Únor 2011

Tak z téhle animky nemůžu! :o)

28. února 2011 v 6:28 ☺☻ Zajímavé fotky
:o)))
Dívejte, co jsem sehnala Mikovi za krásný overal!

Má rád teploučko, je to velice praktické, stačí rozškrtnout zip a je z toho venku a batolí se, jak nemluvně! :o) No, není to krása? Je tak sladký!

Miluju tučňáky!

XXV.kapitola

27. února 2011 v 6:04 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Mistr v překvapení…

"Cože???? Michaeli, ty ses úplně zbláznil! To nemůžeš myslet vážně, že ne? ….. NEMOCNICE ??? Pro mě?... Moje nemocnice!" .. koukala jsem .. pobíhala sem a tam… nevěřila vlastním uším…
.
"Jenny, miláčku, uklidni se!".. objal mě… a já se o to snažila… být klidná, ale v jeho přítomnosti.. v náručí.. copak to jde?.... "Ta nemocnice tady prostě bude a basta. Nemocných dětí je strašně moc.. a těch, co si nemohou dovolit nákladnou léčbu, ještě víc…. Takže … paní doktorko, budete to tady mít na povel… a se stavbou se začne, co nejdřív… čím dřív bude stát, tak tím dříve se dětičky začnou uzdravovat… a navíc, Neverland bude kousek… tak si ho mohou užívat do sytosti!"..
Musím přiznat, že to měl Michael všechno dobře připravené, promyšlené do posledního detailu… každou maličkost (měl snad i vybrány závěsy na pokojích, punťa jeden ) … dokonce plány zpracovány, a hotové.. jako závodník na startu… stačí jen mávnout a vyrazí…. A já měla být ta, co to odstartuje…. Byl tak rozhodný.. a plný elánu, že bych věřila, že půjde kopat základy holýma rukama…. Je to skvělý nápad… dětská nemocnice Neverland…. Čím víc nad tím přemýšlím, tím méně se na něj zlobím, ale šok to byl, teď se mi to zdá jako skvělý nápad….
.
"Michaeli takové překvapení už mi nechystej…. Je to krásná myšlenka.. velkorysost…. Ale já na povel… to ne… společně se poohlédneme po nějakých skvělých lékařích a personálu, ale víš co je s chodem nemocnice starostí?
Kolik byrokracie?" .. "No, ták, Jenny… nemysli na starosti.. na ty jsme přece dva… ty jsi akční lékařka, ty to zvládneš… už kvůli těm dětem!" … Sakra, ten ví, na jaké citlivé místečko zaútočit, aby uslyšel to, co chce…. Pohladila jsem ho po tváři…. Objala ho a zasypávala polibky… je naprosto úžasný…
"Ach, Miku, mám to ale kliku.. že tě mám!" .. řekla jsem laškovně… Oba dva jsme běhali jako malé děti po pozemku a ukazovali, co kde bude…. A plánovali.. a malovali vzdušné zámky, které se mají proměnit ve skutečnost…. Jsem na tu realizaci vážně zvědavá…..
Celý den zase tak utekl… a to Michael netuší, že i já mám pro něj malé překvapení…. Zítra přijede Olívie… má jediná rodina…. Michael už mi dříve říkal, že by jí rád poznal…. A že se na ni moc těší, ale Olívie stále váhala…. A jsem ráda, že ji mohu představit Michaelovi…. Vždyť ona mě vychovala.. a i díky ní jsem tam, kde jsem… a to nemluvím jen své profesi.. ale formovala mě, utvářela ve mně hodnoty.. strachovala se o mě… ano, to je láska… mateřská a mě je jedno, že to není moje biologická matka.. pro mě jí bude… až do konce života.
.
Večer zmoženi únavou za celý den.. a předešlou noc jsme usínali schouleni do náručí toho druhého…. Není nic krásnějšího než usínat po boku milované osoby.. cítit, jak klidně oddechuje…. jak mu bije srdce… a vnímat jeho ochranitelskou náruč… která mi zanedlouho bude strašně moc chybět… dívala jsem se na jeho krásné tělo, tvář…jsem si říkala, že v tomto muži se snoubí tolik krásy, něhy a pokory přes to, že je tak slavný…. Zná priority života…. Dívala jsem se na něj…a napadlo mě, že v Michaelovi se mi dostalo satisfakce za můj dosavadní život… a za všechny útrapy, kterými jsem si musela projít.. a snad právě proto.. pro tento okamžik.. . . přestávám litovat svého zničeného dětství….
Ukolébána klidným Michaelovým dechem… jeho vůní… jeho štědrostí s plány na budoucí nemocnici… jeho temperamentem… po uplynulé noci a ranním milování.. jsem se i já pomalu začala propadat do říše snů… ve kterém, doufám, potkám Michaela… kterého se nemohu nasytit a jež učaroval mému srdci….

Miluji ho tak strašně moc…. tak spěte sladce, dobrou noc! ….

RUN, MICHAEL, RUN

26. února 2011 v 9:22 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Tak tohle videjko mě totálně dostalo! Moc za něj děkuji,Martě Musclesovi, která mě ho poslala a postarala se tak o to, že se mi bránice nezastavila celých šest minut! Jak nemusím imitace Mika, tak tohle je snad po dlouhé době co jsem ochotná i pochválit dotyčného imitátora, za to, že je to vkusný a neuráží to Mika.. a navíc je ještě vtipnej...
.
Tak se pohodlně usaďte a hezkou zábavu....

Hlavně nenápadně...šimry, šimry...

25. února 2011 v 11:32 ☺☻ Zajímavé fotky
Tak, ale ... co k tomu říct, že Michael přemlouvá ke klidu toho svýho nezbedu... co se dere ven, marně!!!
Jako, teď ještě ne, až za chvilku, počkej ještě, je tu moc kamer! Malej... hodnej.. lehni!
.
MIKU, HLAVNĚ NENÁPADNĚ.. ááá jak tím prstíkem zajede... 20

ŠIMRY, ŠIMRY.. SAFRA, JÁ BYCH MU POMOHLA ŠIMRAT!

XXIV.kapitola

24. února 2011 v 9:52 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Únos

Slunce už bylo dávno nad obzorem, když se vedle mě Michael zavrněl… a já si užívala toho nádherného pohledu…. Jeho havraní vlasy rozpostřené na polštáři, jeho úsměv.. který mu hrál ve tváři… .. deka, která ho zakrývala jen z poloviny..od pasu dolů…. a z níž měl Michael vystrčenou nohu, to všechno mě lákalo, abych ho pohladila po stehně a sjela dolů k chodidlům… Michael sebou jako výhružně škubal.. a když jsem zjistila, jak moc je lechtivý.. trošku jsem ho chtěla poškádlit…
Byla z toho bitva…. s jakou žádný z nás nepočítal a ta se postupně měnila v něhu… polibky, doteky a narůstající vzrušení…. naše těla po sobě zatoužila znovu…. a my tu touhu uspokojili.
.
"Jenny, jestliže jsem večer říkal, že nechci, abys odjela….. tak, co mám říkat teď? … Okusil jsem něco dosud nepoznané.. a nechci to v zápětí ztratit, byť by jenom na čas…." .."Michaeli..ani nevíš, jak ráda bych zůstala s tebou, ale musím odjet, protože mě potřebují nemocní... a hlavně děti! A taky musím, abych si nepřestala vážit sama sebe…" … "Jenny, vím i přesto, že mě to bude moc bolet…. Tak ti rozumím.. a o to víc tě obdivuji. Jsi statečná, přímá a zásadová…. A jsi moje!... a co bys říkala tomu…. Kdybych tě přijel "zkontrolovat"?" .. "Michaeli, jako … myslíš do Afriky???? .. "No, přesně tak! Nechci, aby mi tě tam ukradl nějaký domorodý náčelník.." …. Bylo na něm vidět, že o tom vážně uvažuje, ale už si začínám zvykat, co je nemožné pro normálního smrtelníka.. tak tomuto muži to mnoho práce nedá!
"Michaeli, já nevím… Afrika, je dost z ruky…. A náčelníci, jsou prý velcí divoši.. ještě větší, než ty!".. řekla jsem v žertu…a povytáhla obočí a mrkla na něj. A Michael? .. no, byl trochu v rozpacích.. a horko mu sálalo ze tváře, ale vzal to s humorem.. a jako projev mého souhlasu.
Celý den jsme se od sebe na krok nevzdálili .. procházky po nádherném Neverlandu…. Koupání v bazénu… pouštění filmů a pojídání popcornu…. krmení se navzájem…. už chápu pocity zamilovaných lidí…. Kteří z lásky tropí hlouposti a jsou rozverní…. Přesně tak, jako my dva s Michaelem….
Chci si užít každý den…. než odjedu.. každý den, po jeho boku…. Bude pro mě svátek.. a nevýslovné štěstí….. a kdo ví.. třeba tu návštěvu Afriky Michael myslel vážně….
.
Pak ale přišlo něco, jako únos…. bez varování mě nacpal do auta.. otočil klíčkem v zapalování a odpíchl se od země, jen se zaprášilo… projížděli jsme po pozemcích přiléhajících k Neverlandu…. Michael mi zavázal oči a pak mě asi pět minut vedl za ruku… jak nějakého slepce….. žadonila jsem, prosila…. že tohle opravdu nesnáším…..Když nemám kontrolu nad sebou.. ale důvěřovala jsem mu…. Pak mě postavil… a zeptal se: "Jenny, jsi připravená??..." … "Miku, no ták.. neděs mě, na co připravená…. Prosím tě, ukrať mi to trápení…. Ať už to mám za sebou….smál se, hihňal se…. ale nakonec mi sundal šátek z očí…. Ale já stejně nic nechápala….
Stála jsem na velké louce… v pozadí se vzpínaly hory….a neskutečně rozlehlý pozemek všude okolo… krásná krajina… koukala jsem jak, když spadnu z měsíce…
"Michaeli… proč jsi mě vyvezl za Neverland?.. je tu sice krásně, ale nic tu není!"… dívala jsem se na jeho rarášky v očích, jak tancují.. jak jsou rozverní… a bylo tam ještě něco….
"Jenny, za tím tu nic není…. Ale počkej, až se vrátíš z Afriky, tak bude! Tenhle pozemek jsem koupil pro tebe!"…. chtěla jsem něco namítnout, moc rychle mi to mluví… ba přímo štěbetá.. chtěla jsem mu s láskou vynadat, co by se do něj vešlo…. ale Michael má velký dar předvídat reakce…. Zná mě.. a proto mě raděj umlčel polibky.. aspoň do té doby, než mě to rozčílení přejde.
.
Stejně mu to nesmlčím…. Jen, co popadnu dech…. tak….???

XXIII.kapitola

22. února 2011 v 5:55 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Magická anatomie….  

Michaela, jak smutně sedí na mé posteli… hlavu svěšenou mezi rameny… a když cvakla klika, tak jako by se lekl, o čem asi přemýšlel?

"Michaeli, myslela jsem, že sis šel odpočinout, omlouvám se, volala Olívie… nechtěla jsem jí nechat čekat, má o mě starost, nechce mě nikam pustit.. do žádné Afriky…" Přistoupila jsem k Michaelovi a svým tělem jsem ho doutila  k tomu, aby roztáhl nohy a já se postavila před něj… objal mě kolem pasu a hlavu si položil na mé břicho… a já ho hladila po vlasech, které nádherně voněly, cítila jsem jeho puls na krku.. vůni jeho těla, slastně jsem přivřela oči.…
"Jenny, já tě taky nechci nikam pustit! Nejen, že se o tebe bojím…. ale mám pocit, že mě samotného bude kus chybět, protože ty tu nebudeš se mnou. Tolik tě miluji!".. sklonila jsem se k němu a políbila ho do vlasů…. Stále mě tisknul k sobě…. A byl tak něžný, bezbranný a kámen by se nad ním ustrnul… a já musela bojovat sama se sebou, abych nezačala křičet.. Michaeli, nikam nejedu.. zůstanu s tebou.. protože tě taky miluji…. Bože, to má být další moje životní zkouška, co vydržím, nebo co??? Copak v životě musím přijít o úplně všechno? Nebo je to test, jestli zvládám svoje city, emoce… a jsem nad věcí? … .Jako lékařka možná, snad?.. ale jako člověk, zamilovaná a milující žena… rozhodně NE!

"Michaeli… máme skoro celé tři týdny, kdy budeme spolu…. a…" nedořekla jsem… Michael ke mně zvednul zrak a já ho začala líbat…dávala jsem do toho polibku celé své zoufalství…něhu, které jsem byla schopná…všechnu lásku… na kterou mě už nestačily jenom slova…. Toužila jsem mu to nějak dokázat….

Michael se postavil…. A v tu ránu jsem se tiskli k sobě tak, jako bychom byli k sobě přirostlí…pomalu mi sundal z hlavy turban a uvolnil moje dlouhé vlasy, které mi padaly na ramena….Naše něžné polibky se změnily ve zběsilý výpad, ... dech nás obou se nebezpečně zrychloval… a já chytla Michaela za zadek, když začal sjíždět s polibky stále níž…   zaplavila mě touha nepřestávat… pokračovat… věděla jsem, kam tohle všechno směřuje.. a chtěla jsem to tak, jako to chtěl Michael.. cítila jsem na svých stehnech jeho vzrušení.. a moc dobře si uvědomovala, že pod tím županem nic nemám… uvědomoval si to i Michael…. i když to mělo být naše poprvé.. počínali jsme si tak nějak přirozeně, protože náš společný hlad jeden po druhém.. už tu byl s námi dávno před touto chvílí….a hlavně velká láska.. a oddanost… důvěra.
wrr


"Jenny?"… "Ano, Miku…" a dál jsem se nechala unášet jeho polibky, mezi kterými chtěl něco říct….. "Jenny, opravdu to chceš?" … "Michaeli, víc, než kdy jindy, myslím, že jsme oba připravení! "… hladila jsem ho po stehnech a po hrudi a níž… a dál zvyšovala jeho touhu, která byla stále větší…  pevnější a viditelnější. Na malý okamžik jsme se od sebe odtáhli a dívali se do očí toho druhého…. A pak jen Michael uchopil uzel na mém županu , vzrušením a chvějící se rukou ho rozvazoval …. a za oba konce pásku si mě přitáhl k sobě! … díval se na mě . .
 "Jenny, jsi nádherná, hebká… a chci se tě dotýkat.. chci tě celičkou poznat…" nevím, jestli jsem nějaký stud cítila, ale jedno vím….nebylo třeba dát mu souhlas… opatrně stáhl župan i s mých ramenou a ten se sesul k zemi…. A pak jeho ruce se vydaly na slastnou pouť po mém těle…. líbal mě a hladil moje ňadra… a já cítila jeho horký dotek i dech na své pokožce…. Ale, než jsem si stačila uvědomit přes tu rozkoš, tak mě vzal do náruče a položil na postel…
wr
Snažila jsem se mu rozepínat knoflíky u košile a snažil se i on… touha nás spalovala.. a mučila….když už zbývaly jenom kalhoty, pomohla jsem mu je rozepnout, protože jeho ruce by toho nebyly schopné… a opatrně mu je sundala i s boxerkami…. A teď si zase prohlížela já jeho… nikdy mi nebyla anatomie tak blízká, jako právě teď….zkoumala jsem každý Michaelův kousek těla…. každé zákoutíčko… a nebylo pochyb, že by měl něco proti tomu.. při každém novém objeveném citlivém bodě. Sténal do polibků.. nebo syknul a jeho tělo byl napnuté, jako tětiva luku….. až se roztřáslo, stejně tak, jak to moje…..když mi jeho ruka zabloudila do vlhkého klína. Každá chvilka, kterou jsme oddalovali spojení našich těl… hrála pro nás i proti nám… byli jsme na hranici svých sil,…. kdy už nešlo dál odolávat….ani ovládat.

Položil se do mého klína, zapřel se rukama, po kterých jsem ho hladila…až na záda a zadek a v okamžiku, kdy do mě opatrně vstoupil.. .. cítila jsem jen vzrušení, vášeň… nic víc… byl tak ohleduplný, něžný a při tom vášnivý. Dívali jsme se sobě do tváře… líbali se a naše pohyby byli stále divočejší.. cítila jsem, jak se mu napínají svaly vzadu na stehnech, kdy se v zádech prohýbá jako mrštný panter… jeho pohyby pánví mi připomínaly ty, které předváděl na podiu…..   omotala jsem svoje nohy kolem jeho boků a zkřížila je nad jeho pánví… pevné a hluboké spojení našich těl mohlo překonat pouze pouto spojení naší lásky.. a opravdových citů… V momentě, kdy mě Michael chytil za boky a nadzvedl.. jsme oba dva vykřikli slastí.. nad prožitým orgasmem… cítila jsem mohutné stahy, které mnou otřásaly,…. setrvali jsme ve spojení a užívali si toho nádherného pocitu a naše polibky, právě prožitý slastný vrchol jen umocňovaly a prodlužovaly….
Zadýchaní, zpocení jsme se na sebe zhroutili a po té ulehli vedle sebe na bok.. a já prstem přejížděla jeho rty.. které šeptaly to, co žena může v této, tak vyjímečné chvíli, slyšet…. "Lásko, miluji tě.. a děkuji ti… byl to nádherné, magické…

Ještě dlouho jsme nemohli spát… a dotýkali se jeden druhého.. jako bychom se nemohli nasytit našich těl…. A vyčerpaní, ale šťastní jsme usínali schouleni jeden do druhého….

Blanket dnes slaví 9. narozeniny♥

21. února 2011 v 6:00 ◘ Různé
B
a
Tak jako jsi byl pro svého otce požehnáním, a nesmírnou radostí a velkým darem, tak i pro nás jsi živým dědictvím Michaela!

Kéž se ti v životě daří... a tatínek k tobě s hůry shlíží,  s láskou a hrdostí... na to jakého má krásného syna.

VŠE NEJLEPŠÍ A KRÁSNÉ NAROZENINY !

B


















No řekněte, není to celej Michael?


XXII.kapitola

20. února 2011 v 6:30 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

 Záhadné otázky i přívěsek 

Dny na Neverlandu ubíhají strašně rychle… po pár dnech si Erika rodiče odvezli domů, stále děkovali Michaelovi i mě za to, co jsme pro něj udělali.. byla na nich znát obrovská radost a úleva… že konečně mohou o něj pečovat doma… a že se jim jejich syn uzdravil z tak těžké nemoci.
M
Dokonce tu byly znova děti z nemocnice… a když odjeli.. byla jsem smutná z jejich odjezdu.. i z toho mého plánovaného, který se neúprosně přibližoval… ze kterého se vrátím nejdříve za půl roku.. a dost možná i déle, pokud mě bude potřeba.. . stýskalo se mi už nyní.. po dětech.. o Neverlandu… po místě, kde jsem našla štěstí.. a po důvodu mého štěstí… po Michaelovi..

Bolestně jsem si uvědomovala, že za necelé tři týdny odjedu…. A byly chvilky, kdy to na mě doléhalo stále víc a tíživěji…. Když zde byli hosté a já se jim spolu s Michaelem věnovala.. nebyl čas na takové úvahy, ale jakmile se za nimi zavřela brána….vracelo se to.. a stesk ovládl mé srdce… a Michael na tom byl úplně stejně... i  když nic neříká.  
                               
Po večeři jsme seděli v obývacím pokoji, přituleni k sobě… a hovořili o tom, co jsme spolu i s dětmi zažili…. A smáli se povedeným kouskům, které jsme navyváděli…. Najednou Michaelův pohled jakoby zvážněl… objal mě kolem ramen, přitiskl mě k sobě a zeptal se: .. "Jenny, je krásné pozorovat tě s dětmi…. jsi tak veselá.. zábavná…a z každého tvého pohybu a pohlazení je znát, jaká láska z tebe vychází.. a kterou ty děti cítí… představovala sis někdy, jaké to bude, až budeš ty sama matkou?"….

Vůbec jsem nevěděla, kam tím Michael míří.. a co tím sleduje, ale odpověděla jsem mu tak, jak to cítím ve svém srdci, podle pravdy..… " Michaeli…no, víš já… pro mě je slovo matka nenaplněné slovo.. už jen proto, že jsem vlastní biologickou matku nepoznala, trápila jsem se tím strašně dlouho.. a i dnes mi chybí mateřské objetí, rada.. pomoc… .. přestože jsem dávno dospělá žena... nevím, proč mě matka odložila, jako nějakou nepotřebnou věc.. ale jedno vím jistě.. já bych za nic na světě své dítě neopustila.. a dala bych mu všechno, co jen bych mohla.. a i kdyby toho nic moc nebylo.. tak lásku by mělo a spolu bychom život zvládly…Michaeli, miluji děti.. a natož, kdyby to bylo mé vlastní.. má krev. Ty máš úžasnou maminku.. a já se jí obdivuji, při tolika dětech.. a každému dokázala dát stejnou lásku… zatím, co ta má se mě raději zbavila, mám jen tento podivný medailon, který nosím na krku, snad jen z nostalgie..…. je to nějaká KAMEI, kterou jsem měla v peřince, když mě našli a ještě není celá... její zadní strana chybí.. je tam jen nějaký nečitelný nápis, takže pro mě má jen malou hodnotu, nikoliv vzpomínku, nemám na koho vzpomínat! " … na mém hlase byla znát bolest.. stálé zranění a nehojící se mokvající rána.. která se nikdy nezacelí... strčila jsem přívěsek zpět pod tričko a do očí se mi draly slzy.. a Michael to vycítil… a objal mě, aby zabránil tomu, že propuknu v pláč…

"Ach, Jenny, nechtěl jsem tě rozplakat.".. pohlédl mi do tváře a začal něžně líbat…. "Michaeli, ale to samé já bych měla říct o tobě.. byl bys skvělý táta…. Stačí, když jsem viděla, jak ti Erik.. a další děti důvěřují.. a padají i do náruče.. ve které je bezpečí.. klid…a nejen pro děti….i já se tak v tvém náručí cítím…. Michaeli, tolik tě miluji.. tolik, že ti to nedokážu vypovědět…."
m

"Jenny, i já tě miluji… tohle slovo pro mě ještě nikdy nemělo konkrétní tvář, ale od té doby, co znám tebe.. nosím tvůj obraz.. tvůj smích… tvůj půvab…. Promlouvá ke mně tvými ústy… po kterých toužím, a jejich dotek cítím, když je nemohou ochutnat… Jenny, dokázala by sis mě představit jako otce svých .. našich dětí, kterým bychom dali zázemí, lásku .. rodinu?" ….
"Michaeli, tobě jsem dala svoji důvěru, přátelství.. lásku… a ráda se stanu matkou tvých dětí.. jednou…." "Jenny, děkuji ti!" řekl dojatě Michael… a kdyby mi nezvonil v pokoji mobil… dokázala bych si s ním povídat do rána..

Když jsem se po půl hodince rozhovoru s Olívií vrátila do obýváku, Michael tam už nebyl…. Šla jsem proto k sobě do pokoje.. a pod sprchu… nastavovala jsem své tělo proudu horké vody… a stále přemýšlela tom, co mi Michael řekl…. Dokázala by sis mě představit jako otce svých dětí???? ……… a najednou jsem měla chuť , zrušit svoji cestu do Afriky a zůstat s ním.. v jeho náručí zahrnována polibky….. až moc nebezpečně jsem si s tou myšlenkou být matka začala pohrávat…. Ale musím sama sobě splnit to, co jsem si slíbila…. Chci naplnit své lékařské poslání. Poslání být někoho žena .. a matka.. musí ještě nějakou dobu počkat…. Vypnula jsem sprchu…zabalila se ho froté županu.. zabalila svoje dlouhé neposedné vlasy do turbanu.. a vyšla z koupelny.

Ale sotva jsem otevřela dveře koupelny, zarazila jsem se.. když jsem viděla……….

Zlato, pojď na to...

19. února 2011 v 7:42 ☺☻ Zajímavé fotky

.. si piš, že to bude stát za to!!

M



Jako by Michael říkal: 

Holka jedna střapatá, marně bereš do zaječích,
nemáš se o mě otírat, nemuselo by se mi to špatně zapínat!!! :o) 

Já prostě z těch jeho ksichtíků fakt nemůžu, nemusí nic říkat, jeho gesta jsou víc než výmluvná!


TAK, BACHA MIKU, AŤ SE NESKŘÍPNEŠ...

Tak si říkám, že to jsou stejný gatě, jako při tom :  TO NEZAMASKUJEŠ , ŽE JO?

XXI.kapitola

17. února 2011 v 6:55 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Erik…. a lékařská prohlídka.!

Michael už nás nedočkavě vyhlížel a sotva Erik vystoupil z auta.. rozběhl se k Michaelovi s roztaženýma rukama…. Michael si přidřepnul a chytil ho pevně a postavil se s ním a točil se radostí….objímal ho a tisknul na své srdce….
Mohla jsem na nich oči nechat, bylo to krásné, dojemné a lidské nejen gesto… Michael bude skvělý otec, prolétlo mě hlavou…

m
Kuchařka měla už napečeno spoustu dobrot a tak Michael s Erikem zasedli ke stolu… bylo na nich vidět, jak si užívají jeden druhého… po tom následovala prohlídka Neverlandu, aspoň jeho části… vezli jsme Erika na vozíku, aby se příliš neunavil… musí se šetřit… zahrnoval Michaela spoustou dětských otázek typu Proč?.. a Michael na ně trpělivě odpovídal… tak nevím, kdo měl větší radost, zda Michael nebo Erik? Sledovala jsem Michaela.. a moje láska k němu byla stále silnější…. V nestřežené okamžiku, když se něčemu Erik obdivoval.. mě letmo políbil.. tak, aby nikdo nevěděl… hlavně Erik, který už byl unavený a raděj jsme se vrátili do domu, aby si odpočinul…
Šel do pokojíku, kde měl připraveny hračky a vše, co jen může chlapec jeho věku potřebovat… sice namítal, že není unavený, že si poležel víc, než dost….ale poslechl…Michael mu vysvětlil s povytaženým obočím a šibalským úsměvem, že i on musí poslouchat paní doktorku Jenny, že ona nejlépe rozumí zdraví a tomu, co potřebuje tělo každého pacienta… a Erik souhlasil. Úžasné, jak to umí s dětmi….

Přesunuli jsme se k Michaelovi do pokoje… abychom měli Erika, který odpočíval hned vedle částečně pod dohledem. Michael se zajímal o to, jak jsem pochodila v nemocnici…..

"Michaeli, mám vše potřebné zařízeno.. a vyřízeno, dokonce i se Silvií.. a začala jsem se smát.. dostala takovou lekci, že má dokonce vystaráno a její závist jí jistě sežere! "

" Ach, Jenny, jsi skvělá, víš to?"… chytil mě kolem pasu a díval se mi do očí…. "Michaeli, to ty jsi lepší.. báječně to umíš s dětmi a Erikovi jsi to vysvětlil bravurně." Co jsem mu vysvětlil? Už si nepamatuju, osvěž mi paměť, nějak mi vynechává"… a zase ten rošťácký výraz….a mlsný pohled….Tak ty potřebuješ paní doktorku.. hmmm.. a musíš jí poslouchat…. Protože ona ví, co potřebuje tvoje tělo?... a co tedy tomu tvému tělu schází Michaeli… no tááák, mám tě prohlédnout…. ?
w
"Ano, prosím… tady jsem… roztáhl ruce a čekal, co udělám…. Objala jsem ho kolem pasu a začala ho vášnivě líbat na krku..…. "Michaeli, je to ono?" zeptala jsem se mezi polibky.

… Zasténal do polibku… Ach, Jenny, přesně to je ono, ale jsem vážně nemocen, chce to celkové vyšetření…… "Tak, celkové vyšetření bys chtěl? A kde tě co bolí?".. No, na to musíte, paní doktorko, přijít sama!" a zase to jeho chichotání… Líbala jsem nejen jeho rty, ale postupovala směrem za ucho.. Michael přivřel či a jen sykl…. Zdá se, že se mu tahle hra líbí… pošeptala jsem mu do ucha… "Miluji tě!"
..a on jen… "Já tebe víc!"… a dál jsem sjížděla svými polibky níž a níž.. ochutnávala jsem jeho jemnou pokožku.. cítila jeho smyslný parfém… a začalo se mě probouzet to, co v takové míře dosud neznám… vášeň, chtíč!... Když jsem se dostala zpět k jeho krku a klíční kosti…. Přitiskla jsem se na jeho pevné tělo a cítila.. že vzrušení je oboustranné, a to jeho  vyvolává tlak na mých stehnech..
Pomalu jsem mu rozepínala knoflíky u košile a cítila jeho ruce na svém zadku … a jak vjíždí pod mé tričko…

Knoflík po knoflíku jsem obnažovala jeho hruď … a líbala ho….na hrudi….viděla jsem jeho skvrny a přejela po nich prstem…..Michael se na mě podíval…. a smutně řekl jen… "Vitiligo, budeš mě mít ráda i takového?".. "Michaeli, vím, ale není to žádná tragedie…. Budu tě milovat, i kdybys měl jakoukoliv barvu pleti… to pro mě není podstatné! Podstatné je to,co nosíš tady"….položila jsem mu ruku na srdce a polibky pokračovala tam, kde jsem přestala…. Dech se nás obou se zrychloval stejně tak jako tep našich srdcí... Stáhla jsem chvatně Michaelovu košili.. která vzadu zůstala viset, za páskem u kalhot….a znovu se naše rty našly…. A divoce spolu tančily, zmítaly se v reji spolu s našimi jazyky, které si spolu hrály a prudce do sebe narážely…. .

Do té doby, než...  se rozrazily dveře a v nich stál Erik. "Jenny, Michaeli.. já se sám nudím.. mě odpočívání nebaví…a najednou si všiml, že Michael stojí uprostřed pokoje obnažený a já těsně u něj s hlavou na jeho hrudi…. Nenapadlo mě nic lepšího, když jsem začala zachraňovat situaci…

"Michaeli, můžeš se už obléct…. Plíce jsou čisté… a srdíčko ti tluče tak, jak má.. možná jen víc rychleji, než bývá obvyklé, je to tím rozrušením,  ale jisté je, že to zklidní… dám ti injekci s vitamínem a budeš zase chlapík, jako řípa!"

No, řeknu vám to bylo o fous… Michael sebral košili, musel odejít do koupelny, odkud se ozýval smích.. úpění … nebo co to bylo!  Asi potřeboval po tom vzrušení z vyrušení ledovou sprchu, chudáček, můj malá….


Teda, skoro jsem na toho Erika naštvaná i já sama!:o) Takovou prohlídku, bych poskytla Mikovi mile ráda!!

XX.kapitola

15. února 2011 v 5:51 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Satisfakce…

+ě
Byla jsem na Neverlandu skoro tři týdny, když mi volal kolega, že Erikův stav se velmi zlepšil a že se uvažuje o jeho propuštění. Přála jsem si ho vidět…. Chtěla jsem mu nějak vynahradit, to, o co přišel .. Michael nadšeně souhlasil, aby přijel na Neverland… dojednala jsem to i v nemocnici… i s Erikovými rodiči…. Pro které pozvání platí také…. Byla jsem moc ráda, když souhlasili.

Musím zajet do nemocnice, vyřídit nějaké papíry a také rozloučit se s dětmi.. a ještě mě čeká poslední očkování proti malárii a jiným tropickým nemocem…. Musím také pomalu začít uvažovat, co s sebou zabalit a tak.. rozhodla jsem se pro bavlněné a lněné oblečení, které se do tropických oblastí hodí….

Michael mi dal k dispozici řidiče a já mohla bez obav jet zařídit vše potřebné…. Moc jsem se těšila na Erika a na ostatní děti, kolegy.. kromě jedné.. asi víte, koho myslím.

Erika jsem našla ve výborném stavu, po tom všem, co měl za sebou. Děti se kolem mě shlukly… a já těžko přemáhala dojetí…. Michael jim poslal další hračky….a CDéčka….s podpisem…. A příslib, že než odjedu…proběhne další návštěva…oddělení naplnila bujará radost.. jediná, kdo se neradovala, byla Silvie.. se kterou mám, tak jako tak, nevyřízené účty!

Nechala jsem děti jejich novým hračkám a šla na svoje poslední očkování, rozloučit se s primářem a poděkovat mu za vstřícnost.. kterou mě zahrnoval…. po celou dobu, co jsem tady sloužila…. Je to člověk na pravém místě… tolerantní, spravedlivý… Vyběhla jsem z jeho kanceláře a prudce otevřela dveře a málem jsem jimi sejmula Silvii.. kdybych věděla, že půjde kolem, jistě bych byla akčnější…

"Silvie…. jaká náhoda?! Nemůžu říct, že tě ráda vidím, ale potřebuju si s tebou promluvit!" .. vjel do mě vztek, sotva jsem si vzpomněla na titulek v novinách… protestovala, že nemá čas a měnila směr chůze.. tak jsem jí pevně čapla za paži..a doufám, že jsem jí udělala pořádnou modřinu…. A zatáhla jí na lékařský pokoj.. naštěstí byl prázdný. Nepotřebuju k ničemu, co jí chci říct svědky… byla na ní znát nervozita. Snad i strach, který maskovala zájmem o tom, jak se mám.. a jak se chystám na cestu.. na nic z toho jsem jí neodpovídala… "Silvie… musím ti poděkovat!" .. koukala jak sůva s nudlí.. tohle nečekala…. "Musím ti MOC poděkovat!" .. snažila jsem se být klidná, ale uvnitř mě to vřelo.. ještě chvilku a bouchl mi kotel! 
 "Jenny, za co mi chceš děkovat? Nic jsem pro tebe neudělala?" …. "Ale, no ták, Silvie, jen nebuď skromná.. to ti vážně nesluší…. Užívala jsem si tu její nervozitu… a natahovala jí a dál znervózňovala.. přímo jsem jí mučila.. čekala, že ji vynadám, že vyvolám hádku, skandál… ale spletla se holčička!

"Ale, udělala.. Silvie.. udělala!!!!  Možná to ani nevíš, jak moc…..jak moc jsem ti vděčná!" ..... ha… měli jste jí vidět.. myslela jsem, že jí budu muset resuscitovat…. …. Jsem ti tolik vděčná, že jsi mi částečně dopomohla ke štěstí… víš, díky tobě Michael a já.. jsme skutečně šťastní….milujeme se .. a poznali jsme v sobě to, co každý z nás celou dobu hledal.. oporu ve zlých chvílích.." koukla jsem na ní koutkem přimhouřeného oka, měnila barvu, jako chameleón… moc dobře…. Zabralo to!
"To jen díky tobě, jsme si každý z nás uvědomil kvality toho druhého…a to nejen v těžkých dobách…. Ale díky tobě víme, co je skutečné přátelství.. štěstí.. a jak moc je důležité ho chránit…. před… přede všemi… a co víc, Silvie… i díky tobě, vím, jak vypadá skutečná a pravá láska!" .. To už se vzteky klepala, jak osika…. A pak…. Jsem jí jen objala a cítila, jak se chvěje a je na pokraji svých sil.
 "Silvie… ještě jednou ti děkuji za VŠECHNO! A přeji ti, abys ve svém životě poznala tolik krásného, jako já…. díky tobě!" chtěla jsem jí obejmout.. ale trochu sebou cukla.. stejně jsem jí objala.. a dala velkou šťípanouu pusu!.. co na tom, že to bylo políbení Jidášovo.. Myslím, že na tuhle lekci jen tak nezapomene…. Když jsem otevírala dveře, že půjdu pryč a mizela ve dveřích.. koutkem oka jsem zahlédla, jak se nervovým vypětím sesunula k zemi.. že by svědomí? Ale to opravdu už nehodlám zjišťovat! Má, co zaslouží.

Vrátila jsem se na pokoj dětí… a pomohla sbalit Erikovi věci, vzala jsem jeho léky a mohla se vrátit na Neverland. Erikovi rodiče přijedou pro něj pozítří.. do té doby si ho chci užít. Se všemi jsem se rozloučila…pro případ, že bych už některé děti nestihla, protože odcházejí do domácího ošetření… Bylo mi zvláštně po těle… ohlížela jsem se za sebe…. Moje první pracovní místo, ale primář slíbil, jakmile se vrátím… rád mě vezme zpět…

Vyklidila jsem svůj nemocniční byt… a Eduard… Michaelův řidič, odnášel má i Erikova zavazadla do auta….poslední ohlédnutí nazpět…. A vstříc k novým zážitkům…

Když je toho Valentýna, zchýbnout k Mikovi nejsem líná!:o)

14. února 2011 v 6:02 ☺☻ Zajímavé fotky
Ženy, moc mi za ty fotky nenádavejte! Prostě mě  ta holka  děsně zvedla tlak!
Ani nevíte, jak!  Chudák Miki... musel bejt rudej i pod  těma zlaťákama... nebo néééééé?

Když slavit  nějakýho Valentýna, tak jenom s Michaelem, snad se o něj nepoperem!
no toto ?


No, co mu to... tam ... dělááá?!  

Já bych jí praštila...ale pak bych se zeptala: tak có, jaký to bylo??? Asi tuším odpověď! 










Né tak zhurta, zlato..

Pomóc, ona mu leze pod tričko..
dej ty ruce pryč, kočičko!
Pokud nechceš přes ně dostat,
mohlo by ti to pak špatně srůstat!

Bože,  mě asi klepne pepka! Mám asi moc bujnou fantazii ...

Jako dívejte se pořádně... co s ním ty holky dělaly, když se na něj mačkaly.... a pak se mu nemaj rozjíždět zipy u gaťat!  
Wááááááá .... já se chci taky tulit,
Miki se pak bude jenom culit....


 - Jé.. koukejte, on jí zvednul svetřík a pak  se tváří jako neviňátko... no, teda, Miku?
       
                                              A tady jí zase sjel až na zadek...  ↓

XIX.kapitola

12. února 2011 v 20:34 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Láska léčí i uzdravuje!

"Jenny, ty myslíš Silvii?" …. Ano, Michaeli, přesně tak! To ona sebrala fotku.. a když poslouchala můj hovor, když jsi mě zval na Neverland.. došlo jí to. Viděla mě odjíždět na večeři v tvé limuzíně a sem na Neverland… a záviděla, když tu nebyla také přítomná minule s dětmi…. A víš proč, protože jak tvrdí ona.. je tvá "fanynka"… navíc je tu další důvod, proč mě nenávidí a závidí. Michaeli, pojďme se projít, musím ti to říct, nevydržela bych být tady a tajit ti to, nechci se přetvařovat a nechat tě v nejistotě.."….
N
Vzala jsem Michaela za ruku a šli se projít po Neverlandu.. usedli jsme v jednom zákoutí, kde byla lavička a šumění vody k nám doléhalo z nedalekého vodopádu.. který padal z kamenů dolů do jezírka.
Michael šel mlčky a asi se bál toho, co přijde….. "Michaeli, víš, Silvie mi závidí krom tebe také to, že jsem se rozhodla odjet na misii s Lékaři bez hranic, ale to víš,o tom jsme spolu při posledním setkání mluvili. No a před dvěma dny mi přišel souhlasný dopis i s tím, že odjíždím za dva měsíce.. do Afriky. Silvie to ví, vlastně to ví všichni v nemocnici.. někteří jsou rádi, že se mi splní to, o čem jsem snila a někdo tiše závidí.. a někdo závidí tak strašně moc, jako Silvie."….. odmlčela jsem se a Michael na mě kouknul tím svým pohledem…a nedalo se v něm vyčíst zhola nic!

"Jenny, co je mi po Silvii… jsem zvyklý na útoky bulváru, ale netušil jsem, že to přijde takhle brzy… že mi odjedeš…na jak dlouho vlastně odjedeš?... "Michaeli, na půl roku, ale neboj, uteče to!".. chlácholila jsem ho, ale uvnitř sebe cítila, že vlastně chlácholím sebe sama. Proč to muselo přijít zrovna teď? Zrovna, když se mi začalo dařit v osobním životě, sedím tady s tím nejúžasnějším mužem, kterého jsem kdy mohla poznat…. A nechci ho opustit, byť by to bylo na jediný den!

8*
"Půl roku? Jenny, jak to jen bez tebe vydržím? Jistě sis všimla, že jsem se do tebe zamiloval… že každé odloučení od tebe mě bolí. Prahnu touhou být s tebou, vedle tebe. Nikdy jsem necítil k nikomu nic tak silného, jako k tobě….. ano, miluji tě, až mě to bolí….. nemáš na to nějaký lék? Jsi přece lékařka?".. díval se na mě a v jeho očích se snoubila láska, zamilovanost se smutkem…s touhou být spolu. Dalo mi velké zapření, abych potlačila slzy z toho, co jsem slyšela… vlastně nikdy mi nikdo kromě Olívie neřekl, že mě má rád…..ale ON je prvním, kdo mi řekl, že mě miluje a já tu jeho lásku cítím, je hmatatelná…

"Ach, Michaeli… na lásku neexistuje, žádná medikace….ani na její útlum nebo vyvolání… Protože LÁSKA léčí i uzdravuje… a tomto případě je lékař malým pánem a zvlášť, když "onemocní"sám lékař!

Michaeli, já k tobě cítím úplně to stejné….ještě nikdy se mi v mém bídném životě nedostalo tolik opravdového citu - lásky! Michaeli, myslela jsem, že to slovo nikdy nebudu moct nikdy nikomu říct, protože koho by zajímala žena, jako já….. z domova…. sirotek… která neví nic o svých pravých příbuzných…To tys vyléčil mě! Tvoje láska léčí… a nejen mě z mé zraněnosti, kterou si nesu po celý život. A tys jí zhojil… vyléčil… a co děti, kterým pomáháš?A co Erik… kterému jsi zachránil život! Michaeli, MILUJI TĚ.. z hlouby celého svého srdce….

Naše zamilovaná těla prahla po důkazu lásky…. Naše rty se spojily a naše srdce dál spolu skrze ně a polibky promlouvala…polibky, které jsem dostávala, jsem opětovala a vycházela svým rty vstříc.. nikdy bych nevěřila, kolik má polibek podob, stejně jako láska. To Michael mé srdce naučil milovat… dokázal, že se člověk může povznést nad svoji minulost… a žít přítomností. Jeho polibky jsou tak horké smyslné.. něžné, ano, vyvolávají ve mně závislost jako opium…

Celé dopoledne jsme strávili u jezírka.. procházeli se, líbali… a byli jednoduše šťastní, protože jsme byli spolu.. My dva…a žádný sebešpinavější bulvár, žádná závist a zloba nám to nemohou překazit!

HELP !!! Už ty gatě nedopnu! :o) ...

11. února 2011 v 15:15 ☺☻ Zajímavé fotky
... a z jednoho prostého důvodu!! VZPOURA!!!  

Kolik mají jenom ty moje holky zlatý číslo toho telefonu?....

BOŽE, JÁ CHCI BÝT TÍM SLUCHÁTKEM..... Už se slyším jak tútám.. :o) ... OBSAZENO... obsazeno.. moje reservé... můj Michael...obsazeno..
 Volané číslo je obsazené...a bude obsazené....  Zuzy se dovolala první... vyhrává první cenu - Michaela!
!
Tak co? Která mu  pomůžete s inventúrou v gatích? A pěkně po pořádku.. stojí se fronta, žádný předbíhání se tolerovat nebude, na to si dohlídnu! :o) 

XVIII.kapitola

10. února 2011 v 7:00 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Ranní šok….

Ráno mě vzbudilo až sluníčko, které mě zalechtalo svými paprsky na tváři… je to taková úleva pořádně se vyspat.. a nečekat, až vás zavolají k případu nebo probudí ve službě… takže jsem si to pořádně užila a líně se protahovala v posteli…měla jsem tak dobrou náladu.

Nakonec jsem vstala vysprchovala se, oblékla a sešla dolů do kuchyně na snídani.. Michael už seděl za stolem a popíjel pomerančový džus a pojídal nakrájené ovoce… když mě uviděl, jeho úsměv se roztáhl do široka, ale něco schoval za zády, abych to neviděla. Proč dělá takové tajnosti… stejně na to přijdu!
+
Přišla jsem k němu… a políbila ho do vlasů. "Ahoj, Michaeli, jsi ranní ptáče."… Dobré ráno, Jenny, malou chvilku jsem vstal. Jak ses vyspala?".. "Báječně! Takhle dlouho jsem snad ještě nikdy nespala… žádná noční, nebo ranní služba.. je tu takový božský klid. Spalo se mi jako v ráji" .. " To je dobře, Jenny." .. ale řekl to tak smutně.. až mi to přišlo podezřelé… "Michaeli? Je všechno v pořádku?" … řekla jsem trochu podezíravě a hypnotizovala ho pohledem… "Jasně, Jenny, že je! Mám tady tebe a jsem tomu moc rád, jsem šťastný." Snažil se být přesvědčivý, ale intuitivně jsem vycítila, že to tak je,ale nějaké ALE je tady s námi!... Natáhla jsem se pro šálek a po té pro konvici s horkou kávou. Vstala jsem a do jedné ruky uchopila konvici a druhou jsem vzala Michaelovi za zády noviny, které vlastními zády přimáčkl do opěradla židle… zadívala  se na hlavní titulek a bylo mi  jasné proč to Michael přede mnu schovával…..

WACKO JACKO A  JEHO MILENKA Z NEMOCNICE, KTERÁ MU POMÁHÁ S TÍM, ABY BYL BÍLÝ!!!

Četla jsem titulek a nevěřícně a šokovaně hleděla na fotku, na které jsem skutečně já a Michael. Je z doby, kdy jsem tady byla s dětmi…. Ale byla pořízena, když jsme seděli na zahradě a všude kolem byly děti.. ale ty tady chybí… a naopak tu přebývá romanticky prostřený stůl…….
w

"Michaeli..bože co to má být???!" … "Jenny, promiň, nechtěl jsem ti to ukázat…. Nechci, abys byla vláčena bulvárem ještě ty…. To není fér! Ale vůbec netuším, jak přišli k té fotce? Kdo jen mohl? "…. Vzala jsem noviny a sedla si vedle Michaela…. "Michaeli, netrap se tím a už vůbec ne kvůli mně. Mě tohle nezajímá.. klepy a pomluvy… ti kdo to čtou jsou stejní chudáci, jako ti, co to píšou. Libují si v urážení lidí a přitom je neznají! Já tě znám takového, jaký jsi… něžný, citlivý, slušný .. člověk… tak se tím  netrap.

…. Zvedla jsem jeho smutnou krásnou tvář a dala mu políbení, které opětoval… ale nedalo mi to a začala jsem myslet.. tak, jako to dělám při své práci…. všechno souvisí se vším….

"Michaeli, mám to! Vím, kdo to udělal!"…. "Jenny, prosím tě… sice jsem o tom taky přemýšlel, ale nic mě nenapadlo! Nikdo z mých lidí to být nemohl"…. "Michaeli.. přesně tato fotka byla pořízena tady v Neverlandu… při naší návštěvě s dětmi.. jen jí někdo upravil tak, aby to vypadalo jako romantická večeře… Michaeli.. je to podvrh"… zmuchlala jsem noviny do koule a hodila do koše…

"Michaeli, tuto fotku jsem vídala na našem oddělení u dětí na nástěnce, když se vrátily… no a pak záhadně zmizela…. Michaeli, vím kdo to udělal! Kdo se snížil k závisti… zlobě, nepřejícnosti.. a taky se chtěl pomstít mě a ne tobě. Ale já byla pro dotyčného snadný terč pomsty!"

"Jenny, prosím tě, nikdo mě nenapadá, kdo to je?"

"Michaeli, ty to možná nevíš, ale ta osoba na to přišla, že jsme spolu a mstí se! Mstí se mě, protože mi tě závidí… Vážně si nevzpomínáš na svoji návštěvu inkognito…. Viděl jsi ji?

Tak co, že vy to uhodnete taky?