Březen 2013

Jarní pnutí...

31. března 2013 v 20:03 Videa, která stojí za to vidět! ♣
.... Když vše začne pučet, nezbývá, než čučet! Smějící se Berte to jako antistres před zimou...od 0.30.. vám bude zaručeně hic.. !:-)


38.kapitola

30. března 2013 v 7:13 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Letní bouřka

Oba dva se rychle zvedli, posbírali v rychlosti svoje věci. Alex chtěla nasednout do jeepu , ale Michael ji zadržel a vyndával veškerá zavazadla.

"Alex, znám bezpečný úkryt, o kterém nikdo neví, je to kousek, stačí vyběhnout tenhle kopec a jsme na místě!" Rychle vyndal z kufru vozu celtu, kterou přikryl a zabezpečil auto proti vodě, která byla cítit ve vzduchu.

"Michaeli, že tys to zase tak naplánoval!" podezřívala ho Alex, ale to už běželi ruku v ruce do kopce a první dešťové kapky se vsakovaly do jejich oblečení. Déšť je zmáčel od hlavy až k patě. Jejich oblečení se na ně přisálo, déšť sílil ve větru, pod kterým se ohýbaly stromy, ochladilo se! Úplně mokří, chvějící se zimou stanuli před srubem, nad jehož dveřmi Michael zašátral rukou a našel klíč, kterým chvatně otevřel dveře.
Vůně dřeva, lesa i sytého vzduchu, který sem proudil z venku, měl svoje kouzlo. Bylo tu sucho a příjemně teplo. Michael po paměti našel svíčky a zapálil louč nad krbem.
"Alex, věř mi, že všechno, ale jen tu bouřku ne!" Asi by sis měla odložit to mokré oblečení, dřív, než nastydneš!" díval se na její promoklé tělo, které se chvělo zimou. Kapky vody jí stékaly po vlasech, které se jí lepily k tělu. "Michaeli, ale to samé platí pro tebe." ...měla ruce založené na hrudi a chvěla se. "Hned lásko, jen zatopím v krbu, abychom se usušili." Sledovala, jak obratně bere dřevo vedle z přihrádky u krbu, nejdřív to tenké a pak větší polínka, která za chvilku pohltil praskající oheň, vůně tavící se smůly naplnila krásný dřevěný srub, který byl zařízen jednoduše, ale zároveň prakticky, byla to vůně podobná vonnému kadidlu.

Stáli před hořícím krbem, který spokojeně praskal a hřál… "Dovolíš, pomůžu ti!" Pomalu jí sundával mokré oblečení, ona mu stejnou měrou oplácela, když byli téměř nazí, jen ve spodním prádle, natáhl se pro deku, která ležela na lenošce vedle krbu. Přehodil ji přes ramena. Otevřel piknikový koš a vytáhl dvě skleničky a láhev sektu, který do nich nalil a schoulil se k ní pod deku. Seděli na huňatém koberci, který hřál a šimral jejich smysly stejně jako víno, které je dokonale zahřálo.

"Alex, chci tě tak strašně moc!" zasténal do polibku, který se měnil v divoký a nespoutaný rej, jazyků, který bral oběma dech, na jejích rtech cítil chuť šampaňského a své vlastní touhy.… "Michaeli, nespěchejme tolik." ..."Já vím, ale je těžké se držet zpátky, jsi tak nádherná v tom světle ohně, tolik tě miluji!"… Zajela mu prsty do mokrých voňavých vlasů…a pevně se k němu přitiskla "Já vím! Také tě miluji! Miluji tě z celého svého raněného srdce!" Bylo to poprvé, co slyšel z jejích úst tahle slova, která znamená jen jediné, opětování jeho lásky.

Jemně jí stáhl kalhotky z boků a líbal její ňadra, snažil se sebevíc držet se zpátky, ale bezvýsledně. Chvěl se při každém jejím doteku prstů, rtů v jeho citlivém místě, které tepalo mužnou touhou. Vycítila to napětí, rozevřela svůj klín a pozvala ho dál...ležel na ní, dotýkal se jí svým tělem, pod kterým se zmítalo to její, tlukot jejího srdce dokonale splynul s hlasem jeho samotného…zapíral se lokty o koberec a ve svých dlaních držel její tvář, hladil ji po vlasech, užíval si každého jejího stenu, který se jí vydral z hrdla do jeho polibku.. a když mu dala nohu za krk a on se v kleče napřímil, objal její stehno, které hladil, líbal až k lýtku a zpět. Viděl její plná ňadra, jak se pohupují v rytmu a intenzitě jejich pohybů, které nabíraly na divokosti. Venku déšť bubnoval do střechy i oken, které chránily dosud zavřené okenice, takže pouze světlo z hořícího ohně v krbu naplnilo celou místnost, stejně jako horko, které z něho vycházelo, nebylo o nic větší, než to, které proudilo v jejich žilách, Připadalo mu, že v tom milostném tanci mají jeden krevní oběh…z kleče se nad ní nahnul, aby spojil svá ústa v hlubokém polibku a přitáhl si ji na sebe, takže seděla na něm.

Líbala ho a hladila po zádech, jemně ho kousala do krku, což ho přivádělo k šílenství...Pevně ho objímala rukama kolem krku a vrtěla svojí pánví a prohlubovala jejích spojení prudkými nárazy na jeho mužství i tělo. Přidržoval jí zadeček a tiskl na sebe. Zaklonila se, její dlouhé vlasy se dotýkaly země, její prsa byla pro něj magická, hladil je jednou rukou, horkými rty okusil její naběhlé bradavky, zatímco pomáhal její pánvi udržovat tempo, tlakem směrem k sobě...sténal do polibků, do jejích otevřených úst...dívali se jeden druhému do tváře, hořeli touhou. Nešlo jen o uspokojení a ukojení sexuálních potřeb, ale o naplnění v lásce, čím více dával, tím více dostával...

Netušil, jakou má sílu, až ho položila na zem a dál na něm seděla, mírně se nadzvedávala v bocích a on jí pohybem své pánve naplnil rychle, žhavě a tvrdě! Cítil, jak se mu zarývá nehty do jeho hrudi...cítil, že její okamžik nadchází, stejně tak, jako jeho... V okamžiku, kdy se na něj vyčerpaná zhroutila, vykřikl v extázi orgasmu její jméno "Alex!" ...Před nedávnem promočení, třesoucí se zimou, se nyní roztřásli ve společném vrcholu, zpocení a zadýchaní. Nemohli se od sebe odloučit. Cítila to horko uvnitř sebe, které přijala, dál ležela vyčerpaná na něm, vlasy rozprostřené na jeho hrudi...chvěla se, dozvuky milostného aktu…hladil ji po vlasech i zádech a užíval si její rychlý tep srdce na tom svém.

Leželi před hořícím krbem, jejich tep se pomalu uklidňoval, stejně, jako bouře venku, která doznívala.
"Alex?" Jen spokojeně zavrněla, dál naslouchala jeho srdci v jeho hrudi, které bilo tak divoce. "Hmm!" "Tohle bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažil! Děkuji ti, bylo to nádherné!" políbil ji na spánek a přikryl je teplou dekou.

"Miluji tě a děkuji já tobě!"…usínali se spokojeným úsměvem a vyčerpáni z dnešního dne i jeho závěru.

37.kapitola

27. března 2013 v 5:41 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Láska, která už neměla přijít

"Alex, vidíš, tamhle za tím kopcem je nejjižnější cíp Neverlandu. Hory jsou tu celkem nepřístupné, tady už žádné ohraničení, ani ploty… příroda udělal své!"…ukazoval prstem a jen tak tak držel auto na všech čtyřech kolech...

"Michaeli, je to nádherný kus země, nejen rozlohou, doslova nedotknutý lidskou rukou. Ale tamhle v tom údolíčku bychom mohli na chvilku zastavit, co říkáš? Moje pozadí celkem už trpí! Vlastně trpí hodně! " … řekla a křečovitě se přidržovala madla na autě...

"Jak si přeješ, drahá, moje půlky by to taky uvítaly a žaludek jakbysmet! Vždyť je už pozdní odpoledne a od rána jsme na cestě, navíc…horko k zalknutí. Tamhle je krásný potůček, zaparkuji to tam!" stočil volant tak prudce, že Alex zavlála a bokem se přitiskla na svého šoféra. "Bože, Michaeli, kdo tě učil řídit, jedeš jak p…!" Usmívající se "No, jak?" zasmál se, jen to řekni!" ... Jako pirát… jsem chtěla říct!"

Usadili se do trávy u potůčku, Alex smočila nohy v průzračné chladné vodě. Michael jí podal skleničku ledového čaje a toust a posadil se těsně za ní. Opřela se o něj a dívala se na tu krásu kolem. Lesy, skály, šumění vody, to všechno ji uklidňovalo. "Je mi tu s tebou moc dobře, Michaeli !" promluvila po chvíli...opřená o jeho hruď…vnímala pravidelný tlukot jeho srdce. Pohladil ji po stehně...
"Alex, jsem nevýslovně šťastný, že to říkáš, protože mě s tebou také! Nedoufal jsem, že ještě najdu po tom všem v mém životě lásku v partnerském životě, porozumění a souznění v bytosti tak krásné, jako jsi ty! Alex, co dát našemu vztahu oficiální formu!"… odmlčel se… cítil, jak sebou maličko trhla...Nechtěl na ni naléhat, ale je přeci logické, že vztah se musí někam posunout. Podívala se na něj a pak se znovu uvelebila v jeho náručí...nohou rozhrnula pramenitou vodu, jako by v ní hledala odpověď. Bála se závazků, i když její srdce závazek vůči němu i jeho dětem cítilo. Strach jí svazoval, nebyl to už jen strach z toho, že by mohla zase o všechno, co miluje, přijít…bylo tu spousta věcí, které netušil a které ji tížily stále víc.

"Michaeli, já nevím, je na mě ještě příliš brzy! Náš vztah beru jako požehnání, jsi moje láska, o které jsem si myslela, že už nemůže, nemá přijít, že jí nejsem hodná, že si nezasloužím být znovu šťastná, ale bojím se, moc se bojím, že bys se mnou nebyl šťastný, protože já ti nedokážu dát to, co by sis přál…" zavzlykala.

Rozuměl jí, nedokázal si představit projít tím, čím ona, toužil po tom, aby ji dokázal zbavit strachu, všech pochybností, vědom si toho, že to nebude mít po jeho boku jednoduché, že ji budou sledovat média, jakmile by svůj vztah zpečetili. Média udělají humbuk, budou se hrabat v její minulosti, která je pro ni tolik bolavá, vždyť to bude teprve jeden rok od chvíle, kdy pohřbila manžela, dceru… vzal ji za bradu a pohlédl do jejích uslzených očí. Slíbával každou slanou slzu…

"Alex, ty můj blázínku, jak to, že bys mi nedokázala dát to, co bych si přál, vždyť mi to dáváš každý den, aniž by sis to uvědomovala! Tvůj úsměv, pohlazení, ty…celá mě naplňuješ štěstím. Už tehdy na útesu v Irsku jsem si přál tě tak držet v náručí a vidíš…nebesa mi to splnila a odměnila mnohonásobně, protože já tehdy nedoufal. Chtěl jsem žít jen pro své děti a zakázat svému srdci milovat sobecky… milovat jednu bytost, se kterou bych mohl v lásce splynout. A vidíš, vrátila ses mi do života, jsi moje součást. Dovol mi být pro tebe to samé!"

Dlouhý pohled do čí toho druhého byl odpovědí, stejně jako polibek, který nabíral živočišnosti. Když Alex ucítila pod sebou tvrdou, sluncem vyhřátou zem a Michaelovy roztoužené rty na své šíji, kterým se ochotně a ráda poddávala.
Přerušilo je až náhlé burácení hromu a za ním blesk, schylovalo se k bouřce.

Tak trošku kratší díleček prakticky o ničem, ale příště vám vynahradím, nejen délkou, ale připravte se na blesky a hromobití ! Mrkající

PODĚKOVÁNÍ DO MRAKŮ

25. března 2013 v 5:43 | Marta/Muscles |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Kolik uplynulo vody v řekách… kudy všude foukal vítr…mnohokrát vyšlo slunce a zapadlo za obzor…tolikrát zpívali ptáci své písně v korunách stromů a šli zase večer spát…mnoho dětí se narodilo a udělalo šťastnými své matky a otce…mnoho slz vyplakali ti, kterým už 45. měsíců scházíš tak moc, má lásko…

Jako by se udělala v zemi najednou z ničeho nic propast…hluboká…černá…temná, z níž není návratu.
Ano, tak jsem se cítila, když jsem se dozvěděla tehdy tu velmi smutnou zprávu o Tvém odchodu na věčnost. Zlomilo mi to srdce, bolest byla veliká, stáhl se mi krk a oči se mi zalily slzami…proudy slz, které nešly zastavit…i po tak dlouhé době, co píši tyto řádky, mi kapou slzy a klávesnici mám rozmazanou…


Narodil ses jako výjimečné dítě, na nějž svět nebyl připraven. Proč? Protože je velmi zkažená doba…velmi zlá doba. Zvítězila zloba, závist, zášť, honba za mamonem a majetky, nevraživost mezi lidmi zaujímá své podstatné místo. Dnes se lidé předvádějí jeden před druhým, čím ohromí ještě společnost a jakým luxusním desátým autem, panstvím, či luxusním značkovým oblečením na sebe upoutají pozornost.

Ztratila se veškerá láska a úcta jeden k druhému, ke všemu, co zde máme v pronájmu… odešly s Tebou, má lásko…
Tys byl vždy jiný…Tebe zajímaly jiné věci…přemýšlel jsi o tom, jak v sirotčincích nemění povlečení dětem v postýlkách, nechají je ve špíně…jak na druhém konci světa lidé stojí frontu na vodu, aby mohly matky dát dětem napít…přemýšlel jsi, jak zabránit těm, kdo těží vzácné dřevo v amazonských lesích jen pro svůj zisk…jak zpříjemnit dětem, kteří mají svůj pobyt na zemi už spočítán pro svoji smrtelnou nevyléčitelnou nemoc, jejich chvíle, než odejdou na věčnost a poskytl jsi jim pobyt v Neverlandu, ve svém božském ráji…měl jsi také na mysli, jak zamezit zabíjení zvířat pro jejich kožešiny a zisky majitelů jejich mrtvých těl…

Ano…na tak smýšlejícího a geniálního umělce, jako jsi Ty, nebyl svět připraven…nechápali Tvůj postoj, že jsi ve svých písních upozorňoval na kruté skutečnosti, které se dějí a jen málokdo Tě poslouchal…jen pár jedinců Tě vyslyšelo a porozumělo Tvému nabádání k zastavení bezpráví…věděl jsi, že zvířata mluvit neumí a nemohou se bránit… tak, jako děti, které jsou malé a jsou vystaveni násilnostem, křivdám, zločinům proti lidskosti, práci v dětském věku, lidské krutosti, hladu a chybějícím základním potřebám člověka.
Tohle jsou atributy, které chci vyzdvihnout a dát světu opět na vědomí, jak výjimečná a nádherná lidská bytost jsi, jak kouzelná je Tvá duše plná citu, něhy, laskavosti…Tvé srdce plné bezpodmínečné čisté lásky a velkorysosti dokázalo vyprodukovat nadmíru obětavosti pro každého z nás na úkor Tebe, má lásko…dal by jsi každému všechno, jen aby se měl lépe…a vůbec ses nedíval na své potřeby…to dnes nikdo neumí…tento svět je už jen o sobectví …proto jsi byl tak zatracován, nenáviděn, ponižován, tolik zlých lidí Ti závidělo úspěch a popularitu…a tolik vrahů ještě běhá po svobodě, kteří se podíleli a usilovali o Tvou smrt…báli se, že jsi moc chytrý, že máš vlivné styky, že máš za sebou armádu svých milujících fanoušků, kteří za Tebou budou vždy stát…báli se, Michaeli…a bojí se ještě pořád…a jen ať se bojí…spravedlnost si je stejně najde…

…protože my, za Tebou budeme vždy stát…na to se můžeš spolehnout!!!

Jsi pro mě to nejkrásnější a nejčistší, co jsem kdy v životě poznala…jsi jako něžné bělostné pírko z holubice míru… jsi ta nejvzácnější duše, která se kdy dotkla naší země…jsi anděl světla, který nad námi všemi bdí a rozdává nekonečnou lásku a zasypává nás těmi nejkrásnějším růžemi z nebes a posílá své sladké polibky pro nás…

Jako všichni Tví tolik oddaní fanoušci, tak i já, Ti posílám své nejsladší polibky do míst, kde máš jistě celý andělský sbor kolem sebe a zpíváte společně božské písně, které jim v nebi skládáš, jako jsi skládal nám na zemi…

Opatruj se, má lásko…děkuji Tvé paní matce Katherine, že nám dala tak překrásný dar ve Tvé podobě. Děkuji Ti za všechno, co jsi pro mě udělal, jak jsi mě obohatil, pořád mi něco dáváš. Neustále pokračuji ve Tvých božských odkazech. Slibuji Ti, lásko, že budu vždy velmi ctít Tvoji památku a chránit Tvé milované děti…jsou přece také mými dětmi, jako moje děti Tvými.

Miluji Tě, můj králi Michaeli…jsem tak velmi hrdou Tvojí fanynkou… posílám velké něžné objetí a miliony sladkých polibků do mraků ke Tvým nádherným rtům…

Tvá oddaná a milující Marta.

36.kapitola

22. března 2013 v 5:58 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Plán cesty

"Alex, žádné protesty! Už jsem řekl! Slíbil jsem ti výlet, bude tedy výlet!" …"Ale, Michaeli, já….mě je nejlíp tady v Neverlandu! Netoužím po ruchu velkoměsta, už vůbec ne, když se někde objevíš, tolik adrenalinu vážně mít nemusím!"...přešlapovala nejistě vedle jeho pracovního stolu, od kterého se odtáhl a posadil si ji na klín. Omotal svoje ruce kolem jejího pasu a podíval se na ni.

"Alex, proč mám z tebe neustálý pocit nedůvěry, strachu? Miláčku, nedovolím, aby něco nebo někdo vstoupil mezi nás! Jsi pro mě příliš vzácná, abych to vydal v šanc…" pohladil ji po tváři, protože mu neuniklo, jak vždycky posmutní…

"Michaeli, vím, že tě svým strachem otravuji, ale prostě je to místy silnější, než já, cítím se svázaná, co když to budu já, co to pokazí?" řekla sklesle, vědoma si toho, že se jí nedaří přiznání k tomu, že je novinářka, že patří mezi ty, kterými Michael pohrdá. Myslela si, že přiznání bude snadné, zatímco on jí dokazuje skutky, svoji lásku, kterou nedokáže ranit, ale co když se to dozví jinak, zlomí ho to a ji taky. Měla konečně pocit, že její život našel stabilitu, řád, další smysl života… zvykla si příliš na jeho děti, možná právě proto, že o ty svoje přišla a Princ a Paris zaplnili místo v jejím srdci, které bylo tak zoufale prázdné.

"Alex, vnímáš mě?" přejel rukou po její ruce… stejně její myšlenky se potulovaly daleko od něj… Proč nedokáže identifikovat zdroj jejího smutku? Cítil, že krom ztráty rodiny, je tu něco dalšího. Její nedůvěřivost k neznámým lidem, zase ten strach… jako tehdy z toho chlápka od novin. Ublížil jí snad někdo takový?

"Promiň, co jsi říkal?"... "Ehm, říkal jsem, že mě nesmírně těší, že je ti tak dobře, že se tu cítíš nejlíp, ale ten náš výlet nebude nikam mimo Neverland!" Chci ti ukázat pár míst, která kromě mě, nikdo nenavštívil. Chci ti ukázat svůj utajený svět, netušíš, jak jsou pozemky Neverlandu rozlehlé, zabere nám to pár dní! A kdyby ses přece jen bála jet, tak věř, že až se vrátíš, bude tu čekat na tebe další překvapení"…pozvednul významně obočí!...Michaeli, další překvapení, prosím, už jich bylo víc, než dost, už žádné překvapení!" řekla s obavou...jen se usmál... "Dobře, zavolám tedy Donně, ať nejezdí, že…?!" po očku sledoval, jak se jí mění výraz ve tváři…
"Michaeli, nééé, takové překvapení já moc ráda! Tak dlouho jsem ji neviděla, stýská se mi po holčičím plkání, víš?" chytila ho kolem krku… "Vím, drahá, právě proto, budete mít dost času, pak budu muset na dva dny odjet. Slíbil jsem jedné rodině s moc nemocným chlapcem pomoc a také, že si je vezmu sem. Tak ti Donna příjemně vyplní čas. Volala, byla jsi zrovna s dětmi v zoo a nechtěla čekat, jen tě nechala pozdravovat.
Navíc si děti si vzala na tento týden Janet, takže nám nic nebrání tomu, abychom vyrazili…"

"Michaeli, nemyslíš teď hned, že ne?! Říkal jsi, že nám to pár dní zabere, tak bych se měla jít zabalit na cestu, tři dny v divočině a s divochem!"...mrkla na něj… "Tak s divochem, jo?" přiblížil svá ústa k těm jejím, odhodlán těm jejím podat důkaz o své divokosti.
"Miku, to jako pojedeme tímhle?!" ukazovala na jeep zaparkovaný před domem a do kterého Michael ukládal plný piknikový koš, který pro jistotu kontrolovala ještě Martha a nějaké své zavazadlo a s prostou dětskou jednoduchostí jen řekl… Jo!" a pokrčil rameny... "Miku, snad mi nechceš říct, že budeš taky řídit?!" …podívala se na něj výhrůžně! ...poškrábal se pod kloboukem a hlesl..."Už asi jo!" :-) Martha se smála Alexině nedůvěřivosti Mikovu řidičskému umění, věděla své. Proto, když kontroloval zavazadla a nádrž, zda je plná, chytla Martha Alex za rukáv a táhla stranou…
"Alex, asi bych vás měla varovat. Možná by bylo rozumnější, kdybyste se po pár kilometrech ujala řízení respektive, jakmile skončí udržovaná cesta, jinak budete mít místo čokoládového dortu kaši, místo ovoce kompot, místo skleniček střepy! Proraženou nádrž a já nevím, co. On Michael, jak se začne kochat krásou přírody, tak má Wayen dost práce ho vytáhnout s vozem odkudkoliv… " (podobnost jakákoliv je čistě náhodná! Smějící se )

"No, tak to mě čeká opravdová divočina! Safari! " zasmály se obě ženy...a Martha si neodpustila mateřské napomenutí jim oběma... "Jeďte opatrně, děti!"

35.kapitola

19. března 2013 v 20:35 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

You Rock My World


Tohle nebylo vůbec v plánu, ale nemohla jsem si to odpustit… má NEJ!

"Alex, pošlu pro tebe a děti auto, mám pro vás připravené malé překvapení! Rád bych, aby bylo dokonalé...!" …chytil Alex kolem pasu a přitáhl si ji na sebe. Pobíhala v kuchyni, neschopná se na chvilku zastavit, chystala dětem snídani, protože Martha ulehla s nějakou chřipkou.

"Michaeli, nemám ráda překvapení, bojím se jich!"..."Alex, nemusíš se bát ničeho…opravdu!" přejel hřbetem ruky po její lícní kosti, užívala si ten dotek..."Nenapovíš mi aspoň trošku? Trošičku ?" udělala na něj psí oči... "Vlastně bych mohl za drobnou úplatu!" podíval se na ni tak, jako by ji svlékal ze šatů… "Úplatu? Chceš uplatit?! Vždyť ani nevím, jestli to překvapení bude stát za to ?" ...usmál se..."Věř mi, bude!" …jeho dech byl blízko jejich rtů...ochotně je přijala, skousla jeho spodní ret a když pootevřel ústa, přejela mu rty jazykem… když zachraptěl, věděla, přesně jakou úplatu žádal!

"Myslíš, něco jako tohle?" přitáhla si ho na sebe za klopy, obnažené koleno mu vklínila mezi jeho nohy, rozkrok...a líbala ho tak, že jeho tělo reagovalo okamžitě…"Alex, přesně tohle jsem myslel…! Ale předčilo to má očekávání! Do háje, nejraděj bych nikam nejel a zůstal s tebou! "..."a připravil bys mě i děti o překvapení, tak to ne, Michaeli Josephe Jacksone! Jsem zvědavá ženská, nesmíš mě tak napínat!" …usmála se na něj s rukama položenýma na jeho hrudi, upravovala jeho košili, která se pocuchala tím, jak mu muchlala klopy na saku!

"Tak, to od tebe, Alex, nebylo fér! Jediný, kdo je tu napnutý k prasknutí, jsem já!" podíval se na její polonahou nohu ve svém rozkroku, která momentálně jezdila po zadní straně jeho hýždě, až dolů k lýtku!" objali se se smíchem a když se na sebe znovu podívali… pohladil ji po tváři…"Alex, strašně ti sluší, když se směješ, sdílím rád tvoji radost, jsi ta, která měníš můj život vzhůru nohama!"
Vrtalo jí hlavou Michaelovo tajnůstkaření, i to, jak zvážněl, než odjel. Dávno cítila, že to, co je mezi nimi, není jen chvilkové poblouznění. Nahánělo jí to strach, strach z vlastního štěstí. Jeho děti ji berou jako součást života jejich otce...Pozorovala je celou cestu v autě, které směřovalo neznámo kam. Věděla příliš dobře, že by Michael nevystavil své děti nějakému nebezpečí, věděla, že je vše naplánováno s naprostou přesností, maximální bezpečností, jak pro děti, tak pro ni.
Když auto zastavilo v podivné uličce, bylo to jako vrátit se v čase, skoro jako gangsterská čtvrť…než si všimla celého ansáblu lidí s kamerami, všelijakou technikou…docházelo jí to, vzal ji na natáčení!

Viděla, jak se baví v nějakém asijském bistru s vysokým černochem, který měl klobouk a oblek laděný do fialova.
Když si všimnul, běžel jim naproti v obleku s červenou košilí, tmavým kloboukem s pruhovanou šerpou kolem dokola, za neúnavného pohvizdování toho muže, s nímž seděl, smál se na celé kolo, až se jeho smích rozléhal a byl tak nakažlivý. Pevně vzala ruce dětí a vykročila mu vstříc.

"Michaeli, kam jsi nás to, prosím tě, pozval? Je to tady jako z nějakého gangsterského filmu a ty vypadáš, jako nějaký mafiánský boss. Ale děsně ti to sekne, jsi sexy v té rozhalené košili"...pošeptala mu do ucha tak, aby to děti neslyšely. "Ouu, Alex, vážně, ale ty vypadáš v těch koktejlkách úchvatně! Vzal ji za ruku a mlsně si ji prohlížel, jako by ji viděl poprvé, stejně tak jí byl okouzlen.

Posadil ji a děti do pohodlných proutěných křesel, spousta lidí odcházelo na plac. Až je měl Michael všechny za sebou a on stál na vrcholu pomyslného trojúhelníku, který jeho tanečníci vytvořili, díval se jí do očí, ty pohledy si rozuměly, avšak ten Alexiin byl čím dál zmatenější...když Michael vystoupil a vážně se na ní podíval:

"Alex, už ráno jsem ti říkal, že jsi mě změnila a dál měníš život vzhůru nohama. Probudilas ve mně to, co jsem si myslel, že už nepotkám, že nenajdu lásku, přátelství, souznění duší a mé druhé já. Dovol proto, abych ti věnoval tuto píseň, klip k mému novému albu, protože to tys mi byla inspirací, i když jsi byla ode mě daleko…věděl jsem, že jen s tebou po boku, v srdci dokáži být Nepřemožitelný!" políbil jí ruku a v ten moment ho osvítil kužel světla, ve kterém začal tancovat.

Sledovala s úžasem a slzami dojetím každý jeho pohyb, plný energie, radosti a zaplavovalo jí vzrušení, které udržoval očním kontaktem, jako by si ji podmaňoval stále víc. Byla jím okouzlena, ohromena, nejen textem písně, ale jím samotným…Když k ní přitančil a vyzval ji, aby ho následovala, nepřemýšlela o tom...zda bude stačit jeho rytmu, temperamentu, ale pevně ji držel v náručí, automaticky mu podřídila svoje myšlení a sebe samu.

Děti seděly a pozorovaly otce snad poprvé při jeho práci mimo jeho domácí nahrávací studio nebo taneční sál...Paris nadšeně tleskala a vykřikovala, že bude jako tatínek. Ale to už Prince vyzval k tanci svoji sestru, neboť obě děti prožívaly každý taneční krok, pózu svého otce.

Tančící pár, který se držel v těsném objetí, sledovaly spousty párů očí, které jim jejich štěstí přálo, ale ty jejich jako by je nevnímaly, byla to jejich chvíle, rytmus jejich srdcí, jemuž podřídili vše ostatní!



Další skvělý rozhovor.

18. března 2013 v 6:19 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Michael je naprosto skvělý, uvolněný a radostný, napříč tomu, čím si prošel.(viz.prohlášení na konci) Nevím, jak na vás, ale mě doslova dobíjí baterky. Přijde mi tak obyčejně neobyčejný, nevím.. těžko se to popisuje. Ten reportér je fajn a má k Mikovi blízko, prostě jak dva kámoši a to se vidí málokdy. Užijte si bezvadnou půlhodinku♥


34.kapitola

17. března 2013 v 5:37 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Narozeninové přání

Vše bylo nachystáno a zahradní párty pro Paris k jejím pátým narozeninám. Všude balónky, narozeninové girlandy, připravené soutěže, plno pobíhajících radostných dětí okukující velký narozeninový dort, úhledně zabalené balíčky.

Alex seděla na lavičce opodál a sledovala to radostné hemžení dětí, radost z dárků, soutěže, které Michael řídil, smál se, až Alex připadal, že ze všech dětí si on užívá nejvíc. Poštuchoval a pokoušel děti a ony ho na oplátku honily s stříkaly po něm ze spreje něco jako pěnu, která se měnila v provázky, které se pletly do vlasů.

Paris měla krásné bílé šatičky, bílou mašli ve vlasech a vypadala, jak nějaká víla nebo princezna. Na její tváři byla radost, smích, hravost... a ani náznak po ráně, kterou jí před časem způsobila houpačka. Její velké modré či se dívaly na svět bezstarostně, měla tady všechno, po čem srdce dítěte touží.

Nešlo si nevzpomenout na tu její, kterou ji krutá rána osudu vzala. Její oči hleděly s láskou na hrající se děti, avšak s velkou bolestí v srdci, která se při sebemenší příležitosti vrací. Michael si všimnul, jak sedí smutně stranou, opodál všemu dění, předal proto pálku, kterou sráželi balonky svému bodyguardovi a vykročil směrem za Alex…její smutek vycítil na dálku, stejně, jako když jí čte myšlenky. Přisedl si vedle…

"Alex, chybíš nám tam!" pohladil ji po ruce… jen se ohlédla jeho směrem a usmála se… "Chybí ti, že je to tak?!".. jen pokývala hlavou a slzy se začaly kutálet po tváři...Michael ji objal kolem jejích ramen, přitisknul na svoji hruď, kterou málem zmáčela slzami. Trpělivě čekal, až se uklidní, nebylo potřeba nic říkat, žádná slova by neutišila, žádná slova nemohla by zmírnit to, co se odehrávalo v Alexině duši…Líbal ji do vlasů, opájel se jejich vůni, hladil ji po zádech a přál si, aby mohl zacelit tu ránu v jejím srdci…Když zjistil, že jeho dcera už ho chvilku pozoruje a rozebíhá se k nim...

"Tatííí, mamí….Všichni už mají chuť na dort a oždibují mi ho! Nesvedu ho nakrájet, mohli byste mi jít pomoct?! Prosííím!!" Michael se na okamžik odtáhl od Alex a vzal ji za ruku a vstal...každý z jedné strany mlčky vzal Paris za jednu ruku a odváděl ji ke stolu, kterému vévodil obrovský třípatrový dort!

Michael na něm zapálil svíčky a Alex pohladila Paris po hlavě. A sklonila se k ní..."ještě dřív, než tatínek dort nakrojí, máš jednu velkou zodpovědnost! A to...sfouknout všechny svíčky a něco krásného si přát, zvládneš to?!" Jen souhlasně pokývala hlavou a svýma pomněnkovýma očima se podívala po všech kolem stolu...a zvlášť pak po svém otci a Alex…

Nadechla se a dala do toho fouknutí opravdu všechno, zavřela oči nad svým přáním a pak na jedno fouknutí uhasila všech pět svíček, které zhasly a jejich tenké knoty vydávaly drobný pramínek kouře, když malá jiskřička na knotu dohasínala. Všichni začali hvízdat a tleskat…děvčátko se smálo nad tím, že její přání musí být vyslyšeno, splněno. Spoléhala na to! Věřila tomu ve své dětské nevinné dušičce. Zatímco Martha krájela dort a podávala tácky ze sladkou dobrotou všem přítomným hostům, uvelebila se Paris otci na klíně a pošeptala mu… "Tatííí, já ti něco musím nutně říct!!" zněla tak vážně… "Ano, Paris, poslouchám! Copak je tak důležité?!" sklonil se, aby vyslechl svoji dceru…

"Víš, co jsem si přála?"…upřela na něj ty svoje velké modré či... "Ale Paris, nevím, jestli je správné mi to říkat, je to tvoje přání, nejsem si jist, zda by se pak vyplnilo, když mi ho prozradíš." Řekl vlídně… "Ale tatíííí, když ty mi s tím musíš nějak pomoct, sice nevím, jak to uděláš, ale ty jsi velkej, poradíš si…když já nevím, jak se to dělá nebo zařizuje!" Vysadil svoji dceru na klín, vzbudila v něm zájem o to, co si přála, bylo to pro něj stále záhadnější…

"Co, jak se dělá zlatíčko, nerozumím ti! Nejsem ze tvého přání vůbec moudrý... " "No, víš, já si přála, aby Alex a ty, abyste měli miminko, místo toho, o které maminka Alex přišla! A mohla by to být holčička a já bych měla pak brášku, tak i sestřičku. To bylo moje přání! Jen nevím, kde se taková miminka dají zamluvit! Ty to víš, že jo? Asi se těžko shánějí...!" řekla naprosto vážně. Bylo vidět, že o svém přání dlouho přemýšlela. Michaela to dojalo, tak, že se mu leskly oči, když se podíval přes stůl na Alex, které jejich tajné spiklenecké špitání neušlo. Usmál se nad myšlenkou, jak se miminka "zamlouvají, shánějí ", tak rád by vyplnil přání své dcerky.

Jen nechtěl vyvíjet jakýkoliv tlak na Alex, vědom si toho, čím si prošla. Paris nebyla totiž jediná, kterou to napadlo…Jeho dcera čekala uspokojivou odpověď a tu také dostala.

"Paris, já ti slibuji, že ti s tvým přáním pomohu, jak jen budu umět! Můžeš se spolehnout, tvé přání je moc krásné, no, když jsi ty svíčky sfoukla na poprvé všechny, myslím, že by to časem mohlo vyjít a víš proč?" zakroutila hlavou… "Protože v něm nemyslíš jen na svoje štěstí, ale chceš, abychom byli šťastní všichni a nejvíc Alex! Taková přání andělé v nebi vždycky rádi vyplní, jen zatím to bude naše tajemství, souhlasíš? Nebudeme o tom Alex říkat, aby pak byla překvapená, ano?"

Seskočila z otcova klína, tleskla mu do natažené dlaně…se slovy: "Tati, na mě se můžeš vždycky spolehnout!"

Pro milovnice modrého oblečku.

16. března 2013 v 7:22 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Tak, ten začátek je bombastický, ale rozhodně si nenechte ujít i pokračování videa, jak nakráčí, lážo -plážo v modrým, těsným, lesklým.. Zřejmě si blbě pod košilí, urovnal nátělník, nebo co, páč mu udělalo pořádnej hrbol a sunulo se mu to níž, od té doby se přiklání spíše k pravici, těsnou má nohavici.. Smějící se Všem posílá krásnou zdravici..


33.kapitola

14. března 2013 v 5:49 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Utajení v ohrožení

Alex s Donnou si obstaraly v obchodním domě pár hadříků na sebe, užily si nákupy sice v přeplněném obchodním centru, ale v prázdných obchodech, kde se všichni shlukli za jediným účelem - Michael Jackson!

Když se Alex s Donnou vracely z nákupů, poklidně se bavily na schodech, které svým pohodovým tempem jely dolů, ale evidentně znejistěla. Obchodní dům se vylidňoval. Ochranka pomalu uzavírala obchod… zbývalo jen pár lidí… Když se přiblížila ke stolku, kde seděl Michael, vylekaně chytila Alex Donnu za ruku...

"Donno! Proboha… vidíš ho ! Ten had !"… dva páry očí se upíraly k muži, který k nim stál zády a povídal si s Michaelem, obě v něm poznaly svého "šéfa!" Co teď? Mohly se otočit a odejít, neviděl je…avšak Michael...naznačoval gestem ruky, aby obě přišly...Dívaly se na sebe, netušily, co přijde…

"Alex, pojď, chci ti někoho představit. Tohle je pan Matt McCain, který by se mnou chtěl udělat interview."

Alex stála rozpačitě a dívala se do tváře toho, který jí byl z duše odporný… skrz zuby pronesla..."těší mě!" a podala mu ruku, kterou mu zmáčla tak, že ji samotnou bolela.. Podívala se na Michaela a pronesla "Michaeli, od kdy dáváš interview na počkání v obchoďáku? Nebo…vůbec novinám?" řekla studeně...Donna nejistě postávala vedle Alex a nevěděla, jak reagovat...

"Myslím, pane McCaine, že se vám ozvu nebo se případně domluvíme na nějakém rozhovoru…nebo někoho pošlete do Neverlandu!" …Matt se podíval na Michaela i na Alex…a pomyslel si: kdybys tak věděl, že už tam sice někoho máš, ale ten je mi k ničemu, zařídím si to jinak.
"Dobře, pane Jacksone, bylo mi ctí, budu očekávat vaše zavolání nebo se dovolím připomenout. Chápu, že váš program je nabitý! K tomu máte vedle sebe tak krásnou ženu"...řekl s přimhouřeným okem… zákeřně! "Ale teď mě omluvte, musím běžet, to víte… povinnosti, uzávěrka a tak...Dámy, bylo mi ctí...pane Jacksone, na brzkou shledanou!" S úlevou obě ženy sledovaly, jak mizí ten, o kterém věděly, co je zač…Zkazilo jim to celé odpoledne, ale Michael se dál usmíval…

"Alex, nesmíš být tak přísná, musím udělat trošku propagaci svému albu, když teď za mnou nestojí nahrávací gigant Sony...tak musím sám. Ale koho sis to přivedla...nepředstavíš nás?"…řekl a jeho zrak ulpěl na Donně, která se ještě nevzpamatovala z předešlého šoku a už tu byl další - tváří v tvář hleděla nejznámějšímu muži planety do tváře...kouzlo jeho osobnosti ji ovlivňovalo s každým jeho pohledem, slovem...

"Michaeli, dovol, abych ti představila svoji přítelkyni, kamarádku, která je mi vlastně sestrou…Donnu Bolttonovou, bez ní bych si život neuměla vůbec představit...!" Donna natáhla ruku k jejímu podání a nejistě řekla: "Těší mě, pane Jacksone!" ...Michael se podíval tím svým čtveráckým výrazem a řekl: "Donno, taky mě těší, ale Michael, pro přátelé jen Michael. Donno, směl bych vás někdy pozvat do Neverlandu, abyste měli na sebe s Alex víc času a já vás také rád blíže poznám." ..."Děkuji za nabídku, Michaeli, ráda se zajedu podívat, protože Alex o tom vašem Neverlandu vypráví vždycky tak nadšeně, že si říkám, že to místo se nenachází na téhle zemi."..."Opravdu?" …tak, to mě těší!" Michael pokukoval po Alex ..."Alex, to mě těší, mohla sis pozvat Donnu už dávno, víš přece, že bych tvoje přání splnil, i kdybych ti měl snést modré z nebe!" políbil Alex na líčko…

Donna se jen usmívala a pozorovala to, jak jsou zamilovaní, moc to své kamarádce přála. Přála jí lásku, pevný bod v životě, o který přišla, proto se omluvila, že musí jít, cítila se přebytečná.
"Alex, miláčku, směl bych tě o něco poprosit? Vzhledem k tomu, že se nacházíme v obchodním domě, který je už liduprázdný, což je fajn, protože mohu jít nakoupit, jako téměř každý smrtelník, potřeboval bych tvou radu při výběru dárků. Paris bude mít narozeniny a Prince v ten samý den dostává také nějaký dárek, aby mu to nebylo líto, vlastně všechny děti, které jsou pozvané dostanou dárek při oslavě narozenin, musí to být slavnostní pro všechny přítomné, nejen pro oslavence."

"Michaeli, ale jistě, to je maličkost! Jen také bych mohla o něco poprosit?!"…dívala se na něj smutně…
Jen kývl hlavu a bylo mu záhadou, proč ta náhlá změna nálady… vždyť ráno na hotelovém pokoji si ho vesele dobírala, skrz jeho oblečení a teď je skleslá. Čekal by, že bude mít radostnou náladu po tom, co potkala svoji přítelkyni...ale?

"Ale, miláčku, cokoliv a prosit nemusíš!"...vzal ji za ruku a políbil…"Michaeli, slib mi, že si na toho člověka od novin dáš pozor, velký pozor! Nelíbí se mi, má hadí pohled!"

32.kapitola

11. března 2013 v 5:37 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Invincible

Tak a pro mě záhada modrého oblečku objasněna, co pro vás?... Smějící se

"Michaeli, dělej už musíme jít!"…volá na něj Alex, když po dlouhé hodině a půl odmítal opustit koupelnu hotelového pokoje.
"Už to bude, miláčku, vydrž, ještě to není, jak by mělo...ještě chvilku !" ... Alex jen protočila panenky a pak to prý ženské trvá… řekla otráveně, chtěla se vyhnout tomu chaosu kolem, jenže copak to jde? Otráveně si sedla do křesla a vzala do ruky nějaký časopis s módou, která jí stejně nezajímala, spíš Michaela, který si tam dokresloval na ženskou postavu a modely všechno pro chlapa, tedy pro něj! Byla nervózní jen s pomyšlením, že by mohla potkat někoho ze své branže...

"Miku, tak sakra, pohni tím svým krásným zadkem, za dveřmi už Wayen pochoduje sem a tam už aspoň půl hodiny a vrčí víc, jak ta vysílačka!" …zaposlouchala se...slyšela z koupelny prozpěvování, které se rozléhalo, jako by Michael zkoušel akustiku koupelny nebo co... a pak jen vítězoslavné... "Hotovóó!!" ... "No konečně, pomyslela si...Vykráčel s perfektně upravenými vlasy nedbalého vzhledu a celý…"můj Bože!" …Uniklo jí nahlas z úst, když ho viděla přicházet…

"Ou, lásko děkuji ti, krásněji jsi mě nemohla pojmenovat !" …musela se zasmát jeho domýšlivosti… vstala z křesla a otráveně pohodila časopis… provokativně si ho prohlížela, chodila kolem něj... jakoby se jí něco nezdálo...

"Michaeli? ... Já nevím, ale tohle, co sis to na sebe, prosím tě, navlíkl? Je to… no, jak to říct?" … Michael se podíval na sebe a doplnil... "Hezký, že jo?"… Alex bojovala s potlačovaným smíchem, nechtěla, aby to vypadalo, že se směje jemu... jen? "Michaeli, nebyla by lepší tvoje ověřená a proslulá kombinace červeno-černá? Víš, v tomle jsi poněkud... díval se na její rozpaky...a pak na sebe … "Alex, myslíš, že mám v tom saténu, bříško??" Pohladil se po hrudi až na břicho ve snaze odhalit, jak to Alex myslí…

Alex k němu přistoupila a pohladila ho po ramenou, přes paže až na zadek... a on svoje ruce omotal kolem pasu… "To ne, jen mi přijdeš moc nápadnej a těžce sexy…!" ...Políbil ji na krk … "Tak, sexy jo?"... Ucukla... "JO! Až moc!"…snažila se od něj odlepit, ale držel ji pevně...povytáhl obočí a zamrkal... "Až moc? To je snad dobře, ne..?!" ...Michaeli, pro tebe jistě! Ale díval ses do zrcadla, opravdu důkladně a všude?" ..."Alex, co tím myslíš všude? Vždyť modrá je dobrá… " .. "Miku, je dobrá, ale myslím, jestli jsi se kouknul VŠUDE?" …zahihňala se a podívala se do jeho rozkroku, který už "nedržel tvar" kalhot, když vyšel z koupelny, zatím co teď, mu byly všechny jeho přednosti, vlastně přednost vidět...a kam Alex z lehka přiložila ruku.

"Alex, ty myslíš, že je něco vidět?" Usmívající se ... "Michaeli?!" Něco?? Všechno!" ... "Ale, to snad ne, to se ti zdá a navíc za to můžeš ty, Alex, stačí když se o mě otřeš a mám v tu ránu těsný i tepláky! Usmívající se… A ještě mě takhle provokuješ, to zaslouží ztrestat!" začal se domáhat dalšího polibku, ale složila mu pevně ruce na hrudi a odtáhla ho od sebe…"Tak nakonec za to můžu já, typické chlapské uvažování! Je vidět, čím to vlastně uvažuješ...!" dobírala si ho.
"Alex, smiř se s tím, že jsem prostě Invincible.. !"…Už to tak vypadá, ale pojď, než Wayena přejde trpělivost a mě taky! Jde se!"

Ochranka dělala prostor mezi davem tlačících se lidí do budovy…Michalel se zdravil se všemi fanoušky, byl šťastný…v dobrém rozmaru, posílal vzdušné polibky, bavil se! Zvláštní radost mu uděl klouček, asi dvouletý, který přišel oblečený v MJJ stylu s kloboukem na hlavě a flitrovou rukavičkou, kterého Michael opatrně vzal do náručí a postavil ho na stůl a rád se s ním vyfotil.
Alex se ztratila v davu v obchodě. Z povzdálí sledovala to dění kolem.. Bodyguardi pouštěli k Mikovi vždy po jednom člověku, s každým si stihnul říct alespoň pár vět. Sledovala ten cvrkot z povzdálí opřená o zábradlí nad pohyblivým schodištěm…

"Alex, já věděla, že tady budeš!" ...uslyšela za sebou známý hlas své kamarádky Donny. "Ahoj Donno, ráda tě vidím!" …To já tebe taky, Alex, ale neměla bych tě varovat, někde se tady potlouká Matt osobně, chce se dostat k Michaelovi, nevím, jestli bys ho neměla před ním varovat! A ty se měj taky na pozoru, však víš, jaký je! " řekla starostlivě. "Donno, nemyslím si, že by se dostal k Michaelovi tak blízko, že by s ním mohl mluvit, navíc Michael tady má všude snad desítky bodyguardů. A já z Matta strach nemám, je mi lhostejný. Mám v plánu to všechno Michaelovi říct a taky uvažuji, že odejdu z novinařiny, ta práce je jen stres, pomluvy, drby a lži! Ale tebe bych mu ráda představila, koneckonců jsi moje nejlepší přítelkyně, moje druhá polovina! "

Michael zabloudil pohledem směrem nad schodiště a viděl tam Alex s nějakou ženou… poslal vzdušný polibek, jen ona věděla, že je to pro ni, tentokrát fanoušci mají smůlu!

31.kapitola

8. března 2013 v 4:32 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Nenechám tě samotnou

Seděl dlouhé hodiny v koruně svého milovaného stromu, který vzpínal svoje větve k nebi, kam směřovaly i jeho modlitby za ty, o které Alex přišla.

Dlouho přemýšlel o Alex a jejím životě. Vážil si jí snad ještě víc, muselo být pro ni těžké přijmout takovou práci krátce po osobní tragédii, kterou si prošla. Vzpomínal na první setkání s ní, kdy se jeho synovi Princi ztratil míč a ona, která ho zaslechla plakat, neváhala v těsných jeansách vyšplhat na strom jen proto, aby malému chlapci vrátila úsměv. To, jak ji zachytil při pádu se stromu a jak se bránila. Usmíval se nad těmito krásnými myšlenkami.

Miloval ji, jeho cit a pouto k ní sílilo a tím víc, že našla odvahu a svěřila se mu, důvěřovala mu! Snad stokrát si vybavil scénu na útesu...a pak ty další…věděl, vnímal její smutek a sklíčenost, ale nikdy by neřekl, že prožila to nejhorší, pohřbít vlastní dítě i manžela.
Plakal nad tou nespravedlností, nad životem, který mnohdy bere víc, než by měl...a zvlášť těm, kteří si to nezaslouží…Viděl v tom i vyšší Boží řízení, jinak by nejspíš Alex nikdy nepotkal, nezamiloval se do ní...i přesto, že byl přesvědčen o tom, že partnerská láska je mu už zapovězena. Procházel se po Neverlandu, po svém domově a když zahlédl Alex, jak vychází s domu, spěchal za ní…

"Alex, kam máš namířeno?" …objal ji kolem pasu... "Miku, chtěla jsem se jít trochu projít, ale vidím, že jsi na procházce už byl, půjdu tedy sama!" ...podíval se jí do očí… "Nechci, abys byla sama, už nikdy, rozumíš?" Políbil ji na rty něžně, jako když se jeho rtů dotýkají motýlí křídla... "Pojď, půjdeme se podívat na Paris, naši dceru, už bude jistě vzhůru…" Viděl, jak se zarazila… "Michaeli, řekl jsi naši dceru?" ... "Ano, naši dceru i syna...! Pokud budeš chtít??" "Michaeli, ale…jsi si jistý tím, co říkáš, je to strašně závazné? ..."Jistý jsem si naprosto! Je jen na tobě, jestli to přijmeš…"

Nebylo třeba dalších slov. Tohle bylo pro Alex to největší gesto a vyznání lásky zároveň...s pláčem mu padla kolem krku…"Alex, no ták, žádné slzy…chci, aby ses smála...chci se smát s tebou, s našimi dětmi...a slzy budou naše štěstí..." Tak ráda by věřila jeho slovům, i když se bála být šťastná...
Drželi jeden druhého kolem pasu a mířili do dětského pokoje, sotva otevřely dveře, vyřítil se Prince s tím, že jeho sestřička ještě spí a o na ní dává pozor.
Dny plynuly, Paris se rána na obličeji hojila, Michael odložil všechny pracovní schůzky, které na něj čekaly, ne však na dlouho...
"Alex!"… vřítil se do jejího pokoje Michael… co bys říkala tomu, kdybys mě doprovodila na jednu takovou malou akcičku?" seděla před toaletním stokem a česala si vlasy, upravovala se, nanášela jemný make-up...
"Michaeli, buď konkrétní?" pomrkával za ní do zrcadla a ona vytušila nějaký skrytý plán... "Alex, co bys říkala výletu do New Yorku?"

"Miku, já nevím...? Co tam budu dělat, ty tvoje "akcičky" skýtají "jen" desítky tisíc fanoušků, že jo, tlačenice a podobně, o ty se ráda nechám připravit...! " ... "Ale miláčku, ne…tohle bude jiné...rozhodl jsem se propagovat sám své vlastní album a hádej čím…to neuhádneš?!" nadšeně ji zabořil bradu do ramene a díval se na ni v zrcadle…" ...dívala se do jeho nadšené tváře a snažila hrát jeho hru... "Že...by zpěvem...?" … Ne!" … tak tancem?" … "Tak, to také ne!" ..."Tak, to se nechám poddat, nic mě nenapadá!" ..."Alex, tuhle hádanku ještě nikdo neuhádl…" ..."Takže ?" vyzvala ho k rychlé odpovědi Alex … "Takže to bude podpisová akce v obchodním domě! Co tomu říkáš?"..."Michaeli, zbláznil ses, vždyť ho kvůli tobě zboří, umačkají se!" Vůbec se jí ten nápad nelíbil a už vůbec ne to, že by tohle měla absolvovat s Michaelem, vždyť tam bude hejno novinářů a tedy hrozí, že ji někdo pozná...

Jako by vycítil její rozpaky a řekl..."Alex, žádné výmluvy, měl bych tě rád po svém boku, slíbil jsem ti, že tě přece nenechám samotnou!" …vlepil jí polibek na tvář a dál upřeně sledoval její výraz v zrcadle... "Já vím, Michaeli, ale tohle dozajista nepřežiji! Věř mi !"… prudce si ji i se židlí, na které seděla, otočil a začal ji vášnivě líbat…a mezi polibky se jí snažil sdělit..."Alex, já tě potřebuji, moc potřebuji, ani netušíš, jak moc…!"…jeho polibky byly dravější, smyslnější, až jí zastíraly rozum. Snad to nějak zvládne po takové argumentaci…konec konců…budou v obchodním domě, může mít záminku si nakoupit a…

"Miku a kdy by to mělo být…?!" …"Za dva dny, zlato…!" ...Hm, tak to jsi mi moc času nedal!"... "Já vím, organizace mi dala zabrat, ale slibuji, že pak….?!... přestal s polibky a zasunul svoji horkou roztouženou dlaň pod její blůzku do výstřihu…"No, co pak?"… řekla provokativně Alex…"Pak si ten čas vynahradíme, jen my dva!" …líbali se a při tom jí Michael postrkoval směrem k její posteli rozepínajíc jí blůzku…na kterou ji strhl.. "Říkal jsi pak, ne hned! To jsem se nemusela tak česat, když mě rozvrkočíš... " … začali se smát, ale Michaelovi touhou zastřené oči, horké rty a roztoužené tělo hovořilo jasně, navíc si musel rozepnou kalhoty, protože jejich těsnost byla víc, jak nepohodlná.

"Hmm, Alex, myslím, že ses nemusela ani oblékat!"

Fotky dětí II.

7. března 2013 v 12:13 ☺☻ Zajímavé fotky
Tak a teď trochu rodinky a Paris.. mě osobně se strašně líbí ta s Debbie


30.kapitola

5. března 2013 v 5:46 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Srdce nejen z kamene!

Osobní lékař Michaela prohlédl jeho dceru a prakticky zopakoval to, co mu řekla Alex… ach Alex! Bodlo ho u srdce, vědom si toho, co a jak jí řekl...

Paris dostala injekci na uklidnění tak, aby mohl zašít ránu nad okem, tak, aby malá princeznička neměla památku na tuto nepříjemnou zkušenost. Její tvářičku "zdobily" oděrky a tři malé stehy nad okem a náplast přes očičko, které se rozehrálo do všech barev. Michael čekal, až jeho dcera usne, aby mohl jít za Alex…
Opatrně zaklepal na dveře jejího pokoje…bez odezvy to zkusil znova a opatrně vešel… To, co uviděl, mu rvalo srdce z hrudi… seděla zády k němu na posteli, všude vytahané kufry a ona se dívala z okna a dál jen plakala. Křečovitě sevřel ruku v pěst… měl strach, že to, co vidí, je balení se k odchodu… chce ho opustit, za jeho hrubost a neurvalost. "Jsem idiot!" Spílal sám sobě! Polykal neviditelné slzy, měl strach, že to udělá a nemusel by se tomu divit...Pomalu přešel za ní a sedl si vedle ní...matrace se lehce zhoupla, ale ona se vůbec nepohnula, nepodívala se na něj, jako by byl neviditelný…viděl na zemi jakýsi kus papíru stočený do ruličky… ale neřešil to... Měla nepřítomný výraz ve tváři a v rukou svírala jakýsi obrázek v rámečku, který si tiskla k hrudi.

"Alex, já…" hledal vhodná slova… "musím se ti omluvit, jsem idiot, nechci, abys odešla! Mělas pravdu, nic to není, bude v naprostém pořádku… žádná omluva nebude dost velká, abys mi odpustila, měl jsem hrozný strach. Ale ani to není omluva proto, co jsem ti řekl." …dál se dívala před sebe a po tváři jí kanuly velké slzy...měl chuť ji setřít, sevřít ji v náručí, políbit, ale bál se její reakce…po chvíli ztěžka promluvila. "Jak jí je ?" chvatně setřela slzu z tváře… "Spí, doktor říkal, že až opadne otok, vstřebá se modřina, vytáhne stehy a nebude nic poznat!"

"To je dobře, moc dobře! Máš krásnou dceru! Obě děti jsou nádherné! " řekla tiše...

"Alex, nemyslel jsem to vážně, mluvila ze mě panika, když jsem řekl, že bys za to mohla nebo nebyla zodpovědná matka. Budeš skvělá matka! Tím jsem si jistý!" …vzal jí za ruku ve snaze jí políbit, ale vyvlékla se mu…

"Michaeli, já… já, byla jsem matkou celých pět krásných let ! Měla jsem dceru, stejně jako máš ty, stejně krásnou a inteligentní!" zavřela oči, křečovitě při vzpomínce na Carol...a podala Michaelovi fotku, na které je s Carol i s jejím otcem, svým manželem Joshem. Kdyby do něj udeřil blesk a spálil ho na uhel, nedivil by se, jako tomu, co právě teď slyšel, stáhlo se mu hrdlo, slzy zalévaly jeho oči při pomyšlení, jakou bolestí musela projít a jak strašně ji ranil… Jen pomalu ve svých myšlenkách skládal, všechnu tu její empatii k nemocným dětem v Neverlandu, i těm jeho. Zhroucení o vánocích, slzy u večeře díkůvzdání, alkohol s prášky na deprese, snahu, říct mu to ve chvílích, kdy se spolu milovali a on? Co udělá on? Nenechal jí to říct, když se potřebovala svěřit se svojí bolestí...Připadal si jak ten největší ničema na světě! Bože, jak strašně ji ranil!

Díval se na jejich šťastné tváře, šťastné, krásné rodiny, úsměvy jejich dcery na fotce ho nyní bolely ještě víc, než zranění jeho vlastní dcery, jakákoliv jeho dosavadní bolest, co prožil a že jich bylo hodně, protože Alex o svou dceru přišla...Mihla se mu vzpomínka na to ráno, kdy ji nechal u sebe spát ve své posteli, po té vánoční depresi a kdy mu pak Paris říkala, že jí řekla Carol, když se probudila...bylo mu všechno najednou tak jasné i to, koho té noci z děsivé můry volala nazpět a kdo je Josh…její manžel.

"Jak…?" ... přivřel oči a čekal na ortel další bolesti… "Autonehoda! ...mlčel, dával jí prostor, aby to ze sebe dostala..."To ráno jsem byla šťastná, od té doby se bojím štěstí...odjeli, Josh vezl Carol do školky a opilý řidič kamionu zavinil čelní srážku s autem, ve kterém byli. Josh zemřel na místě a Carol, po převozu do nemocnice...Před vánocemi byl soud s tím, kdo to zavinil…a pak už to znáš. Nevytáhla jsem tuhle fotografii od chvíle.... kdy "...hlas jí začal drhnout, chvěla se sama..."Když jsem odešla navždy z našeho domu! Měla jsem ji na dně kufru…!Bála jsem se ji vytáhnout !"

Seděl zdrcený tím, co slyšel, plakal spolu s ní, protože představa, že přišla o všechno, co milovala...byla pro něj děsivá, stejně jako to, že to zjistil tak dlouho. Tak dlouho se s tím trápila, trpěla a sama!

"Alex, neexistují slova, kterými bych tě potěšil nebo pomohl...a!" umlčel ho její ukazováček na jeho ústech.

"Miku, ještě jsem neskončila! A ano, pomohl jsi mi víc, než si myslíš! Možná bychom tu teď tak neseděli, nepovídali si a co víc, vůbec se nepotkali! Zachránils mě už tehdy!" řekla, teď již s pevným hlasem, což nasvědčovalo její vnitřní sílu...kterou u ní obdivoval, aniž by tohle všechno věděl…

Díval se na ni ve snaze vyčíst, kam tím míří, nerozuměl..."Alex, proboha, naháníš mi strach! Já, že ti pomohl, zachránil tě...? Vždyť já vůbec nic neudělal!" sklopil smutně s výčitkou oči, které znovu začaly plakat dojetím, bezmocí nad osudem Alex i těch, které ztratila...Pevně ho chytila za ruku, jejich prsty se propletly … "Jen si vzpomeň, kdo mě zvedl o vánocích ze země, byl se mnou celou noc...? Ty!" ... "Ale to byla samozřejmost a moje lidská povinnost!" zaprotestoval...
"A co říkáš na tohle, to taky byla tvoje samozřejmost, vykládat si a zachraňovat cizí ženskou na útesu?" zvedla ze země svitek papíru a dívala se, jak jí rozbaluje…"Ještě jsem ti za to ani nepoděkovala!" opatrně ho rozvinul, jako by se bál, co uvidí, ale pak jen hlasitě polkl a zbledl… - ღ -

"Alex, to jsi byla ty??!!" ...podíval se, jako by viděl ducha…"Tak, proto ten pocit, že tě znám!" …. "Ano, já! Bylo to krátce po tom, co odešli, nebýt tebe...kdo ví ?" hleděl na obrázek, který namaloval tehdy v Irsku neznámé smutné, ale krásné ženě, která byla až nebezpečně blízko nad propastí smrti. Na obrázku byla krajina, skály, moře i útes a vycházející slunce a anděl, který se snáší v tom světle na zem a pod obrázkem jeho vlastní rukou napsáno: I Love You! MJJ !

Dlouho se trápil, co se s ní vlastně stalo a nyní jí má vedle sebe, živou a zdravou, jeho děti ji milují, jako matku. A on sám si nedokáže už svůj život bez ní představit…měla schovaný i ten kamínek ve tvaru ♥, co si sebou nosil od dětství pro štěstí a nyní se mu vrátilo do života, stejně jako talisman z dětství, který objevil při bezstarostné hře na břehu řeky v rodné Gary a který komukoliv odmítal dát nebo i půjčit, byl s ním až příliš úzce spjat. Ale když viděl tu ženu na srázu, věděl, že ona potřebuje příslib šťastné budoucnosti, najde ji po jeho boku?

Už tehdy věděl, že mu kamínek ve tvaru srdce přinese štěstí, že najde v životě někoho, kdo nebude mít srdce z kamene a dokáže opravdu milovat! Jen tomu ho jednou daruje, až si bude jistý. Přesto ho daroval někomu, koho vůbec neznal nebo nevěděl, zda ho ještě uvidí…doufal, že verše, které do něj vložil, se jednou uskuteční. Jeho srdce už tehdy bylo s ní ...s Alex!

Když se dvě srdce najdou a spojí,
už nikdo je nikdy nerozpojí…
Když lásku si vdechnou do dlaní,
on její muž - ona jeho paní..
I když to tak nevypadá v této době,
budou už navždy patřit jenom sobě…

Snad vám konec kapitoly, přinesl úlevu i jisté utajené Michaelovo poselství ...a nebo vzkaz od Michaela samotného , o kterém zase nevěděla Alex a ani my… dokonce ani já sama do této chvíle!

P.S.Tu Michaelovu básničku si zapamatujte, ještě se k ní vrátíme, ale až tak za 60 dílů..Mrkající


29.kapitola

2. března 2013 v 8:25 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Jako na houpačce…

Michael byl doma pár dní, když mu jeho matka přivezla děti. Princ a Paris běželi jako závod, jen aby byli u svého otce první. Když si přisedl na bobek a roztáhnul paže, jeho dvě ratolesti do něj vběhli takovou rychlostí, že ho povalili na zem. Sledovala to dojemné dovádění, radost, až jí srdce sevřela podivná úzkost.

Nechtěla je rušit svojí přítomností, otočila se a odcházela. Zahlédl její smutnou tvář. Neuniklo mu, jaký má vytříbený cit pro děti, vrtalo mu hlavou, proč žena, tak citlivá a mateřsky založená, ještě žádné děti nemá…? Chtěla by je mít s ním…? Ta myšlenka ho začala pronásledovat, možná, že až přespříliš by si přál držet znovu ve svém náručí, dalšího drobečka, který by mu časem říkal "tati!" a který by měl tak krásné oči po své matce…

Bylo krásné a slunné odpoledne. Seděla v proutěném křesle, na nohou položený svůj notebook a psala. Nikoliv další článek pro "své" noviny, které jí už přestaly zajímat, ale touha sepsat dojmy z tohoto místa, ve kterém žije a kde je jí víc, jak dobře - o Neverlandu, zemi která popírá veškerá zažitá pravidla a děje se v ní přesně to, co si člověk přeje a po čem touží jeho srdce. Občas vzhlédla od rychle přibývajících řádků textu k Princi i Paris, kteří pobíhali kolem a hráli si, štěbetali ty svoje dětské rozoumky nebo si povídali s broučky… usmála se nad tou krásnou dětskou naivitou a psala dál…

Princ houpal svoji sestřičku na houpačce, která byla připevněná na košatý strom. Ta ho vybízela, že může klidně víc...Když tu jí vyrušil srdceryvný pláč obou dětí...lekla se, že by se v ní krve nedořezal! Viděla, jak Paris leží na zemi a Princ se sklání nad ní...rychle zaklapla počítač a běžela za nimi...!Princi, co se stalo?" … "Spadla z houpačky a ...teče jí krev"...nebyl k utišení.

Alex se snažila plačící holčičce oddělat ruce, kterými si překrývala obličej, ano byly od krve… Nechtěla s ní hýbat, proto řekla… "Princi utíkej za tatínkem, ať zavolá doktora a prosím, pospěš si !" Viděla šrám na čelíčku dívenky i místo, odkud se brala krev...rozražené obočí poblíž oka, které začalo pořádně natékat. Opatrně vytáhla čistý kapesník a přiložila jí ho na oko... a snažila se ji uklidnit, aby neplakala... bezvýsledně. Paris se jí držela kolem krku a vzlykala…"Mamííí, to bolíííí!" při tom oslovení, které ztuhla...a slzy se jí draly do očí a pak se rozutekly po její tváří... pevně Paris objala. Jak v mlze uviděla udýchaného Michaela, který právě přiběhl...byl vystrašený k smrti...

"Proboha, Alex, co se stalo? Doktor je už na cestě" … hlesl, když padl bledý na kolena do trávy ke své dceři…viděl je plakat obě...viděl krev, jak stéká Paris po tvářičce … a začal panikařit…

" Tak, sakra dozvím se to ...!" řekl ostře... Alex se snažila uklidnit celou situaci. Paris byla z leknutí v šoku a pomalu do něj upadal i Michael… "Miku, klid, jen spadla z houpačky a ta jí v té rychlosti uhodila do čela a způsobila tržnou ránu...uvidíš, nic to není...oko je v pořádku, jen bude hýřit všemi barvami…." Podíval se nevěřícně na Alex i svou dceru v jejím náručí…" A to mi říkáš jen tak? Že to nic není??! Mohla přijít o oko…!" Hladil Paris po hlavě a evidentně si nevěděl rady…!Michaeli, Miku…! Neboj se, děti tyhle malé úrazy zvládají lépe, než dospělí, nic to není, věř mi...i když to teď tak nevypadá …" Michael se prudce vymrštil na obě nohy a začal pochodovat sem a tam…nevěřil vlastním uším, nic to není, děti to zvládají líp, jak dospělí...tepalo mu ve spáncích…byl to především hrozný strach o dceru a za další ho vydráždil, ani nevěděl proč, Alexin klid, i když byl za něj svým způsobem vděčný...

" Jak tohle můžeš říct!!"...čím víc sílil Michaelův hlas, tím Paris víc plakala… "Michaeli, to se prostě stává, nedalo se tomu nijak zabránit!" ... Michael se na Alex tvrdě podíval... a řekl..." Že nedalo ?!!" Alex se na něho podívala, jako by říkal… "mělas je hlídat!" "Michaeli, myslíš, že je to moje vina...že …" podívala se na pláčem vyčerpanou Paris... Neodpověděl! Byl to hrozný pocit, vlastně ji obvinil, že za to může ona...

"Alex, to poznáš, až budeš mít jednou vlastní děti, já jsem rodič, já mám zodpovědnost! Velkou zodpovědnost! Proboha, nepřežil bych to, kdyby…" Ale to už bylo na Alexino raněné mateřské srdce příliš...slyšet tahle ostrá slova z úst milovaného muže...kdyby jen věděl, jakou ji právě zasadil ránu do srdce, otevřel i tak krvácející ránu, která se nikdy úplně nezacelí…Podívala se na něj ...její pohled byl prázdný, plný bolesti, jejich oči se potkaly nad zraněnou dívkou...

Příliš pozdě si uvědomil, jak moc jí právě ublížil. Podvědomě věděl, že má pravdu, že si zachovala v dané chvíli chladnou hlavu a on, že tak zmatkuje… Viděl, jak mu předala vzlykající dceru do náručí a běží s pláčem pryč...nejraději by se rozběhl za ní...omluvil se za to, jak tvrdě s ní mluvil… ale jeho dcera byla v tuto chvíli přednější...

P.S.: Musím se omluvit za slova Michaela, neví, co Alex potkalo, mluví z něj bolest a strach. Prý šílel, když se to Paris opravdu stalo. Nebojte, začne se pomalu vyjasňovat...