Březen 2011

XXXIX.kapitola

30. března 2011 v 7:00 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Opravdu to chceš?

"Jenny, jsi si jistá tím, co mi říkáš, tím co chceš?" …."Ano Michaeli, naprosto! Prosím tě, dohodni setkání , chci vědět, proč jsem vyrůstala po domovech… chci vědět proč a není to jen tím, abych znala minulost, ale potřebuju to vědět… vždyť i já budu matka, tak mám právo vědět a znát pravdu i rodiče. Víš, Michaeli, Afrika mě změnila! Díky tomu, co jsem zažila a prožila na vlastní kůži, mi pomáhá utřídit si životní hodnoty. Afrika mě naučila vnitřní pokoře…umět sehnout hlavu, ale nevzdát se… A jsem si jistá, že ve mně zmizela ta hořkost a zatrpklost k té ženě, co mě porodila…. A už mi zbývá "jen" pochopit, proč? Proč to tak bylo..?! Jen tě chci poprosit, abys byl u toho rozhovoru se mnou, protože, ty ke mně patříš a jsi mojí součástí. " …

"Jenny, ty víš, že tu jsem a vždycky budu pro tebe… pro svoji rodinu a nikdy tě nebo naše dítě neopustím… takže se spolehni, zařídím to."
Michael opravdu splnil slovo, ne, že bych o tom někdy pochybovala.. jen k setkání má dojít za pár dní.. s takovou rychlostí, jsem opravdu nepočítala…. Zavolala jsem Olívii, abych si s ní popovídala a také jí řekla to, že budeme s Michaelem chovat…. a že ať je to jak chce, ona bude babičkou toho drobečka, ať se stane cokoliv.. Jasně, že jsem se jí svěřila s obavami, jestli o mě bude mít má pravá biologická matka zájem nebo mi přijde říct rovnou sbohem… bylo toho tolik, co se mi honilo hlavou, ale já už neuvažovala jen jako něčí dcera, ale také matka…. A všechny ty emoce na mě s přibližujícím se setkáním začaly doléhat.

Den našeho setkání se přiblížil na dosah a auto vjíždělo do brány Neverlandu a zastavilo před domem s napětím a vnitřním rozechvěním jsem očekávala, až ona žena vystoupí.
Chystala jsem si v duchu otázky, na co se chci zeptat…. zaobírala jsem se myšlenkami… jaká bude ? A kdo byl můj otec?... a kdo vlastně jsem já?

Nesměle a s užaslým pohledem jsem sledovala, jak vystupuje z auta… drobná hubená elegantní žena, která se nesměle rozhlíží kolem. Nebyla jsem schopná jakýchkoliv citů ani reakcí…. Michael mě beze slova vzal za ruku a šli jsme uvítat právě příchozí návštěvu.

"Dobrý den, paní Goldwinová, vítám vás v Neverlandu." ..

"Dobrý den, pane Jacksone, děkuji." opětovala podání ruky .. "dovolte, abych vám představil Jenny, moji nastávající manželku… a vaší dceru."

Stanula jsem tváří v tvář své biologické matky, kterou jsem kdysi tolik nenáviděla.. a tolik jí její skutek zazlívala… a kterým jsem tolik trpěla….dívala jsem se zpříma do jejích očí… a ničeho z toho, co jsem cítila před tím.. toho už jsem nebyla schopná.. měla měkký vlídný pohled, skoro, jakoby se bála toho, jak zareaguji, ale věděla, že stojím o setkání…stejně jak o něj stála ona. Už jen to je dobrým začátkem.

Podávala jsem jí ruku a snažila se o pevný přátelský stisk. Dívala jsem se do její tváře a snažila v ní vyčíst společné rysy….
"Těší mě, Jenny!" Přihnula mojí ruku v pevném stisku a tu druhou položila na naše spojené ruce. Vnímala jsem jejich teplo a nervozitu… "Mě těší víc…. Jenny, konečně jsem tě.. vás našla!" .. konečně mě našla??? Stály jsme proti sobě a jen naše pohledy prozrazovaly, že v našich životech je spousta velkých otazníků.
Ještě je tu Michael…. "Tak, dámy, pojďme se posadit. Dal sem připravit altán, kde nás nikdo nebude rušit a kde si můžeme pohovořit o všem…

Šla jsem poslušně ruku v ruce s Michaelem, zatímco ONA volně kráčela vedle Michaela… Šli jsme odevzdaně a to jsem netušila, co se za pár okamžiků dozvím….

To snad ani není možný....i to musel Michael snášet!

29. března 2011 v 6:20 Překlady a články o Michaelovi
HAIR
Při nehodě 27. ledna 1984 v Shrine Auditorium v Los Angeles se natáčela TV reklama PEPSI. Producent Ralph Cohen uhasil hořící vlasy Michaela, které začaly hořet po předčasném odpálení pyrotechniky svým sakem a vlasy, které zůstaly na saku, prodal na aukci v Londýně....

Na video se můžete podívat ZDE , ale varuji, je to moc smutný pohled!
- ♥ - ♥ - ♥ -

Nechápu, čeho všeho se lidi neštítí pro peníze i za peníze, mají pocit, že si mohou koupit všechno! Je to smutný a otřesný obraz společnosti, ve které žijeme, ve které žil i Michael!

Co musel snášet, co vytrpět.. ( tohle je jen malý zlomek toho) a oni se přiživovali na jeho slávě i neštěstí, na něm samotném! Hyenismus, který vydělává na bolesti a neštítí se ničeho! Dalo by se pochybovat i o charakteru toho kupce, trochu draze vykoupená relikvie a nemyslím v žádném případě teď na peníze, ale Michaelovo utrpení, bolest i následky popálení, ktere si sebou nesl životem.


No, není kouzelný a okouzlující, ještě dokáže vtipkovat! ♥


XXXVIII.kapitola

27. března 2011 v 5:50 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Dárek z Afriky….


Michael mi vyprávěl, jak prošli všechny záznamy v den, kdy mě našli v nalezinci. Pak najal soukromého detektiva, který nechal medailon vyčistit a našel tam vyryté datum a nějaká jména.. asi mých pravých rodičů… a jméno dosud žijící matky. Dalo to intenzivní práci a hledání, ale podařilo se ji najít…. A dokonce prý byla šťastná…. A je jenom na mě, jestli budu chtít znát pravdu a poznat ženu, co mě porodila…

Michael mě dál tiskl ke svému tělu… a já se mám rozhodnout, zda se s ní sejdu…. a konečně pochopím proč nebo definitivně zapomenu na to, že jsem "nalezenec" a navždy ztratím šanci dozvědět se to, po čem jsem tolik let pátrala a chtěla se sama dopátrat…. A nyní, když to udělal Michael za mě a pro mě, já bych měla odmítnout? . Ne, musím to vědět… musím zúčtovat s minulostí… už kvůli tomu, že sama budu matka…

"Jenny, nemusíš mi odpovídat hned, nech si to projít hlavou, zda o to setkání stojíš a jakmile uznáš, že je pravá chvíle…. Nebo o setkání stojíš, stačí mě říct a já vše zařídím. Podřídím se ve všem tvojí vůli a budu respektovat tvé rozhodnutí." ….
Odtáhla jsem se od Michaela, měla jsem sucho v ústech a potřebovala jsem se napít…vstala jsem, že si dojdu ke stolku pro sklenici vody, v tu ránu se mi zamotala hlava a já zavrávorala… a chytla se pelesti postele, ale to už byl vystrašený Michael u mě… a dělal si starosti o mé zdraví a to, že mě tak rozrušil… vnímala jsem jeho náruč a to, jak mě odnáší do postele.. a chce volat doktora…

"Michaeli, prosím tě, klid, nevyšiluj, ano…… nikoho nevolej a už vůbec žádného doktora…. já jsem doktor, vzpomínáš si.. ??!!! A navíc, to s tím, co jsi mi právě řekl, nemá až zas nic moc společného. Jistě, jsem tím překvapená a napnutá…..snad i rozrušená, ale to není to hlavní!

Víš, já jsem ti neřekla pravý důvod, proč jsem se předčasně vrátila z Afriky!"… četla jsem v jeho očích strach z toho, co uslyší, pevně svíral moji ruku… a já se jen posadila na posteli a dala jsem si za sebe polštáře… a snažila jsem se mu vysvětlit, že..

"Michaeli, to, že jsem ukončila misi v Africe, nebyla až zas tak moje úplně dobrovolné rozhodnutí.. a ani žádná náhoda! Ty víš, že jsem tam chtěla zůstat do úplného konce… neodcházím od rozdělané práce a povinností, ale David mi to dal příkazem. Moje časté nevolnosti.. nebyli z horka a vyčerpání, ale mají důvod úplně jinde…..víš já….no..
"Jenny, proboha, nenapínej mě… co se ti přihodilo, co je ti…. jsi snad nemocná.. nebo máš nějakou tropickou nemoc nebo co? Okamžitě mi to řekni nebo se strachy zblázním!!"

Hladila jsem ho po jeho nádherné a právě teď strachy stažené, napnuté tváři…. "Michaeli, já si něco z mise vážně přivezla, ale není to žádná nemoc…. jen,… ten stav trvá devět měsíců…. než si ten DÁREK z Afriky budeš moci vzít do náručí a pochovat si ho.. nebo jí… Michaeli, jsem těhotná! Přivezla jsem ti z Afriky ten nejvzácnější dar…. budeš otec….budou z nás rodiče… !" dívala jsem mu do očí, které se plnili slzami…. Slzami štěstí…. nebyl k utišení… od radosti a dojetí…

Začal mě objímat, líbat po celém obličeji, líbal moje ruce…. a jako smyslů zbavený… a nepřestával mi děkovat… a hubovat, že jsem mu to neřekla hned po příjezdu…. Položil svoji hlavu do mého klína a já ho vískala ve vlasech a on mě objímal a hladil, moje zatím ještě ploché bříško.. a užívali jsme si jeden druhého a našeho společného štěstí…

"Jenny?... "Ano, miláčku?... "Nebyl jsem moc těžký v noci, když…no, když jsme se spolu milovali… nemohl jsem nějak ublížit miminku?" …musela jsem se smát nad jeho starostlivostí a péči…… "Michaeli. neboj se.. miminko je v naprostém bezpečí… a ty nejsi vůbec těžký, víš to?! …. Jsi lehoučký jako peříčko… a navíc… copak máš tak krátkou paměť…? Tys byl víc dole, než nahoře!"… jak se krásně začervenal.. to bych vám přála vidět!... je rozkošný a sexy, když je v rozpacích…. a nějak mě to rozpaluje čím dál víc, opravdu už chápu, proč se těhotenství říká JINÝ stav….
Ještě dlouho jsme zůstali v pohodlí naší postele a v objetí jeden druhého… a společně plánovali … co?

To se dozvíte v další kapitole….

XXXVII.kapitola

25. března 2011 v 16:40 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Záhadná řeč…

Ráno mě probudil Michaelův pohled, kterým si mě zkoumavě prohlížel… "dobré ránko, Jenny!" …"Dobré, jak to, že už si vzhůru, ty divochu." … laškovala jsem… stejně jako on se mnou…"Tak, divochu?! Nevím, kdo byl v noci až do rána divočejší. Nějak si mi v té Africe zdivočela, kočičko!"…. a zase ten jeho smích, který je nakažlivý… a po kterém se mě tak stýskalo….

"Michaeli" .. pohladila jsem ho po tváři… a prstem přejela jeho kypré rty …. "Musím ti něco říct…. něco moc a moc důležitého a týká se to nás …dvou vlastně už ..ne jen nás dvou, ale t…" … přerušil mě polibkem a slovy…

"Jenny, taky mám pro tebe něco důležitého víc, než si myslíš…. a nejsem si jistý, zda to uvítáš?"…. to ve mně vzbudilo zvědavost tak velkou, že jsem se rozhodla počkat s oznámením té úžasné zprávy na později. Takhle jsem Michaela ještě nezažila… jeho pohled byl vážný…a jako by se mi to bál říct…

"Michaeli, tak mluv, naháníš mi strach… a napětím se posadila na postel a kolem sebe omotala prostěradlo… a sledovala, jak to z něj leze, jak z chlupaté deky…. Nadechl se a stejně mu hlas přeskakoval… a začal nějak odnikud….

"Jenny, víš, než jsi odjela do Afriky, mluvili jsme spolu mnohokrát o životě, o tom, co sami nechápeme a tak.. a to, že minulost nezměníme…. Moc jsem o tom přemýšlel… a říkal jsem si, že sice ji nezměníme, ale měli bychom jí chtít porozumět a…. tak sem to udělal!" … "Michaeli, co jsi proboha udělal???? " Nechápala jsem ani slovo z toho, co mi tu říká……a co se snaží mi sdělit…
"Víš, jak si mi darovala svůj medailonek a říkala, že k tobě prostě nějak patří.. a ani nevíš, proč? … Tak .. já… no, zavolal jsem Olívii… a ona mi dost pomohla! Jenny, slib mi, že se nebudeš na mě zlobit.. udělal jsem to z velké lásky k tobě a aby už nic, ani stín minulosti nás dva neohrozil nebo nepokazil naši lásku... "….. dívala jsem se na něj, jak je nervózní, jak rudne a bledne, .. jak se mi snaží říct podstatu věci.. a jak se mu to nedaří… ale, co sem plete Olívii… s čím mu jako měla pomáhat…

"Michaeli, no ták… ven s tím, jestli mě nechceš mít na svědomí…. S čím ti pomáhala Olívie???"… No, přece, abych jí našel!" … "koho , abys našel?" byla jsem čím dál zmatenější a nechápavější… "Jenny, já jsem našel tvoji pravou biologickou matku!"

"Cože jsi udělal?????" .. nevěřila jsem svým uším, očím a všechno se se mnou zatočilo…. A já poprvé ve svém životě nebyla schopna adekvátně zareagovat… "Michaeli, jak… jsi … ? a víc ze mě nevyšlo.. a já začala usedavě plakat pod vlivem emocí, bouřících se hormonů a nálad… díky mému stavu o ně nemám nouzi a teď tohle?.... Michael mě pevně objal… a hladil po vlasech… a jistě cítil, jak se klepu, jako sulc… nevěděla jsem, jestli ho mám praštit, nadávat mu, že mi to nenapsal, nezavolal…. nebo panikařit! Dál jsem se místo toho všeho k němu tiskla… a na jeho holé kůži dopadaly moje hořké slzy… které utíral a když to nepomáhalo, slíbával každou z nich…

Čím víc, jsem se snažila uklidnit, tím to bylo horší…a horší… Našel MOJÍ MATKU ? … má právo vůbec na ten titul??... něco ve mě, jako by chtělo znát pravdu a to, proč se mě zbavila…a něco dál chtělo žít v blažené nevědomosti… která zůstala nadobro za mnou…
Budu sama matkou… a nikdy jsem nepoznala mateřské objetí, ani jako dítě… ani jako školák… a nebýt Olívie, tak nejspíš ani nepoznám….. honilo se mi toho hlavou spousta… a pak jsem se zeptala… "Michaeli, jak si jí našel?..... Kde je?" .. jestli já jsem byla v šoku, tak Michael o nic míň….. "Jenny, zlato.. vážně to chceš vědět? Jsi na to připravená?

"Michaeli, nevím jestli jsem připravená.. ale chci zúčtovat s mojí minulostí a vymazat všechna bílá místa… takže poslouchám….

Odešla...♥ ELIZABETH I LOVE YOU !

23. března 2011 v 17:51 ◘ Různé
Elizabeth Taylor, která pro Michaela tolik udělala. Stála při něm v dobách zlých i nejhorších... Zažila jeho smích i pláč... a já jí děkuji, za to, že byla Michaelovi oporou, kamarádkou, přítelkyní.. a jako jedna z mála žen, kolem Michaela.. byla jeho stálicí, která tu byla pro něj! ♥


m
eli

ELIZABETH I LOVE YOU ! ♥


XXXVI.kapitola

23. března 2011 v 7:12 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Zatím, co jsi spala….


Michael a já jsme prošli branou Neverlandu a já si připadala jako tenkrát, když jsem jí vjížděla poprvé… byl to skutečný návrat domů!

Michael mi pomohl se všemi kufry, protože já byla tak strašně unavená,…. že první, co jsem udělala, jsem si dala sprchu…. A Michael se mohl přetrhnout, aby se mi zavděčil a sám připravoval občerstvení.. a do toho telefonoval… vylezla jsem ze sprchy, ale Michael ve svojí ložnici nebyl… vlezla jsem si do jeho postele a vdechovala tu vůni, které jeho tělo zanechalo jako svůj otisk na povlečení.. byla měkká a voňavá a ukolébaná tím vším pohodlím, čistotou…únavou jsem usnula. V podvědomí a z velké dálky jsem vnímala, jak se otevřely dveře a něco zacinkalo, zavonělo a pak se jen lehce prohnula postel vedle mě….. a já cítila Michaelovo tělo vedle sebe… intuitivně jsem se k němu přitulila a vnímala jeho teplo…jeho blízkost a položila mu kolem pasu ruku a spokojeně a v bezpečí usnula.

Ani nevím, jak dlouho jsem spala, ale když jsem se probudila, byl večer.. a Michael vedle mě nebyl….chvilku mi trvalo uvědomit, že jsem doma… cítila jsem se báječně, svěže a odpočatá… a tak nějak krásně… Oblékla jsem se do pohodlných šatů, učesala své dlouhé neposlušně vlnící se vlasy a šla hledat Michaela….

Seděl v obývacím pokoji a něco si broukal…. "Jenny, miláčku.. jdeš právě včas…. Něco jsem ti nachystal, zatím co jsi spala." Vstal a běžel mi vstříc a taky, aby mi zavázal oči… šla jsem nejistě, přestože Michaleovi plně důvěřuji.. a když oddělal šátek z mých očí.. nestačila jsem zírat.. v malé jídelně byla nachystaná večeře jen pro nás dva…. Všude hořely svíčky… a krásné mihotavé světlo dávalo všemu kouzelnou atmosféru… Michael mi odsunul židličku a já se na ní posadila… "Michaeli.. to je nádhera, taková romantika." .."Jenny, jsem rád, že se ti to líbí…. Chci, aby byl dnešní večer nezapomenutelný a náš… mám pro tebe veliké překvapení, ale až po večeři.. " . je to tady.... zase překvapení… ale já mám pro něj daleko větší… tak snad mu ho budu moci říct…na oplátku.

Večeře byla skvělá, celý večer jsme povídali.. o tom, co se událo po dobu mé nepřítomnosti v Neverlandu… a to co jsem zažila v Africe…. Po té, kdy odjel… bylo toho spousta…. Potom mě chytil Michael za ruku, políbil jí…a říká: "Jenny, bych byl rád, kdys mi s něčím pomohla."

"Michaeli, povídej, co pro tebe můžu udělat… vstala jsem a Michael mě vyzval, abych se posadila na jeho klín, udělala jsem to ráda. Obtočil svoje dlouhé ruce kolem mého pasu a já ho objímala kolem krku…. A políbila ho na spánek a po té na ústa. Polibek se měnil z něžného na velmi vášnivý a hluboký, ale odtáhla jsem se…je tu nezodpovězená otázka… "Michaeli a s čím chceš pomoct?.. "No, Jeny potřebuji, abys vybrala datum naší svatby… a prosím, ať je to, co nejdříve!" …. A zase mě líbal na krku a hladově sjížděl do mého dekoltu… jen jsem zaklonila hlavu a užívala si ... ty horké, zvědavé, hravé a nenasytné rty, které si pohrávaly s mým tělem, s mojí kůží…a já vnímala jen jemné kousnutí…a zároveň pohlazení jeho jazykem.. Bylo to nad mé síly… Michael ví, jaké má zvolit "donucovací" prostředky…. Copak jsem mohla něco namítat nebo odepřít.. … jen jsem přerývaně vzdychala do jeho polibků… a opětovala je! Ale to už se Michael zvedl ze židle, vzal mě do náručí.. a odnášel do ložnice….

Pomalu mě položil na postel, hladil a rychle zbavoval oblečení.. stejně jako já jeho….chtěla jsem ho tak strašně moc, tak jako poprvé…. a mé tělo po něm strádalo, prahlo a toužilo po celý ten dlouhý čas odloučení…
Rozpalovali jsme se vzájemně polibky a laskáním po celém obnaženém těle, takže bylo obtížné oddálit vrchol dřív, než jsme se spojili v jednoho… V okamžiku, kdy do mě žhavě vstoupil jsem přestala myslet na to, co bylo… a užívala si jen přítomnost.. užívala jsem si tohoto krásného muže, který se zakrátko stane mým manželem, mojí rodinou…. a otcem našeho dítěte!

Naše milování bylo nenasytné i něžné….odevzdávala sem se mu každou buňkou svého těla…. A stejně tak ho přijímala a zmítala a chvěla jsem se v jeho náručí ve společné extázi…

A pohrouženi sami do sebe a pod rouškou noci, dál vyznávali společný a ušlechtilý cit - LÁSKU !

P.S. tento dílek, je tak trochu stojatá voda, ale počkejte si na příští, bude další překvapení, pro Jenny, ale i pro další děj povídky dost podstatné...

XXXV. kapitola

21. března 2011 v 6:39 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Přepadovka

David to opravdu myslel vážně…během dvou dnů…. poslal na ústředí oznámení o mém ukončení mise, ze zdravotních důvodů… a mě čekalo zase loučení…. s mými pacienty, ze kterých se stali přátelé.. a hlavně s dětmi… s Thakiso… s místem, ve kterém jsem prožila kus svého života. S týmem lékařů a zdravotníků a s Davidem, ze kterého se vyloupnul sympaťák a kamarád do nepohody… s Afrikou….kde jsem zažila spoustu krásných zážitků a nabyla zkušenosti, ať profesní, tak ty, co si odnesu do svého života.

bNebyly vždycky optimistické… ba co víc, bylo hodně těch bolestných, viděla jsem umírat děti.. nejhorší věc, co může člověk zažít a být bezmocný. Mohu jen říct, že mě Afrika změnila. Více si považuji života a toho, co mám…už to neberu jako takovou samozřejmost.
Brzy ráno mi odlétá z Nairobi letadlo s mezipřistáním. A když to dobře půjde, mohla bych být další den v ranních hodinách doma… ano, doma v Neverlandu - u Michaela…
Páni, jak mu to jenom řeknu.. proč jsem zpět… ani jeden z nás s tím nepočítal, že osud zamíchá naše životy… a já si přivezu domů z Afriky nejvzácnější suvenýr a poklad, který nosím pod srdcem.mMusela jsem se celou dobu v letadle usmívat nad tím a představovat si to, jak Michael zareaguje…. Až mu řeknu, že se stane otcem… a mé představy mě zcela pohltily a já skoro zapomněla na nevolnost, strach z létání… a smrtelnou únavu. Schovám mu to překvapení jako dárek…. Jak ho znám, on bude mít pro mě nějaký v záloze… ale tento nepřekoná.

Cestu jsem zvládla dobře, většinu jsem prospala…. A když se má noha dotkla země, která je mojí domovinou, zaplavila mě vlna štěstí…. a smutku zároveň… nedokážu si to vysvětlit.. snad to bude těmi hormonálními změnami. Trvalo dlouho, než taxík naložil všechna má zavazadla… a snad ještě déle, než dojede poblíž Neverlandu… byla jsem rozechvělá a netušila, kde a jak, nebo zda Michaela vůbec zastihnu doma?
N

Ovšem odpovědi na mé otázky se dostalo záhy, co jsme odbočili na cestu k Neverlandu…. Musela jsem jen zírat…..stavba nemocnice…pokračovala strašně rychle. Všude se hemžilo lidí, jak na mraveništi…

Nechala jsem zastavit taxík.. a sledovala ten cvrkot s uctivé vzdálenosti..
Komplex moderních budov byl dokončen… lešení se sklízelo… a dělníci s trubkami pobíhali sem a tam… a uprostřed toho všeho… nějací inženýři s plány.. a ten muž v červené košili a s kloboukem na hlavě a tmavými brýlemi - můj Michael. Zalila mě další vlna dojetí, když jsem ho viděla.. šermoval rukama.. ukazoval a plánoval, prostě musí mít přehled o všem.. je to rozený organizátor! A tu mě napadlo… trošku ho napnout…

Vytáhla jsem z baťohu mobil… a sledovala jeho reakce… nejdřív nechal chvilku zvonit.. a pak, když ho vzal do ruky a viděl, kdo volá.. začal chodit do kolečka.. až ho málem sejmul procházející dělník s dlouhou rourou od lešení… jen taktak se mu vyhnul a tím, že se prudce sklonil, že mu spadnul z hlavy klobouk a málem vypadnul mobil z ruky!

"Jenny, lásko…. ahoj, konečně tě slyším, odkud voláš??? "Ahoj, Michaeli, taky tě ráda slyším, ale měl bys dávat pozor na to, aby ti některý s dělníků neurazil tvoji nádhernou hlavinku nebo nezničil tvůj apartní klobouček…" začala jsem se smát, ale na druhém konci ticho… "Jenny.. kde.. jak.. to víš… odkud…. ?" stál a rozhlížel se do dálky a clonil si oči, sundal brýle... a já mu ze široka zamávala… a on???
M

Zahodil plány a nákresy.. a běžel tak rychle, že mu znovu odletěl klobouk z hlavy…. rudá čára před ním i za ním.. a všichni kolem koukali, zastavili se, sledovali, co se to děje…
Běžela jsem mu v ústrety… a když mě popadl do svého náručí…. Tak se přisál na mé rty a líbal….mě tak prudce, že jsem nestíhala jeho tempu a všude kolem na staveništi se ozýval hvízdot, hurónský aplaus….

"Jenny, kde se tady bereš? Jak to,že jsi mi nezavolala, že přijedeš, rád bych tě vyzvedl na letišti… a vůbec.. jak to, že jsi doma????

"Michaeli, miláčku… brzdi, nestíhám tě líbat a odpovídat zároveň… ale jestli mě tady nechceš, vrátím se do Afriky, David by mě uvítal zpět… " škádlila jsem ho, dost nepěkným způsobem… ale mám mu co oplácet…. Přepadovku za přepadovkou!

"Jenny, jsem nevýslovně šťastný, že jsi tady a vítám tě a miluji.. a rozhodně bych tě žádnému Davidovi nevrátil… a nikomu, jsi moje…. A nehodlám se o tebe dělit s kýmkoliv, ani s Afrikou, ani s Davidem…! Ale překvapuje mě, že jsi nedokončila misi.. vždyť tě znám, ty bys svojí práci pro nic za nic neopustila." Trochu se ode mě odtáhl…. a pak jen podezíravě prohlížel a starostlivě řekl: "Jenny, neonemocněla jsi mi tam náhodou, že ne???" a visel mi na rtech, co mu odpovím!

Ale ještě říci mu to sladké tajemství nehodlám….. až bude vhodnější okamžik a soukromí!

Michael odhalen...

20. března 2011 v 18:46 ☺☻ Zajímavé fotky
No řeknu vám, že kdyby si Michael přisedl ke mě na postel, tak chudák dítě, asi by se mi samou radostí zdrclo mlíko!
Která se mnou půjde do postýlky, půjčím jí méďu ?

XXXIV. kapitola

19. března 2011 v 19:04 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Další diagnóza… ?

Michael odjel další den po našich zásnubách…. Loučení je vždycky bolestné, snad právě proto, aby bylo šťastnější shledání…

Všichni mí kolegové nám naše štěstí přáli a upřímně se z něho radovali.. i David, se kterým jsme se stali opravdový přátelé. Mohu se na něj spolehnout, nenechá mě padnout… je to skvělý kolega, i člověk… jak se někdy člověk ve svých názorech mýlí… nefungujeme už jako tým, ale jako si navzájem pomáhající a skvěle fungující rodina.
A

Vrátila jsem se zpět do osady… do slamu, ke svým nemocným, ke své profesi … a Michael, jako by mi vlil novou sílu a energii do žil… a já zase všechno zvládala, tak, jak se ode mě očekávalo… Nebylo to jednoduché, ale já dál žila z jeho lásky.. z těch nádherných okamžiků, které jsme prožili v této krásné, ale i tvrdé zemi.

Bylo to už víc jak sedm týdnů, co Michael odjel.. sedm týdnů, o které se mi zkrátil pobyt zde! Byla jsem už vážně unavená.. . spousta nemocných i znásilněných dětí, žen… spousta bídy… před kterou nelze zavírat oči a ani s ní pořádně bojovat… Michaelův štědrý dar způsobil, že se zde začal budovat dětský domov a v sousední vesnici škola a nemocnice…
š

Michael mi psal e-mail, kde mě vyznává lásku samozřejmě na to nikdy nezapomene, ale taky mě informuje a posílá fotky ze stavby Nemocnice v Neverlandu… Nestačila jsem zírat, kolik věcí se tam změnilo, co všechno za tu dobu, co tam nejsem, vyrostlo. Moderní budovy, ve kterých se budou léčit děti.. a uzdravovat… byla jsem zaplavená štěstím.. a slzy mě svévolně stékaly po tvářích…
"Jenny, jsi v pořádku? Stalo se něco?" Vyrušil mě hlas Davida… "Ne, Davide všechno je, jak má… a ještě lépe… Už dlouho se tě chci na něco zeptat, smím?" .. "Jenny jen do toho.. snad to zvládnu!" .. a úsměv mu hrál ve tváři.. "Davide, co máš v plánu, až se vrátíš z mise, až se vrátíš domů? Máš nějaké jisté místo v nemocnici nebo soukromou praxi?"….."Jenny ani jedno, ani druhé… odjel jsem protože pro mě nebylo nikde místo… a taky na otevření soukromé praxe jsem neměl prostředky. Kdo taky potřebuje chirurga, že jo? Každý jde se slepákem do nemocnice."…. podívala jsem na Davida zkoumavým pohledem a pak jsem vítězoslavně řekla: "Já!" ..
"Ty, Jenny?!" …Davide, ano já! Potřebuji skvělé lékaře.. obětavé…s praxí a jaká by mohla být lepší, než ta tady a pokud máš zájem, nabízím ti profesní uplatnění. Měl bys zájem?"

Jenny, no jasně a o co by šlo…nabízím ti místo šéfchirurga v nemocnici, kterou nechal postavit Michael…. možná, po našem návratu to už nebude trvat dlouho a nastoupíš!".. .. "Jenny, je něco, co bych ti mohl odepřít a něco, co by ten tvůj Michael nedokázal zařídit?... Copak tě můžu odmítnout? Ano, přijímám, Jenny, moc rád a děkuji!" …. "Nemáš zač, Davide… budu ráda, když vás tam budu mít všechny, jste jako moje rodina!" … "No, Jenny, ale vzpomínáš, nebylo tak po začátku, pěkně jsi mě utřela!" .. a zase ten jeho srdečný smích… "Jo, vzpomínám, zasloužil sis to!" ….
D

"Tak, Jenny, konec diskuze, nemocný na obzoru! .. Přicházela jedna žena s plačícím dítětem v náručí…

" Jenny, mohla bys mě, prosím, podat sterilní rukavice, tamhle na polici nahoře!" ..prudce jsem vstala a natáhla se pro balíček a v tom se mi udělalo nevolno a všechno se mnou zatočilo tak, že jsem zavrávorala a shodila kovovou misku, ještě, že mě před pádem na tvrdou zem zachytily pohotové ruce Davida. Probrala jsem se na nemocničním lůžku s nohama nahoře, které podpíral vystrašený David… "Davide, co se to stalo?" nechápala jsem… "Jenny omdlela si!" "Jo, asi jo, jen jsem se prudce zvedla.. a v tomhle vedru, není se co divit." .. "Ale no ták, Jenny, vedro zvládáš dobře.. a máš nízký tlak.." díval se na displej tonometru.. "Budu tě muset vyšetřit Jenny, nějak se mi to nezdá… ta tvoje únava.. mdloby, všimnul jsem si toho už před pár dny! Naberu ti krev a ta nám prozradí, co ti chybí.. nebo přebývá?"… jak to myslel, přebývá…?

"No, Davide, tak co mi je?" vždycky jsi takový chytrý a podezíravý?.. tak mluv, doktore, co mi schází?"

"Jenny, jak je to dlouho, co Michael odejel?" .. proč? To přece víš, zhruba sedm týdnů… Hm.. sedm týdnů… Prosím tě, Davide, co to má s tím co dělat" . "Hodně, Jenny, hodně…a kdy jsi měla naposledy periodu?" .. "Sakra, Davide, co je ti do toho??? To je moje věc, né…!!!!" naštvával mě tím, jak se dotěrně vyptává na mé soukromí a zneužívá toho, že je taky doktor…

"Jenny, je mi do toho hodně a nebuď na mě zase hubatá a nabroušená! " Davide, já nevím.. nevedu si v téhle pustině kalendář, jasný!.. "Co je jasný?" …. Do háje, tak řekneš už mi to teda ?" …. "Jenny, vážně tě nic nenapadá? Jsi taky doktorka a po čertech skvělá! A neříkej, že když tu byl Michael,že jste se obdivovali jenom krásám africké přírody?" …. "Bože, Davide, ty myslíš???????? a téměř jednohlasně z nás vyšlo TĚHOTNÁ??!!!"

"Ano, Jenny, jsi těhotná, gratuluju k miminku i k odjezdu domů!"… "Davide, to ne.. já už tu těch pár týdnu taky vydržím!"… Ne, Jenny to nejde, nemůžu tě tu nechat, je tu příliš rizik, jak pro tebe, tak pro to malé,… ale to ty víš sama nejlíp!" .. Takže, už abys začala balit, mamino! Budeš mít mimino!"

No, tak tomu říkám diagnóza! MATKA?!

Co na to řekne Michael? ….



Broučci moji, asi bych se měla omluvit, za to, že jsem Vás v jedné anketě, o tom zda Jenny odjede, nebo ne... ? Neúmyslně uvhrhla v omyl, hlasovali jste nejvíc pro: Odjede, ale vrátí se nemocná. Báli jste se o ní, ale já nemoha nic prozradit... je to krásný důvod proč se vrátit za Michaelem, nemyslíte ? Tak držte i nadále našim zamilovaným hrdičkám palečky..

Miki a jeho kuchařka, že by ???

18. března 2011 v 11:29 Překlady a články o Michaelovi

Kai Chase, osobní kuchařka, 2009 - kousek s rozhovoru

Flirtoval s vámi někdy?

Kai: Oh, ano, flirtoval, víte, svým vlastním okouzlujícím způsobem. Pamatuju si, že Prince přišel do kuchyně: "Táta chce vědět, kdy bude večeře?" Řekla jsem: "Večere bude hotová, v 18.30." "Dobře, až bude hotová tak můžete přijít a dám ji na stůl." Takže jsem v jídelně a servíruji nádobí a jídlo a kdoví, co ještě a on vešel. Dala jsem na stůj jídelní lístky, aby je děti viděly. Takže jsem opustila prostor a měla jsem na sobě uniformu kuchaře a vestu kuchaře, na zadní straně je trochu otevřená (rozevřená) vzadu zástěry. Takže mám bílé džíny a pamatuji si, když jsem odcházela, jen jsem se otočila a najednou "psshht", jeho hlava se otočila a to přímo na můj zadek. Byla jsem jako okaaaay. Dalo by se říci, že v tu chvíli Král Popu četl více než jedno menu ve stejný čas. Kai (směje se): Myslím, že ano.

MICHAEL JÍ NORMÁLNĚ NESTYDATĚ ČUČEL NA ZADEK, TŘEBA I PLÁCNUL..představa, že má u toho podobný výraz šelmy na lovu... no, tak neodolám!
Jako, Mikovi bych se nedivila, je to krásná ženská, ale jí jo! Jak to, že po něm nevyjela? Já ho u něčeho takovýho načapat, tak už mu kuchařka- nekuchařka nosím jídlo do postele a dohlídnu na si jeho tělesnou aktivitu, teplotu a režim... a hlad by měl, ale vždycky až po tom.....
Copak se dá něco takovýho přehlídnout... a představa, že ráno nakráčí na snídani spoře oděn, krásně by voněl...nebylo by síly, která by mě zadržela.. musel by si snídani pěkně "odpracovat"!

XXXIII. kapitola

17. března 2011 v 6:42 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

XXXIII. Viktoriiny vodopády a ....?

"Dobré ráno, můj princi!" dívala jsem se líně protahujícího se Michaela, který zíval jako lev po dobré velké hostině….

"Dobré??? Jenom dobré? .. "Jenny, nádherné a kouzelné.. si v něm ty…. Tolik bych si přál, aby bylo každý den!"… "Dobře, tak tedy nádherné ráno, princi….a neboj, budou taková rána… ještě tři měsíce a už se mě nezbavíš!"….. přetáhla jsem přes sebe lehkou kožešinu, ale Michael protestoval… že chce vidět divokou kočku, ale bez kožešiny… a začal mě pokoušet a brát mi jí….

Chyběli mi naše rozmíšky a strkanice, které vždycky skončili stejně, předehrou pro nádherné milovaní. Michael se z ničehož nic zarazil.. a zvážněl.." Jenny, kolik je hodin.. kde mám hodinky?" … "Michaeli, k čemu hodinky.. podívej se, jak je vysoko slunce!" … "No, tobě se to říká.. kde jen jsou!" a zběsile hledal.. natáhla jsem na sebe jeho košili a vykoukla před stan.. slunce bylo už docela vysoko.. vrátila jsem se do stanu a říkám… "Michaeli, může být něco po deváté hodině, ale spíš tak před půl desátou!" Michael ustal v hledání a díval se s otevřenou pusou.. a najednou našel hodinky a kouknul.. a začal koktat...
"Jenny.. jak to.. jak si to… jak to víš???? Je za pět minut půl desáté…" řekl s obdivem… a pak jen dodal… " Musíme sebou hodit, máme zpoždění!" .. jaké zpoždění, o čem to zas, sakra mluví… tady je čas relativní pojem… "Michaeli… o čem to mluvíš? My někam spěcháme?" .. .Jenny, jo, spěcháme.. letadlo tu bude před desátou a …"
Sbalit, rozloučit se… a letíme.. kam? To jsem se zase nedozvěděla, ale prý budu unešená.. ..no, přesně tak, si připadám.. Stejně si Michael v těch únosech docela libuje.. první v Neverlandu.. další od mého týmu a pořád se s ním něco děje… pořád má energii něco organizovat.. copak jí v noci nevydal málo?........

Letěli jsme skutečně docela dlouhou dobu… bylo krásné pozorovat divoká zvířata s ptačí perspektivy! Afrika má tolik tváří, ale tahle se mě moc líbí… a ne, jako ta ve slumech, ta je příliš krutá a bolestná.. ….
VV
Nacházeli jsme se někde na pomezí mezi Zimabwe a Zambií…. Všude byla zeleň a nádherná příroda… panenská a nedotčená…. A já měla pocit, že mi hučí v uších nebo mi nějak zalehly z hukotu letadla.. ale omyl..co to prý slyším za hukot… jsou Viktoriiny vodopády… několikrát jsme je obletěly a bylo to úchvatné…. Měla jsem srdce,až v krku… byl to pohled, který si zamilujete a do smrti na něj nezapomenete! Voda, která hučela,
padala dolů z výšky 108 metrů, a vy jste neměli šanci dohlednou tam, kde dopadá… nádherná duha, která se klene nad místem, kde je propast a do které padá voda … a její drobné částečky se mění v sytou a svěží mlhu.. vdechovala jsem tem krásný čistý vzduch… nasycený vůní pramenité čisté vody…. Co teprve, když jsem se s Michaelem ruku v ruce mohla projít v těsné blízkosti dravé vody… a obdivovat se té kráse zblízka… a pod malými vodopády ve skalách vedly i cesty, takže jste stáli a před vámi dolů na zem a do nedohledna padala voda.. jako ona sama tvořila závoj, který vás učiní neviditelným…

Po prohlídce, která nám zabrala většinu dne až do odpoledne, nás odvezlo auto kamsi… před nějakou loveckou chatu uprostřed nádherné přírody.. nikde ani živáčka… malé jezírko upravené tak, aby se v něm dalo koupat.. a nádherným malým vodopádem, který jakoby svému velkému bratru nechtěl zůstat nic dlužen…
"Michaeli, to je nádhera!" .. "Jenny". chytil mě Michael kolem pasu…. a roztouženě přitáhl na sebe… "máme celý den na to, abychom si užili klidu a jeden druhého….naší lásky!" začal mě divoce a vášnivě líbat… shodili jsme šaty a rozhodli se osvěžit a zchladit naše rozpálená těla koupelí v jezírku…. Nechali po sobě stékat pramenitou vodu a objímali se a líbali.. připadala jsem si, jako v ráji.. a na všechno, co jsem zde zažila bolestného, jako bych zapomněla. Jen Michael a já.. a naše láska, kterou jeden druhému dáváme.. a čím víc… tím jsme bohatší…. milovali jsem se tentokrát pomalu a něžně… a užívali si každý dotek… každé polaskání… a dopadající voda na naše těla měla blahodárné relaxační účinky…

Po smyslné koupeli … mě Michael vzal do náručí a odnesl do chaty… byla vykládaná ebenovým dřevem… a velice prostorná… Po večeři jsme seděli v proutěné sedačce a sledovali velkolepý západ slunce. Když Michael odpoutal svůj podhled od obzoru a zadíval se mi do očí….
"Jenny, ten pohled miluji!".. nevěděla jsem přesně, co myslí a řekla jsem: … "Michaeli já taky, západ slunce je prostě nádherný!" … "Jenny, ano, to je, ale nejkrásnější je ho sledovat v tvých očích…. v tobě mě potkalo nevýslovné štěstí a láska, po které jsme bytostně toužil… a našel jí v tobě!" s dojetím jsem poslouchala jeho slova vyznání.. jeho slova, která mluvila k mému srdci.. a z mého srdce vycházelo to samé…Michael strčil ruku do kapsy a pokračoval.. "Jenny, nedokážu si představit svůj život bez tebe a ani nechci.. není to možné, jsi pro mě vším! Miluji tě, Jenny …. a chci tě požádat o tvoji vzácnou ruku. Jenny, vezmeš si mě za muže?" ... vytáhl ruku a v ní měl zásnubní prsten, jehož diamant se lesk v rudé záři zapadajícího slunce…byla jsem dojatá tou žádostí a vyznáním, že jsem stěží přemáhala slzy …. "Ach, Michaeli, miluji tě a jsi pro mě vším! ANO, vezmu si tě, bude to pro mě velká čest a velké štěstí! Miluji tě, Michaeli!" .. po té mě navlékl prsten, který zdobil nádherný třpytivý diamant, mimo jiné, jak symbolické ... tato země je bohatá na jejich naleziště…. Ale já už svůj drahokam nalezla a mám - Michaela!

Který mě právě teď s radostí svírá v náručí a nosí na rukou..nepřestává líbat a něžně se se mnou miluje…do svítání… Není to jen smyslný akt našich těl.. ale i ztvrzení našeho zasnoubení….a za nedlouho se nespojí jen naše roztoužená těla, ale i životy.

Tak, jako jsme dávali sbohem zapadajícímu slunci… které přihlíželo naší lásce, tak jsme ho vítali , nazí, milováním unavení…. a krůček od toho, abychom byli spolu šťastní a celý život!

EARTH SONG BY SE MOHL STÁT HYMNOU PLANETY

15. března 2011 v 20:24 ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..

Tak, milí čtenáři,

jsem tu opět s další peticí za našeho Krále popu.Tentokrát se jedná o petici za píseň EARTH SONG, která by se mohla díky Vašim podpisům stát hymnou planety Země.

Určitě ji všichni milujete jako já, protože vystihuje vše, na co Michael Jackson chtěl v ní poukázat.

Jsem přesvědčená, že se připojíte a ztvrdíte tuto petici svým podpisem v odkazu a tím celosvětově podpoříme Michaelův talent a jeho prognostickou nadčasovost, která se tolik týká naší milované matičky Země.

Děkuji Vám všem..................Muscles/Marta

Odkaz na petici ZDE






DÍKY VŠEM ! ♥


XXXII.kapitola

15. března 2011 v 5:47 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Korunovace prince ze Sanwi.

Ráno tu bylo dříve, než jsme si stačili všechno říct.. a o všem popovídat… Michael vyběhl ze stanu a já se snažila zabalit sebou pár věcí… netušila jsem nic o jeho záměrech, byl tajemný, jak Zoro mstitel!
m
Na odlehlé pláni už na nás čekalo malé sportovní letadlo, které nás dopravilo na místo určení.. ovšem těžko byste hledali rozdíl mezi jednou plání. Na jejíchž okraji je Sahara od místa, na kterém se nacházíme teď… jen v dohlednu je vesnice dost velká, větší, než ta,ve které pracujeme…Jejími obyvateli jsou Tuarégové…obyvatelé Sahary, kteří se živí především pastevectvím.. .. jsou to dobrosrdeční a pohostinní lidé… i kdyby sami strádali, o své hosty se postarají….

Vstříc nám šel starý šedovlasý stařec s bohatými ozdobami kolem krku…. A vítal se s Michaelem, jako s rodným bratrem a zcela plynně s námi mluvil naší řečí.. .. s Michaelem mě udivuje spousta věcí… ale to, že má přátele v tak odlehlém koutě zeměkoule, by mě nenapadlo, ani ve snu…. Michael mě představil náčelníku kmene Sanwi, který zachovává zvyky svého lidu stejně tak, jako tradice už skoro po staletí a předávají se z generace na generaci….

Náčelník Akan uměl krásně a poutavě vyprávět, bylo pozoruhodné jenom naslouchat! Ne nadarmo se říká, že stáří bývá moudré… a u tohoto muže to platí dvojnásob. Bylo vidět, že si ho Michael váží a úcta byla oboustranná…. Večer jsme byli pozváni ke slavnostnímu rituálu a táborovému ohni, kde zasedala rada starších.. a to jsem ještě netušila, co bude následovat…

Všichni kmenoví osadníci se na tu oslavu patřičně oblékli, dlouhé pláště sahající k zemi.. a spousta nejrůznějších ozdob, která zdobila nejen jejich obličeje, tváře, ale také přívěsky a zlatý trůn……. Stále jsem napjatě čekala, že uvidím opravdového prince… a loktem jsem ďoubla do Michaela sedícího vedle mě..
M

"Michaeli a ty toho jejich prince znáš osobně? ¨".. byla jsem tak zvědavá.. a celá situace a připravovaný rituál mě rozechvíval.. všichni byli tak slavnostní.. a vážní… a já jen čekala .. kdy onoho prince uvidím a jaký asi bude….
Michael mě stačil říci jenom… "Vydrž lásko, brzy ho poznáš, jestli ho tedy vůbec poznáš?" .. a strašně se culil, až mu koutky cukaly… … a dělal si legraci z mé nervozity a zvědavosti.. no, řekněte, vy byste nebyli zvědaví.? Byli určitě byli.. stejně, jako já!

Když tu k němu přišli čtyři polonahé dívky a vedly ho před náčelníka.. Akana, který pokynul rukou a jeho pomocníci začali Michaela strojit do pestrobarevného pláště..… a ony spoře oděné dívčiny ho vedly ke trůnu, na který se Michael posadil.. po té ho začaly ovívat.. a Akan k němu přistoupil a na podušce nesl barevnou čapku a zlaté žezlo…. Čapku nasadil Michaelovi na hlavu… a do rukou mu dal žezlo… a vyslovil v domorodé řeči… něco jako zaklínadlo s novým jménem… Amalaman Anoh, podle jednoho z dávných princů jejich království….

Měli jste Michaela vidět…. jak si to užívá… a jedním očkem po mě pomrkává.. jenže jedna skoro nahá "ovívačka" si jeho posunek špatně vysvětlila.. myslela si totiž a v tom je ta potíž, že to bylo na ní… a začala se na Michaela lepit ještě víc… nevím, co se to ve mně ozvalo… že by žárlivost?!"
1

Pak následoval tanec svobodných dívek a jinochů za zvuků bubnů, bonga a jiných nástrojů, které nedokážu ani identifikovat a Michael, vlastně princ ze Sanwi, si to náramně užíval!
Musela jsem se smíchem odvracet tvář, když jsem viděla, jak mu zpoza královského pláště čouhají nohy s jeho černými mokasínami a bílými ponožkami, které si po začátku jen přidupávaly do rytmu, ale pak mu neposedně začaly poskakovat, až ke kolenům … a celá situace ještě gradovala tím, že tak nějak celý princ ze Sanwi.. začal se na svém královském trůně vrtět tak, že mu padala čapka z hlavy.



pCelá slavnost byla krásná.. ..hudba, tanec.. zpěv, pokračovala pak u velkých táborových ohňů, na které jako důkaz své mužnosti mladíci pouze v bederní roušce přeskakovali oheň... Naklonila jsem se k Michaelovi a řekla, že pochybuji tom, že je to na důkaz mužnosti,.. ale jsou na nejlepší cestě, jak o tu svoji mužnost a chloubu přijít! :o)

Michael se sice hihňal, ale pak jen řekl, jsem postižená svým povoláním… ale když si ono nebezpečí představil, tak řekl jenom "AÚÚ" .. no a pak se nemá chňapat v rozkroku .. jako zástupce mužského pohlaví jistě sdílí velkou solidaritu!

Potom ale udělal něco … což jsem pochopila okamžitě, po čem jsem celou dobu toužila a čekala na vhodnou příležitost! Zvedl se, vzal mě za ruku a odváděl do našeho stanu, který byl vyzdoben kožešinami… a kolem kterého hořely ohně…
Sotva jsme do něho vešli… vrhli jsme se na sebe s hladovostí a bytostnou touhou po milování…skoro celé tři dlouhé měsíce, co jsme byli od sebe odloučeni, celá dnešní slavnost… a onen rituál.. hořící oheň… mladá polonahá těla…. to vše nás spalovalo a vyburcovalo k divokému milostnému výpadu… Najednou jsem pod sebou ucítila tvrdou zem pokrytou teplými kožešinami a horké Michaelovo tělo, které se tiskne k tomu mému tolik po něm toužícímu… siluety dvou milujících se těl vrhaly svůj stín na stěnách našeho stanu…. a naše milostné vzdechy tlumila hudba z nedaleko končící se oslavy…

Těla nás obou byla horká a rozpálená jako písek Sahary v poledním žáru…. a naše milostná touha byla neuhasitelná, jako žízeň, kterou pociťuje poutník, jež kráčí po poušti a zoufale hledá oázu… dokud nepadne vysílením a vyčerpáním.

Když jsme unaveni a lesknoucí se potem odpočívali v objetí a v měkkých kožešinách, bylo mi jasné, jak strašně mě budou tyto chvíle chybět, až Michael odjede, ale teď chci žít pouze přítomností… pouze se svým princem ze Sanwi… a králem mého srdce!

XXXI.kapitola

13. března 2011 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Slzy štěstí…

m
Pootočila jsem se a jak v nějakém zpomaleném filmu mi docházelo, co se právě stalo…. Nebyla jsem si jistá že se mé smysly nezbláznily…nebo to není fatamorgána, ale stál tam.. sluneční brýle…. klobouk… a zářivý úsměv… Jak na povel jsme se rozběhli jeden druhému vstříc….

Běžela jsem, jak s větrem o závod, můj běh se podobal běhu dlouho hladovějící šelmy….Na půli cesty jsme si padli do náručí Michael se mnou točil a já brečela, jak malá holka… dojetí bylo na obou stranách.. chvěla jsem se mu v náručí…. A po té se naše rty znovu setkaly…polibek nebral konce a všechno se kolem mě točilo… byla jsem šťastná, že ho mohu objímat a tisknout se na jeho tělo….mezi polibky jsem se mu snažila říci své pocity.. stejně, jako on mě…

"Michaeli, ani nevíš, jak jsem šťastná, že jsi tu!... právě teď!"…."Jenny, lásko, co se děje, proč si před tím plakala?".. řekl starostlivě, vzal moji hlavu do svých dlaní … a já se vzmohla jen na vzlykání .. "Michaeli, protože… v mém … náručí… zemřelo … další .. dítě… a já ..mu nemohla pomoci!" zavzlykala jsem a jen vnímala Michaelovo objetí, které zesílilo…chlácholil mě, hladil… všechno to, po čem se mi tolik stýskalo a co jsem bolestně potřebovala…bylo tu…

Když jsem se jakžtakž uklidnila, zeptala jsem se já.. Michaeli, ale.. co ty děláš v Africe? Jak to děláš, že jsi vždycky ve správný okamžik na správném místě?".. "Jenny, náhodou jsem jel kolem… a řekl jsem si, že se zastavím!".. a zase ten jeho neodolatelný úsměv a smích… který mě léčí i uzdravuje..
d
"No, ták, Michaeli, žerty stranou…" "Dobře, Jenny, řeknu ti.. strašně se mi po tobě stýskalo, že jsem si naplánoval cestu… za tebou a spojil ji i s další návštěvou. Mám zde přátele mezi domorodci."… dívala jsem se na něj dost nedůvěřivě, že se začal zase uculovat.. "Jenny, vážně mám…seznámím tě s nimi… a hlavně je to pro mě jako vrátit se ke svým kořenům, Víš přece, že moje nejoblíbenější hudba je africká. Tady se hudba zrodila. Afrika je kolébkou hudby, světové hudby."( Michaelův citát)
Věřila bych mu v tento moment cokoliv, i kdyby to pravda nebyla, ale Michael by mně nikdy nelhal…

Ruku v ruce jsme odcházeli do naší polní nemocnice, Michael se snad zajímal o všechno…. Jak zde lidé žijí, co jim schází, jaké mají děti zdravotní potíže.. prošli jsme i vesnici… a její bídné životní podmínky… Pevně jsem svírala Michaelovu ruku, protože to, co viděl jím otřáslo stejně, jako mnou, když jsem to viděla poprvé…. Když jsme se vraceli do naší polní nemocnice, řekl jen..

"Jenny, TO SE MUSÍ ZMĚNIT! A mě bylo jasné, kdo to změní a jak to změní…. Bylo jasné, že on sám… a s naší pomocí…


Dokonce jsem Michaela seznámila se svými kolegy…. kteří na něj nereagovali jako na známého umělce..ale jen jak na člověka, i když ho nebylo třeba představovat… jen David se divil, že mojí známostí a láskou je právě Michael Jackson.. prý by ve mě takový potenciál nehledal…a nediví se, že jsem ho tak razantně odbyla….

Michael jen na mě po očku šibalsky pokukoval… Odpověděla jsem mu v žertu, že asi nečte bulvár a tam toho před časem bylo plno…. David i ostatní mí kolegové jsme strávili po dlouhé době příjemný večer a Michael nelenil a začal plánovat… školu pro děti, dětský domov, nemocnici… nutný základ pro přežití lidí zde i z okolních vesnic… sice nejbližší vesnice je asi 50km odtud…. Ale to prý není problém… a vůbec pro Michaela není skoro vůbec nic problém. Začínám si zvykat…

Když jsme byli konečně sami v mém stanu, objala jsem Michaela a nechala se opájet jeho vůní… jeho polibky…. tu noc jsme si měli o čem povídat….a povídali skoro až do rána. Tísnili se na úzkém lehátku a v objetí na pár hodin zdřímli. Dokonce mi Michael domluvil s mými kolegy a za mými zády … třídenní volno. No fajn, mám tři dny volna.. po třech měsících tvrdé dřiny..ale nelituji ničeho, i když život je tady tak těžký.

Michael všechny mé námitky, že nemohu svůj tým nechat na pospas a užívat si volna… odbyl monologem a konstatováním….. "Jenny, miláčku, musíš si udělat nějaké volno, abys dál mohla fungovat…a neboj se.. zařídím něco i pro tvé kolegy a ve volnu se vystřídáte.. ale ty jsi na řadě jako první… protože jsi moje a strašně moc tě miluji.. takže ráno vyrážíme.. má k dispozici malé letadlo, a posádku, malou ochranku… k čemu tady tolik bodyguardů.. když je tu pustina a je to zvláštní, ale připadám si tady svůj a svobodný."

A potom mu něco rozmlouvejte.. vysvětlujte, stejně si prosadí svou. Sotva někam přijede, už organizuje.. a po jeho boku jde všechno jinak, než byste si kdy dokázali představit….

Tak jsem zvědavá, co se bude dít? Vy také, nemýlím- li se....?

Miluju je OBA!

12. března 2011 v 6:30 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Vždycky jsem ho milovala, už jako malá.. ano, byl mojí láskou a byl to E.T... byla jsem z něj tak nějak krásně smutná, byl ošklivej, až byl krásnej, děsně hodnej, milej... fandila jsem mu, aby ho nenašli a přála mu, aby se vrátil domů... i když to znamenalo loučení, které nemám ráda.

E.T. měl moc uzdravovat a léčit.. tak, jako Michael, celou svou existencí, celou bytostí... jestli se chcete vrátit do dětství a zaposlouchat se do nádherného Mikova hlasu... tak mě, prosím, následujte, vyplatí se vám to! A bude se vám jistě líbit...

Nezapoměňte snít, NENÍ TO TĚŽKÉ !

Klidně mi do komentíků napište jak ta píseň i video na vás působí, docela by mě to zajímalo, jestli to máme podobně, nebo teba i stejně! Díky ♥


A překlad písně najdete ... ZDE ... výstižné, procítěné a krásné, nemyslíte?