7.kapitola

20. dubna 2012 v 6:28 |  ♥ Povídka - Hlas srdce

Seznamte se…

Seděla jsem pod stromem nad svými plánky, měla jsem je rozložené na prostorném stole a zakreslovala poslední detaily na zvelebení Neverlandu dřív, než se začnou realizovat.. Tak nějak pod širým nebem se mi pracuje nejlépe.. přicházejí nápady, inspirace, stačí se rozhlédnout kolem, zvednout oči k nebi, přes koruny stromů sledovat ptáky, kteří trylkují v jejich větvích..

Možná po rozhovoru, který jsem vedla s Michaelem jsem znovu přemýšlela o jeho slovech dětství, okouzlení, úžasu dítěte.. "Nechcete vyrůst?" .. "Ne! ¨".. to já jsem se snažila vyrůst a hodně rychle se osamostatnit… nerada, dokonce s bolestí v srdci vzpomínám na své "dětství" .. bez otce s přísnou chladnou matkou, která mě nikdy nedokázala přijmout, milovat takovou, jaká jsem, i když jsem se snažila sebevíc.. byla přísná, odtažitá, připadalo mi s přibývajícím věkem, jako by se mi mstila za něco, co prožila zlého ona sama… Na otázku, kde je můj otec, reagovala vždycky podrážděně a když jsem byla neústupná, výbušně vytrvalá, jako každý pubertální mladý člověk, schytala jsem mnoho facek a ran, které mě bolely nejen na tváři, na těle, ale především na duši, kde se cítím zraněná, poznamenaná dodnes… Dodnes to nepřebolelo, to vědomí, že mě moje vlastní matka nenávidí, snad právě proto, že jsem se jí narodila nebo jí ublížil ten muž, který měl být mým otcem… tolik jsem si přála poznat druhou polovinu sebe sama…

Postupně jsme se s matkou odcizili na tolik, že jsem si na studium začala vydělávat sama… a ztrácela s ní kontakt nejen citový, který prakticky nikdy nebyl, ale i ten fyzický… postupné telefony… a sliby, že zavolá.. že zavolám… se staly neuskutečněnými, neviděla jsem jí víc, než pět let.. …

Možná jsem tehdy, když jsem odcházela z domova, který domovem nebyl, na který nemám ty nejlepší vzpomínky a už vůbec ne na dětství, tak jsem se obrnila, snad v pudu sebezáchovy, neinvestovat příliš city, upnout se na nějakého člověka, partnera.. protože to se mi taky nevyplatilo… Nechtěla jsem opakovat chyby, kterých se na mě dopustila má matka, proto každý můj vztah skončil z mé strany rozchodem… ano, bála jsem se a bojím se stále o to víc, jsem se věnovala své práci, kterou miluji čím dál víc… Utvářet něco, co po vás zůstává a vzkvétá..

Nevím, jak dlouho jsem byla ponořená do svých ponurých myšlenek, do sebe sama… ale probralo mě, až nějaký podivný šramot a šustění papírů.. proboha mých plánů a nákresů… uprostřed stolu přistálo něco, něco… bože vždyť to je.. to je opice v kraťasech… Bože, kde se to tu vzalo… ??????

Seděla jsem nehnutě a koukala na to zvědavé zvíře.. které si mě prohlíželo a já jeho.. jakoby čekalo na mojí reakci.. která nepřicházela.. po chvilce jsem naklonila hlavu, udělalo totéž… Vzhledem k tomu, že mělo na sobě "šaty" .. jsem usoudila, že to bude nějaký domácí mazlíček a ne žádný zdivočelý pobuda… zkusila jsem promluvit… "Ahoj, já jsem Natali… ?" bláhově jsem čekala, že dostanu nějakou odpověď.. tou mi bylo jen vřeštění a pak vyplázlo jazyk a začalo tleskat… a smát se… a já pomalu roztávala, ne, že bych z něj měla strach, jen jsem to zvíře nechtěla vyděsit.. i když jemu se to povedlo.. skvěle… Potřebovala jsem ho nějak "sundat" z těch mých plánů a projektů… jinak by byla moje dvoutýdenní práce v háji…

Vzpomněla jsem si, že mám vedle sebe na lavici tašku a v ní sušenku.. začala jsem šátrat a po oku pokukovat, co ono na to… zvědavě natahovalo krk, ne darmo se říká zvědavý, jak opice… začala jsem s tímto faktem pracovat a vyplatilo se…

"Na, tady máš sušenku, ty jeden uličníku… pojď si pro ní, na..!" pomalu jsem ho odlákávala pryč z lejster, které se už pomaličku začaly mačkat…

Pomalu natahoval ruku po nabízené sušence, když už seděl bezpečně vedle mě, dala jsem mu jí… špulil pusu a očividně byl rád…vlezl si mě na klín a díval se na mě oddaným pohledem, že bych získala nového kamaráda? ..Asi už to tak bude… protože mě chytil kolem krku a držel se, jak klíště.. Připadalo mi to jako, když držím nějaké dítě ve svém náručí… Mluvila jsem na něj, zatímco všude drobil sušenky…

Když se za námi ozval Michaelův udýchaný hlas… "Ach, tady jsi, Bubblesi, co já jsem se tě nahledal! Ale vidím, že jste se už skamarádili…" Posadil se vedle nás… "Natali, doufám jen, že vás moc nevylekal… má rád společnost, sotva jsem vyřídil pár telefonátů, byl pryč… Dovolte abych vám představil Bubbllese… a Bubbllesi, tohle je Natali!".. Na důkaz přátelství jsme si potřásli pravicí.. je to nesmírně učenlivé a chytré zvíře!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | Web | 20. dubna 2012 v 7:12 | Reagovat

Natali nevzpomíná na své dětství zrovna v dobrém. Je mi jí líto, ale na druhou stranu jde vidět, že se z ní stala silná žena, kterou jen tak nic nerozhodí, ani přistání opice:-) :-D Já bych asi zdrhla natož abych ji dala sušenku:-D Ale zase kdyby ta opice patřila Mikovi což že jo, asi bych čekala nehybně sedět na majitele:-D

2 livia livia | 20. dubna 2012 v 10:55 | Reagovat

Nie je nič horšie ako keď ťa rodičia nemajú radi :-( nie že by som to zažila, ale určite je to tak, Natali to mala ťažké ale bola silná osobnosť a preto sa držala :-| teraz aj keď o tom ešte nevie, našla svoje najväčšie životné šťastie :-D hehe, ten Bubles ma pobavil :-D jak zletel z toho stromu :-D asi by som zinfarktovala :-D  :D ale nedivila by som sa keby z toho stromu zletel sám Michael :-D  :-D  :-D

3 hanylen hanylen | 20. dubna 2012 v 21:17 | Reagovat

Natali si prožila kruté dětství, nejen bez otce, kterého nepoznala, ale jen s matkou, která ji neměla ráda. Jakoby si všechno zoufalství a nenávist vybíjena na ní a Natali to hodně poznamenalo v životě. Bude to asi nějakou dobu trvat, ale jedině Michael ji pomůže
změnit názor na muže :-D
Ale seznámení s Bubblesem ,i když doslova nebezpečné pro její nákresy, dopadlo výborně. Natali a pohotová a naštěstí jí to nevyvedlo z míry. ;-)

4 Mandy Mandy | Web | 21. dubna 2012 v 12:16 | Reagovat

Bubbles jedé! :D No, koukám, že Natali a Mike jsou si trošku podobní :) Oba měli takové "všelijaké" dětství. :( No seznámení s Bubblesem je popsáno dokonale :D :-) Potřásli si pravicí, jéé :)

5 Čokoládka Milka Čokoládka Milka | Web | 21. dubna 2012 v 22:07 | Reagovat

Moje ňuňu Bubbles ♥ on je tak rozkošný :) ale zabila ma veta "to je opice v kraťasech… Bože, kde se to tu vzalo… ??????" :D :D chudiatko Bubbles, vraj TO :D ale aj Natali, chúďa, musela byť trochu v šoku. Kto by nebol :D
Ale ako tak čítam, to jej detstvo asi tiež nebolo práve najkrajšie... že by to bolo niečo, čo ju s Mikom tak trochu spojí? ... keď každý jej vzťah skončil rozchodom... mmmm, uvažujem uvažujem ako sa nám to tu vyvinie :) ale Natali mám už teraz rada :)

6 Laneey Laneey | Web | 22. dubna 2012 v 20:41 | Reagovat

no Natali to měla hodně těžké koukám .. je mě jí moc líto :-| ..chudák jak se musela Bublesse leknout :D no to bylo moc vtipný teda , dokážu si to úpně představit ! bych Mikovi vynadala že co to tam nechává běhat bez dozoru jako :D oni sice vypadají jako mírumilovná zvířata , ale jsou hrozně nebezpeční..

7 Kika Kika | 23. dubna 2012 v 8:31 | Reagovat

Tak to je kouzelná scénka...prý zdivočelý pobuda :-D a on zatím zvědavý Bubbles si vyhlídnul Natali, třeba dá ty dva dohromady, kdo ví ? ;-)  :-D

8 Jeana Jeana | Web | 31. května 2012 v 9:57 | Reagovat

Aaaaa..hlásím se zpět:) po dlouhých a únavných týdnech (a že mě ještě několik týdnů čekaj, jsem si konečně našla chvilinku dohnat alespoň něco ze zameškaného), ale k dílku. Normálně na tom začátku se ti mě podařilo rozplakat. Tak mi bylo Natalí líto:( ale Bublles to rozsekal:D jak ji tam stál na těch plánech, ale Nat je chytrá:D odehnat ho na pamlsek, to funguje vždycky:)

9 Zuzanka Zuzanka | Web | 28. srpna 2012 v 20:22 | Reagovat

Nejvíc mě dostla hláška ,,opice v kraťasech". To se ti maximálně povedlo. Směju se ještě teď. Miluji Bubblese. Jak je vidno Natali a Mike mají cosi společného: velice těžké dětství a také lásku k přírodě. :-P

10 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 17. září 2014 v 18:54 | Reagovat

No tak koukám že až na to přijde řeč tak zjistí že mají oba něco společného i když né zrovna něco na co být pyšný!!! Oba měli škaredé dětství vůbes to nechápu ale je mi jich obou hrozně líto. Ale Bubbles je sladkej a jak si ji sedl na klín. No jdu dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama