Únor 2013

28.kapitola

27. února 2013 v 7:11 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Hygiena půl zdraví… s Michalem celé ! ;-)

Michael volal každý večer! Alex poznala z jeho hlasu únavu z nevyspání, vyčerpání a především veliké starosti a touhu být na svém milovaném ranči, doma se svými dětmi! Snažila se mu dodávat optimismu, i když ho sama postrádala. Byl pryč už víc, jak měsíc, scházela jí jeho objímající náruč, vše dokola bez něj na ni opět padalo, vracely se zlé sny, vzpomínky… zašla na hřbitov s velkou kyticí bílých růží… a vyplakala spoustu slz. Už jen ta možnost, slyšet po telefonu jeho hlas, jí pomáhala…cítila to pouto, které je spojovalo, potřebují se navzájem, aby zvládli své životy a každý z nich potom ten svůj.

Vyprávěla mu o dětech, které přijely do Neverlandu z mateřských školek na prohlídku Zoo, líčila mu, jak se bály jeho hadů a jak pištěly, když si ho směly vzít do ruky nebo když párek mývalů prohnal jejich učitelku, která pištěla víc, jak ty děti! Usmívající se Smál se do telefonu, na okamžik zapomněl na všechny ty podrazy ze strany Sony, všech hyen, které se slétali, ale on jim ještě ukáže!

"Alex, miluji tě! Každý den vstávám s myšlenkou na tebe, nemohu se dočkat večera, kdy uslyším tvůj hlas, kéž bych směl právě teď držet tě v náručí!" ...Slyšela jeho povzdechnutí ve sluchátku.. "Michaeli, těším se, až se vrátíš, abych ti mohla říci to samé …Miluji tě!"

Uteklo pár dní, Alex se snažila zaměstnat svoji mysl i ruce prací. Pomáhala, kde bylo třeba, ať to byla Martha v kuchyni nebo pokojské s úklidem pokojů…Volný čas věnovala dlouhým procházkám po Neverlandu. Chybělo jí psaní, avšak ne noviny! Pohrávala si s myšlenkou začít něco sepisovat o tomto úžasném místě v drsném světě...

Dnes se zatoulala na své procházce, dál, než kdy jindy…byl začátek března, ale vzduch voněl jarem… užívala si tu vůni probouzející země...Vrátila se unavená, ztratila pojem o čase, blížil se večer. Ztěžka usedla na postel, scházela ze sebe svršky, oblékla župan a toužila po horké sprše a spánku.

Horká voda jí stékala po vlasech a šíji, nastavovala jim každičký kousek svého těla. Cítila její blahodárné účinky, kdy se rozpouští únava na těle. Sáhla po levandulovém mýdle… do houby nanesla část mýdla a vytvořila hustou pěnu, kterou pokryla svoji pokožku...

"Smím ti umýt záda??"…ozval se za ní z čista jasna Michaelův hlas. Lekla se, nebyl čas na sebe hodit aspoň ručník, ještě nikdy jí neviděl takhle ve světle. Když se na něj podívala, byl svlečený, těkala očima po jeho nádherném a vypracovaném těle a dalo jí práci udržet své oči nahoře v úrovni jeho očí...

"Michaeli??? Vyděsils mě! Co tu děláš??" …"Nemohl jsem to bez tebe déle vydržet!"… jejich nahá těla se k sobě přitiskla, klouzala po sobě díky voňavým mydlinkám, ústa se spojila v dravém polibku…"Michaeli, neslyšela jsem tě přijít. Jak …dlouho… jsi tady?" namáhavě a zadýchaně ze sebe soukala slůvko po slůvku...

"Alex, dlouho ne, když jsem vešel do tvého pokoje, viděl tvoje oblečení, slyšel téct vodu, dostal jsem na tebe strašnou chuť, pozoroval jsem tě pod tekoucí vodou a záviděl jí kontakt s tvým tělem, jsi nádherná!" ... na okamžik oddálil svá ústa, aby se mohl kochat pohledem. Přejel jí bříšky prstů po její klíční kosti až k ňadrům, která zatoužil ochutnat, pod každým jeho dotekem cítila , jak jí tvrdnou…voda, která na jejich těla dopadala, jemně dráždila jejich smysly a umocňovala vzrušení, které začalo narůstat na obou stranách...

"Taky nejsi k zahození!" Přejela mu rukou po hýždi, až ke stehnu, když se k ní znovu přitiskl, bylo jasné, že to bez sebe dlouho nevydrží. Objal ji v pase a přitiskl ke stěně sprchy, vysadil jí na sebe, omotala mu svoje nohy kolem pasu a navedla ho do svého klína, byl touhou připravený. Vstoupil do ní žhavě, zasténala a chytila se ho kolem krku. Jeho pohyby zrychlovaly, stejně jako jejich dech se utápěl v hlubokých polibcích, sténání, které se mísilo se zvukem vody přeťal až její milostný výkřik a po něm ten zakrátko ten jeho...tep jejich srdcí se zvolna uklidňoval. Zastavil vodu, omotal kolem sebe ručník, stejně tak, jako ona osušku, vzal ji do náručí a odnášel vedle do pokoje, kde ji položil na postel. Nakláněl se nad ní a líbal jí něžně, vdechoval vůni ženy, ve které našel to, co postrádal a co mu bytostně chybělo.

Potřeboval ji, chtěl si vynahradit dny a týdny odloučení, vzrušení, vášeň a stále trvající touha pomalu z jeho těla odplavovala stres, únavu, kterou v minulých týdnech prožil. Cítila jeho nezkrotnost, touhu pokračovat v tom, co začalo ve sprše.
"Chyběl jsi mi!" pohladila jeho tvář, kterou pokrývalo mírné strniště… dívala se do jeho očí, vnímala dech jeho úst na své tváři, zajela mu rukou do mokrých vlasů...vytušil náhlý smutek v jejích očí.. " Alex ? Stalo se něco? Nějak jsi zvážněla…?" řekl starostlivě a pohladil ji po tváři. "Ne, Michaeli, nestalo se nic, jen…. Asi bych ti měla o sobě něco říct, vlastně o mě nic nevíš...a přitom.. " Vytušil její bolest, tíhu, kterou nosí v sobě od začátku, rozhodně nechtěl, aby byla znovu smutná, ne teď v tuto chvíli. Položil jí prst na ústa...

"Pššt, Alex, jestli nechceš, neříkej mi nic! Na mém vztahu k tobě se tak, jako tak, nic nezmění! Budu tě milovat pořád stejně, znám tu nejbáječnější ženu, po které toužím a kterou miluji!"…

Jak ve zpomaleném filmu jí rozmotal osušku, kterou měla omotanou kolem prsou a která se právě teď dmula další vlnou vzrušení. Toužil je znovu laskat, toužil znovu zažít reakci svého těla na to její… Když ucítil na zadku její ruce, které se začaly dobývat na jeho rozkrok ve snaze uvolnit ručník kolem jeho pasu, vklouzly pod něj a začaly dráždit jeho mužství, přerývaně dýchal a když ucítil její dech a horké rty, které ho smyslně hýčkají jeho nejintimnější část mužství, roztřásl se jako osika... "Alex, miláčku, to je...úžasné, ale, takhle by to nešlo, nevydržím to dlouho… přitáhl si jí blíž k sobě… překulil si jí s takovou vervou pod sebe. Jejich prsty se propletly za její hlavou, zatímco on rozehrál divoký tanec lásky. Pohltila ho její vlhkost, reagoval na každý pohyb prudce a divoce.

Svaly na zádech i hýždích se mu napínaly, nořil se do jejího těla, pohyboval se v ní tak divoce, jak ona sama ho vybízela, byla jako tětiva luku prohnutá pod jeho vášní, polibky, kterými pokrýval její ňadra, hrudník... křečovitě zaryla do pokrývky svoje prsty i svoji hlavu zvrácenou dozadu.. a vykřikla a roztřásla se v návalu orgasmu, kdy její tělo hořelo. Cítila, jak jeho napjaté svaly povolily, zatímco on se třásl, jako před chvílí ona, cítila jeho horkost uvnitř sebe. Hladila ho potem zvlhlým na zádech, kdy na krku se krůpěje potu pojily v malé provázky...

Leželi vedle sebe unavení, ale šťastní… když ji Michael objal, políbil na spánek a přikryl lehkou dekou… pobaveně se na ni podíval, byla růžolící, leskla se potem…
"Alex, miláčku… asi jsme roztrhali prostěradlo…!" Smějící se

27.kapitola

24. února 2013 v 5:55 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Hádka!

"Paní Lewisová, tam nesmíte!!" pištěl uječený hlas jakési ženštiny, která byla stejně tak "sympatická", jako její hlas..."A vy jste kdo, že znáte mé jméno?!"...řekla podrážděně Alex…která byla rozjetá, jak parní lokomotiva, která se řítí na Mattovu kancelář... "Já jsem Judith, nová sekretářka!" řekla hrdě a pohodila hlavou...

"Hele, Judith, tak mi nezavazejte a nezdržujte mě, nejdu za vámi, ale za Mattem!"…. "Ale tam nesmíte, má právě poradu se šéfredaktory, nesmí ho nikdo rušit!" vypískla a podíval se do diáře...asi neschopná si něco zapamatovat… pomyslela si Alex a protočila oči v sloup. "Tak, to bych se na to podívala! Jestli nechcete být bez práce, koukejte mi uhnout nebo se neznám!" křikla už naštvaně Alex! … "To by mi ještě tak chybělo, dohadovat se s s tímhle budižkničemu!.. " pomyslela si Alex. Judith se nejspíš se lekla jejího tvrdého tónu nebo neústupnosti a přísného pohledu, couvla...protože to už se všichni ostatní redaktoři sedící u svých stolů vykláněli do uličky a smáli...a to ji evidentně znejistělo. "Pokud vám neuniklo, jdu na poradu! Jsem taky ŠÉF-REDA-KTORKA!" hláskovala jí pomalu, aby to její mozek pobral! Rukou ji odstrčila a ta tam stála jako tvrdé "Y"!...všichni přihlížející začali tleskat a nadšeně pískat!

Neobtěžovala se klepáním, prostě vrazila do dveří...s jak jinak nablýskanou cedulkou Matt McCain, na kterou měla chuť plivnout! Hovor ustal, všichni přísedící kolem stolu, známí i ti nováčci, které Alex neznala, se otočili jejím směrem. Matt, byl otočený k nějaké tabuli a něco vysvětloval, když zaregistroval podivný zvuk a pak ticho spozorněl... "Všichni ven!! Okamžitě, zavelela Alex!" ... Matt se otočil a jen suše pronesl... "Á, Alex, to je dost, že taky zajdeš! ...ušklíbl se... "Řekla jsem ven!" zopakovala znovu Alex.. pohledy lidí těkaly na ni a na Matta, kývl hlavou a oni spěšně opustili kancelář i s hlasitým bouchnutím dveří!

"Matte, co to, k sakru, má znamenat?" řekla naštvaně. "tohle, tohle je nová prezentace nového společníka našich novin…." Ukázal na tabuli před malým okamžikem, kde stál... "Ty víš, o čem mluvím! Tohle mě nezajímá!" .. .Ááá, ták, ty myslíš toho Jacksona?" řekl pohrdavě... "Proč jsi změnil můj článek, proč jsi, k sakru, psal takové děsné bláboly, přece jsme se jasně domluvili na objektivitě, chtěls vědět, jak to tam chodí, dostals ho, tak proč po lidech házíš takovou špínu?! Ale varuji tě, to bylo naposledy, vím i o tom článku, co sis úplně vymyslel...jestli ti nic neříká etika, tak na to šeredně dojedeš, o to se už postarám!!" řekla výhružně se vztyčeným ukazováčkem… "A víš, o co se postarám já ?" řekl s ledovým klidem Matt. Postarám se o to, aby se ten tvůj Jackson dozvěděl, básníš o něm, jako o samotném božstvu, víš Alex, kdybych tě neznal, kdybych nevěděl, co tě potkalo, skoro bych řekl, že mu v noci zahříváš postel! Je dobrej? Nebo je to gay, jak se říká? "

To už bylo na Alex přespříliš, přišla k Mattovi a vlepila mu takovou facku, že si mnul tvář a rovnal čelist... jejich pohledy se střetly, jako dva znepřátelení vojáci uprostřed válečné vřavy...Alex vydýchávala svůj vztek, který s ní lomcoval... Matt se probral dřív.
" Páni, Alex, už jsem zapomněl, jakou máš pádnou ruku, to je tvůj argument, nikoliv slova! Mě jsi nechtěla, vybrala sis Joshe, fajn, smířil jsem se s tím, ale jemu tě nenechám, jasný? Zapomněla jsi na manžela i dceru, zdá se v jeho náručí rychle a usvědčila ses tou fackou sama! Co kdyby se ten "tvůj" Jackson dozvěděl, kdo doopravdy jsi…? Myslím, že ať je mezi vámi cokoliv, tak by to skončilo...víš, jak pohrdá lidmi od tisku!" …podíval se na ni zlostně, nenávist mu šlehala z očí... Věděl, jak ranit, rýpnout do živého, dosud nezhojené rány, jako by do ní nasypal sůl…neměl zábrany v ničem. Co je to jen za člověka, bez citu nebo schopnosti se vcítit? Pomyslela si Alex…

"Jediným, kým pohrdám, jsi ty, Matte, jsi ubožák,! Laskavě si neber moji rodinu do té své prolhané, nevymácháné huby, jestli si myslíš, že bychom někdy…ty a já..?…začala se smát nad tou absurdní myšlenkou … "Tak, to jsi mimo mísu:" Snažila se být klidná, ale nešlo to...uvnitř se chvěla, chtělo se jí z něj zvracet... "Navíc, víš, že na mě výhrůžky neplatí! Michaelovi to, kdo doopravdy jsem, hodlám říct sama, takže šetři dechem! Táhne z tebe zloba a závist… a odráží se na tvých článcích, se kterými nemám a nikdy nebudu mít NIC společného! Pokud to Michaelovi řekneš dřív, jak já, tak se připrav na soudní dlouhý spor, který prohraješ, protože to budu já, kdo řekne tobě Michaelovi pravdu a jak známo, tak ty na tak drahé advokáty nejen nemáš, ale i kdyby...žádný nebude zastupovat takovou krysu, jako jsi ty!"

Nedala mu šanci, aby jí cokoliv řekl, protože věděla, že by hádka trvala věčnost a ona na ni neměla sílu. Prostě už nedokáže být ta bojovná Alex, vše kolem její mrtvé rodiny ji doživotně poznamenalo. I to, že bydlí pod střechou šlechetného člověka, kterého podvedla, i když její city k němu jsou opravdové a čím dál silnější…

Praštila s dveřmi Mattovi kanceláře, až se cedulka s jeho jménem na jedné straně uvolnila a houpala se po ráně, která doznívala kanceláří!

26. kapitola

21. února 2013 v 6:47 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Loučení a káva s přítelkyní


O dva týdny později...

"Alex, miláčku, nechceš jet se mnou? Celý měsíc bez tebe, nevydržím to!" držel ji za boky a tisknul k sobě, vzpomínal na všechny krásné chvíle, co spolu prožili po jejich sblížení. Vědom si dlouhého odloučení, kéž by jen nemusel nikam jezdit…

Ale natáčení nového klipu k vydání nového alba bylo na spadnutí, nemohl si dovolit nebýt tam a navíc, začal být velice nespokojen s nahrávací společností Sony music… už jim nedovolí, aby ho odírali, dřeli z něho kůži zaživa, z něho, ani jiných umělců, ohlídá si to. Sice je teprve konec ledna a nové album by mělo vyjít někdy na podzim před dalšími vánocemi, ale má rád náskok a ne nadarmo se říká, že nepřátele si má člověk držet blíž k tělu, než přátelé. Měl divný pocit, podezření už dávno s jejich podporou, propagací… musí to vyřešit jednou provždy! Bude ho to stát hodně vypětí, nervů a sil… a taky hodně peněz. Možná bude muset udělat i na propagaci svého alba jeden, dva koncerty…
"Michaeli, ale no tak, nejsme malé děti, musíš jet a navíc, vynahradíme si to, až se vrátíš!" … "Alex, budeš mi scházet… na druhou stranu ti tu bude lépe, vím, že mě nečeká nic příjemného, nekonečné schůzky, vyjednávání, tuny papírů a smluv,nervy a otravní čmuchalové - novináři ve snaze ulovit "sólokapra..." Cítil, jak sebou cukla… "Ale, no tak, třeba ti dají pokoj, nesmíš se nechat vyvést z míry!" … "Já vím, Alex! Jsem rád, že matka odjela s dětmi na dovolenou do tepla, škoda, že jsi nejela s nimi, i když děti by tě tam měly strašně rády. Nechal jsem ti v pokoji obrázky, co ti namalovaly. Alex, nebude ti tady smutno? V tuhle roční dobu je zde nějak mrtvo! Ale slibuji, až pomine ten chaos, tak pojedeme do tepla my dva, třeba na Hawai ! "

"Michaeli, neboj se, já se zabavím a navíc, jsem už domluvená se svojí kamarádkou Donnou, už strašně dlouho jsem ji neviděla, něco podnikneme… o mě se neboj, v pořádku se vrať a občas zavolej. Miluji tě!"… "Já tebe víc!"...jejich rty po sobě toužily, stejně jako poprvé, vpíjely se do sebe ve snaze užít si jeden druhého před odloučením.

"Ehm, pardon, Michaeli, nerad ruším, ale musíme jet, letadlo nepočká!" ozval se hlas Michaelova bodyguarda...který přišel pro zavazadla. Poslední polibek, pohlazení a Michael odcházel, cítila strašný smutek, bála se loučení, stejně jako slibů, protože věděla, že stačí chvíle a může být všechno jinak. Bála se, strašně se bála, zbaví se někdy toho příšerného strachu?
Jako by jí četl myšlenky, už byl pod schody u auta, když se obrátil a bral schody po dvou a prudce Alex chytil a přitáhl si ji na své tělo a líbal ji tak, jako by to mělo být naposled… udýchaným, touhou zastřeným hlasem řekl:
"Alex, musel jsem to udělat!"… podívala se na něj, nebyla na tom jinak..."Já, vím, jsem ráda, že jsi to udělal! Ale teď už vážně musíš!" usmála se, když se ozval prudký hlas klaksonu… a přetržený polibek a Michael běžící ze schodů do auta, ze kterého jí mával.

Stála tam, chvěla se po celém těle! Tahle chvíle jí až příliš připomínala její osudné ráno! Nebude mít klid, dokud jí Michael nezavolá! Zaháněla od sebe chmurné myšlenky, jak se jen dalo, chodila po pokoji ve snaze najít si nějakou činnost. Pohled jí zůstal viset na mobilu, sáhla po mobilu a vytočila číslo svojí kamarádky Donny. "Ahoj, Donno, co bys řekla tomu, kdybychom se tak do půldruhé hodinky sešly v naší kavárně?! Radostný hlas na druhém konci telefonu to jen uvítal… "tak pa… těším se, musím ti toho tolik vyprávět!

"Tak, Alex, povídej, jak jsi prožila Vánoce? Vánoce v Neverlandu?"… "Ach Donno, co ti mám povídat, bylo to těžší, než jsem si myslela! Řekla s povzdechem Alex a zamíchala svůj šálek s kávou a napila se... dopřávala si čas na rozmyšlenou, zda svojí nejlepší přítelkyni svěřit pravdu nebo jenom její část ve snaze chránit sebe a především Michaela. Důvěřovala jí, víc než sobě, ale tohle bylo dilema...už tak dost, že vlastně není upřímná k Michaelovi a to v několika směrech, vlastně ve všech, kromě jejich lásky, která byla tak čerstvá! Donně její rozpačitost a hra na čas neunikla, stejně tak jako její nádherný náramek, kterého si prostě nešlo nevšimnout!

"Vážně, Alex, mělas zůstat s námi, nejhorší na tom bylo, že jsem se ti bála i zavolat, abych ti nezpůsobila problémy nebo neriskovala "odhalení"!" ...Víš, Donno, že by mě to vůbec nevadilo? Naopak, strašně by se mi ulevilo, je těžké zamilovat se do toho místa a …" odmlčela se… "A..???" usmála se Donna… jako by čekala na doplnění informací. Neříkej mi, že ten nádherný šperk, co se vyjímá na tvém zápěstí, ti hodil Santa komínem !"… obě ženy se na sebe podívaly a jak na povel se začaly smát… "To je to na mě tak poznat?!" Donna jen se s vlídným pokýváním hlavy a úsměvem odpověděla na její otázku. "Alex, znám tě, líp, než sebe samu, takže ano, je to vidět! Je to znát z každého e-mailu, který mi pošleš, rozplýváš se blahem, vzbuzuješ ve mně zvědavost na to místo, snad se tam budu moct za tebou podívat?! ... "Ale jistě, ráda tě tam vezmu, Michael nebude proti, naopak!" ... "Hmm, tak Michael? Říkáš to stejně nadšeně, jako nadšeně píšeš! Tak mě napadá, ten druhý článek, co vyšel, jsi určitě nepsala ty, že ne! Bylo by to v rozporu s tím, co jsem kdy od tebe četla, slyšela! Protože je na tobě znát, že miluješ nejen to místo, ale i jeho majitele!"

Alex spozorněla, jaký druhý článek ? Napsala jsem jen jeden a to si to ještě ten bastard Matt upravil, chceš říct, že to udělal zase?? Bez jakékoliv konzultace se mnou?" ...Donna jen smutně svěsila hlavu... "Takže udělal, tak to mu nedaruji, Bože, jak ten mě irituje!!! Hned zítra za ním zajdu a ať si mě nepřeje!"

V tom jí v kabelce zavibroval mobil, podívala se na na něj a blaženě se usmála, oddechla si. Četla smsku.. Alex, v pořádku jsem dorazil, jsem na hotelu, za chvilku mě čeká první schůzka, zavolám ti večer, lásko. MILUJI TĚ! Chybíš mi!" ♥ Michael...usmívala se tak nádherně, že Donna musela také, bylo jí nejspíš jasné, nebylo potřeba dalšího vyptávání, slov. Věděla, že srdce její kamarádky opět začalo milovat, přála jí to, ale, věděla, že to nebude jednoduché. Dva neslučitelné světy...

Trochu smyslnosti neuškodí!

20. února 2013 v 6:19 Videa, která stojí za to vidět! ♣
No, tak ten konec vydýchávám těžko,vlastně celý video, jak s ní koketuje, jak jí chytí za kraťasy, jako by je chtěl servat.. a pak nemá mít tangáče zařízlý, co ?No a ty gesta na konci jsou podle mého gusta a lze si je vysvětlit jen na jedinný způsob... RozpačitýSmějící se
♥ ♥ ♥

Původní video s písní IJCSLY z B.Aires 1993 na YT a dole pod videem v komentářích píše jeden fanoušek, že Siedah Garrett vzpomínala, že na jednom vystoupení na DWT se rozhodla Majkla překvapit a při této písni přišla v blond paruce....no a jeho reakce vidíme :-D


25.kapitola

18. února 2013 v 5:54 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Když láska promluví, ústa zůstávají němá.

Tak a máte to tu! Zapněte fantazii na plný plyn a pěkně sešlápněte až k podlaze! Jako, řeknu vám, že po těch sedmi povídkách, jsem si myslela, že popsat znova a znova Usmívající se milostnou scénu, bude rutina...! Ó, jak jsem se spletla!
. . .
"Netušila jsem, že umíš tak skvěle vařit!" utřela ústa do ubrousku, napila se výtečného červeného vína a podívala se na Michaela, kterému evidentně způsobila nejen radost, ale i ruměnec na tvářích... "Netušíš, kolik je věcí, které umím skvěle!" řekl hrdě s povytaženým obočím a planoucím pohledem. I když jeho žaludek byl sytý, jeho tělo lačnilo znovu okusit její rty, ji samotnou… díval se na ni pohledem lovce.

Moc dobře vytušila, jak to myslel, rozhodla se si s ním trochu hrát, koketovat… "Vážně?? Jako, co třeba?.." čekala provokativně, až ji doplní… "Hmm, jako třeba…zpívat!... skládat písně, hity!... tančit ! .... milovat!" … tentokrát to byla ona, kdo se díval hladově... "Miku, chtěl si snad říct, že malovat!" …řekla a olízla si rty, aniž by si to nějak zvlášť uvědomila, vyvolalo to v něm vlnu vzrušení, chtěl ji, toužil po ní…

Vstal ze židle a stoupnul si za ní a pošeptal jí do ucha zastřeným hlasem… "Vím přesně, drahá, co jsem řekl a jak jsem to řekl a co to znamená …!" než se nadála, vzal jí do náruče a nesl do své ložnice, nepřestávajíc ji líbat! Měla ruce položené kolem jeho krku, nebránila se a přijímala jeho polibky, které mu intenzivně vracela.

Nohou zabouchl dveře ložnice, zastavil se s ní až u své široké postele, ve které už před časem spala, ale mezitím, co bylo a je teď, byl obrovský rozdíl. Tentokrát se chvěla touhou, jako on sám! Nechal ji volně sklouznout po svém těle, moc dobře cítila, jak je vzrušený, byla na tom stejně, vzal její tvář do dlaní a šeptnul…

"Alex, opravdu to chceš?? Nerad bych tě k něčemu n…" položila mu prst na ústa, sledovala jeho tázavý pohled.. "Pšššt, nedala bych se nutit k něčemu, co sama nechci!"… sama vyhledala jeho rty, které s těmi jeho mluvily řečí lásky, i když mlčeli. Polibky jí nezahrnoval jenom ústa, ale ochutnával její krk, šíji... slastně si při každém jeho doteku prohýbala, hladila ho po zádech, bral to jako povzbuzení, aby pokračoval… opatrně rozepínal její blůzku, obnažil nejprve jedno rameno a pak druhé… když sklouzla k zemi a ona před ním stála jen v saténové černé podprsence, lehce jí pohladil hřbetem ruky dekolt a rukou pohladil její ňadra, která se vzdouvala při každém rychlém a vzrušeném nadechnutí. Hbitými prsty našel zapínání tak, aby je vysvobodil, laskal její touhou ztuhlé bradavky...

Nezahálela, vytáhla mu košili z kalhot, kterou chvatně přetáhla přes jeho hlavu, oplácela mu stejným způsobem. S každým jeho zasténáním, které přišlo téměř vždy, když ho políbila na krku nebo se dotkla níž v podbřišku nebo odhalila, další část jeho těla.

Položil ji na postel, lehnul si nad ni... "Alex, jsi nádherná!" pohladil jí na vnitřní straně stehna, připravoval ji něhou na splynutí jejich těl. Zkoumal a poznával, velice pozorně sledoval, jak na jeho doteky reaguje, tak, jakoby to mělo být jeho i její úplně poprvé, přesto všechno, že to už dávno odvál čas a nové zkušenosti.

Vysvlékl ji z krajkových kalhotek, když zasténala do polibků, osmělil se vstoupit dál, jemně svými prsty rozhrnul zvlhlé závojíčky jejího ženství, byla připravená dát průchod své touze. Jemně položil svoji ruku na její bříško, přitlačil na postel, neboť se zmítala vzrušením, políbil ji a vniknul do ní. Prohnula se jako luk… pomalu se o sebe třeli, pohyb jeho pánve určoval rytmus jejich milování, kterému se Alex přizpůsobila a vyšla vstříc. Jejich těla byla pro sebe jako stvořená, těsně ho obklopovala svojí měkkou ženskostí po celé jeho délce, kterou ochotně a rád vyplnil. Dával jí všechno, čeho byl v lásce schopen.

Líbal její ústa, plná ňadra, sál naběhlé a tvrdé bradavky, které svědčily o jediném, důvěřovala mu, dovolila, aby se jí dotýkal jejích nejintimnějších částí těla, kéž by se takto mohl bez výhrad dotknout a poznat každou skulinku, zákoutí jejího srdce.

Ve slastném okamžiku vykřikla a zkřížila nohy nad jeho pánví a nadzvedla se v bocích, držela se svýma rukama jeho zad a on věděl, že jeho okamžik se přiblížil na dosah, stačilo jedno dvě tempa a roztřásl se ve známé extázi orgasmu, který doposud nezažil tak silný, jako právě s Alex, vedle které se položil a dál jemně nechal doznít, akt jejich lásky, hlubokými, horkými polibky, pohlazením.

"Alex, miluji tě a nic na tom nikdo nemůže změnit! Miluji tě navždy!"...Věděla, že to myslí vážně, avšak jeho slova jí hřála i bolela součastně, protože věděla, že když se Michael dozví, kdo doopravdy je, jeho lásku k ní změní ona sama.

"Michaeli, také tě miluji, znovu jsi mě to naučil, to já děkuji tobě!"

Sakra, jsem splavená jako kůň! ? :-) Tak nějak jsem se snažila nechat vám, také trochu prostoru na vlastní fantazii, tak, co vy na to ? Vyšlo to ?

24.kapitola

15. února 2013 v 6:51 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Když vaří muž :-)


Tak a ještě chvilku zůstaneme ve vánoční atmosféře, nevadí? MrkajícíPokusím se vám to konečně vynahradit, to napětí a smutné dílky.

Bylo pár dní po vánocích. Alex se pomalu vzpamatovávala nejen ze svého snu, který měl dozvuky v jejím srdci i rozumu. Byla ráda, že do Neverlandu přijíždějí Michaelovi hosté, přátelé a on se jim musí věnovat. Nemusela tedy řešit v sobě otázku ona a on? Vždyť se jí sám vyznal, že ji miluje...
Uchýlila se do klidu a četbě knih nebo vycházkám po Neverlandu. Vždycky se vrátila příjemně unavená i odpočinutá zároveň, napustila si horkou vanu s levandulovým olejem a relaxovala. Prostě si zalezla do svého pokoje a četla.
Procházela domem, nikde nikdo, zdálo se jí to být divné...volala na Prince i Paris, vždycky přiběhnou, dožadují se her a pozornosti, ale ty také nikde… až z kuchyně zaslechla podivný cinkot nádobí talířů a vydala se za tím zvukem, uviděla Michaela, jak se sklání nad sporákem a něco kuchtí a pobroukává melodii a vyťukává jí vařečkou do hrnce, v níž kypí voda s těstovinami...

"Michaleli? Kde jsou všichni zaměstnanci, v domě není ani noha, … a ty sám vaříš… kde je Martha???" s pobaveným výrazem ve tváři se dál věnoval vaření, jako by neslyšel její otázky…

"Alex, dáš si se mnou?... Boloňské špagety... nějak jsem neodhadl množství těstovin, navařilo se mi to.. asi nakrmíme půl světa… zasmál se... "Michaeli, neodpověděl jsi mi!" "Dal jsem všem volno!" řekl prostě a dál míchal ty svoje těstoviny a pokukoval po rozpačité, nejisté Alex...

"Proč? A kde máš děti? Proč jsi mi to neřekl, měla jsem v plánu…" Nenechal jí domluvit, vždyť všechno, co by řekla, by byla další vytáčka, jak s ním nezůstat o samotě…. " Mám někdy rád dům jen sám pro sebe, tak proto! A děti si vzala na celý víkend matka, prý jim tam Santa nechal dárky, no věřila bys tomu, další dárky?" řekl pobaveně.

"Máš rád dům sám pro sebe, hmmm!" řekla už podrážděně Alex…"Tak, to ti tu nebudu překážet!" řekla uraženě, proč jí jen neřekl, co chystá, odjela by taky... je nesvá v jeho přítomnosti, zvlášť, když není nikde ani živáčka. Být s ním sama pod jednou střechou, pro ni představovalo jistý druh nebezpečí, nebezpečí pro její srdce.

Uvědomovala si, že se jí dostává pod kůži víc, než by chtěla a směla připustit, věděl toho o ní už tak víc než dost...

"Michaeli, měla jsem právo o tom vědět?!" řekla o něco smířlivěji...podíval se na ni spikleneckým pohledem… "Ne, nemyslím...Chtěl jsem tu být sám…s tebou...! Cítila se, jak ptáče lapené do ptáčníkovy léčky… " Otočila se k odchodu, ale chytil ji za ruku a když ji měl na dosah, přivinul si jí ke svému tělu a objal ji… nepřipustil, aby mu odešla… sklonil se k ní a opřel se čelem o to její…
"Alex, ty se mě bojíš? Pohlédl do její tváře, byla nervózní, chvěla se...přejel rukou po hřbetě té její, cítil, jak jí naskakuje husí kůže… pohladil ji něžně po tváři, vzal ji do dlaní a palci přejížděl po lících...Bylo to, jako by jí projel proud, který burcuje i hladí zároveň, bránila se užívat si ten hřejivý dotek jeho dlaně...i když po něm toužila… Sklopila oči a tichým hlasem odpověděla: " Nemyslím si, že se bojím tebe...Já, vlastně nevím, bojím se, vlastně máš pravdu, bojím, si připustit možnost, že bych mohla být zase šťastná...Mám pocit, jako bych zradila. Naposledy, když jsem byla šťastná… tak…

" Hlas jí selhal, rozplakala se při pomyšlení na svoji rodinu, kterou ztratila na vrcholu svého štěstí...Jemně si ji přitáhl, položil její hlavu na svoji hruď, ona ji zabořila do jeho hrudi… "Pšt, nesmíš se bát!" Pevně ho objala…

Zoufale chtěla pocítit život, něčí blízkost, náruč, ve které by se mohla skrýt před světem, před sebou sama. Na okamžik se od něj odpoutala, ale jen proto, aby vyhledala jeho rty. Dívali se jeden druhému do očí a toužili po tom samém. Jejich ústa se potkala v bodě polibku, který se měnil s každým nádechem jednoho z nich. Nejprve něžný, takový, který má zhojit nevyřčené rány, které zůstávají v srdci, pak potom zkoumavý, hluboký, který pramení z citu a narůstající vášně, kterou jsou obě bytosti k sobě přitahovány.

Cítila jeho parfém, horko, které vychází z jeho těla a které se tiskne k tomu jejímu, klid a bezpečí, které tolik postrádala, jeho smyslné rty, které jí laskají a dokazují svoji oddanost, stejně jako činy, které tomu předcházely, důvěra. A on...? On si byl jistý, že to samé, co cítí k ní, začíná být pomaličku opětované, cítil její napětí, které s každým polibkem slábne, jak se mu poddává, nejen tělem, ale snad i srdcem, ve kterém tušil obrovské rány.

"Alex??"… "Co?"… maličko se od ní odtáhl, viděl, jak má přivřené touhou oči, její našpulené rty, které zrudly od polibku, který on právě přerušil, ale ona v něm chtěla pokračovat. Nesmírně ho to těšilo, i když ty zpropadené špagety a voda z nich prskala po sporáku a připalovala se…

"Pálí se mám oběd!" usmál se a přejel jí prsty přes rty… "Hm, to bychom ho měli nejspíš zachránit, pokud nechceme zůstat o hladu!" …

23. kapitola

12. února 2013 v 5:43 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Ráno

"Tatíííííííí!" rozevřely se prudce dveře Michaelovy ložnice a v nich stály Princ a Paris...když děti uviděly, že vedle jejich otce ještě někdo spí, zůstaly nejistě stát na jeho prahu. Michael jim posunkem prstu přes ústa naznačil, aby byly potichu a opatrně vstal z postele… a šel jim naproti. "Tatí, my jsme chtěly být s tebou, ale...? Princův pohled ulpěl na posteli, kde nyní už klidně spala Alex...

"Ale to klidně můžete, vlastně jsem rád, že jste tu! Vlezte si místo mě do pelíšku a dávejte mi pozor na Alex, měla ošklivé sny, bála se, tak jsem jí nemohl nechat samotnou! Vlastně bych od vás něco potřeboval." … Děti jen kývly hlavami, jako, že rozumí..."Potřeboval bych, abyste Alex chvilku pohlídaly, já si dám sprchu a pak si budeme hrát s novými hračkami, co jste našly pod stromečkem, dobře...?" "Spolehni se, mi jí ohlídáme!"... sledoval, jak potichu lezou do postele a dívají se do tváře Alex, potichu pokládají své hlavy na jeho polštář… pomyslel si, jak úžasné má děti.

Proud horké vody stékal po jeho unaveném a nevyspalém těle, působil blahodárně na ztuhlé svalstvo, bál se pohnout, aby ji neprobudil.. stál pod sprchou a snažil se rozluštit hádanku, jenž nesla jméno Alex Smithová… co jí brání opětovat jeho city? A kdo je Josh, jehož jméno volala ze sna.. ?

Vyšel ze sprchy a podíval se na sebe do zrcadla… ano, sprcha mu na chvilku pomohla z únavy...jeho pohled sklouzl k lahvičce antidepresiv, znal je a měl na ně ty nejhorší vzpomínky, vzal je a zavřel do toaletní skříňky.
Pomalu se probouzela, líně otevírala oteklé oči, hlava jí příšerně bolela... zamrkala… první, co uviděla, byly modré oči, které jí upřeně sledovaly... usmála se... "Carol, ty jsi tady!"… "Ale já, nejsem Carol, to si pleteš, ale Paris a tohle je můj bráška Princ!"… Alex procitla, otevřela oči a viděla, že není ve svém pokoji a dítě, které je vedle ní, není jej Carol, byl to jen sen! Jak se sem jen dostala?...nemohla si vzpomenout…

"Jasně, že jsi Paris, já to přece vím, jen se mi něco zdálo, víš!" pohladila malou po tváři... "Děti, kde máte tatínka?"…

"Tatínek šel do koupelny, říkal, abychom se o tebe postaraly"… "Děláte to skvěle, tatínek na vás může být hrdý! Ale také půjdu pod sprchu, děkuji vám oběma za starost a tatínkovi také, vyřiďte mu to, prosím!" namáhavě vstala, hlava se jí točila, ale zvládla to, musela! Spěchala do svého pokoje, dřív, než se celý dům vzbudí… nechtěla, aby ji někdo viděl, jak vychází z Michaelovy ložnice.
Seděla vysprchovaná a oblečená na posteli ve svém pokoji a dívala se ven na vánočně osvětlený Neverland, ztratila pojem o čase...
Popadával sníh, muselo už začít sněžit v noci...takto si svoje vánoce nepředstavovala… sice jí Donna nabízela, že by je mohla prožít s ní a jejím manželem, ale nechtěla překážet nebo jim je kazit svým smutkem. A takto je zkazila především Michaelovi...i když si tu svoji bolest chtěla protrpět sama, někde v koutečku si nikým nerušená poplakat, zavzpomínat. Nebýt toho "nápadu" jít zapít svůj žal alkoholem, nikdo by nic nepoznal. Z jejich úvah ji probralo až zaklepání : "Dále!" … věděla, že přijde.

"Ahoj Alex, mohu dál?" zeptal se starostlivě… "Ahoj, Michaeli, jen pojď!" mlčky si k ní přisedl a díval se z okna. Nechtěl jí připomínat tu děsnou noc, kterou prošla...dá jí šanci, aby se mu svěřila sama...
"Alex, dole na tebe čeká káva a za chvilku bude oběd, říkali jsme si s dětmi, že bys nám udělala velkou radost, kdybys šla s námi na procházku. Děti jsou z těch pár centimetrů sněhu unešené a dokonce i já, který miluje teplo, jsem se nechal zlákat. Už si nepamatuji, kdy naposled sněžilo, tak pokud je ti lépe…?"

"Michaeli, já…" nadechla se, "Já, nevím, jestli bych byla dobrá společnice, po tom, co jsem předvedla v noci. Vlastně, chci ti strašně moc poděkovat za to, že jsi mě zvednul!" hrdlo se jí stáhlo, k mluvení se musela přemáhat ... "Nemyslím tím, jen to, že jsi mě zvednul z té země, ale mělo to pro mě daleko hlubší smysl, nevím, jak by to dopadlo, kdybys…" Zavřela oči, jako by bránila sama sobě znovu plakat.

"Alex, jsem rád, že jsem tam byl!" vzal jí za ruku a pokračoval dál ...jeho hlas působil na její duši jako hojivý balzám na hluboké a špatně hojící se rány… "Nepopírám, měl jsem strach, zvlášť, když jsem viděl alkohol a pilulky. Pokud mi nechceš odpovědět, nemusíš, ale… Ale chci, abys věděla jednu podstatnou věc, kterou se ti snažím naznačit a dokázat dávno, nejen to, že mi můžeš věřit, spolehnout se na mě, ale také, že jsem se do tebe z hlouby svého srdce zamiloval a nesnesl bych pomyšlení, že trpíš, nebo máš problém s prášky, s čímkoliv…? " vzal její ruku, za kterou jí držel a políbil ji do dlaně...

"Michaeli, děkuji, měl bys také něco vědět... já a pilulky to nejde dohromady, vlastně to bylo poprvé, co jsem ji vzala, ani ve chvílích, kdy jsem je potřebovala mnohem víc, jsem je nepoužila... ale včera to na mě nějak padlo, že jsem si prostě nedokázala pomoct! Michaeli, ani nevíš, jak moc toho pro mě děláš, tvoje podpora, pomáháš mi, ani ve skutečnosti nevíš, jak moc, už jen tím, že tu jsi nebo že tu jsem já... Jen, dopřej mi čas, nedokázala bych ti zatím dát to, co by sis představoval, nejsem vůbec připravená na nový vztah... a zvlášť po téhle noci, donutilo mě to všechno udělat si v sobě pořádek, víš, měla jsem živý sen, který byl víc, než živý, já… špatně se to vysvětluje, ale musím najít klid sama v sobě... musím najít sebe samu. Vím, že mi nejspíš nerozumíš, ale přijde čas, kdy ti všechno řeknu, slibuji! Zatím to stále moc bolí…" utřel jí slzu, která stékala po její tváří a objal, políbil...byla mu nesmírně vděčná, že se zatím nevyptával, netlačil ji vyprávět, co se jí stalo... jen jí něžně vzal za ruku, políbil na tvář a odváděl do jídelny, kde na ně čekal sváteční oběd a připravené děti Princ a Paris k vánoční vycházce.

Skotačení ve sněhu, ke kterému se nakonec nechala zlákat také, když po ní Michael začal házet sníh…

22.kapitola

9. února 2013 v 7:29 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Noční můra s poselstvím.

Pro všechny čtenáře, kteří čtou povídku od začátku, mám malé upozornění. Budete nejspíš potřebovat kapesníček, vůbec se mi ten obsah nepsal lehce, jsem z toho emočně vycuclá... :´( Vždycky o Vánocích na člověka doléhá podivná nostalgie nebo i smutek, obzvlášť pak na Alex. Držte se! ♥
* *
Rychle se k ní sklonil, přisedl do dřepu a lehce se dotknul její ruky, byla studená jako led, kdo ví, jak tu dlouho takhle sedí, pomyslel si. "Alex??" žádná odezva, žádná reakce, jako by ho ani nevnímala, jakoby byl neviditelný. Všimnul si, že vedle ní leží nedopitá sklenička s whisky a hned vedle, bože, to ne!!!
Znal to, neměl rád...tu oranžovou plastovou krabičku s léky… antidepresiva! Krve by se v něm nedořezal, jak moc se bál...zdála se být úplně mimo. Vzal onu lahvičku s léky, byla skoro plná, uvažoval… nemohla asi toho vzít moc, ale i málo ve spojení s alkoholem udělá své, byla dezorientovaná, prochladlá od sezení na holé studené zemi… "Alex! No tak!" rozepnul její křečovitě sevřené ruce, které neměly sílu se samy od sebe odpoutat, bylo jí to jedno…! Michael strčil do kapsy u pyžama lahvičku s léky a opatrně zvedl Alex ze země. Viděl, jak je uplakaná, zničená a sklíčená na duchu, co se jí jen stalo, že musela sáhnout po tomhle?! Jakmile jí vzal do náruče, instinktivně si položila hlavu na jeho hruď a svýma rukama ho pevně chytla kolem krku.

Namířil si to s ní rovnou do svého pokoje, cítil, jak se mu chvěje v náručí, nebylo to jenom zimou, ale citovým vyčerpáním, pláčem, cítil se v tuto chvíli tak bezmocný. Opatrně odhodil pokrývku na své posteli a uložil ji, zakryl, okamžitě se stočila do klubíčka, její vlasy jí zakrývaly uplakanou tvář. Pohladil ji po rameni až k její ruce, přisedl si na kraj postele... "Alex odpočívej, jsi v bezpečí, tady ti nikdo neublíží"… nevěděl, co jiného říct, byla uzlíček nervů...Když vstal ve snaze odejít, tichými vzlyky a přerývaným hlasem řekla: "Nechoď pryč, prosím!" "Ne, neboj se, nikam nepůjdu, zůstanu s tebou!"
Vstal, obešel postel a lehl si za ní, přikryl se stejnou dekou, kopíroval její tělo ve snaze zahřát jí, cítil, jak studené má nohy a prokřehlé, chvějící se tělo. Objal ji, cítil, jak jí voní vlasy, ta vůně mu byla povědomá, kde jen už...?Věděl, že se s ní už setkal, tentokrát to nebyla jen domněnka, ale fakt, byl si tím jistý... jenom…Kde?"

Přitiskl se k ní a ona jeho objímající ruku sevřela v dlani, dávala mu mlčky najevo svojí vděčnost…

"Pššt, Alex, spi, jsem u tebe!" vzlykala...začal jí broukat melodii, stejně jako Princi nebo Paris, když se v noci bála, měla hrozný sen, cítil, jak se uklidňuje, políbil jí do vlasů, pohladil a dělal to tak dlouho, dokud se neuklidnila a neusnula, samotnému se však spánek dál vyhýbal…držel ji, i když usnula bylo jasné, že jí provází noční můra, děs... ze spaní sebou několikrát prudce trhla, až se lekl... křičela, "Stůj, počkej… vraťte se, neodcházej přece, nenechávej mě tady ..samotnou !" Nevěděl, co všechno nebo koho si pod jejími slovy představit, ale bylo jasné, že se jí vrací nějaká špatná zkušenost.

Co však Michael netušil, bylo to, že ve snu znova vidí auto, ve kterém sedí její manžel, Josh, Carol, její milovaná dcerka. A ona, jakoby z povzdálí vidí rozjetý kamion, ve kterém sedí muž, jehož tvář znala od nedávného soudu, v jedné ruce drží volant a v druhé láhev alkoholu. Pak nevyhnutelný střed dvou vozidel, pláč její dcery...a zoufalá snaha je zadržet. Pak jen zvuk sanitky, policejních aut…Světlo v nemocnici, ve kterém k ní přichází s baťůžkem Carol se svojí panenkou v náručí. Ale tentokrát nejde sama, jako tehdy, drží se za ruku svého otce Joshe, který má v náručí malé batole, holčičku s krásnýma pronikavýma modrýma očima a nejkrásnějším úsměvem, jaký kdy u dítěte viděla, bylo jí povědomé, ale nemohla si vzpomenout, zná je nebo měla by znát? … Znovu slyšela hlas svého manžela:

"Alex, tohle je naše dcerka, pojmenoval jsem jí po tobě… Alexandra…vím, že pro nás strašně trpíš, ale věř, že nám nic neschází, není dne, kdyby nás tvůj smutek a slzy nebolely, nemůžeme být ještě šťastní, když to nedokážeš ty sama! Tvoje slzy nám to nedovolí, Alex, netrap se pro nás a otevři svoje srdce lásce, nauč se zase milovat.
Tvoje srdce je na lásku připravené, dovol rozumu, aby lásku přijal… Myslím, že to cítíš stejně, tvoje srdce o lásce ví, stejně tak, jako komu jí dát! Alex, stačí jen svolit. Milujeme tě, všichni tři !" … jeho slova doznívala oni se vzdalovali, Carol se otočila a zamávala svojí matce na rozloučenou… ano, cítila, že tohle bylo naposledy, co je vidí… byť by to bylo jen ve snu!

21.kapitola

6. února 2013 v 5:44 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Tichá noc…

"Michaeli, dívej, co mi Santa přinesl? Obrovský auuuto, mě zase panenku, stavebnice, monopoly, tričko… zněly jásavé a radostné výkřiky dětí, škubajících vánoční papír… skoro je ani nebylo vidět pod tu horou krabic, obalů. " Jůůů a mě zase vodní pistolku!" jásal Michael… byl to vskutku nádherný den plný radosti a vánoční atmosféry.

Princ a Paris pobíhali se svými hračkami a chlubili se s nimi a ostatní děti to samé. Mezi sebou navzájem měnily a zkoušely funkci autíček, zda jezdí. Kdyby tak věděly, že Michael celé večery a noci trávil tím, že pečlivě vše zkoušel a dával nové baterie, možná si také s nimi hrál ! :-) ( Michael to skutečně tak dělal, než daroval hračku dětem v nemocnici, musela být perfektně připravená na nového majitele, jak jinak !)

"A co tobě přinesl, Alex, pochlub se!" zeptal se Michael s rozzářenýma očima, ve kterých se odrážela světla svíček vánočního stromu ... Alex byla zamlklá, dělalo mu to stále víc starosti, bolelo ho to, že rozdává dětem štěstí a pro ni nemůže najít to, co by jí udělalo šťastnou... proč odmítla volno, cožpak nemá žádnou rodinu, se kterou by chtěla trávit tyhle sváteční chvíle?
Uvědomil si, že o ní toho ví tak strašně málo, má v srdci blok, který jí v tom brání, ale proč? Díval se na ni, jak vytahuje zpoza stromku zabalený balíček do červeného třpytivého papíru, rozbaluje zlatou šňůrku, otevírá sametovou krabičku, ve které se vyjímá zlatý řetízek na ruku s andílky a srdíčky a písmenkem jejího křestního jména.

"Dovolíš, připnu ti jej!" … "Michaeli, to jsi neměl, to nemohu př…" položil jí prst na ústa… " Pšt! Ale můžeš… musíš…jinak by se Santa strašně zlobil a víc by k tobě nepřišel, že jo, děti?" Její oči se zalévaly slzami, téměř přestala i vnímat křik dětí, vše viděla díky slzám rozmazaně… četla v jeho tváři stejně jako n v její…

"Děkuji moc Santovi, ale pro tebe tu taky schoval dárek, rozbal si ho!" podala mu úhledně zabalený balíček ve vánočním zlatém papíře… Michael ho vzal opatrně do ruky, byl lehký… zatřásl s ním a dál napínal zvědavé dětské oči… "Copak to jen Santa přinesl? Tak tohle vodní pistolka nebude!" vtipkoval, při tom nespouštěl oči z Alex… která jistě znala obsah balíčku, protože byl od ní.
"Páni, ten je krásnej!!! Moje oblíbená červená barva, nádherně měkký svetr, není to kašmír?" "Ano, je!" špitla Alex … "Děkuji, Alex, ehm, vlastně Santo!" Volal Michael a pořád si přikládal svetr na tělo a nakrucoval se v něm. :-) ( dokážete si ho představit? Já teda jo! Narcis jeden !:-))

"Tak, děti, honem, jde se na večeři nebo nám ten krocan odletí za Santou… kdo tam bude první?!" hecoval Michael děti ke stolu, kde už Martha servírovala brambory, salát a Michael se ujal krájení báječného krocana, který se pyšnil křupavou kůrčičkou na stříbrném podnose, dělajíc báječnou reklamu naší milé hospodyňce jako vrchol kulinářského umění. Než se všichni pustili do jídla, vzali se za ruce a opravdu obrovský kruh kolem několika poskládaných stolů, pozvedl své srdce k modlitbě a Díkůvzdání Bohu za vše dobré! Alex zavřela oči, stejně jako všichni, co seděli u stolu, protože nechtěla plakat, letošní rok jí toho tolik vzal a to, co jí nabízel, ona doposud odmítala nebo nedokázala přijmout. Neuhlídala slzu, která si našla cestu i přes její křečovitě zavřená víčka a kterou zahlédl pouze Michael, neboť tak trošku švindloval! ;-)
Byla noc, skoro by se dalo říci Svatá noc… jen Michael ne a ne usnout. Pohlédl na postel, na které ležel vánoční dárek od Alex... svetr. Povzdechl si… kéž by věděl, znal důvod jejího smutku, ublížil jí snad nějaký muž, zradil jí, že se chová tak odtažitě, navíc mu něco naznačila Martha, ale bude trpělivý, až mu to sama řekne, naléhat na ni by mohlo mít opačný efekt, než důvěru. Díval se z okna své ložnice, venku se pomalu sypal sníh, vyvolávalo to v něm harmonii, jako by každá vločka sněhu vytvářela tichou melodii a dokreslovala kouzlo vánoc. Podíval se na hodiny, byly dvě ráno a on zase nemohl usnout. Měl radost z toho, jak báječně dopadl dnešní den, jak se děti radovaly a i on sám, z jejich radosti.

Letmý úsměv mu přejel po tváři při vzpomínce, jak děti trhají papír na dárcích a děkují Santovi. Ne, tahle neusne ani na Nový rok… rozhodl se, vlastně dostal chuť na ty báječné vanilkové rohlíčky s ořechy, co Martha " tajně" uklidila před dětmi na zdánlivě bezpečné místo...a její mrknutí znamenalo jediné, Miku, víš kde hledat, viď ?!"

Vyšel ze své ložnice a rázným krokem si to namířil do kuchyně, prošel halou, kde se pyšně tyčil vánoční rozsvícený strom, ale zpozorněl… do ticha noci se ozývalo tiché vzlykání, pláč…

Nejprve si myslel, že se mu to jenom zdá...pozorně poslouchal, odkud ten nářek přichází. Pak na to přišel… v koutku pod schodištěm seděla schoulená postava, která měla na sobě lehkou noční košilku lososové barvy se županem, ze stejně sametové látky, nohy přitažené k tělu, které objímala rukama a pohupovala se v záchvatech pláče s vlasy spuštěnými až do půli lýtek… " Proboha, Alex?!"

Další dokument, který stojí za to shlédnout...

5. února 2013 v 5:56 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Možná, ho znáte, ale možná ne, ale rozhodně stojí za to se na něj podívat! Nejen, že je v bezvadné kvalitě, ale je tam tolik dalších věcí, co Bashir překroutil! Výpověď Hamida, Mikova osvětlovače.. Pak ty jeho stupidní otázky.. měl jsi sex s Debbie? a on YES! :-) a nejen to, ale svědectví Debbi , to jsem sáhla po kapesníčku a taky ... odolejte zlobě v podobě otce Gavina Arvizo.. Konečný dojem nechám na vás.

1.

20.kapitola

2. února 2013 v 5:46 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Vánoční přípravy a jmelí…

Tak, další dílek je tu, pro všechny čtenářky a zvláště pak Mary , která patří mezi ně, dokonce se jmenuje stejně jako teta Alex.. Mrkající Takže, se na chvilku vrátíme do vánoční atmosféry, příjemné čtení.

Byl týden před Vánocemi, den do vánočního večírku pro děti, vše bylo připravené, nachystané. Celý Neverland zářil vánoční výzdobou od hlavního domu počínaje, až po jeho odlehlé kouty. Krásně vyzdobená vstupní hala, voňavými jedlovými větvičkami tak po nádherný vánoční strom ze stříbrné kanadské jedle, která sahala až ke stropu, na jehož hořejší patra jsem se snažila umístit vánoční ozdoby.

"Počkej Alex, pomůžu ti!" Michael vešel do haly a když viděl, jak se staví na špičky a na židli k tomu… polekala jsem se ho tak, že se pod ní zavrávorala židle a baňka jí vypadla z ruky a rozbila se.. a jen tak tak Michael zachytil její pád a Alex se ocitla v jeho náručí…

"Děkuji Ti, nějak jsem přecenila svoje schopnosti!" … "Mě to rozhodně nevadí, tak si říkám, že podobnou situaci jsme už spolu prožili!" dál ji držel v náručí a čekal na její reakci...usmála se:
"Máš pravdu, jen tenkrát jsem docela cukala a nadávala ti... !" … " a zatímco teď ?" ... řekl tak, že dramatická pauza se zdála býti nekonečná… "Michaeli, zatímco teď jsem ti vděčná! Protože bych dozajista ten strom povalila na zem a musela dělat všechno znovu! Ale pustit bys mě mohl, než ti rupne v zádech, příliš jsem ochutnávala Marthiiny vzorky cukroví!" .."Ale jdi ty, to bych musel poznat, ale nic takového se neděje… !" nadhodil ji, ve snaze dokázat, že je lehoučká, jako pírko. "No, tak, pusť! "

"Myslím, že tě pustit nemohu!!" řekl přísně a vážně... "A prozradíš mi, proč, bys jako nemohl? Mám sebou zase škubat?"

"No, Alex podívej se nahoru?" … plaše vzhlédla a co uviděla, bylo jmelí a jen marně se snažila vyprostit, protože tušila jeho záměr, jeho oči ji propalovaly, hledaly její ústa… " Tradice je tradice, nemyslíš?" jakoby ji tímto žádal o povolení ji políbit… "Ale v té tradici se neuvádí, že mě musíš držet, že ne? Tak mě koukej pustit!" vyhověl jejímu přání, nechal ji volně sklouznout po svém těle a když stála na zemi, pevně si ji přitáhl k sobě a nedovolil ani v nejmenším, aby se odtáhla… dívala se dolů k zemi na jeho hruď, rozepnutá košile a pod tím bílé tričko do véčka, ze kterého vyčuhovaly drobné chloupky...měla podivné šimrání kolem pupíku, neodvážila se podívat se k jeho tváři, stydlivě klopila zrak...

Opatrně jí prsty uchopil za bradu a zvednul ji tak, že se mu dívala do očí a pár těch jeho se přibližoval k jejím rtům... Jeho nesmělé, ale touhou roztřesené rty se nejdřív letmo dotkly těch jejích, bylo to tak intenzivní, že měl chuť a také ji využil, aby v polibku pokračoval. Nebránila se, jen se chvěla, cítil, jak v sobě bojuje, zda pokračovat, či nikoliv, dopřál jí prostor, pro její svobodnou volbu… "Michaeli, pozor, jsou tu střepy...!". Otočila se, podívala na zem... snažila se chovat, jakoby se nic nestalo, zamrzelo ho to...chytil ji za ruku, která byla odhodlaná uklízet...

"Alex, nechceš mi říct, co se děje? Od toho výletu do města ses neusmála, vidím, že tě něco trápí, něco, co sebou nosíš, rád bych ti pomohl, pokud mi chceš říct…co..." Její hlas posmutněl a byl strohý, cítil z něj bolest:

"Michaeli,díky, ale v tomhle mi nedokáže pomoct nic a nikdo, to musím já sama!" … "Ale Alex, no tak, nebuď tak tvrdohlavá, nepřístupná... nemusíš být na to, co tě trápí, sama, když se o to, co tě trápí, se mnou rozdělíš, uleví se ti, uvidíš. Stejně, jako mě při tom článku v novinách, vzpomínáš?!"

"Michaeli, vím, že to myslíš dobře, že mi chceš pomoct, ale promiň, já prostě nemůžu!"… otočila se ke stromku tak, aby na ní neviděl, že má na krajíčku, i když si byla jistá, že to poznal... o něco pevnějším hlasem, který sama v sobě vybojovala, řekla: "A také ti nechci kazit náladu, zítra přijedou děti, pojďme jim nachystat nezapomenutelné zážitky."

"Ale Alex, já bych ti rád pomohl...""Ne, Michaeli, děkuji… opravdu, zvládnu to, je to za mnou! Momentálně teď je důležitý zítřek!"

Teď to byla ona, která se snažila být silná a nenarušit pohodu Vánoc! Mlčky pohladila Michaela po tváři a zlehka políbila jeho ústa. Uvnitř ní sice ležela tíha, jako balvan, který jí nedovolí se radovat z přítomného okamžiku a být šťastná. Bála se být šťastná, když naposledy byla, dopadlo to tragicky...

Mlčeli a zdobili překrásný vánoční strom Štědrosti, mluvili pouze o tom, co nachystat dětem jako další a další překvapení...