Prosinec 2011

NĚCO KONČÍ, NĚCO ZAČÍNÁ...

31. prosince 2011 v 8:15 ◘ Různé
Tak zlatíčka moje, místy už si připadám, jako pamětník s hodně velkou minulostí. Není to zas tak dávno, co jsem na blog psala přání k novému roku a než se člověk vzpamatuje, hle, další rok tu už zase je.. Usmívající se

Tento rok byl plný očekávání, přání, tužeb, ostatně, jako každý… ne všechno se vyplnilo, ne všechno dopadlo podle našeho přání a očekávání, tužeb.. ale důležité je, že tu jsme a jdeme dál.

Když to vztáhnu, kromě osobních životů každého z nás, na Michaela… kolik povídek jsme si za ten tok přečetli na našich stránkách, kolik krásných fotek a videí… kolik krásných svědectví a výpovědí o Michaelovi přečetli, až se nám třeba i slza v oku zaleskla… no a v neposlední řadě se také dočkali soudu a rozsudku, toho, kvůli kterému o Michaelovi mluvíme v minulém čase.
My sami na tom nic nezměníme, ale považuji za velice důležité, aby naše MJ rodinka, byla jednotná, svorná, vždy zapálená pro toho nejúžasnějšího člověka, který nás ztmelil.. protože jen tak tu mezi námi je dál…

Já vám za sebe moc děkuji, že to tak cítím, že to tak je a moc si přeji, aby to tak zůstalo i nadále, protože jsme nevyčerpali ani zdaleka všechno, protože to prostě nejde. Michael je věčnou inspirací, zdrojem, který nabíjí a zahrnuje nás svou láskou.

Díky vám za to, že jste ! Že jste tu pro Michaela, jedni pro druhé… a kdy se navzájem podporujeme i v našich starostech a bolístkách, přesně tak, by to dělal Michael !
Vlastně… jak to NEPŘESTAL DĚLAT! ♥


Na přelomu starého roku, který se nezadržitelně blíží ke svému konci přeji, abyste, když se ohlédnete zpět, vzpomínali jen na to dobré, co se v něm událo a to si vzali s sebou do nového roku a ještě další dobro a lásku k tomu přidali.

Takže vám přeji na přelomu roku,
pohodu na každém vašem kroku,
ať se vaše přání splní,
oko slzu neuroní a když tak, jen tu slzu štěstí…
mějte se rádi, mějte se hezky….
Zuzy vám přeje strašně moc štěstí!

.. a přidávám jedno přáníčko od Michaela, ale klikněte si ♥TADY♥ , nešlo sem vložit..

Tak, užijte si poslední den v tomto roce, buďte na sebe opatrní, ať se tady zase v tom NOVÉM ROCE 2012 můžeme scházet a krásně snít o Michaelovi...

30.kapitola

29. prosince 2011 v 19:40 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Únos s překvapením

Seděla jsem mlčky v hotelovém pokoji na posteli a Michael korzoval po pokoji, jako hladový lev v kleci..

"Isabell, proč jsi mi nic neřekla nebo aspoň nenaznačila, co chceš udělat… vždyť jsi nemusela ještě.." .."Michaeli, musela!!"..vstala jsem a stála naproti němu a hleděla mu zpříma do očí..

… Michaeli, nikdy nejednám zkratovitě, měla jsem to promyšlené krok za krokem. Víš, stejně by ten okamžik, rozloučit se, nadešel. Chtěla jsem odejít ze scény na vrcholu kariéry v kondici.. ne jako, kulhající baletka, kterou odnesou rovnou z jeviště… kdyby mě chytla křeč, zvrtla se noha nebo si jí rovnou zlomila.. to by bylo pro mě daleko ponižující.. takhle jsem odešla s grácií.. měla jsem fůru času si to všechno v Neverlandu rozmyslet a rozhodnout se.. a tady moje myšlenky jen dozrály a potvrdily se, prostě cítím, že jsem se rozhodla správně. Navíc, jak jsi slyšel, s baletem nekončím…"

"Isabell, slyšel a popravdě jsem jen zíral, nejen, že jsem netušil, co se hodláš udělat, ani tehdy, když pro mě přišel tvůj manager a vedl mě do zasedačky, nechápal jsem, ale důvěřoval ti.. a pak.. Bylas naprosto úžasná, dokonalá.. byla by s tebe naprosto dokonalá tisková mluvčí.. pěkně jsi toho chlápka od televize utřela, že už ani nehlesnul, to se povede opravdu málokomu a mě můžeš věřit! Proto jsem si pro tebe připravil malé překvapení, vlastně já ho připravil, aniž bych tušil, že provedeš takový "husarský kousek".. řekl s takovým tajemným podtónem v hlase, který už dobře znám…

"Michaeli, překvapení, dneska jich bylo víc, než dost, včetně tvého příjezdu…raděj mi dej pořádný polibek a překvapení nechme na potom, víš, jak se mi stýskalo…?" Jeho polibky nabíraly na intenzitě, brala jsem a dávala, chutnávala ty rty, po kterých se mi bytostně stýskalo… V Michaelově objetí jsem si připadala opravdu šťastná… až do chvíle, kdy mě Michael jemně chytil za ruce a mírně odstrčil… oči jsem měla přivřené touhou… a příliš jsem nechápala..

"Isabell, dovol, abych tě unesl… Kam, to ti zatím neprozradím, ale už na nás čeká letadlo, tak, abychom to stihli, noc je ještě mladá a já si ji chci užít… Nechal jsem Nicol, aby ti sbalila všechny tvé věci.. kufry jsou už naložené, tak zbýváme jen my dva…" .."Michaeli, co je to za podivný plán?... kam mě chceš unést.. teď.. a letadlem, začínám se bát.? !"
"Isabell, nejsi jediná, co jsi přemýšlela o životě, co jsi v něm udělala radikální řez, tak pojď a nevyptávej se, prosím..

Let netrval zase tak dlouho, jak jsem si původně myslela.. seděli jsme s Michaelem vedle sebe a stále si měli co povídat, teprve když letadlo začalo klesat a přistávat, jsem poznala, kam mě Michael unesl.. ovšem proč zrovna do Milána, je to proto, že jsme se tady poznali nebo mi chce rozmlouvat moje rozhodnutí…
"Michaeli, vím, že Miláno za to může, že jsme spolu, poznali jsme se zde.. ale proč?" "Pšššt, Isabell, pojďme se projít, jako tehdy, na nic nemysli, jen my dva v tomto kouzelném romantickém městě.. co chtít víc?...." mlčky jsem se zavěsila do Michaela, kráčeli jsme spolu ztichlým náměstím, které bylo plné světel osvěcujících památky sochy… pochopila jsem!!! Naše kašna…. Stáli jsme u ní a zurčení vody mi připomnělo, kolik času uplynulo od doby, kdy jsme se tady procházeli poprvé, tehdy jsme si něco slíbili.. nostalgicky jsem vsunula ruku do chladivé vody… a rozhrnula její hladinu, která se rozvlnila..








"Isabell, unesl jsem tě právě sem, protože tomuto místu strašně moc vděčím, vděčím mu za šanci na lásku, kterou jsem rád přijal, když jsem našel tebe. Od chvíle, kdy tě znám, miluji tě, miluji tě tak, že nechci a nemůžu být bez tebe… cítím, že s tebou mohu být pravdu šťastný, ve své podstatě jsme skoro ze stejného těsta… milujeme tanec, hudbu, naše povahy jsou si blízké, ale srdce víc! Miluji tě, Isabell… v Neverlandu jsi mi řekla, že příště, až se zeptám, odpověď bude ANO… tak se znovu ptám, Issabell Bergmanová, prokážeš mi tu čest a budeš mojí ženu v dobrém i zlém…?"

Dívala jsem se, jak z náprsní kapsy svého saka vytahuje malou krabičku s prstýnkem, jak přede mnou pokleká a čeká na svojí odpověď, která nemohla být jiná, než tehdy v Neverlandu. Byla jsem dojatá, tím, jak a kde mě požádal o ruku, že se mi po tváři skutálela slza štěstí…
"Michaeli, miluji tě a ty to víš.. ráda se stanu tvojí ženou, máš moje ANO.." pomalu mi navlékl prsten na prst a vzal mě do náruče a zatočil se se mnou…naše polibky byly zásnubní… upřímné a plné lásky…

Tehdy jsem vám slíbila, že vám prozradím, co jsem si přála, když jsem vhazovala minci do této kašny, kterou mi daroval Michael…

Přála jsem si, aby Michael a já jsme mohli být oba šťastní, pravdou je, že jsem tehdy myslela na každého z nás zvlášť, přesto někde v hloubi svého srdce jsem si přála, aby naše štěstí bylo společné. Vyplnilo se to… budeme si své štěstí hlídat.

Joseph na starý kolena haraší ! :-)

28. prosince 2011 v 9:52 ☺☻ Zajímavé fotky
To je ale čuňas, což ?! Myslím, že na psaní se vůbec, ale vůbec nesoustředí! Smějící se

A co na to Michael ?.. Musel by se za toho Josepha stydět! ... A nebo, kdyby slečna požádala o autogram, kdo ví?PřekvapenýSmějící se

Projekt Mikegasm

27. prosince 2011 v 8:32 ** Projekt MIKEGASM **

Období: Jackson 5 ( začneme hezky od začátku:-))
Klip/turné:Formát: Fotka, gif, PNG, video
Kategorie:

a) retro fotka z vystoupení ( kde vás nejvíce Mike zaujme s bratry "v akci" )
b) nejvtipnější momentka ( cokoliv, co vás úplně dostane )
c) nejkrásnější úsměv ( už jako dítě se Michael uměl krásně a neodolatelně smát )

29.kapitola

26. prosince 2011 v 8:26 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Poslední opona a tiskovka

Světla v sále zhasla, naopak na podiu se rozsvítila.. opona šla nahoru…Kužel světla byl namířen přímo na mě… Michaela jsem nemohla přes to světlo vidět, ale tušila jsem ho, cítila jeho přítomnost, jeho pohled.. … a byla vlastně ráda, že je tady, že bude při tom.

Pokud to tak můžu říct, užívala jsem si každý tón melodie hudby, která mě nabíjela, vzrušovala a podněcovala k tomu, abych vydala to nejlepší ze sebe, byla jsem to opět já.. ta Isabell, co se dokáže vžít do příběhu, jako by to byl její vlastní.. a kdo ví..? Jen moje pocity, soustředění, při prudké otočce, či jiném pohybu, moje noha vrátila do reality, že to tak musí být, že jsem se rozhodla správně.
Poslední melodie dozněla… opona šla dolů, potlesk publika sílil, lidé vstávali ze svých míst, v lóži stál i Michael a tleskal… jeviště se plnilo květinami, když jedna malá holčička přinášela obrovskou kytici růží, byla stejně stará jako já, když jsem měla první vystoupení s baletní školičkou.. jak symbolické.. střídání generací, předávání toho, co jsem se za tu dobu naučila, ať vlastní pílí nebo pod vedením někoho jiného, kdo je v tuto chvíli anonymní…
S náručí květin jsem odcházela do šatny připravit se na další "vystoupení", které bude mnohonásobně těžší, než právě to, co skončilo…Měla jsem připravené prohlášení, ale zároveň mi bylo jasné, že budou padat i nepříjemné a dotěrné otázky. Poslala jsem Filipa za Michaelem, aby ho dovedl do zasedací místnosti divadla a tam ho skryl v bočním vchodu tak, aby na něj nebylo vidět. Bude těžké i pro mě podívat se mu do očí, vůbec netuším, jaká bude jeho reakce? Bude rád? Bude mi hubovat, vyčítat?...

"Dobrý den, sešli jsme se zde, na pozvání madam Isabelly Bergmanové, která by ráda učinila prohlášení pro tisk a média… zněl hlas mého managera, který mě dlouho zrazoval od tohoto kroku…
Začala jsem mluvit a podívala se na nic netušícího a chápajícího Michaela…

"Dobrý den všem! Pozvala jsem vás proto, abych předešla spekulacím ohledně mé osoby, mého profesního působení na baletní scéně.. a v neposlední řadě zdravotního stavu, kvůli kterému byla odsunuta plánovaná představení do dnešního dne. Tak tedy: ano, měla jsem zdravotní potíže, při kterých mi moje noha nedovolila vystoupit tak, abych si byla jistá stoprocentním výkonem sama sebou. Proto jsem si dopřála čas na zotavenou, čas dát vše do pořádku. Možná bude pro vás překvapující skutečnost, že toto byla poslední vystoupení v mé kariéře! Jak jistě víte, kariéra baletní umělkyně nemá dlouhého trvání, proto odcházím, abych uvolnila místo nové nastupující generaci…

Tímto chci poděkovat svým fanouškům, kteří při mně stáli, věřili mi a pro které jsem také s láskou obě představení dokončila. Chci poděkovat také všem, kteří mi pomáhali, svým nejbližším spolupracovníkům, které mohu nazývat svými přátely.. Děkuji vám, bez vás bych to nikdy nezvládla.. byli jste mi oporou, byli jste mi rodinou, kterou i nadále zůstáváte. Ještě jednou děkuji!!!
Pokud má někdo ještě nějaké otázky "… přihlásila se jedna novinářka v poslední řadě s diktafonem.. .... Prosím:

Madam Bergmanová, to, že jste ukončila svoji kariéru na vrcholu, není jistě náhodou! Je možné, že je to kvůli vašemu zdraví, noze, která doposud není v pořádku, spekuluje se,že je? A je to tady,kdepak, těm nic neuteče..

"Tak, aby se nespekulovalo, objasním vám to, jak to je.. Moje noha, ano, není zatím tak, jak by měla být, je to otázka času, její uzdravení.. ale jistě víte, jako žena, že ženy stárnou rychleji, proto jsem se rozhodla odejít z vrcholu, ale rozhodně to neznamená, že se baletu vzdávám nebo že nebudu v této branži setrvávat.. to rozhodně ne.. jen se chci baletu věnovat na jiné úrovni, protože za několik málo let by mě stejně čekala baletní penze..

Prozradíte nám, jaká je ta nová úroveň?

"Nezlobte se, ale to si nechám zatím pro sebe, není nic jistého, ale jakmile bude, dám vám vědět jako první, abych ukojila vaši zvědavost!" Řekla jsem sice v žertu, avšak razantně, abych ji umlčela.. koutkem oka jsem sledovala Michaela, který seděl schovaný za závěsem a smál se a dal mi palec nahoru…
Přihlásil se ještě jeden reportér tentokrát z televize..

Madam Bergmanová, je pravda, že jste svojí zdravotní dovolenou trávila za branami Neverlandu? Nebo bych spíše měl říci, že jste jí trávila se samotným králem popu Michaelem Jacksonem??? Máte s ním bližší vztah..?
Hrobové ticho se rozhostilo v sále… a páry několika desítek oči čekaly, co odpovím.. tomu šťouralovi.

"Jaké je vaše jméno… pane.. ? Pro vás Jack, madam… Dobře Jacku, tak tedy nadechla jsem se k odpovědi a moc dobře jsem si všímala Michaelovy náhlé ztuhlosti..

Dovolte zase otázku vy mě. Nejsme tady kvůli panu Jacksonovi, ale kvůli mně, tak to prosím respektujte, stejně tak, jako právo na mé soukromí, kde a jak nebo s kým trávím svojí dovolenou! Kdy vy jste byl na dovolené, byl jste s manželkou nebo přítelkyní nebo s oběma najednou ?".. řekla jsem a docela jsem bavila sama sebe, čekala jsem, že bude dál, jak zareaguje dotěrný, ale nebyl.. zmlkl a posadil se, rudý, jak krocan.. Mrkla jsem na svého managera a ten jen celé setkání uzavřel slovy..

Děkuji vám, pokud nejsou další otázky, madam Bergmanová vám děkuje za váš čas… nashledanou..

Rychle jsem odcházela, než se vzpamatují… co mi jen řekne Michael???

VÁNOČNÍ POSEL

24. prosince 2011 v 5:26 ♥ POVÍDKY- Čtvero ročních období
Tak, drazí moji, mám tu pro vás zimní romanci, je delší, snad se vám bude chtít číst… Zapojte do čtení srdce, vím, že porozumíte… I když se neobjeví žádné jméno, vy si jej jistě správně dosadíte!♥
Tuto povídku chci věnovat všem návštěvníkům blogu především mým SB.. a popřát....

Krásné vánoční snění od Zuzy

Zima


Bylo už pozdě večer, za okny mého pokoje zuřila sněhová vánice… psa by nevyhnal, pomyslela jsem si.. . sníh zasypával všechny přístupové cesty, jednu po druhé. Byl vyhlášen kalamitní stav.. nejvyššího stupně, tak to říkal mužský hlas v rozhlase, který ohlašoval předvánoční sněhovou nadílku a z něhož se ozývaly vánoční koledy. Vypnula jsem rádio a raději naslouchala meluzíně, který kvílela za okny.. a prazvláštní ticho kolem doléhalo na mou duši.

Nechtělo se mi jen tak nečinně sedět a pozorovat, jak se sněhové vločky snášejí k zemi a jak se pojí v zástupy svých bílých studených sestřiček, které zasypávají zem.

Okno bylo zamrzlé a mráz kreslil svým ledovým dechem fascinující ornamenty, které by nedokázal namalovat nejtalentovanější malíř. Rozhodla jsem se, že ozdobím vánoční stromeček, který mi několik dní leží na verandě. Do dne Díkůvzdání zbývají sice dva celé dny, ale nemám potřebu už pár let za nic děkovat.. a proč taky?!

Přece jenom jsem upevnila krásnou urostlou stříbrnou jedličku do stojanu a umístila ji naproti hořícímu krbu, ve kterém spokojeně praskal oheň, do kterého jsem přiložila další polena, která se zapraskáním rozhořela a oheň spokojeně ukusoval kousek po kousku.. Se zvláštní nostalgií jsem vyhledala vánoční ozdoby, které jsem nastřádala za svůj život.. a které pro mě měly tu největší hodnotu, které připisujeme lidské vlastnosti.. Držela jsem v rukou baňky, které přivezl otec ze služební cesty, kdy jsem byla malá.. a na které moje milovaná matka napsala jména členů rodiny, zlatým písmem… jména rodičů, sourozenců… blízkých příbuzných.. a ke kterým já jsem přidala jména pro mě nejcennější.. jména manžela a naší dcerušky, kteří zahynuli před lety 11.9. při teroristickém útoku, dlouhá léta, která se při každých vánocích bez nich zdají být jako hodinou a onou osudnou minutou, kdy jsem se dozvěděla., že nejsou… že už nepřijdou.. Stejně jako každé vánoce jsme se neubránila slzám…

Znovu jsem si vybavovala jejich rozesmáté tváře a to, jak mi mávají na pozdrav.. a na shledanou… na shledanou, mami, na shledanou, miláčku, do večeře jsme zpět! Stála jsem tam tehdy dlouho a mávala svým nejdražším a doprovázela je pohledem za vzdalujícím se autem od našeho domku…

Držela jsem obě baňky s jejich jmény a toužila je přitisknout ke svému srdci.. tu křehkou krásu, která je křehká a zranitelná jako lidský život.. Seděla jsem a jen se dívala na jejich jména a po tváři mi stékala jedna hořká slza za druhou, třetí… a další je následovaly. Z mého smutku mě vyrušilo až prudké zabouchání na dveře… nebyla jsem si jistá, jestli se mi to jen nezdá.. a znova se zaposlouchala.. ne, nezdálo.. opravdu je někdo za dveřmi..

Opatrně jsem obě baňky položila zpět do krabice.. do vaty a váhala.. mám, nemám otevřít… Potichu jsem přistoupila ke dveřím a zaklepání se opakovalo, jasně, že nebylo pochyb.. dokonce jsem slyšela zrychlený dech toho za dveřmi.. a prosbu, zda bych ho mohla pustit dál.. Váhala jsem, byla jsem sama.. a kdo ví, kdo je ten za dveřmi zač?... Jeho hlas zněl jasně, upřímně.. a bylo znát, že je prokřehlý zimou.. Nakonec jsem ten vnitřní boj vybojovala.. nemám co ztratit… nemám pro koho žít.. a ten za dveřmi potřebuje o pomoc, sice vánoční duch se mi vyhýbá, ale třeba na něho čeká rodina, žena děti…?

Otočila jsem klíčem ve dveřích a opatrně nakoukla, stál tam zachumlaný, vysoký, urostlý muž.. jehož kabát byl zachumelený… a v jeho havraních vlasech, které padaly ve volných loknách až na ramena se třpytily sněhové vločky jako hvězdy na noční obloze…Když se naši oči setkaly, připadaly mi známé.. a bezelstné, kde jsem je jen viděla… ?Jako bych je důvěrně znala po celý život..


"Prosím, pojďte dál, musíte být na kost promrzlý." S díky a úsměvem přijal pozvání do domu a plaše vstoupil… namířil si to rovnou ke krbu.. kde si pomalu rozepnul a sundal kabát.. měl černé manšestrové kalhoty a červený elegantní kašmírový svetr. Nabídla jsem mu horký čaj, který popíjel a mlčky hleděl do hořícího ohně, který sálal příjemné teplo. Nevěděla jsem, co říct.. a proto, jsem se vrátila ke svým vánočním ozdobám, které jsem mlčky začala třídit.. a cítila jeho pronikavý pohled na sobě. Dopil čaj a přisedl si ke mně na gauč… a nabídl se mi, že mě pomůže, zdobit vánoční strom… chtěla jsem zaprotestovat, chtěla jsem být se svým smutkem sama, brala jsem to jako zásah do mého intimního já.. ..ale jediný pohled do jeho vlídné a usměvavé tváře změnil mé rozhodnutí.. . Bože, ten jeho úsměv, je tak okouzlující, nakažlivý, léčivý..




Pomalu a mlčky jsem mu podávala jednu ozdobu za druhou, až na ty dvě!!! Vycítil ostych a to, jak jsem se odtáhla, každý jeho letmý dotek při podávání, kdy se naše ruce střetly pálil a jako by neznámá energie začala proudit mým tělem .

Podávala jsem mu ozdoby a nakonec i ty, se jménem mého zesnulého manžela i dcerky… a on je opatrně držel ve svých dlouhých štíhlých rukách a díval se mi zpříma do očí…

"Vím, že jsi je milovala, vím i to, že oni milovali Tebe! Netrap se už pro ně, teď jsou šťastní, … ale tvoje slzy je bolí, kvůli nim se nemohou ještě ze svého štěstí radovat tak, jak by si to zasloužili!"

Konsternovaně sem se na něj dívala.. a měla pocit, že se zalknu bolestí, štěstím, kdo ví? "Jak... to.. víte.. jak to, že víte, že oni… tady nejsou, že jsou…" začala jsem vzlykat.. Ale to už mě jeho silné paže vzaly do náručí a objaly…

Cítila jsem jeho pevné, svalnaté tělo, jeho vůni.. tolik mi připomínala mého manžela, moji první a jedinou lásku.. hladil mě po zádech a já jako bych nějakým kouzlem věděla, že to není jen obyčejný člověk, ale anděl, který přišel, aby mi o nich podal zprávu. Přitiskla jsem se pevněji a těsněji, tolik jsem toužila po tom, být znovu milována.. Zapomenout v něčí náruči na všechno zlé… podlehla jsem jeho kyprým smyslným rtům, jeho pažím, které mě už nejen objímaly, ale pomalu pokládaly na kožešinu před hořícím krbem.. jeho oči mi vyprávěli o neskonalé lásce a já jim věřila a odevzdávala se celou bytostí se vším tím nastřádaným zoufalstvím, které pomalu mizelo, pod jeho doteky…

Naposledy jsem se milovala se svým manželem tu noc, před osudným posledním ránem, než mi řekl: Na shledanou, miláčku…" a byla si jistá, že k tomu shledání právě nějakým zvláštním, rozumem nevysvětlitelným způsobem, došlo…

Leželi jsme vedle sebe a ON hladil moji tvář, moji pokožku, jako bych na všechno, co bylo, zapomněla a zároveň o tom věděla, jen v mém nitru nebyla bolest, hořkost a vzpomínání, ale byl tam smír, pokoj, harmonie.. a láska! Dívala jsem se na stromeček, na jeho vrcholku se houpaly dvě baňky.. které tam zavěsil můj host.. a nad nimi.. soška krásného běloskvoucího anděla, který se podobal.. jemu.

"Kde se tady vzal ? Není můj !" Vím, že jsem to neřekla nahlas… a přesto to ON slyšel a odpověděl: "Ale je tvůj, řekl… posílají ti ho ONI!" Vyřiď jim, že děkuji a že je moc miluji!" "Rád! Ale už půjdu, musím!! Mám tu pro tebe ještě vánoční dárek". Vložil mi do ruky perleťově bílou novou baňku se slovy: "Brzy jí budeš potřebovat." Nerozuměla jsem mu, zatím …. Pomalu se oblékal… a já ho vyprovázela před dům, nechtěla jsem, aby odešel a přesto jsem věděla, že jistým způsobem zůstává! Stála jsem na prahu dveří a mávala: "Na shledanou, má lásko…" Odešel?!. A přesto ve sněhu ani památky po jeho stopách… a na věži nedalekého kostelíka odbíjí půlnoc… Stromeček v mém pokoji září a ve mně se rozlévá světlo, naděje a láska.
...

Bylo už pozdě večer, venku poletoval sníh a sněhové vločky poletovaly vzduchem, za dveřmi předvánoční čas.. na verandě další stromeček připravený k ozdobení…

Vytáhla jsem z krabice perleťově bílou baňku, vánoční dar z loňska, na kterou zapíši jméno našeho chlapečka, který se narodil přesně za devět měsíců po mé noční návštěvě a který nosí jméno mého manžela, kterému se tolik podobá…Toto Díkůvzdání, mám opět být za co Bohu vděčná a děkovat, vždyť není většího daru, než dítě.

Věříte taky, že andělé existují? Věřte, je to tak !

Vánoční přání vám všem!

23. prosince 2011 v 7:42 ◘ Různé

Tak zase po roce Vánoce přicházejí…

Nezdá se vám, že ten rok uběhl jako voda? Přiznávám se, musela jsem si přečíst, cože jsem vám přála loni.. Usmívající se a zjistila jsem, že to stále platí, moji milí a zlatí… a zase stejně jako loni, nedokáži být stručná...

Chci Vám i vašim rodinám, nejbližším, které máte blízko svého srdce, popřát od toho svého : aby každý den byl pro vás svátkem a nejen o Vánocích, ale, aby každý den měl jistou dávku lásky, štědrosti k těm, které máte kolem sebe a není to jen o dárcích… ale o štědrosti srdce, odvaze projevit city, tomu druhému říci, mám tě rád, mám tě ráda!.. a nemusíme, co ještě lépe neměli bychom s tím čekat až na Vánoce, ale hledat si příležitost to říkat, co nejčastěji..

Takže : MÁM VÁS STRAŠNĚ MOC RÁDA… MOJI MILÍ NÁVŠTĚVNÍCI BLOGU!

Za ten další rok jsme společně ušli velký kus cesty…a potkávali jsme se zde se spoustou informací, které jsme se snažili vstřebat.. viz soud s CM.. a jiné a dodávali si optimismus, sílu a neutuchající obdiv a lásku k Michaelovi . A víte, co je krásné… že nás naše pojítko - Michael- drží pospolu… za ten rok se možná změnilo mnohé, někteří blogeří "odpadli", ale zase jsou tu další.. takže odkaz MJ se šíří dál a je to tak DOBŘE! Takže díky jemu a vám všem…
KTEŘÍ NA TYTO STRÁNKY CHODÍTE A PATŘÍTE TAK DO NAŠÍ MAJKLOVSKÉ RODINKY.


Děkuji každému návštěvníku mého blogu, který se rád vrátí… protože ho něco zaujme.. děkuji, za vaši přízeň a podporu v komentářích, ZA VÁŠ ZÁJEM .. být Michaelovi blíž… … protože, zpětná vazba je nejen důležitá, ale dává podporu a chuť psát, tvořit, připravovat to, co by vás mohlo zaujmout…

Strašně moc děkuji svým spřáteleným blogům, za to, že jsou, že přidávají na své blogy povídky o Michaelovi, které svým způsobem nám ho vrací zpět… za každičkou jeho fotku, zajímavost.. za to, že se dělíme o pocity a někdy kráááásně zazlatíme.. Usmívající se
Díky za to, že jste, že o sobě víme.. ♥

Vánoce… poslední dobou pro tyto svátky platí úplně jiný rozměr.. a to shon, kdy jsme jako spotřebitelé masírováni pomalu od léta…. A když přijdou samotné vánoce, tak jsme nějak bez života, já teda jo! Tak jsem si trochu v sobě udělala vánoční úklid, na co jsem přišla?

Že vánoce mohu mít prakticky po celý rok.. :o)

Den, kdy jsou pro mě vánoce:


- když vidím radost ve tváři, toho, kdo pro mě hodně znamená nebo zachytím v davu lidí opětovaný úsměv od neznámého člověka…
- když vidím rozzářené dětské oči plné radostného očekávání a nebo jen bezstarostného dětství…
- když se podívám zpět za sebe a uvidím příznivou změnu, to ve mně vzbudí spokojenost, že jsem se aspoň pokusila něco v sobě i svém okolí změnit k lepšímu…a to, co jsem nestihla, o to se dál snažím..
- když po dlouhém úsilí, únavě, mohu říci: mělo to cenu… stálo to za to..
- když jsem neztratila chuť snít…

Takže závěrem: NEZAPOMÍNEJME SNÍT… a krásné svátky Vánoční vám všem přeje Zuzy






P.S. Zítra je Štědrý den, tak pokud vám to vyjde zastavte se pro dáreček.. Mrkající

Je-li třeba upustit ve vánočním stresu páru...

22. prosince 2011 v 7:17 ☺☻ Zajímavé fotky
... nesu fotečky pro radost!

Tento pán ve zlatém ohozu, je i mistr v nadhozu ! RozpačitýSmějící se To koukáte, co já všechno dovedu !!!


Conrade Murray, mě neutečeš... magnum vole! :-)

Hádej , kdo jsem: Bez klobouku, bos.. ?

... á ta holka, to je kus... !

Michael a Debbi - 2.část

21. prosince 2011 v 5:50 Debbi Rowe o dětech a Michaelovi
N: Bylo to opravdové manželství? Nikdy jste neukázali ložnici, nespali jste spolu v posteli..
Debbie : Tohle je nevhodná otázka. To, co se dělo za zavřenými dveřmi je věc jenom moje a mého manžela a nechápu, jak bych to měla objasňovat. Je to mezi mnou a Michaelem. Kdyby tam byli ještě nějací lidé… tak ano… je to otevřené k diskuzi...Ano, zůstávala jsem u něj celou noc a koukali jsme na TV. A nejlepší, co můžete udělat, když někoho milujete, je vstát uprostřed noci a dívat se na něj a vidět tu krásu, mír a pokoj - to je to, jaký je. Nevidíte ten stres, co ve dne, ráda se na něj dívám hodiny.

N: Řekněte mi něco o narození vašeho prvního dítěte - jaké to bylo?
Debbie :: To je hodně ožehavé...Je to hodně namáhavé a abyste mě dobře pochopil - já jsem to neudělala proto, abych byla matkou. Jsou lidé, kteří chtějí být matkami...My jsme byli velmi vzrušeni, Michael byl rozrušený o hodně víc, než já. Byl tak strašně nadšený, pak nastaly kontrakce a byl tam. Měli jsme videa a hudbu, trvalo to přes 3 hodiny. Mluvila jsem nevybíravě, Michael tam byl se mnou celou dobu a držel mě za ruku, hladil mě po hlavě a říkal mi, že je to nádherné a skvělé a já na to: já umřu a on: ne ty neumřeš, tohle je úžasné. Dýchali jsme spolu, ale chtěla jsem, aby mi dali léky na bolest. A pak se Michael ( opravdu neříká Prince ale Michael) narodil. Ale nejdřív Michael viděl hlavičku a řekl - jo, je tam a je tak nádherný a já na to - Michaeli- to nemůže být tak nádherné - byla jsem pod prášky a pak už se hrnul ven a narodil se. A pak jsme se na něj dívali (rozpláče se), nikdy jsem ho neviděla tak šťastného, bylo to pro mě nádherné, jen se mu dívat do tváře, pak miminko odnesli, pak se ke mně vrátil a ptal se, jestli jsem v pořádku - řekla jsem, že jsem OK. A pak ten skvělý únik - Michael chtěl všechno udržet v tajnosti. Už si nevzpomínám, jak se to všechno seběhlo, ale Michael byl se svým synem. A všichni se ptali, jak se daří matce a dítěti? Všichni se mají dobře a otec a děťátko se mají dobře a to bylo krásné.

28.kapitola

19. prosince 2011 v 6:12 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Překvapení nebo přepadení?

Další den jsem měla volno.. udělala jsem si procházku po Vídni.. navštívila kavárnu s dobrou kávou a se Sacherovým dortem, který jsem tehdy nestihla.. vdechovala jsem všemi smysly tu líbeznou vůni kávy a sladkostí, malou desertní vidličkou ukrajovala světoznámý cukrářský výrobek pana Sachera, který dal, ač nevědomky, název této vyhlášené vídeňské specialitě, když měl, co by kuchař, připravit zákusek pro krále..

Sledovala jsem lidi kolem, jak se dokáží v cukrárně uvolnit, jak spolu poklidně rozmlouvají… že by to bylo tím, že sladké je na nervy?! Užívala jsem si ten pocit sladkého dortu na jazyku, kdy chuťové buňky si říkají o další kousek.. cítila jsem se najednou svobodná, že můžu, že nemusím hlídat každé deko na víc.. ..

Těch pár dní jsem se snažila přemlouvat nohu, aby mě naposledy nezradila… měla jsem jen lehčí trénink, abych ji příliš neunavila…

Můj přítel a manager Filip měl přesné instrukce, měl vše zařízeno…pozval seriózní tisk, média…

Zbývá den do derniéry… Michael volá několikrát denně, dodává mi sebejistoty, sílu.. ale v posledním rozhovoru byl nějaký nesoustředěný s divnou zvukovou kulisou v pozadí.. hluk.. asi volá někde z auta..

Stála jsem ve své šatně.. má přijít Nicol, aby mi pomohla zašněrovat kostým na zádech.. doufám, že ho po těch dortících nebude muset povolovat… když tu se ozvalo zřetelné zabouchání na dveře a než jsem stačila vyzvat příchozího dále .. stál tam… v celé své kráse. Ano, Michael!!!! Když viděl, jak mi spadla čelist, jeho úsměv se roztáhl do široka.. v tu ránu jsem měla nohy jako z olova… a koktat jsem taky začala..

"Mi... Michaeli, prosím tě, kde se tady bereš???!".. řekla jsem, když jsem se vzpamatovala ze šoku… "Ahoj lásko, taky tě rád vidím.. Ale, jak tak vidím, zase potřebuješ zapnout šaty, takže jsem tu včas… !" Blížil se ke mně s tím svým úsměvem, brýle měl posazené ve vlasech… no bezva, jen mi všechno zkomplikoval… zase!!!

"Michaeli, promiň to přivítání, ale jsem děsně nervózní a tvoje přítomnost mi to tedy zrovna neulehčuje, víš? Jsi jak Fantomas..!!" podívala jsem se na něj.. "Copak jsem tak zelenej, nebo plešatej??"..culil se, jak rošťák.. "Ne, to nejsi, jen jsi tu v poslední okamžik!" "Aha, už jsem se lekl… tak ukaž, zapnu ti šaty." Pomalu jsem se s obnaženými zády k němu otočila.. přitiskl se ke mně, cítila jsem jeho mě tak důvěrnou vůni, vůni muže, kterého tolik miluji… užívala jsem si každý jeho dotek, který záměrně protahoval… dotýkal a hladil mě.. až jsem se zachvěla, jen nervozita z vystoupení mi bránila si jeho doteky užívat, poddat se jim.. ..

"Miku, dost, přestaň nebo mě moje nohy neunesou… !" .."Isabell, unesou, budeš zářit, jako souhvězdí labutě na naší noční obloze, uvidíš!"… Ach, Miku, tehdy poprvé, když sis popletl šatnu, se chvěly ruce tobě, dnes je tomu naopak…! Zašněroval mi korzet na šatech.. a každé místo, které pomalu zakrýval, políbil… pak už jen hlas z reproduktorů… "Isabell, na scénu!!"… - naposled !

Políbila jsem v rychlosti Michaela na ústa se slovy…

"Michaeli, dnes budu tančit jenom pro tebe, tak se dívej..!" Opustila jsem po špičkách šatnu a Michael volným krokem mě následoval, do V.I.P. lože… netušíc, co bude následovat …

Michael a Debbi - krásné svědectví

18. prosince 2011 v 6:06 Debbi Rowe o dětech a Michaelovi

Michael a Debbi

Drazí moji,
dělím se s vámi o rozhovor, který poskytla Debbie ještě před odchodem Michaela o jejich společném životě a narození dětí. Videa, která byla k tomuto překladu, jež mám od jedné fan přeložené, neboť AJ neovládám.. (proto ty poznámky) nebyla na YT a prostě už bohužel neexistují, velká škoda! Našla jsem pravděpodobně nějakou jeho maličkou část.. dokonce ani nejde vložit... tak .. TADY - ROZHODNĚ DOPORUČUJI SI TOTO PŘEČÍST, JE TO DLOUHÉ, krásné svědectví tom, jak se stal Michael otcem. Proto to rozdělím do dvou částí ... jsou to momenty, při kterých se samy derou slzy do očí, když si představíte, jak Michael pečoval o své právě narozené děti.

Velký dík Debbie, že mu umožnila to, po čem bytostně toužil. Muselo to být svým způsobem pro ni těžké, ten tlak na ni, jako manželku MJ, ale je z toho jejího vyprávění cítit opravdová láska k Mikovi a přátelství, které přežilo i jejich manželství. Za to má můj obdiv. Tak příjemné čtení …nějak se to čte samo… možná budete místy plakat s ní..
Se speciálním věnováním Lindě, která projevila zájem… a vám všem, kteří si třeba se zájmem přečtete..

27.kapitola

16. prosince 2011 v 6:00 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Těžko na cvičišti, bude lehko na bojišti?


Celých čtrnáct dní neúprosné dřiny pod dohledem svého tanečního učitele a pak také doktora.. noha dostává plnou zátěž a je to znát! Večer padnu únavou.. a další den zase nanovo..
Michael pravidelně volá, ptá se, jak se mám, jak vše zvládám… neunikne mu moje únava, které se zuby nehty bráním.. "Michaeli, opravdu neměj starost, zvládám to dobře, však víš sám podle sebe, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Slibuji, dávám na sebe pozor! Raděj mě řekni, jak se mají děti?"…

"Isabell, však víš, chybíš jim, pořád pro tebe malují obrázky.. dnes namalovaly obzvlášť nádherný… jsi na něm ty a ony, jak tančíte na louce, jako víly a Princ, jako ten pohádkový princ, sedí v trávě a sleduje vás.. dokonce mě tam nakreslily také!"… začal se do telefonu hihňat…"Miku, že nakresli..? a jako co nebo kam?" .. vzbudil ve mně zvědavost.. "No Isabell, já neměl tu čest tančit s vámi, proto mě posadily na strom, odkud vás tři šmíruji.!!!"… "Tak, to přesně tvoje ratolesti trefily, protože opravdu jsi šmíroval.. jen si vzpomeň… !". Musela jsem se smát, jen jsem si to představila.. tehdy u stromu s Paris…

.."Isabell, já vím… ještě mi řekni, kdy bude tvá premiéra.. ?".. "Michaeli, za dva dny jedno představení a po dalších čtyřech dnech poslední!...ani nevíš, jak už se na vás těším.. ještě zbývá vydržet další dva týdny a už se mě nezbavíš.." řekla jsem v žertu a jen já věděla, že je to pravda.. se slovy: Miluji tě, miluji tě víc..se loučíme při každém telefonátu.
..
Den, kdy jsem po docela dlouhé pauze měla tančit před nabitou státní operou ve Vídni, byl tu, já stála za oponou a připravila se do pózy… srdce mi tlouklo jako o závod, byla jsem nervóznější, než před svým úplně prvním vystoupením… Právě proto, že jsem cítila vnitřní boj, protože moje noha není taková, jaká by měla být… musí vydržet ještě pár dní… a pak?

Opona šla nahoru, první tóny z Labutího jezera zazněly a .. bylo to zpět.. ta vášeň pro tanec, nasazení, okouzlení příběhem.. krok za krokem, každý tón melodie, každé dějství jsem intenzivně prožívala, každý pohyb, který udělám, kterým herecky vyjádřím postavu mé milované Odety… aplaus obecenstva mi v uších zněl jako rajská hudba, která je mi odměnou za snahu a oběť, protože poslední arabesku (Póza na jedné noze, kdy druhá noha je zanožená a tvoří s tělem ladnou křivku) už jsem dělala už s bolestí a přemáháním stejně jako úklony při děkovačce… na podium přilétaly květiny a já byla šťastná, ano zvládla jsem to, pro tentokrát..

Oddechla jsem si, děkovala souboru, že mě podrželi, že mi věřili… všem, co dnes přišli do těchto majestátních, přenádherných prostor s bohatou historií. Cestou do šaten už jsem své noze ulevovala.. bolela… těšila jsem se pod sprchu, až jí voda a masáž udělá dobře..

Uvelebila jsem se v křesle svého hotelového pokoje, zabalená do županu se šálkem čaje, který jsem držela v dlaních a pomalu usrkávala jeho obsah.. a sbírala jsem myšlenky a odvahu.

Jistě jste z mých náznaků pochopili, že příští představení, bude vlastně derniéra - tedy poslední představení!

Ano, je to tak! Jsem skálopevně rozhodnutá! Chci odejít z divadelních prken se vztyčenu hlavou, na vrcholu kariéry nebo slávy, chcete-li, ne, jako postřelená a zmrzačená labuť, která na prknech, co znamenají svět, upadne a už se nezvedne, chci roztáhnout křídla a letět tam, kde je mé srdce za Michaelem..

To byl důvod, proč jsem mu nic neřekla, nechtěla jsem, aby mě přemlouval nebo dokonce cítil vinu za to, že mi vstoupil do života, do kariéry.. stejně vím, že noha by mě dál neposlouchala, prostě lékařská zpráva je taková, stejně tak to cítím já…
Každá baletka ví, kdy nadejde čas odchodu do penze a můj čas se naplnil… normálně bych asi vyváděla nebo si to nechtěla přiznat, či se vzpírala, bránila…ale je to mé rozhodnutí… moje volba…

Pro Michaela mám ještě jedno překvapení, jak mu to dát na srozuměnou…však uvidíte, možná bude ještě pořádná mela…

Michael randil s Pamelou???

15. prosince 2011 v 6:47 ◘ Různé
No, o Mikovi víme, že měl víc, než kladný vztah k ženám.. měl rád blondýnky,ale že by ho okouzlila Pamela Anderson? Možná, kdyby koukal na Pobřežní hlídku a na Pamelu v akci, lépe řečeno v běhu.. No, nevím, ale zas si říkám, proč ne, že? No, schválně, co na to řeknete.. I když, onen britský plátek bude nejspíš bulvár jak vyšitej!
* * *
A pak si prostě dali pár drinků u baru," dodal zdroj. Schůzka se odehrála v intimní atmosféře a pár se odklidil do koutku, aby unikl zvědavé pozornosti okolí.
Další návštěvníci baru se ale shodují, že si Pamela i Michael viditelně užívali společnost toho druhého.

"Chovali se k sobě velmi přátelsky. Pamela jako obvykle flirtovala a Michael vypadal, jako by na její výzvy odpovídal. Jsou skutečně zvláštní dvojicí, ale vypadá to, že spolu opravdu dobře vycházejí," řekl pozorovatel.

První schůzka se u obou setkala s úspěchem a tak si okouzlené hvězdy záhy domluvily další rande. Když popíjeli kávu, snad si oba vyprávěli i o svém životě, který se s nimi příliš nemazlil.

Zpěvák Michael Jackson podlehl kouzlu o devět let mladší herečky Pamely Anderson. Již dvakrát si dali tajnou schůzku v Malibu. Britský plátek Daily Mirror k tomu uvedl: "Vše bylo připraveno dopředu a o oba se staral speciálně vybraný tým lidí. Veškeré schůzky proběhly v naprostém utajení, protože Michaelovi je soukromí nade vše. Když cítí, že ho pronásledují cizí lidé, je velmi nervózní. A tak na první rande vybral "neutrální místo." Michael Jackson i Pamela Anderson dorazili pochopitelně každý zvlášť do budovy Shutters Hotel na pláži v Malibu. Když chtěli trávit čas spolu, měli k dispozici samostatnou rohovou část baru.

A tohle se objevilo na michaeljacksonwebu, kdo ví, na každém šprochu, pravdy trochu.. jo, milá Pamelo, takových by bylo.. Madonna byla už dávno před tebou A PŘED NÍ MY VŠECHNY.. Líbající
* * *
Vnadná herečka Pamela Anderson se rozpovídala časopisu OK o své platonické lásce k Michaelovi. V době svého dospívání byla Pamela do Michaela zamilovaná a doufala, že si ho jednou vezme. "Když jsem se poprvé potkala s Michaelem Jacksonem, byla jsem úplně mimo. Jako malá jsem doufala, že si mě jednou vezme. A když jsme se pak konečně setkali, byla jsem fakt smutná, že mě o ruku nepožádal. "
Pam už kdysi v show Elle DeGeneres řekla, že měla s Michaelem pár schůzek v září 2008, ale o detailech mlčí. "Chtěl, abych byla v jeho klipu. Párkrát jsme se sešli." Od té doby se spekuluje, jestli muž v utajení, se kterým si Pamela vyšla v Londýně, byl opravdu Michael

26.kapitola

13. prosince 2011 v 6:08 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Budoucnost nás dvou ..?

Skutečně Michael dodržel, co slíbil, já se vrátila do aktivního tréninku, zatím v Neverladu, ale po pár telefonech jsem dala na srozuměnou svému manažerovi, aby zajistil do tří týdnů zbývající vystoupení ve Vídni… rád souhlasil.

Pustila jsem se do tréninku neúprosně a nemilosrdně, na noze jsem nosila stále elastickou punčochu a ještě jsem jí stáhla obinadlem, jako bych se chtěla pojistit, že nezačne zlobit, ale začne, vím to ! Musí vydržet aspoň měsíc..

Dny v tréninku utíkaly a já trávila spoustu času v Mikově tanečním sále.. když jsem si udělala malou pauzu na odpočinek, vracely se mi vzpomínky na naši hádku a vášnivé usmiřování, právě zde v těchto místech.. a koncentrace byla ta tam… Musím odtud odejet a soustředit se ve svém prostředí, na své vystoupení… Michaelovi budu muset dnes večer říci, že odjíždím pozítří…. Skoro všechny večery patří nám, až na malé výjimky, kdy Michael má nějakou pracovní schůzku. Jen my a děti, se kterými si povídáme a hrajeme. Po té, co děti usnou, máme čas jeden pro druhého. Náš vztah se za tu dobu, co jsem tady, upevnil, prohloubil natolik, že nemusíme ani nic říkat a rozumíme si i beze slov…

"Michaeli, dáš si ještě skleničku vína?.. Já si dám, protože bych ti neměla kuráž říct, že…" odmlčela jsem se a Michael mi sám dolil… a sobě také.


"Isabell, chceš mi jistě říct, že tvůj odjezd je neodvratný nebo dokonce, že už je tu, vid?" … "Ano, máš pravdu, je to tak…" kuňkla jsem… "Kdy?"… zeptal se vážně a přisedl si ke mně a objal mě… "Pozítří! .. tak už pozítří?!" ..pokýval odevzdaně hlavou.. "Isabell, bude se mi stýskat, ale nejsme malé děti, nějak to zvládneme, budu ti volat, vím, co to je být pořád někde mimo domov, naše profese už jsou takové. Oddanost umění se neobejde bez oběti. Po celý čas, co tu nebudeš, se na tebe budu těšit! Jak znám děti, tak jistě taky, budou se neúnavně vyptávat, kdy se vrátíš. Vrátíš, že ano..?" pevně mě chytil za ruku, jako by měl strach mě pustit, jako by měl strach, že se nevrátím…

"Michaeli, ty můj blázínku, jestli se vrátím? To víš, že se vrátím a jak ráda… ty i děti jste moje rodina, nedokázala bych být bez vás! Část mého srdce tu zůstane s vámi"….

"Isabell, vím, že je to nemístné na tobě vyzvídat, ale přemýšlela jsi o tom, jak my dva skloubíme své životy dohromady? Vím, že tvá kariéra je na úplném vrcholu a já nemám žádné právo ti ji hatit, pokud mi znovu řekneš ANO?"

"Miku, to víš, že jsem přemýšlela a moc, ale neprozradím ti nic - zatím, vše se dozvíš včas, prosím, jen mi důvěřuj, ano ?" .. "Isabell, vím, že jsi inteligentní, báječná, o mé důvěře v tebe nepochybuj.. Miluji tě velmi moc!" … "Michael, já vím, že ano! Teď bych spíš měla říct, já tebe víc, že jo!" mrkla jsem na něj, abych mu dosvědčila, že znám jeho slova, které používá, abych mu dala najevo, že znám jeho samotného… A povedlo se.. při pohledu do jeho očí tam bylo dojetí a začaly vlhnout. Chtěla jsem zabránit svým slzám, i těm jeho…

"Michaeli, tady máš malý závdavek, důkaz!" … Začala jsem ho líbat, sice proti polibku neprotestoval, tvrdil, že žádný důkaz nepotřebuje.. ale pak rychle měnil názor a chtěl jeden důkaz za druhým, třetím…

Do Vídně jsem odletěla přesně podle plánu s těžkým srdcem za Michaelem, ale s nadějí, že si co nejdřív uspořádám život. Nemám ráda loučení, i když je na něm krásné to, že se můžete těšit na shledání.. v mém případě se takto budu těšit víc, jak měsíc…

25.kapitola

11. prosince 2011 v 5:55 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Pohleď na nebe a zpívej Labutí píseň

"Rozloučit? ..Isabell, to ne, já už si neumím představit svůj, vlastně náš život, bez tebe!" … "Michaeli, věř, že pro mě je to taky těžké, ale mám ještě závazky, kterým chci dostát. Měla jsem si za čas, co jsem tady spolu tebou, utřídit myšlenky i svůj vlastní život, srovnat priority a jedno vím, sláva to není!... dokonce vím, že moje noha mi to do budoucna neumožní, víš co je, Michaeli, krásný, že dnes mě to už neznepokojuje…"

Michael si mě k sobě přitáhl a ukázal na hvězdné nebe…

"Podívej, Isabell, jsi hvězda na obloze, tamhle to souhvězdí je tvoje! Je to souhvězdí labutě. Pro mě budeš vždycky tou labutí, krásnou a okouzlující, se kterou chci zpívat labutí píseň . Isabell, víš, labutě jsou nejen krásné, ale také věrné po celý život jeden druhému.. a když jeden z partnerů zemře, tak ten druhý si těžko hledá protějšek, většinou pak zůstane sám do konce svého života, sám také umírá… a stejný pocit mám já, kdybych o tebe přišel.." řekl a já cítila, jak se chvěje… hladila jsem ho po jeho pažích, které mě objímaly, s hlavou položenou na jeho srdci, které zrychlilo svůj tep…

Nikdy jsem krásnější vyznání lásky neslyšela, nikdy taky neuslyším…po tváři mi skanula slza dojetí, kterou Michael slíbával…sledovali jsme hvězdy, snili o tom, jak přišli ke svým jménům, vymýšleli nové a nové příběhy…. A když padala hvězda, každý z nás si něco přál, jistěže neprozradím nic konkrétního, ale vy stejně tušíte přinejmenším to, aby vše zůstalo, jak je to teď.. s Michaelem spolu, spolu s jeho dětmi.

Zabaleni v dece jsme se milovali přímo pod hvězdným nebem… a prožívali něco jako zásnuby. Michael byl mojí motivací i životním příběhem, který se už docela dlouhý čas odvíjí… chci přidat svůj hlas k jeho labutí písni a vytvořit pár…

Za celou dobu co jsem v Neverlandu, si pohrávám s jednou myšlenkou, kterou jsem zatím nikomu neřekla, ani vám ne !… Dozvíte se jí všichni včas, ale chci, abyste si zapamatovali tento okamžik, kdy moje myšlenka dozrála a kterou brzy proměním ve skutečnost. Překvapím tím spoustu lidí, překvapila jsem tím i sebe! Ne, že mě napadla, ale, jak snadno jí uskutečním, jo, bude to ještě mela..


Ráno jsem se probudila po boku milovaného muže ve svém pokoji, kam mě po našem nočním romantickém dostaveníčku přinesl na rukou.,.. po kolikáté už jsem zažila jeho pevnou ochranitelskou náruč?

Spokojeně oddechoval, na tváři mu hrál letmý úsměv… opatrně jsem vstala a šla do koupelny a pustila horkou sprchu.. kterou jsem si užívala… ale dlouho jsem v ní sama nezůstala…když se Michaelovy ruce ke mně přitiskly, po té on sám v celé své mužné kráse…

"Michaeli, víš, že mi všechno komplikuješ??" řekla jsem vážně, snad i smutně .."Já ?" , podíval se nechápavě… "Ano, ty, kdo jiný.. jak se mám soustředit na trénink, jak se mám soustředit na cokoliv ze své profese, když mě tak rozptyluješ? Dokonce mě rozptyluješ, i když se mnou nejsi, tak moje myšlenky utíkají za tebou! Ovšem tanečním krokem, se ví.. dneska ti dávám zákaz za mnou chodit do tanečního sálu.. vím, je to troufalost, tvůj Neverland, tvůj domov, tvůj sál.. a já ti to zakážu, chudáčku můj....!".."Isabell, pšššt, náš Neverland, náš sál.. náš domov! Budu to respektovat, i když to bude těžké… ale tohle mi zakázat nemůžeš!"

Objal mě pod tekoucí vodou a líbal tak, že jsem málem zapomněla, o co jsem ho před chvílí žádala… jak jistě samy víte, znáte Michaela, tak u polibků nezůstalo, měla jsem malou předpremiéru na "trénink" už tady ve sprše.. to mu opravdu zakazovat nebudu, nechci!!!