Duben 2013

48.kapitola

29. dubna 2013 v 21:08 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Pod tíhou faktů...

Na jejím nočním stolku se rozsvítil displej mobilu, který vibroval a nápis volá Steven…

Okamžitě procitla, utřela slzy a snažila se o co nejjistější a vyrovnaný hlas… "Ahoj Stevene!" ... Ne, nerušíš, klidně povídej, poslouchám!" přešla k oknu a dívala se na noční ozářený Neverland, který jí dodával klidu a rovnováhy.
(tak vážení, přepneme na hlasitý hovor, co říkáte? Usmívající se jinak byste se nic moc nedozvěděli...( i když jsou to známá fakta)

"Ahoj Alex, odpusť, že volám tak pozdě v noci, ale rychleji se to vážně nedalo. Musím ti složit kompliment, máš výtečný čich, je tě pro žurnalistiku škoda, uživila by ses u policie, klidně ti to zařídím, pokud budeš chtít...

Ale teď k tomu, oč jsi mě žádala...tak tedy: rodina Arvizo nejsou žádní svatoušci… David Arvizo je násilník a hraje automaty, byl několikrát zatčen a předveden za výtržnictví a gamblerství... ale to není všechno, jeho manželka Janet není tuplem žádný svatoušek… byla zadržena před několika lety za krádež v supermarketu Penny , když jí ochranka na parkovišti zatkla, zanedlouho podala žalobu, že zaměstnanec ostrahy ji sexuálně obtěžoval, dokonce soudci přesně spočítala kam a kolikrát na ni sáhnul. Je to potvora úlisná a prohnaná. Maskovala a odváděla od sebe pozornost za své vlastní prohřešky…Alex, nevím, za jakým účelem sis to nechala zjistit, ale radím ti, drž se od ní dál a každého, protože ona i její děti navštěvují docela dost drahé kurzy herectví, takže, pokud někde hraje ublíženou chudinku, tak jistě věrohodně. Alex, slib mi jednu věc, nepouštěj se do žádné partyzánštiny, víš, že se na mě můžeš kdykoliv spolehnout, rád ti pomůžu... asi mi to neřekneš, jak tě znám, co?" …

"Stevene, máš to u mě, muselo ti to dát strašně moc práce, díky za informace, tušila jsem to, ale že to bude takové, tak to mě nemile překvapilo. Neboj se o mě, nic mi nehrozí, mě ne... ale pokud tě mohu prosit, tak mi to pošli na e-mail. Díky a neboj…opatrná budu, znáš mě, raději si všechno stokrát ověřím, než bych jednou šlápla vedle…pozdravuj ženu a děti a nezlob se, že jsem ti zkazila večer!"…zaklapla mobil a podívala se po Neverlandu, kdyby tak Michael věděl? Ale jak mu otevřít oči? Jak mu sdělit fakta, aniž by utrpěl jejich vztah…?

Seděla v proutěném křesle na balkoně, přemýšlela, hlava jí třeštila, bylo jí zima, smutno… šla do koupelny, aby se osprchovala, doufala, že horká voda ji zbaví napětí, ale nestalo se tak...zabalena v županu seděla v křesle a dívala se na měsíc, který ozařoval její pokoj. Jeho stříbrné světlo se rozlévalo po pokoji, měla ho ráda, i když bylo pro ni prakticky nemožné usnout.

Vracely se jí vzpomínky, smutné vzpomínky na Joshe a Carol, i to maličké, které ztratila, krátce po té, co se o jeho existenci dozvěděla a srdce se jí rozpadalo na tisíc kousků… připadala si v pasti, stejně tak, jak Michael, který to na rozdíl od ní netuší, který stále netuší, do koho se to vlastně zamiloval. Mohlo být pozdě v noci, spíš k ránu, když stále seděla a koukala ven z okna, uslyšela tiché klepání na dveře a to, jak někdo bral za kliku...slyšela Michaelův hlas, který šeptal do ticha noci její jméno… Nebyla schopná otevřít a zničit krutou pravdou všechno!

Vstala a po několika neúspěšných pokusech usnout šla do koupelny a zašátrala ve svém toaletním kufříku a vymáčkla dva prášky na spaní, které měla ještě z doby, kdy ji provázely skličující deprese… podívala se na sebe v zrcadle, viděla se… jako v ten moment cizího člověka. Zavřela oči a zapila skleničkou vody, tabletky, které jí snad pomůžou …
...

Byl slunný den, slunce se ostře opíralo svými paprsky do Alexiina pokoje, těžce se jí dýchalo, na prsou, jako by měla balvan, nemohla se nadechnot. Jen neochotně a malátně otevřela oči...jen ztěžka jí docházelo, že to nebyl špatný sen... otevřený balkon, vlající záclona , křeslo, ve kterém pozdě v noci seděla a dívala se na Neverland, po telefonu se Stevenem… chtěla se pohnout, ale nešlo jí to, tlak byl čím dál větší… Když se podívala pozorně, uviděla, co ten tlak způsobilo… ruka? Mikova ruka, kterou měla přehozenou přes sebe. Snažila se posadit, aniž by ho vzbudila, jak se sem k čertu dostal? Koukla se na dveře, které byly stále zamčené...Ano, vzpomněla si, jak někdo v hluboké noci bral za kliku... Michael…

Zřejmě zaregistroval pohyb a začal se probouzet... "Alex, miláčku, jak to, že ještě nespíš?"… řekl rozespale a mžoural kolem sebe, jak malé kotě, které si nemůže zvyknout na ostré slunce…

"Michaeli, jak ses, proboha, sem dostal?"… spustila naštvaně, přece jen včera bylo jasné, koho si vybral… a ona to nebyla..."To je mi pěkné probuzení, polibek by nebyl?" ...natáhl se k ní, chtěl se přitulit, ale poposedla od něho dál... a rezolutně řekla: "Nebyl!" ... "Alex, ty se ještě zlobíš, ale to nemusíš?" posadil se taky… "Že nemusím?" …složila ruce křížem na prsou… její pohled byl neústupný… "Ne, nespal jsem u sebe v ložnici, na zemi to bylo dost nepohodlné a ve spacáku jakbysmet, byla mi zima!"… "Takže, tys tam s nimi nespal??" … "Ne, počkal jsem, až kluci usnou a pak se vytratil za tebou, ale tys měla zamčeno, tak…" odmlčel se…

"Tak, jak ses, k čertu sem dostal?"
"Alex, já se nedostal k čertu, ale k tobě miláčku!" usmál se šibalsky. Nevěděla proč, možná byla až příliš podrážděná z událostí včerejšího dne nebo tím, co zjistila, než na to, aby měla náladu na jeho klukovské vylomeniny… Raději spolkla další otázku, nechtěla se hádat hned od rána... "No, když to chceš vědět, vzal jsem to po římse, protože jsi naštěstí nezavřela balkon…"

"Chceš říct, žes šplhal po římse do mého pokoje? Jsi větší blázen, než jsem si myslela, víš, jak je to vysoko?"

"Vím!" sklopil zrak a klidně ji lechtal prstem po ruce od zápěstí až po rameno…. "Blázen jsem… určitě, ale do tebe Alex!"… začal ji něžně líbat po hedvábné pokožce její paže… a sledoval její reakci… Její hněv pod nátlakem argumentů mizel. Nejdřív se mírně ošívala, odstrkovala ho, ale pak se objevil na její tváři úsměv... V okamžiku, kdy se Michael položil vedle Alex, zastrčila mu padající vlasy za ucho… chtěl ji políbit, ale dala mu prst na rty…

"Slib mi něco!"…"Cokoliv, víš, že sliby plním!"... Slib mi, že si spolu vážně promluvíme o tom, co se tady děje?"…"Slibuji, ale ne teď! Teď mám chuť na něco jiného, než na mluvení…" povytáhl obočí a Alex mu přejela prstem po rtu, který se snažil políbit... Když už ji líbal na krku a postupoval stále níž, když laskal její ňadra, najednou svoji činnost přerušil a zeptal se :

"Alex, jsi si jistá, že je stále zamčeno??? Nerad bych byl jakkoliv vyrušován! "…


47.kapitola

27. dubna 2013 v 6:32 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Jestli chceš ?

Tak, tady jsem balancovala na hodně tenkém ledě, to se přiznám bez mučení. Tohle téma, je pro mě takřka nestravitelné.
Skutečnost a fakt, že tam Michael ty spratky fakt nechal, protože proto to měl ty nejčistší úmysly, protože tehdy nevěděl, co jsou zač a my to teď víme. Také se to později otočilo proti němu. :-( Mojí snahou je, jak je patrno z předešlého dílu a vůbec, Michaela vyvarovat tomu, co následovalo nebo by mohlo, protože Alex tuší, jak by to vypadalo z její profese, novinářky …
No uvidíme, jak bude Alex přesvědčivá, já zatím nejsem rozhodnutá, jak si s nimi poradí! :-)
Byl večer, celý Neverland se pomalu ukládal ke spánku... a Steven stále nevolal. Věděla, že se na něj může spolehnout, ale přesto všechno má rodinu, děti...jsou to skoro tři hodiny, co s ním mluvila, on jí slíbil zjistit, co se dá…

Celý den se Michaelovi vyhýbala, ale měla za to, že ani on ji nikterak nevyhledával, společnost mu dělaly ty pijavice, které se tvářily jako jeho pokrevní příbuzní, byla z toho sklíčená, věděla, že si bude muset s Michaelem chtěj nechtěj promluvit a už teď jí to nebylo příjemné.

Milovala ho… o to víc jí to připadalo těžší, zvlášť, když mu nebude moci prozradit zdroj informací, utrpí jejich láska? Bála se, tentokrát ne o sebe, ale o něj, o jeho děti, pověst a klid. Věděla, že kdyby se něco z toho, co se tady začalo odehrávat příjezdem těch lidí dostalo na veřejnost, věděla, co by s tím média udělala. Při tom pomyšlení jí naskakovala husí kůže. Představila si Matta a další jemu podobné, jak si vycucávají a "dokreslují" informace po svém. Ne…to se nesmí stát! Řekla si a spěchala do domu, za Michaelem, aby ho varovala a nějak šetrně mu sdělila, co jí Martha svěřila, musí to vědět.

Zaklepala na Michaelův pokoj, slyšela, jak se ozývají hlasy zevnitř... bylo jí to divné, protože kromě jeho vlastních dětí, tam moc lidí přístup nemá… Princ i Paris už spí, přečetla jim pohádku a usnuli jak andílci.
Každé další zaváhání u jeho dveří se jí zdálo nekonečné stejně tak, jako čekat na vyzvání… proto zaklepala co nejhlasitěji svedla a rázně s nádechem vkročila do dveří…
" Michaeli?!" zarazila se v půl věty a krok jí i úsměv zamrznul… To, co viděla, jí stačilo, aby začala ty lidi nesnášet mnohem víc.
Na Michaelově posteli krom jeho samotného seděl Gavin i Star v pyžamu a mazali karty, jako staří čerti ve strašidelném mlýně a dohadovali se, kdo švindluje a kdo hraje fér! Zřejmě pouze Michael sám!

"Miku!" už křikla, když si jí žádný nevšímal… jen zvedl oči a řekl, moment Alex, vydrž, dohrajeme tuhle partii a kluci půjdou spát, já vím, že je pozdě, nějak jsme si to v zápalu hry neuvědomili."

Byla konsternovaná a jen se zmohla na to, aby se podrážděně zeptala... "A to jako budou spát tady u tebe, ve tvé posteli??? Mají každý svůj pokoj, že ano chlapci! Měli byste nechat Michaela odpočinout a vůbec, Gavine, neměl bys ses jakkoliv, čímkoliv rozrušovat, i když je to jenom hra, tvůj zdravotní stav to nedovoluje. Stejně jako nadmíra vzrušení při prohlížení a četbě časopisů!"… řekla tak přísně a blesky jí metaly z očí, zdá se, že chlapcům došlo, protože se na sebe podívali a zrudly… Martha měla pravdu, pomyslela si!

"Ale, nám Michael slíbil, že tu můžeme spát, takže tu budeme!" drze odpověděl Gavin a jeho bratr je otočil provokativně oči v sloup… "jako… co ta ženská prudí?!"

Michael se pomalu zvedl a položil vějíř z karet… a šel za Alex, která stála uprostřed pokoje…

"Alex, děje se něco, jsi nějak podrážděná? Prosím tě, o jakých časopisech to mluvíš?" vzal ji za ruku a táhnul dál od nich… a cítil, jak se chvěje rozčilením…

"Michaeli, to nemyslíš vážně, že tady ti kluci budou přes noc?!"… dívala se do jeho očí a doufala, že jeho ložnice by mohla být pro dnešní noc jen jejich!... "Ale, Alex, není na tom nic zlého, kluci budou spát u mě v posteli a já si ustelu na zemi ve spacáku. Před spaním si dlouho povídáme, usnou brzy a pak přijdu za tebou, jestli chceš?!" To už na ni bylo příliš...

"Michaeli, jestli chci???? Děláš si ze mě srandu?? ! Ti kluci, nejsou tak nevinní, jak se ti zdají, abys věděl, o jakých časopisech mluvím, říká se jim porno! Předpokládám, že víš, co u nich mladý kluci dělají !!" ... "Alex, no, ták, kde by se tady takové časopisy vzaly, to není možné...?" řekl stydlivě… "Já, vážně jsem jim to slíbil a svoje sliby plním vždycky! Chci, aby se Gevin uzdravil, nic víc… a jestli tohle mu pomůže, tak... "

"Takže oni jsou ti přednější, než já?" řekla plačtivě… "Alex, tak to není... To nemůžeš tak srovnávat!" Chtěl jí vzít kolem pasu, ale nedovolila mu projev jakékoliv náklonnosti. " Že není, nemůžu ??!!!To se mi snad jen zdá!...křikla.

"Michaeli, copak jsi pozbyl rozum, vždyť… oni tě jen využívají! Nemám šanci za celou dobu, co tu jsou, tu si s tebou nerušeně promluvit a vidím, že je to zbytečné! Právě sis vybral, takže mi ustup, já odcházím! Všechno má svoje meze a oni je překračují!"… otočila se práskla za sebou naštvaně dveřmi. Při odchodu zahlédla, jak tam stojí se svěšenou hlavou...a kluci na něj pokřikují, že je na tahu. Než stačila zavřít dveře, otočila se a viděla, jak se vrátil se k nim, jejich oči se na okamžik střetly. Byla tam ublíženost, neústupnost na obou stranách...

Vběhla do svého pokoje, zamčela se, zhroutila do postele a přemohl ji bezmocný pláč. Cítila se raněná, zbytečná a nepotřebná. Nevěděla, jak dlouho plakala, ale do ticha pokoje se po chvíli ozvalo…

46.kapitola

24. dubna 2013 v 20:59 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít
Telefonát

Chodila po Neverlandu dlouho, aby si ujasnila všechny informace, utříbila myšlenky, všechno to, co se tu začalo podivného dít příjezdem Arvizovců…všechno do sebe zapadalo. Byla nakonec ráda, že to, kdo doopravdy je, Michael zatím neví, třeba by mohla být nakonec i prospěšná jako novinářka, která v ní doteď spala, nebo ji nechala záměrně spát v umělém spánku. Asi po hodinové procházce si našla klidný kout k zavolání Donně.

"Ahoj, Donno, neruším tě?"… nadšený hlas zdravil Alex v mobilním telefonu, se kterým se ukryla v koutku zahrady tak, aby ji nikdo nerušil... "Jak se máš a jak zvládáš těhotenství, jak se daří miminku?" Když jí hlas na druhém konci ujistil, že dobře, posmutněla nad tím, o co se chystala Donnu požádat…

"Donno, ne, neboj se, ještě to na mě neprasklo a navíc, teď by se mi to ani nehodilo! Víš, potřebuji zoufale tvoji pomoc zvenčí!"… ozvala se v ní novinářská hrdost, odhodlání… "Tak, co pro tebe mohu udělat?" ... Donno, máš ještě kontakt na Stevena Prestona?"…ano, na toho Prestona, myslím, že mi něco dluží a já jsem teď v situaci, kdy by mi mohl pomoci!" ... "Ne, neboj se, já jsem v pořádku, jen si potřebuji prověřit jednu ženu i její povedenou rodinku, která nám tady otravuje vzduch. A na víc se mě raději neptej! Užívej si klid a svoje nastávající mateřství, zasloužíš si to víc, jak kdokoliv jiný! Pošli mi, prosím tě, to číslo smskou... budu na něj čekat! Měj se a dávej na sebe i mrně pozor! Moc děkuji, Donno, co bych si bez tebe počala, ahoj!"

Zaklapla svůj mobil a posadila se na nedalekou lavičku, rozhlédla se kolem a snažila se čerpat trochu klidu, ale stále víc musela myslet na to, co jí řekla Martha, dávala si do souvislostí Michaelovu únavu, nespavost, nechutenství… ti lidi ho zneužívali a nechali se vydržovat a nemoc Gavina se jim náramně hodila, aby to nebylo tak do očí bijící, jenže tuhle skutečnost Michael nikdy nepřijme. I kdyby tomu klukovi měl dát svoji poslední košili, cent...udělá to, jen aby se uzdravil… Dobře si všimla v jeho pracovně otevřených lékařských knih, ve kterých listuje a hledá, navíc ty nadcházející koncerty, únava ze zkoušek... začala se o něj bát, i když on jí tvrdí, že je v pořádku…poznala, že to tak není! Z přemýšlení jí vytrhl zvuk smsky, která obsahovala telefonní číslo, které tak nutně potřebovala…

Nadechla se, vyťukala jeho číslo, nepamatuje se, kdy cítila takový podivný druh napětí kolem žaludku a věčnost, když telefon vyzváněl… "Prosím, co si přejete?"… ozval se přísný úřední tón.

"Ahoj, Stevene, tady Alex Lewisová! Pamatuješ si mě ještě?"… hlas se změnil na přívětivý a radostný...
"Ahoj, Alex, tak rád tě slyším! To je doba, co jsme se neviděli, naposledy u toho případu zkorumpovaného soudce, jestli si pamatuji správně." ...Pamatuješ, je vidět, že jsi nejlepší v oboru a policejní sbor na tebe musí být patřičně hrdý!"... Nevím, jestli je hrdý, ale děláme, co můžeme, momentálně jsem tady zavalen papíry, vždyť to znáš!" ... "Znám a moc dobře!"...

"Copak, Alex, zas máš pro mě nějakou horkou stopu nebo jsi zase pustila do pátrání sama, víš, že jsme si slíbili, že se jeden druhému nebudeme míchat do řemesla?!"... "Vím, vím a respektuji to a právě tady proto volám, z respektu k tobě a našemu dlouholetému přátelství. Něco bych o tebe potřebovala, věř, že kdyby se to netýkalo osoby mému srdci blízké, tak bych si nedovolila tě požádat o soukromou špionáž!"… "Páni, Alex, ty se nezdáš." Zněl smích z druhé strany mobilu... "Tak povídej, poslouchám,vzbudilas ve mně zvědavost, copak je tak naléhavé a natolik důvěrné, že potřebuješ moji diskrétní pomoc…?" ..

"Stevene, potřebovala bych někoho prověřit, vlastně ne někoho, ale hned celou rodinu, nemohu se zbavit nepříjemného pocitu, že to jméno jsem už někdy v minulosti slyšela nebo jsme o nich psali v našich novinách, přesně nevím… jedná se o Janet Arvizo a nebo Davida Arvizo, hispánská rodina, dotěrná, až drzá! Ten David prý svojí manželku bil, tak by to neměl být pro tebe problém najít… jo a mají tři dospívající děti Gavina, Stara a dceru Davellin. Mám-li být upřímná, tipla bych je na nějaké vydírání nebo příživnictví… tak něco…"

"Alex, spolehni se, dám se do toho hned, papíry počkají, že jsi to ty! Hlášení napíši zítra, ozvu se ti na tohle číslo, dej mi tak hodinku, ano?" ... Děkuji, jsi poklad, ani nevíš, jak moc mi pomůžeš, ať najdeš cokoliv… díky!" …"Alex neděkuj, mám co vracet!"

Telefon oněměl a Alex se na čas ulevilo… první krůček k pravdě!

45.kapitola

22. dubna 2013 v 5:54 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Ten, kdo neví všechno…


Tak, po oddechu zase zpět do reality, kruté… Tak ráda bych Mikovi přála i ve skutečnosti nějakou takovou Alex!

"Michaeli, mohl bys, prosím tě," ... vešla do kuchyně a viděla, jak učí tancovat za vydatné podpory jeho rodiny Gavina a rázem, jako když jí polije horkou vodou, zapomněla, proč přišla… Gavin s Michaelem stáli uprostřed kuchyně a on ho učil Monwalk a Martha chudák kmitala a vyhýbala se všem "divákům" a obdivovatelům Gevinova "umění" !

,,Janet se svou dcerou a dalším synem seděli na kuchyňské lince a chovali se hůř, jak puberťáci! Její jízlivé poznámky na adresu Marthy jí docela vytočily, měla chudák plné ruce práce, aby jim připravila jídlo a o několika chodech, protože jejich narůstající náročnost neměla nic společného s tím, že se tu přestali chovat jako hosté, ale místy měla pocit, že jim to tu patří a Michaela a další tady pouze trpí. Martha dodržovala přesný nutriční plán dle jídelníčku, který měl Gavin od lékaře s ohledem na jeho dietu a oni jí to ještě ztěžují, také není nejmladší, zlost jí bušila ve spáncích a nešlo to jinak, než se Marthy zastat...

"Mohli byste si jít laskavě trsat někam jinam? Tady se pracuje!" nic…žádná odezva…jako by byla neviditelná. Švihla Michaela utěrkou po zadku …" No tak, pane umělče, neslyšel jsi, budeš ty i tví hosté o hladu!"… na slovo hosté se snažila dát takový důraz, že ho skoro vykřičela, jinak by neměla šanci, aby ji vzali vážně. Viděla jen nenávistné pohledy Janet Arvizo i její dcery Davellin, která milostivě seskočila z linky dolů… a loktem strčila do matky, která se jen tak nedala...

"Michaeli, od kdy ti poroučí tví vlastní zaměstnanci?!"… to Michaela trochu probralo, protože pohled do Alexiných očí byl skličující, viděl v nich zlost, stres a bolest z toho, že ji nazvala zaměstnancem a to ve zlém úmyslu, přestože o nich věděla.

"Ne, zaměstnanci mi neporoučí, ale tahle dáma smí, protože tu poslouchá moje srdce!"… chytil ji za pas a snažil se ji vtáhnout do tance, ale včas se mu vysmýkla… Zahlédla jen úšklebek, ale snažila se ho ignorovat, sice ji potěšila Michaelova slova, ale čekala nějaký čin! Proč je tak shovívavý k někomu, kdo si to nezaslouží?!

"Miku, tak moje srdce ti nerozkazuje, momentálně pouze prosí!"… řekla už se staženým hrdlem… všem asi došlo, že zábava právě končí a začali se vytrácet z kuchyně, přesto všechno, že by "dámy" Arvizo mohly přiložit ruku k dílu, ty jsou zdravé až až… "Dobře, pohladil ji po tváři, ale to moje tě prosí o společný večer, ano?" ... jen mlčky přikývla, nechala si dát letmý polibek a sledovala, jak odchází, za nimi…

"Martho, ukažte, pomůžu vám, když jste tu na práci sama!" … "Alex, jste hodná, vážně mě unavuje mít je pořád za zadkem a navíc, ani jeden z nich si nedokáže uvařit ani vodu na čaj… připadám si, jak jejich otrok a navíc" …spolkla větu a Alex vycítila, že se něco děje. Martha nebyla člověk, který by si stěžoval na práci i kdyby padala únavou, raděj by padla, ale jen proto, aby nenechala lidi v Neverlandu o hladu... Alex jí vzala za ruku a jemně ji stiskla, vybídla k posazení se na židli...

"Martho, udělejte si pauzu, pak to spolu dohoníme. Raděj mi řekněte, co vám zas provedli? Jak jde o jejich rodinu, Michael je jako hluchý a slepý." … "Ano, Alex, to jste řekla přesně… co jsem se mu namluvila, nechci kritizovat a soudit jeho pohnutky, ale co tihle si dovolí, je do nebe volající?! Vy jediná jste se mě tu před nimi zastala, děkuji! Kdybych neznala Michaela tak dlouho, tak mu s tím tady praštím!"…tohle byla silná slova, zřejmě Alex něco uniklo, protože věděla, že Martha Michaela miluje jako svého syna upřímnou láskou… Alex pohladila Marthu po ruce… "Tak, co provedli? Je na čase jim vyhradit nějaké mantinely…

"Alex, viděla jste sama, chovají se tady, jako když jim to tu patří a navíc jsem viděla, jak jim Michael píše jeden šek za druhým a Janet s Davellin je rozhazují ve městě za cetky a zbytečnosti, ne za léky, jak tvrdí Michaelovi!" Alex zírala, jak opařená… Ale to není všechno, že ne…?" neuniklo jí, že se Martha vyhýbá jejímu pohledu… "No tak, nemusíte se bát mi to říct, protože, až se rozjedou, nic je nezastaví a my dvě rozhodně ne!"

"Alex, já… nerada bych někomu křivdila nebo se mu hrabala v soukromí, ale trvá to prakticky, co sem přijeli a je to víc, než měsíc…" … "Martho, proboha mluvte, naháníte mi strach, co trvá víc, než měsíc?"

"Nechci, aby to znělo, jako pomluva, to vážně není moje neřest pomlouvat…ale říkala mi ta mladá pokojská Tereza, že u kluků v pokoji našla při převlékání postelí porno časopisy! Nejdřív jsem si myslela, že Gevinovi i Starovi nasazuje psí hlavu, když jí Star poplácal po zadku, civěl do výstřihu, ale pak jsem se sama přesvědčila" … "Alex nevydržela a skočila Marthě do řeči… "Martho, proboha, neděste mě, o čem jste se přesvědčila?" ...

"Ach, Alex, víte, jak tady měl minulý týden Michael návštěvu toho pána, co s ním Mike dělá to nové album?… tak Michael poprosil Jákoba ( komorník), aby mu přinesl dvě láhve archivního vína od něj ze soukromého sklepa, dal mu klíček, protože ho mívá u sebe v pokoji a on tam načapal Gavina i s bratrem, jak dopíjí láhev jeho drahého červeného vína ze zásob a ty časopisy tam měli taky a … Alex, neříká se mi to lehce, ani nevím, jak to vlastně říct ve svém věku, ale ti chlapci si tam nad těmi časopisy ulevovaly...!" To už bylo na Alex moc… vyskočila, jak když ji uštkne chřestýš… a snažila se o logické uvažování… "Martho, chcete říct, že se tam opili ukradeným vínem a ještě při tom masturbovali???" … sklopila hlavu a jen hlesla: "Jo!"

"Ale tohle ani mě Michael neuvěří! Je tak posedlý tomu klukovi pomáhat i celé jeho rodině, bez ohledu na své soukromí, jako by nepoužíval ani rozum... Bože!" …"Právě proto, jsem se tak dlouho bála cokoliv říct, ale vy jediná proto, co k Michaelovi cítíte, s tím můžete něco udělat. Mám o něj strašný strach! Ty lidi se mi vůbec nelíbí!"

"Martho, děkuji za důvěru, příště, prosím, za mnou přijďte kdykoliv a nebojte se... Pokusím se Michaelovi otevřít oči a ty lidi, nevím, ale přijde mi, že už jsem jejich příjmení někde slyšela…"

Kouzlo přírody

20. dubna 2013 v 18:07 | Marta/Muscles |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Tak a mám tu pro vás další úžasnou úvahu/ článek od Marty, vzhledem k tomu, že se blíží Den Země, je víc jak aktuální!
* ♥ *

Milá Michaelova rodinko,

když jsem viděla tuto fotografii, nemohla jsem od ní oči odtrhnout…uchvátila mě nejen krása přírody, ale musela jsem napsat ihned svoji myšlenku, která mě napadla a má velkou vazbu na našeho milovaného Michaela, který by se mnou jistě souhlasil…a možná, že i Vy budete také…



PROČ?

Fascinující obraz...vidíš ho také...cítíš tu překrásnou vůni, jako já?

Matička příroda nám propůjčila ve své laskavosti a dobrotě tolik krásy...nespočet darů, co nám poskytuje…nejen pocit, co lahodí našemu oku a duši...ona nám dopřává všem jako naše dobrá, starostlivá a pečující matka...Vnímám tento pohled všemi svými smysly...zvuk horské vody při dopadu na skalní útvar obrostlý zeleným měkkým mechem, do nějž se vsaje nebo roztříští o kámen...paprsky slunce se snaží a derou mezi listím stromů dopadnout až dolů na zem...je to kouzlo...svádí mě myšlenka omývat své nahé tělo pod těmito stříbrnými proudy vody...nechat jimi laskat svoji kůži a smýt ze sebe vše negativní a přijmout čistotu, jako znovuzrození...krásná myšlenka s pocity uspokojení a naplnění...tak PROČ existují ti, kteří tuto panenskou krásu nedokážou vnímat jako já a raději pošlou těžké stroje, aby pokácely tamější lesy...aby zničili a zdevastovali tak vzácné dary země, kterých je na planetě tak poskrovnu? PROČ jsou přednější peníze, zisky a moc mezi lidmi a vždy vítězí nad bohatstvím země, která má sloužit nejen nám, našim dětem, ale i vnukům a jejich potomkům?

Pro mě nepochopitelná otázka PROČ ?

44.kapitola

17. dubna 2013 v 7:09 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Gatě dolů!


Tak, jeden díl si od Arvizových nakrátko oddechneme, co říkáte? ;-) P.S. Nezabijte mě za ten obrázek, po těch fotkách Arvizo, jsem prostě muselaRozpačitý Smějící se
* ♥ *

Ráno se probudil Michael svěží, odpočatý, jak už dlouho ne…ospale mžoural kolem sebe, usnul tady v oblečení a nevzbudil se za celou noc…podle slunce venku muselo být snad poledne! Vyskočil a podíval se na digitální budík, který měla Alex vedle postele a ukazoval půl dvanácté…a ještě něco našel...vedle na Alexině polštáři ležel vzkaz s otisknutým polibkem, který zanechala na papíře Alexiina rtěnka…

Lásko, až se vzbudíš, čekáme tě u bazénu! Plavky s sebou! ...budou tam i tvé děti, takže nemůžeš naostro! Smějící se

Úsměv se mu rozlil po tváři, sotva dočetl poslední slůvko…Vzpomněl si, jak se koupali nazí v tůňce za srubem při jejich výletu. Kdy naposledy se těšil z tak obyčejných věcí?

Vyskočil z postele rychlostí blesku, rovnou pod sprchu, aby se probral, pocítil intenzitu a chuť do života… měl hlad, uvědomil si, že jeho poslední jídlo byla včerejší pozdní snídaně... a už je pomalu čas oběda.

Rychle se osprchoval, natáhl na sebe bílý froté župan universální velikosti s logem Neverlandu a vykoukl ze dveří, zda je klid, aby se mohl nerušeně dostat do svého pokoje, dělila ho pouze úzká chodba a pokoje dětí…

Oblečený a vespod připravený na vodní radovánky proběhl kuchyní a stihnul sebrat z podnosu Marthě tuňákový sendvič a poprosit ji v běhu, aby mu nechala připravit oběd v zahradním domku pro dva … a ubíral se k bazénu. Už z dálky slyšel Prince, jak piští, když na něj Paris cáká vodu, jak se handrkují o míč… s plnou pusou stál při kraji bazénu a díval se na rozpustilost svých dětí a šťastnou Alex, která si s nimi hrála. Měla na sobě jednodílné černé plavky s kulatým výstřihem, který uprostřed, zdobila zlatá spona a stejné měla na bocích, při každém vynoření z vody sledoval její plná ňadra, která se tísnila pod mokrým textilem tak, že zaregistroval její mírně naběhlé bradavky. Okamžitě po ní zatoužil… Ale to už si Alex všimla jeho mlsných očí…a připlavala blíž na okraji a nechala děti házet s míčem…

"Tak???" zdvihla obočí… s úsměvem se na ni podíval... " Co, tak"?..."Vzal sis plavky, Miku?! ..zkousla ret a rentgenovala ho v místech, kde by měly být oblečené, provokovala ho, vědoma si toho, jaké se mu musely honit myšlenky hlavou... "No??" podrbal se na hlavě, až mu klobouk spadl… "Žádný…no… a okamžitě gaťě dolů!" (dámy, to je povel přesně pro nás! Že jo ? :-) ) olízla si rty a hodila hlavou, aby usměrnila mokré vlasy…

"Alex, proboha!" smál se, rozhlížel se kolem, zda někdo nezaslechl ten povel, který by tak rád splnil, jen kdyby v nich neměl tak těsno.. "Jsou tu děti!" ... "No a ? Myslíš, že je zajímá, co máš pod nima?" smála se nahlas, až Princ i Paris připlavali blíž …"Tatííí, pojď za námi do vody... je jak kafíčko, ukážu ti, jak se umím potápět!" .."Hm, děti, to asi nepůjde, tatínek se rozhodl tady hlídkovat, možná, že tady zůstane trčet, jako kůl v plotě…protože si nevzal plavky… leda že…??" mrkla na ně a co jim síly stačili, chytli ho za nohy a než se nadál, byl po krk ve vodě…

"No počkej, to si vypiješ!" prskal vodu a snažil se chytit Alex... "Ale Miku, to nejde, té vody je děsně moc!" v tu ránu mu naskákali Princ i Paris na záda, ve snaze bránit Alex před jejich otcem… cákali po sobě, dováděli, užívali si společné a bezprostřední zábavy…

"Děti, už stačilo, běžte za Marthou, má pro vás výtečnou svačinu!" pomáhal Princi i Paris Michael z vody..."a dá vám suché šaty a pak si vás vyzvedne babička s tetou Janet, něco podniknete!" děti utíkaly jak o závod...

"Michaeli, neměli bychom jít s nimi, přeci jenom"…vzal ji kolem pasu a přitiskl k okraji bazénu, vklínil se mezi její nohy, tak že ho mohla sevřít v objetí..."Neboj se, je o ně dobře postaráno! Pro nás mám něco lepšího!"...dívala se do jeho očí, byly hravé, veselé, ne jako včera, prstem mu odhrnula pramínek vlasů, který měl přilepený přes obličej až ke rtům… "Že lepšího? Neznám nic lepšího, než tohle"…jemně a zkoumavě ho začala líbat…

"Správně! Já taky ne, ale ne tady, je tu moc zvědavých očí!"… vylezl z bazénu a zabalil Alex do županu a pak posbíral svoje mokré svršky, které postupně vyhazoval z bazénu… přehodil přes sebe župan, popadl Alex za ruku a běžel s ní k domku pro hosty, který byl prázdný a stranou zvědavým očím…

Sotva za sebou zabouchli dveře, okamžitě se jejich rty lačné po polibcích na sebe vrhli... Michael přitiskl Alex ke dveřím, které pro jistotu zamknul a spěšně z ní sundával župan i plavky...hořel neuhasitelnou touhou, když jí sundával mokré ramínko od plavek a každé obnažené místečko zadýchaně líbal…Cítila tlak jeho mokrého nadmíru vzrušeného těla a ataky jeho rtů, které byly odhodlány dobývat každičký kousek jí samotné, stejně jako jeho ruce, které ji dráždily ve středu jejího ženství, svíjela se touhu uvítat ho v sobě, pocítit to, když se stane její součástí i po tělesné stránce, její srdce mu patřilo už dávno!

"Alex, chci tě! Zoufale jsi mi chyběla!"...řekl přerývaně do jejich rtů a vysadil si ji na sebe, nedošli ještě ani k posteli, když se jejich těla spojila v jedno. "Ach, Miku, zpomal…" "Alex, já … rád bych, ale nejde to!" řekl těsně u jejího ucha tak, že jí to vzrušilo ještě víc... kousla ho do napnuté kůže na jeho krku a dál se věnovala jeho milostným a divoký výpadkům. Milovali se divoce a dlouze. Jejich těla se opakovaně roztřásla ve známém slastném pocitu, který jakoby setřásl a odplavil všechny nastřádané starosti a stres.

Zbylo jen to, co je pro ně dva to nejdůležitější, vzájemná touha, láska a odevzdání se tomu druhému, se vším, co k nim patří. "Miluji tě!" znělo dvojhlasně z úst toho druhého ve stejný okamžik, neříkala to jen ústa, ale každý pohled do očí toho druhého, láskyplný dotek, pohlazení...

43.kapitola

15. dubna 2013 v 5:34 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Diagnoza

Odmítla! Se slzami v očích šla do svého pokoje…neviděl, jak se trápí nad tím, co se mu pokoušela říct, nad tím, komu dal přednost.

Věděla, že děti u něj mají absolutní přednost, ty nemocné obzvlášť, ale ranilo ji to! Možná to, že přišlo nazmar její rozhodnutí, přiznat se, že se to prakticky zase odložilo...kolikrát jen se pokoušela? To už by dnes ani nespočítala…

"Alex?? Jsi tu? ...ozval se Michael ve dveřích jejího pokoje… všimnul si, že fotografie jejího manžela i dcerky leží na jejím polštáři...bylo mu smutno, že jí nedal přednost, dokonce nenechal ani doříct to, co měla na srdci. Byla v koupelně, tak rád by zůstal jen a jen s ní, užíval si její lásky, dětí...rodinného života, ale bude muset odjet na zkoušky na své vystoupení, koncerty sice jsou jenom dva, ale po jak dlouhé době…chce, aby byly perfektní… musí být perfektní!

"Miku?!"…vyšla Alex z koupelny, všimla si, že fotka leží jinak, než ji nechala, netušila, že by mohl přijít tak brzy…
"Tak, jaký byl film?" otevřela skříňku a oblékala si svetřík s předstíraným klidem, možná to řekla až příliš jízlivě, ale z tónu jejího hlasu vytušil, že se zlobí...Přistoupl k ní a vzal ji za loket a donutil ji sednout si mu na klín, hladil ji po stehnech ve snaze udobřit si ji…

"Alex, nešlo ani o film, ale o to, že Gevinovi pomáhá moje přítomnost, aby se mohl uzdravit, když jsem ho poznal, byl apatický, bez zájmu o cokoliv! Udělám všechno proto, aby se uzdravil, zažil toho moc ošklivého, ztratil levou ledvinu, bránici i slezinu, na kterých měl nádor. Tyhle věci Alex zvládám velice těžce, bolí mě to za něj, řekli mi, že zemře! To byla jejich nezvratná diagnóza, podložená lékařskou vědou! To ale pro mě rozhodně neplatí, jako definitivum, budu o toho kluka bojovat. Řekl jsem lékařům, přiveďte ho ke mně a my se s tím vypořádáme láskou! Navíc… jeho rodina nemá prostředky na jeho léčbu, manžel Janet a otec dětí David, je bije, pije...nedopustím, aby se vrátili do takového prostředí…tam by se jistě neuzdravil a podlehl by o to snáz… "

Položil si hlavu na prsa Alex, tak, jako to dělají děti, když jsou smutné a potřebují cítit jistotu, skrýt se v bezpečí, cítila, jak se mu chvěje hlas a nemá k pláči daleko. Vískala ho ve vlasech, když viděla, jak je smutný z toho, co potkalo toho chlapce, možná, že mu křivdila, špatně odhadla, kdo ví? Nikdo si nezaslouží mít takové "vyhlídky" a Michaela ten boj za jeho zdraví vysiloval, aniž by si to sám uvědomil. Nechtěla mu přidělávat další starosti...

"Máš pravdu, kde jinde by měl zapomenout na svoji nemoc, než tady v Neverlandu!" políbila ho do vlasů…

"Díky za pochopení, Alex! Ale něco jsi před tím, než přišel ke mně do kanceláře, chtěla, potřebovalas něco probrat, klidně povídej?" … jen se nadechla, přivřela bolestně oči… "Miku, to ještě počká, až budeš mít veselejší náladu!"… Dobře tedy, ale Alex, mám prosbu, směl bych dnes být s tebou, nechci spát ve své velké posteli sám!"

"Ale jistě! Klidně tu zůstaň, budu ráda, že jsi se mou!" dojdu ti do kuchyně uvařit meduňkový čaj, ten tě uklidní a krásně po něm usneš"…usmál se a nechal ji odejít…sám se stočil do klubíčka v její posteli a vnímal její vůni, kterou byla nasáklá, přikrývka i její polštář, bylo to, jako by byla stále s ním a neodešla ani na krok.
Vrátila se s čajem sotva za deset minut, našla ho jak spí v její posteli, usnul vyčerpáním, tělesným i psychickým. Postavila čaj na stolek, vysvlékla se do noční košilky a lehla si k němu, tak, že se jejich těla dotýkala, přetáhla přes ně pokrývku, kterou upravila tak, aby on měl větší část. Intuitivně se k ní přitulil a objal ji, aniž by se probudil… "Miluji tě, Alex, tolik tě miluji!" řekl ze spaní, bylo jí jasné, že je to právě láska k ní, co ho motivuje a drží nad vodou. Stejně na tom byla ona...

Hladila ho po ruce, kterou měl přehozenou přes ni. Připadala si v podobné situaci, ve které se na sama ocitla o vánocích, kdy ji vzal ze země a nenechal ji samotnou jejímu smutku, depresím…. Otočila se k jeho tváři a dívala se na něj, známky únavy byly víc, jak zjevné, kdo ví, kdy se pořádně naposledy vyspal... políbila ho jemně na rty, aby ho nevzbudila… "Já tebe víc! Jsi moje všechno!"

Dokud máš své sny, máš se na co těšit…

14. dubna 2013 v 5:25 | Zuzy |  ◘ Různé
… a já se těším spolu s vámi už třetí rok!

Ano, utíká to a jsem ráda, že převážná většina z nás zůstává a další se přidávají. Je krásné zjišťovat, že Michaelovi fan jsou tu dál, že milují muže, který žil, žije a bude žít, protože naše láska mu nedá upadnout v zapomnění a nejen to...

Jsem ráda, že mám pro koho psát, že vás povídky baví, že se těšíte na další díly a že si přicházíme na naše spřátelené blogy zasnít o Mikovi v povídkách, potěšit oko, srdce i případné další orgány Smějící se při "konzumaci" jeho fotek, videí, které útočí na naše smysly tak, že někdy píšeme i nesmysly :-)… dvojsmysly a jiné pro nás důležité poznatky! Usmívající se…když obdivujeme Michaelovy přednosti opravdu všude, nejen v hudbě, tanci, lidskosti…

Prostě jsem moc ráda, že vás mám, že se máme navzájem, že máme místečko, kde můžeme na chviličku "vypadnout" z tvrdé reality a čerpat odpočinek, porozumění a krásu, kterou nám dopřává náš Michael, který formuje náš charakter a deformuje požadavky na "normální" chlapy dnešní doby, kteří chodí nepovšimnutí kolem nás, nepodobaje se našemu ideálu muže. Líbající

Díky vám, co chodíte, co čtete a také komentujete a tím mi dáváte najevo, co vás zajímá, jak vnímáte a prožíváte povídku, jak třeba předvídáte další děj nebo čeho všeho si všímáte při videích, fotkách…

Takže…OBROVSKÉ DÍKY všem návštěvníkům blogu, ať známým nebo těm, co chodí inkognito…těm bych vzkázala, že si jich vážím, ale klidně se mohou zapojit do diskuse, protože zpětná vazba je pro mě důležitá.

Díky za celé tři roky existence, protože bez vás by to nemělo cenu! ♥ Michael je hnacím motorem a vy mojí motivací.

Vaše Zuzy

Tak, to se zase něco povedlo !:-)

13. dubna 2013 v 15:45 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Mě se to líbí!:-) další důkaz, že Michael se dá "napasovat" na vše...co říkáte ?


42.kapitola

10. dubna 2013 v 6:31 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Kdo si zaslouží pozornost?

Michael se po svém příjezdu zavřel ve své pracovně, vyřizoval nějaké neodkladné záležitosti, spoustu telefonátů, korespondence. Pověřil proto Alex, aby si vzala na starost Arvizovi.

"Janet, tak tohle bude váš pokoj, vaše děti, mají pokoje hned vedle a Gavin, naproti přes chodbu. Pokud byste cokoliv potřebovala pro sebe nebo pro vaše děti, klidně si řekněte, vždycky je komu!" …položila ráz ručníků a osušek na prádelník vedle koupelny.
"Díky. Alex! Smím se vás na něco zeptat?" řekla a zkoumavě si Alex prohlížela, zatímco se usadila v pohodlné posteli, když Alex kontrolovala, zda je všechno na svém místě... "ale jistě! Copak máte na srdci?"

"Alex, promiňte, že se vás na to ptám, ale nešlo si nevšimnout vás a Mika, patříte k sobě, že ano? Tvoříte rozkošný pár, moc vám to spolu sluší?!" pohodila hřívou a užívala si rozpaky, do kterých ji právě uvedla. Alex se snažila dát najevo nejen svůj vztah k Mikovi, odhodlaná ho hájit za každou cenu, nějak vytušila konkurenci, ale především dát najevo, že se rozhodně nestane její kamarádkou, které se bude svěřovat snad se vším! Vždyť tahle osoba je tady sotva pár hodin a už jí i Mikovi leze do soukromí, hodnotí a posuzuje. Znovu se jí potvrdil její odhad na lidi a rozblikala se kontrolka: Měj se před ní na pozoru!

"Janet, nevím, proč se mě ptáte na takové věci, je to čistě moje a Michaelova věc a navíc, pokud jste nás "náhodou" zahlédla, tak není třeba se vyptávat! Také se neptám, jak jste se spřátelila s Michaelem nebo na nemoc vašeho syna. Jste hosté Michaela a tak vás tu všichni bereme!" usmála se a odešla…sotva zabouchla za sebou dveře jejího pokoje, dodala sama pro sebe: Tak se podle toho budete chovat!
Krev se jí vařila v žilách, cítila, že musí s pravdou ven. Snad desetkrát stáhla ruku z kliky Mikovi kanceláře, než se osmělila zaklepat a vejít...
"Ahoj, Miku, smím tě vyrušit? Potřebovala bych si s tebou vážně promluvit!"...vyskočil zpoza stolu...a jeho zářivý úsměv jí vyzval dál… "Alex, jen pojď! Trochu se mi tady nastřádalo, celkem nevím, kam dřív, ale už jsem se tím nejhorším prokousal!"… posadil se do křesla a na svůj klín si chtěl posadit Alex, ale marně! Byla nějaká neklidná a nervózní.
Postavila se k o oknu a dívala se na poklidný chod Neverlandu... "Michaeli, myslím, že tím nejhorším se teprve budeš muset prokousat!" řekla s přiškrceným hlasem. Víš, musím ti něco důležitého říct a mám strach, že to změní nebo zničí to, co mezi námi začalo. Michaeli, já se ti musím k něčemu přiznat! A to je moje původní profese...víš, já…" hlas se jí zadrhl, ale dokončit nestihla, ozvalo se klepání. Dotyčný nečekal na vyzvání a vtrhl dovnitř, byl to Gavin. .

"Miku, smím dál?" kouknul na Alex…"Jen pojď, Geve, copak potřebuješ? Není ti špatně po té poslední chemě?"…sledovala, jak Michael vystřelil ze svého koženého křesla, které zaznamenalo to, že ho opustil mírným zavrzáním. Vzal kolem ramen toho chlapce a věnoval mu veškerou pozornost. "Tak, copak jsi potřeboval?" vyzval ho Michael znovu.

"Myslel jsem, že bychom si mohli pustit nějaký film, udělat si krásné odpoledne se spoustou popcornu a tak… ale jestli máš něco k vyřizování tady s tou paní, tak já počkám!" řekl to tak jízlivě, jinak mluvil, jinak jednal...prý počká, pomyslela si, při tom už ho držel za ruku a domáhal se další pozornosti. Michael se rozpačitě podíval na něj i na Alex…

"Alex, půjdeš s námi? Dopovíme si to potom, ano?…

Krásné a smyslné...

9. dubna 2013 v 20:01 Videa, která stojí za to vidět! ♣
.. a jak by taky ne! Zasněte se, popusťte uzdu fantazii a budou se dít věci ! Já než dokoukala video, byla splavená,až mezi půlkama! Smějící seOd 0.40 docela přituhuje...


41.kapitola

7. dubna 2013 v 5:32 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Nepřítel v domě!

Tak a přituhuje… jistě pochopíte, až si přečtete, kdo to vlastně přijel. Tomuhle tématu jsem se snažila v předešlých povídkách vyhýbat, jak čert kříži, už kvůli tomu, co za zlo napáchali!! Ale nebojte, nebudu to hrotit víc, než mě samotné bude příjemné, tohle téma nesnáším už kvůli Mikovi, pokusím se z toho nějak vybruslit! ;-)
Že já se snažím vždycky to nepříjemné rychle "odbýt", mít to z krku, abych se mohla vrhnout na to, dopřát Mikovi něco lepšího, než ho třeba ve skutečnosti potkalo, ale tím byste trpěli, především vy, drazí čtenáři, povídka by rychle skončila a to zatím nemám v plánu, ani náhodou! Mrkající Tak to budeme muset společně přežít!
Netrpělivě vyčkávala, kdy se brána Neverlandu otevře a přijede Michael, byla rozhodnutá říct mu zbytek utajovaných informací o sobě. Dluží mu to, dluží to sobě. Když se tak opravdu stalo a Michael se vrátil domů, nebyl sám, jeho vůz doprovázeli další dva lidé.

Nevěnovala tomu až zase takovou váhu, vždyť Neverland bývá plný lidí v i Michaelově nepřítomnosti. Stála před vchodem do domu, nejraděj by se rozběhla a skočila mu do náručí, ale ti lidé, co vystupovali z aut, jí nebyli sympatičtí. Sotva Michael vystoupil, jakýsi hoch se ho držel za ruku jako klíště, nebyl zrovna nejmenší, asi tak patnáct let, jeho chování se jí zdálo nepřiměřené... a navíc, jakási žena Mika popadla z druhé strany pod paží a neustále se snažila získat jeho pozornost.

To, co se ozývalo v Alexině nitru, nebyla jen jakýsi podivný druh žárlivosti, vždyť se chovají jako přátelé, ale oko zkušené novinářky a další vnitřní smysl se měl na pozoru, nevěděla proč, ale jejich hlasitý smích, koketování, přehnaný obdiv, plácání po zádech se jí příčil. A to jen pár minut sledovala jejich cestu z auta do domu. Rozhodla se neustupovat a nepodléhat svým pocitům, které mohly být mylné.

"Michaeli, vítej doma, tolik jsem se na tebe těšila!" řekla co nejzamilovaněji, aby dala najevo, že to ona patří k tomuto muži, ne ta kudrnatá liána, která se po něm div neplazí.

"Alex, drahoušku, dovol, abych ti představil rodinu Arvizo…maminka Janet, Gavin a jeho sourozenci sestra Davellin a Star, jeho mladší bratr." Ano, vzpomněla jsem si, že Michael říkal, než odjeli na výlet do hor, že musí pomoct jedné hispánské rodině s nemocným chlapcem, ale ať se dívala, jak chtěla, ti lidé, chlapci jí nepřišli nějak nemocní, ale nemusí to být podmínkou a už vůbec ne vidět. Snažila se být přes svoje pochybnosti zdvořilá, přece jen snad Michael ví, co dělá nebo koho si zve k sobě do domu. "Těší mě!" řekla a podala všem ruku, tohle byl přesně typ lidí, který jí z neznámého důvodu "nedělal dobře" už z podání ruky vycítila faleš.

"Michaeli, kde chceš, abych rodinu Arvizových ubytovala?"…postavila se k němu čelem, když všichni odešli na občerstvení do kuchyně, které pracně od rána Martha chystala v kuchyni.

"Alex, miláčku a co takhle políbení by nebylo? Víš, jak se mi po tobě těch pár dní stýskalo? Byl jsem v myšlenkách pořád u tebe a v horách v našem srubu, musíme si to co nejdřív zopakovat!" Přitáhl si ji na sebe a vnímal její parfém, který tepal na její šíji a vzbuzoval v něm žádost, touhu ...vnímal její ruce složené na jeho hrudi.

"Michaeli, nápodobně! Ale bude to teď těžké, když bude dům plný lidí! Nechceš je ubytovat v domku pro hosty?"...Alex, ne! Tahle rodina je výjimkou! Gevin je moc nemocný, má rakovinu, dokonce jeho matce řekli, že se má připravit na nejhorší a dokonce už zařizovat pohřeb, že chlapec nepřežije!" Cítil, jak sebou škubla, její ruce na jeho hrudi se stáhly… "Alex, promiň!" vzal ji za ruku a políbil do dlaně, dal si ji na svoji tvář a laskal se jí … "Neuvědomil jsem si...jsem netaktní! Odpusť!"
"Michaeli, ne…to je v pořádku, pokud je to tak, budou mít ten nejlepší servis tady v domě, nechám každému z nich připravit pokoj." Ale ve svých myšlenkách sama pro sebe dodala, stejně si je hlídám!

"Alex, díky, jsi úžasná!"…podívala se na něj a potřebovala rozptýlit smutek, který jí už dlouho sžíral… Miku, jak moc jsem úžasná?"…povytáhla obočí, mlsně si olízla rty, fungovalo to na něj jako rozbuška nebo odjištěný granát.

"Chceš vědět, jak moc?" přistoupil na její hru… tak, abys věděla, takhle!" jemně se svými rty dotkl těch jejích, třel jimi o ty její, vzrušovalo ho to, to milostné napětí, touhu po tom ochutnat její kypré rty, vyburcoval v ní, ale i v sobě žádostivost. Než je jemně stiskl mezi těmi svými, pohrával si s ní, než prohloubil svůj polibek a jeho jazyk, započal rej s tím jejím.

Zabraní do polibku, jeden do druhého, si nevšimli, že mezi futry dveří stojí se skleničkou džusu Janet a zamyšleně je pozoruje a poklepává nehtem do skleničky.

Fotky dětí III.

6. dubna 2013 v 19:22 ☺☻ Zajímavé fotky
Tak některé z nich určitě znáte, ale nevadí, když si je připomeneme..


40.kapitola

4. dubna 2013 v 20:38 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Návštěva

V chatce v horách Neverlandu zůstali ještě další dva dny, které si užili klidu přírody a jeden druhého, po té se vrátili do jeho srdce, domů.

Michael musel odjet, ale co slíbil, splnil! Další den po jejich návratu se otevřela brána Neverlandu její milované přítelkyni, kamarádce Donně.

"Donno, tak ráda tě vidím, vítej!" padly si obě ženy do náruče. Alex zpozorovala v její tváři přesně to, co měla ona sama, když poprvé vstoupila na toto místo. Údiv, okouzlení i respekt a posvátnou úctu. "Ach, Alex, všechno, cos mi o tom místě kdy napsala, je pravda, do nejmenšího detailu! Nepřehánělas ani trochu!"

"Donno, pojď do altánku, tam nás nikdo nebude rušit, nechala jsem nám tam připravit malé občerstvení, ale jak tak na tebe koukám, vůbec ho nepotřebuješ, jsi svěží, nevím, jestli se mi to jenom zdá, ale zdáš se mi jiná, celá jen záříš…?"

Vzala Donnu za obě ruce a dívala se na ni a snažila se rozšifrovat důvod její spokojenosti. "Alex, je vidět, že tvoje profese se vážně nezapře!" zasmála se srdečně Donna… "Všímat si tedy umíš, postřeh máš stále stejný a ještě mnohem víc…! Víš, můj život se radikálně změnil a ještě změní nejspíš o tisíc stupňů… ač jsem v to já ani John nedoufali, lékaři už vůbec ne, povedlo se - jsem víc, jak dva měsíce těhotná!" … "O, můj Bože, Donno!!!! Gratulujuuu!!" znovu se objaly, nemohla věřit jejím slovům! Slzy dojetí se jí draly do očí. Tak dlouho se snažila otěhotnět, podstupovala různé léčby ona i její manžel… "Alex, děkuji, ty jediná víš, jak mi asi bylo, když jsem na záchodě dřímala v ruce těhotenský test a říkala si jako tolikrát, že stejně vyjde negativně a když se tam objevila další čárka, myslela si, že se mi jen zdá, že je to nějaká chyba, ale když mi to potvrdil i doktor, skoro jsem se zbláznila radostí. Musela jsem se další měsíc přemáhat, abych to Thomasovi neřekla, přece jen stát se mohlo cokoliv, ale podle mého doktora je všechno, jak má, tak zbývá počkat, až se narodí! Tak doufám Alex, že tomu mrňouskovi půjdeš za kmotru! " pohladila si bříško a slzy štěstí kanuly z očí obou dvou.

Nešlo si nevzpomenut na ty krásné pocity, když žena zjistí, že nosí pod srdcem nový život, ona to zažila dvakrát, i když to své podruhé neměla čas ani vstřebat nebo se ze svého těhotenství radovat.

"Donno, to víš, že ano a jak ráda!"... "No a co ty? Povídej Alex, jak jsi na tom ty a Michael? Ani nevíš, jak mě překvapil jeho telefonát i pozvání. " uvelebila se na pohodlné sedačce a dala prostor vyprávění Alex.
"Ach, Donno!" povzdechla si… "On mě miluje, dokazuje mi to na každém kroku, je citlivý, ohleduplný, ví o tom, co mě potkalo, už ví, že tehdy v Irsku jsem to byla já, s kým se potkal" ... A ty?" vstoupila ji do hovoru, vážně i upřeně se na ni dívala, protože nevěděla, jak dál, když kroužila kolem... "Já? Donno, nezvládám tu celou situaci! Nezvládám svůj vztah s Michaelem! Miluji ho, ač jsem si myslela, že už nikdy nebudu patřit žádnému muži, on to dokázal! Postupně a systematicky mi dokazoval svým vlídným a citlivým přístupem, co je opravdu v životě důležité, život sám! Dokázal ve mně probudit chuť k životu, k lásce, i když jsem si myslela, že je mi obojí zapovězeno.

"Jenže já… zavzlykala a rozplakala se, já nemůžu přijímat jeho náklonnost, lásku a tajit mu tolik věcí o sobě! On stále neví, kdo doopravdy jsem, bojím se, když mu to řeknu, přijdu o něj, zavrhne mě od sebe! Moc dobře vím, jak mu naše profese ublížila a to je ta propast a já se bojím, že do ní spadnu a stáhnu ho sebou! Jsem šílená strachy, už jen nad myšlenkou, že se mi znovu život zhroutí. On i jeho děti se staly mojí novou jistotou, zázemím…tolik je všechny miluji, bojím se, že o ně přijdu!"

Nejhorší na tom je, že on se mnou počítá do partnerského života, jako s manželkou, matkou svým dětem, co víc, touží po dalších... a já nejsem schopná mu to dát! Když vezmu fakt, že po tom, co se dozví, že jsem novinářka a proč jsem sem přišla do Neverlandu, zavrhne mě a kdyby přece jen se stal zázrak a nestalo se…nemůžu mu přece porodit dítě!"…rozplakala se naplno a usedavě…
Donna trpělivě naslouchala Alex, hladila ji po ruce, bylo jí líto, že jí se to po tolika letech léčby podařilo otěhotnět, přesto, že si myslela, že se už nikdy matkou nestane, zatím co Alex po tom potratu mít děti nejspíš nemůže.

"Alex, jsi moc přecitlivělá! Vždyť, doktor ti výslovně neřekl, že bys mít děti už nemohla, tvoje tělo funguje, jak má. Je to spíš psychická záležitost, blok, musíš se zbavit strachu, že o svoje další dítě přijdeš, protože jinak neotěhotníš. Vím to podle sebe, podívej se na mě, my to už s Thomasem vzdali, přestali doufat, věnovali se pouze svému manželství, jeden druhému a stal se zázrak, přes to, že doktoři mi řekli, že nikdy nebudu schopná otěhotnět a vidíš…jsem skoro ve třetím měsíci a všechno je v pořádku a já šťastná. Musíš se naučit doufat, věřit a přestat se bát. A hlavně, musíš všecko říct Michaelovi, jinak tě ten strach zničí!"

"Donno, já vím, musím to risknout a říci mu to! Hlavně jsem si jistá, co chci v životě dělat a jedno vím jistě, novinařina to není! Pohrávám si s myšlenkou napsat tady o tom všem knihu, svědectví o tomto místě, objektivně, ale k tomu potřebuji Michaelovo odpuštění, za svoji neupřímnost. Ale jedno vím jistě, moje city jsou víc než upřímné, snad pochopí…?"