50. kapitola

30. srpna 2012 v 5:15 |  ♥ Povídka - Hlas srdce

Vzpomínky, co pálí, jako plamínky a budoucnost, co hřeje…

Tak, další díleček, ale je trochu kratší, protože bych z toho měla megakapitolu, rozdělila jsem ji na dvě…;-)

Můj čas se pomaličku naplňoval…tašku do porodnice jsem měla zabalenou už aspoň dva týdny… poslední kontrola a sono ukázalo, že miminko se chystá na svět. Co ho jen asi čeká?

S pomocí matky nemohu počítat, prostě snažila jsem se s ní vyjít po dobrém, ale narazila jsem, jako mnohokrát před tím! Ani fakt, že bude babičkou, jí nijak nezlomil…jen další kázání, předsudky...a…odsouzení, že k dítěti nemám otce… Jako kdybych já toho svého znala, bývala bych vděčná i za každou milosrdnou lež… když na školních besídkách tatínkové a maminky čekali na své děti, aby je objali a pochválili…a řekli, že jsou na ně pyšné. Jen já jsem tam stála a mnohdy marně vyhlížela svoji mámu…Ostatní děti se tlačily, aby mohly být u svých rodičů co nejdřív, div mě nepovalily a já…stála a dívala se ke dveřím i tehdy, když byli téměř všichni pryč. Až ruka mojí milované učitelky mě vzala a já vnímala její horkou pevnou dlaň, jako jistý bod ve svém životě. To ona mi jistým způsobem nahrazovala mámu, třeba jen tím, že mě vzala na šálek kakaa a zákusek do cukrárny za odměnu, za to, že jsem svoji roli ve školním představení zvládla, to ona mě chválila za to, jak jsem šikovná, jak jsem se snažila…To ona měla být moje máma! Tehdy jsem se zařekla, až já budu mít miminko, budu jako paní učitelka, budu své dítě milovat a chválit!

Vzpomínky, co se stále vrací, aniž bych o ně stála, byly zasunuté kdesi hluboko uvnitř mě a nyní se vynořily jako přízrak rány, které znovu ožívají, krvácí! Byla jsem emočně a vlivem hormonů úplně na dně…

Ten telefonát s ní mě natolik rozrušil, že se v podbřišku ozvala prudká bolest, která na okamžik odezněla a pak se vracela v pravidelných intervalech…Nebylo na co čekat, vytočila jsem číslo taxi, vzala tašku a odjela do porodnice. Tak zoufale jsem chtěla někomu zavolat, mít u sebe… Ale musela jsem zase všechno, jako tolikrát před tím, zvládnout sama. Útěchou mi bylo, že já a mé dítě, které se hlásí na svět, budeme spolu, budu mít nový smysl života…budu mít koho milovat!

Cestu na sál jsem téměř nevnímala, stejně jako bolest, vše bylo tak rychlé…Vnímala jsem jen pokyny porodní asistentky: "Maminko, zatlačte, pořádně a naposled…!" …a pak jen drobné plácnutí a pláč, ten nejkrásnější pláč na světě! Pláč mého dítěte…syna!
"Tak, maminko, je to krásný, zdravý chlapeček, jakpak mu budeme říkat?" … položila ten malý chvějící se, plačící uzlíček na má prsa…A já viděla ten zázrak, který mi Bůh poslal, aby mě odměnil, za všechno, čím vším jsem si doteď prošla. Byla jsem nevýslovně šťastná, měl tolik černých vlásků, přesně takové, jaké má jeho otec… malinké ručičky sevřené v pěst, přesně, jako má Michael, když se zlobí… Proudy slz štěstí tekly po mé tváři, prolila jsem jich tolik, ale tyhle byly ty nejkrásnější, snad ani nebyly slané.
Vzali mi ho, aby ho zvážili a změřili…zatímco jiná sestřička, která mě celou dobu otírala čelo, držela za ruku, mě znovu vlídně vyzvala při doplňování údajů do karty…

"Jaké bude mít jméno tenhle malý fešák?"…měla jsem vybrané jméno dávno před tím, než se narodil…měl to být Alec, ale ze rtů jako odpověď mi vyšlo:

"Princ Michael".
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | Web | 30. srpna 2012 v 7:12 | Reagovat

Ach tak náše maličké princátko už je na světě. Ale sakra tohle to má být nejšťastnější období Natalinina života. Po boku má být Princův otec a né za ruku držet zdravotní sestra. Vzpomínky na Naalininu matku jsou hrozně smutné. Celkově mi tahle kapitolka vhání slztičky, ale alespoň na konci to jsou slzy štěstí :-) Uvidíme, jak nám tohle bude dále pokračovat :-)

2 Laneey Laneey | Web | 30. srpna 2012 v 9:16 | Reagovat

to s její maminkou je moc smutné :-| to že bude babičkou jí mělo zahrnout pýchou..Natali je na všechno sama :-( proč tomu Mikovi sakra nezavolala ?? Já vím že jí to bolí ale stejně...v takovou chvíli nikdo nechce být sám :-| ( no mám co říkat co ? moje Kate na tom byla stejně.. :-? ) ...náš Princ Michael je na světě , zdravý .. :-) Monička má pravdu čelo jí měl otírat Mike, ne sestra...joj až se to dozví, zlomí ho to ...najednu stranu bude šťastný že má syna a na druhou se bude zlobit že mu to zatajila.. :-x

3 Viky Viky | Web | 30. srpna 2012 v 12:06 | Reagovat

Jéééé prišiel nám Princ :-) ale aj tak je to pochmúrne :-( Mal tam byť pekne Michael a nie žiadna asistentka :-? Ale čo na toto povie Mike? Musí sa to dozvedieť, som zvedavá ako bude reagovať až to jedného pekného dňa praskne..snáď sa toto ich trápenie skoro skončí a malé princátko ich dá dohromady :-)

4 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 30. srpna 2012 v 12:25 | Reagovat

Princ Michael je na světě! Jaká krása.. Až se to Michael dozví, bude šťastný!!! Ale jsem zvědavá na jeho reakci.. Snad se nebude moc hněvat, když mu vlastně Natali lhala.. 8-O ... Ne, to bude dobrééé!!!! ♥

5 Mandy Mandy | Web | 30. srpna 2012 v 12:32 | Reagovat

Á, v pět ráno se tu objevila další kapitolka, jsem moc ráda :) Natali, to je krásné, paní učitelka má u mě velkou poklonu :) no a neboj, Mike už chvátá :D :) no Zuzy, je statečná, že si i sama dojede do nemocnice, takhle si to sama zařídí :) a je dobře, že se porod netáhl nějak dlouho, alespoň bylo méně bolesti :) a chlapeček, no úžasné! :) a úžasné jméno nakonec :-) Tak Miku, honem za Natali a Princem, ať už jste rodinka...:-)

6 hanylen hanylen | 30. srpna 2012 v 21:08 | Reagovat

Smutné, že Natali nemá žádnou oporu. Musí být moc silná aby to všechno zvládla. Ještě že měla tak báječnou učitelku, která ji dala to. co se jí doma nedostávalo. A malý Princ už spatřil světlo světa! Jsem zvědavá, jak se to Michael doví.

7 janikoz janikoz | 31. srpna 2012 v 18:26 | Reagovat

Krásná kapitola i když ze začátku to tak vůbec nevypadalo :-( To je teda Natali dost odvážná, sama se dopravit do porodnice a sama odrodit, doufám, že až Michael svýho syna uvidí bude štěstím bez sebe a určitě to všechno Natali odpustí a budou mít svatbu, ale nevím, kolik ta povídka bude mít dílů, ale doufám, že je dlouho nebudeš trápit Zuzy ;-)

8 Zuzy Zuzy | Web | 31. srpna 2012 v 19:01 | Reagovat

[7]: Jani, ještě zbývá rovných 20 dílů..ale neb, trápení nebude ve všech!:-)

9 Zuzanka Zuzanka | Web | 1. září 2012 v 15:59 | Reagovat

Mimi je na světě. Krásný silný chlapeček přesně po tatínkovy. Doufám, že Mike Natalí brzo najde a se svým synem se setká. Zaslouží si to. I když to pro něj bude určitě velká rána a bude hodně hodně moc naštvaný a zmatený... :-( Začátek mě dojal. S Natali se život prostě nemazlý :-( ... Božínku, mě došly kapitoly. O_O Nemám co číst. :-x Honem piš dál. ;-) Těším se na další, snad veselejší, dílky. :-P

10 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 24. září 2014 v 11:13 | Reagovat

To si dělá srandu proč Mika nezavolal vždyť ho připravuje o ty nejlepší chvilky chjo Natali,Natali ty si fakt takový beran vžyť bys nemusela být na všechno sama sakra :-( takové chvíle už se nedají vrátit zpět a budeš toho jednou litovat že si Mika o ně připravila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama