Duben 2011

Jen pro otrlé - Čarodějnice & "Tanec" WOO-DOO !

30. dubna 2011 v 9:45 ◘ Různé
Přiznejte se! Která jste natočila tohle video? Hmm, no..??? ♥ Ale bavím se, ... i když je to fakt síla! Na jednu stranu má odvahu ženšťina jedna! A počkejte si, jak to rozjede, budete valit oči! Jen mě štve, že jí k tomu hraje Miki, ..ale zas třeba po tomto heroickém výkonu padne vyčerpáním a bude klid! Tak držte rytmus dámy!!

* * *
Dá si někdo dobrý, šťavnatý otrávený jablko?? Například.. Laidy45 ! 20


Rozluštění hádanky..

29. dubna 2011 v 18:16 ◘ Různé
Děvčátka, mám z vás radost!!!Nenechaly jste se nachytat, jste vážně skvělé!!

Onen pán z gifka, NENÍ samozřejmě Michael, ale nějaký jeho dvojník - Španěl Carlo Riley. Já ty dvojníky fakt nemusím, ale tenhle se docela povedl.. .. asi vyrazím do Španělska.. :D Působí docela věrohodně, že jo, až na pár maličkostí.. (správně jste je odhalily), která stejně maskuje.. oči, ústa.. ruce.. a snubní prsten na něm…Ano, Loui, Michael nosil snubní prsten…

Hlavní indícií, že to není Michael, je onen plakát za ním.. MICHAEL JACKSON 1958 - 2009 , což není fyzicky možné..
Máte úžasný postřeh a hlavně máte Michaela nastudovaného i od hlavy ..
Jste vážně skvělý tým… každá našla něco, každá vaše pochybnost, byla oprávněná.. GRATULUJI VÁM !!!



No a tady je ten Carlo Riley

Hádanka, pro všechny, kdo chtějí hádat!

28. dubna 2011 v 5:50 ◘ Různé
Mám pro vás hádanku! Co říkáte na toto gifko? ... Napište mi, co si o něm myslíte, případně, kde bylo pořízeno,.. nebo cokoliv vás napadne a vaše bystré oko to zjistí.. Jsem moc zvědavá na vaše postřehy... Komentáře nechám otevřené pro vaši případnou debatu.. a já se pak vyjádřím k tomu, co bude nejblíže pravdě..
A ještě jedno sdělení : Pro ty, kteří se těší na novou povídku, nebo jí snad už vyhlíží, tak v neděli po ránu tu máte první dílek, ale v sobotu nás čekají ještě čarodějnice a věřte mi, to bude zběsilá jízda... tak se stavte, myslím, že nebudete litovat, tedy, v to doufám !!!

Krásné, smyslné ...

27. dubna 2011 v 14:27 Videa, která stojí za to vidět! ♣
.. a těžce sexy video. No, není dokonalej? Krásnej a splavenej? Myslím, že spousta z nás bude šílet, viď Loui.. ♥
Na 1.09 se mám chuť zahryznout.. vrrr! Sice jsem to video už tady jednou měla, ale neokouká se, že ne??


Přistižen !!!

26. dubna 2011 v 5:56 ☺☻ Zajímavé fotky
Ha, Miku, mám tě! Stejně vím, že jí koukáš přesně tam, kde se jí dvojí hruď a dekolt zdobí kamínky.. co to tvoje povytažený obočí, hmm ?
Tak si říkám, že Michael nosil ty brýle na obranu žen, aby je nepropálil svým uhrančivým pohledem. Jo a ještě, nemůžu z těch ozdob kolem pasu, řetízků, hlavně z toho uprostřed. Normální provokace, že jo, holky ? A upoutávka pozornosti!

Poezie, nebo sny? Kéž by, skutečnost!

24. dubna 2011 v 9:03 ◘ Různé
Tuto úvahu jsem našla na jednom webu, už ani nevím, na jakém, prostě MĚ OSLOVILA ta myšlenka, která je mi velice blízká a se kterou se ztotožňuji nejde jen o SNĚNÍ... Tak nějak ta slova plně vystihují MICHAELA, KTERÉHO SI NOSÍM VŠUDE S SEBOU A PROMÍTÁM SI HO DO VŠEHO ! Našla jsem k tomu i vhodné videiko, tak NEZAPOMÍNEJTE SNÍT... o tom všem, co je zde napsáno.. a třeba se něco stane skutečností.
P.S. Napsal to nějaký mladík! Skoro bych podezírala Michaela, že to psal ON sám, je to krása!
PŘÍLIVOVÁ VLNA
Sním o přílivové vlně. O přílivu lásky. Je silný. Ne. Je mnohem silnější, než, se kdy odvážila kterákoliv bytost představit. Lidské slovo je neskutečně slabé na to, aby sílu této energie zvládlo popsat. Jaká je to síla? Je to jako… Je jako… Jako…
Jako slza štěstí, jež nečeká na souhlas víček, neboť si nemůže pomoct. Jako šplouchnutí plodové vody v lůně kolem rtíků človíčka, který se usmál. Jako pevné objetí vojáků dvou znepřátelených armád. Jako vánek po motýlím křídle, které zjistilo, že se otvírá voňavý květ. Jako pohlazení od rodiče, jenž právě odpouští vrahovi svých dětí. Jako zlomek času, vyplněný úlevou od nejkrutější bolesti. Jako vzrušení, jenž se zmocní holubice, když ptáče klepne na skořápku. Jak tučné sousto po měsících hladovění, jak hluboký hlt v žíznivé agónii. Jako paprsek Slunce po atomové noci. Jako tonoucího hluboký nádech. Jako pád mříží v temné kobce. Jako první tón v neslyšícím uchu, jak svit Měsíce pro nevidomé oko.
Tak o tom často sním...


NENÍ NIC KRÁSNĚJŠÍHO, HŘEJIVĚJŠÍHO, NEŽ MIKŮV ÚSMĚV... a k tomu ta slova, jde mi to k sobě!

Přeji vám všem krásné Velikonoce, hodně radosti ze života, která vychází z Vašich srdíček a obdarovává všechny kolem Vás, včetně Vás samotných...♥
Ať nepřestáváte žasnout, nad barevností a krásou probouzejícího se jara a usmíváte se jako sluníčko, které dává sílu, život, hladí svým hřejivým životadárným dotekem...

Vaše Zuzy

Klikněte si na zajíčka, stojí ta podívaná za to!


Není reklama, jako reklama..

23. dubna 2011 v 9:06 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Tak toto je reklama, která podporuje operátora mobilní sítě, s tématem Thriller-u, která je v Argentině nesmírně populární. Mě se ten nápad zamlouvá.. V létě si to střihnem na pláži taky! :-)


Skvělé video..

21. dubna 2011 v 21:52 Videa, která stojí za to vidět! ♣
..skvěle udělaná montáž. Všechny pohyby a zvuky na sebe dokonale navazují Na 1.31 jak se začne točit.. mám pocit, že se zavrtá do země jako vývrtka. Užijte si geniálního mistra tance a pohybu, našeho Michaela!♥


Je hravý, dravý,.. sexy a náš..!

20. dubna 2011 v 18:30 ☺☻ Zajímavé fotky
No, tak toto gifko mě dostalo! Jak si jí pěkně suvérenně přitáhne na sebe, s jakou samozřejmostí jí vnoří ruce do výstřihu za účelem... úpravy mikrofonu, co by taky jinýho upravoval, že ? Škoda jen, že tam není pokráčo, ale my si ho domyslíme, že jo děvčata??? Nebo, že to mělo dohru za tou zástěnou...

AKCE vyvolala REAKCI !

19. dubna 2011 v 20:19 | Marta |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Tak a mám tu pro Vás další příspěvek od Marty/Muscles...

Možná jste to četli, možná ne, ale to co napsal jeden bulvární plátek, (Rytmus života) je to do nebe volající! Nelze to mlčky přejít! Myslím, že i Hanylen měla na blogu o tom článek. Přidávám svůj rozhořčený hlas na adresu tohoto časopisu a skvělou reakci od naši Martičky a tleskám jí a děkuji, že nabídla svoji reakci na tento blog.
Marti, DĚKUJI Ti, protože Tvoje reakce by zasloužila metál! Díky, že se biješ za Michaela a jeho děti, jeho největší poklady! Díky!
Vážení čtenáři a čtenářky,

asi jako Vy, tak i já jsem četla článek z Rytmu života, o kterém se zmiňuji ve své stížnosti šéfredaktorce níže uvedené. Nemohla jsem se smířit s tím, abych se těchto, pro mě tolik milovaných dětí Michaela Jacksona, nezastala a nechala tak volně působit a šířit lži, kterých se uvedený časopis dopustil. Jak je níže uvedeno, odeslána moje stížnost byla dne 14. 4. 2011, ale dosud mi nebylo odpovězeno. Ani nečekám, že bude, ale kdyby náhodou se stal zázrak /podle mého názoru se jim zřejmě sejde více stížností/ a někdo z redakce uvedeného časopisu by mi odpověděl, budu Vás ihned informovat. Věřím, že i Vás tento článek nadzvedl ze židlí. Pro ty, kteří ho nečetli:

JACKSONOVY DĚTI - SPRATCI K POHLEDÁNÍ
Král popu své děti rozmazlil. Babička Katherine s nimi teď prožívá peklo. Katherine si s dětmi už neví rady. Prince a Paris jsou sobci a chtějí mít vše, co vidí.
Po smrti MJ byly jeho tři děti Prince I., Paris a Prince II. svěřeny do péče zpěvákovy matky Katherine. Není pochyb o tom, že je Michael rozmazlil, ale kdyby viděl, co předvádějí nyní, nejspíš by byl sám v šoku. Zejména obě starší děti, Prince a Paris, se chovají, jak utržené z řetězu….prozradil rodinný zdroj. Paris se snaží vydupat si vše, co vidí, a když jí to babička nechce pořídit, začne vřeštět, že tatínek by jí to určitě koupil. Prince má zase rád hlučnou zábavu a petardy a je mu jedno, že svou "zálibou" obtěžuje okolí.
Babiččino trápení ještě nekončí. Babička je z vnoučat "na prášky"a jen se bojí, až do puberty přijde nejmladší vnuk.

XXXXVI.kapitola

18. dubna 2011 v 6:07 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Hádky nebo hrátky?

" Michaeli? Co to, prosím tě, s naším synem zase v té koupelně vyvádíš?"…"Jenny, já.. spíš ,co on…. Se mnou!" …….Z koupelny se ozývalo velké šplouchání…chichotání…. nemůžu za to, že má rád vodu… je celej po mě!" .. No, to tedy je! …. Sice mu jsou dva roky, ale na lumpačiny si jich užije, někdy mám pocit, že mi můj manžel ještě pořádně nevyrostl z dupaček..

" No, to máš tedy pravdu…".. cos říkala… Jeeeenny, neslyším tě, Princ si strašně nahlas zpívá…"

"Aháá, tak zpívá… hmmm, no, ještěže to uznáš!".. "Co… ? Neslyším tě.. no, tak Princi, nech tu kačenku…nech jí plavat po vodičce…. Princi.. nééé, ten špunt ne.. ne..vytahuj….. jinak jsme na suchu… né…. Princi, to ne.. …no táák… no a kačenka je na suchu…sem ti to říkal… Jenny, už jsem se vykoupali… a máme hlad…. velkej, že jo.. ty naše zlatíčko!" a jako stereo se ozvalo… "Jóóó máme .. mamííííí, papůůůů…." A ve dveřích stál zmáchaný Michel s pěnou na hlavě a ve vlasech, z Prince koukal z pod osušky jen oči a nos… a děsný smích, který je od obou dvou tak nakažlivý.. No, můžu já se na ně zlobit?....

No, řeknu vám, že být matkou a manželkou, je docela akční poslání..…. a když se mi zasteskne po nemocnici.. prostě seberu Prince, dám ho do dětského koutku v nemocnici, kde se mi o něj postarají… a jdu se věnovat lékařské profesi, aspoň, když Michael koncertuje…. Nebo za ním zajedeme…oba dva….. ale nejvíc je nám dobře v Neverlandu, doma. Když se Princ batolí po trávníku a raduje se z toho, co mu jeho domov nabízí…. a my s Michaelem sedíme na lavičce a pozorujeme jeho úspěchy a pády… a společně se z nich těšíme nebo chlácholíme, když nejde tak, jak si naše dítko přálo …. a dává to na srozuměnou usedavým pláčem…
"Miku, dneska hlídáš Prince ty.. já musím do nemocnice! Nebo, mám říci babičkám..? " … " Ale Jenny, to přece nemusíš dělat… nechci, abys pracovala…. Jednak to není potřeba a za další.. je mi smutno, když tu nejsi se mnou,.. chci tě mít doma…"

…. Nenechala jsem ho doříct…. objala jsem ho a umlčela polibkem.. tedy osvědčenou metodou, jak zabránit jeho dalšímu domlouvání… zná mě, jako já jeho..! Líbí se mu naše "hádky", které se mění v milostné hrátky, protože všechny skončí pokaždé stejně… když se jeden druhého snažíme umlčet… odzbrojit... oddáváme se celým tělem.. Náš intimní život je, stále aktivní… miluji ty naše něžné předehry a divoké milování.. nebo naopak… ale dnes ne, dnes musím skutečně do nemocnice… ne, jako lékařka, ale jako potencionální pacientka, čekatelka….

"Miku…. Nerada ti kazím tak důležitou chvilku, ale já opravdu musím do nemocnice!.. Ne… Miku, ne… vrať mi to, nemůžu jít přece nahá… nech toho… já přece jenom zavolám babičky… protože, chci, abys šel se mnou!" … dívala jsem se do jeho touhou zastřených očí, cítila jeho zrychlující se dech, jeho malou vůli přestat, protože jeho vzrušení bylo velké a nepřehlédnutelné …. A mezi polibky se mě snažil říct, že nemocnice nesnáší… i když je jim vděčný, že mě tam potkal… no, co, chvilku ještě počkají.. jsou to naši přátelé…

Miku, už dost… dívej se, jak jsi mě zdržel.. .. byla jsem objednaná.. . už ti to mohlo stačit… .. a vrať mi tu halenku…" vytrhla jsem mu své svršky z ruky, kterou schovával za zády… "Jenny, jak objednaná, tobě něco je?" .. konečně zpozorněl… "Michaeli, je a není.. ale to se nedozvíš… když mě nepustíš… vidíš tohle.. natáhla jsem se na noční stolek a s kosmetické taštičky vyndala těhotenský test…. Víš, co znamenají ty modré proužky tady?.... jsem těhotná"… řekli jsme oba dva naráz….

"Ach, Jenny …. Nemůžu být šťastnější!" Objal mě a dál líbal.. jen jeho polibky se změnili… nikoliv on sám… byl něžný a tolik vděčný…. a šťastný… Princ bude mít sourozence…

Ano, naše rodina se rozroste o dalšího člena. A necháme se jistě překvapit, zda to bude holčička nebo kluk, ale něco vám prozradím… jestli to bude holka, tak na ty dva naše rozpustilé chlapi budeme dvě… No, ale je ještě příliš brzy na to, to zjišťovat. Bereme to s Michaelem jako velký dar a požehnání.. a než to pronikne na veřejnost, budeme to držet přísně pod pokličkou… ale vám jsem to říci chtěla, protože vy jste můj příběh četli téměř od samého začátku.
Chtěla bych vám popřát… abyste nikdy nepotřebovali mých služeb nebo jakéhokoliv lékaře, mé specializace…a byli zdraví …. a vůbec nikdo z vaší rodiny a už vůbec žádné dítě na světě nebylo nemocné.

Jedinou medicínu, kterou vám chci na závěr mého a vlastně našeho příběhu naordinovat, je LÁSKA, KTERÁ LÉČÍ A UZDRAVUJE! Můžete být lékařem i pacientem zároveň a obojí vám bude příjemné…

Nechme se léčit láskou, uzdravujme láskou… a vše, co nás potká a je to dobré nebo ne.. přijměme s láskou a pokorou…a trpělivostí, které se musíme učit a nemusíte jako já, jet do Afriky, ale stačí žít "jen" obyčejný nebo i všední život ze všemi povinnostmi a starostmi. Věřte mi, život sám o sobě není lehký.. tak uzdravujme svět a začněme s tím u sebe a ve svém blízkém okolí….
Za sebe a za Michaela a naše děti, vám přeji hodně síly, ještě víc opravdových přátel…. abyste dokázali změnit to, co změnit lze… a to, co nelze nebo nemůžeme ovlivnit, abychom přijímali tak, jak život přináší… ….možná nás to má posílit pro sebe nebo pro druhé….
Tak, nezapomínejme…. Láska má mnoho podob…mnoho tváří…. a lze ji vyjádřit mnoha způsoby, tolika, kolik je lidí kolem nás…. A možná, právě teď někdo čeká na vaši léčbu a všimne si, že i vy potřebujete uzdravit…. Nebraňme jeden druhému…. A NECHME SE UZDRAVIT LÁSKOU… začněme hned s tím, koho máme právě vedle sebe.

Díky za to, že o tom právě teď možná přemýšlíte..váš Michael, Princ Michael, Jenny …………… a…. Zuzy
Tak, zlatíčka, už je zase konec povídky, děkuji všem, kteří ji četli a fandili našim hrdinům Jenny a Michaelovi. Pokaždé, když končím nějakou povídku, je mi smutno po povídkových postavách…a taky si říkám, Zuzy, vyčerpalas zásoby nápadů.. a kdo ví, zda bude další povídka, někdy.. ?? Tak nějaký čas dám oddech a když se přihrnou další myšlenky, tak je začnu sázet na papír… a pak je z toho tohleto.. (Prozradím, že mám pro vás v šuplíčku ještě jednu povídku, v pořadí pátou, ale na další se zatím opravdu necítím, jak časově, ani, co se týká nápadů...no, uvidíme)
Tak, ještě jednou všem díky, za čtení a komentáře… pá, mám vás všechny ráda…

XXXXV.kapitola

15. dubna 2011 v 5:55 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Když spí, ani nezlobí…

Ležela jsem na pokoji, který Michael zaplnil květinami a hračkami…. Vedle v postýlce spinkal náš syn… a … Michael?.... ten spal na vedlejším lůžku! Byl nějak zmožen celým tím okamžikem zrození, tak trval na tom, že první noc se svým synem stráví tady v nemocnici a s námi. Odmítl nás opustit, byť by to bylo na maličkou chvilku a nechtěl se jít domů ani vyspat…. Škoda, že to má tak daleko, že? Znáte ho, jaký je to paličák! Nebo že by mi po tom všem nevěřil?

Dívala jsem se na našeho spícího syna i na Michaela…. Byli oba tak sladcí, když spí……. a tak si podobní…dokonce, ani nezlobí… obešla jsem je, každého pohladila a políbila…. ovšem malý se nevzbudil, za to Michael ano….

"Jenny? …. Jak to, že nejsi v posteli?" … "Dobré ráno, Michaeli…. taky tě miluju!" …. "Ale Jenny, to já tebe víc, nezlob se.. dobré ráno… ale po tom, co jsi vyvedla včera, se nediv, že mám strach… a David mi všechno řekl, víš, jak mě to vyděsilo, víš, jaký jsem měl strach..?" … Přilehla jsem si k němu do postele a on mě opatrně objal a přikryl dekou…. "Michaeli , já vím… ale neměla jsem jinou možnost, dojít si do nemocnice porodit.. a vidíš, bylo mi to ku prospěchu.. malý na svět pospíchal… a bylo to hned…. Jinak bych tady hekala ještě teďka. .. Tyyy.. Michaeli?... Řekl jsi to Mary a Olívii?"…." Já jen, aby ty dvě nevyhlásily pátrání přes FBI!" … "Jenny, buď bez starosti, volal jsem jim… a odpoledne je tu máš obě… a připrav se, láteřily ještě hůř, jak já!!.... "Ještě hůř?... no, nazdar, tak to se mám na co těšit!" …

"Jenny, bylas naprosto skvělá…. Jsi strašně silná žena a to nemluvím jen o tom, že sis došla klidně po svých porodit, ale celou tu dobu ses držela statečně! Já se musel tak přemáhat, aby mi nohy nevypověděly službu….. a taky jsem byl návalem emocí plně zmožen a přemožen, byl to nesmírně silný zážitek, na něj nikdy nezapomenu, ale tys to poznala, že jsem naměkko, že jo ?" … "Michaeli, poznala…. A víš, co mě to připomnělo? Naše první setkání a taky v nemocnici!" …. Michael se přitulil blíž a stále mi děkoval za krásného a zdravého syna…..hladil a líbal moje ruce a společně jsme se dívali směrem k postýlce, kde se probouzí náš synek .. a začíná plakat. Michael mi nedovolil vstát… došel k postýlce, vzal svého syna do náručí a chodil po pokoji a hýčkal ho..a zpíval mu konejšivým hlasem, krásný pohled…malý se uklidnil a skoro, jako by rozuměl každé melodii… a všemu, co mu Michael říká, když mu přejel prstem po malých rtících.. okamžitě se Princ chopil svojí šance…. a začal sát. Michael byl rozrušený jak dítě u stromečku a zářil štěstím… pokládal to za něco vyjímečného.. musela jsem mu ale zkazit radost ..

"Michaeli, jistě tvůj syn je a bude výjimečný, ale to dělají všechny novorozenci a není to nic jiného, než sací reflex! Jenže z tvého prstu nic nepoteče… a jeho bříško je hladové… podej mi ho, nakrmím ho!" Podal mi syna do náruče a já ho začala kojit… a Michael vše sledoval s hořícími tvářemi…

"Jenny, neznám krásnější pohled, než na kojící ženu a matku… matku mého dítěte.. a na ženu svého života. Skoro našemu synkovi to krmení závidím!" řekl….. a kousal si šibalsky spodní ret….a dál sledoval aktuální dění u mého prsa……. " No, Michaeli, ty a závidět? …, To nejde dohromady!"…. a když se ozývalo od mých prsou spokojené a hlasité pomlaskávání… museli jsme se usmívat… s tím, že to bude velký jedlík, ale v tom po Michaelovi nebude!

Přišlo mě ten den navštívit spousta lidí, kolegové v čele s Davidem, který všude vykládal, že jsem si k porodu sama došla…. a má opravdu skvělý vypravěčský dar.. se sklonem k přehánění. Pak tu byly maminky Mary a Olívie.. které chovaly svého prvorozeného vnoučka…. A Mary plakala a nebyla k utišení, vzpomněla si totiž na to, jak mě musela opustit…. ale to je už dávno za námi. Pokoj byl plný lidí……… lidí, kterých si vážím pro jejich dobré srdce… protože je miluji a jsou mojí součástí…..

Užívala jsem si to štěstí s naším synem v náručí a s Michaelem po boku…. Mám skvělou a velkou rodinu, která při mně stojí, miluje a pomáhá, jak jí síly stačí.. a na našeho syna bude třeba hodně síly, bude totiž celý po Michaelovi… a uznejte na ten temperament, abych měla nervy … jak ocelová lana…. A co teprve, až se začne batolit, běhat… nebo, že by rovnou přešel do měsíční chůze… do Moonwallku?

Ať, či, tak nebo onak… já si je ohlídám oba dva! To mi věřte, jakože Jenny Jacksonová se jmenuji….

BLOG a jeho jeden první rok…

14. dubna 2011 v 5:59 ◘ Různé

... Je mu dneska přesně jeden rok, co se "narodil"

Tak, už je to tak! Před rokem, 14.dubna, jsem bez jakýchkoliv zkušeností, založila tento blog a o den déle přidala svůj první článek…přesně 15. dubna 2010 v 17:46

Nepřála bych vám vidět ty nervy kolem toho.. já, amatér a technický antitalent, ale prokousala jsem se… Vždycky pracuji pokus - omyl.. a učím se za pochodu a celý svůj život.

Za ten rok jsem uveřejnila spoustu věcí kolem Michaela.. a hlavní důvod, proč jsem blog založila, byla v mé hlavě rodící se povídka - Křižovatky osudu( a po ní i další..) a velká láska k Michaelovi, která tu byla dávno…dávno… před tím, než spatřil světlo internetového světa tento blog.

Zjistila jsem, že jsou to právě povídky, které mě pomohly přenést přes to těžké období kolem jeho odchodu a začala jsem nejen číst ( a čtu - Laneey, bylas to ty, která mi byla vzorem ) , ale psát jako jistý ventil a splátku Mikovi a vynahrazení mu to špatné, co ho potkávalo, aspoň v mých povídkách… proto mají mé povídky takové konce, jaké mají ..

Chci vám říct, že bych dál asi nepsala, kdybych neměla pro koho! Ale protože si povídky našly své čtenáře a snad se i líbily… tak, pokud byl nějaký nápad a chvilka času, psala jsem … měla jsem motivaci.. VÁS ! .. ÚŽASNÝ LIDIČKOVÉ, co čtete, chodíte sem.. a sdílíte společnou lásku k Michaelovi, který nás nepřestává fascinovat a tolik nás ovlivňuje.

Našla jsem ve vás spřízněné dušičky, které jsou mi blízko srdci a na které se těším, sotva otevřu blog, tak koukám, co je u vás nového.. a těším se na vaše komentáře po těžkém dni..
Moc vám všem děkuji, že se vracíte, čtete a prostě JSTE! Speciální dík patří dvěma lidičkám, kteří mi od začátku dodávali odvahu a chuť pokračovat, pomáhaly… a byla to Matýsek…( jejíž příspěvky zde také najdete v rubrice Michaelova výročí..) a v první řadě Marta/Muscles, které vděčím za tolik věcí, které bych už ani nespočítala a bez které by tento blog nebyl tím, čím je!( a nečerti se, je to pravda ) Je to takový můj anděl strážný a pokusný králík zároveň, na kterém testuji každou novou povídku, kterou musí po mě přečíst (jen ona ví, jaké zásluhy a nepostradatelnou cenu pro mě má!♥) Tyto dvě osůbky tu byly před existencí tohoto blogu a doufám, že i nadále zůstanou..

Nebudu tady všechny ostatní vyjmenovávat,( někteří chodí inkognito ), neboť´nechci na žádného jméno, nebo nick zapomenout..

Takže, díky VÁM VŠEM….ŽE SE VRACÍTE A ŽE SPOLEČNĚ TVOŘÍME Michaelovu rodinku, která Michaela CTÍ a především MILUJE a proto si tu a tam dovolí i pohled, který není mířen přímo do Michaelových očí ( i když ten pohled je dech beroucí).. ale krapet níž!

Ale jedno vám zopakuji a ráda, stejně tak, jako to dělal Michael… MÁM VÁS UPŘÍMNĚ RÁDA a jsem ráda, že JSTE!!!
Vaše Zuzy


XXXXIV. kapitola

12. dubna 2011 v 5:46 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Akční procházka

Dny se neskutečně vlekly…. Tedy já jsem se sotva vlekla. Michael ráno odjel pryč s tím, že se do pozdního odpoledne vrátí…. Poslala jsem ho sama, neustále ho mám za zadkem… a věřte mi, někdy se ta jeho péče opravdu nedá snést. Dostala jsem od něj tisíc pokynů.. typu - co by, kdyby….. a kde bude k zastižení…

Vážně jsem se musela rozčílit… nejsem žádná padavka a k tomu vím, co mě čeká… a hlavně jsem doktor a vím, co si mohu dovolit a co zase ne .. a poznám, když začnu rodit! Navíc jsou tady se mnou i moje úžasné maminy.. Mary i Olívie…. Které dostaly…. "tajně"… se ví od Michaela… spousty instrukcí… jen jsem je nechala žít v blažené nevědomosti, že já to nevím.

Seděly pod stromem v parku, pozorovaly hrající a skotačící děti v bazénu a dívaly se, jak děti sjíždí velkou skluzavku a náramně se u toho baví…. Seděla jsem chvilku s nimi a usrkávala limonádu, ale po chvíli mě začala bolet záda, tak jsem se zvedla s tím, že se jdu na chviličku projít… Odkývala jsem všechny mateřsky dobře míněné rady…jako…. "Dávej na sebe pozor, holčičko… neunav se moc…. Buď opatrná na sebe i miminko, brzy se vrať! " …. Jsou milé, stejně jako Michael a mají o mě takový strach, větší, než já sama o sebe. Vždyť přece je to nejpřirozenější pro ženu, být matkou… a bezpečně pozná, že přišla její chvilka. a já se od rána cítím, víc,než skvěle a svěží.. až na ta rozlámaná záda.

Hlavou se mi honily myšlenky, v jakých podmínkách rodí africké ženy a jak jsem byla nucena provést císařský řez přímo ve slamu za otřesných podmínek….. myšlenky mi běžely hlavou, stejně jako vzpomínky….. a než jsem se nadála, stála jsem před branou Neverlandu…..

Najednou jsem ucítila prudkou bolest v podbřišku, tak, že jsem se chytla za břicho… a ano, praskla mi plodová voda. No, skvělý , říkala jsem si.. skvěle, skoro víc jak o týden dřív…. a co teď? Snažila jsem se o racionální uvažování…. Vrátit se do domu… blbost, děsně daleko… zavolat, fajn! Mobil zůstal doma…. Jediná rozumná možnost, nemocnice sotva patnáct minut chůze, tak na co čekám….

Šla jsem, jak nejrychleji to šlo…. sledovala a počítala, jak často mám kontrakce… a jisté je, že opravdu začínám rodit. Fajn, Michael bude ohromě nadšenej, že jsem si tak vyšla i přes jeho opatření mě neuhlídal! Ale na jednu stranu taky dobře, jen by zbytečně plašil….. Na vrátnici se na mě všichni sesypali a už jsem seděla v kolečkovém křesle a ujížděla na porodní… mezi tím někdo zavolal Davida a ten přiběhl dost vyplašenej a dostal jeden, za to nejdůležitější úkol, zavolat Michaelovi…
"Haló,... Davide, jak se vede? " …. "ahoj, Miku…přímo skvěle, ale nevolám ze zdvořilosti, ale z nutnosti, volám ti, protože Jenny je právě v nemocnici a začala nečekaně rodit, tak bys u toho neměl chybět! Pa, čekáme tě! … A Michaeli, hoď sebou!!!"
Musím říct, že Michael sebou hodil opravdu rychle, nevím, jak to za půl hodinky stihnul, ale dorazil právě včas, zrovna, když moje nemocniční lehátko ujíždělo zběsilou rychlostí na sál…. A sotva se otevřeli dveře do výtahu, tak ho stihli navlíknout do nemocničního mundůru….vypadal hrozně… a děs v jeho očích se nedalo přehlédnout.

"Jenny, miláčku .. už ? tak brzy ? …jak to.. No, to je vlastně jedno! Je všechno… jak má, Bože, jak to, žes mi nezavolala.. nebo tvé mámy... ? " Miku, klid, ony o tom vůbec neví, že jsem tady… ….. jsi pašák, žes to zvládnul tak rychle, miluji tě! "

Okřikl nás až David… "Tak vážení, to by snad stačilo! Už dost, řečí.. to si řeknete, až po tom... a Michaeli, nemělo by to být naopak, že bys ty měl utěšovat Jenny? Ale kdepak, je to statečná holka, bohužel tvoje.. ne moje…. taková akční procházka se jí taky nemusela vůbec vyplatit!"

Michael nechápavě koukal a chtěl se zase něco ptát, ale nebyl čas….. zavřely se dveře porodního sálu…. Michael byl u mě, držel mě za ruku, hladil moje čelo a neúnavně ho otíral. Už jen samotný fakt, že je tu se mnou, mi moc pomáhá… i když jsem cítila, že jeho stisk byl přinejmenším chvějící… A když se ozval dětský pláč… líbal moje ruce, tvář a po té i našeho právě narozeného synka, kterého mi položili na prsa.

Michael projevil nebývalou statečnost a sám přestřihl pupeční šňůru.. v což jsem ani nedoufala… při jeho jemné povaze….

Náš syn dostal jméno Princ Michael…no uznejte i jeho otec je princ kmene Sanwi a KRÁL, především mého srdce….a pak toho VŠEHO ostatního!

XXXXIII.kapitola

10. dubna 2011 v 6:19 ♥ POVÍDKA - Láska léčí i uzdravuje

Co se škádlívá… rádo se mívá!

Dny po naší svatbě utíkaly jako voda…. Michael byl pozorný a vzorný nastávající otec, stále mi něco nosil… ať už květiny nebo lahůdky na mé roztodivné chutě…. Navštěvovaly mě moje dvě maminky… ze kterých se staly velké přítelkyně.. a zanedlouho z nich budou babičky…. Dokonce začaly i s háčkováním a pletením výbavičky pro miminko… jsou úžasné.

Nemocnice Neverland dávno zahájila svůj provoz… a Neverland byl opět plný dětí, které přicházely využít jeho pohostinnost. Velké oblibě se těší jízda na ponících, která je zároveň terapií. Nemohu si pomoct, ale jsem tu s nimi .. a dohlížím na všechna odřená kolínka, když náhodou v zápalu hry nebo sportu některé z dětí upadne. Zvykla jsem si na život zde.. a miluji to tady čím dál víc…. bývá tu rušno, ale je tu spousta možností i k využití klidných míst, když si člověk potřebuje utřídit myšlenky v sobě!

Michael mě nabádá, že bych se měla šetřit a ne být každý den v nemocnici, prý tam mám své stejně schopné kolegy… a Davida, který velí celé nemocnici.. a je vážně skvělý.. často vzpomínáme na Afriku…. A to nás vede k zamyšlení, co je skutečně důležité a co je rozmar. Častokrát mi potvrdil, že děti se v blízkosti, kde žije sám Michael Jackson, uzdravují lépe.. a stejně, tak boj s nemocemi snáší.

"Jenny, miláčku, kde jsi byla? Hledal jsem tě snad po celém Neverlandu, jak to, že neodpočíváš?" .."Ale, Michaeli, zlato moje…. Víš přece, že to dlouho nevydržím.. bez práce , no a když jsi pryč, tak se tu nudím…a jestli mě hned teď nepolíbíš, tak zůstanu v nemocnici napořád…" Michael se začal smát…pak mě přitáhl na sebe… " Tak, napořád jo?.. No, to nesmím dopustit, že ne! Co bych si pak bez tebe, bez vás počal?! …Pohladil mě kulaťoučké bříško a vypískl radostí, když dostal odpověď v podobě kopnutí našeho miminka…. a byl, jak uličník, když se radoval, že na něj naše dítě na jeho hlas zareagovalo…. a poslouchal uchem na mém břiše a rukama kolem mého pasu… a začal mu zpívat…a zpívat… a nechal se unášet sněním.. jaké naše dítě bude.. a nebyl k zastavení…

……. "Michaeli?.........Miku?" ...."Nóóó?" …. "Nezapomněl jsi na něco, náááhodou?" .. " Na co.. prosím tě…bych tak asi zapomněl.?"…. "Fajn, odcházím do nemocnice a zůstávám tam, když pro mě nemáš ani malé políbení na uvítanou a je ti jedno, že tuze trpím… a budu si myslet, že mě nemáš rád….. a že jsi na mě zapomněl… a že se ti nelíbím, když jsem jako kulička… a víš co, David by měl stále o mě zájem… a .." …. a to už jsem ucítila jeho rty na těch svých a jeho zrychlený dech na svém krku… a já mu stejnou měrou vracela… A mezi polibky mi vyčítal… "Tak ….David….. by…. měl…. zájem…. .. Hmm, to ..se mu nedivím, … ale stejně …. si to s ním….. ááách… Jenny, to je příjemné,…pokračuj …. ještě vyřídím!... Ouuu, ty divoško, tys mě.. normálně kousla!" … sjížděla jsem mu polibky tentokrát já jeho krk a pevně ho držela kolem pasu. A když on "trápil" mě, tak jsem se mu to snažila vrátit…..bude mít po mé malé lekci památku.

Ano, škádlíme se takto často….a užíváme si to, je to osvobozující pocit! Vím, že má Michael mnoho starostí.. s novým albem a chodí domů často unavený, a někdy i skleslý, když se mu něco nepodaří… a proto se ho snažím rozptýlit…a vrátit jeho překrásný úsměv do jeho tváře.. a jsem šťastná, když se mi to povede, jako právě teď!

Oba dva se strašně těšíme jeden ze druhého a z našeho společného štěstí, které zakrátko budeme moci vzít do náruče a pochovat, když bude plakat. Nikdy bych nevěřila, jak mě těhotenství změní.. jak budu podléhat emocím, já, která jsem stála vždy oběma nohama na zemi a i díky své profesi a poslání spoléhala na rozum a cit se snažila obelstít vynalézavostí moderní medicíny….. dnes už vím, že emoce a city mají vliv na zdraví a nejen na to duševní…ale promítají se i na těle! Proto se neustále snažím bdít nad zdravím mého manžela…. A ani to mnohdy v zápalu našeho škádlení nepostřehne!

Ale slíbil mi, že bude u porodu našeho miminka… a pak si udělá delší rodičovskou dovolenou… pak jediná únava, kterou bude znát, je ta, jak vyměnit plenky nebo jinak pečovat o našeho potomka….