Červen 2012

29.kapitola

29. června 2012 v 5:41 ♥ Povídka - Hlas srdce

Když se řekne matka…


Omlouvám se, za krátkou, nudnou, ale nutnou kapitolu, přijdou okamžiky, kdy nebudu vědět, kdy to utnout..

"Michaeli, ty si s maminkou velice dobře rozumíš, viď ? Když vás dva vidím spolu, už jen ten pohled mě hřeje u srdce… matka se svým milovaným synem, máš naprosto skvělou maminku, vždycky, když o ní mluvíš ty nebo Janet, úplně se rozzáříte, moc vám to přeji a v dobrém závidím………"

Odmlčela jsem se, seděla jsem zrovna s Michaelem v parku u jezírka, šumění vody bylo uklidňující… Michael, jak vycítil náhlý nával mého smutku, proto si sedl těsně vedle mě a rukou mě objal kolem pasu..

"Natali, ano, moje matka je nejen žena, která mě porodila, vychovala, ale především žena, která mě naučila tomu podstatnému… lásce, milovat bez výhrad, ctít lidi, i když dokáží ublížit, přesto jim musíme dát šanci, aby projevili své city.. Ale, nějak jsi posmutněla, stýská se ti po tvé mámě?"
Tohle téma neotvírám ráda, stejně jako Michael o Josephovi, ale cítila jsem, že je na mě řada, že má právo to vědět.

"Michaeli, ani nevím, jestli mi schází, abys rozuměl, nikdy jsem se svojí mámou nevycházela a už vůbec ne dobře, byly jsme jak dva ledovce vedle sebe, nikdy se mi nepodařilo vedle ní roztát, i když jsem se o to tolikrát snažila… marně! Dávala mi nepřímo za vinu, že snad kvůli tomu, že jsem se jí narodila, jsem jí zkazila život, nikdy nemluvila o mém otci, když jsem se na něj ptala, nedokázala mě přijmout takovou, jaká jsem, nepoznala jsem její objetí, po kterém jsem toužila, jako jiné děti.. Nikdy nebyla tam, kde jsem chtěla, aby byla, třeba na školním představení, neměla prý čas… ani na mé promoci nebyla, poslala mi jen blahopřání… Sice mi po materiální stránce v dětství nic nechybělo, ale po citové jsem strádala a vlastně do té doby, dokud jsem nepotkala tebe!" zavzlykala jsem a jedna slza po druhé kanuly po mé tváři… a nešlo to zastavit… Michael mě objal ještě pevněji..

"Natali, pšššt, neplač, netušil jsem, odpusť!" Trpělivě čekal, až se uklidním… Moje maminka, může být i tvoje, až přijede příště, tak vás dvě blíže seznámím, bude ráda, že jsem si tě našel! Jsem si jistý, že tě přijme, jako další svojí dceru!"

"Michaeli, už vím, po kom máš tak zlaté srdce, předala ti ho bez výhrad! Děkuji, že se o něj se mnou dělíš, tak, jako o svoji maminku, ano ráda jí poznám. Miluji tě!!...povídali jsme si s Michaelem ještě dlouho, byla jsem ráda, že jsem se mu se svojí bolestí svěřila, připadala jsem si lehčí, jako by ze mě spadla obrovská tíha. Ano, bolelo to, mluvit o tom o všem, víc, než facky, víc než zákazy a příkazy, přes které mě nedokázala mít ráda moje vlastní matka. Ale bylo na čase se s tím smířit a nechat to za sebou. Jít dál, oprostit své srdce lítostí i odpuštěním té, která mě ranila. Jinak bych nebyla šťastná nikdy...a kdo ví, zda k sobě jednou najdeme cestu, ale i kdyby ne, třeba budu mít příležitost se o to aspoň pokusit.
….

Na Neverland přijelo nějaké auto s tím, že Wayen hlásil Mikovi, že návštěva právě dorazila… Neochotně jsme se oba dva zvedli, šli návštěvu přivítat, ale to, co jsem uviděla, že vystupuje z auta, se mi vůbec nelíbilo…

Rare záběry, aneb Michael v Moskvě

28. června 2012 v 19:43 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Tak, některé záběry, především na začátku jsou opravdu jedinečné a neokoukané... a ty s dětmi se neokoukají NIKDY


28.kapitola

26. června 2012 v 16:30 ♥ Povídka - Hlas srdce

Nejen srdce žár

Stál jsem před doutnající stodolou a nevěřil vlastním očím, ohořelé trámy, stoh doutnající slámy, ještě jeden z hasičů proléval vodou...další lidé z mého personálu odváděli vystrašená zvířata, lamy a další, které, když ucítí kouř, je to pro ně neklamné znamení nebezpečí a povel k útěku… byli zmatené.

Na lidech bylo znát veliké vyčerpání, únava šok… Dokonce i propálené oblečení, potrhané košile…

"Jacku, jak… jak se to stalo…?" Jack byl zodpovědný štolba, zodpovídal, za chod všech zvěřinců. Vždycky každý večer prošel stáje, ohrady, aby se ujistil, že jsou všechna zvířata v pořádku a zabezpečená, že jim nic nehrozí…
"Michaeli, asi před hodinou mě vzbudil hluk ve stájích s koňmi, dělali velký povyk, k nim se přidávali další zvířata, běžel jsem ke stájím a viděl, že u žiraf, stoupá kouř ze stodoly se senem a slámou.. zavolal jsem Wayenovi a on zavolal hasiče, naštěstí přijeli velice brzy, stihl jsem otevřít vrata, tak, aby zvířata mohla ven… jednu žirafu i s mládětem se nepodařilo chytit, byla příliš vyděšená, bála se o své mládě, hned, jak se rozední, tak se po ní podívám…

"Díky Jacku, ale odpočiň si, pošlu někoho z ranní směny, která nastoupí, máš to u mě!"… celou dobu, byla Natali se mnou! Velice rychle se zorientovala v celé situaci, vzala lékárničku a ošetřovala drobná poranění, odřeniny a popáleniny… vnesla do toho zmatku řád a Wayen pořádek…

Jak se to jen mohlo stát?? Jak se mohla vznítit stodola? Nebo, že by to nebyla náhoda, ale zlý úmysl… napadalo mě toho spousta, ale snad se to co nevidět dozvím…

S Natali, jsme počkali, až všichni hasiči odjeli a když se celá situace uklidnila, vrátili se do domku pod sprchu, stejně ani jeden z nás nemohl spát.. zabalili jsme se do deky… seděli venku na lavičce a sledovali, jak slunce právě vstává a my viděli to nadělení při denním světle.

"Ahoj mami, Janet…" Nadšeně jsem vítal část své rodiny, byl jsem moc rád, že přijely…dá se říct, jako na zavolanou. Mamince neunikne nic, stačí jeden pohled a je v obraze…

"Synku, vypadáš unaveně, moc unaveně… spal jsi teď v poslední době vůbec?" .." Ale jistě mami, spím, jen tahle noc, spíš brzké ráno bylo velice rušno, měli jsme tu požár ve zvěřinci, ale naštěstí se včas podařilo všechno zachránit, nikdo nebyl zraněn.." … "No, bráško, vidím, že tu vedeš akční domácnost, nezůstal tady někde urostlý, svalnatý, sličný hasič, dala bych si říct!Usmívající se


Ale nikde nevidím Natali, kde jí schováváš, chci s ní promluvit, jste spolu, pokud se nepletu?" …Janet nic neuteče, její hlášky stojí za to, ale musel jsem jí nakázat, že zatím náš vztah tajíme, mamince to chci říct sám.

"Janet, najdeš ji v domku nebo někde poblíž, tak, jako vždycky..!" ani jsem nestačil doříct, byla už pryč… A já měl naši maminku jen pro sebe… stýskalo se mi po našich hovorech o všem možném, její laskavé srdce, životní moudrost, uměla naslouchat i promluvit v pravý čas, to jsem vždy obdivoval, ctil ji jako ženu, matku i osobnost, jen proto, že to s Josephem vydržela tak dlouho..

Zajímala se o to, co se tady v noci stalo a šli jsme obhlédnout znovu stáje, jestli je vše, jak má a také, zda už našli chybějící zvířata. Šla zavěšená do mého rámě, protože její chůze není plynulá, po obrně, co prodělala. Nešetřila chválou, jak Neverland vzkvétá od doby, co zde byla s Josephem, kdyby jen věděla, že nejen za to může Natali, že i ve mně vzklíčila a vykvetla láska.

Janet s Natali si vážně rozumějí, seděly v altánku a jejich smích se rozléhal široko daleko, doufám jen, že to nejsem já, komu se smějí..

Už tři roky...

25. června 2012 v 0:22 | Zuzy |  Michaelova výročí: úmrtí, narozeniny
Nemusím jistě říkat, jaký má pro nás význam datum 25.6…je to den, který se vepsal do našich srdcí, životů, změnil pohled na svět, nutí nás, abychom si srovnali hodnoty ve svém životě a rozlišovali to podstatné a také si toho vážili! Za to všechno, cos nám, Michaeli, dal a naučil, Ti děkujeme a čas odloučení v tom nehraje roli.
Zůstáváš stále s námi v našich srdcích - NAVŽDY! ♥












Pro mě navždy zůstáváš… :

A - jako anděl, kterým ses mi zdál
B - jako budoucnost, cos světu sliboval
C - jako cit, který jsi v srdci měl
D - jako dar, co dát jsi lidstvu chtěl
E - jako emblém lásky, co v srdci jsi skryl
F - jako fotka, jenž jsi nás oslovil
G - jako génius, co v lásce, hudbě se vyzná
H - jako hříchy, které si sám sobě přizná
Ch -jako chvíle, kdy něžnost jsi mohl znát
I - jako intimnost, co pro nás stále máš
J - jako jistota, když zrady se lekám
K - jako kouzlo, na které stále čekám
L - jako láska, co v našich srdcích je vyryta
M - jako mužnost, jež v Tobě je skryta
N - jako něha, tu láska si pro sebe žádá
O - jako oči, které znám a mám nadevšechno ráda
P - jako polibek, co sladce chutná
R - jako radost, která je nutná
Ř - jako řádky tónů, které jsi z lásky k nám psal
S - jako slzy, který každý z nás pro tebe vyplakal
Š - jako štěstí, co nezná čas
T - jako touha, která je a zůstává hluboko v nás
U - jako ústa, co jsou výzvou na líbání
V - jako víra v lásku a odevzdání
Z - jako zima na severním pólu
Ž - jako život, kterým jdeme stále spolu

S láskou Zuzy

DUCH

24. června 2012 v 17:10 | MARTA |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Milí čtenáři a čtenářky,

dovolte mi, abych i já vzpomněla třetí výročí tragického a smutného odchodu našeho milovaného Michaela do nebeského ráje...toto období je pro mě obzvlášť těžké…rána v srdci se mi od 25.6.2009 nezacelila, má láska k Michaelovi je stále silnější a silnější...bolest zůstává ve mně...slzy kanou, i když se snažím tomu zabránit...ale má láska k němu je silná...opravdová...upřímná...nekonečná...
Michael se stal překrásným duchem, který se s námi podělí o setkání s těmi, co měl na Zemi rád a přečteme si, jak se mu daří a s láskou se obrací na nás...Michaeli, miluji Tě celým svým srdcem...není krásnějšího citu, co jsi mi dal...předal jsi mi toho tolik...snažím se Ti vracet citem a láskou...můj den začíná s Tebou a končí mým pohlazením Tvé spanilé tváře...můj KRÁLI...děkuji, že chodíš do mých snů a já se mohu tak o Tebe podělit s ostatními...miluji Tě navždy...



27.kapitola

22. června 2012 v 5:27 ♥ Povídka - Hlas srdce

Akční probuzení

Celou tu dobu, co mě Michael nesl a líbal, jsem si připadala výjimečně, jako nějaká princezna... ani jsem nepostřehla, že to do domku bylo docela daleko a tudíž se Michael musel pronést!"
U dveří už naše těla hořela touhou…a polibky nabíraly na intenzitě, prohlubovaly se, pomalu jsem mu uvolnila kravatu… knoflíčky od košile…zatímco Michael prudce kopl do dveří a směřoval k mojí ložnici, kde mě pokládal na postel a chvatně rozepínal šaty! Jeho dech byl zastřen touhou, zrychlený, chroptěl do polibků…jeho ruce na mém těle vzbuzovaly žádost, chtít.. a dostat víc… chvěla jsem se vzrušením v jeho náručí, které prodlužoval se svým vlastním sebezapřením, jak jen to šlo….

"Miku, týráš mě, zbytečně dlouho, víš to ?" …nečekala jsem na jeho odpověď, rozhodla jsem vzít celou situaci pod kontrolu…převrátila jsem Michaela na lopatky a posadila se na něj obkročmo, zavrtěla jsem zadečkem v jeho klíně a přijala ho do svého roztouženého lůna, nejhlouběji, jak to jen šlo. Jeho ruce si pohrávaly s mými bradavkami, naše těla se nacházela v dokonalém souznění a spolupráci, až se na sebe zhroutila ve společně prožitém orgasmu..

Leželi jsme vedle sebe, zpocení, unavení, ale s úsměvem na rtech… Michael mi vtiskl do vlhkých vlasů polibek, pak další a další, kterými pokryl celý můj obličej… "Natali, miluji tě, jsi mojí součástí, nedokážu být bez tebe!" ...usínali jsme, byl to krásný pocit, ležet s rukama kolem pasu milovaného milujícího muže. Pohled na jeho šťastnou a spokojenou tvář mě naplňoval štěstím….
Nevím, jak dlouho jsme spali, ale právě svítalo, když se zvalo prudké zaklepání na dveře.. .

Procitla jsem jako první... Zdálo se mi něco nebo je to doopravdy… když se zabušení opakovalo, opatrně jsem se vymanila z objetí Michaela, který spokojeně spal… vzala na sebe župan a opatrně šla ke dveřím…" Kdo je..?"… zeptala jsem se polomrtvá strachy, ne z toho, kdo je za dveřmi, ale z toho, že se něco stalo, proč by někdo tak zoufale bušil…a navíc o nás dvou s Michaelem ví jen dva lidi… Janet, ale ta je momentálně daleko… a pak Wayen, který je Michaelův bodyguard...šéf jeho ochranky, ale především jeho opravdový a diskrétní přítel…
Pomalu jsem otevírala dveře a stál tam opravdu on…. "Wayene, děje se něco...? Vytřeštěně jsem se dívala do jeho ustarané tváře.

"Natali, já… velice se omlouvám, ale urgentně sháním Mika, napadlo mě, že jste spolu…vím, že jsou čtyři hodiny ráno, ale, je nutné, aby jste ho vzbudila… Michael si přál, aby byl o všem, co se děje v Neverlandu, okamžitě informován, když nastane nějaká změna, obzvlášť, není-li, zrovna příjemná… "

"Wayene, proboha, neděste mě, co se stalo, co se děje… mluvte, naháníte mi strach, ano… Michael spí, půjdu ho vzbudit…!" otočila jsem se, že se vrátím do ložnice, ale Michael už stál napůl oblečený a nakročený mezi dveřmi… v tom se z vysílačky ozval šramot a hlas udýchaného muže… "Máme to pod kontrolou!" … Wayen jen odpověděl, O.K… za chvíli jsem tam…i s Michaelem.. počkejte tam, sepíšeme protokol!"

Michael byl v tu ránu v bdělém stavu… "Wayene, tak dozvím se, co se děje, zní to zle…!" …"Miku, právě mi hlásil John, že se požár podařilo včas uhasit… "POŽÁR?!" podívali jsme se po sobě strachem…

"Požár?... Kde…?" mezitím, co Wayen nás seznamoval s celou situací, jsme se rychle oblékali.. " Ve zvěřinci." …Proboha… stalo se nějakému zvířeti něco?" .. "Ne, buď klidný, všechny žirafy jsou v pořádku a v bezpečí, naštěstí žádné ze zvířat, ani lidí, co požár dohašují … nikdo není zraněn…
Ale to už jsme se všichni tři rozběhli ke stájím… jen blikání hasičských vozů nám nahánělo hrůzu při pomyšlení, co všechno se mohlo stát!

P.S. v roce 1989 opravdu v Neverlandu požár u žiraf vypukl, ale byl včas uhašen a nic se jim nestalo !

OSTRÝ OBRAZ, DOBRÝ ZVUK...

21. června 2012 v 7:12 Videa, která stojí za to vidět! ♣
ČEKÁ NA VÁS SEXY KLUK ! Hlavní je dýchat, po bouřce to jde celem skvěle, trable letí do ... do pryč ! Smějící se

26.kapitola

19. června 2012 v 5:53 ♥ Povídka - Hlas srdce

Hlas srdce

"Natali, nezlob se, že jsem tě tak vystrašil! Já, no…občas si vyjdu v přestrojení, protože chci splynout s davem… a taky nemám jinou možnost, ale ve snu by mě ani nenapadlo, že mě zadrží… policie. ! Díky, žes přijela!" .. byli jsme na cestě na Neverland… a já celou cestu Natali vyprávěl celou příhodu, Wayen se tím bavil, až se za břicho popadal… a já.. já vlastně taky. Natali byla zprvu rozzlobená, ale pak se tomu zasmála spolu námi…

Celou tu dobu jsem držel Natali za ruku, musel jsem ji políbit, za to, co pro mě udělala…

Natali, až se vrátíme na Neverland, mám pro tebe překvapení… " Nenechala mě doříct… "Michaeli, myslím, že o překvapení si se právě postaral, ještě jsem se nestačila vzpamatovat, tak žádné překvapení, ano?!" řekla to takovým tónem, že jsem se tomu musel smát.

"Neboj se, není to nic, z čeho bys musela mít obavy… naopak… chci ti vynahradit ten šok… Víš, no, celá tahle komická situace vznikla právě, protože jsem chystal TO... překvapení…: Natali se na mě udiveně podívala… "Michaeli, komická?? Jsi cynik, víš, jak jsem se bála, že se ti něco stalo, když mě Wayen odvážel na policejní stanici, pak, když jsem uviděla cizího týpka, moc jsem se teda nebavila!".. kárala mě, jak malého, ale co na tom, byla rozkošná… růžolící od krásného láskyplného hněvu, jiskřičky jí šlehaly z očí, byly, jak rozbouřené studánky… "Natali, ááááuuu, tys mě štípla… !"

"Jo, štípla, to, aby tě přešel ten blaženej výraz ve tváři, je vidět, že se rád bavíš na něčí účet… na můj účet !" …

"No tak, už se na mě nezlob, večer ti to všechno vynahradím, ale vlastně… už bych ti mohl dát maličko ochutnat teď hned!" … moje ruka automaticky zajela do jejich vlasů, moje dlaň si přitáhla její tvář, co nejblíže té mé a moje po polibku prahnoucí rty dostaly to, po čem tolik toužily..

"Miku?!" … maličko se ode mě odtáhla, povytáhla významně jedno obočí.. "Hmmm!" … "Buď rád, že sis vydělal ty nemožný zuby… jinak jsi mě neobměkčil, ani do konce života!"

Večeře probíhala pod širým nebem… všude jsem nechal rozvěsit lampiony, svíčky, chtěl jsem, aby náš večer byl co nejvíc romantický… přesně takový jsem, přesně taková je Natali… Byla nádherná, vlasy vyčesané nahoru do drdolu sepnuté ozdobnými hřebínky, vynikla tak její přenádherná útlá šíje, dekolt zdobil jemný řetízek s kamínkem v klíční jamce…tmavě modré šaty obepínaly její pevnou postavu, její smyslné křivky…
"Natali, smím tě vyzvat k tanci?" … Pomalu jsem vstal, přišel k ní, podal jí ruku a pomohl jí vstát… "ale Miku, vždyť …vždyť nehraje žádná hudba…" pevně jsem si ji přitiskl na své tělo tak, abych cítil její teplo, vůni její kůže…začal jí broukat něžnou melodii, která mě napadá, když srdce promluví…melodie, která se ve mně odehrává pokaždé, když je mi Natali nablízku… Tančili jsme pod stmívající se oblohou… za světla plápolajících svící… Maličko jsem se od ní, ač nerad, odtáhl…sáhl jsem do kapsy a vyndal malou bílou krabičku se zlatým náramkem… chytl jsem ji za ruku… "Natali, dovol mi slíbené překvapení… pomalu jsem vyjmul náramek a připnul jí ho na zápěstí.. Sledovala každý můj pohyb, každé pohnutí v mé tváři…
"Miku, další překvapení už nebylo třeba, sama tahle večeře je úžasná…. Tohle místo… to, jak jsi ho připravil do nejmenšího detailu… Miku, děkuji ti, ale ten náramek tě přišel hodně draho...strašně jsi riskoval, byl jsi zatčen… a …" umlčel jsem jí… dal jsem jí prst na ústa…

"Natali, pššt… pro tebe cokoliv, ale ještě to není všechno…!" sehnul jsem se pod stolek, pod jejímž dlouhým ubrusem se skrývala kytice bílých růží..

"Že není…?Miku!" … "Máme vlastně takové výročí…Zítra to bude přesně sto dní, co jsi přišla na Neverland, klidně si je přepočítej… jejich přesně sto… za každý den, který jsi věnovala Neverlandu, MĚ! Miluji tě, Natali a moc si přeji, aby to tak zůstalo… udělám proto všechno, co umím a čeho jsem schopen! "
"Michaeli, já… dojal jsi mě… děkuji ti, miluji tě tak moc, že proto nemám žádná slova!" …. Naše rty žádná slova ani nepotřebovaly… vášeň, oheň touhy, kterým jsme byli oba spalováni, potřeboval uhasit…

Nepřestával jsem líbat svoji Natali, vzal jsem ji do náručí a odnášel do domku pro hosty, ve kterém už dávno hostem nebyla, spíš bych si přál, aby se mnou bydlela v hlavním domě, kterému by mohla říkat společně se mnou… doma.

25.kapitola

16. června 2012 v 9:06 ♥ Povídka - Hlas srdce

Zatčen

To odpoledne bez Mika se děsně vleklo… dodělala jsem ještě nějaké plánky… vysprchovala se a vzala s nudy nějakou knihu a snažila se číst… oči létaly po stránkách, ale myšlenky byly u Mika…

Když tu někdo zaklepal rázně na dveře, vymrštila jsem se a šla otevřít… byl to Wayen… co mi může jen chtít.. ?
"Natali, moc se omlouvám, jestli ruším, ale Michael mě požádal, abych vás přivezl s sebou…vezměte si, prosím, doklady, víte on…" .. vytřeštila jsem na něj oči… a jen se zataženým hrdlem zopakovala…Co on? Co se stalo?"
... "Natali, ne, nebojte se o něj, je v pořádku, v bezpečí, jen je za mřížemi!" .. "Cože je?" .. nějak mi nedocházely souvislosti.. "Byl zatčen, Natali! Požádal mě, abych mu přivezl nějaké věci a doklady a taky, někoho, kdo by jeho výpověď potvrdil…

Popadla jsem kabelku s doklady, zabouchla za sebou dveře a popoháněla Wayena vpřed…Ten byl kupodivu v klidu, prý..,"Ať si to chlapec užije, protože taková zkušenost je k nezaplacení… Nic moc mi nechtěl říct, jen, že zastavil u benzínky a pumpař na něj pro podezřelé chování zavolal policejní hlídku, že prej pro podezření z krádeže…a zdá se mi to nebo se usmívá..? Nebo, že by to byl fór a já byla jeho obětí ?

Když jsme zastavili před policejní služebnou, docházelo mi, že to vtip nejspíš nebude… Wayen mě lehce vzal za loket a vedl do jakési kanceláře. Za stolem seděl upocený vyšetřovatel s nečitelnou tváří, už jeho vzhled byl odpudivý…

"Dobrý den…já jsem Natali Gordonová…a bylo mi řečeno, že jste zatkli Michaela Jacksona, tak….tak jsem se přijela za něj zaručit, případně zaplatit nějakou škodu nebo tak něco… ?"Ten chlap byl děsný… "Hmm, tak pro Michaela Jacksona jste si přijela… slečno, slečno.. Gordonová…doplnila jsem ho… jo, takových by bylo…! To je ten slavný zpěvák, že jo..? Včera ho bylo plno všude, v televizi, v rádiu…snad dostal i nějakou cenu nebo co..?" Listoval v papírech… a já byla zmatená… podívala jsem se na Wayena.. který vyndával nějaké Michaelovy doklady…začala jsem být naštvaná, protože jsem absolutně nic nechápala…

"Tak, podívejte se, pane…. já jsem nepřišla diskutovat o tom, kdo je kdo.. a nebo, co kdo dostal… já si přijela pro zatčeného Michaela Jacksona…! Tak mi, prosím, řekněte, kde je, chci ho vidět!" To já taky madam a laskavě nezvyšujte na mě hlas…. Ano!?"… podíval se na mě těma leklýma rybíma očima… ! "Tak, aby bylo jasno, já mluvím celkem v klidu, poznáte, až začnu zvyšovat hlas… a nebo, víte co, pokud se se mnou odmítáte rozumně bavit, tak mě okamžitě zavolejte laskavě vašeho nadřízeného… !" Wayen jen souhlasně mrknul… asi to zabralo.

"Tedy, slečno Gordonová, máme tady jisté…. individuum, které o sobě tvrdí, že je Michael Jackson, ale ač nejsem jeho skalní fanoušek, poznal bych ho přece, ale věřte mi, že tenhle pán, se tam tomu vůbec nepodobá… nějaký blázen, co by jím chtěl být… a asi skončí na psychiatrii. Ale pokud si přejete, nechám ho předvést, abyste sama viděla, jak se věci mají.."

…Přivedli ho… tedy teď už jsem nerozuměla vůbec ničemu…přivedli člověka, s vysokým afrem, předkusem, ošuntělého…v tmavých brýlích…stál mezi dveřmi, jakoby vyrostl do země…a jen hlesl :

"Ahoj Natali… co… jak ví, jak se jmenuji?… vidím ho poprvé.. dívala jsem se nechápavě, jak na něj, tak na vyšetřovatele.. který se jen z mé reakce utvrdil v názoru, že je to nějaký pomatenec… "Ale to už nevydržel Wayen… "Ahoj Miku, rád tě vidím…"… Miku, řekl Miku?????? tomuhle… a podával mu nějaké věci…a zrcátko…s vysvětlením a prosbou vyšetřujícímu o shovívavost …nejdřív sundal brýle, pak odlepil pejzy, vyplivl zuby, rovnou vyšetřvateli na stůl.. … můj bože… a paruku… Michael… je to opravdu Michael…….!!!!! z toho jsem se posadila na… ale jo, řeknu to…na prdel!! Smějící se)

Pozn. Michael byl skutečně zatčen policií v roce 1989, když nakupoval v převleku u benzínové pumpy! Jen důvod, vážně neznám, že by mu došla čokoláda nebo kondomy?? Líbající

24.kapitola

13. června 2012 v 5:50 ♥ Povídka - Hlas srdce

Inkognito

Po obědě, ač děsně nerad, jsem se s Natali rozloučil.. tajně, jak si přála. Odešla do domku pro hosty a já se vrátil do pokoje… měl jsem v úmyslu dát si sprchu… ale sotva jsem dosedl na postel, vracely se mi vzpomínky na naše první milování…na překrásné ráno, kdy jsem se probudil po jejím boku.. naše škádlení, viděl jsem její rozesmátou tvář…cítil vůni jejího těla z polštářů… Prostě jen tak jsem tam seděl a nasmíval se duchem nepřítomný… tak, že jsem přeslechl i klepání na dveře…

"Michaeli… Miku, tak sakra chlape!!!" Probral jsem se, až mnou někdo zalomcoval… stejně nepřítomně s přiblblým výrazem, jsem muchlal polštář … "Co… co… je??" .. Byl to Wayen, který si sedl vedle mě a nevěřícně si mě prohlížel… a mával rukou před očima.. "Michaeli, je ti dobře…. ? Sakra, nevzal sis něco, jsi úplně mimo… !" Měl o mě asi vážně starost, prohlížel si mě a já se cítil, jak pod rentgenem…

"Wayene, nééé …je mi dobře, moc dobře… co dobře, je mi kráááásně…mám chuť létat…! …."Bože, to je zlý, Miku…. Lííítat, jo? Že tys zapomněl??... Na co jsem jako zapomněl..?"

Ještě včera, než jsme odjeli na to předávání cen, jsi říkal, že máš ještě nějakou schůzku s producenty…Copak si nevzpomínáš?" …. "Ale jo, vzpomínám, jen na ně nemám náladu po tom…co… !" …. "Miku, no, nekecej… ty ses s ní vyspal… !!! Wow, páni… !" … plácal mě po zádech a zubil se hůř, než Bubbles… a já rudnul … "Jak jsi to poznal… jak to víš..?" …

"Ale, no tak, moc dobře jsem vás dva včera pozoroval, víš, že mi nic neunikne…moc vám to s Natali spolu nejen slušelo, ale to mlaskání zezadu jsme slyšeli až s Johnem, takže, kdo myslíš, že stáhnul roletky? Hm…. ? Bylo tam tak dusno, že by se dalo krájet, až mě to vaše jiskření rušilo vysílačku.. " mrknul na mě… a jak na povel jsme se začali smát! Wayen je vážně přítel, diskrétní, spolehlivý… jediný !

"Wayene? Bude změna…zavolám, že schůzku ruším, ale místo toho bych se potřeboval dostat inkognito ven!" Moc dobře věděl, že inkognito znamená v převleku… jen protočil oči v sloup.. "Už zase??.. Víš, že to nemám rád.. no, ale O.K… tak dělej.. jdu to zařídit…nebo chceš radši…. letět?!" Usmívající se
Za necelou hodinku jsem byl připraven potají opustit Neverland, chtěl jsem koupit něco pěkného Natali… při pohledu do zrcadla jsem byl vážně spokojen i sám sebou…. A musel konstatovat, že by mě tahle Natali rozhodně nepoznala, afro.. knír, kotlety.. a zubní protéza, kterou by mi i bobr záviděl…odřený džíny…vytahaná košile, ošuntělá bunda.. basketbalového týmu…

Pro nákup jsem vybral jedno spolehlivé klenotnictví…. Vybral jsem jeden něžný zlatý náramek s bílými zirkony…Nic velkého, přesto se mi perfektně hodil k Natali…ještě navštívit květinářství, koupit bílé růže a jsem spokojen…Věděl jsem, že Wayen trpělivě čeká za rohem s výhledem na obchod…měl jsem trochu obavy, aby mě nikdo nepoznal, ale byl jsem tak zabrán do nákupů… že jsem na to přestal myslet. Když jsem si všiml, že mě někdo okukuje, ukazuje na mě prstem, rychle jsem zaplatil a vlezl do auta… Měl jsem přesně to, co jsem chtěl a potřeboval… rozjeli jsme se…

"Ty… Wayene…nemohl bys…támhle u té benzínové pumpy zastavit, prosím…..??" .. "Ale, Miku, půlhodinka a jsem doma…zapomněl jsi něco ??" " JO! Zapomněl! Vyčůrat se… !" … Viděl jsem v zrcátku, jak se pod knír směje a řehtá se, jak kůň… "Ty jsi hrozný, horší, jak malý dítě na výletě, příště si sebou vezmi plínky…tohle by mě stejně nikdo neuvěřil, kdybych mu tohle vyprávěl… "Ale nebudeš, že jo?!"… "Prosím tě, jdi už… a žádný blbosti, jasný nebo ti naliskám!"

Rychle jsem otevřel dveře auta… a vydal se k pumpě vykonat potřebu, ani nevíte, jak se mi ulevilo…( nebo možná víte) :-) … Když jsem opouštěl toalety, procházel jsem mezi regály a zaujaly mě přívěsky na klíče s Mickey Mausem, kačerem Donaldem….a hned vedle luxusní balení čokoládových bombónů..a bonboniér…které bych mohl vzít Natali.. a klíčenku pro sebe...a hele… o regál dál … kondomy…. Ne, ty nepotřebuju …ty nemám rád…! Bral jsem je nesměle do ruky,..ty klíčenky …) co myslíte zase..:-) okukoval další zboží, ruce i náruč se mi začaly plnit zbožím…ani jsem si neuvědomil, že tam stojím docela dlouho…Když se za mými zády ozvalo: "Stůjte, ruce nahoru…a pomalu se otočte a žádný skopičiny, mladej, jasný!!!"

Co ten Wayen, blbne, pomyslel jsem si… no co, chce hru, má ji mít… udělal jsem to, oč mě žádal.. klíčenky mi samým překvapením vypadly z rukou, nebyl to Wayen……….

Anděl Michael ♥

12. června 2012 v 19:55 Videa, která stojí za to vidět! ♣
NÁDHERNÉ VIDEO,MOUDRÁ A PROROCKÁ SLOVA NAŠEHO MICHAELA ! Zapněte si titulky... tlačítkem CC Mrkající


23.kapitola

10. června 2012 v 6:00 ♥ Povídka - Hlas srdce

Rozzlobený muž…

Zdálo se mi to, byl to sen..? Probouzela jsem se a pohled na spícího Michaela mě vyvedl z omylu… nebyl to sen, to, co prožívám, je skutečné. Včerejší večer, noc…to všechno se mi nezdálo…

Dívala jsem se do jeho spokojené tváře, když spal… jemně mu cukaly koutky do úsměvu… pramen vlasů měl přilepený přes obličej až ke krku… spokojeně oddechoval…. Podepřela jsem si rukou hlavu a dívala se…nemohla jsem se ubránit myšlenkám…rozum bojoval se srdcem…"Co bude s námi dál? Jak to vezme okolí? Jak Mikova rodina…má se to vůbec dozvědět…? Přece jen pracuji pro Michaela, neublíží mu to v kariéře, že si začal něco s obyčejnou architektkou…? Je přece na vrcholu své kariéry… je nejslavnějším mužem, zná ho celý svět.. a kdo jsem já…? Nedokázala jsem si sama sobě odpovědět… Hlas srdce byl silnější… stačil pohled na muže spícího vedle mě, kterého miluji, abych zahnala dotěrné myšlenky…

Opatrně jsem vzala konec Michaelových vlasů a pošimrala jsem ho s ním pod nosem… nejprve sebou jen lehce škubnul, pak začal šmudlat nos… když mě z ničehož nic prudce chytil za ruku..
"Natali, to je mi pěkné probuzení… polibek na dobré ráno by nebyl?"… "Miku, byl, jen ráno už bylo dávno… !"… dostal to, po čem toužil on i já… musela jsem se od něj odtáhnout… "Miku, musím jít… nechci, aby nás tady někdo našel takhle… !" .. Michael se na mě překvapeně podíval, věděla jsem přesně, co řekne…"Natali, kam bys chodila… ? Nechci, abys odešla, teď, ani nikdy jindy!"… chytil mě kolem boků a přitáhnul k sobě… jako by se bál, že okamžitě opustím jeho postel, pokoj, jeho..

"Michaeli, nemůžeme přece zůstat celý den v posteli…! Mám povinnosti, pro které jsem sem přišla.. a navíc…co když sem někdo…?!"… Zastavil mé otázky polibkem, dravým, živočišným, roztouženým… "Natali, nikam!" .. řekl autoritativně a pevně mě sevřel v náručí, přetočil se na záda a já ucítila tlak jeho těla na sobě … "Zapomínáš, že tě miluji nebo co? Tvoje povinnost je zůstat se mnou …!".. na bříšku jsem ucítila jeho lehkou erekci.. znovu si přivlastnil mé tělo… bylo těžké odolávat.
….
"Miku, pusť mě, už vážně musím.." "Natali, taky musím, ale slib mi, že odpoledne si spolu vyjdeme někam, něco už vymyslím, ale předem ti říkám, že každá minuta bez tebe bude věčnost… a představa, že nedostanu celé odpoledne jediný polibek, bude očistcem…" …. "Ale no tak, vydržíš to a když ne, tak… tak, řekni Bubblesovi, ten se líbá strašně rád.. ! Smějící se Ale společně najíst bychom se mohli… nevím, jak ty, ale já mám děsný hlad, tak honem, lenochu, vstávej nebo ti mám pomoct?".. začala jsem stahovat deku, kterou Mike vehementně bránil." …

"Tak, Bubbles se líbá rád, jo.?. No, to si s ním vyřídím.. s kýmkoliv, ale s tebou ne, Natali, to ti říkám s tebou NE!" .. kleknul si na posteli a výstražně a rozzlobeně zvednul prst, mezitím, co já sem škubla za deku a Mike zůstal v posteli, tak, jak ho Pánbůh stvořil.. a musím říct, že si dal sakramentsky záležet! Najednou nevěděl, kam dřív s rukama… hodila jsem košili, aby se oblékl… smutně se na ní díval a pak jen řekl :
"Natali… ? Nedáme si spolu ještě před obědem sprchu.. ?" … vytahoval významně obočí a mlsně se olízl..
"Tak, na to zapomeň, ani náhodou! Je mi jasný, jak by to skončilo a dělej… stejně budu Sofii podezřelá, že mám ty stejné věci, co včera a že jdu odtud a ne z domku pro hosty… To chceš, aby nás prokoukli tak brzy…? Podívala jsem se na něho a musela se smát… snažil se nasoukat do kalhot…. a přiskřípl si……… Smějící se tílko do zipu.. a motal se tam, jak vítr v bedně…! Košili zapnutou přes jeden knoflík… kde je ta jeho pověstná pečlivost, elegance?

Je jasné, že oběd v plánovaném čase nestihneme…

22.kapitola

7. června 2012 v 7:41 ♥ Povídka - Hlas srdce

Rytmus našich srdcí

Byl jsem omámen touto nádhernou ženou, krásnou uvnitř i zvenku, kterou držím ve svém náručí a pohybuji se v rytmu hudby… a nejde o tu hudbu, která se line z reproduktorů, ale rytmus našich srdcí, těl, která splývají v jedno… Snad poprvé, co vnímám hudbu jinak, intenzivněji… ne sluchem, ale spíše tělesnými potřebami, které ve mně vyvolává právě ona…
Nechal jsem se unést jejími ladnými křivkami, atmosféra dostávala erotický náboj…naše rty se znovu spojily v dlouhém dravém polibku. Pomalu jsem sundal Natali její šál, kterým jsem si jí k sobě přitáhnul…pohladil jsem její vlnící se boky, líbal jsem její šíji a poddával se jejím dotekům, cítil jsem, jak mi hladí záda a pomalu sundává sako, kravatu…chvatně, nedočkavě, rozepíná knoflíčky košile…rozepnul jsem zip na jejích šatech a obnažil její rameno a ochutnával vůni její kůže, kousek po kousku jsem rozbaloval její soukromí..

Po té, když její šaty sklouzly po jejím hedvábném těle dolů, jsem ji vzal do náruče a odnesl na postel. Byla nádherná v tom něžném krajkovém prádle..hladil jsem ji od tváře až po boky a jen tak bezostyšně si jí prohlížel… Nechtěl jsem nic uspěchat, chtěl jsem jí dát prostor pro to, kdyby si chtěla rozmyslet to, jestli se mnou stráví noc, spojí nejen těla, ale jak pevně doufám i svůj život..

"Jsi nádherná, Natali!" …políbil jsem ji, chvěla se, její tělo žadonilo o to být milováno, stejně, jak to moje… přitiskla se ke mně.. a její ruce zajely nebezpečně nízko!

"Michaeli, to není fér…já jsem skoro nahá a ty máš stále na sobě tolik oblečení, triko a kalhoty.. a ty tvoje všudypřítomné přezky mě pěkně tlačí do stehen.... máš je snad úplně všude.. .jsi jak nedobytný trezor.. :-) To se musí napravit!"…hbitými prsty rozepínala moje kalhoty…

"Ouu, Natali, jsi si jistá.. .ohhh, že… že, jsou to přezky, co tě tlačí..?" Nemohl jsem skoro dýchat..když její ruce stáhly mé kalhoty i s boxerkami dolů… jen vášeň a touha po naplnění naší lásky mi pomohla překonat stud…
Líbali jsme se, vzdychali do polibků… oba nás spalovala neuhasitelná touha po splynutí… přerývaně jsem dýchal, mé vzrušení bylo téměř na samém vrcholu...

Cítil jsem chvějící se Nataliino tělo pod sebou, byla tak blízko, že by se mezi nás už nic nevešlo, hroty jejich ňader se bořily do mého hrudníku. Rozevřela svůj klín a pozvala mě dál… Její ruce putovaly po mých zádech, hýždích, každý její dotyk ve mně vyvolával smyslnost a zároveň byl výzvou na prohloubení našeho tance lásky, ve kterém jsme spolu dokonale splynuli.

V okamžiku, kdy Natali zaťala prsty do mých zad, kdy vykřikla moje jméno, vydechl jsem slastí. Ano, přesně tohle potřebuji slyšet…z jejích úst, naskakovala mi husí kůže, těla nás obou se chvěla.. při vyslovení jména toho druhého a nad právě prožitým orgasmem…Natali mě líbala na krku.. a já chtěl ještě chvilku zůstat v tom milostném opojení…
Leželi jsem vedle sebe, unaveni… jak prosté a samozřejmé je říci : "Miluji tě!" když jsem o tom bytostně přesvědčen..když lásku mohu prožít do samé podstaty, když mohu lásku dát…

"Natali, miluji tě… a nikdy nic se na tom nezmění!"…. Políbil jsem vrnící Natali do vlasů… a slyšel jen to, co si srdce přeje slyšet a nejen v této chvíli… "Miluji tě, Michaeli, z hloubi svého srdce tě miluji!"

Schouleni jeden k druhému a s blaženým úsměvem na tváři a s únavou jsme usínali…a já si v duchu plánoval, těšil se, co přinese další den po boku své milované Natali…

21.kapitola

3. června 2012 v 17:08 ♥ Povídka - Hlas srdce
Broučkové moji, musím se vám předem omluvit, pokud budu mít v následujích dnech výpadky v komentování, nebo návštěvě vašich blogů. ( já to pak všechno doženu)
Od zítřka u nás vypukme malování a menší rekonstrukce, která si bohužel vyžádá odpojení od internetu, ale v rámci možností budu chodit na "tajnačku" v práci. :-) Držte mi pěsti, ať to tady doma nemám rozrochaný, víc než je nezbytné. Dílky povídky mám pro vás nachystané, tak trpět nebudete. Opatrujte se mi tu, mám vás ráda! Vaše Zuzy

Naše srdce promluvila

Dívala jsem se zpříma do jeho očí, cítila jsem stisk jeho ruky, jak zesílil, jak je nervózní, avšak pevný v hlase. Dokázaly by je jeho oči lhát ?

Pohladila jsem ho po tváři, která byla napjatá nad tím, co odpovím…zavřel oči, já cítila jeho napětí, zrychlený dech, se kterým podával mé ruce, která lehce klouzala po jeho tváři.

"Michaeli, mé srdce ti vstříc už dávno vyšlo, protože tomu se poroučet nedá a já jsem na tom dost stejně, jako ty! Láska se nedá naplánovat, prostě přijde, někdy i nečekaně vtrhne do života, jako v mém případě…Víš, bránila jsem se zamilovat, bojím se zklamání, bolesti a taky… zamilovat do nejslavnějšího muže na světě, ale já… já se zamilovala jen do Michaela, který má citlivé, něžné srdce. Z pouhé lidské náklonnosti k tobě, přes přátelství se můj cit k tobě pomalu měnil a změnil v lásku a to všechno, co bylo před tím, dál přetrvává. Taky tě miluji… !"

Když jsem dořekla, pomalu otevřel oči a já se v nich utápěla, měla jsem dojem, že skrze ně vidím dál.. do srdce muže, kterého miluji i přesto, že se bojím šrámů, které občas láska zanechá… Oči nás obou se leskly… od dojetí, náhlého vyznání… vzrušení.
Naše rty se našly, nebylo třeba další slov. Přivlastnil si je se samozřejmou naléhavostí, žádostivostí…
Ani jsem nepostřehla, že auto, do kterého jsme nastoupili, stojí před branou Neverlandu… pootevřela jsem oči a zjistila, že po celý čas byly rolety, které oddělují prostor od řidiče, staženy diskrétně dolů…
Pomohl mi vystoupit, nabídnul své rámě, do kterého jsem se zavěsila… a pomalu směřovaly naše kroky do domu, do mého pokoje… Stáli jsme ruku v ruce před dveřmi a ani jeden z nás nechtěl odejít. Tiskli jsme se k sobě, opřeni o sebe čelem a dívali se jeden druhému do očí…

"Natali, děkuji ti za dnešní večer, za společnost…žádná z cen, které jsem získal, se nevyrovná tomu, co jsem našel v tobě! Lásku, přátelství a porozumění." Přitáhl si mě na sebe a já znova okusila nektar, po kterém chutnaly jeho ústa… Cítila jsem, jak mi při polibku hladí krk, až ke klíční kosti…nechtěla jsem, aby přestával…přesto, že jeho dotek na mé kůži vyvolával chvění…

"Miku, to já děkuji tobě, že jsi mě sebou vzal, byl to nezapomenutelný večer, po tvém boku!" … podíval se na mě a v očích mu hořely plamínky žádostivosti…
"Natali, pokud budeš chtít, večer nemusí končit… ?"
Ne, nechtěla jsem, toužila jsem jen po tom… být s ním…v jeho náručí...
"Michaeli, ne, to opravdu nechci ... ještě ne!"

..Vzal mě mlčky za ruku a otevřel dveře svého pokoje… Nadýchla jsem se a cítila intenzivní vůni jeho parfému, která byla umocněna jeho tělesným teplem a dokonale splynula s jeho tělem, ba přímo vycházela z něho..
Na toaletním stolku bylo připraveno šampaňské, jahody…

"Natali, doufal jsem, přál jsem si, oslavit dnešní večer s tebou…jsem moc rád, že jsi tady se mnou…" Zručně otevřel šampaňské, které nalil do skleniček, do které před tím vložil jahodu…přiťukli jsme si, políbili se a Michael pustil krásnou něžnou hudbu a vyzval k tanci…
Naše těla se tiskla k sobě v pomalém rytmu písně..

20.kapitola

1. června 2012 v 5:57 ♥ Povídka - Hlas srdce

Eddie a ceny, po boku Natali dobře je mi !


Byl jsem rád na jednu stranu, že celá akce končí, i když Eddieho jsem viděl moc rád… je moje krevní skupina… odcházeli jsme mezi posledními… Natali byla okouzlující, neunikly mi pohledy, které se na nás upírají jako pár… a já si tak moc přál, možná proto, jsem propletl svoje prsty s jejími a byl rád, že neodmítla.

Když jsem jí sledoval s Janet, jak se stále chichotají, když si jdou přepudrovat na toaletu nos… a jak mlsně za nimi Eddie kouká, co se týká Janet, mi to ani trochu nevadí, ale Natali? Vadí, hodně mi to vadí a vím zcela bezpečně, proč? Ano, zamiloval jsem se, bránil jsem se tomu, ale lze se ubránit lásce? Postavit ve svém srdci proti ní hráz?

Pomalu jsem vedl Natali k autu, naše ruce byly stále spolu a já jí pomohl nastoupit, pohodlně se uvelebil vedle ní… naše stehna se lehce dotýkala a já cítil větší vzrušení, než kdykoliv před tím v její blízkosti. Když se Wayen usadil hned vedle řidiče a my se rozjeli na Neverland, neodpustil jsem se zeptat:
"Natali, tak, jak ses bavila, pokud vůbec?" ..podíval jsem se jí do očí, jako bych chtěl v předstihu, než odpoví, vyčíst její odpověď..

"Miku, jestli jsem se bavila??? Bože… bylo to úžasné, jsem tak nabitá energií, ještě nikdy jsem nic tak velkolepého a úžasného nezažila!" Oči se jí rozšířily, jiskřičky nadšení přímo sršely v jeden ohňostroj..
"Natali, tak, to jsem moc rád, opravdu mě to moc těší, pokud sis večer užila. Zdá se, že Edie z tebe byl nadšený víc, než bych mu mohl tolerovat!" … "ale Miku, no tak, byl zábavný … a když náhodou ne, tak jsme ho s Janet doplnily, škoda, žes nás neslyšel…nebo, možná i dobře, jinak by ses za nás obě styděl.. !" .. smála se… a já s ní..

"Ale víš, co bylo na celém večeru nejúžasnější… ?"… "No, tak to netuším, co tě zaujalo, pokud mi to prozradíš… budu rád.. ?"

"Miku, vím, že to slýcháš asi milionkrát, ale musím to říct… Nejúžasnější jsi byl TY! To, jak na tebe lidé reagují, vstávají ze svých míst a aplaus neutichá, má to sílu, energii, která tě nabije na dlouho, opravdu hodně dlouho… byl to zážitek, podlehla jsem naprosto ve všem!..... a tleskala ti, jak o život… !" … nechal jsem jí mluvit, vypovídat...unášel jsem se její radostí a ano, přiznávám, mužskou ješitností, která mi v tuto chvíli dělala dobře… protože ji slyším z jejích úst…

"Natali, jen mě nepřechval, jinak se mnou žádný nevydrží, ani já sám se sebou!"… ale Natali nebyla k zastavení…
" Michaeli, já…. bože, vždyť já… ti tleskala, jak o život, až jsem měla strach, aby mi nevyskočilo samým nadšením a potleskem prso ze šatů a neudělala ti ostudu!" … to už jsem vážně nevydržel a propukl v smích, při představě, že by… no nic, už zase rudnu.. a nejsem sám, kdo je tady rudý, jak rak.. Natali si v zápětí uvědomila, co v záchvatu nadšení a upřímnosti na sebe prozradila..

… "Ou, promiň, jsem asi hodně upřímná, že jo? Ale já jen, že to bylo skvělé…"… "Natali, mě upřímnost nevadí, vítám ji, možná, právě protože se s ní setkávám tak málo… Dovolíš mi taky … být k tobě upřímný?"…Cítil jsem akutní potřebu ji políbit, nemohl jsem snést pomyšlení, že v Neverlandu vystoupíme a každý si půjde po svém…moje srdce chtělo promluvit, to jen ústům to dělalo problémy.. je zvláštní, co potřebuje odvahu… a tu jsem si teď dodával. Přikývla hlavou a pohledem mě vyzvala, abych jí řekl, že:
"Natali, já…musím se ti s něčím svěřit, už to nemůžu a nechci v sobě dusit, protože to, co k tobě cítím, potřebuje vyjít ven z mého srdce, jen ty rozhodneš, jestli to tvoje půjde tomu mému vstříc. Natali, zamiloval jsem se do tebe, přitahuješ mě jako žena i jak člověk, stýská se mi, když vím, že s tebou nemůžu být… a naopak prožívám neskonalé štěstí, když jsem s tebou, tak jako právě teď… Miluji tě, Natali!"

Bylo těžké říci tahle slova nahlas, milované bytosti do očí…cítil jsem, jako by láska tryskala z mého nitra jako gejzír štěstí. Tak láska ve mně uhasila mou nesmělost a zdrženlivost…Moc jsem se bál, co mi odpoví, bál jsem se odmítnutí, co když existuje někdo, komu patří její srdce…