Listopad 2011

Dnes je tomu 29 let..

30. listopadu 2011 v 5:54 ◘ Různé
...co album Thriller obletěl svět!

Nejúspěšnějsí album všech dob, Thriller, vyšlo 30. 11. 1982 jako druhé studiové album Michaela na sólové dráze. Vzhledem k dobré spolupráci s producentem Quincy Jonesem na albu Off the wall, Michael nezapochyboval, že právě tohoto muže chce mít při ruce při tvorbě Thrilleru.

Michael měl velké plány pro album Thriller. I když bylo jeho původní album Off the wall prodejně velmi úspěšné, cítil se nedoceněn. Chtěl, aby každá píseň na albu Thriller byla tak dobrá, aby mohla vyjít jako singl - a to se mu více méně podařilo, když vydal 7 písní z 9 jako singly. Výjimkou byly "Baby Be Mine" a "Lady In My Life ".

Michael se také zaměřil na podporu prodeje formou videoklipů. K albu Thriller vydal tři videa, a to Beat it, Billie Jean a Thriller. Jako první černošský umělec se se svými videy Michael dostal na hudební stanici MTV a vlastně to byla MTV a sám Michael, kdo financovali 14minutový videoklip k písni Thriller, protože Michaelova nahrávací společnost odmítla financovat další projekt. Album bylo doposud velmi úspěšné a to jim stačilo. Michael měl ovšem vizi a tu si nenechal vzít. Vzniklo tak nejúspěšnější hudební video všech dob a z Michaela se stala superhvězda.

Michaelův úspěch na poli hudebních videí byl zejména v tom, že je koncipoval jako krátké filmy, ne jen jako soubor obrázků k hudbě. Každé jeho video mělo svůj příběh . Nikdo před takto videoklipy netvořil, a tak se dá říci, že Michael byl naprostý průkopník v této oblasti.

Album Thriller je dodnes nejprodávanějším albem. Po celém světě se prodalo přes 110 mil. kopií. Jeho význam v popkultuře můžeme docenit až s odstupem dnes, ale i v době jeho vydání bylo album nevídaným úspěchem. Dostalo 8 cen Grammy, což se do té doby nepodařilo jinému umělci, kčetně alba roku 1984. V roce 2008 toto album přijala knihovna amerického Kongresu do svých sbírek pro jeho nezpochybnitelný kulturní význam.
A ještě něco:


20.kapitola

28. listopadu 2011 v 19:19 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň
Děvčata, moc mi nenadávejte, vím, že jste čekaly někoho jiného než Jerryho, ale... ?! Ale, nebojte se už přihořívá!!! Smějící se

Taktika ženy, co zabírá..

Do háje, Jerry, toho jsem tu tak potřebovala… "Isabell, stalo se něco, potřebujete, vy nebo vaše nožka pomoct? Měla jste mi říct, nebo zavolat, víte, že bych to pro vás ochotně vykonal.."

"Jerry o nic nejde, nic nepotřebuji, šla jsem si vzít jen ta antibiotika, co jste mi dal a šla je zapít." "Issabell, byl jsem v kuchyni, ale vás bych si pamatoval, kdybychom se tam sešli… " řekl s úsměvem a sjížděl mě pohledem, až mi to bylo nepříjemné, utáhla jsem šňůrku na županu a docela naštvaně jsem mu odpověděla… no, já naštvaná opravdu byla a taky nešťastná…

"Jerry, nebylo třeba chodit do kuchyně, zašla jsem si pro balenou vodu tady do ledničky v patře… takže, pane doktore, lék jsem si vzala, punčošku mám," .. vystrčila jsem nohu na důkaz toho, že říkám pravdu a teď se odbelhám po svých a sama do svého pokoje a budu spát až do rána. Dobrou! " Nečekala jsem na nic a co nejrychleji šla do svého pokoje. Nechala jsem se vyhmátnout zrovna jím… zabouchla jsem za sebou dveře, padla do postele.

Dlouho jsem zírala do stropu a nemohla usnout, probudilo mě až slunce, které mi svítilo přímo na lůžko… Sešla jsem do kuchyně na snídani… vedle v jídelně už seděly děti a popíjely kakao a jedly čerstvé pečivo s máslem.. a drobečky byly všude… s radostí jsem si k nim přisedla s šálkem horké kávy, abych se probrala z nočního dobrodružství…

"Tak, zlatíčka, jak jste se vyspinkaly? Vidím, že jste jako to dnešní sluníčko, co nás vítá do nového dne.." Princ s plnou pusou se mi snažil říct, že moc dobře… a Paris, která strkala nos do hrnku s kakaem, mi řekla ještě něco, co mě potěšilo…

"Tetó, do jůžova, víííš, tatínek nám četl pohádku a pak usnul s námi v postýlce." … dál se věnovala svému hrníčku a já byla šťastná.. tak tedy byl s dětmi přes noc, proto jeho pokoj byl prázdný…

"Děti a kde je tatínek teď? Ještě spinká?" ..řekla jsem, snažila se potlačit náhlou radost a doufala v dětskou upřímnost. Dočkala jsem se… "Tatínek někam musel jet, říkal, že posnídá někde jinde, ale do oběda bude zpátky. Půjdeš si s námi hrát?" …trochu jsem posmutněla, ale ráda jsem dětem vyhověla… "Dobře, budeme si hrát, co kdybychom si hráli v bazénu, je krásné teploučko, dáme si vodní bitvu, co vy na to ? Myslím, že i moje noha uvítá rehabilitaci ve vodě… děti byly připravené okamžitě vystartovat, ale musela jsem je zadržet, aby dojedly. Pak jsem jim šla pomoc najít nějaké plavky a hurá k bazénu. Slunko příjemně hřálo a my uvítali osvěžující vodu..

Dětem jsem dala rukávky, abych si mohla být jistá, že se nic nepřihodí, i když jsou jako rybičky… hráli jsme s míčem vodní pólo, potápěli se, plavali, tedy já jsem plavala a děti mi naskákaly na záda a nechaly se vozit…

Bylo to strašně krásné cítit jejich důvěru, přirostly mi k srdci… tak jsme skotačili, prováděla jsem i některé baletní prvky, ovšem ve vodě to muselo vypadat podivně, švihání nohou, stříkání vody… mrskala jsem sebou, jak kapr na suchu, jen abych nohu procvičila, ve vodě to není taková zátěž.. V zápalu hry jsem si nevšimla, že nás někdo pozoruje… byl to Michael…stál pod stromem opřený o jeho kmen a jen jeho zářivý úsměv ho prozradil.

Zamávala jsem mu, kynula rukou, aby šel za námi… ale nechtěl, zřejmě kvůli tomu ostrému slunci. Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale přišel ještě někdo.. Jerry !! Protože je hlučnější typ, slyšela jsem skoro všechno, o čem se baví…

"Je okouzlující a sexy .... " řekl Jerry… "Ano, to je, je to skutečná ladná labuť, ve vodě jí to s dětmi svědčí, nevypadá jako Bella, ale spíš akvabela." … "Michaeli, ale copak? Říkáš to tak, jako bys snil…" Michael se začal chichotat.. no a co? Co když jo?! "..

"No nic, brácho, přede mnou se nemusíš červenat, vím, že si tvoje bystré oko vybírá, jen co mu lahodí… je to vážně skvělý pohled. Dívej, jaké má pružné a vypracované tělo, sice ve své profesi jsem viděl leccos krásného, ale tohle všechno zatím přebilo.. " "Jerry, nech tohooo, Bože! Moc dobře vím, že na každém turné jsi měl jiný objev, možná i víckrát za turné…!"

Michael úpěl, jen co se na moji adresu začal Jerry strefovat. Už se mi ty jeho řeči nechtěly poslouchat, proto jsem vzala děti z vody, podala jim ručníky a s tím, že strejda Jerry pro ně jistě vymyslí nějakou bezva zábavu, aby mu šly naproti, že jim dá přinejlepším velkou zmrzlinu..

Kupodivu běžely rychle a nenechaly se pobízet.. viděla jsem, jak ho táhnou každý za jednu ruku pryč od stromu.
Fajn, Michael zůstal sám, udělala jsem ještě pár temp ve vodě a pomalu vystoupala schůdky.

Byla jsem si jistá Michaelovým pohledem, proto jsem ho podvědomě začala provokovat… pohazovala jsem si s vlasy, vědoma toho, že plavky jsou mi jaksi fest na tělo a pěkně přilepené.. sáhla jsem po ručníku a začala se pomalými pohyby vysoušet všude na těle… Jedním očkem jsem švihla po Michaelovi, musela se smát, zabralo to… stál čelem ke stromu, dvakrát do něj uhodill čelem, pak se znovu podíval mým směrem, zaťal ruce v pěst, ale to už jsem zabalená v županu kráčela mu v ústrety, abych ho pozdravila… samozřejmě. Za ty řeči, co vedl s Jerrym, to byla malá odplata, ale jak jsem si Michaela důkladně a všude prohlédla, spíš velká a těsná odplata….

Byla jsem škodolibě spokojená! Škodolibě za to, že mě nechává napospas Jerrymu, který je pěkný proutník, jak se zdá, ale pššt… o tom jako nevím, tak né, že mě Michaelovi naprášíte!

19.kapitola

26. listopadu 2011 v 20:42 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Nabídky, co se odmítají

Večer jsem se ze "zdravotní" procházky vrátila pozdě, že už jsem Michaela nezastihla. Na druhý den ráno, hned po snídani, mě chtěl Jerry vyšetřit, chtěl vidět tu moji nohu.

Michael nás přišel jen letmo pozdravit a popřát hezký den, než odejel na nějaké jednání… koutkem oka jsem zahlédla, jak dává pokyny chůvě ohledně dětí. To mě tady s ním nechá samotnou a celý den? Snažila jsem se ovládat, ale uvnitř mě to vřelo, ani nevím proč? Michael toho pro mě udělal a dělá tolik, ale na klidu mi jeho odjezd moc nepřidal… No co, poradila jsem si v horších situacích..

Ležela jsem na gauči ve svém pokoji a Jerry seděl u mě… Tak Jerry, jak to se mnou vypadá, ale pravdu, prosím, já jí unesu, ať je jakákoliv…

"Isabell, budu k vám upřímný, to se nebojte, protože je to v prvé řadě ve vašem zájmu, znát pravdu, vědět… vaše noha, ta, ve které míváte křeče, je o maličko větší, mírný otok brání lepšímu vyšetření, ale dám vám nějaká antibiotika, abychom zabránili dalšímu zánětu, který by mohl propuknout a ještě něco"… něco hledal v kufříku.. Mám tu pro vás jednu pomůcku, než noha splaskne, ale i pak, pro jistotu, noste elastickou punčošku, kvůli cévám a embolii a žílám vůbec… Ukážu vám, jak nohu masírovat tak, aby otok rychle ustoupil a křeče se nevracely… "

"Jerry, myslíte, že se budu moct vrátit do aktivního tréninku?"… "Isabell, nejméně po dobu, co budete brát antibiotika, bych vám to neradil, uvidíme, jak si poradí s tím zánětem.. Ale procházky, mírné cviky vřele doporučuji, noha musí mít zátěž, ale taky klid.. takže všechno v rovnováze.. a pokud budete chtít, můžete procházky absolvovat pod lékařským dohledem, rád vás doprovodím kamkoliv! Bude mi ctí být ve vaší společnosti."

"Děkuji vám, sice jste mě nepotěšil, přesto se budu řídit vaší radou a dopřeji noze to, co potřebuje - odpočinek. "

"Isabell, dobře, ale kdybyste ještě chtěla na večerní procházku nočním Neverlandem, rád vás doprovodím kamkoliv. Michael vás nějak zanedbává a to se nedělá, tak krásně ženě.!

"Jerry, jste milý, ale dám přednost odpočinku, jak jste říkal a Michael si jistě čas udělá, jeho rodičovské povinnosti jsou prvořadé, já to chápu a nezlobím se na něj. Takže vám děkuji za váš čas i zájem, jsem moc ráda, že znám objektivní názor odborníka." …. Vyskočila jsem z postele, abych Jerrymu popřála dobrou noc, ale ten chlap se nějak neměl k odchodu..

"Isabell, opravdu není za co, pro vás udělám cokoliv a rád." Políbil mi ruku a já maličko ucukla, měla jsem z něho stále podivnější pocity… a proto jsem mu rázně odpověděla..

"Ne, děkuji, už jste udělal strašně moc, popřeji vám dobrou noc! Jsem docela unavená, tak mě omluvte, prosím." Konečně mu to došlo, přání mi opětoval a vycházel z mého pokoje… Měla jsem o čem přemýšlet, nejen o mojí noze, ale především o něm… čím více jsem přemýšlela o jeho nabídkách, tím více se mi stýskalo po Michaelově společnosti.

Byla jsem ze včerejšího večera zmatená, byl to jen flirt z jeho strany nebo víc? Nedokázala jsem to sama v sobě rozšifrovat. Mám pocit, že ho znám i že je mi velkou záhadou, kéž bych znala cestu k jeho srdci. Potřebovala jsem si to ujasnit a s ním, jenže… ? Trápilo mě to víc, než ta moje noha, kterou věřím, že zvládnu. Ale Jerry to začíná pořádně komplikovat!!!

Šla jsem pod sprchu, abych odplavila všechny myšlenky, které dotírají, jako kdyby to voda zvládla. Ale sprcha mi přinesla opravdu úlevu, alespoň v podobě další myšlenky. Půjdu za ním… Rychle jsem se oblékla, vzala si župan, vysušila vlasy. byla už hluboká noc, co když už bude Michael spát? Nebo bude s Jerrym?.. Jen to ne, to bych asi nevysvětlila, proč jsem Jerryho odmítla, zatím co tady hopsám v punčošce za Michaelem…

Pomalu jsem otevřela dveře od pokoje… chodba se zdála být klidná, nikde ani živáčka, dodala jsem si kuráže, možná i nevědomky jsem našlapovala na špičky, tak, jak jsem zvyklá z baletu, aby mě zapraskání parket na podlaze neprozradilo… srdce mi tlouklo jako splašené a já měla srdce v krku, jako když se chystám na nějakou loupež století…

Odplížila jsem se před Mikův pokoj, zaťukala a nečekala nepozvání dál, měla jsem strach, že mě klepání prozradí, ale když jsem otevřela pokoj, nebyl tam. Lůžko bylo netknuté, koupelna dokořán a prázdná.. není tady….měla jsem divný pocit z toho, že šmejdím Mikovi v pokoji, proto jsem se vydala na cestu zpátky a obezřetnost byla ta tam… v půli cesty se ozval za mnou hlas….

…"Isabelll?..." krve by se ve mě nedořezal!! Jako ve zpomaleném filmu jsem se zastavila, jako když jsem přistižena při své výpravě a stejně tak jsem se otočila .. a stál tam on……

Projekt

26. listopadu 2011 v 6:43 ** Projekt MIKEGASM **
Obdobie: Však si dajme... No, dajme si DANGEROUS!
Klip/turné: Dangerous world tour. Raz sme mali, že to nesmie byť z koncertu, tak teraz to MUSÍ byť koncertík :-)
Formát: Fotka, gif, PNG, video
Kategórie:
  • a) Najlepší kaprík (Veď viete, ako Mike špúlil ústočká, však?)
  • b) Najlepší kostým (však ich striedal :D )
  • c) Najkrajšia čiernobiela fotka (ja také rada, čo vy? :) )

TOUHA

24. listopadu 2011 v 20:06 ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Milé Jacksonky,
tak, jako každá žádoucí žena z masa a kostí, která ocení kvality našeho miláčka Michaela, žije v představách té hory smyslnosti a vášně, co nám tento neobyčejný vzácný anděl nabízí. Po Michaelovi je mi smutno pořád a vždycky bude, ale nějak se ze svých myšlenek musím jednou za čas vypsat…použila jsem tedy náš virtuální papír a pokusila jsem se ve svých snech přivolat svou lásku, kterou tak nesmírně obdivuji…


Drahý Michaeli,


nastal moment, kdy mě strašně chybíš.....

Chci Tě, lásko, unést ze svého snu, abych Tě mohla ve skutečnosti
obejmout.

Potřebuji Tě, chci Tě, chci se dotýkat Tvé voňavé kůže, blízkost Tvá
je pro mě důležitá.

Chci snít, o čem chceš snít i Ty,
chci být tím, čím chceš být i Ty,
protože máme jenom jeden krátký život,
chci si splnit s Tebou svůj jediný sen.
Jsme oba z masa a kostí
a nejsme nad nikým nadřazeni,
jen pouze tehdy, pokud někomu pomáháme na nohy,
tak se na něj díváme v tom případě shora.

Zůstáváme prostými lidmi s tlukoucím srdcem v těle.






Sestup, anděli můj, na chvíli z nebes dolů na Zem!
Obejmi mé žádoucí tělo a sevři ho do své Boží náruče.
Dělej si s ním, co chceš, bude zcela Tvé a ve Tvé moci,
než mi zamáváš na pozdrav svými něžnými perutěmi
a vrátíš se zpívat své andělské chorály v nebi........

Když se načančááám! :-)

23. listopadu 2011 v 19:47 ☺☻ Zajímavé fotky
Když se kouknu na sebe, tak se musím pochválit! Nevypadám věru zle, zkrátka, chlapec jak má být...Smějící se

Jo, jo, kdepak, jak nemá každý vlásek pod kontrolou, tak není spokojen! Miku, ale stejně tě pocuchám, takže se snažíš zbytečně! Mrkající


18.kapitola

22. listopadu 2011 v 6:24 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Kontrola..

Než nadešel večer, Michaelův přítel a lékař v jednom Jerry dorazil… Viděla jsem z okna svého pokoje, jak vystupuje z auta a Michael mu jde vstříc s roztaženýma rukama v přátelském objetí…

Byl vysoký, charismatický, neustále Michaela poplácával po zádech, smál se na celé kolo.. Večer mi bude představen a pak se uvidí… nedělala jsem si ze setkání žádné vrásky, jen další doktor z mnoha… i když bych byla opravdu vděčná, kdyby se mu podařilo nad mojí nohou zvítězit…

Když se přiblížil čas večeře, tak jsem se upravila a scházela po schodišti do přijímacího salonku, kde seděl Michael a Jerry… Když mě uviděli, vymrštili se ze svých míst, stáli vedle sebe a jeden do druhého šťuchal loktem, moc dobře jsem si toho všimla. Pak mě Michael představil…

"Jerry, tohle je Isabella Bergmanová, nejlepší a ta nejkrásnější baletka, jakou kdy svět nosil… a Isabell, tohle je můj přítel Jerry Greisen, jak jsem ti o něm vyprávěl…"
Oba dva jsme se natáhli k rukou podání… "Těší mě, pane Greisene, ráda vás poznávám…" "To mě těší víc, slečno Isabell, Michael mi také o vás hodně vyprávěl, vlastně celou noc po telefonu.. a musím říct, že vůbec nepřeháněl, když říkal, že tak krásnou labuť jsem ještě neviděl!" ..Podívala jsem se na Michaela a ten jen s ruměncem na tvářích klopil zrak a těkal po nás očima.. "Isabell, smím vám tak říkat?.. Isabell, pan zůstal doma, pro vás jen Jerry, ano, prosím..?"

"Dobře, Jerry, ale Michael, jak ho znám, jistě přeháněl, viď?" ..Mrkla jsem na Michaela, který byl evidentně v rozpacích a byl rozkošný.. Aby se těch rozpaků zbavil, řekl.. "Tak, dost bylo zdvořilostí, večeře čeká, tak pojďme zasednout..
Celá večeře se nesla v příjemné konverzaci, Jerry je výborný bavič, měli jste ho slyšet, jak vyprávěl o zážitcích s Michaelem na turné, nestačila jsem zírat, jak dospělí muži, tátové, dokáží být rozpustilí, možná víc, než jejich vlastní děti.

"Isabell, je to ode mě nezdvořilé, já tady s Michaelem vzpomínám na naše nezbednosti a nutíme vás je poslouchat, omlouvám se za to, ale s Michaelem jsem se neviděl několik let.."

"Jerry, mě to vůbec nevadí, naopak, ráda si poslechnu, co Michael vyvádí, jsem ráda, že to slyším, protože podobného názoru jsem také, že Michael dokáže pořádně řádit.." .. Mrkla jsem na Michaela, který si naproti mě u stolu kousal ret… Jerrymu to jistě neuniklo… a podíval se po nás po obou a jen se usmál..

"Tak, Isabell, jsem moc rád, že si všichni tak rozumíme, ale Michael mě zavolal, vlastně pozval, zda bychom nenašli nějaké řešení pro vaší křehkou nožku, prý se jí v poslední době nechce moc poslouchat..?" … Začala jsem vyprávět Jerrymu všechny svoje patálie, když se Michael zvedl s tím, že jde uložit děti, které čekají na pohádku a pusu na dobrou noc… tak nějak se mi zastesklo a nebýt přítomnosti Jerryho, taky bych si o jednu řekla.. o jednu ? Ne! Toužila jsem jich dostat víc….

Seznámila jsem Jerryho s celým chorobopisem, se vším, co mi napsal lékař.. Jerry, mě pozval na malou večerní procházku po Neverlandu, abychom mohli vše probrat..
Mísily se ve mě pocity, jistě své profesi rozumí, jako málo kdo, jinak by si Michael nevybral za lékaře a za přítele už vůbec ne… bylo tu však něco, co mi na něm příliš nesedělo, ale co to jen je....?


Miki a kalhoty

21. listopadu 2011 v 16:49 Zážitky s Michaelem
Asi před 10 lety jsem měla tu čest jít na večeři s "králem popu " Michaelem Jacksonem.

Večeře se konala v domě blízkých přátel a Al Nancy Malnik.
Michael byl tak sladký chlap. Až nějakého důvodu si zamiloval Dolce Gabbana a kalhoty, co jsem měla na sobě. Zeptal se mě, jestli si je može vyzkoušet . Samozřejmě jsem neměla v úmyslu popírat, král popu, tak jsem okamžitě šla do koupelny a vyměnila si s ním kalhoty. Michael byl tak šťastný a nadšený z kalhot, které si nechal!
Na obrázku je výše uvedeno, Michael má na sobě kalhoty , které jsem mu darovala.



P.S. PROSÍM, NEDÁVEJTE MI SEM TY KLIKAČKY NA VÁNOČNÍ DATART, ČI JINÉ REKLAMY... ODE MĚ SE KLIKNUTÍ NEDOČKÁTE !!! RUŠÍ TO TY, CO SI PŘIJDOU NĚCO O MICHAELOVI PŘEČÍST, VADÍ TO I MĚ ! BEZ MILOSTI MAŽU NEBO BLOKNU IP... ! ( vyjímka jsou SB Mrkající)

Děkuji Zuzy


17.kapitola

20. listopadu 2011 v 5:53 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Ráno a dotěrné myšlenky

Ano, Michaelovy děti, hledaly svého otce v jeho pokoji a nenašly.. a proto hledaly, kde se dalo.. teď naskákaly do mé postele a dohadují se, proč jejich tatínek spí v křesle a v županu, zachumlaný do deky..

Prstem na ústech jsem dětem naznačila, aby tatínka nevzbudily.. "Teto, proč spí tatínek v křesle u tebe??" zeptal se Princ ve své dětské nevinnosti, naivitě.. a dva páry dětských očí se ke mně upíraly a čekaly na vysvětlení…

"No, děti, to bude tím, že tatínek mi chtěl pomoct.. včera mě rozbolela nožička a tatínek mi pomohl, abych nekulhala, víte přece, že musím tančit, podobně jako váš tatínek. No a to by nešlo, kdybych kulhala .. a tatínek mi moc pomohl a samou únavou usnul.. Celou noc mě hlídal, abych se já, jako ta labuť v pohádce, neproměnila zpět a neodletěla pryč… Znáte tu pohádku o zakleté labuti, že?" děti kroutily hlavami, že neznají, tak jsme se vrátili do postele a děti chtěly znát příběh.. O Labuti na jezeře… zabráni do příběhu jsme si ani nevšimli, že se Michael probouzí.. ale nedal to znát, jen přivřel víčka a poslouchajíc, předstíral dál spánek..

"Áaa, to je krásná pohádka, na probuzenou!" začal se Michael protahovat v domnění, že mu děti skočí kolem krku.. a ejhle… "Pšt, tatííí, posloucháme pohádku, rušíš..!" Napomenula svého otce Paris…a dožadovala se pokračování.. Michael prudce a nevěřícně otevřel oči, mrknul na mě, usmál se a poslušně zase zavřel oči a poslouchal taky.
Celý den jsem nohu šetřila, ale vždycky po té, když mě lýtko sevře křeč, bolí, stažené svaly se musí pomaloučku zatěžovat… Začala jsem si vážně dělat starosti, jak dokončím představení a zda vůbec budu schopná předstoupit před publikum, nechci je znovu zklamat. Napadalo mě všelicos i to, že má vrcholná kariéra je u konce… ???

Michael se celé dopoledne věnoval svým povinnostem, viděli jsme se jen krátce u oběda, vyměnili si několik vět. Pak jsem šla ještě na procházku s dětmi, s nimi mám pocit, že na své bolístky zapomenu, jejich neustálé vyptávání a otázky typu proč? Mě zaměstnává mysl jiným směrem, než je ten vlastní a musím sama v sobě přiznat, že jsem velice vděčná za jejich přítomnost, za čas, který s nimi mohu trávit, který je vyplněn něčím smysluplným.. Michael má pravdu, když říká, že děti jsou tím největším darem od Boha…

Ach, Michael… při pomyšlení na něj, na to, co se mezi námi stalo v předešlém večeru, jen při vzpomínce na něj se mi na tváři rozhostil blažený úsměv. Znovu jsem si přehrávala okamžiky, kdy jsme si byli blíž, kdy jsme se k sobě tiskli, líbali… Jsem žena, která uvažuje realisticky, žádné lhaní a už ne sama sobě!... zabraná do svých úvah o sobě i svém životě jsem prošla Neverlandem a usadila se na lavičku v jednom tichém zákoutí…

Moje srdce mluvilo jasně a zřetelně…. Nejspíš jsem se zamilovala, moje citová vyprahlost, styl života, který vedu, mi k tomu zřejmě dopomohl.. Bývám sama uprostřed lidí, kterým ne vždy mohu věřit.. a bývám unavená z toho boje, který svádím na poli umění… a tady… jako bych odhodila zábrany, to vše tady neexistuje… jen já sama, hlas mého srdce, který říká, že : …

… "Ach Isabell, tady jsi, hledám tě už skoro hodinu po celém Neverlandu, mám o tebe starost, u oběda jsi se mi zdála strašně smutná, nemohu vystát, když se někdo trápí a třeba i zbytečně.." Pomalu si ke mně přisednul na lavičku, vzal mojí ruku do té své a políbil jí….

"Michaeli, nedělej si starost, trošku jsem se zamyslela a nevšimla si, jak jsem daleko od domu… "Isabell, nechceš mi říct, co tě trápí? Vidím to na tobě, mě neoblafneš…" řekl s lišáckým mrknutím a úsměvem, který je odzbrojující…

"Michaeli, je toho víc… za celou dobu mého pobytu zde, jako by se něco ve mně změnilo… Nejdřív ta moje nešťastná noha, tak nějak v mém podvědomí hlodá červ pochybností, že už to nebude jako dřív. Sám dobře víš, že u baletek jsou takové problémy dost radikální a konec toho být na špici… věděla jsem, že to přijde, ale ne tak brzy… producenti nemohou čekat věčně, až se mi noha uzdraví a kdo ví, jestli vůbec… ?" Většinou nebývám tak naměkko, jsem zvyklá bojovat, ale neubránila jsem se vlně lítosti, která mě zaplavila…


"Isabell, vím, je to boj… ale prosím, nic neuspěchej, ani návrat na jeviště… dokud si nebudeš jistá, úplně jistá sama sebou, pak se to odrazí na tvém výkonu. Chápu tvé obavy, protože na mě dotírají taky a vlastně pořád… Na někoho, tak úžasného a nadaného, si páni producenti počkají, věř mi, žádná labutí píseň, žádná jiná nemůže být taková, jako ta tvoje.."
Pomalu si mě přitáhnul k sobě a já si položila hlavu na jeho rameno, seděli jsme těsně vedle sebe a už jen Michaelova blízkost mi byla oporou, ale i útěchou… řekl přesně to, co jsem potřebovala slyšet, ne ze zdvořilosti, ale z upřímnosti srdce, ze své zkušenosti.. To je to, co jsem doposud postrádala… ani si nedovedu představit, kdybych na tohle všechno byla sama… zavřená ve svém domku, kde bych podlehla panice..

"Michaeli, děkuji, za to, co pro mě děláš, za to, co jsi mi řekl.. za…" přerušil mě…

"Isabell, neděkuj, to je samozřejmost a moje lidská povinnost a ještě něco… říká ti něco jméno Jerry Greisen?" … než jsem stačila, říci, že ne… tak..

"Isabell, snad mi to nebudeš mít za zlé, ale včera mi to nedalo, měl jsem o tebe strach, tak jsem mu ještě v noci zavolal… je to můj dobrý přítel, kterému důvěřuji a slíbil mi, že se na tebe přijede podívat, dokonce je schopen provést nějaké vyšetření zde, takže nemusíš nikde po klinikách….Dnes mi volal, že je na cestě a večer vás představím."…

Tak, ten se tedy nezdá, nezmohla jsem se na odpor a už vůbec ne v tomto citovém rozpoložení.. a jen jsem vděčně hlesla : "Děkuji!"

SEXY VIDEO

19. listopadu 2011 v 7:24 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Já vám řeknu, že když jsem to video viděla prvně, musela jsem pod sprchu.. je to hodně dobře sestříhaný, tak, abychom se znova zbláznily pro Mika.. já teda lezu po zdi na 2.25..2.58 wááá , no a teď abych šla znova !




16.kapitola

17. listopadu 2011 v 8:08 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Masáž

Tiskli jsme se k sobě v polibcích a v tanci… když se mi na těch nemožných podpatcích zvrtla noha a doslala znovu křeč, tentokrát silnější než ty před tím. Nebýt Michaelovi náruče, tak jsem padla k zemi jako podťatá… jen jsem sykla, ale to už mě Michael držel v náručí a ustrašeně se ptal: "Isabell, co se stalo? Co je ti?" …

"Michaeli, to bude zase ta moje křeč, obávám, se, že jsem nám pokazila dnešní večer.". Bylo mi hrozně, nejen s lítosti nad tím, že se večer pokazil, ale moc dobře jsem věděla, že se křeče stupňují, že to není dobré, jak jsem si před tím nalhávala. Když jsem viděla strach v Michaelově očích, které mě starostlivě pozorovali.. řekla jsem jen… "To ty nemožné podpatky, prostě na ně nejsem zvyklá…" Isabell, to nic, večer si můžeme kdykoliv zopakovat, ale mám strach o tu tvojí krásnou labutí nožku. Zanesu tě do pokoje, nedovolím ti udělat ani krok… " Marně jsem ho přemlouvala, že schody bez problému vyjdu, když si sundám boty.. ale nedostala jsem se z jeho sevření… odevzdaně jsem ho objala kolem krku a do druhé ruky jsem vzala lodičky…

Nesl mě do mého pokoje, vystoupal schodiště, aniž by se zadýchal… rázně otevřel dveře a se stejnou vervou do nich kopnul, aby je zavřel.. Opatrně mě položil mě na postel, naskládal mi za záda polštáře, abych měla pohodlí… "Isabell, nepotřebuješ něco? Řekni si rád ti to obstarám…" Michaeli, ne děkuji, bude to dobré věř mi.. křeč odezní a bude zase dobře… snažila jsem se být přesvědčivá, ale? Sebe nepřesvědčím…sáhla jsem do zásuvky svého nočního stolku a vytáhla masážní gel, který chladí a působí proti bolestivě, že si bolavé lýtko namasíruju.. Ale když Michael viděl k čemu se chystám… řekl, jen: " Dovolíš? Můžu, rád bych se té masáže ujal?.... "ale Michaeli, nemusíš mě tak rozmazlovat, ale když chceš tak prosím…!


Sedl si na postel , která se mírně prohoupla pod vahou jeho těla…. Položil mi jednu ruku na koleno a druhou uchopil moje chodidlo a jemně mě donutil, abych nohu v koleni pokrčila. Sám si přisedl blíž, aby si jí vložil do klína a opřel a svoje stehno.. snažila jsem se nepanikařit, přece jen moje šaty nepatřily mezi ty nejdelší a ještě když pokrčím nohu, bála jsem se, že uvidí, víc než chci ukázat… Už jen celá ta situace mi připadala hloupá..

Pomalu vytlačil gel s tuby a začal jemnými krouživými pohyby vtírat na bolavé lýtko… a po té i holenní kosti, až ke kotníku. Moje prsty u nohou se ho dotýkaly na pevném, tancem vypracovaném lýtku, celý jako by mě pálil.. a skrze jeho mnou prostupovalo velké horko…. Ano, bylo mi horko, pod každým jeho dotekem, pohlazením…. A pohledem, který zjišťoval, jestli je mi to příjemné… bylo to .. .. ? Bylo to spíš jako mučení… Přišlo mi to… jako když si to i on sám užívá… cítila jsem napjetí a vycítil ho i on sám…

"No tak Isabell, uvolni se.. ?" Sakra, jak to mám asi tak udělat, když se mě dotýká takhle a tváří se jako by mě svlékal očima.. … Cítila jsem se jako pod rentgenem, obnažená na kost… "Michaeli, nechceš mi říct jak to mám udělat, to ta křeč, mi stáhla sval.." sice pohotová výmluva ,ale skutečnost, je taková, že mě tím strašně vzrušoval, tak moc, že jsem zapomněla na bolest a dokonce si tu jeho masáž začala užívat… Musela jsem se krotit, abych chodidlem nezačala já "masírovat" jeho vnitřní stehno… svádělo mě to, jako on sám. Nevím, jak dlouho to celé trvalo, ale když dokončil masáž, tak vzal polštář a podložil mě s ním nohu, kterou opatrně položil na něj…

"Tak Isabell, teď nejméně půlhodinky musíš být v klidu a odpočívat, aby to celé mělo nějaký smysl…" … jen jsem si pomyslela… "nějakej chytrej".. copak to jde, být v klidu, když se nade mnou naklání, opečovává mě… "Ano pane doktore, děkuji za první pomoc i následnou léčbu, už je to mnohem, mnohem lepší. Budu se řídit vašimi pokyny, pane doktore." Řekla jsem v žertu i když mi do smíchu, vůbec nebylo… a myslím, že ani jemu.. těsnost jeho kalhot nezamaskuje, takže jsme na tom stejně???!

"Isabell, dobře věřím, ti, ale pro jistotu si tě přijdu zkontrolovat. Teď tě tu nechám, ale vrátím se… Jen se chci ještě na něco zeptat.. smím?" .. "Ptej se, na co chceš, já ti na co chci odpovím!" … "Isabell, nechceš, abych zavolal svého doktora, kterého beru na turné, abych předešel právě potížím, pohybového aparátu.. je to můj velice dobrý přítel a ke všemu odborník ve svém oboru. Byl bych klidnější kdybych znal jeho názor. Jistě jsi byla u lékaře, tak aspoň bys měla možnost porovnat víc lékařských názorů.. co ty na to?"

"Michaeli, děkuji ti, ale nechci tě zatěžovat svými starostmi, vážně to není potřeba, vím co mi je… ví to i lékaři, tak si se mnou nedělej starosti, už tak jsi toho pro mě udělal víc než dost!"

..Jen se usmál, zopakoval to, že přijde na kontrolu…

Sotva se za ním zavřeli, dveře, oddechla jsem si.. to napjetí z jeho doteků i z celé jeho přítomnosti, jsem musela vydýchat. Udělala jsem přesně to co mi nařídil, ležela jsem a odpočívala.. nevím jak dlouho, ale musela jsem tvrdě usnout, protože když jsem se k ránu probudila, svítalo, ležela jsem zakrytá dekou… a když jsem se pomalu rozhlédla Michael spal ve vysokém křesle jen v županu…

Vstala jsem, vzala jsem tu samou deku a přehodila ji přes něj… Pomalu, abych ho nevzbudila jsem šla do sprchy a převléct se,byla jsem stále v šatech…

Když jsem vyšla ze sprchy zůstala jsem jako opařená… Jak to jen těm dětem vysvětlím…?

Mikegasm nejvyššího kalibru..

16. listopadu 2011 v 19:59 Videa, která stojí za to vidět! ♣
.... dámy, začíná to od 0.50... mějte krásný večer, případně celé zítřejší volno.. ♥ Tohle vás v té zimě, doufám zahřeje.. jeje jeje, jéééé !Usmívající se


15.kapitola

15. listopadu 2011 v 5:55 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Každý dluh se musí splatit!

Jeho tvář zvážněla, až jsem se vyděsila, že jsem řekla něco špatně, něco co ho ranilo, nebo tak nějak..

"Isabell, promiň mi, že se tak netaktně ptám, ale co vlastní rodina, vlastní děti? Neuvažovalas o tom? Vím, jaké to je, být pořád ve světě mezi cizími, dávat jim to nejlepší ze sebe, ale to co opravdu ze sebe a celého svého bytí je, jsou vlastní děti, já sám od chvíle kdy jsem se stal otcem, neznám větší radost z dávání se, než právě dětem. Všiml jsem si, že to s dětmi umíš, dokážeš si je získat, dokážeš se "snížit" na jejich úroveň. Princ i Paris od chvíle kdy jsi tady o nikom jiném nemluví, jsou s tebe nadšení……

"Michaeli, klidně se ptej.. nejsi netaktní naopak! Ráda ti odpovím. Sám dobře víš, jak to v naší branži chodí… ale poslední dobou se opravdu cítím, že mě to harcování po světě přestává naplňovat. Jistě, miluju hudbu, tanec, ale ? Ale, něco podstatného mi chybí, ano je to rodina , děti.. a žádná kariéra, sláva to nezastoupí! O to víc, tě obdivuji, že tys to dokázal, jsi otcem i matkou svým dětem, které tě milují, jsi jim vzorem i milujícím rodičem zároveň.. Víš, už dlouho jsem nepotkala nikoho s kým bych si otevřeně a bez předsudků a bez zábran popovídala, protože ty nejlíp znáš odvrácenou tvář slávy. Nikdy se nebudu moct k tobě přirovnávat, ale ve své podstatě to máme hodně podobné."

"Isabell, chci ti říct, že mi s tebou taky moc hezky a nejen to.. cítím spřízněnost duší, porozumění..a to je pro mě veliká vzácnost a taky.. ?" Odmlčel se, cudně sklopil zrak, a začal si kousat ret.. jako by se styděl doříci.. snažila jsem se mu dodat odvahy k dokončení toho co začal.. mám ráda jasno, vyhovuje mi přímost …

"Michaeli.. a taky, co ?"… Přisedla jsem si vedle něj, hleděli jsme si do očí a já tušila co chce říct, ale neodpustím mu to, chci to slyšet od něj.. Když jeho horká ruka spočinula na té mé, kterou jsme měla položenou na klíně, pevně mě stisknul .. nadechl se a řekl: " A taky se mi líbíš jako žena, od první chvíle, kdy jsem vtrhnul tak neomaleně do tvé šatny.. od té chvíle se nemohu ubránit myšlenkám na tebe. Isabell, strašně mě to k tobě táhne, přitahuješ mě neskutečně moc.! Nikdy jsem k žádné ženě nepocítil tak pevné pouto za tak krátkou dobu.."

Jeho dech byl rychlý, horký.. jako by celý hořel, nebylo to jenom tím vínem, které jsme pili.. Přesto byl klidný, pevný, věděl co říká, co chce.. ?

"Michaeli, ani ty mi nejsi lhostejný! Už tehdy v Miláně mi bylo s tebou strašně krásně . Cítila jsem se výjímečně a jinak tomu není ani teď! Vím naprosto přesně, že mi na tobě záleží víc než jen na člověku.."

Michaelův stisk na okamžik zesílil a já věděla, že je to jakýsi druh poděkování… hudba hrála a v tomto okamžiku jsem jí vnímala jako vysvobození protože Michaelovo vyznání, mě dojímalo i vzrušovalo..

"Isabell, pojď si zatančit, dopoledne nám to spolu tak šlo. Smím prosit?" … ale jistě ráda, komu se taky podaří zatančit si ploužák se samotným Králem" … Pevně mě chytil kolem pasu a jeho ruce mě objímaly, tiskly a začaly se pomalu pohupovat v rytmu hudby. Vlivem vína, které jsem vypila jsem si položila svoji trochu unavenou hlavu na jeho hruď a silně vnímala jeho omamnou vůni, která vlivem jeho tělesného tepla byla tak intenzivní, stejně jako jeho živočišná energie. Tiskli jsme se k sobě pevněji , cítila jsem narůstají vzrušení na obou stranách, hovor ustal a my se řídili jen hudbu a já se nechala vést v tanci a kopírovala jsem jeho pohyby, jeho otočky, jako by dalším smyslem, který mi velel poddat se, splynout s ním i s hudbou. Všechno kolem , jsem viděla rozmazaně, jako by přestalo existovat… Když tu se ode mě prudce, odtáhl, i když mě s objetí nepustil.. až jsem se jeho reakce lekla…

"Isabell?" … "ano Michaeli?!" .. .. Víš, že mi něco dlužíš?"… "Michaeli, netuším co ? Napověz mi, prosím." .. "Když jsme spolu tancovali dnes dopoledne a při tanci si potykali, na něco jsme zapomněli?"

Usmíval se nade mnou jako by mě nachytal při něčem zakázaném.. "Na co, prosím tě?? Nejsem si ničeho vědoma!".. "Hm, tak nejsi, jo?!" "Ne!" … znovu si mě na sebe silně přitáhl a nakláněl se nade mnou, až jsem ucítila jeho ruce které mě vpletly do vlasů, byli jsme si blíž a blíž.. a jeho rty vyhledali ty moje a spojily se v polibku. Nejdřív letmém a když zjistil, že se polibku poddávám unášená celou situací, hudbou, romantickým prostředím, jím samým, tak se polibek prohluboval.

Cítila jsem tisíce motýlích křídel ve svém podbřišku. Jeho rty, jeho celá ústa si chvatně brali vše co jsem mu nabízela..

"Tak už víš, co to bylo za dluh?" Bylo mi zatěžko už jen otevřít či, měla jsem pocit, že tím celé opojné kouzlo pomine, že to co prožívám se mi jen zdálo..

"Michaeli, myslím, že jsem právě svůj dluh splatila, ale teď dlužíš ty mě! Takže to koukej napravit!" Napravil! Stejně vášnivě, jeho polibky byly zdrcující pro mé rty, nemohli jsme se jich nabažit, pevně jsem zaťala prsty do jeho zad a nechala se unášet smyslností, touhou, vášní… a Michael? ..byl na tom stejně jako já, dobře jsem cítila Michaelovo vzrušení na svých stehnech..

Nebýt té nepříjemné nehody..

Malíř Ralph Cowan o obrazu, který maloval pro Michaela.

14. listopadu 2011 v 6:02 Překlady a články o Michaelovi
Cowan, 77mi letý obyvatel West Palm Beach, 4x maloval Krále popu na začátku 90. let a navštívil jeho ranč Neverland.

Tuto olejomalbu (80 x 40) Cowan namaloval roku 1993 a právě tento byl jeden z Michaelových nejoblíbenějších. Zaplatil za něj $30 000 a pověsil si ho vedle svého dítěte nad velký klavír v Neverlandu.

Původně Cowan namaloval dva německé ovčáky v levém dolním rohu. Ale to nebylo to, co Michael chtěl.

" Zavolal si mě tím sladkým hlasem a říká: "Opravdu nemám rád psy, mě se líbí opice. Mohl by jsi mi tam namalovat opice?" vzpomíná Cowan. Nebyl náročný. Byl moc milý a zdvořilý, když o něco žádal. "

Cowan vzpomíná, že Michael byl velmi plachý, ale skvělý spolupracovník.

"Byl naprosto úžasný," říká Cowan. "Bylo velmi vzrušující slyšet svoje vlastní jméno, jak ho říká jeden z těch slavných hlasů."

Proč malování Michaela bylo jako pracování s králem:
"Žil v tom fantastickém světě a pokud se mu něco nelíbilo, cítili jste se, jakoby vám mohl setnout hlavu."

Jaké to bylo v Neverlandu:
"Ptal jsem se ho na komponování hudby a on mě vzal na ten strom, kde napsal spoustu svých písní. Jel jsem kolem vlakem a já jsem miloval všechny ty děti. To dítě ve mně to může zcela přijmout. Mám dvojčata - kluky, takže také miluji být s malými dětmi."

Co vás nejvíc překvapilo ohledně Michaela:
"Vypadal opravdu dobře. Odešel (zemřel) lehčí, ale nebyl čistě bílý. Měl udělaný nos (ve smyslu, že měl plastickou operaci), ale byl to báječně vypadající nos."


Symbolika v portrétu podle Ralpha Cowana je následující:

1. Zápis: Říká: "Jsem multidimenzionální bytost procházející Zemí, která se zkušenostmi učí zpomalenému důsledku myšlenek." V té době jsem se učil meditovat a četl jsem různé duchovní knihy.

2. Brnění: Michael byl velmi, velmi citlivý a byl zklamaný, když o něm lidé říkali špatné věci. Když měl brnění, byl chráněný.

3. Červený přehoz přes ramena (pelerína, plášť): To znamená královská výsost. Byl to král. Král popu.

4. Opice: Nemá to být Bubbles. V originálním portrétu jsem měl dva psy, ale Michael řekl, že nemá rád psy. Měl rád opice.

5. Stříbrná urna: To představuje všechny ceny, které má.

6. Papoušek: To představuje mnoho imitátorů jeho hlasu a pohybů.

7. Mladá čínská dívka: Dokud děti nevyrostly, viděl je jako anděle, ale pak (až vyrostly), kolem nich být nechtěl, protože měli ega.

8. Raketoplán: Když tančil a zpíval, byl jako ve vesmíru.

9. Ježíš: Byl Svědek Jehovův, ale rád mluvil o Ježíši a o tom, jak štědrý k němu Ježíš byl.

10. Žena v bílých šatech: Řekl mi, že viděl tuhle sestru jako něco a to magické něco se bude dít. Co se dělo bylo to, že ona (Debbie) nesla děti, nebo dělali něco, co s tím mělo co dočinění, tak jsem namaloval zdravotní sestru, která vypadala jako anděl.

Je zajímavé, že o dvojité koruně na Michaelově hlavě není ani zmínka. Fanoušci se domnívají, že jde o symbol starověké egyptské koruny Atum, Pána Totality (Lord of totality, možná něco s totalitní vládou). Totalita, v odkazu na Atum, znamená konečný a neměnný stav dokonalosti, pravděpodobně podobný 7•7•7 v křesťanství.

Tento obraz je vidět i v rozhovoru Oprah Winfrey s Michaelem v Neverlandu...

14.kapitola

12. listopadu 2011 v 6:43 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Den uběhl jako voda.. večeře, nám bude třeba!

Celé odpoledne jsem strávila s Michaelem a po té i s dětmi na které jsem si rychle zvykla a ony zase na mě. Nejvíc jsme si užili návštěvu zvěřince… Nádherná krotká zvířátka, která jsou zvyklá na lidi a hlavně na děti.

Bylo krásné sledovat Prince i Paris, jak krmí poníky, srnky a v nepolední řadě lamu, která má krásné oči. Jen s hady jsme měla trošku problém, děti se mě sice smály, že už dneska Muscles jedl, takže jsem v naprostém bezpečí.. Michael si samozřejmě přidal, že moje baletní střevíčky jsou pro něj stejně nestravitelné a asi by se celý zasukoval.. Musel jsem se smát i obdivovat tomu jak skvěle se Michael s dětmi doplňuje i přesto, že jsou docela malý, jsou bystří, rozpustilý tak jak se na děti v jejich věku patří, přesto slušní, citlivý… začala jsem Michaela vnímá i jinak, než umělce, člověka .. především je vzorem pro své děti..

Když jsem se po návratu z vycházky při odpolední svačině ptala dětí, čím by chtěli být, jednohlasně odpověděli : "Jako tatínek!" … Nicméně jsem musela slíbit Paris, že jí hned zítra naučím nějakou baletní pózu, protože ta malá dívenka je velice nadaná..

Jsem tu teprve druhý den a připadá mi to, že jsem tady odjakživa. Takovou harmonii, smír a klid jsem ještě v celém svém životě nezažila.. Michaelovi děti i on sám mi přirůstal stále blíž k mému srdci, nejdřív jsem si to neuvědomovala.. ale v okamžiku, kdy sedíme u svačiny a přiběhne malá Paris, nebo Princ, chytne mě okolo krku a s nadšením mi ukazuje své hračky a co všechno umí.. probudilo se ve mně .. ani nevím co…Nebo jak to pojmenovat..

Večer, když Michael uložil děti ke spánku jsem chtěla jít do svého pokoje, ale ještě dřív než jsem tak udělala, mě chytil za ruku a doslova mě vytáhl ze dveří..

"Isabell, nezapomněla jsi na nic? Sliby se mají plnit.. nejen o Vánocích" .. snažila jsem se překvapeně předstírat, že jsem na naši večeři pozapomněla, protože jsem si nebyla jistá, zda se mu nezměnil nějak program a nechtěla jsem ho upomínat.. Jenže když mě zatáhl za ruku, já znova stála těsně naproti němu, ruku mi držel něžně i pevně zároveň.. plný odhodlání bylo těžké zahrát cokoliv a nezájem už vůbec ne… !

"Michaeli, vážně jsem na něco zapomněla? Ale pokud narážíš na večeři, tak si vlastně tak trošku vzpomínám, že byla o něčem takovém řeč.!" .. "Isabell, já nezapomněl a co víc, už od včerejška se strašně těším." .. Pomalu zvedal mojí ruku ke svým ústům, aby jí políbil, čekala jsem cokoliv, ale tohle ne! Když se jeho rty dotkly hřbetu mé ruky, tak se mi pod tím dotekem, zježili chloupky na krku, naskočila "husí kůže" až jsem dostala strach sama ze sebe jak prudce na něho reaguji a nebylo to dnes poprvé a zřejmě ne naposledy…

"Michaeli, já se také těším, takže za hodinku v salonku?".. jen se usmál a řekl.."No tak to mám co dělat!"

Nápodobně, začala jsem se přehrabovat ve svých šatech .. jedny mi přišli příliš obyčejné, další moc vyzývavé, nakonec jsem zvolila, černé elastické šaty pod kolena s bílím lemováním a mírným výstřihem k tomu černé lodičky, sice to není nic moc vhodného pro mojí pobolívající nohu, ale bude to muset přežít.. Tak honem, vysprchovat , učesat aspoň trochu nalíčit, obléct..

Když jsem scházela dolů o schodišti Michael už čekal v hale, měl na sobě černé kalhoty se širokým opaskem a výraznou lesklou sponou, modrou saténovou košili s rozhalenkou a černou. Krátkou koženou vestičku vzadu s podobnými kovovými ozdobami. Můžu vám říct, že mu to nesmírně slušelo, ještě než jsem sešla poslední schod, ucítila jsem tu jeho smyslnou vůni, až se mi zatočila hlava. Stál tam a sledoval každý krok který udělám, až se mi rozklepali kolena..Nebývám takto nervózní ani před vystoupením..

"Ach, Isabell, skládám ti upřímnou poklonu, strašně ti to sluší, jsi přímo okouzlující, jsi nádherná bytost!" .. Jako vytušil moji nejistou chůzi a nabídnul mi rámě, byla jsem ráda, protože ty lodičky na které nejsem vůbec zvyklá působili mojí chůzi nejistou..

"Michaeli, nepřeháněj, vždyť i ty jsi naprosto dokonalý, jako když jdeš z nějaké módní přehlídky.." .. "Isabell, děkuji za poklonu, ale pojďme, večeřet čeká a já mám docela hlad a to nebývá zas tak často.." Usmál se a já v jeho tváři četla rozpaky i šibalství zároveň..

Celá večeře byla ve znamení klidu, zvláštní atmosféry, tlumená světla,svíce, jemná hudba.. vnímala jsem to jako posvátný okamžik ve které si člověk přeje zůstat.. Michael je zábavný, milý a okouzlující společník.. žádné výstřelky slavných, nebo rozmary, ale on je tak normální přesto všechno kým je, tak stojí pevnýma a reálnýma nohama na zemi. V ránu mi proběhly všechny podivné titulky z novin jeho podivínství" a já si říkal, že na normálnějšího člověka jsem už léta nenarazila, naše světy jsou si podobné , možná prahnu právě po tom co je obyčejně lidské a to on bezesporu je!

"Isabell, co máš v plánu v nejbližší době nebo i do budoucna?" ..sice jsem nevěděla kam tím míří, ale odpověděla jsem podle pravdy..

"Michaeli, ráda bych dokončila vystoupení ve Vídni, které jsem musela odříct kvůli té své noze…to je ta nejbližší budoucnost, no a ta vzdálenější, jednou… až odejdu do baletního důchodu, tak bych se ráda věnovala baletnímu dorostu, hlavně nadaným dětem.."

Michael se jen spokojeně usmíval… a pak mě zaskočil svojí otázkou, která byla přímá a rovnou na tělo!...