fotky
No, kdo ví, co se mu v té šibalské hlavince honí za myšlenky? ... ale jedno vím jistě, ani jeden chlapec z podstavce se mu nevyrovná!  a to jsou kluci v nadživotní velikosti!!!  ovšem jsou nějak chladní... To Michael.....
ÁÁÁ

VI.kapitola

15. ledna 2011 v 6:13 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Vítejte v Neverlandu…

Tak zabaleno, spakováno, můžeme vyrazit! Odveze nás malý minibus … a už teď je nám malý! :o)

Děti si pro Michaela nachystaly opravdové překvapení… od té doby, co se dozvěděly, že do Neverlandu se jede.. tak malovaly, střihaly, lepily a zase všechno od začátku a výsledek? Obrovská koláž s jeho obrázky a doplněná o jejich ilustrace… bylo to vážně krásné.. nejvíc se mi líbily výstřižky z novin, které děti dotvořily, jako například…. Michael stojí na chodníku a před ním byli novináři a fotografové… no a děti, je odstřihly a domalovaly sebe, jak stojí kolem něho… a mávají mu … a spousty srdíček a kytiček kolem. Nejkrásnější obrázek byl uprostřed….. Michael, tak, jak ho vyfotila jedna naše sestřička s jedním z našich dětí v naší nemocnici, jak malému děvčátku předává obrovského plyšového medvěda…. Nechala tu fotku vyvolat a zvětšit a děti ji zakomponovaly do svého krásného díla…. Bylo to jejich poděkování za hračky a za pozvání…

Jaký asi bude ten Neverland? Přemýšlela jsem cestou, ale z přemýšlení mě vytrhl dětský smích… už jen ta cesta pryč z nemocnice, byla pro děti vysvobozením… Míjeli jsme město.. přírodu a na obzoru se objevily kopce a hory… za kterými je onen Neverland, cíl naší cesty!
N

Sotva jsme přijeli k hlavní bráně Neverlandu.. děti měly přilepené nosy na skle … a ustal jakýkoliv hluk a překřikování a ozývalo se jen samé.. jůůů , dívej…. támhle….. musím říct, že mě nakazily také… byl to fascinují pohled.. a když se brána otevírala, připadala jsem si, že vjíždíme do ráje….. do dětského ráje, kde čas nehraje roli… a zůstává jen splněný sen. Bylo to tu úžasné a
vše, po čem dětské srdce touží…. Dívala jsem se na všechny ty atrakce, kolotoče .. vláčky, zoo.. a krásně upravené parky, kde byly sošky dětí… a jako bych zahlédla své dětství, které jsem ve skutečnosti neměla….tak, jak bych si jej přála prožít, kdybych jen mohla…. a měla jsem pocit, že ho právě teď zažívám… bylo mi do pláče z té směsice pocitů… z vlastního dětství, které bylo ošizeno i o radovánky, o milující rodiče… o jakoukoliv rodinu i zábavu… a teď se mi nabízí něco, jako na chvilku okusit dosud nepoznané….bylo to zvláštní.. a já byla k tomuto místu přitahována magickou silou…
m

Ale to už náš řidič pomalu zastavoval před hlavním vchodem, kam ho nasměrovala ochranka…sotva náš minibus zastavil, vyběhl Michael z domu a v ten samý moment děti z autobusu…běžely, jako o závod.. a když se setkaly v půli cesty.. tak to bylo objímání a švitoření a když se děti vrátily pro svůj dárek Michaelovi.. tak byl zase šťastný on. Jediná chvilka… malý okamžik.. a jako by neexistoval, žádná nemoc ani bolest, slzy nic podobného… dětem se vracela barva do tváří a radost ze života... a také nemocí potlačované dětství… to všechno k sobě neodmyslitelně patří….

Konečně první nápor výbuchu radosti pomalu ustupoval… a mohla jsem se přivítat s naším hostitelem i já.. stále po mě pokukoval, ale objetí dětí mu nedovolovalo se ke mně přiblížit, aby mi podal ruku…
"Jenny, rád vás vidím, vítejte v Neverlandu…" …"Michaeli, moc děkuji! Je to tu, jako v pohádce.." Musela jsem to říct stejným způsobem, okouzleně, jako ty děti… až se Michael rozesmál…. Ale ne.. všechno je opravdové a je vám to s dětmi plně k dispozici. Nechal jsem pro vás i děti připravit ty nejlepší pokoje… aby měly děti to, co potřebují…. A je tam jeden pokoj, který by vám mohl posloužit jako ošetřovna, kdyby bylo potřeba."
"Och, Michaeli, díky, jste velmi pozorný a prozíravý.. skutečně budu muset dětem podávat jejich léky i injekce… po kterých budou muset chvilku odpočívat." ... "Dobře, tak pojďte do domu, ukážu vám pokoje, včetně toho vašeho a nechám přenést vaše zavazadla."

Po ubytování jsme byly pozváni na svačinu a hned po té se vydaly na malých golfových vozících k atrakcím… aby se děti příliš neunavily chůzí. Bylo to, jako stát uprostřed obrovské pouti a kam se podíváš, všude nějaká atrakce… vyzkoušely jsme jich opravdu hodně a smích a nadšené pištění dětí….. bylo to úžasné a bezstarostné, tak, jaké má dětství být, měla jsem radost i za ně, i když jsem se na nějakou atrakci sama neodvážila a pozorovala jsem je z bezpečí a s nohama na zemi. Michael chodil na všechny atrakce s dětmi… a neustále se jich ptal, jestli jim není špatně, jestli je něco nebolí.. připadala jsem si zde jako lékařka úplně zbytečná…. Přesně tak, bych se ptala také….

No a když se děti vydováděly, tak jsme měly pod úžasným stromem připravený prostřený stůl s džusem, ovocem a sladkostmi, zákusky se šlehačkou a nějaké dortíky…. Jenže se stalo něco…. co nám tuto skvělou svačinku překazilo…..

Heleď Miku, TO nezamaskuješ!

14. ledna 2011 v 18:33 ☺☻ Zajímavé fotky
d


Michael měl sice dlouuuhý ruce, ale stejně se mu to vzrušení  blbě maskuje, že jo??

No a ten potutelný úsměv, jako by říkal: "Ha, ha...toho si nikdo nemůže všimnout!"

Michaeli , nás neoblafneš, nás tedy né, že jo? My máme  trénink!  Jen by mě zajímalo, co ho tak "rozrušilo"?! Vás taky že jo?

HRA - oblečte si "svého" Michaela Jacksona ♥

14. ledna 2011 v 6:32 ◘ Různé

Oblečte si "svého" Michaela Jacksona? Jak?...

pozor rozepínám

Prostě  svlékněte Michaela.... a pěkně celého, jo.. a slipy ani nezkoušejte, dolů prostě nejdou.. zkoušela jsem to tolikrát, že  jsem málem servala myš na PC..  20 ♥ 

Tak děťátka, mějte na paměti že, KDO SI HRAJE NEZLOBÍ... a kouknětě na gifko, Michael se už svléká, už je připraven... tááák

Připrav se... HRAjem


P.S. Tak co, který obleček mu sluší podle vás nejvíc?