Květen 2011

14.kapitola

31. května 2011 v 5:35 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Pozvání..

"Viky, děkuji, rád počkám.. a díky, minerálka bude fajn!" .. co jí budu povídat, že mě z ní nějak vyschlo v krku, okouzlila mě nejen krásou, ale má v sobě tu mě milou "normální" a lidskou vlastnost, která mě tak chybí…chybí mi povídání s někým, kdo není zatížený honbou za penězi, slávou… lží…

Posledně jsem se s ní musel rozloučit, ale po tomhle osudovém setkání… se mi jí nechce pouštět od sebe daleko… v její blízkosti se cítím uvolněně, spontánně… a sám sebou.. jen Michael.. a nic víc! Je mi příjemná, jako člověk, i jako žena, která má šarm a svérázné kouzlo..
"A Viky, prosím, že mě budete dělat společnost.. vždyť všichni jsou na obědě, máte také pauzu na odpočinek…"
Byl jsem rád, když svolila, přinesla minerálku a posadila se do koženého křesla naproti mně… Nohy mírně a elegantně sklonila na stranu, takže vynikla její ladnost.. ženskost… a já se nesměle zeptal, abych prolomil ledy……
"Tak jste říkala první den v práci, asi náročný, že? Dáváte do ní veškeré nasazení a to se mi líbí…..Také když pracuji, vnímám okolí!"

"Ano, ta práce je zajímavá.. baví mě a je skvělou průpravou na to, co mě čeká…." "Viktorie, snad to nebude ode mě troufalé, ale co vás čeká?" … No, víte, dodělávám právnickou fakultu a zbývá mi jen několik zkoušek a státnice z trestního i obecného práva a mohu se věnovat advokacii." "Tak, to vás obdivuji! A pokud se mohu zeptat, co tak krásnou ženu vede k tomu, aby se stala právničkou…? Ta dívka mě zajímala čím dál víc… je nejen krásná a inteligentní… ale také chytrá, cílevědomá… ale proč se chce to krásné stvoření být advokátkou, tak nelichotivý obor pro ženu, vyžaduje ostré lokty a dávku drzosti a odvahy.. i když té má víc, než dost!

"Michaeli, na právech mě baví právě to… právo.. .. spravedlnost a jeho obhajoba.. a hledání pravdy. Nesnáším totiž bezpráví, útisk, křivdu…lež!... a jsem přesvědčená, že za tyto hodnoty je správné bojovat…
Protiví se mi pokrytectví, faleš., přetvářka… a tak nějak jí z každého tak či tak vycítím… prostě mě baví i psychologie, poznávat lidskou duši, osudy lidí. Co člověk, to osud.. to příběh.
Koukal jsem se na ní s obdivem, jak má srovnáno v hlavě to, co chce a proč to chce… a jak dokáže za tím jít.. její odhodlání bylo povzbudivé i pro mě, že je to člověk, kterému není pravda a spravedlnost lhostejná…Měla přesně ty hodnoty, které uctívám a kterých si vážím…

Bylo to přátelské povídání a já cítil potřebu jí vidět znovu… Ale to už do přijímací kanceláře vstoupil Arnold, na kterého tu vlastně čekám, se kterým jsme se přátelsky pozdravili. Omlouval se za velké zdržení, ale klidně bych unesl další, tak dlouhý čas čekání. Řekl jsem mu, že má skvělou asistentku, která se o mě báječně starala….

Bylo znát, že ho to potěšilo i Viky…. Chtěl jsem se rozloučit s Viktorií, ale ne na dlouho…

"Viktorie, Viky… děkuji za milou společnost, ve vaší přítomnosti čas plyne velmi rychle….a já jsem moc rád, že jsem vás mohl znovu vidět! I když jsme nestihli náš rozhovor dokončit… neměla byste nic proti tomu, kdybych vás v nejbližší době pozval na kávu.. nebo něco sladkého? Myslím, že služby vaší advokátní kanceláře ještě využiju…. Až skončím jednu svojí záležitost!

Přijala mé pozvání a já byl rád, že jsme i na něčem takovém jako je rozvod našel něco pozitivního… Mám se po dlouhé době na co těšit.. na někoho…. na Viktorii!

P.S.. Omlouvám se za kratší dílek, příště vám to vynahradím…

USVĚDČEN! ŠMÍRUJE ! :o)

30. května 2011 v 5:55 ☺☻ Zajímavé fotky
Tak se na něj podívejte!! Nesu vám důkaz, že Michael nosil brýle, ani ne tak pro ochranu svého soukromí, jako aby mohl mlsně pokukovat po děvčatech... Miku, brýle jsou jako zrcadlo,obzvlášť zrcadlovky to nevíš??? Já bych ho, viz.smajlík... pod tím.. Co vy ??

Pozor fanoušci MJ!

29. května 2011 v 16:47 ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..

TERMÍN DOKONČENÍ MJ TRIBUTE PORTRAIT JE STANOVEN!

Možná si vzpomínáte na TENTO článek, který jsem zveřejnila před časem.. Má ještě pokračování, pokud chcete, ještě se můžete připojit.. http://www.michaeljacksontributeportrait.com/
Milé čtenářky a čtenáři,

MJ TRIBUTE PORTRAIT, který stanovil poctu MJ portrétem vytvořeným jeho fanoušky z TEČEK, jež navrhl a zpracovává umělec z Kalifornie DAVID ILLAN, s potěšením oznamuje stanovení termínu POSLEDNÍ TEČKY na velmi významný den a to 29.8.2011....... na Michaelovy narozeniny!!!

Toto datum je přesně dva roky ode dne, kdy byla tato pocta poprvé otevřena pro veřejnost a fanoušky celého světa.

Tento den se stane oficiálním zahájením a slavnostním přestřižením pásky ...první body byly čerpány pro Michaela a jeho děti...28.8.2009.

Je potřeba celkem milion TEČEK...JEDNA TEČKA....JEDEN FANOUŠEK MJ...!!!


Z toho vyplývá další má prosba, zda o někom ještě víte, mohou to být Vaši příbuzní, známí, přátelé, pokud nejsou zaregistrováni, požádejte je, prosím, o tuto laskavost, aby se zapojili do této překrásné akce. Vnímám ji jako nesmrtelnou a věčnou poctu našemu KRÁLI POPU MICHAELU JACKSONOVI a jsem na všechny, kdo se již zaregistrovali nebo ještě zaregistrují, náležitě hrdá.

JSME MICHAELOVA RODINA a jeho lásku, kterou nám rozdával, mu máme možnost takto vracet.

Ta TEČKA každého z nás, ať už je ve tváři Michaela nebo v jeho vlasech, je symbolem naší lásky a úcty k našemu milovanému Michaelu a jeho krásným dětem...jeho děti jsou i naše děti, jako naše děti jsou dětmi Michaelovými. Tímto potvrzujeme jeho moudrá slova a těšíme se z jeho náklonnosti a odkazů, které nám zde na Zemi zanechal.

Děkuji Vám všem, že jste si tuto výzvu přečetli a věřím, že podniknete náležité kroky v této celé krásné akci.

Váš Muscles/Marta... ještě maličkost k TOMUTO

P
.S. : K mé stížnosti na hanlivý článek o MJ dětech, který vyšel v časopisu Rytmus života, doposud k dnešnímu dni nedošla žádná odpověď. Vůbec se nedivím, jen se potvrdily naše společné úsudky, že od bulvárních plátků opravdu nemůžeme nic dobrého čekat. Bohužel, je mnoho lidí, kdo tento brak kupuje a podporuje lži a výmysly, které se bohužel šíří, jako mor, naštěstí my, fanoušci Michaela Jacksona a jeho dětí, víme, kde je pravda a nenecháme se jejich nepravdami napálit.

13.kapitola

28. května 2011 v 5:51 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Trapasy? Blíž jsme si….!

Samotného Michaela Jacksona…. Ano, slyšíte správně! "Ouu slečno, stávají se mi podivné příhody, ale ještě mi do náruče žádná krásná múza nespadla. Omlouvám se, nejspíš jsem vás vylekal! "" smál se a jeho úsměv smích byl tak bezprostřední… tak… , Než jsem si uvědomila, že mě stále drží v náručí, začala jsem se chvatně omlouvat.. " Promiňte mi, já.. já, byla jsem tak zabraná do práce, že jsem neslyšela, někoho přicházet!" Pomalu jsem se snažila z jeho náruče vymanit, neboť ta moje blbá sukně byla čím dál víc vykasaná a já se cítila dost trapně. Začala jsem se upravovat, zatímco on se na mě pobaveně díval… a já rudla, jak rajče!

Slečno, vážně se omlouvám, nechtěl jsem vás polekat!" … "ale pane Jacksone, neomlouvejte se.. vždyť, co si pamatuji, tak se jenom omlouváte!" … Sundal si brýle a v jeho pohledu by velký zmatek, asi jako v těch mých… Bože, já na něj spadnu… a on se mi zase omlouvá… jsem nemožná…ale, co tady chce? … Kdyby mě skolil blesk z čistého nebe, nepřekvapilo by mě to, tak, jako jeho přítomnost, zde!....

- ♥ - Vypráví Michael....

Když jsem vcházel do advokátní budovy, kvůli něčemu tak neradostnému, jako je vlastní rozvod, míchaly se ve mně pocity… na můj dost komplikovaný život… na zradu Lisy a vůbec všechna ta obvinění… Začínám mít pocit, že jsem mezi právníky víc, než často… Ještě, že Arnolda Ballinga znám tak dlouho, téměř od konce éry Jackson5.. a jak šel čas, stali se z nás dobří přátelé!
Ani ve snu by mě nenapadlo, co tady v těchto prostorách na mě číhá za milé překvapení, že jí uvidím znovu… i když jsem jí hned nepoznal! Docházelo mi to všechno jako ve zpomaleném filmu…

Měla vyčesané své krásné vlasy, jejichž vůni stále cítím v bohatém drdolu… Seděla na archivářských schůdcích a něco rovnala a četla, zakládala. Snažil jsem se jí nevylekat, ale její zápal pro práci byl velký, tak moc, že přeslechla i pozdrav a probralo jí až zakašlání, které ji tak vylekalo! Jsem zvyklý předvídat, proto jsem ji zachytil, když padala a byla tak krásná… její nevtíravý něžný parfém.. kde jen jsem ho cítil... cítil….je mi tak povědomý… ? Dokázala se krásně červenat a rozpačitě se upravovala, ale pohled na jí štíhlé nohy byl opravdu skvostný, až mě začalo šimrat v podbřišku… ale její slova :" vždyť, co si pamatuji, tak se jenom omlouváte!".. jako by jsme se už setkali… Kouknul jsem na její vizitku Viktorie Hardingová…. Viktorie… Viky.. poslední koncert… YANA! Blesklo mi hlavou! Tehdy byla v džínách a triku… a ty její krásné vlasy, které nás na okamžik spojili…. Dnes tu stojí přede mnou nádherná a elegantní žena… jemná a krásná… a já na ní civím, jako hňup….

"Viktorie?! Jste to vy, že!.. Páni, začínám mít pocit, že nás spojují samé nepředvídané okolnosti… a jaké pane Jacksone, vždyť už jste zapomněla? Jsem Michael…." mrknul jsem na ní a shýbl se zároveň s ní k popadaným papírům s takovou vehemencí, že jsme do sebe drcli hlavou.. no, vždyť to říkám.. stalo se to zase! …. Podívali jsme se na sebe a smáli se naší neohrabanosti…. Dotýkali se koleny a její nádherné hebké nohy mě sváděli nejen k pohledu, ale i k doteku! Ale co by si o mě pomyslela, jistě nic lichotivého… Ano, líbila se mi a moc, ale to Lisa taky!!!! V tom jsem procitl.. a vzpomněl jsem si, proč jsem tu !

- ♥ - Viky..

Byla jsem z těch trapasů úplně vedle sebe! Nejdřív na něj sletím, pak do něj drcnu, jak nějakej beran… a on se mi ještě omluví…
"Michaeli, ano, já vím, naše setkání provází kuriózní nehody… a já, děkuji za to, že jste mě zachytil.. a pomohl posbírat ta kvanta papírů. Na první den v práci mám za sebou dost trapasů ! A co vás sem přivádí, hledáte někoho? Mohu vám pomoct?" …

"Viktorie, mám schůzku s Arnoldem Ballingem… myslíte, že mám štěstí, je tady?... "Michaeli, ne není,.. má stání u soudu, ale měl by se asi tak ani ne do hodinky vrátit. Jinak ostatní jsou na obědě… pokud chcete, můžete na něj počkat, posaďte se, prosím. Mohu vám něco nabídnout k pití, kávu, čaj, minerálku, džus?! Mohla jsem se přetrhnout, abych odčinila své chování.! A byla jsem ráda, když přijal.!

Dokonalé video....

27. května 2011 v 10:41 Videa, která stojí za to vidět! ♣
.... překrásný sametový hlas našeho Michaela, který dohlíží nad naší planetou, který hladí, konejší, je krásné zaposlouchat se..
Prostě, člověk se neubrání dojetí, jak pravdivý, nadčasový je text a ty krásné fotky Michaela a přírody, jedním slovem - HARMONIE

Překlad básně najdete ZDE


12.kapitola

25. května 2011 v 7:32 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

První den v práci..

Nervozita? Ano, to je to, co mě celým dnešním ránem provází… Nastupuji už dnes… a mám z toho smíšené pocity… Sice to není nic náročného.. třídit a kompletovat spisy různých soudních procesů a zakládat je .. shánět všechny potřebné dokumenty… co se týká profese, to hravě zvládnu, ale ta nejistota z neznámého prostředí… lidí…

Snažila jsem se na ten svůj den D vylepšit… Světlý kostýmek bleděmodré barvy… tmavě modrá saténová halenka na rozepínání… Svoje dlouhé plavé vlasy jsem uvěznila v bohatém drdolu… aby mi nepadaly do očí… a abych napříč mé přirozenosti působila seriozním dojmem… Dívala jsem se na sebe do zrcadla a říkala si : Viktorie, to nejsi ty, a to ještě zbývají lodičky, které tě budou celej den pěkně tlačit! Nejsou to tenisky, na které jsi zvyklá… Představa, že vyrazím v tomhle ohozu s teniskami na nohou mě vážně pobavila tak, že jsem se musela smát sama sobě a své neohrabanosti…

Když přišla Alex ke mě do pokoje, tak jen hvízdla a řekla: "Hmmmm, Viky, jsi kočka.. a s takovou klofneš nějakého ředitele nebo ropného magnáta!" … "Alex, nech toho, raděj mi prozraď, jak se na těch zpropadených botách chodí, aniž bych si zlomila vaz…." No a to jsem si pomohla… Alex začala vlnivou chůzí modelky… kroutím se jak had, prý vypnout prsa… a vykročit! Napodobovala chůzi nějaké top modelky a vyzvala mě k následování, jak ráda bych s ní blbla, ale nechci přijít první den do práce pozdě, to by nebyl slibný začátek čehokoliv!

Advokátní kancelář Arnolda Ballinga sice nepatří mezi advokátní kolosy, ale má dlouholetou tradici a skvělé jméno, které získala nejen diskrétností a spolehlivostí všech zaměstnanců, ale především vyhranými soudními spory , tak teď už chápete moji nervozitu?

Když jsem stanula před budovou… zmocnila se mě podivná tíseň, jako by práce zde by měla pro mě být nějak osudná… nebo, jak to popsat.. nervozita.. a strach.. jen z čeho… pana Arnolda Ballinga jsem znala i z přednášek… je to milý člověk, budí důvěru.. ale i respekt a netoleruje nedbalost, nespolehlivost, ale když je spokojený, umí kvalitní práci patřičně ocenit a ohodnotit!
Tak tedy, směle vykročit, snažila jsem se působit sebevědomě.. a suverénně… a přesně tak jsem prošla recepcí a dostala zaměstnaneckou kartu s kódy a vizitku se jménem, kterou jsem si připnula na klopu sáčka!

Brzy se mě ujala osobní asistentka pana Ballinga Rúd a ukázala mi moji malou kancelář, která byla z jedné strany průchozí a hned naproti byla kopírka a spisovna, kam se všechny ty šanony a spisy ukládaly. Bylo z ní vidět přední prosklené dveře kanceláře našeho šéfa… ovšem dovnitř vidět nebylo, kvůli intimitě klientů, na kterou pan Balling velmi dbal!

Rút, byla velmi milá, všechno mi vysvětlila, nebylo to až zas tak složité… a já se pustila do práce… do zajímavé práce, některé případy mě zaujali tak, že se k nim v rámci studia jistě vrátím. Práce mi šla skvěle od ruky a já měla dobrý pocit z odvedené práce, na které jsem si dávala obzvlášť záležet! Jediné, na co jsem nebyla hrdá, byla bolest lýtek z těch děsných lodiček! Nohy otékají, nejsem na nic takového zvyklá.. snažila jsem se je namasírovat ovšem, nic moc…
Když se přiblížil čas oběda, celá kancelář na víc, jak hodinu utichla. Sice mi Rút nabízela, ať jdu s ní, ale neměla jsem ani hlad, ani chuť… a dál jsem se věnovala práci.

Pro poslední a velmi obsáhlý spis jsem musela vyšplhat po schůdcích, abych na něj vůbec dosáhla… Víte, jak je to nepohodlné v úzké sukni nad kolena a ještě v těch děsných botech na podpatku? No, asi si to dokážete představit!
Seděla jsem nahoře, desky v rukou, sukni vyhrnutou do půl stehen… a libovala jsem si, že tu nikdo není, že nemusím kontrolovat každý svůj pohyb… začetla jsem se do jednoho lejstra.. Rozhodnutí soudu.. v kauze…když se těsně pode mnou ozvalo nesmělé zakašlání..

"Ehmmm, promiňte prosím… hledám pana ……!"

… Málem jsem sletěla dolů, celé schůdky se zatřásly mým leknutím a já nevěděla, co dřív… jestli stáhnout sukni nebo chytat od leknutí složky, ze kterých se už pomalu dolů k zemi snášely jejich listy! A poté, co jsem se podívala dolů, kdo mě tak překvapil, i já sama!

Ujela mi noha na těch kluzkých schůdcích.. nebo to bylo tím nepohodlným obutím a já padala, ještě, že mě zachytili něčí pohotové ruce, náruč……

11.kapitola

23. května 2011 v 5:51 ♥ POVÍDKA - Mozaika života
Tak, protože jste se v minulém dílku opravdu nic nového vlastně nedozvěděli, tak na vás budu hodná a dám vám další dílek, protože vás mám ráda! ♥
Jistě jste si všimli, že se střídá vypravěč : jednou vypráví Viky a pak zas Michael, snad v tom nebudete mít zmatek..
- ♥ - ♥ - ♥-

Převratná novinka..?

Od koncertu i mých narozenin uběhl skoro celý měsíc…. A já se vrátila k povinnostem… složila jsem úspěšně poslední zkoušku a uvažovala, co dál?

Budu se chtít živit jako právník nebo ne? Přijala jsem místo jako pomocná asistentka v jedné velké advokátní kanceláři….
Těšila jsem se na novou zkušenost… a zároveň se obávala… musela jsem z gruntu vyměnit šatník…a doplnit si tak oblečení vhodné pro toto místo. A tak se má šatna začala plnit halenkami, sukněmi.. kostýmky… tak, abych mohla kombinovat.. všichni mi říkají, je mám krásné nohy, tak proč je schovávat do kalhot, že sukně nad kolena je pro mě to pravé! Moc se v tom necítím dobře, ale… situace si to vyžaduje… ty peníze za tu brigádu vážně potřebuji…

Zrovna jsem ukládala nový kousek ošacení, když ke mně do pokoje vpadla jak velká voda Alex a před očima mě mávala novinami… "Viky, Viky…. Dívej, co mám…. ?" .. Suše jsem se odpověděla .. no vidím, noviny.. tak, co děláš takový povyk pro nic?"…. "Jak pro nic…. Víš co je nového?.. Ne, ale ty mi to jistě řekneš.. že jo! " .. No jasně.. novina a velká… Michael Jackson se rozvádí…. " Kecáš!" .. se zájmem jsem k ní přisedla a poslouchala, jak mi předčítá článek z novin, ve kterých byl Michael vyfocen s Lisou…. A jejíž fotka byla jako roztrhnutá od sebe…

Michael Jackson se rozvádí!!!
Po více jak rok a půlletém manželství s dcerou Elvise Presleyho..S Lisou Marii Presley, kterou si vzal, krátce po té co se sama rozvedla… sice se znali od dětských let, ale pouhé čtyři měsíce stačili k tomu, aby uzavřeli sňatek ! !
Michael Jackson Lisu Marii velmi miloval… a ona mu zlomila srdce… nebo jí jen využil, aby mu pomohla vylepšit mediální image a proces s obviněním? ... Kdo ví? Ale jisté je, že jejich manželství končí

Seděla jsem jako přikovaná a v tu ránu se mi vrátili všechny vzpomínky na jeho objetí, hlas.. a na jeho krásné smutné, plaché oči.. nyní, už mi to zapadlo, proč jsou tak smutné… a on je tak citlivý. Ale nechápala jsem, jak může nějaká žena opustit dobrovolně jeho náruč… a jeho citlivé srdce… vždyť, vidět ho s dětmi, jak v nemocnici.. tak šťastného u něj v Neverlandu… tak musí být každému jasné, že by nějakého obtěžování, či ještě něčeho daleko horšího nebyl schopen…
Z myšlenek mě probral až šťouchanec od Alex…. "Viky???? " .. Co, je?.. já se jen zamyslela…. Víš, Alex… je mi ho líto…. Nezaslouží si to! Je to skvělý člověk, našla jsem si o něm snad všechno… a o tom obvinění taky, je jasné, že to bylo ze zištných důvodů….. úspěch, sláva, bohatství se neodpouští… a závist je zlá a nemilosrdná! "

"Jo, Viky, máš pravdu…je to škoda.. byli krásný pár, ale to by znamenalo, že Michael Jackson je na volné noze… a tudíž….. ??????" " Alex, zbláznila ses?" …. Hodila jsem po ní noviny a po té polštář, což mi samozřejmě vrátila… a začaly jsme se rvát, jako malé holky!" Když jsme padly vysílením…. Tak se mě Alex zeptala…. "Viky, kdy nastupuješ do té práce? Měly bychom si ještě trochu užít zábavy!? Najdu ti nějakého chlapa, chceš…? " …. "Alex, myslíš ty na něco jiného, než zábavu a na chlapi? "Věř mi, že si dovedu najít chlapa sama, když budu chtít!" …. A co ten tvůj… Eduard, nebo jak mu říkáš… Edí?".. Jakej Edí?? Já chodím už týden s Deanem!"…."Probohaaa Alex, nestřídáš to nějak moc rychle?" …
"Já? Ne! Nemohla bych se jen učit.. se učit a drtit paragrafy… jak tě to může bavit?" "Tak hele, Alex… ty víš, že tě mám ráda, jsi moje nejlepší kamarádka, vlastně moje jediná, ale to je moje věc.. já nemám zazobané rodiče, kteří by mě financovali… a na víc mám jenom maminku, která si nemůže ta moje drahá studia dovolit.. takže musím máknout sama! Tak mě neštvi… a neodrazuj, ano!"

"Viky, já vím.. no tak se na mě nezlob.. já už jsem prostě taková, ale ty mě naštěstí bereš takovou, jaká jsem. Taky tě mám ráda… i když mám kamarádek spoustu, ale žádného přítele, kromě tebe!" …. Objaly jsme se a byly rády, že se navzájem máme… Někdy se divím, jak spolu můžeme sdílet jednu domácnost.. jsme, jak oheň a voda… ale vždycky při sobě stojíme!

"Viky a kdy vůbec nastupuješ do té práce?.... Alex, už v pondělí!" A můžu ti říct, že mám docela obavy!

10.kapitola

22. května 2011 v 6:22 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Výslech !

Domů mě skutečně přivezlo luxusní auto… a já si připadala trochu nesvá. Každý se za námi ohlížel a já si povídala celou dobu s řidičem a jedním bodyguardem… Připadalo mi, že Michael zaměstnává lidi stejného ražení, jakým je on sám! Slušné, zdvořilé, úslužné… pozorné.

Sice cesta domů mi netrvala víc, jak půl hodinky, ale měla jsem pocit, že jedeme sotva pět minut. Každý z těch dvou mluvil o Michaelu Jacksonovi moc krásně, ne, jako o zaměstnavateli, ale jako o příteli… a já, jako bych cítila jeho přítomnost a on tu byl s námi. Ten člověk má fluidum, šarm, charisma, které vám nedovolí zapomenout! Každá minuta v jeho přítomnosti je doživotně čerstvá!

Když jsme přijeli před dům, kde máme s Alex byt…. tak mě řidič podržel dveře a já vystoupila, jako někdo úplně jiný… než jsem z tohoto domu odcházela. Rozloučila jsem se.. nashledanou…. A vlastně jim v duchu a potají dávala sbohem! Zamávala jsem na rozloučenou…. A rozhlédla se po ulici.. nikde nikdo.. prázdno.. a podobné jsem to měla uvnitř sebe! Prázdno… vím zcela jistě, že od teď mě bude něco scházet.. nebo někdo?
Sotva jsem vyšla schody, vyřítila se ze dveří bytu jako tajfun Alex…. "Viky, sakra, co je…. Kde jseš tak dlouho… Co ti chtěl???? Jaký to bylo? jak ses cítila?.... …" Musela jsem se smát, mluvila, jak o překot a zasypávala mě otázkami… a nedala šanci odpovědět!

"Alex, přestaň… pomalu!!! Chytla mě za ruku a smýkla mnou na gauč a chtěla vědět všechno.. každé hnutí.. pohyb…
"Alex… já, no, já vlastně nevím, kde začít…. Bylo to úžasné… já.. já .. nikdy bych nevěřila, jaká síla a vzrušení je při takovém koncertu…. A to jsi mě vlastně tam jít přinutila. Ještě nikdy jsem neměla tak nádherné narozeniny…." "ale Viky, já se tě neptám na koncert, ale na něho… sakra, ty mě zabiješ… dělej povídej… nebo se zblázním…. A začni tím, co se stalo na jevišti.."
Po té, co mě vytáhl ten chlápek… Wayen… tak mě to v hlavě šrotovalo, co jen budu dělat, jak se chovat.. a před tolika lidmi… . byla jsem tak nervózní, ale v okamžiku, kdy mě chytil za ruku, jsem se nevím proč, uklidnila. Zpíval, objímal mě… a byla v jeho náručí tak spokojená, až jsem to sama nechápala.. Cítila jsem, jak mu rychle tluče srdce… jakou má pevnou a tancem vytrénovanou postavu..
Bože, Alex.. bylo to tak krásné… ta jeho jemná a smyslná vůně, při tom tak silná a nevtíravá… mám jí zarytou v hlavě… a nikdy to asi nepřejde… To jeho objetí, vášnivé a při tom něžné… jako by mě znal… nebyla jsem v tu chvíli pro něj "cizí holka", ale ta, které věnuje část písně… tanec a …. a polibek!

Jeho dech na mém krku mě přiváděl k šílenství.. a než jsem si stačila uvědomit, co se se mnou děje… malinko se odtáhnul a chtěl se se mnou rozloučit… Jenže, ouha! Ty moje pitomý vlasy se mu zamotaly do mikrofonu a nešlo to pustit… Než jsem se vzpamatovala, on měl řešení…. Přitáhnul si mě k sobě a omluvil se.. a opatrně mi je vymotal a dal za ucho..

No a to je důvod, proč se mnou chtěl ještě po koncertě mluvit… aby se mi za tu nehodu omluvil.. a trval na tom! Byl milý… až jsem si říkala, že kvůli takové blbosti se není potřeba tolik omlouvat… a víš co, Alex? Ten člověk.. má hrozně krásné., ale smutné oči… nevím proč, ale je to tak! I hlas má jiný.. když s tebou mluví .. prostě, z něj cítím, něco jako bolest.. ze které se musí vyzpívat!"
..Alex??? .. Podívala jsem se na Alex a vyprskla smíchy.. seděla s pusou dokořán.. a poslouchala moje zážitky… a to u ní nebývá zvykem, že jí někdo umlčí jen tak… ale Michael Jackson to dokázal!

Sorry, že se vyprávění opakuje, ale přece bychom Alex o ty zážitky neochudili, že ne?

Uhrančivý pohled našeho Michaela ♥aneb zase mě dostal !!!

20. května 2011 v 20:37 ☺☻ Zajímavé fotky
Našla jsem tuto fotku a jsem z ní docela PAF...

Hluboké OČI TIŠE MLUVÍ, promluvají do srdce, které bije divoce.. Tak divoce, že říká snad - MŮŽU TĚ MÍT RÁD, MŮŽU TĚ MILOVAT ?? ... ale jistě, jistě Miku, jsem tu - máš vážně kliku!

9.kapitola

19. května 2011 v 6:25 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Omluva

Nesměle tam stála a rozhlížela se kolem… Snažil jsem se jí vybídnut, aby se posadila" Slečno, prosím posaďte se… dlouho vás nezdržím, jen jsem se chtěl omluvit." ..Usedli jsme oba do křesla naproti sobě. Všimnul jsem si jejích rozpaků a to, jak tiše řekla…

" Omluvit, vy mě, ale není přece za co. Vy se mi v žádném případě omlouvat nemusíte!" … "Ale musím, slečno… prosím, jaké je vaše jméno, říkat vám slečno, mi zní poněkud cize, já jsem Michael a vy?" .. podával jsem jí ruku, kterou přijala a usmála se "Já se jmenuji Viktorie, ale přátelé mi říkají Viky!"… Takže Viky, smím vám také tak říkat? Jen se usmála a kývla na znamení souhlasu… "Chtěl bych se vám moc omluvit, jestli jsem vás při tanci držel příliš pevně a také a to hlavně, za to, jak jsem nešetrně a hrubě zacházel s vašimi vlasy, o dost jste jich přišla díky mému mikrofonu… bylo mi to hrozně líto, když jsem je pak našel namotané a vytržené. Vaše vlasy jsou překrásné, a ne nadarmo se říká, že jsou koruna hlavy. Trochu jsem vám tu korunku pocuchal…"

Dívala se na mě takovým zvláštním pohledem, jakoby nevěřila vlastním uším… "ale Michaeli, nevadí mi to a vůbec jste nebyl hrubý.. naopak! Byla to pro mě obrovská čest, tančit s vámi.. i když z mé strany se o tanec nejspíš nejednalo, protože jsem měla nohy svázány nervozitou… to já bych se měla omlouvat., že jsem vám to kazila!" … Tak teď jsem zase koukal já… je nebojácná, dokáže mluvit a povídat si tak, jako bych nebyl slavný, moc mi ta její kuráž líbila…. A tak jsem se rozhodl, že se zeptám ještě na něco.

"Viky a jak se vám líbil koncert, a ne kvůli mně, ale kvůli sobě… ?" .. Podívala se na mě bezelstnýma očima a v klidu odpověděla podle pravdy a bez zaváhání… "No, abych pravdu řekla, tak … tak jsem vás a koncert vůbec dostala ke svým dnešním narozeninám a původně se mi vůbec nikam nechtělo, ale moje kamarádka mi to dala jako dárek a bylo by nezdvořilé odmítnout… tak jsem, šla a vůbec toho nelituji. Skutečně jsem si přišla na své.. a opravdu moc se mi koncert líbil a váš výkon byl fantastický, ale to asi slýcháte často.!"

Byl jsem úplně vyvedený s míry jejím klidem… a tím, jak krásně vyrovnaným hlasem mluví.. a obsahem jejích slov, vždyť ona je nejen krásná, ale úplně normální dívka, která se nebojí mi něco takového říct a baví se tady se mnou, jako se svými vrstevníky… a bez ohledu na to, kdo jsem.. začala mě zajímat stále víc a víc…

"Ne, takto upřímně! A jsem rád, že se vám koncert líbil, moc mě to těší. Viktorie, víte, že máte nejen nádherné vlasy, ale i jméno.. vskutku královské. A dovolte, abych se vám za tu nehodu ještě jednou omluvil, za tu nehodu. Rád jsem vás poznal… A prosím, dovolte, aby vás můj řidič odvezl, jako malé bolestné domů… "

"Michaeli, vážně se nic nestalo, pro pár vlasů, mám jich víc než potřebuji!" řekla se smíchem.. a zastrčila další padající prameny za ucho…byla kouzelná, vtipná a mě s ní bylo nějak lidsky hezky, moc pěkně se s ní povídá.

"Děkuji za nabídku odvozu, ale vážně to není nutné…" Přerušil jsem jí.. Ne, Viky, vážně trvám na tom, nechci, aby se vám teď v noci něco stalo, neměl bych klid, kdybych nevěděl, že jste v pořádku a v bezpečí dorazila domů."
Oba dva jsme se zvedli a podali si s úsměvem ruce… ale nějak mi to nestačilo.. a chtěl jsem znovu cítit její překrásnou vůni jejích vlasů… ji!

"Viktorie, Viky, směl bych i já vám popřát k vašim narozeninám, vše nejlepší a obejmout vás?" Díval jsem se na ni a v duchu se modlil, aby neodmítla.

"Michaeli, děkuji za přání a vůbec všechno! Byl jste báječný, okouzlující.. a hlavně, jste velmi citlivý… a já vám za všechno mnohokrát děkuji, byl jste pro mě tím nejkrásnějším "dárkem" k narozeninám."

Roztáhla ruce a naše těla se k sobě znovu přitiskla v objetí, bylo jiné než na podiu.. jiné, než před tím… nyní znám její jméno, její překrásnou tvář, pohled.. a vlídný, upřímný hlas… a snad i část jí samotné… už dopředu jsem věděl, že mi bude chybět její lidskost… její upřímnost… její ženskost a půvab, a že zase budu sám… jako před Lisou.. a jako bez ní.. že si zase nebudu moct s nikým jen tak povídat o běžných lidských starostech, o životě.

Rozloučil jsem se s ní a věřil, že bude ještě nějaké nashledanou… Tak mě napadá, můj řidič bude znát její adresu! Ale to jsem předem zavrhl, jako ne příliš šťastný nápad, přece má svůj život… a já zase svůj.. a navíc mě v posledních dnech a týdnech.. čeká rozvod…

Takže sbohem Viktorie, i když bych byl rád řekl nashledanou….

8.kapitola

17. května 2011 v 14:27 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Polibek na rozloučenou…


Věděla jsem, že to přišlo, že přišla chvíle, kdy mé štěstí končí……. A Michael se odtáhl a náhle jsme nemohli od sebe…

Moje všetečné dlouhé, kudrnaté vlasy se zamotaly do jeho mikrofonu, který měl u úst a dělila nás od sebe jen délka mých vlasů…. Když to zpozoroval.. rychle si mě přitáhl zpět… a pohladil mě tak , že vzal a hladil moje vlasy, že se vymotaly z molitanového chrániče na jeho mikrofonu… pohladil mě a podíval se mi do očí… a na ten pohled nezapomenu nikdy, cítila jsem se pod tíhou toho pohledu jako obnažená a musel vidět i dál… do mého nitra… nebo mi to tak aspoň připadalo…

Políbil mě tentokrát na ústa… a řekl: " PROMIŇ, NECHTĚL JSEM!" … znovu jsem ho pohladila a řekla, nic se nestalo!" …. Mrknul na toho chlapa, co mě vytáhnul.. a ten mě odváděl… natáhl ke mně ruku a zamával…. Řekla jsem jen.. DĚKUJI…. a ten chlap, jak jsem se později dozvěděla… Wayen…. mě doprovodil na mé místo vedle Alex, která byla ubrečená a dojatá.
Po celý zbytek koncertu jsem si užívala jeho tance, hudby…. pohledu, se kterým ke mně zabloudil.. užívala jsem si dozvuky toho objetí.. na toto setkání, objetí, pohlazení nezapomenu po celý zbytek svého života. Jeho vůně mě bude pronásledovat, jeho objetí a polibky chybět.




Jenže po koncertě se stalo ještě něco, něco, co mě totálně zaskočilo, i kdyby udeřil blesk z čistého nebe vedle mě.. nepřekvapilo by mě to tolik, jako tohle… když koncert skončil, čekaly jsme s Alex, až se davy začnou ztrácet a povídaly si.. chtěla vědět, JAKÝ TO BYLO.. plná dojmů jsem jí vyprávěla, jak voněl, jak byl něžný,.. hebký… a nádherně voněl…. a .."Slečno! něčí obrovská ruka mě chytla za ruku… tak, že jsem se lekla, že jsem něco provedla… "Ano? Přejete si…:" O poznání s mírnějším tónem a snad i úsměv přejel po jeho strnulé tváři, řekl.. "Já ne, ale Michael.. by si si přál s vámi ještě na okamžik mluvit…. A myslím, že pokud nemám dostat padáka, byste se mnou měla jít." Koukala jsem na něj a na Alex… která zůstala stát s ústy dokořán. Stačily jsme si jen říct.. že se sejdeme doma, ať se nebojí… a ten chlapisko jí řekla, že se postará o můj bezpečný návrat domů.. ať si nedělá starost.

Co mi jen může chtít….???

- Vypráví Michael
:

"Michaeli, honem převléknout a připravit se na další výstup.." V rychlosti jsem se převlékal a utíral pot po celém svém obličeji, krku.. převlékal si propocené tričko, musel jsem oddělat mikrofon.. a když jsem si všimnul, kolik uvízlo jejích vytržených dlouhých vlasů, které zůstaly namotány na mikrofonu a kovové sponce, vybavil jsem si její vůni.. její nádherné vlnité a rozpustilé vlasy, které překrásně voněly a nemohl jsem to jen tak nechat…

"Wayene, prosím tě, po koncertě mi přiveď tu dívku YANU.. musím s ní mluvit.. musím se jí omluvit.. podívej, co jsem jí vyškubal vlasů, chudince.. " držel jsem chomáček světlých vlasů v ruce, jako bych potřeboval důkaz pro své jednání…. "Ale, jistě Michaeli, zařídím to, žádný problém… mám jí přivést k tobě do šatny..? " "Wayene děkuji, ano, přiveď jí sem… a řekni, že bych s ní rád mluvil!" !"O.K. Michaeli, budeš jí tady mít, přesně, jak si přeješ."

Po koncertě jsem se rychle vysprchoval a čekal ve své šatně na to, až jí Wayen přivede. Po celou dobu jsem musel o ní přemýšlet! Byla nejen krásná, jemná ženská, ale i klidná, vyrovnaná.. a nesmělá, žádná vyšilující a hysterická… nic, sice se od nervozity chvěla, ale báječně to uměla zvládnout, překonat! Byla tak .. jak to jen říct, rozumná.. citlivá…. a … z přemýšlení mě vyrušilo až zaklepání na dveře, ve kterých se objevil Wayen… "Miku??? Můžu dál.. může jít dál i ta slečna?" "Ale jistě, Wayene, ať jde dál. Prosím, ještě zajisti pro ni odvoz… zatím, co s ní budu mluvit. Díky, příteli!"

Vstal jsem z křesla a řekl jen…. "Slečno, jen pojďte dál!"

7.kapitola

15. května 2011 v 9:42 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Koncert aneb krásné narozeniny Viktorie…

Alex to skutečně myslela vážně a neustoupila. Celý den mě znervózňovala odpočítáváním hodin, kdy už vyrazíme… no, ale že na nás byl pohled, jen co je pravda… já v upnutých džínech, černém triku s ulítlým zlatým nápisem… Kiss me, please, bílé fusekle mi čouhají s černých mokasínů…no jen s mými vlasy asi nic nezmůžu, neposlušně dlouhé a kudrnaté. No a Alex, ta má triko s výstřihem pomalu až k pupíku… na hlavu si dala hučku, co jí říká klobouk… Bože, co mě ještě čeká.. co musím přežít k tomu, aby se její a vlastně teď už můj narozeninový dárek uskutečnil… dnes je mi dvaadvacet… a mám se prý bavit! No, zkusím to!
"Alex, prosím tě, můžeš mi říct, proč jdeme skoro o tři hodiny dřív, než je nutné… a ještě podle tebe jdeme pozdě? Ještě jsem se mohla naučit nejmíň dvě stránky…

" Pojď, Viky, dělej… přece by ses nechtěla dneska na svoje narozeniny učit, nějaký blbosti.. " strkala mě před sebou, až před místo, kde se koncert konal. "Bože, Alex… co to je? Vždyť tady je už tolik lidí, že to ani není možný a to jdeme..…. " chtěla jsem protestovat, že jsme tu o tři hodiny dřív… ale Alex jen řekla" .. Viky, já ti říkala, že jdeme pozdě… tak hejbni zadkem, musíme se protlačit na své místo.. jinak nemáme šanci…. Čapla mě za ruku a prodírala se, jak jen to šlo, ještě, že se vyzná, byla bych jinak ztracená v tlačenici… držela jsem se jí křečovitě, neboť tlak místy byl tak velký, že jsem měla co dělat, aby se mi její ruka neztratila nebo nás neroztrhli.Byla to muka!!! Asi po půlhodinovém tlačení se,. mačkání, jsme zaujaly svá místa před tribunou za kovovým zábradlím….

"Tak a už nás odtud nic a nikdo nedostane… "Viky, no tak, netvař se, jak hromádka neštěstí.. dívej se.. bude to skvělá show… Michael je skvělý… " Alex, já vím, že je skvělý… pouštělas mi ty tvoje DVD snad stokrát…nedělá mi dobře, ten šílenej jekot… a … jen jsem nervózní, ani nevím proč…" "No tak, Viky, užívej si.. máš narozky, jsi mladá, krásná.. a stojíš na nejlepším místě ze všech a můžeš Michaela sledovat zblízka, co by za to jiná dala…. Tak se soustřeď, za chvilku to začne…"

Mezi tribunou a zábradlím chodili lidé a hlavně spousta urostlých statných chlapíků…. s mikrofomem od vysílačky v uchu… šel z nich respekt…
A opravdu, začalo ! Začalo to velkolepě… všechno jako by vybuchovalo, jiskry létaly vzduchem.. spousta kouře, dýmu … a jekotu…a šíleného řevu fanoušků… copak má ten zpěvák do sebe, že ovládá takové davové šílenství …. To vážně nechápu…

Najednou z oblaku kouře vyskočil… Michael Jackson…. Strnule se díval do davu …. A napětí vzrůstalo…. Sílilo a davy burácely.. ano, jako by byl sám a široko daleko nikde nikdo….s ledovým klidem a velmi pomalu sundával svoje zrcadlové brýle….. a pak to pořádně rozjel! Dívala jsem se na tu nespoutanou energii, s jakou vystupoval a uchvácená tím, jak byl stále v pohybu a jeho nohy kmitaly tak, že se ani jeho kroky nedaly zachytit… Alex na mě cosi křičela, ale nerozuměla jsem jí ani slovo…. Z jedné strany reproduktory a ze všech stran davy křičících lidí.. a přede mnou .. a ON na jevišti, předvádí dokonalou show….
Nikdy bych nevěřila, že i mě dav strhne a budu se vlnit do rytmu tak chytlavých a rytmických písní…. jejichž text jsem znala, aniž bych o tom věděla…. Naskakoval okamžitě… ano, užívala jsem si ten koncert a byla dokonce ráda, že mě Alex vytáhla…. Cítila jsem, jak jsem uvolněná… jak všechny starosti ze mě opadávají…. a cítila jsem se opravdu skvěle.. a co víc… svobodná. Měla jsem takový ten pocit, že teď bych dokázala cokoliv si umanu….

Skončila píseň Smooth Criminal… a já byla tím člověkem tak konsternovaná.. tím, jak se pohybuje, jak zpívá… jak do toho dává úplně všechno.. jak provolává, že miluje své fanoušky a oni odpovídají, že oni jeho taky.. a ano, bylo to znát, z každého gesta pohybu… dával všem .. sám sebe! Najednou se stalo něco … něco úžasného… tak hlučný dav…. se najednou zklidnil… a bylo slyšet jen šum…. A všichni vytáhli zapalovače a s plamínkem v rukou se mírně pohupovali do nádherné písně You Are Not Alone…. Byla jsem okouzlená a dojatá.. tou atmosférou, která mě pohlcovala víc a víc….. a Alex mě vzala kolem krku a na její tváři jsem zahlédla slzy …..

Když tu se k nám blížil jakýsi obrovský chlap a těsně před námi se zastavil…. A čapnul mě za ruku… a řekl : "Michael si tě vybral!"… vybral? K čemu.. jako ? …" ….Alex mi jen křikla do ucha.. jsi to ty! Bože Viktorie… vybral si tebe!!!!Běž! … No a to už mě ten chlap vytáhnul zpoza zábradlí a utíkal se mnou na podium…. Než jsem si cokoliv stačila uvědomit… stála jsem nahoře a ke mně ladným krokem přicházel …. přicházel… šmarjá, co si počnu.. co budu dělat… a tolik lidí šílí.. a já mám nohy jako dva kůly!

Přišel těsně přede mě, uklonil se mi a vzal mě za ruku a přitáhl si mě k sobě…. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale dívala jsem se do jeho tváře, do jeho očí.. a jako bych tam vyčetla návod… a podvědomí mi říkalo, obejmi ho a užij si…. Co by za to kterákoliv dívka z davu dala.. stát tady s ním… držel mě tak pevně a přitom něžně… a já ho pevně objala a tančila jsem s ním, bylo to tak… tak nevýslovně krásné a já se po dlouhé době cítila vyjímečná … a jeho ochranitelské objetí zesílilo, hladil mě po zádech.. po vlasech, které v tom proudícím vzduchu létaly sem a tam… a Michael je upravoval a hladil….
A pak udělal něco, co … jsem nejen nečekala.. vypnul mikrofon, ale píseň pokračovala dál…. "krásně voníš a tvoje vlasy jsou nádherné…" byla jsem tak vděčná… že jsem se na okamžik odtáhla, podívala se do jeho tváře, na které zářil ten nejkrásnější úsměv pod sluncem i pod hvězdami… a vděčně jsem ho pohladila za jeho slova po tváři…. A on si mě k sobě přivinul ještě těsněji a políbil mě na tvář…. Byl horký, zvlhlý potem..
Byl silný a jemný. Opravdový gentleman! Krásně a smyslně voněl… a jeho vůně se mi zarývala do mozku, dostávala se pod kůži……. a já se na okamžik cítila milovaná… a ano, užívala jsem si to… i přesto, že jsem věděla, že moje štěstí za okamžik skončí… a já budu zase ta Viktorie, která zná jen povinnosti a na lásku jí nezbývá čas.

Ale stalo se něco nepředvídatelného, něco, co ani můj tanečník netušil a co ho dost vylekalo……

Video, které je plné emocí...

14. května 2011 v 10:00 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Tak, berušky, nesu vám něco zlatého, zpoceného, krásného.. dojatého a hádejte, kdo to je ? Můžete jen jednou! Na tom konci, jak je dojatý... mám chuť ho pevně obejmout a nepustit... ♥

Kdyby video nešlo přehrát tak → ZDE !
.



6.kapitola

13. května 2011 v 5:50 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Konec i začátek….

Nemohl jsem se z té zrady dlouho vzpamatovat.. stále jsem si říkal, proč? Proč mě obelhala? A další.. proč přicházela s každou vzpomínkou na ni? Byl jsem tak hluboce zraněný na svých citech.. na důvěře k ženám.. budu schopen ještě někdy milovat? Milovat bez předsudků… ?

Potřeboval jsem být sám.. sebrat se, odjet mimo domov, kde jí stále vidím… vzpamatovat z toho všeho, co se mi přihodilo……. ano, budu se rozvádět! Pověřil jsem tím svého právníka, ať vše připraví a já sám jsem se vydal hledat alespoň trochu klidu. Kam jinam, než do přírody…
Můj jeden dobrý přítel mi půjčil loveckou chatu v horách… je zde božský klid a já mohu splynout s přírodou.. a kromě zvířat zde není lidská noha… moje ochranka, vlastně jen Wayen se svým kolegou zůstávají o chatu dál… a dávají pozor, kdyby něco, ale je tady tak nádherně, že bych si dokázal představit tu žít… je to přesně to, co potřebuji na své pocuchané nervy a bolavé srdce. Klid… ještě před tím, než odjedu na koncert.

Užíval jsem si ta krásná rána, kdy slunce vstává a než se vyhoupne nad hory a naskytne se mi ta nejkrásnější scenérie ze všech…. Zabalený v dece jsem přihlížel tomu, kdy slunce vstávalo a kdy šlo spát…. A čerpal jsem sílu a klid. Hodně jsem četl, maloval… a tím zaměstnával svoje ruce i mysl… někdy mě napadají i melodie… které si zapíšu.. a jakmile vezmu do ruky tužku a notový papír.. nedá mi to, musím pokračovat.. nejde přestat….


Dávám do všeho všechnu tu bolest.. i krásu, která je kolem mě… a snad i naději, že budu schopen zase jednou milovat! Nebo budu odsouzen žít sám, bez ženy, dětí.. bez rodiny.

Jakžtakž jsem se vzpamatoval z toho nejhoršího… a odjíždím na koncert… sice jen místní, ale i tak se těším na své fanoušky, na jejich podporu.. přízeň a lásku, která mě neuvěřitelně dobíjí….

- ♥ - ♥ - ♥ -
Tak a teď na chvilku opustíme Michaela, který uzavřel jednu část života… a rozehrajeme další osud člověka…je to nutné, protože jejich cesty se zanedlouho zkříží.. a uvidíme, jestli bude Michael rád…? Tak snad v tom nebudete mít velký zmatek, vážně jsem moc přemýšlela, jak to udělat, aby to bylo co nejpřehlednější… a četlo se vám to dobře. ♥ ..... Seznamte se prosím s Viktorií….
"No, tááák.. Viky, musíš se odvázat, nebuď tak příšerně usedlá a přehnaně dospělá… jsi mladá, bude ti dvaadvacet a co máš ze života? Jen samý učení, přednášky, knihovny.. a co já vím, co všechno… musíš se taky trochu bavit… randit a když jsme u té zábavy, myslím, že je čas, abych ti dala svůj dárek k tvým nadcházejícím dvaadvacetinám! Budeš nadšená.. budeš unešená… budeš…. " …..

"Ale, Alex, já nic nechci! A jak tě znám, bude to nějaký bouřlivý večírek, ale to je tvůj styl a né můj!" skočila jsem do řeči své kamarádce a spolubydlící .. je fajn, jen dokáže být pěkně střeštěná… "Nikam nejdu a na obzvlášť ne na nějakej večírek s překvapením.. opravdu, mám toho tolik, co musím stihnout do další zkoušky… " Ale, no ták, Viky…. já už mám plán!" .."no, tak to abych se začala opravdu bát!" řekla jsem se smíchem… Sice jsme s Alex skoro stejně staré, ale její bezstarostnost jí vážně někdy závidím, nic , žádnou starost si nepřipouští a užívá si života… ovšem, může si to dovolit, její rodiče mají společenské postavení, hodně cestují a nemají na ní moc času a proto to kompenzují penězy… ovšem já…. ještě při studiu práv si ještě na živobytí musím vydělávat po brigádách…. Ale to už by se mělo brzy změnit, ještě poslední zkouška a pak mám slíbené místo v jedné advokátní kanceláři jako pomocná asistentka….je to jen na pár hodin denně, ale i tak je to skvělé místo a uvidíme, jestli se mi bude líbit mezi právníky, když já jím také budu. Baví mě studovat.. baví mě obhajovat a hledat pravdu, baví mě pomáhat lidem a zjednat spravedlnost… ale jsou to ideály, a uvidíme, jak dalece se liší od reality života.

"Viky ?... Ani se nezeptáš, jaký překvapení pro tebe mám?... říkala to tak, jako by pro mě vyloupila banku…. "No, dobře Alex, jaké to tedy je překvapení?" … nechtěla jsem jí kazit radost z překvapení, které pro mě nachystala a upřímně řečeno, jsem se obávala, co z ní zase vypadne… Skočila ke mně na postel a tetelila se radostí.. odložila jsem knihu a řekla jí, no tak mluv.. co je to za překvapení… děláš z toho úplnou kovbojku… " Viky.. zítra jdeš se mnou na koncert, sehnala jsem nám lístky a víš, jak to bylo těžký a přímo super těžký?.. musela jsem za to slíbit Edovi rande, ale, no, to je jedno, stejně jsem na něj měla políčeno… co tomu říkáš, jdeme na koncert!".. Oči jí zářili štěstím… no, jenže mě tyhle masové, davové akce nedělají zvlášť dobře… musela si všimnout mýc zklamaných rozpaků a řekla… "Ty nemáš radost?" … "Ale, Alex…… já… já… mám radost, jasně, že, jo… protože vím, že jsi mě tím chtěla udělat radost, ale, víš, já no.. musím se učit.!" … "Tak dost, Viktorie !... zaklapla moji knihu.. jen se drtíš paragrafy a život ti uniká…co z něj máš… vážně chceš, abych se na tebe naštvala…? Jsi mladá a tváříš se jako stařena…od té doby, co ses rozešla s Frankem, tak jsi děsně uzavřená a NE neberu jako odpověď!" … dívala jsem se na ní a musela sebekriticky přiznat, že má v něčem pravdu…. !
"Alex, ale já nemám co na sebe…. já, nevyznám se v tom, co se hodí na koncert a co ne… prostě nemám v čem jít, no !" …. spiklenecky se na mě podívala a řekla: "Ha! A od čeho máš mě, svoji nejlepší kamarádku?" .. dloubla do mě loktem a já se musela jejímu náhlému zápalu smát… a co teprve, když otevřela skříň a začala přehrabovat oblečení ve skříni, které létalo na všechny strany… co tohle, to by ti bylo"…. Jen jsem kroutila hlavou.. "Né, to nemůžu.. to má velký výstřih… né…. to taky ne, to triko je na tom stejně, jako to první… musíš nosit tak vyzývavé věci, to snad abych šla nahá, vyšlo by mi to nastejno… !
"Prosím tě, Viky, vždyť je krásný.. a výstřih je jen malej.. ty naděláš…. Máš dokonalou postavu, tak proč jí neukázat…. A co tohle černý, s tím zlatým nápisem a ty světlý džíny?... No a jsi kočka a přesně zapadneš…"

"Ty, Alex… ještě jsi mě neřekla na co nebo na koho jdeme?"..... "Páni, jsem to ale, já ti to neřekla??? Já ti vlastně neřekla o nejdůležitější…i.. víš, na koho… na úžasného zpěváka, tanečníka, na… Michaela Jacksona!!!!" "Na koho?" … řekla jsem dost nechápavě…. A tak mi to Alex nadšeně zopakovala skákala u toho radostí..a pověsila se mi kolem krku…. na MICHAELA JACKSONA!!" … jen sem překvapeně zamrkala a snad trochu zklamaně řekla: " Na koho???? Na toho… Jacksona?" … "Jo, jo .. JO! Na toho Jacksona.. je úžasnej, je božskej…. Je náááááádhernej…… "Alex…. to nebude jen koncert, ale megaakce.. a já.. no, já ty davy fakt nemusím… já nikam.. nej….." Asi jsem ji opět naštvala, vždycky, když se tak stane, říká mi Viktorie….

"Viktorie, dost! Jdeš a je to definitivní.. a davy nedavy… máme místa hned pod tribunou v první řadě, tak ani nepoznáš, že je tam tolik lidí! A konečně se přestaň vymlouvat…. "stařenko" a zkus si to triko a džíny… a zítra vyrážíme a ty si to užiješ a basta!.. Jo a ještě musíme udělat něco s tou tvojí rozevlátou hřívou. Uvidíš, ještě mi poděkuješ, že jsem tě vytáhla na koncert…. A zaručuju ti, že si ho užiješ…

No, když myslí…. Nebudu jí to brát, ale myslet si můžu co chci, no ne?

5.kapitola

11. května 2011 v 6:01 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Mezi námi je konec !

Než jsem se stačil vzpamatovat a uvědomit, co se vlastně stalo, můj bodyguard Wayen vyrazil dveře.. a asi se musel moc vyděsit, když mě viděl ležet na zemi a ty proklaté pilulky válet se všude kolem… a to za ním stála ještě………Lisa… která měla oči navrch hlavy. Myslel jsem, že to byl jenom hrozný sen… ale pohled na ty prášky mě vtrhl do kruté reality….
Zařval jsem na ní, že jí nechci vidět a jestli okamžitě nezmizí, že jí nechám Wayenem vyhodit z pokoje…. Otočila se a šla….ani se nezajímala, co se mnou je.. nebo jí to při pohledu na její pilulky došlo, kdo ví…. Byl jsem jí tak znechucen, že se mi chtělo zvracet, ale to už silné paže mého přítele mě pomáhaly vstát…… doprovodil mě pod sprchu a trpělivě čekal, než se osprchuji… byl jsem tak ztuhlý z té tvrdé země…. Že jsem myslel, že nepohnu ani palcem u nohy!

Wayena mám moc rád, je to opravdový přítel….chtěl samozřejmě vědět, co jsem si vzal a proč… vyprávěl jsem mu tedy, co se mezi mnou a …. Lisou událo, trpělivě mi naslouchal a pak řekl jen..

"Michaeli, víš, já tušil, že to mezi vámi není jako dřív, tvá jiskra ve tvých očích pohasla a teď je mi jasné, proč. Co budeš dělat.. s Lisou? Co bude dál ?....
"Ach Wayene, mám takový zmatek uvnitř sám sebe…. Víš, pochopil bych, kdyby nechtěla zatím se mnou mít děti, má dvě, o které se musí starat a příliš mi nedovolí, abych jí s nimi a jejich výchovou pomáhal… a přitom je mám rád, jako by byly moje vlastní. Když děti nechtěla, měla mi to říct na rovinu … odpustil bych jí.. pochopil… ale takhle mi lhát?! To je něco, na co každý vztah zemře a vlastně ten náš je tímto nadobro mrtvý! Rozvedu se, co jiného! Nemohu se tvářit jako chápající manžel….. ještě večer mi tvrdila, že to chce čas, že … děti se mnou chce…" a znovu jsem propukl v pláč… a až pevné přátelské objetí Wayena mě donutilo se trochu sebrat a sejít dolů do kuchyně na kávu… jak jí normálně nepiji, tak jsem jí potřeboval.. byl jsem tím podivným spánkem tak zeslabený a připadal jsem si, jakoby mě někdo praštil do hlavy.

Zanedlouho potom přišla do kuchyně Lisa… "Michaeli, zvládneš to?" ptal se mě Wayen….. a zle si Lisu měřil…. "Wayene, děkuji, až tě budu potřebovat, zavolám tě., ale nejdřív musím vyřešit svůj život, jednou provždy.." Díval jsem se, jak se Wayen vzdaluje…. A Lisa vyčkává…. celý jsem se klepal…

"Liso posaď se…! a řekni mi, jak ses vyspala?" byla překvapená, tohle nečekala… "No, Michaeli, vyspala a ty? Prosím tě, co jsi vyváděl? Měla jsem o tebe starost!" řekla a byla na ní znát nervozita, chtělo se mi křičet…. Tak, já něco vyvádím.. já, a co ona? Ale nesnížím se, abych křičel na celý dům, na ženu.. i když se zachovala tak hanebně a podle!

"Liso, proč jsi mi neřekla, že užíváš antikoncepci a jen si mě tahala za fusekli, že budu otcem…. Že to chce čas? Co jsem ti udělal… nechápu to? " :: "Michaeli, tak ty mi prohrabáváš šuplíky? No, to jsem si nemyslela o tobě, že jsi takový…" Liso, dost!!!! Vinen nejsem já.. ale ty! Lhala jsi mi, já jen hledal prášek na spaní a našel jsem to, co jsem našel! Nedovedeš si ani představit, jak moc si mi ublížila, tak moc, že už s tebou dál nechci být!"

"Sakra, jak to myslíš?.... Ty se chceš rozvést jen kvůli tomu, že jsem brala antikoncepci?... jsi větší blázen, než jsem si myslela!"… "No fajn, Liso, konečně to je venku, blázen.. a co ještě jsem… povídej…. dostaň to ze sebe…."… Jsi blázen a já ti nerozumím!" ..Protože nechceš rozumět! Mohla jsi mi to říct, že slavná Elvisova dcera neporodí dítě někomu, jako jsem já…. blázen a podivín… Wacko - Jacko že?! Využila jsi mě… se svojí kariérou a se vším.. ano jsem blázen, že jsem ti věřil a miloval tě! Byl bych ti odpustil i tu antikoncepci… i to, že se na další děti necítíš.. i na to, že je nechceš se mnou…. Mohli jsme si nějaké adoptovat, ale Liso, co ti nikdy neodpustím, je to, že jsi mi nestydatě lhala, vodila mě za nos… a podváděla! To ti neodpustím, nedůvěra se nedá umlčet, zaspat, ani překonat a já s ní žít nebudu…. Stejně jako s tebou. Je mi to líto… ale mezi námi je konec….

Zvednul jsem se a odcházel.. nedal jsem jí další šanci na její výmluvy…. A jen jsem se mezi dveřmi otočil… seděla a plakala…. Ne nad tím, že to mezi námi skončilo, ale nad tím, že byla její lest odhalena. Ani se nesnažila mě zastavit, nebránila mi v odchodu, možná se jí i ulevilo, že je zase volná…..

"Liso…. Přejí ti hodně štěstí v dalším životě, snad budeš šťastnější beze mě, sbohem…. Opravdu jsem tě miloval!"