Leden 2012

40.kapitola

30. ledna 2012 v 10:10 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Změna plánu..

Další kontrola po týdnu prokázala, že miminko se pomalu chystá na svět, byla jsem už unavená, bolesti v kříži se stupňovaly stejně jako nervozita, která byla den ode dne větší… a nejvíc nervózní byl Michael…

Přenáším už skoro druhý týden, proto po poradě s mojí paní doktorkou a Michaelem, který její rozhodnutí uvítal, strávím dny do porodu v nemocnici, abychom se vyvarovali stresu a komplikacím, že to nestihneme..
Byla jsem v nemocnici už čtvrtý den, Michael s dětmi tam jezdili za mnou a vlastně tam trávili skoro celý den, až mi jich bylo líto.. to nemocniční prostředí a vůbec, vím, jak ho Michael nesnáší, i když můj pokojík byl celkem útulný a až na pár věcí moc nemocnici nepřipomínal.. Navečer s dětmi odjel, aby se navečeřely a šly spát do svých postýlek, do kterých je Michael uloží… chtěl se ještě za mnou vrátit, ale odmítla jsem to, že kdyby něco, zavolám buď já nebo někdo z ošetřujícího personálu, aby zrození svého potomka nepropásnul..

Vysprchovala jsem se a bylo mi celkem hezky, dokonce mě nic nebolelo… šla jsem si ještě vyčistit zuby, když tu mým podbřiškem projela ostrá bolest a praskla mi plodová voda… známka toho, že začínám rodit.. Přivolala jsem sestřičku a ta zavolala Michaelovi, který stihnul děti vykoupat a uspat, takže jim nemusel nic vysvětlovat, kamže to jede…

Udýchaný, jak běžel, otevřel dveře mého pokoje přesně v okamžik, kdy mi paní doktorka měřila ozvy a připravovala na převoz na porodní sál.. Michael mě celou tu dobu svíral ruku, líbal jí, hladil mě po hlavě, přesně to, co jsem potřebovala.. ujištění o tom, že vše bude v pořádku, že jsme na to dva a za nějakou chvíli nás bude o jednoho víc… Je to zvláštní směsice pocitů, radosti i strachu zároveň, v tu chvíli nemyslíte sama na sebe, ale na toho drobečka uvnitř vašeho těla, kterého jste nosila pod svým srdcem celých devět měsíců, který zná váš hlas a reaguje na něj, kterého jsem viděla na snímku a kterého toužím držet ve svém náručí.

Bolest s tím spojená k tomu neodmyslitelně patří, abychom si toho daru v podobě nového života lépe považovali. Na porodním sále jsem byla dlouho, bolesti se stupňovaly, ale děťátku se na svět nechtělo. Byla jsem vyčerpaná, slabá a unavená… Michael mě starostlivě sledoval, otíral pot z mého čela i krku, s bolestí sledoval monitory, které zaznamenávaly srdeční činnost miminka… a bylo jasné, že spontánní porod to nebude. Když se ozvala naše paní doktorka.. bylo rozhodnuto..

"Isabell, Michaeli… obávám se, že hlavička dítěte je příliš velká, aby prošla pánevním hrdlem a celkově vaše drobná postava na tak velké miminko, je vyloučeno, abyste porodila běžným způsobem, Bude nutné provést císařský řez. Potřebuji k tomu váš souhlas. Isabell, nemáte se čeho obávat, uspíme vás a miminko se narodí a pak už nic nebrání vašemu společnému štěstí."

Byla jsem zoufale unavená, strašně jsem se bála… po tváři mě stékala jedna slza za druhou, cítila jsem, jak se Michael chvěje, i když se snaží mě uklidňovat, ale v jeho očích byl dvojnásobný strach o mě a naše miminko… dala jsem souhlas k operaci..

Michael mě ve spěchu políbil a než ho vyhodili z operačního sálu, mi řekl: "Isabell, neboj se, bude to všechno v pořádku, ty i naše dítě, důvěřuj lékařům, Bohu, vím, že to zvládneme… Miluji tě a až otevřeš oči, první, co uvidíš, bude naše krásné a zdravé dítě vedle tebe v postýlce, SLIBUJI! Budu tady, počkám..!"

Vnímala jsem jen čísi ruce, které mi do žíly dali injekci a narkózu a mě se začala klížit víčka, jako ve snu jsem viděla sebe Michaela a naše tři děti, jak se procházíme po Neverlandu a v kočárku spí náš nejmenší…

Toužila jsem se vzbudit a přesvědčit se o tom, že to nebyl jenom sen, jsem tak blízko….

Projekt Mikegasm

29. ledna 2012 v 5:52 ** Projekt MIKEGASM **
Období: OFF THE WALL
Klip/turné:Formát:Fotka, gif, PNG, video
Kategorie:

a) Momentka z klipu ( vím v tomhle období toho moc není, ale věřím, že něco najdete :-))
b) Nejkrásnější úsměv ( ten se nám opakuje často, ale byla by škola o něj přijít :-))
c) Michael s Quincym ( bylo to první album, na kterém společně pracovali a člověk, který se stal nepostradatelnou součástí Mika, takže proto s Quincym :-))


39.kapitola

28. ledna 2012 v 7:14 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň
Tak při psaní tohoto dílku jsem vám chtěla dopřát trošku odreagování, spoléhám na vaši představivost a obrazotvornost…. Doufám, že mi odpustíte, že jsem udělala s Michaela nešiku, ale nemůže přece umět všechno, no, ne ? ..Mrkající

Kutil, co tapetu zkrotil..

Dny do porodu se nesnesitelně vlekly…den po dni, po týdnu a než se překulil měsíc, byla to věčnost.


Další prohlídky a ujištění, že je vše v pořádku, že dítě roste a že mám v klidu vyčkat porodu.. v klidu to jsem, někdy až moc velkém. Michael mě hlídá, lépe, jak jeho bodyguardi jeho..

Přijela mě navštívit moje Nicol.. když mě viděla, pravila: "Ty jsi ještě celááá ??!" …vím, že to nemyslela, zle.. vlastně nikdo, kdo mě vidí s obrovským břichem, jak se lámu v kříži, ale na takové řeči jsme v posledních dnech víc, jak alergická.. stačí, že už jsem prošvihla jeden termín…

Michael i děti jsou skvělí.. děti malují novému sourozenci obrázky, Michael zařizuje pokoj, dokonce se sám ujal i tapetování. To bych vám ale nepřála vidět, myslela jsem, že smíchy opravdu porodím.

"Isabeeel, tak co, která se ti líbí tapeta? Ta bílá s medvídky nebo ta bleděmodrá s růžovými obláčky?"… volal na mě do sousedního pokoje Michael…

"Michaeli, je to úplně jedno, jakou vybereš, hlavně se do toho nepouštěj sám, néé, že bych pochybovala o tvé zručnosti, ale sám víš, že to chce zkušenosti.. a ty opravdu nemáš!" .. .."ale, miláááčku, já si přečetl návod… víš, takže opravdu mám všechno pod kontrolou, věř mi, důvěřuj mi.. a dílo se podaří!" .. optimisticky provolával a šveholil, tak abych ho slyšela… když už jsem měla zákaz vstupovat do prostoru dřív, než bude připraven…


"Michaeli, jí vím, že jsi velký estét, ale hrdost stranou, prostě není možné umět všechno!" … "Isabell, žádný strach, jen rozmíchat lepidlo, natřít tím tapetu a pat ji přilepit na zeď a uhladit, nic na tom není, viděl jsem to v nějakém pořadu pro kutili.. asi kutil Tim, nebo co to bylo…"

Jen jsem protočila oči v sloup.. prostě tvrdohlavý mezek, co si nedá říct!! Z budoucího dětského pokojíčku se ozývalo radostné pískání a pohvizdování, dokonce ho to i baví…no, to je vždycky nebezpečné… komentoval svojí činnost..
"Tak, až už to bude hotovo, jen vylezu na štafle a lepnu to na zeď.. kartáč mám za košilí… tak mi drž palce, lásko!" .. .

"Michaeli, nechceš třeba podržet ty štafle, mě už nebaví být tady uvězněná… Michaeli, Miku… slyšíš.. ??!"…. Já tě slyším.. ale vážně, vše je O.K… jen, co to odlepím a pak dám tam, kam patří… vážně..!"


Poslouchala jsem a nastraženýma ušima a vnímala zvukovou kulisu šustícího papíru.. a místy to znělo jako.. jako, když se papír trhá… Nevydržela jsem to, abych se nešla podívat… stejně už jsem na posteli nemohla bolestí zad vydržet, rozhodla jsem se , vstanu a půjdu zkontrolovat manžela… je tam nějak podezřelé ticho.. Vyhrabala jsem se, už jen s velkými obtížemi a pomalu se přibližovala k otevřeným dveřím, před kterými se povalovaly velké koule zmuchlaných tapet…

"Michaeli?... Mi…ku! Můj …bože, co se to tady stalo?" Vešla jsem a nestačila zírat, chvilku mi trvalo, než jsem se probrala ze šoku…a monitorovala celou situaci… bylo to… jak z nějaké grotesky..

Michael stál u zdi, vlasy ulepené od lepidla, holýma rukama držel tapety na svém místě a přebíhal od jedné k druhé a další a další… jednu měl dokonce omotanou kolem těla, jednou nohou si našlápl do kbelíku s lepidlem a nebyl schopen ho setřást a klepal s ní.. a zoufale přemlouval tapety, aby držely… Kdybyste ho tak viděli.. vypadal, jak nějaká moucha přilepená na mucholapce, která se snaží odlepit. Čím víc se snaží, tím unavenější a ztrácí sílu… možná, kdyby to zkusil setřást v moonwalkovém stylu, třeba by uspěl, kdo ví ? Usmívající se

"Michaeli, počkej, vysvobodím tě.. ty můj ulepený kutile…" Bránil se, ale byl nakonec rád.. chtěl mě za odměnu políbit, ale poprvé jsem odmítla.. protože bychom se nejspíš slepili na doživotí!

VIDEO, CO ROZPROUDÍ VÁM KREV TĚLE

27. ledna 2012 v 6:36 Videa, která stojí za to vidět! ♣
.. A STAROSTI JDOU DO .. DO .. PRYČ! Smějící se VYCHUTNEJTE SI ZLATOU KRÁSU, TA ZAŽENE I TU DĚSNOU KOSU.
VŠEM PŘEJI KRÁSNÝ PÁTEČNÍ DEN ... A TEPLE SE OBLEČTE U NÁS -15°.. BRR! A na Mika Vrrrr ! Mrkající


38.kapitola

25. ledna 2012 v 6:48 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Těhotenský apetit..

Musím říct, že baletní škola jen kvete a Paris se stala její hvězdou… ne proto, že je tady doma, že je dcera slavného otce nebo proto, že říká, že chce být jako tatínek.. ale pravděpodobně se jí to i splní. Její nadání pro pohyb, ladnost, vnímavost hudby, se naučit prostě nedá.
Sledujeme ji s Michaelem každý den, i když se "baletění" oficiálně nekoná, stačí jí hra s panenkami, které bere do náruče a točí se s nimi a tancuje… Princ je spíš hloubavější typ, má rád hlavolamy, příběhy co mají napětí, má fenomenální paměť, dokáže je celkem přesně interpretovat i za dlouhý čas, co je slyšel.. Pokaždé vymyslí nějakou originální hru, ať pro svoji sestru nebo jiné děti, které přijíždějí do Neverlandu. Každé z dětí zdědilo po Michaelovi jen to nejlepší… a k ostatnímu jim pomůže naše společná výchova.

Obě děti jsou citlivé, dokáží plakat i z pohádek, a když se podívám na ně tři i s Michaelem, je mi jasné, proč to tak je… a za necelé tři měsíce k nim přibude další, kluk nebo holčička.
Každý večer, když je společně s Michaelem ukládáme ke spánku, vidíme, jaký za ten den udělaly pokrok, vidíme jejich úspěchy i pády, ze kterých se mají oni, ale i vlastně my poučit.
"Michaeli, no tak, slyšíš mě..? … musela jsem malinko svého manžela štípnout do ruky, abych se ujistila, že mě slyšel. Byl už večer a my leželi v naší posteli a Michael měl jednu ruku položenou na mém stále zvětšujícím se břiše a hladil mě, druhou rukou měl podepřenou hlavu a nevnímal mě nebo se mi to aspoň tak zdálo…

"Isabell, jsi krásná.. jsem tolik šťastný a budu ještě víc, až se miminko narodí.. budeme šťastní všichni." Tohle jeho vyznání mi vyvolalo na tváři ruměnec. "Jsem tlustá." přiznala jsem popravdě.

"Jsi těhotná. Nosíš pod svým srdcem mé, naše dítě. Jsi taková, jak máš být." zavrčel a prsty mi přejížděl po kůži, od krku dolů... Zastavil se na pupíku a kreslil mi na něm srdíčka. Podívala jsem se mu do očí, bylo v nich tolik oddanosti a lásky a já se v nich začala utápět. Prsty jsem mu zajela do vlasů, naše rty se znovu spojily. Nejdřív jemně, oddaně a pak i chamtivě a já jim nedokázala odolávat. Vlna touhy mnou přímo lomcovala, až jsem se celá roztřásla, toužila jsem po něm, jako poprvé… jako tolikrát před tím.. Přitáhla jsem si ho k sobě a jedním škubnutím pásku u županu jsem mu odhalila jeho hruď, po které jsem ho začala hladit, až dolů do podbřišku a zvyšovat touhu po naplnění…

"Isabell?!" .. řekl Michael do polibků a prudce se odtáhl.. …"Já nevím, jestli je to ten nejlepší nápad, nechtěl bych vám nějak ublížit.." .."Ale Michaeli, to právě děláš, když jsi přestal… potřebuji nějaký tělocvik, když nemůžu tančit " .. jen se zasmál "Vážně??? Tak to bych to měl rychle napravit."
Rychle ze sebe shodil župan, který se mu zachytil na zádech… rozhalil ten můj a pomalu mě líbal na krku a šíji a sundával krajková ramínka od košilky, hrál si se mnou, jak kočka s myší..

"Je tak úžasné, co dokáže těhotenství s tělem ženy. Prsa ztěžknou, bradavky ztmavnou a zcitlivějí…" rozplýval se Michael nad mým tělem, přejel mi palcem po hrbolku bradavky, začal ji hladit a dráždit. Měl ji naprosto ve své moci, dál hrál si se mnou a já sténala…
Přitiskl si mě na sebe, jak jen to moje bříško dovolovalo. Byl tak ohleduplný, něžný, přesně pochopil, o co si moje tělo říkalo. Nevím, snad je to právě těhotenstvím, které způsobilo ještě větší apetit a touhu po milovaném muži, kterou jen on mohl nasytit a také to udělal.
Michael zakončil náš milostný akt polibkem na mé bříško a přitáhl si mě do náruče. Vydýchávala jsem to prožité uspokojení a až po chvíli jsem byla schopna otevřít oči a podívat se Michalovi do tváře. Ten měl v obličeji blažený usměv, plný spokojenosti.

Políbila jsem ho na hruď, o kterou jsem měla položenou hlavu a nezmohla se na nic jiného, než na obyčejné.. "Miluji tě a děkuji."

Fotek není nikdy dost, nesu nějaké pro radost!

24. ledna 2012 v 6:36 ☺☻ Zajímavé fotky
Legenda Kun-fu pokračuje.. to jsou bombarďáky což? Smějící se


Je libo drink? ...Lusknu prsty a plavky dolů cink !Líbající

Jak se na to leze? :-)


37.kapitola

22. ledna 2012 v 7:31 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Pod přísným dohledem

Dny od naší svatby utíkaly snad rychleji, než před ní.. Po celou dobu na mě Michael dohlíží i přes , že doktor říkal, že je vše s miminkem v pořádku, že mi pohyb neublíží, jen žádné krkolomné pózy, jako dávání si nohy za krk nebo dělání provazu.. což většinou baletky dělají často..

Ano, moje baletní školička se plní děvčátky i chlapci.. Vždycky dvakrát do týdne se zaplní taneční sál krásnými dětmi, v některých z nich se skrývá opravdický potenciál, na kterém je třeba pracovat, pilovat.. stejně mám podezření, že chlapci, včetně Prince, sem chodí jen proto, aby obdivovali malé princezničky v krátkých šatečkách, tahali je za stuhy ve vlasech a smáli se jejich štěbetání…. Michael tu dohlíží často, nejen na mě, ale i na ty děti, profesionálním pohledem zkoumá každou z nich a jejich vrozený talent, moc mi pomáhá, když mohu svoje žačky konzultovat s tím nejlepším.. se svým manželem..

Taneční školička mi dělá radost, je o výplni mých dnů, týdnů… moje hobby a cítím se být užitečná, nejen pro ty děti, ale i pro vlastní pocit, potřebu… lásku…pro balet. Vím, že nepotrvá dlouho a nebudu se skrz stále rostoucí bříško producírovat ve špičkách u madla a předcvičovat, vlastně už jen dohlížím.. Pro ten případ už mám dávno řešení, pozvala jsem jednu svoji kolegyňku, která část mých aktivit na čas převzala už před více než šesti týdny a kterou jsme s Michaelem ubytovali v domku pro hosty.

Dnes mám jít na kontrolní sono, ultrazvuk..Michael se už nemůže dočkat, až uvidí naše miminko na monitoru a to ještě netuší, že může dopodrobna zkoumat podobu našeho potomka v 3D kvalitě… Pohlaví miminka, znát zatím nechceme.. chceme sobě i naší rodině dopřát překvapení a také to, že se neustále pošťuchují, co to bude ?

"Isabell, lež klidně, chci vidět naše zlatíčko!" .. napomínal mě rozechvěle Michael, když jsem ležela na lehátku a paní doktorka mě jezdila ultrazvukem po břiše a rozebírala a vylučovala všechny možnosti, na které lékaři dávají pozor, aby vyloučili patologické změny ve vývoji dítěte.. strašně to šimralo, gel studil a mě se začínalo chtít čůrat. zase..

"Michaeli, ty jsi teda dobrý, sám moc dobře víš, jaký to je, být lechtivý ..." ale to už neozýval rachot z toho, jak miminku bije srdíčko.. bylo to neskutečné, krásné… ba přímo zázračné vidět naše nenarozené dítě, jaksi cucá paleček, hýbe prstíky a vůbec, jak je spokojené..
Michael mě celou dobu držel za ruku a díval se na monitor, zatímco já jsem odpovídala na otázky paní doktorky.. a pak, když se Michael podíval na mě s rozesmátou tváří, tekly mu slzy… paní doktorka nám na památku dala spoustu snímků a každému z nás papírové utěrky, pro mě, abych si utřela bříško od gelu a Michaelovi, aby si osušil oči. Byla vážné milá, prý to nebude zadarmo.. Michael jí musel podepsat CDéčko, které vytáhla ze zásuvky… asi bude mít autogram trošku roztřesený, ono taky můj manžel škrábe jako kocour, ale zřejmě to nikdo nepozná a je rád, že ho získala.

Vycházeli jsme z ordinace a dívali se do tváře našemu miminku… ty plastické snímky byly neskutečně autentické, Michael zkoumal každý detail, prstem hladil prstíky miminka na obrázku, skoro jsem musela prosit, aby mi je taky půjčil. Nebylo to jen nějaké vyšetření jenom mého zdravotního stavu, ale především našeho miminka, byla jsem šťastná, že je vše v pořádku, že miminko je zdravé, přece jenom nejsem nejmladší nastávající maminka a na první dítě ve třiatřiceti, už musí být nějaké to vyšetření, navíc, včetně toho genetického..

Michael u žádného vyšetření nechce chybět, někdy mě ta jeho starostlivost dojímá, jindy zase pěkně štve, ale to jsou hormonální výkyvy nálad.. co nadělám, rezignovala jsem..

Co zabírá na zimu ... ???

21. ledna 2012 v 7:31 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Michael ve zlatém kostýmu !Smějící se

Fíha... začne smyslně, ale nabírá nebezpečnou rychlost...

a ještě jedno, ať se pořádně zahřejete..


36.kapitola

18. ledna 2012 v 5:50 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Co se škádlívá…

"Dobré ráno, miláčku".. vítala mě něžná slova mého manžela… jehož rty mi vtiskly ten nejvášnivější polibek..

"Dobré ráno , Michaeli, jak dlouho už jsi vzhůru?" .."Isabell, je to tak půl hodinky, nemůžu se na tebe vynadívat, jak jsi krásná. Přemýšlím o tom jaký, nebo jaká bude..až se narodí.." pohladil mé ploché bříško… A vůbec, proč jsi mi to neřekla dřív, ty tajnůstkářko.." přitulil se ke mně a zkoumal pohledem moji tvář..

"Michaeli, no tak, vím to pár dní, měla jsem jisté podezření a test mi toho potvrdil, chtěla jsem ti připravit nějaké překvapení, když ty mě zahrnuješ jedním za druhým..a jsem moc ráda, že se mi to povedlo.. i když, nebýt tebe, nekonalo by se.." šibalsky se usmál.. a vtisknul mi další polibek.. užívali jsem si jeden druhého, povídali si, plánovali si společnou budoucnost nás a naší rozrůstající se rodiny.. S hlavou položenou na jeho hrudi, jsem vnímala tlukot jeho srdce, ten nejkrásnější zvuk, melodie, kterou znám, jenž mě uklidňuje, naplňuje pokojem, klidem, bezpečím.. a vím zcela jistě, že jeho rytmus se stává mým… našim společným.

Celé líbánky jsme strávili zde… v Neverlandu, s našimi dětmi. Michael chtěl podniknout nějakou svatební zahraniční cestu, ale už jen představa jakéhokoliv cestování, ve mně vzbuzovala nevolnost. Zatím to, že čekáme miminko, bylo naše tajemství, nechci nic zakřiknout a také rozhodnutí, kdy se to dozví další lidé z našeho okolí, nechávám na Michaelově úsudku. Nejraději bych se tomu vyhnula vůbec.. aspoň do té doby, než se naše dítě narodí, opravdu nestojím to, aby mě někdo okukoval, jestli jsem jiná, než jakákoliv těhotná žena, jen proto, že můj manžel a otec dítěte je Michael Jackson.

"Michaeli, co, prosím tě, tak dlouho děláš v té kuchyni? Už párkrát jsem tě zahlédla s Kai , jak si spolu špitáte a tajnůstkaříte, smějete se.. ??? Nechtěj, abych si myslela, že mi můj manžel krátce po svatbě zahýbá s kuchařkou….?? I když je krásná.. " Řekla jsem na oko s přísným pohledem a vytáhla obočí a ruce dala v bok do bojovné pozice..

Michael se začal smát… "Ale, Isabell, miláčku, ty žárlíš, no to je mi novinka… vždycky jsem byl za žárlivce jen já.. jen si vzpomeň na Jerryho, jak jsi vyváděla, tehdy jsi mě nazvala i žárlivým oslem…"

Nenechala jsem ho doříct… "Michaeli, ani mi ho raděj nepřipomínej, ani Jerryho, ani ten můj výrok…" Musela jsem se začít smát, taky, jakou má můj manžílek fenomenální paměť… Michael si sedl na židličku a posadil si mě na klín… vískala jsem se mu ve vlasech, políbila jsem ho do nich…

"Tak, řekneš mi, co tam s Kai kujete za pikle nebo ne!???" .. nevzdávala jsem se, chci to vědět, přece jenom, vím, jak Michael působí na ženy, buď flirtují ony s ním nebo on s nimi.. .. "Isabell????!!! vzhlédl překvapeně i pobaveně.. "No, ták.. to nemyslíš vážně…dobře, pro tvůj, váš klid,pohladil mé břicho.. říkal jsem Kai, aby trochu pozměnila jídelníček, s ohledem na tvůj požehnaný stav, aby tobě a našemu mrňouskovi nic nechybělo… a taky jsem dal připravit piknikový koš, vyrážíme na celé odpoledne i s dětmi po toulkách odlehlých míst Neverlandu.. a pěkně si užijeme krásné počasí a jeden druhého.. už mám nachystané auto, tak jen nachystat děti, sebe a můžeme vyrazit.. těšíš se???"

"Michaeli, jasně, že těším, ale pod jednou podmínkou? Nebudeš řídit, že ne??! Víš, jaký jsi sváteční řidič.. už to pomyšlení na cestu, v jakémkoliv cestovním prostředku, mi dělá zle.. a ještě kdybys měl řídit, Michaeli, no to snad poběžím za autem pěšky a děti se mnou… Když dovolíš, tak bych se toho docela ráda ujala, aspoň nebudu myslet na svojí nevolnost…."

"Když chceš, miláčku, klidně můžeš, ještě, že mám vysokou životní úrazovou pojistku!" řekl, jako rozverný kluk,.. ale vím, že takové špičkování miluje, stejně jako já!

Seděli jsme s Michaelem na dece, neustále mě něčím krmil, prý abychom nestrádali nedostatkem, děti si hrály s míčem, nebo honily motýli, bylo krásné sledovat jejich bezstarostnost. Michael je s radostí jemu vlastní pozoroval a pak je zavolal k nám.. prý má pro ně důležitou zprávu…


"Děti, já s maminkou bychom vám chtěli něco říct… Onehdy jsi Paris říkala, že kdybys uměla čarovat, jako nějaká hodná víla, že bys nám přičarovala s maminkou miminko… sobě a Princi, brášku nebo sestřičku. Myslím, že jsi opravdická víla a opravdu umíš čarovat! Skutečně to tak bude, jsi krásná a dobrá čarodějka…. Takže, děti, buďte na maminku hodní, aby to naše miminko bylo hodné a zdravé. Pokud to umíš, krásná čarodějko, zařídit, vyčarovat, tak bych tě prosil o nějaké kouzelné zaříkávadlo, kterým to zařídíš. Kdyby sis nevěděla rady, tak Princ jistě nějaké zná nebo ho můžete společně vymyslet…."

Michael to báječně umí s dětmi, byla jsem dojatá, jakou formou jim to řekl, jak oni to přijaly.. a zasypávaly mě otázkami, kdeže to miminko teď mám, že není vidět?... Jakže se do toho mého bříška vlastně dostalo.. ? .. No, zvykám si na nový úděl, být matkou, vychovatelkou i v takových chvílích, jako je tato.. Michael se jen rozpačitě usmíval, když si představil, kterak se miminko do matčina bříška vlastně dostalo..

Takže zbývá jen jediné… další pro ně přijatelná verze nebo skoro pohádka..

35.kapitola

15. ledna 2012 v 5:55 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Svatební den a noc

Tak, v tomto díle jsem se vám vše snažila vynahradit, prostě nebylo v mé moci to nějak zkrátit, natož rozdělit.. Přijměte pozvání na svatbu. Hezké čtení



Ve svatební den jsem stála připravená v šatech, které mi dokonale padly..a dívala se ven z okna do parku Neverlandu, nemohla jsem si nevzpomenout na den, kdy moje noha poprvé vkročila na tuto posvátnou půdu, tehdy jsem netušila, že to bude můj domov a že zde najdu svojí životní lásku - rodinu..

Dívala jsem se na ozdobený altánek..koberec k němu, všude bílé květy a po trávníku si vykračoval bílý páv… naprostá rarita, kterého Michael dostal darem a kterému se všichni obdivujeme..



Byla jsem zabraná do vzpomínek a sledovala, jak se lavice venku plní lidmi… byli tu všichni ti, na kterých nám opravdu záleží, kteří se nazývají přáteli - rodinou. Když mě probralo rázné zaťukání na dveře… byly to děti… Princ a Paris, které následovala udýchaná Nicol…

"Isabell, pojď, už je čas… Michael čeká na svoji vyvolenou." Řekla má dlouholetá přítelkyně a děti mě chytily každý za jednu ruku… s tím, že tatínek je hrozně nervózní a že čeká na svojí krásnou bílou labuť..
"Tak, děti, pojďme, nenecháme tatínka přece čekat.. !" Nicol mi pomohla s vlečkou, svým profesionálním pohledem, mě ještě jednou zkontrolovala, jestli šaty sedí tak, jak mají… objala mě, políbila.. nemohla jsem si nevzpomenout na své již zesnulé rodiče, kteří nemohou být v tento, pro mě významný den, tady se mnou…

Scházela jsem ze schodů, do kterých mě Michael tolikrát ve svém náručí vynášel… přidržovala jsem si šaty a kladla špičky nohou jako při tanci, vždyť baletní svatební střevíčky jsem měla.. každý krok jsem zvažovala. Myslela na něj, ještě dříve, než ho udělám.. těmto krokům se nedá naučit, neexistuje pro ně žádný odborný název.. možná jen.. kroky ke své lásce a za štěstím, které právě teď prožívám..

Michael stál pod schodištěm a když mě uviděl, roztáhly se mu zorničky překvapením.. pomalu jsem se mu zavěsila do nabídnuté paže… "Jsi krásná, Isabell, jsi tou nejkrásnější bytostí, jakou jsem kdy poznal..jsi nádherná uvnitř i navenek.. a jsi moje!" Jemně mě políbil na líčko… "Michaeli, musím uznat, že i tys sis dal záležet, ta bílá ti náramně sluší, jsi šik.. !"

Pomalu jsem kráčela uličkou po červeném koberci pokrytém plátky bílých a růžových růží.. oči jsem měla je pro Michaela a on zase pro mě… celý manželský slib jsem odříkali s naprostou samozřejmostí, bez trémy, protože našimi ústy mluvil hlas našich srdcí… když jsme naše ANO zpečetili prvním manželským polibkem, byla jsem šťastná a oči se mi leskly od dojetí.. Princ a Paris si přišly pro políbení a po nich další gratulanti, které slzy radosti neskrývali…
Svatební hostina se nesla v přátelském duchu a veselí… Co teprve, když před nás postavili obrovský třípatrový dort.. stejně Michael po něm pokukoval a sem tam ulizoval a aby v tom nebyl sám, dal mi vždycky olíznout svůj prst.. řeknete si nevinné , ba přímo dětské gesto, ale vzrušovalo mě to.. i mého manžela, nezapomněl mi to pošeptat do ucha.. musela jsem se před hosty červenat..

Když celý Neverland ztichl po svatebním veselí.. všichni se rozešli do svých pokojů.. nebo odjeli, šli jsme společně uložit naše děti do svých postýlek a popřát jim sladkou dobrou noc.. byly tak unavené, že usnuly bez pohádky jako andílci..
Sotva jsme zavřeli dveře od dětského pokoje, vzal mě Michael do náručí a nesl do naší ložnice. Otevřel dveře a mě se zatajil dech.. Po celé místnosti byly rozsvícené svíčky, okvětní lístky růží prorážely cestičku do postele a místností se rozléhala tichá a pomalá hudba a na kulatém stolku, jehož bílý saténový ubrus sahal až na zem, se chladilo šampaňské a vedle byly jahody a jiné ovoce.... Pomalu mě po svém těle nechal ze svého náručí sklouznout až na zem… Nalil sekt, do kterého vložil jahodu..

"Isabel, dovol, abych připil na nás dva, na naše štěstí, na lásku, kterou jsme jeden ve druhém našli.. oporu a porozumění." .. pomalu jsem vzala z jeho rukou skleničku, přiťukla, smočila rty v tom lahodném víně a řekla..

"Michaeli, na lásku a její konkrétní podobu, kterou jsem našla v tobě, v našich dětech… Michaeli, dal jsi mi tolik darů v poslední době, za které ti nebudu moct nikdy dost dobře poděkovat.. Dovol, abych i já tobě nachystala nějaké překvapení.. dar, ale zatím ho nemůžeš vidět, rozbalit si ho… protože si na něj budeš muset ještě sedm měsíců počkat!
Michaeli, budeme chovat, budeš znovu otcem…" čekala jsem na jeho reakci, nezklamala jsem se v odhadu.. něžně si mě přitáhl k sobě, opřel si svoje čelo o to mé.. a já setřela jeho slzu z tváře.

"Isabell, to je ten nejkrásnější dar, který jsem mohl od tebe dostat, učinila jsi mě tím nejšťastnějším člověkem pod hvězdami.. Tolik tě miluji!" pomalu mě začal líbat. Když otřel své rty o můj krk a já vzdychla touhou po něm, byla spalující, oddaná, tiskla jsem se k němu, jak nejpevněji jsem dokázala..
Srdce se mi roztlouklo, až to na Michaelově tváři vyvolalo slastný úsměv a mě se z toho podlomily kolena. "Jestli takhle na tebe působí můj úsměv," zasmál se. "tak, co s tebou vyvolá toto?"

Pomalu mě otočil a rozepínal mi zip u šatů a líbal moji citlivou pokožku, kterou hladil a tím mě zbavoval mých svatebních šatů, které se pomalu sunuly k zemi. V podbřišku mě začalo lechtat tisíce motýlků. Stála jsem naproti němu jen v bílém krajkovém prádelku, ale to už mě opatrně vzal do náručí a jemně pokládal na postel. Jeho ruce hladili moje ňadra a pokračovaly ve slastné pouti po mém těle, pak se vrátil k mým ňadrům a zajel pod okraj krajkové podprsenky.. zasténala jsem pod jeho dotekem a moje bradavky to zaznamenaly na tvrdosti..

Podívala jsem se mu do očí, bylo v nich tolik oddanosti a lásky a já se v nich začala utápět. Prsty jsem mu zajela do vlasů, naše rty se znovu spojili. Chamtivě si mě braly a já nezůstávala pozadu. Pokusila jsem se mu rozepnout košili, ale mé třesoucí prsty zvládly rozepnout jen pár knoflíčků .. "Jsi nádherný..." rozplývala jsem se nad tělem svého manžela.


Odpovědí mi byl jeho nádherný úsměv a rozepnutá podprsenka. Jeho zorničky se nepatrně rozšířily, díval se na mě jako na nejvzácnější diamant. Zadržela jsem dech. Dotkl se mé tváře, pomalu sjížděl níž, na okamžik se kochal dekoltem a pokračoval po lícní kosti do úžlabiny mezi prsy. Na těle mi naskočila husí kůže vzrušením. Pokusila jsem se mu vzepřít a rozepnout mu opasek od kalhot. Jednoduchým pohybem mi v tom vyšel vstříc. Našla jsem si jeho ústa a hladově se na ně přisála, tolik mě ta sladkost omamovala. Cítila jsem se o proti němu tolik bezbranná.

Jeho ruka stiskla moje ňadro naléhavěji a druhou mi sklouzával po zádech. Uchopil mě za zadeček a přitáhl co nejtěsněji ke svému tělu. "Isabell," vzdychl . Cítila jsem jeho vzrušené mužství na svém těle. Snažila jsem se mu vrátit to samé, co mi on dával. Dotyky i polibky... Na jeho hrudi, pevném břiše a níž. Tam moji ruku zastavil.

"Lásko, prosím... Já se musím ovládat. Lež klidně a nech mě se tebou kochat." pošeptal mi a jeho sladký dech mě omámil. Prst za prstem vytvářel cestičku přes moje bříško k mým kalhotkám. Poté jeho mrštné prsty vklouzly pod můj poslední kousek chatrného oblečení a odstranily jej. Jeho tělo mě příjemně chladilo, přesto mě polil pot z horka. Ztěžka se mi dýchalo, nejraději bych se na něho vrhla a sama si ho vzala. Dlaní mi rozevřel stehna a pomalým tempem se loudal do mého klína. Jeho prsty vyhledaly mé horké vlhké lůno a slastně přejížděly po mém pahorku slasti. Jemnost a horkost jeho kůže mě dováděly do extáze. Odevzdala jsem mu své tělo a on mi způsoboval neuvěřitelnou rozkoš. Prsty jsem svírala prostěradlo, protnula jsem se jako luk, když do mě něžně pronikl. Pevně jsem objala jeho tělo jako při tanci, kdy odpovídám na výzvy svého tanečníka partnera, se kterým dokážu splynout.. ..

Vydýchávala jsem to prožité uspokojení a až po chvíli jsem byla schopna otevřít oči a podívat se Michaelovi do tváře. Ten měl na obličeji blažený usměv, plný spokojenosti, stejně jako já.. .

Políbila jsem ho na hruď, o kterou jsem měla položenou hlavu a nezmohla se na nic jiného, než na "Miluji tě a to se nikdy nezmění!"

ABY SE TA ZIMA SNÉSTI DALA, PÁR FOTEČEK JSEM PŘIPRAVILA!

14. ledna 2012 v 8:07 ☺☻ Zajímavé fotky
Na dobré ráno...

Krásně obejmout, to je tak něžná fotka, že se mi chce řvát: Já chci taky!!!!!!

Nezapomínejte na pitný režim... nejlépe H2O.. a malíček nahoru, né prostředníček! Mrkající

Pozor jedu, ať nikoho nepřejedu.. mám propadlej řidičák.. Smějící se

NEJLEPŠÍ NA KONEC... !
Nic slušného mě nenapadá,
nechám okomentovat vás, přečtu si to strašně ráda!!
Přece jenom něco: Asi Muscles našel novou schovku, kdo ho vyloví dám mu stovku! ( dolarů) já se z toho hada asi ...MlčícíSmějící se


34.kapitola

12. ledna 2012 v 7:10 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Svatební střevíčky

Tak, moji milí, tento dílek bude o něco málo kratší, ale šetřím síly na další dílek, laskavý čtenář promine! Mrkající

Náš svatební den se blížil a já byla stále nervóznější, Michael na tom nebyl o moc lépe.. stále něco zařizoval, obtelefonovával, zval své nejbližší přátele na naši svatbu.

Já se zaměřila na svatební šaty, Nicol, moje, vlastně musím říct bývalá kostymérka, mi pomáhala s jejich ušitím, přípravou.. Od doby, co jsem odešla, se věnuje šití modelů a jde jí to vážně skvěle.. moje svatební šaty budou jejich premiérou, je vážně skvělá přítelkyně a bude i můj svědek. Byla jsem moc ráda, že ji tu mám, ušila šaty i dětem… Princi, který je elegantní a přitom neztratil nic ze své dětskosti a Paris, která je učiněný andílek, opravdová princezna..

"Isabell, tak co, nachystaná, na zítra?" zeptal se mě Michael, když jsem vešla do obývacího pokoje.. chytil mě za ruku a políbil jí… "Ale, jistě drahý a ty ?" .."Myslím, že ještě nikdy jsem nebyl připravenější!" Řekl pevně můj nastávající.. a posadil si mě k sobě na klín… "Asi mi šaty neukážeš, co? Celé dny jste s Nicol zavřené nahoře v pokoji, nemůžu se dočkat, až uvidím svojí krásnou nevěstu."

"Michaeli, opovaž se slídit v pokoji, zítra mě uvidíš, ne, že se ty, zvědavče, tajně půjdeš podívat!" řekla jsem mu s mírnou domluvou a dala mu polibek na čelo… přes jeho rameno jsem zahlédla jakousi pootevřenou krabici s bílým hedvábným papírem, kterou se snaží přede mnou schovat…

"Isabell, něco tu pro tebe mám, dnes mi to právě dorazilo až s Evropy, je to součást toho, co budeš potřebovat pro své baletní umění, je to součást dárku, nechceš si je zkusit?"

..Podával mi krabici, kterou jsem opatrně vzala do ruky a opravdu nevěděla, co čekat…. Rozbalovala jsem chvějící rukou papírovou a hedvábnou výstelku krabičky, ve které se odrážela při kontaktu s denním světlem malá barevná světélka jako odraz.. Nevěřícně jsem se dívala do krabice a na Michaela, který sledoval moji reakci… reakce úžasu, obdivu a důkaz jeho lásky, která neustále něčím překvapuje..

Opatrně jsem ve svých rukou držela baletní střevíčky, běloučké a lehké, jako sníh.. saténové a vykládané krystaly Swarovski, jejichž lesk se odrážel v Michaelově obličeji… a v mých slzách od dojetí… vůbec jsem těmi dárky celá na měkko…

"Michaeli, Bože to je nádhera, nikdy jsem nic tak krásného a nápaditého neviděla!Děkuji ti lásko, je to další úžasný dar." .. Přejela jsem okouzleně rukou po jejich povrchu a nemohla se vynadívat.. dlouhým polibkem jsem odměnila svého dárce, který se těšil z mé radosti… to jsem netušila, že ona záhadná krabička skrývá další, kde se nachází náhrdelník a náušnice z bílého zlata vykládané stejně blýskavými krystalky Michaelova přítele. Byla jsem tak dojatá, že každý dárek jsem obrečela, nebyla jsem se schopná vůbec uklidnit, ztišit, i když jsem se o to snažila.. jako bych neměla sama nad sebou kontrolu… a vůbec poslední dobou mám k slzám a sentimentu strašně blízko, až se nepoznávám. Michael mě hýčkal, těšil a já se mezi vzlyky snažila říct, že:

"Michaeli, děkuji ti za tak převzácné dary, ty střevíčky budou mé svatební.. chci se v nich vdávat, má to svoji symboliku, už jsem ti říkal, jak strašně moc tě miluji?"

"Isabell, říkala, ale můžeš to klidně zopakovat znovu…

Magické

11. ledna 2012 v 11:57 Překlady a články o Michaelovi
Krásná píseň a zároveň vyznání. Našla jsem to už dávno, možná znáte, možná ne...

Překlad:

Pane kouzelný, odešel jsi příliš brzy. Znala jsem tě, jako toho, co tančí po měsíci. Rolničky, pohádky, Petr Pan v Neverlandu. Jsi ve svém zámku tam na obloze. Pokládal jsi lásku za to, co vidíš, že uvidíš toho chlapce schovaného za záhadami. Tvé kouzlo mě inspirovalo. Být tím nejlepším, jakým mohu být. Jsi tak neuvěřitelný, tak nezapomenutelný. Jsi nejjasnější hvězda na obloze. Pane čarovný, odešel jsi příliš brzy. Znala jsem tě, jako toho, co tančí po měsíci. Rolničky a pohádky, Petr Pan v Neverlandu. Jsi ve svém zámku tam na obloze. Byl jsi tu vždy pro samé dobro a pravdu. Přála bych si, aby se svět naučil milovat, jako ty. Víš, jaké zázraky může láska přinést a rozhýbat hvězdičky, když tomu uvěříš. Jsi tak neuvěřitelný, tak nezapomenutelný. Jsi nejjasnější hvězda na obloze. Pane čarovný, odešel jsi příliš brzy. Znala jsem tě, jako toho, co tančí po měsíci. Rolničky a pohádky, Petr Pan v Neverlandu. Jsi ve svém zámku tam na obloze. Cítím tě po svém boku. Žiješ tam nahoře. A když zavřu oči, tančíš vedle mě. Pane čarovný, odešel jsi příliš brzy. Znala jsem tě, jako toho, co tančí po měsíci. Rolničky a pohádky, Petr Pan v Neverlandu. Pane čarovný, odešel jsi příliš brzy.



33.kapitola

9. ledna 2012 v 5:56 ♥ POVÍDKA - Labutí píseň

Genetická výbava a překvapení

Byla jsem právě na pocházce po Neverlandu spolu s dětmi, když mě dohnal Michael a všemožně se snažil, abychom změnili směr chůze. Měla jsem namířeno do tanečního sálu, přece jenom se mi stýská... co vám budu povídat..

Nepodařilo se mu to, mám v dětech zastání, proti jejich vlastnímu otci.. Paris se rozhodla, že si chce zatančit.. mohla jsem něco namítat? Ne, jen vyhovět... Michael šel s námi, ale pozorovala jsem na něm jakýsi podivný druh neklidu... roztěkanosti, nervóznosti, ale proč? .. snažila jsem si toho nevšímat a věnovat se dětem..

"Táák, Paris, jsi krásná princeznička nebo ještě líp.. kouzelná víla... která chce něco moc krásného přičarovat svému bráškovi nebo tatínkovi..." Paris si stoupla na špičky a začala cupitat, přesně kopírovala moje pohyby, je vážně nadaná... Snažila jsem se obkroužit tanečním a ladným pohybem Michaela, který stál uprostřed sálu.. a pasivně přihlížel...

"Isabell, nezdá se ti, že Paris dělá pokroky v tanci, najednou vydechl okouzleně Michael... "No, jasně, že dělá, vždyť taky pilně trénujeme, ani to nevíš, lásko.." švihla jsem mu nohou kolem těla..div jsem mu klobouk nesrazila.. a snažila se o nějakou sexy pózu, abych u svého nastávajícího manžela odhalila důvod jeho nervozity...

"Vždycky jsem si to přál, aby to moje děti zdědily po mě a jak vidím, oni to zdědí po tobě.. " řekl a mrkl na mě, takovým pohledem, jako by mě chtěl svléknout ze šatů... a zakousl se do rtu, to mi neměl dělat, vím přesně, co tím naznačuje.. Začali jsme s Paris i Princem kolem něho tancovat, jak divoženky...

"Ale Miku, jasně, že zdědily děti nadání po tobě, já už jen pracuji s jejich genetickou výbavou, víš?" přitočila jsem se k němu v tanci tak šikovně, že jsem přejela rukama po jeho pažích, bocích, až na zadek...který jsem mu pořádně stiskla.. "Ouu, Isabell, no ták.... co mi to děláš.. ?" "Miku, já nedělám vůbec nic!" řekla jsem, aby to slyšely i děti… Učím jen děti tancovat, že ano, děti?"

Když mohutně přikyvovaly, vnímaly dobrou náladu, radost i humor... znovu jsem se k němu přitočila tentokrát zepředu, chtěla jsem se ho přidržet za pas a udělat piruetu... když se mě snažil chytnout, ale byla jsem rychlejší a odtančila kus dál..

"Michaeli, uzavřeme dohodu! Já budu učit Paris klasickému baletu a ty Prince... to svoje chňapy, chňap, ať je z něj taky sexy chlap! :-) Jo a taky bys mohl nosit baleťácký šponky, elasťáky, chceš-li.. aby vynikly tvoje PŘEDNOSTI ! " .. To už jsem mu ale pošeptala do ucha, tak, aby to děti neslyšely..

Jeho smích nebral konce, zajíkal se... a svým smíchem nás všechny nakazil... smíchy se neudržel na nohách a my se k němu posadili na zem, děti nám naskákaly do klína, kolem krku.. a chtěly vědět, co je na tancování tak strašně směšné.... Když Princ položil svému otci otázku..

"Tatííí, čemu se směješ, já to chci taky vědět..?" Vehementně jsme všichni tři i s Paris kývali hlavou, že by nás to taky zajímalo... Michael kličkoval a rudnul, jak rajče.. asi si vzpomněl na svojí ruku, jak směřuje při vystoupení do jeho rozkroku...Usmívající se Nebo si sám sebe představil v přiléhavém trikotu ? Kdo ví? Ale stálo by to za to, ho tak vidět, nemyslíte?? Mrkající

Chvíle rozpaků přerušila Paris svým konstatováním... "Už vím, co vám přičaruji, když jsem ta hodná a krásná víla!" řekla s vítězoslavným zvoláním a její oči se rozzářily, jak hvězdičky... S Michaelem jsem v ten samý moment řekli.. "A co to bude??"

... Jen se na nás podívala těma svýma pomněnkovýma očima a řekla..."Miminko, přece!" ......s Michaelem jsme se na sebe podívali a jeden viděl slzičky dojetí v očích toho druhého.. Paris i Princ se dohadovali, jestli by to miminko mělo být chlapeček nebo holčička.. a my s Michaelem se objali.. Michael se na mě zkoumavě podíval a řekl: "Chtěla bys Isabell?" .. jeho tvář byla vážná, něžná a krásná.... pohladila jsem ho po tváři a řekla: "Michaeli, chtěla, to je slabé slovo, toužím po tom... stejně, jako ty!" .. dlouhý polibek mě byl odpovědí i poděkováním a děti začaly radostně tleskat a snad už to braly jako hotovou věc...

Večer, když jsme seděli s Michaelem v altánu, louče hořely.. a my popíjeli ze sklenky červené víno a mluvili o tom, jaké jsou děti vnímavé a bystré.. Michael se zvedl, vzal mě za ruku a řekl: "Isabell, dovol, abych ti už dnes dal jeden svatební dárek, protože to stejně nevydržím a ty bys ho brzy objevila... musíš mi ale důvěřovat..." zavázal mi šátkem oči a vedl mě... kam? ... Když jej sundal, stáli jsme znovu před tanečním sálem, kterým jsem mlčky a ruku v ruce prošli... Nikdy jsem si nevšimla postranních dveří, které byly maskovány odsuvným zrcadlem, které Michael odsunul a otevřel a my vešli do další místnosti... další sál???

"Isabell, tohle tady ti dělníci budovali, je to baletní sál... tvůj nový sál... pro tvoji baletní školičku, pro nadané děti... vím, že je to tvůj sen, který jsem ti chtěl splnit!" Užasle jsem se rozhlédla, byl dokonalý.. madla, zrcadla a vše splňovalo to, co baletní sál má mít... hrdlo se mi sevřelo a já nebyla schopná slova... jen slzy mi stékaly po tváři... Prohlížela a hladila jsem si každý detail, děkovala jsem Michaelovi, líbala ho ne z vděčnosti, i když také, ale z velké lásky k němu. dokáže nejen odhadnout moje pocity, ale i sny a přání....

Když jsem vyšli druhou stranou ven, kde měl sál svůj vlastní vchod, nad kterým se hrdě nesl nápis

BALETNÍ ŠKOLA ISABEEL BERGMANNOVÉ - JACKSONOVÉ

Extra lesklé, extra těsné...

8. ledna 2012 v 18:27 Videa, která stojí za to vidět! ♣
No, řekněte sami, není to WOW.. a obzvláště pak na 2.46... a dál a dál... asi mám v oku zlatý zákal, zlatý tik, kousek toho zlata tak mít.. Smějící se Krásný večer