Červenec 2011

38.kapitola

29. července 2011 v 7:33 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Odevzdej se mi….

"Páni, Viky, ty máš teda páru, já si je musím před vystoupením nastřihávat.. a ty jedním škubnutím… říkal jsem ti v posledních hodinách, že tě strašně miluji a že se mi po tobě stýskalo… a když jen mezi polibky zakňourala, že, ano.. na nic jsem nečekal, sevřel jí v náručí a odnášel do ložnice.. Tolik mi chyběla, víc, než bych kdy pomyslel… nebo jen mohl doufat.

Nebyl jsem schopen se ovládat, připadal jsem si jako zvíře a místy jsem měl pocit, že se jím opravdu stávám. Divoce jsem se s Viky líbal a strhával z ní ošacení… . budu jí muset koupit nové silonky i s podvazky, nějak jsem neměl sílu se namáhat s tím podivným šněrováním.

Touha nás spalovala s divokostí, neuvěřitelnou živočišností, o které jsem netušil, že může existovat, že jsem jí schopen. Byl jsem opanován vzrušením a chtíčem vlastního těla, nemyslel jsem na nic jiného, jen, jak dát Viky najevo svoji lásku a nasytit náš hlad jeden po druhém. Byla tak vynalézavá, věděla, kde se dotknout, aby ve mně stále víc narůstala touha… a já… nepřemýšlel jsem, dělal jsem to, o co si řeklo moje tělo… a stejnou měrou se snažil uspokojit i Viky.

Ve chvílích, jako je milování s milovanou bytostí… zapomínám na všechny útrapy, které mi život přinesl.. i na to, kdo jsem. Jsou to chvíle, kdy jsem šťastný, svobodný… a důležitý jsem jen pro tu jednu jedinou osobu v mém životě….. pro Viktorii!
Promilovali jsme celou noc… a když začalo svítat, tak jsem byl tak unavený, ale tím nejkrásnějším způsobem… objímal jsem Viky a cítil její hebkou dlaň na mé tváři, jak mě hladí po mé paži.. Oči se mi klížily, když se opatrně zvedla, procitl jsem…

"Viky, kam jdeš?... neodcházej… je ještě příliš brzo na to, abychom vstávali.."… "Michaeli, lásko, budu muset jít do svého pokoje… jinak se prozradíme!" .. "Viky, tak ať! Nechci se schovávat, máme právo na to, být šťastní a spolu. Neděláme nic, za co bychom se museli komukoliv zodpovídat! Milujeme se a láska je součástí lidského života. Vracíme se do Neverlandu za pár hodin, co kdybychom se tam vrátili jako pár?!"

"Miki, miláčku, ty víš, že bych strašně ráda, ale prosím, ještě si dejme čas… jistě se naskytne příležitost, jak o nás dáme okolí vědět, musí nás přijímat s vážností a ne spekulovat o tom, že to byl jenom "úlet"..nebo, že jsem to udělala z vypočítavosti… Michaeli, pro tentokrát, prosím.." Sice jsem věděl, že to myslí dobře za nás oba, ale úplně jsem nerozuměl jejímu počínání… ale copak jí mohu něco odmítnout? Jediné, co ve mně udržovalo naději, že budeme spolu, je návrat domů… tam nás nechají na pokoji.

A opravdu, po návratu na Neverland, to bylo jiné.. nemuseli jsme se kontrolovat, zda nás někdo vidí, že spolu snídáme nebo obědváme… nebo se procházíme, smějeme se na atrakcích. Připadal jsem si vážně jako v ráji…
Kdyby se na mě nezačala valit jedna povinnost za druhou, dokázal bych žít takový život každý den… začal jsem tvrdě pracovat na natáčení nového klipu na novém albu Dangerous.. a rozhodl se, že věnuji píseň - Give in to me… právě Viky a skoncuji s tajnostmi kolem našeho vztahu. Chtěl jsem, aby byla píseň dokonalá, protože inspirací mi je samotná Viky, bude to mé osobní i veřejné vyznání, této úžasné ženě.

Práce mě nejen těšila, ale promítal jsem do ní všechny své city, skrytou vášeň, těšil jsem se, co na to Viky řekne, až se dozví, že to ONA byla mojí múzou, mojí inspirací.. že jsem do toho dal sám sebe…. nás! Byl jsem v nahrávacím studiu většinu dne, až do noci… a trvá to už příliš dlouho, téměř celé dva měsíce… Celé dva nekonečné měsíce, co se míjíme… ona vstává brzy, věnuje se chodu nadace a já usínám nad ránem… stihneme si vyměnit pár vzkazů, které si necháme v pokoji toho druhého.. a který nalézáme, jak se probudíme…. Každý ve svém ránu, kéž by byla naše společná, ta která mi bytostně schází…
Tiše jsem se vkradl do jejího pokoje tak, abych jí neprobudil…. sedl jsem si na zem k posteli a sledoval, jak tiše oddechuje, její bohaté vlasy rozprostřené na polštáři,byla tak krásná… políbil jsem jí letmo na rty, napsal nějaký vzkaz, ve kterém jí ujišťuji, že ji miluji a jakmile pominou povinnosti, budeme spolu víc, vím, že jí šidím, vlastně i sebe… kdyby bylo po mém, nehnul bych se od ní na krok… vzal jsem z jejího stolku papír a napsal jsem:

Drahá Viktorie, vím, že vydržet moje pracovní tempo je velmi těžké, ale ani ty nezahálíš, nadace si vede skvěle pod tvým dohledem… Chci, abys věděla, že chci být s tebou, co nejvíc.. Zítra, prosím, přijeď do nahrávacího studia na pozdní oběd, musím být s tebou, aspoň chvilku při obědě. Jistě najdu v brzké době způsob, jak ti naše odloučení vynahradím… moc tě miluji, moc na tebe myslím…moc po tobě toužím… Tvůj Michael…

37.kapitola

26. července 2011 v 20:30 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Konference…


Alex se zdržela pár dní, byla nadšená krásou Neverlandu, jen litovala, že nemohla pozdravit Michaela, musela jsem jí slíbit, že jakmile to bude možné, že musí přijet znova….

Michael volal z letiště, že by potřeboval nějaké papíry a smlouvy, které jsem měla nachystány k podpisu a že musí odjet na nějakou konferenci a já s ním, abych případně doladila nějaké nesrovnalosti… Těšila jsem se, ale zároveň měla strach, že se prozradím, nás prozradím, sotva ho zahlédnu. Ano, stýskalo se mi po něm, toužila jsem ho sevřít v náručí a zasypávat polibky….

Když auto s nezbytnou ochrankou přijelo na letiště, před letadlem stál Michael a já si na jehlicových podpatcích vykračovala s diplomatkou nacpanou papíry… a malým cestovním kufříkem… a jen jsem viděla, jak se Miki uculuje a stahuje si co čela klobouk a kouše spodní ret.. bože, co mi to dělá… ? všude kolem lidí, které ochranka drží stranou… a všichni čekají na reakce.. sakra, kéž bych jim mohla dát to, nač čekají…. Asi bych ho samou láskou umačkala….

Šel mi naproti, nenápadně se ke mně naklonil a pronesl, tím svým sexy zastřeným hlasem… "Ahoj, Viky, nějak jsi zkrásněla co jsem tě neviděl, víš, jak ti to strašně sluší?.. jsi děsně sexy!" … "Ahoj, Michaeli, taky ti to nehorázně sluší a laškovně jsem povytáhla obočí… řekla jsem to sice v žertu, ale s velkým přemáháním a uvnitř se celá chvěla.. taková chemie, když zapracuje, dělá to s vámi divy… neměla jsem sebe samu pod kontrolou.. a to pokračovala celu dobu v letadle… pro jistotu jsem si sedla na opačnou stranu, tak, abych na Mika viděla.. ale neměla možnost tělesného kontaktu, protože to by byl náš konec s utajením..
A to jsem netušila, že pravé "mučení" ještě přijde!!!!
Celá konference, celkem dobrý, jen tam bylo víc známých lidí, než jsem si dokázala představit… seděla jsem vedle Mika a musela se smát, když mu přinesli cedulku se jménem, jako by ho nikdo neznal! Konference probíhala, řečníci se střídali v projevech a pak znova usedli na své místo ke své jmenovce. Místy už jsem začala zívat… ale když začal hovořit Michael, tak jako by se celý sál probudil, ožil a všichni zbožně naslouchali. Sice nehovořil dlouho, ale jeho projev byl krátký, věcný, výstižný a hlavně procítěný a pravdivý.. a jeho lidství zastiňovalo všechny předřečníky… Říkala jsem si, když jsem poslouchala jeho přednes, že on má takový dar slova.. že by mohl být z místa právník.

No a když se vracel od řečnického pultíku, usedl vedle mě.. za stůl, který byl z přední strany krytý dlouhým ubrusem sahající až na zem.. tak si přisedl schválně tak těsně, aby pod stolem na mě dosáhl rukou… a v tu ránu jsem ucítila jeho horkou ruku na svém stehnu.. a myslela jsem, že mi jeho dlaň vypálí díru na silonkách.. a co teprve, když jí začal jezdit nahoru a zase zpět ke koleni… celá jsem se rozklepala… nechtěla jsem "zahálet", proto jsem si vyzula lodičku z nohy a začala mu přejíždět po té jeho, jeho vypracovaná lýtka, každý sval a šlacha… ano, nevěřili byste, co to se mnou dělalo a jaký chtíč se mnou lomcoval! .. Občas se mi povedlo zajet mu prsty u nohy až do nohavice .. stejně je má krátký! a jen sykl… a zajel svojí rukou šmátralkou na vnitřní stranu stehna.. snažila jsem si na klín položit alespoň nějaké desky… pod nimiž se mohla ukrýt Mikova ruka.. rozpačitě jsem se dívala kolem, zda nás někdo neviděl… ale všichni byli tak znudění, že předstírali, že studují lejstra…

Ani nevím, jak se to stalo, ale byl konec konference.. a všichni tleskali a musím se přiznat, já také.. už je konec - konečně! Jenže… když se všichni postavili.. tak já… já nemohla najít svojí botu, kterou jsem v zápalu touhy někam odkopla a která byla najednou ode mě tak daleko..a já balancovala a vyrovnávala rovnováhu.. a když si toho Michael všimnul, měl záchvat smíchu, který se nedal ukrýt… a já se začala smát taky.. a po nás i další…i když nevěděli čemu. Wayen, který stál poblíž se naklonil a když viděl, co se stalo, přišel a nenápadně mi odsunul židličku, abych mohla ven a při té příležitosti, mi nějakým gestem posunul mojí botu, kterou jsem chvatně nazula.. s omluvou, že mě strašně tlačila! A to už se Michael hihňal, jak malé rozdováděné dítko..

Když jsme vycházeli z kongresové haly, zavalili Michaela novináři, kteří chtěli rozhovor.. snažila jsem se je odmítat, s tím, že je pan Jackson unavený projevem a pokud bude chtít dát interview , tak to včas oznámí, ale teď, že má další neodkladné povinnosti! Snažili jsem se být od nich co nejdříve pryč… Wayen a další bodygardi nám prorazili cestu k našim apartmá… a sotva se každý z nás před zraky okolí uklidil do jednoho z nich.. tak ne na dlouho.. nedalo se to vydržet.. chvilku jsem počkala, než ruch na chodbě utichne.. a pak jsem běžela přes uličku chodby do Mikova pokoje.. a v ten samý moment se na půl cesty srazila s Michaelem, napadlo nás totéž! Michael mě zatáhl k sobě na pokoj … a já chvatně otočila klíčem v zámku!
"Miku, sakra, co mi to děláš?... Vrhli jsme se na sebe a začali líbat, tak, že jsem nemohla popadnout dech… přitlačila jsem ho na zeď a nemohla se ho nabažit, stejně tak, jako on mě… snažil se vtipkovat jako: "Aha, tak pan Jackson je unaven, má neodkladné povinnosti…"…. Namítala jsem mezi dravými polibky.. že ano.. že má jednu povinnost za druhou.. tak, ať si dá záležet… smál se, ale hlas měl zastřený vzrušením..

Líbala jsem ho na krku a rozepínala jsem knoflíky, které vůbec nešly… a když, tak pod košilí další překážka.. tílko do véčka, Mikova nezbytná součást odívání… láteřila jsem, že chodí navalenej.. a že je s tím moc práce.. a ještě k tomu, když ho má zastrčený v kalhotách, pojištěný koženým páskem… . protestoval.. tak jsem jednoduše trhla… a byla překvapená, jak to šlo snadno! Líbala jsem ho na krku a chvatně jsem mu sundávala svršky…

Byl zjevně překvapen i on.. jen se ode mě na okamžik odtáhl a hvízdnul…

36.kapitola

24. července 2011 v 6:03 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Návrat s překvapením.

Ano, návrat byl krutý.. realita bývá taková… snažila jsem se dodržovat s Michaelem naši "dohodu",, že nebudeme vystupovat jako pár, zamilovaný pár. Sice jsme budili podezření, ale žádný z našeho okolí se nedovolil zeptat, spíš jen odezírali z našeho chování…. Naštěstí, je Neverland příliš velký na to, ukrýt se před zvědavýma očima…

Dělalo mi starost, že se mi od té doby, co jsme byli v Moskvě, neozvala Alex… stále se asi zlobí a nebere mi telefony… tak ráda bych jí tu měla, abych si mohla s ní o všem promluvit, tak ráda bych jí všechno vysvětlila…zoufale jsem potřebovala kamarádku.. Michael odjel na pár dní kvůli pracovním povinnostem a já zůstala ve své kanceláři v Neverlandu… a nikdy se necítila tak sama, jako právě teď! Pracovala jsem na dalším projektu Michaelovi dobročinné nadace, procházela jsem všechny sponzorské smlouvy a jejich plnění.. byla jsem zabraná do práce, která mě poslední dobu pomáhá překonat, zvláštní opuštěnost… když v mé pracovně zazvonil telefon… představila jsem se odměřeným a úředním tónem… když ze sluchátka… se ozval známý hlas, Michaelův hlas…

"Viky, miláčku.. co tak přísně?" a smích….

"Michaeli…. ráda tě slyším, no vyrušil jsi mě v pilné práci, ale jsem ráda, že jsi to udělal, moc se mi po tobě stýská, kdy se vrátíš?"…. "Viky, pár dní mi to ještě zabere, ale vlastně ti volám proto, abych tě ujistil, že na tebe nezapomínám… a moc tě miluji.. "Jo a Viky, čeká na tebe malé překvapení, mělo by dorazit k Neverlandu tak do půl hodiny… !" "Michaeli, překvapení a dorazit, mám se bát?" .. "Ne, miláčku, to nemusíš, spíš se těš… snad ti udělá radost, dalo mi to docela práci sehnat a přesvědčit… pa… miluju tě, ještě ti zavolám.." … "Michaeli… počkej, jak přesvědčit.. co zas je to za hru?"… ale to už nejspíš neslyšel, protože telefon oněměl…
Dodělala jsem rozdělanou práci… a měla v úmyslu se zvednout a jít se projít po Neverlandu… za Bublesem, kterému bylo po páníčkovi stejně smutno, jako mě… když tu se ozvalo silné zaťukání na dveře… a když jsem vyzvala ke vstupu, stal tam člen Mikovi ochranky John… s vysílačkou …

"Prý, slečno Viktorie, máte návštěvu, přijmete jí… nějaká dívka by se s vámi chtěla setkat…" Ale, jistě, Johne, klidně jí uveďte, ráda jí… přijmu." .. byla jsem nejen zvědavá kdo je, ale budu ráda, když budu moct s někým promluvit.
Toho bych se nenadála, když se za Johnovou mohutnou postavou schovávala….nejistá Alex…

Nadskočila jsem radostí snad metr dvacet a běžela jí přivítat s otevřenou náručí "Alex, tak ráda tě vidím, jsem šťastná, že jsi tady, ale jak… jsi mě našla a jak to, že tě sem pustili? Bože, Alex, tolik jsi mi scházela!" Alex se nejistě dívala kolem sebe… a pak se odtáhla… "Viky, já.. chtěla bych se ti omluvit za ten telefon… já, byla jsem naštvaná, že se ta informace dostala ke mně přes noviny, neměla jsem tušení o tom, že jsi našla tak skvělou práci…" rozpačitě se dívala po mé kanceláři i po mě…. "Našla jsem tvůj dopis, ve kterém mi všechno vysvětluješ až po tom, co jsem byla na tebe tak hnusná, promiň, jestli můžeš...?!" … "Ach, Alex, prominu, jen pod jednou podmínkou…!" dívala se strachem a stísněně, takovou jí vůbec neznám…a přiškrceným hlasem, řekla: "Podmínkou?, dobře.. jaká je tvá podmínka?" … Bylo mi jí líto, už jen holý fakt, že se nachází na půdě pro ni posvátného místa Neverlandu a ještě ji přivede Mikova ochranka, muselo být na ní vážně víc, než dost. "Alex, odpustím ti, když mi slíbíš, že tu se mnou pár dní zůstaneš?!" …. Znovu jsem jí objala a cítila, jak je rozrušená.. a má na krajíčku.

"Viky, ty se na mě nezlobíš? Pokud ti nebude vadit, že jsem tady, tak zůstanu ráda! Já nevím, znervózňuješ mě.. je z tebe distingovaná, elegantní dáma… a tak nějak jsem skvěle zapadáš, hodíš se sem, všichni o tobě mluví, jako o slečně Viktorii, osobní asistence samotného Michaela Jacksona… jsem z toho trochu nesvá, ne.. kecám.. ne, trochu, ale hodně… "…. Ale jdi ty, pořád jsem to já.. a ty.. věrné kamarádky, tak se neostýchej, pojď, sedni si a povídej… kde se tady bereš a jak jsi se sem dostala… sice mě Michael volal, že mám překvapení před branou Neverlandu, ale nikdy by mě nenapadlo, že tím překvápkem jsi ty… a jsem moc ráda, že to tak je… tak povídej… chci vědět všechno…"

"No, vlastně není nic moc, co! Na dovolené jsem si koupila noviny a zjistila, že máš skvělou práci… po boku "mého" idola a to mě docela naštvalo, že jsi se mi s tím nesvěřila a unáhlila jsem se a zavolala ti. Pak mě to mrzelo a vlastně nepřestalo.. vrátila jsem se do našeho bytu a našla tvůj dopis s vysvětlením a byla jsem z toho špatná, nedokázala jsem zvednout telefon a zavolat ti, měla jsem strach, že mě pošleš do háje.. a vážně bych si to zasloužila… řekla jsem ti ošklivé věci.

"Alex, já tě chápu, nemohla jsi to tušit, asi by mě to taky naštvalo.. ,ale řekni mi, jak ses ocitla tady…?" "No, víš, Viky, volal někdo odsud, že bys mě ráda viděla, řekla jsem si, že nemáš čas zavolat sama, tak jsi někoho pověřila a když jsem souhlasila, tak mi bylo nabídnut odvoz, přímo sem za tebou… tak jsem chtěla dát do pořádku naše kamarádství." Dívala jsem se asi dost nechápavě a překvapeně, že se mě Alex zeptala: Copak ty jsi to nevěděla dřív, že přijedu??"

"Alex, mám-li být upřímná, ne, nevěděla, ale Michael mi volal půlhodiny před tvým příjezdem a ještě neřekl, koho mi sem posílá! "
Viky nebyla k nezastavení.. tak Michael, jo? …. a zase to začalo, otázky, spousta otázek.. jak to bylo, jak jsem se poznali..jak mi nabídnul práci….. a "Viky, je pravda, co se o vás psalo v novinách, že ty a Michael spolu randíte?"

No, a je to tady… když jsem si sama vymyslela jistou strategii a tajnosti, musím lhát i své nejlepší a jediné kamarádce… snažila jsem se tomuto tématu vyhýbat… a jen mávla rukou, "Alex, nesmíš věřit všemu, co bulvár napíše… však víš, jak všechno překroutí!" …
No, co jsem měla říci, když se snažíme náš vztah držet pod pokličkou a já sama si to vymyslím…

Co byste dělali vy, řekli to na sebe své kamarádce, která by zešílela a chtěla znát pravdu, VŠECHNY detaily?

Project MIKEGASM

23. července 2011 v 5:23 ** Projekt MIKEGASM **
Tak a je tu v pořadí druhý project MIKEGASM, tentokrát z období - BAD
- a) Najviac strapaté (u vás myslím najviac rozcuchané :D ) vlasy :D
- b) Najbláznivejšia fotka
- c) Najupotenejšia fotka :D
- d) Fotka, kde má Mike "naštvaný" výraz :D


35.kapitola

20. července 2011 v 13:30 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Vzpomínky a budoucnost.

Viky měla pravdu.. bude to těžké vrátit se.. a natož, jako pár. Nechci ji vystavovat zbytečným atakům, jak od mé bývalé, tak bulváru, úplně stačilo to, co napsali, než jsme sem odjeli… Nikdy bych nevěřil, že Lisa bude volat.. a slídit, kde jsem… že se mi bude plést do života, který chci začít žít po boku Viky…. že..

"Miku..?....jsi v pořádku, celý se chvěješ?" ..řekla starostlivě Viky a přitiskla se ke mně.. … "Viky, ano, jsem, jen jsem to, že zavolá, nečekal… nenapadlo by mě, že bude mít tu odvahu se mě ptát na to, kde jsem.. tak nějak jí to bylo vždycky jedno, i to, co k ní cítím a po čem toužím.."

" Michaeli, nechci na tebe naléhat, ale nechceš mi říct, čím tě tak strašně ranila a ublížila ti.. po čem jsi toužil a nedostals to… nebo ti snad byla nevěrná s jiným mužem Miku?.. řekni mi to, nechci se vrátit zpět a žit v nejistotě.. už kvůli nám…"
Věděl jsem, že nastal vhodný okamžik říci Viky všechno… pokud máme fungovat jako pár, rád bych znal i její postoj a její plány do budoucna ohledně rodiny, kdo ví, zda bude mít vůbec chtít mít děti.. rodinu?

"Viky, ne, nemyslím, že by mi byla nevěrná s jiným mužem, ale nevěrná byla našemu manželskému slibu! Zradila a podvedla mojí důvěru a to je pro vztah horší, než cokoliv jiného… vzala mi to, co jsem si přál ze všeho nejvíc, po čem jsem bytostně toužil… vzala mi šanci na to mít s ní rodinu, děti.. říkala, že mě miluje, že je se mnou mít chce a zatím???????? ……
Zatím se postarala o to, aby se mnou neotěhotněla a na to jsem přišel taky jsem náhodou, když jsem objevil její pilulky proti početí, proč mi to jen udělala, proč mi lhala?.. mohla mi to říct, že mi je dát nechce… adoptoval bych si nějaké, které bych miloval jako své vlastní"….. začal jsem vzlykat, aniž jsem chtěl, bolestné vzpomínky jako by ožily…a já jim neuměl zabránit… cítil jsem její náruč, její ruce, jak mě hladí po zádech a chlácholí…

Na jednu stranu jsem byl rád, že jsem to ze sebe dostal, že už není nic… co by zůstalo tajemstvím mého bývalého života, ale nabízí se otázka, zda bude Viky chtít být matkou mým dětem… viděl jsem, jaký má vřelý vztah k dětem v nemocnici.. ale bude chtít své vlastní.. se mnou ?

"Michaeli, muselo to být pro tebe moc bolestná zkušenost, ano, zrada bolí … a někdy nepřebolí úplně. Všimla jsem si, jak děti miluješ.. a je ti jedno, čí jsou.. a jak jsi šťastný, když jsi s nimi.. nejen v nemocnici, ale i v Neverlandu…to, že jim pomáháš, kde můžeš a trpíš, když strádají… jako by byly tvé vlastní… tak nějak jsem to vycítila.. i když jsi nic neříkal… nechtěla jsem na tebe naléhat a jsem ráda , že to vím….že jsi našel odvahu mi to říci…" zvedl jsem uplakané oči k těm, které miluji… byl jsem tolik vděčný, že řekla právě tohle… že mi dodala naději…..

Viky, děkuji… ti za tvá slova a za to, že tě mám, miluji tě tolik, že se to nedá ani vypovědět.. vjel jsem prsty do jejích vlasů a přitáhl si jí na své rty… které jí v polibku šeptají slova lásky a díků… měl jsem pocit, jako bych ze sebe setřásl obrovskou tíhu, kterou jsem doposud vláčel sebou, kamkoliv jsem se hnul… nemohl jsem odolat, ani jsem nechtěl odolat jejímu půvabu a kráse, která vycházela z jejího nitra a odrážela se na samotném povrchu jí samotné.. zatoužil jsem po ní znovu. Touha ve mně narůstala každým okamžikem s každým polibkem.. chtěl jsem ty chvíle zapamatovat a moc si přál, aby tomu bylo opačně také tak.

Pomalu jsem Viky pokládal na postel..líbal a obnažoval její hebkou pleť, která voněla sluncem a mořem… a chutnala jako nejsladší nektar z rajské zahrady … ze kterého se točí hlava, který ve mě vyvolával závislost, jako opium… sténala pod přílivem rozkoše, a vracela mi se stejnou vášní a odevzdaností, vydávala se mi tělem, ale celým svým bytím… Sténala do polibků a poddala se tomu úžasnému pocitu, dávala mi svoji lásku a já jí vděčně přijímal a byl v desátém nebi… Vzpírala se proti mému tělu, nehty jemně přejížděla po mých zádech a vycházela mi vstříc… a když jsem se začal neovladatelně chvět.. přitiskla se ke mně ještě víc a dravě mě políbila a rozechvělými rty mi šeptala do ucha Michaeli, miluji tě a nikdy tomu nebude jinak!



Vážně musíme večer stihnout letadlo a vrátit se…?

34.kapitola

18. července 2011 v 5:53 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Slib mi to!


Dny na Hawaii utekly jako voda.. příjemné vždycky utíká rychleji, nezdá se vám?

Za těch pár dní, co jsme tady spolu s Michaelem jsme měli čas jeden pro druhého a na naši lásku i na tolik potřebný odpočinek, že jsem se začala strachovat, že se něco pokazí, až se vrátíme a začala se bát!
Napadalo mě tolik podivných myšlenek i to, že to bylo z mé strany bláznovství začít si s tímto mužem, který právě teď vedle mne oddychuje po dalším nádherném milování… Michael procitl, jakoby cítil, že se na něj dívám… "Viky, už jsi vzhůru.. jak to děláš, že mě vždycky předběhneš?" řekl s tím svým okouzlujícím úsměvem… "Michaeli, nějak už nemůžu spát… večer se vracíme a já.." Nedořekla jsem, cítila jsem podivnou úzkost… a Michaelovi to samozřejmě neuniklo..
"Viky, miláčku, děje se něco? Co tě trápí?"… bleskurychle se posadil na posteli a zkoumal mojí tvář i úmysly.

"Michaeli, ano, děje se.. a to, že si vůbec nevím rady.. snad poprvé v životě! Co bude, až se vrátíme? Jsem přece tvoje osobní asistentka a ty můj zaměstnavatel… jak budeme všem okolo vysvětlovat, že už to tak není ? Mám strach o tebe, že tě budou hanebně propírat… a odsuzovat a kdo ví, co zas vyšťourají ? Chci, abys měl klid… Michaeli, mám strach, že tím, že jsme si spolu začali, budeš trpět… a já s tebou a pro tebe!" … Michael, jen překvapeně mrkal a pak si mě přitáhl na svojí hruď a řekl:

"Viky, miluji tě a ty to víš.. ať se děje, co chce.. ať si kdo chce, co chce říká, já se tě nevzdám, nechci o tebe přijít! Nebyl to jen flirt, ale láska!"…"Miku, já vím, ale přesto tě chci poprosit, abychom se pokusili náš vztah ještě nějakou chvilku utajit, než získáme čas se tomu společně připravit sebe i své okolí, prosím, slib mi to!" .. "Ale Viky, co to po mě žádáš… myslíš, že to na nás nepoznají…?? Poznají! Viky, ale my se nemáme za co stydět, jsme oba volní a dospělí! " …

"Miku, nesmí, alespoň prozatím.. myslíš, že by nám pomohlo, aby se o nás říkalo, že tvoje asistentka, ti asistuje jinak, než pracovně.. v posteli?"… To, co jsem říkala, mi trhalo srdce, ale rozum mi to tak velel, kdežto srdce, mluvilo zcela opačně… Na Michaelovi bylo znát, že tím, co jsem mu řekla, velice posmutněl.

"Viky, vážně to tak chceš?" … "Michaeli, ano, alespoň prozatím." Souhlasil, vím, že to bylo těžké rozhodnutí, ale zatím to nejsprávnější, i když naše srdce si to nemyslí… Oblékli jsme se a šli se projít po pláži a nabrat sílu k tomu, co nás čeká… sama nevím, jak to vydržím dlouho předstírat… Kráčeli jsme bosky v jemném písku a když jsem se ohlédla, tak naše stopy, které tam zůstaly otištěny… přála jsem si, aby to tak bylo i v životě.. dvoje stopy, ale jedna cesta! Kéž by to tak bylo! Michael mě objal kolem boků a co chvilku si mě přitáhl na sebe a políbil, byla jsem mu tolik vděčná, za to, že podvědomě vycítil, že jsme smutná… nedal na sobě nic znát, ale nebyl na tom o moc lépe.



Když jsme se vrátili na pokoj a začali balit… začal zvonit na toaletním stolku Michaelův mobil… již párkrát jsem si všimla, že ho vztekle típnul, myslela jsem, že ho dohání jeho práce, nebo manager… ale jeho reakce tomu neodpovídala…

"Michaeli, vezmi to, stejně se vracíme, tak si tě najdou…. Nemůžeme být "nezvěstní" věčně!"

…"Viky, vím, ale s tou osobou na druhém konci nechci mluvit i kdybych byl doma nebo kdekoliv… !!" Hodil stále zvonící mobil na postel.. !
Miku, no ták, tím se nic nevyřeší… podala jsem mu ho.. a on mi ukázal displej … a tam stálo jednoznačně … LISA! Překvapilo mě to… a kdyby uhodil blesk vedle mě, asi by mi to bylo i milejší…

"Michaeli, vezmi to, jinak nezjistíš, co chce a pokoj nedá… je vytrvalá, jak sám vidíš a slyšíš…. Nechám tě tady a vyřiď si, co potřebuješ!"…. Vstala jsem, že půjdu a dopřeji mu soukromí, ale prudce mě chytil za ruku.. "Ne, pokud to vezmu, chci, abys tady byla!"… sedla jsem si poslušně vedle Mika a pevně držela jeho ruku.. a věděla, že hlas, který se ozve na druhém konci, nemám ráda předem……….

"Michael, prosím!"… "Ahoj, Michaeli, tady Lisa, kde se schováváš? Nebo bych se měla zeptat, s kým se schováváš???" …

Liso, co chceš?... a co je ti po tom, kde nebo s kým jsem.. jsme dávno rozvedení, nechci s tebou mluvit!" … hrubý a protivný hlas, co se ozýval s druhého konce se mi nezamlouval, stejně jako tón, se kterým s Michaelem mluvila…

"Michaeli, ale budeš muset… ohledně našeho majetkového vyrovnání… a … kde vlastně jsi, jsi s ní, že..??" .. "Tak, aby bylo jasno, nehodlám se s tebou bavit o čemkoliv, už ne.. .. a vše vyřídí můj právník.. a do ostatního ti nic není! NIC!!! Sbohem!" … Michael típnul telefon a úplně se rozklepal… a já o to víc stiskla jeho chvějící ruku..

"Ach, Viky, mělas pravdu, nebude to lehké... až se vrátíme….

Je léto....

17. července 2011 v 8:22 ☺☻ Zajímavé fotky
.. tak nezapomeňte dodržovat pitný režim..











..taky se pořádně osvěžit..













... a vzít s i na sebe něco sexy přiléhavého..


















.. třeba rovnou plavky!!





































KRÁSNOU LETNÍ NEDĚLI

33.kapitola

15. července 2011 v 5:15 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Na všechno dva.

Věděl jsem, že se tomuto rozhovoru nevyhnu, ani to nebylo mým úmyslem. Jen jsem nechtěl ničím narušovat výjimečnost tohoto okamžiku… nechci, aby ona bolestná vzpomínka narušila to, co jsme právě prožili..

"Viky, ano, moc mi ublížila, víc, než si dovedeš představit, ale nechci o tom mluvit teď, když jsme se sblížili tím nejkrásnějším způsobem, kdy jsem našel odvahu ti říct, že tě miluji… nechci o ní vzápětí přijít, kdybych moc vzpomínal, začal bych se znovu bát…o nás dva." Podíval jsem se od jejích očí a četl pochopení…
"Michaeli, dobře, ale slib mi, že mi budeš říkat všechno, co tě trápí…nechci jen přihlížet tvé bolesti, chci, abychom na ni byli dva!" …

"Viky, moc tě miluji, děkuji ti, ano, slibuji ti to… !" Dál jsem si užíval její blízkosti, poslouchal s hlavou na její hrudi, jak jí bije pravidelně srdce. Hladila mě ve vlasech a já si přišel jako malé dítě, které potřebuje něčí náruč, péči lásky plné ruky.

Její něha mě spalovala, stejně jako touha.. leželi jsme naproti sobě a hleděli si do očí… líbali se, hladil jsem její křivky a přejel hřbetem ruky po její páteři, která se podobala šňůře perel… její boky a nádherné hebké dlouhé nohy, nevěděl jsem, kam s rukama dřív.. otevřenou dlaní jsem hladil její plná ňadra a tvrdnoucí bradavky.. Nemohl jsem déle odolávat ženě, kterou mi poslalo samo nebe a já se do ní zamiloval… naše mazlení, doteky, polibky, byly úžasné, ale v okamžiku, kdy jsem vstoupil do jejího roztouženého těla, měl jsem pocit, že nepociťuji jen tělesnou slast, svoji, ale že stávám součást jí samotné, nejen po tělesné stránce.

Milovali jsme se ještě dlouho, pomalu a něžně…s odevzdaností a důvěrou tomu druhému…. a přesně tak i usínali… venku byla hluboká noc a k nám z otevřeného balkónového okna doléhal zvuk moře, poklidného šumění palmových větví…a čerstvý a osvěžující vánek sytého mořského vzduchu.

Dlouho jsem se necítil tak milován a kdo ví, jestli vůbec kdy… v náručí nějaké ženy… Přitáhl jsem si Viky co nejtěsněji k sobě, abych cítil její dech, teplo…přikryl nás lehkým prostěradlem a usínali jsme bok po boku a já si přál, aby to tak zůstalo napořád! Všechno zlé jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizelo…
Probudilo mě až rušivé šimrání na spánku…" Hmm…néééé, Viky, miláčku.. ještě spím… a ještě spát budu.. pěkně jsi mě unavila.."

Viděl jsem koutkem oka, jak se Viky nadzvedla a opřela o loket a přejíždí mě koncem svých vlasů po obličeji a šimrá mě s nimi pod nosem a v uchu… děsně mě to lechtalo.. a jí evidentně dělalo dobře, když mě mohla pokoušet. … "Michaeli, vstávej…!"…. Opravdu se mi nechtělo… a trucovitě jsem si přetáhl deku přes hlavu a předvídal, že to tak Viky nebude chtít nechat a stáhne ji ze mě! Předvídal jsem špatně, když viděla, že se mnou nepohne, udělala si skulinku a vloupala se pod deku… a já cítil, jak mě ošmatává…úplně všude……." Ó.. můj… Bože.. Viky… tam, tam… nééééé, Viky… !!!!!" ( sprosťáci, na co zase nemyslíte! ♥ ) "Víš, jak jsem lechtivý?? … a zvlášť na chodidle… "Viky, dost! Už vstávám… už jsem vzhůru… "Viky, no tak…" zmítal jsem se v křeči od smíchu a musel se smát ještě víc, když jsem viděl, jak je Viky rozcuchaná a její vlasy stojí tím, jak se pod dekou zelektrizovaly… kočkovali jsme, líbali se… a hráli si, jako malé děti, bylo nám oběma moc dobře…


Kdybychom oba nedostali hlad po té námaze a tělocviku, tak bychom z postele nevylezli… ale snídaně na terase.. a výhled na moře nás prostě vylákal… Po té měla přijít masáž přímo na pokoj… a musel jsem se usmívat nad tím, jak si mě Viky pečlivě hlídá, když spoře oděné masérky se nade mnou nakláněly a my s Viky leželi vedle sebe na lehátkách… a mžourali očima.. a když náhodou nějaká zajela hmatem do bolavých, ztuhlých míst zad.. tak sykli bolestí, ale převážně "syčela" jen Viky… já si užíval výsostný relax…. Po němž jsme si šli s Viky dát koupel s lístky růží a vonných solí…

Každá hodina, každý okamžik, každý den volna po boku Viky je mi nesmírně vzácný… ještě nikdy jsem se necítil tak dobře… svobodný a svůj.. přesně takový, jaký opravdu jsem…

32.kapitola

13. července 2011 v 5:18 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Divoká koupel…

Byl tak nesmělý se zeptat, jestli jsem před ním měla intimní poměr, až mě jeho rozpaky přišly milé a cudné zároveň, na to, že byl ženatý, mě to překvapilo, jak se dokáže stydět. "Michaeli, pokud myslíš to ..jestli jsem ještě panna, tak nejsem….je to.. to, co jsi se chtěl zeptat?"…. a jeho "Ano".. mi stačilo k tomu, abych znovu ocenila jeho citlivost a ohleduplnost.

Pomalu jsem zapnula vířivku a ruku v ruce jsme do ní vstoupili… voda byla teplá. Seděli jsme naproti sobě, naše nohy byly do sebe propletené, nechali jsme se masírovat bublající vodou, bylo to velice uklidňující i vzrušující zároveň, trysky kolem nás vydávaly smyslné bublinky, které stoupaly po našich tělech na hladinu… tak, že jsem měla pocit, že se koupu v šampaňském… jen ten, kým se chci nechat opájet, byl Michael, který mě zahrnoval polibky…

Jeho ruce, to byla magie sama… přejížděly přes mé pokrčené nohy, hladil mě po vnější a vnitřní straně a v okamžiku, kdy mě dráždil i ve středu mého ženství, jsem byla na pokraji sil. … Jeho rty přisáté na mých ňadrech a tvrdých bradavkách mě přiváděly k šílenství. Vlasy se mu stáčely do pramínků, které se přichytily na jeho krk…kapky vody, které stékaly po jeho krku hrudi…. je lepily na jeho úžasné tělo…

Snažila jsem se uspokojovat jeho touhu, jako on tu moji…. Sjela jsem rukou od jeho rtů, přes které jsem přejela konečky prstů a směřovala jsem stále níž, přes bradu, po krku na bradavky a zajela po jeho hrudi až pod bublající hladinu.
Hladila jsem ho v podbřišku, v rozkroku… a jemně masírovala jeho vzrušené mužství… pomalu jsem obtočila svoje nohy kolem jeho boků, trošku se nadzvedla v bocích, aby do mě mohl vstoupit, když se tak stalo…. Vnikal do mě pomalými rytmickými pohyby, stále hlouběji. Pohupovala jsem pánví v rytmu jeho pohybů, tak že voda cákala z vany ven… Jeho vášeň sílila s každým pohybem.... a já cítila uvnitř sebe jeho pulsující tep a blížící se vyvrcholení… Chytla jsem se oběma rukama kolem Mikova krku, do kterého jsem se pod vlivem nadcházejícího orgasmu zakousla, téměř ve stejný okamžik jsme oba vykřikli slastí….

Stále jsem si Michaela držela uvnitř sebe a oba dva jsme se zadýchaně líbali v pevném objetí… nechtěla jsem, aby ta chvíle nikdy skončila… ještě nikdy jsem nic krásnějšího neprožila…. Milování s ním, bylo divoké i něžné… a my si to spojení užívali do posledního okamžiku, když se naše těla uklidňovala…

Pak Michael vytáhl z vany špunt a voda odtékala… sáhnul po ručníku a snažil se mě osušit…jemně otíral můj obličej.. oddělával prameny vlasů, které se mi lepily na tvář, utíral moje ňadra, boky, až mě celou zabalil do županu a sám si obtočil ručník kolem pasu… vzal mě do náručí, líbal mě a vystoupil z prázdné vany a nesl mě do ložnice, kde mě položil na postel se saténovým prostěradlem.. na kterém byly květy ibišku …

Lehnul si na bok… vzal jeden z těch květů…. A zastrčil mi ho za ucho… "Viky, nikdy bych nevěřil, že to ještě nějaké ženě řeknu, po tom, čím jsem si prošel, ale tys to dokázala! Dokázala jsi mi navrátit důvěru v lásku mezi mužem a ženou, dokázala, že je možné se tomu druhému odevzdat a nabídnout srdce na dlani, aniž by utrpělo nejmenší šrám… a co víc, vyhojila to moje, ze zklamání a zrady! Viky, já měl.. ano měl jsem problém říci miluji tě, protože jsem měl strach… strach, že budu trpět nebo že ti tou svojí nedůvěrou ublížím, ale nyní vím jistě… a říkám to s plným vědomím a od svého milujícího srdce… Miluji tě!!! Miluji tě, Viktorie…. Proto, jaká jsi uvnitř i navenek…vrátila jsi mě zpět do života… to před tím bylo jen živoření. Naše milování, bylo skutečným vyústěním lásky oddané lásky… které jsem vlastně pořádně ani nepoznal… až s tebou!Miluji tě a děkuji ti!"
Dívala jsem se do jeho očí, vnímala jeho chvějící se hlas v jeho vyznání a cítila, že musel v předešlém vztahu moc trpět. Byla jsem šťastná za něj i za sebe…. Protože naše láska a milování byla souhra dvou srdcí, která se našla ve správný okamžik, čas i dobu!

"Michaeli, vím, že to převážně říkáš ty, ale dnes ti vezmu tvoje slova z úst.. já tě miluji víc!" .. položil si hlavu na mou hruď a já ho vískala ve vlasech… a on mě zase hladil, kam dosáhnul. "Michaeli, teď se zeptám na něco já, ano?"… "Jistě, Viktorie, na cokoliv?".. "Opravdu na cokoliv, i kdyby ti to mělo být nepříjemné?".. "ano, na co chceš, nechci mít před tebou tajnosti… miluji tě… tak se ptej.."

"Michaeli, cítím z tebe smutek, když se pokaždé dostaneme na toto téma, řekni, čím ti tak strašně Lisa ublížila, že tě to stále bolí?.......
Pokud mi to říci chceš. Myslím, že by bylo dobré se toho, ať je to, co chce zbavit nadobro… aby to nebylo mezi námi, pro naše společné dobro!

31.kapitola

10. července 2011 v 5:55 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Dům na pláži

Let trval velice dlouho... a Hawai nás uvítala v podvečer, kdy se slunce chýlilo za obzor. Její pestrost barev, vůně květin a blahodárné teplo… ! Na letišti nás vítali krásné hawaiské tanečnice… a já se musel obdivovat nápaditosti jejich sporých oblečků.. v pohybu… Ten tanec byl naprosto úžasný a spontánní, radostný i smyslný… s podtextem erotiky!

Viděl jsem Viky, která mě po očku pokukovala… a v nestřeženém okamžiku se ke mně přitočila, štípla mě do zadku, až jsem nadskočil a prý: "Michaeli, když chceš civět, tak si zavři pusu! Ani brýle ti nejsou nic platné, stejně vím, že na ně … KOUKÁŠ…mě neoblafneš " ano, měla pravdu koukal jsem a dost možná civěl, ale ten tanec byl tak smyslný a probouzel ve mně touhy muže… jak už je to dlouho, co jsem se miloval.. …

Měli jsme zamluvený dům na pláži, jehož vyhlídka byla naprosto dokonalá.. pláž s bělostným pískem, palmami a nádherně azurové a čisté moře… už jen ten pohled mě uklidňoval…díval jsem se na ten nádherný kout země.. Viktorie přišla ze zezadu ke mně, objala mě kolem pasu a já jí objal…

"Miku, je tu tak krásně! Ten klid… harmonie… a nikde ani živáčka… děkuji ti, že jsi mě sem vzal!" .. To já děkuji tobě, že jsi se mnou jela, bez tebe bych si tu krásu nedokázal užít!" … pevně jsem jí sevřel v náručí a divoce jí začal líbat a ona mě stejně divoce odpovídala, naše jazyky se proplétaly a v tom zapadajícím slunci se její pleť leskla a její nádherné vlasy zlátly.

"Viky, co bys říkala malé procházce po pláži… ? Souhlasila a my kráčeli bosky ve vyhřátém písku… uhýbali vlnám… nebo na sebe cákali vodu, objevovali a sbírali překrásné mušle… Byl jsem unavený z posledních událostí, letu a potřeboval se sebe mýt únavu… a nechat jí daleko za sebou… "Viky, nechtěla by ses vykoupat?" .. "Miku, ale já nemám plavky!!! Jaksi před odletem do Moskvy jsem nepočítala s tím, že bych je mohla potřebovat!".. "Klid, Viki, já taky nemám plavky, no a co… půjdeme jenom tak, co říkáš…nemáš se za co stydět., jsi krásná !"… sjel jsem jí mlsným pohledem, prostě toužil jsem po ní.. a s každou minutou v její blízkosti to bylo intenzivnější…

"No, Michaeli, děkuji za poklonu, ale jsi si jistý, že támhle za tou skálou nešmíruje nějaký paparazzi s foťákem? Víš, jaké by to bylo sousto pro bulvár.. a opravdu bych nemusela svoje nahé fotky vidět ve všech novinách! No a co teprve ty tvoje…. To by bylo soustíčko..!!! Nahých děvčat jsou plné stránky bulváru a jedna jako druhá, ale NAHÝ Michael Jackson… ???.. WOW!!! … řekla a mlsně se olízla…. vracela mi stejně žhavé pohledy…že jsem se měl co přemáhat, abych jí nepovalil do písku a nevzal si jí na místě… "Ne, Viky, víš, já se vlastně vrátil domů… tedy můj dvojník mi trošku s tím helfnul, takže opravdu kromě pár lidí, nikdo neví, že jsem tu, že jsme tady.."

"Tak, na co sakra ještě čekáme, dolů s těma "hadrama" a koupat!" … začala se svlékat….a já se nezmohl v první okamžik na nic, než jen na tupé zírání… je tak pohotová, je skvělá!

Ano, svlékal jsem se, ale pokukoval po její nádherné postavě, po jejích rozpuštěných vlasech, které jí zakrývali ňadra… její boky, které se vlnili jako moře, do kterého skočila a já hned za ní… skotačili jsme jako malé děti.. užívali si teplé vody, doteků, polibků… hladil jsem její pleť, její tělo.. a znovu se opájel krásou a dokonalostí ženy! Oba dva jsem přemáhali touhu jeden po druhém….

Když jsme vylezli z vody, bylo nám trochu chladno… spěšně jsem si natáhl kalhoty a Viky si oblékla moji košili… vzal jsem jí do náruče a nesl do domku na pláži, nepřestávali jsme se líbat…

Nohou jsem rozrazil dveře u koupelny, abychom ze sebe smyli jemný písek, ale Viky měla ještě jeden nápad… vířivá vana… otočila kohoutky na plno a zatím, co se vana napouštěla, zkoumali jsme jeden druhého, její ruce se rozeběhly po mých zádech… stehnech, byl jsem nadmíru vzrušený tím, co prožívám, tím, co přijde….

"Viky, opravdu to chceš, jsi připravená….?" … "Michaeli, myslíš, že kdybych nechtěla, že bych byla tady s tebou nebo bych to nechala tak daleko zajít?!Ano, chci tě… protože tě miluji, jako nikdy nikoho.. nedokážu ti déle odolávat… toužím po tobě, toužím a miluji!"

Bože, bylo to krásné slyšet z jejích úst, věřil jsem jí.. dokázala mi to tolikrát… "Viky, chci se zeptat ještě na něco… "Bude to naše poprvé, ale…. jestli tvoje, tak… mi …to řekni, prosím, nechci ti nějak ublížit…?

Jak jde čas...

9. července 2011 v 16:13 Překlady a články o Michaelovi

Michael a Melisa


Myslím, že si jí všichni pamatujeme Melissa, roztomilá holčička běžela vstříc Michaelovi, když se zúčastnil slavnostního otevření své voskové sochy v Paříži, Muzeum Grévin v dubnu 1997.

No, teď v 18letech se vrátila do muzea a položila svojí ruku na otisk
Michaela. Je krásné vidět, že celý čas mu zůstala věrná.












Teda, ale na Mikovi si mohli dát víc záležet.. ta figurína, není zrovna věrohodná, že ne?

30.kapitola

8. července 2011 v 5:40 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Kam???

Opojný okamžik, kdy jsem se tiskla k muži, do něhož se mé srdce pomalu zamilovávalo už od chvíle našeho prvního setkání… teď vyústilo polibkem.

Láska mluví jasným jazykem, skrze skutky.. a tohle byl důkaz… Jeho rty, byly hebké, jemné a horké.. něžné i dravé, při každém jeho stisku drobném kousnutí.. mnou projela vlna vzrušení. Jeho dech ve mně vzbuzoval touhu, srdce velelo uspokojit tělesný chtíč, rozum varoval… před lehkovážností a náhlým vzplanutím….

"Michaeli.. i mě na tobě záleží, myslím, že moje srdce má jasno v tom, co chce… chce a touží po tobě, miluje tě! Ano, od prvního setkání tomu tak bylo a je můj cit k tobě je stále silnější…" dívala jsem se do jeho očí, které vlhly a já byla ráda, když se jeho ruce omotaly kolem mého těla a objímaly mě.. jeho náruč byla jako pevný a jistý bod mého života. Do ucha mi šeptal..

"Děkuji ti…Viky… děkuji, ani nevíš, co to pro mě znamená, děkuji, že jsi, že tě mám… Užívala jsem jeho objetí, které na okamžik povolilo… Michael se trochu ode mě odtáhnul a řekl: Viky, vím, že tahle cesta byla pro nás velice náročná, depresivní a vyčerpávající…. Zítra se vracíme domů. a já rád bych ti, všechny útrapy, které jsme tu prožili, ať spolu nebo každý zvlášť, rád nějak vynahradil. Odpoledne, když jsem ti do telefonu říkal, že mám překvapení…tak, co bys říkala tomu, kdybychom se prostě nevrátili a udělali si malý výlet do tepla… po té zimě tady? Jen my dva?!" .. a nezbytný doprovod..

"Michaeli, no .. zní to lákavě, ale jsi si jistý tím, co bude následovat.. další spekulace o nás dvou… další články, nechci, abys ses stal terčem kvůli mně! Moc bych ti přála klid na práci.. odpočinek." … "Viky, vím, že ti jde o mé blaho, ale terčem budu stejně.. za ta léta jsem si zvyknul, ale jde o to, jestli to riskneš se mnou, půjdeš do toho… nemohu, ani nechci tě nutit… je to na tobě, abys zvážila, jestli chceš mít vztah s někým, jako jsem já?"…. Bylo vidět na jeho tváři nejistotu, napětí… byla jsem ochotná podstoupit pro tohoto člověka úplně všechno, z lásky!

"Michaeli, s tebou risknu cokoliv a vztah s tebou mně bude ctí a věř mi, že mě nějaké články nezajímají! Zajímáš mě jenom ty, jako člověk i jako muž…takže, kam si uděláme výlet?!" .. sledovala jsem, jak se mu rozzářily oči i úsměv radostí… už jen to byla pro mě dostatečná odměna. Teprve, když přišly další polibky, byl k nezastavení a tak nějak v ráži.. dozvuky koncertu.. není schopen se zklidnit… a jeho vášeň mi brala dech… "Miku, ještě jsi mně neodpověděl, kam tedy?.."

"Viky, ehm.. no, víš, už je to zařízeno, já tak nějak podvědomě cítil, že svolíš… a tak jsem dal pár instrukcí… a odlétáme za pár hodin nad ránem na nás bude čekat malé soukromé letadlo, ostatní se vrátí tak, jak bylo v plánu a my budeme mít soukromí… na odpočinek, na sebe!"
… Michaeli, nech toho mlžení..k věci! Kam poletíme ???"…. ten se tedy nezdá.. žádnou osobní asistentku nepotřebuje.. když chce, tak si dokáže zařídit, rozhodně neztrácí čas..a to jak rozpačitě chodí kolem horké kaše, to tedy zrovna není můj styl…a ještě se u toho dokáže tvářit tak děsně tajemně a sexy… kouše si ret a myslí si, že mu na to skočím..

Hypnotizovala jsem ho pohledem a znovu ho vyzvala k odpovědi… "Michaeli, jestli nechceš letět sám, tak mi to řekni a nedělej s tím takový cavyky nebo poznáš i to, jak se umím naštvat a toho bych tě docela ráda ušetřila…" … smál se jak rozpustilý a nezbedný kluk, kterému bych celkem ráda naplácala…



"Viky, dobře, dobře.. jen se nezlob… tak tedy odlétáme na Hawai!" .. " Kam???? Slyším dobře, vždyť to je zase přes půl světa…" "Viky, já vím, ale je tam teplo, uvidíš, bude se ti to líbit…"

No, co říct na takové argumenty?.. Nic! Jen letíme na Hawai… popravdě jsem se i těšila, po tom všem, co jsem si potřebovala zklidnit nervy a utřídit myšlenky. Políbila jsem Michaela a vystrkala ho ze dveří svého pokoje, protože musím balit…
Michael sice protestoval, ať to prostě všechno nacpu jednoduše do kufru a je to! No ještě, že se o svoji garderobu nestará sám, to by nevypadal, jak ze škatulky!

Gifka, animace, !!!!

7. července 2011 v 6:38 ☺☻ Zajímavé fotky
No, co na to říct? Jen Miku, pokračuj......! Dolů s tím!:o)



No, Karen pomalu, žádný žužlání lalůčku, moc dobře víš, co to s ním pak udělá !


29.kapitola

6. července 2011 v 5:30 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Můžeš mít to, o co si tvé srdce řekne

Kdyby nebylo mých milovaných fanoušků, tak tu teď nestojím! Užívám si jejich přízně, lásky… i když to hektické tempo, co tomu dnes předcházelo, bylo o nervy.. nic skoro připraveno, ale zvládlo se to.. a nebýt toho, že mě Viktorie znovu podržela, abych neupadl, nestál bych tu. Už jen její přítomnost mi dává sílu.. sedí v zákulisí a já vím, že se těšila… tak i kvůli ní…
Dal jsem do vystoupení všechno…co ve mně je! Nemohu fanoušky ošidit, nedokážu to, i když vím, že budu unavený. Ale těším se, až budu moct probrat dnešní den s Viky a budeme sdílet dozvuky z nemocnice, od rána jsem s ní neměl čas kloudně promluvit.

Koncert skončil a já si oddechnul, šel jsem do šatny a vysprchovat se.. dostalo se mi úlevy pod horkou vodou a myšlenkami jsem byl u ní… jak to, že v poměrně krátkém čase pro mě tolik znamená? .. sice od doby, kdy se mnou stála na podiu uteklo spousta času… ale dnes jsem měl zvláštní pocit, když jsem ve svém objetí měl dívku z davu.. cítil jsem, že jsem snad Viktorii nevěrný, že jí zrazuji, zatím co ona, sleduje moje vystoupení.. tolik jsem si přál jí "vyměnit"!

Nemůžu to, co k ní cítím, v sobě dál dusit, musím jí to říct…

Když jsem vstoupil do svého hotelového pokoje.. připadal mi cize, byl sice komfortně zařízený, ale studený a prázdný… chvilku jsem jen tak seděl a hleděl do prázdna, když mé oči zaujaly noviny.. copak asi píšou?.... vzal jsem do ruky různé noviny místní i zahraniční vydání… a zděsil jsem se…….. co to zase vyplodili za nesmysly? To, že útočí na mě, jsem si už zvykl, ale že to odnese i Viktorie tímto nechutným způsobem… to nemůže být pravda! Naštvaně jsem zmuchlal noviny, hodil je na zem…. A rozhodoval se, co dál… třeba je nečetla, třeba o tom neví… mrzelo ji by to, urazilo její čest, ale nechci jí lhát… nechávat stranou, měla by být připravena, pokud…?

Bylo rozhodnuto, půjdu za ní, je sice pozdě, ale snad ještě nespí…. Šel jsem dlouhou chodbou k jejímu pokoji a uvažoval, jak jí to jenom řeknu… zaklepal jsem a byl jsem rád, že se ozvalo. "Dále"….

"Viky, můžu dál?.. Nechci tě rušit…" seděla v křesle a byl na ní znát smutek, plakala .. "Michaeli, nerušíš, pojď dál, prosím……" "Viky, co je.. tys plakala? Co se stalo, proč.. jsi smutná?.... sednul jsem si na opěradlo křesla, tolik jsem si přál ji sevřít v náručí v polibku, utěšit jí… "Michaeli, nic to není, nic, co bych nezvládla… víš, měla jsem dost nepříjemný telefonát s kamarádkou.. a asi nejspíš bývalou kamarádkou!"..

"Tak to je mi líto, můžu ti nějak pomoct?" … "Miku, děkuji, ale to musím já sama… Michaeli, ještě je tu něco…co nevíš… podíval jsem se jí do očí.. a bylo jasné, že jde o ten hloupý článek v novinách… "Viky, nic neříkej… četl jsem to, je to banda ignorantů.. musím se omluvit, do té nepříjemné situace jsem tě dostal já sám! Netušil jsem, že je to možné vyložit i takto…"… "Ale Michaeli, o mě vůbec nejde! Já myslela spíš na tebe, že ti to může uškodit. Bulvár je jen snůška drbů a lží a jedno, kde se otisknou.."

"Viky, máš pravdu ve všem, ale nechtěl jsem, aby kompromitovali tebe… jako ženu, je to urážka na cti!" "Michaeli, čest člověka se naštěstí neměří slovy bulváru, v tom mám naprosto jasno a nic si z toho nedělám, raděj mi řekni, jak je ti po koncertu, jistě jsi unavený?"
"Ano, Viky, jsem unavený a nejen z koncertu, ale ze všeho tady… jsem rád, že tady končíme. A víš, že jsem na jednu stranu rád a vděčný za ten koncert… uvědomil jsem si strašně důležitou a podstatnou věc!" … "Smím vědět jakou, Michaeli?"

"Viky, když jsem tě viděl poprvé, stála jsi na podiu, jako vyvolená vybraná dívka z davu, ty! A tu dnešní, když jsem měl na podiu…tak to se mnou nic neudělalo, věděl jsem, že se díváš… a strašně jsem si přál, abys na jejím místě byla ty! Abych tě mohl objímat, konejšit ve svém náručí, dotýkat se tě, vnímat tě celou svoji existencí a bytostí… protože Viky, od toho prvního okamžiku jsem k tobě cítil něco silného… a s každým okamžikem, který prožiji ve tvé blízkosti, je to silnější …Viky, strašně moc mi na tobě záleží…" .. chtěl jsem pokračoval ve své vyznání, ale bojím se, že by to na ní bylo moc rychlé… Dívala se na mě tak… že jsem ani nevěděl, co říct…udělala to sama…

"Michaeli, já… asi umíš číst myšlenky, jinak to není možné, protože já… záviděla jsem té dívce, YANA, která se s tebou objímá… ano, Miku, je to tak! Vím, je to špatné… neměla bych… ale je to tak…" To mi stačilo, abych jednal… Přitáhl jsem si jí za bradu a přitiskl se na její rozechvělé tělo…položil prst na její ústa, abych ji ušetřil zbytečných slov, je jasné, že to cítí stejně… podíval jsem se jí zpříma do očí a řekl:

.. "Viky, nemusíš jí závidět.. tu chvilku na podiu v mém náručí… nemusíš, protože ho můžeš mít, jestli chceš.. můžeš mě k tomu mít celého, protože Viky, já….tě mám moc rád… bych si to přál, pokud ke mně něco cítíš, jako já k tobě! Viky, můžeš mít to, o co si řekne tvoje srdce, protože to mé se již vyslovilo…

"Viktorie, už dlouho jsi tím nejdůležitějším člověkem v mém životě.. a i když jsem si milionkrát po zkušenostech a ztroskotání, které mám s rozvodem říkal a snad se tomu i bránil.. tak jsem se neubránil lásce!

Naše pohledy si byly stále blíž, stejně tak naše rozechvělé rty, které se spojily v polibku…

28.kapitola

4. července 2011 v 17:09 ♥ POVÍDKA - Mozaika života

Telefonát

Byla jsem z té návštěvy úplně rozhozená, smutná až do morku kostí…. z utrpení těch dětí… a podmínek, ve kterých se mají a musí uzdravovat. Vnímala jsem každou hračku, kterou jsme s Michaelem rozdali, jako náplast a na jejich smutek i můj vlastní. Ochotně a ráda jsem zařídila, oč mě Michael žádal. Zabralo mi to celý zbytek dopoledne a vlastně celé odpoledne, budu ráda, když stihnu Michaelův koncert..

Hned po návštěvě nemocnice se jel připravovat na večerní koncert! Nastaly nečekané potíže s technickým zázemím, které musel jet vyřešit… Volala jsem, sháněla to, co bylo potřeba pro děti v nemocnici, bylo už odpoledne a já byla docela unavená… psychicky unavená, skleslá. Dala jsem si v hotelu silnou kávu a piroh…s tím, že po malém odpočinku budu pokračovat ve shánění a zařizování.. Když mi v kabelce zazvonil mobil… Chvatně jsem ho vyndala a nevěřícně zírala na displej, na kterém se objevilo jméno Alex….

…"Ahoj Alex, ráda tě slyším… kde jsi, nestihla jsem toho tolik.. ř… " Byla jsem tak ráda, že se mi ozvala… zkoušela jsem to snad tisíckrát volat jí.. ale byla daleko, na dovolené s rodiči…. A nedostupná…. napsala jsem jí v našem bytě dopis.. s vysvětlením, ale…… "Viktorie, myslela jsem, že jsme kamarádky… že se k sobě chováme jako sestry a ty … ty jsi obyčejná … podlá zrádkyně, kariéristka… !!!! … "Ale Alex, co to říkáš…? Bože, proč mi tak nadáváš, tak ráda bych tě viděla a promluvila si s tebou, ani nevíš, jak jsi mi chyběla, chybíš….. " To ti tak určitě věřím… máš tam JEHO, na mě sis ani nevzpomněla! …"Alex, prosím tě, o čem to mluvíš nebo o kom?!" … A ještě jsi lhářka prolhaná, přetvařovat se teda umíš, jen co je pravda… "Alex, buďto mluv srozumitelně, ale nenadávej mi… jsem dost daleko na to, abych to s tebou mohla osobně pořešit… " Já vím, že jsi daleko… v Rusku, že jo? Lépe řečeno v Moskvě, že jo? … a s ním…. s Michaelem Jacksonem… ! No a teď se milenkám říká .. osobní asistentka, jo?! " .. "Alex, ano, jsem tam, kde říkáš, ale prosím tě, co mi to říkáš za blbosti.. já a milenka Michaela ? … a jak jsi na takovou stupiditu přišla, prosím tě?! Já jsem jen jeho osobní asistentka a pomáhám mu s právnickými záležitostmi, nadací, zařizováním a tak… nevím, kdo ti co nakukal, ale je to tak! Můžeš mi to věřit a nemusíš…" Viky, nech si těch výmluv, stačí mi otevřít noviny… a jedno na jaké stránce, jste všude… prostě.. chápeš, VŠUDE!!!! Jedno, kde na světě… rozumíš!" .."Ne, Alex, nerozumím… Viky, přece mi nechceš tvrdit, lhát.. že asistentka chodí s Michaelem po nemocnicích ruku v ruce, že se na tebe dívá, jak na nějakou ruskou ikonu.. Měla jsi mi to říct, že jste spolu, víš, jak moc ho miluji jako zpěváka a tak mě zatím podrazíš… Nikdy bych to do tebe neřekla… "Alex, já .. počkej nezavěšuj…. nech si to vysvětlit… !" ...nenechala mi prostor, na mojí obhajobu…

Bože, co zas kde bulvár vyšťoural… a jak se to může šířit tak rychle.. vždyť je to sotva pár hodin stará záležitost?… Rychle jsem dopila a běžela do recepce hotelu, vyžádala si nejčerstvější odpolední tisk.. a ano, bylo to tam… Koncert Michaela a to, že ho doprovází jeho "osobní asistentka," se kterou má zcela jistě poměr… a záběr na naše ruce, které se drží a svírají…… ach, to ne! Michael se to nesmí dozvědět… zase by byl sklíčený… tolik svinstva, tolik lží a dvojsmyslností… chtěl mě jenom ochránit, chtěl mi pomoct, sakra, tak proč mu nedají pokoj… Proč nepíšou, to, že z gruntu předělal a vybavil dětské oddělení v nemocnici, že zachránil lidské životy…

Bylo mi hrozně, má nejlepší a jediná kamarádka na mě do telefonu křičí o zradě přátelství, o podrazu… podlém chování, kdyby nebyla vzdálená půl světa, rozběhla bych se za ní a pořádně se s ní pohádala a musela by si poslechnout celou verzi, ne jen toto… asi můj dopis nečetla.. Proč je všechno tak složité? I projev obyčejné lidskosti se dá vysvětit jinak…

Zbytek dne ze mě nic nebylo… volal Michael, zda se mi podařilo vše zajistit… a taky, že uvažuje,, že koncert zruší, nic není jak má… že totálně selhala organizace místních… kterou se na poslední chvilku snaží zachraňovat se svým týmem… a kdyby nebylo věrných fanoušků už by seděl v letadle… domů. Na jeho hlase byla znát únava, dozvuky stresu. Snažila jsem se ho povzbudit, i když bych sama potřebovala nějakou vzpruhu… řekla jsem i z obavy o to, aby se k němu nedostaly zprávy s tisku, že fanoušci si jistě zaslouží koncert a zvlášť v této zemi, že on je pro ně vlastně požehnání i odměna za věrnost a taky jediná kultura, která se jim dostane… a že já se na jeho koncert moc těším!

Děkoval mi s tím, že po koncertě si ještě promluvíme, prý má něco, z čeho bych mohla být nadšená… tak se nechám překvapit…