Květen 2013

Na aktuální povídkové téma ... :-)

31. května 2013 v 21:09 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Tak, nějak se ho nemůžu nabažit, třeba si vy rádi připomenete nezapomenutelné vystoupení, NEZAPOMENUTELNÉHO MICHAELA.. ♥

57.kapitola

30. května 2013 v 5:25 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Vystoupení

Tak, tohle je asi nejdelší kapitola v celé povídce, ale nějak jsem ji nemohla rozdělit…

Madison square garden byla nacpaná k prasknutí, každý toužil vidět a zažít na vlastní smysly Michaela Jacksona a jeho vystoupení, které mělo být poslední!!!..? Hluk, který vydávali jeho fanoušci, se nesl až do zákulisí, do šatny, kde odpočíval. Spal!!

Neslyšel klepání svého bodyguarda Billa, který netrpělivě sledoval hodinky, které oznamovaly, že už je čas... Proto neváhal otevřít dveře nasilím.

"Miku, vstávej, chlape! Na tebe čeká přecpaná hala a ty si tady klidně spíš!"… bylo mu divné, že se nevzbudil, proto s ním zatřásl...jen neochotně otevřel pomalu oči… "Co je? Proč mě budíš, nech mě spát! Jdi pryč!"…obrátil se na druhý bok, ale marně… "Tak, to tedy nenechám! Ukaž se!... Bože, co sis vzal?"… klepal s ním, div mu nevytřásl duši z těla. Otevřel mu oční víčka a viděl zorničky rozšířené…nebylo na co čekat! Vytáhl z náprsní kapsy vysílačku a zahlásil: "Garcio, okamžitě hni svým zadkem a sežeň silný kafe, jinak to tady fanoušci srovnají se zemí. Mike není úplně "ready"! Právě jsem ho násilím musel vzbudit! "

Přehodil si Michael přes rameno a vyklopil ho ve sprše a pustil na něj studenou vodu! Když uslyšel nadávání, byl rád, že to zabralo! ...."Bille, co to ... sakra … děláš? Máš padáka!!" …stál a voda po něm stékala a jeho šaty studily, klepal se zimou i z toho šoku, leknutí... "Fajn, šéfe, ale koukej mi říct, cos sis to vzal za svinstvo? Nebyls vůbec k probuzení!!!" …jen zaklonil hlavu a nastavil tvář stékající vodě, ano vracela ho do reality! .."Bille, nech toho, jsem svéprávný člověk! A když tě to tak zajímá, tak nic moc, jen něco na uklidnění a spaní, nedělej z toho drama, ano? Prostě jsem si potřeboval odpočinout a vyspat se… to je celý! " ... Bill seděl na židli zády ke sprše, s rukama složeným na prsou... "Vážně je to celý? Zajímavý, že tyhle "uklidňující" prostředky jsi do té doby, co byla s tebou Alex, vůbec nepotřeboval!" …slyšel, jak voda najednou přestala téct a Michael vyletěl ven ze sprchy. "Tak dost! Jinak dostaneš vážně padáka, tohle téma je pro tebe od teď tabu, jasný?"… zaťal ruku v pěst ... "A koukej mi podat ručník a hlavně vypadni, potřebuji se převléct a připravit, čeká na mě koncert a moji fanoušci, které nelze přeslechnout! Nebo to můžeš vzít za mě!"… řekl s notnou dávkou ironie a jako protiúder za jeho slova, která ťala do živého.

Kdyby ho Bill neviděl v takovém stavu, v jakém ho našel, nevěřil by, že během krátké doby se uvede do takové formy, ve které vystoupí před světla reflektorů, kamer...a před zraky svých oddaných fanoušků, kteří spustili neuvěřitelné šílenství. Vzduchem se šířil adrenalin, napětí, který Michael vdechoval, užíval si ho plnými doušky, zcela soustředěn.
Láska, podpora, kterou mu projevovali, mu pomohla zase, jako tolikrát před tím! Jeho srdce toužilo být s nimi, ale především s ní!
* ♥ *
Tou dobou Alex dorazila před Madison square garden. Vystoupila ze žlutého taxíku, ve spěchu zaplatila, ubírala se k hlavnímu vchodu. Ale přepočítala se, tam se tísnil dav fanoušků, kteří se nedostali dovnitř. I pro ně byla připravená velkoplošná obrazovka tak, aby mohli sledovat svého idola a nebyli připraveni o tu úžasnou a elektrizující atmosféru.

"No bezva! …" povzdechla si, ale když to dopuštění viděla, bylo téměř nemožné dostat se dovnitř, natož naživo zahlédnout Michaela, byla zoufalá.! Tolik ho toužila aspoň zahlédnout, alespoň v duchu mu říct, že si z Neverlandu odvezla ten největší dar, krom lásky k němu samotnému, jejich společné pokračování. Zasnila se, jak jejich dítě bude asi vypadat? Bude mít oči po svém otci nebo ten nejkrásnější úsměv...Stála bezradná před davem lidí, okupujících koncertní halu.

"Alex??? Jsi to ty nebo se mi jenom zdáš?"… vyrušil ji hlas, který tak dávno neslyšela... Prudce se otočila a poznala ho téměř okamžitě! …"Same!" "Kde se tady bereš?" řekli dvojhlasně a začali se smát. Viděla, že nese kameru a jeho cíl byl víc, jak jasný. "Ještě děláš u televize, že se ptám, co? To je doba, kdy jsme se viděli naposled." ... "Jasně, dělám, tu práci bych nevyměnil za nic na světě! Dostanu se všude. "Alex, já jdu dovnitř, mám tam natáčet nějaký spot...reportáž. A co ty, stále u novin?"… Chvilka zaváhání, spásný nápad shůry..."Jasně! Také tu mám jistý úkol! Ale krutě jsem podcenila předprodej lístků, byla jsem dlouho pracovně pryč…" švihla po něm okem… "Alex, na co ty potřebuješ lístek, já ti nestačím? Dostaneme se tam, neboj...máš u sebe žurnalistickou průkazku?" ...zašátrala v kabelce a děkovala nebesům, že ji ještě nezničila... "No, mám! ...Tak, na co čekáme, jde se!"

Protlačila se až na balkon, co nejblíže podia tak, aby mohla nerušeně sledovat a zároveň mít možnost schovat se za sloup, i když pochybovala o tom, že by byl Michael schopen vnímat tváře svých fanoušků. Viděla všechny ty, kteří přišli, aby ho viděli, s nezbytnými módními doplňky, klobouk, páska na rukávu, flitrová rukavička, bílé ponožky, mokasíny… na některých fanoušcích to vypadalo prazvláštně, ba i úsměvně, ale oceňovala věrnost a oddanost a především lásku, kterou mu prokazují, bylo snadné nechat se strhnout davem.

Bylo to pro ni magické, světla se ztlumila a jen kužel světla doprovázel muže, který svojí aurou naplní sál i srdce svých fanoušků. Chtělo se jí plakat, jen ho zahlédla a dál už slzy neměla šanci udržet pod kontrolu. Kráčel v černých kalhotách s lampasy, bílým tričkem do véčka a v ruce kufr. Připadalo jí to, jako by byl někde sám, nikdo kolem, jako by se oblékal doma ve své šatně...rozhlédl se, podíval se do světla, otevřel ho a začal vydělávat jeden svůj symbol za druhým, flitrové sáčko s bílou páskou na rukávu, dav začal šílet, měla pocit, že brzy ohluchne a on? On… jako by váhal, jestli má pokračovat dál, vyvolával extázi v sále a užíval si to nadšení, které proudilo z těch lidí do jeho žil a dávalo mu sílu a energii pokračovat. Pár pohybů, pár gest, než se vrátil ke svému odřenému kufříku a vytáhnul klobouk, který si pomalu nasazoval a řev v hale sílil...zatímco on byl až ledově klidný a na konec přišla na řadu rukavička, kterou vytáhl z kufru a nechal na odiv obecenstvu, kterému bylo jasné, jaká píseň bude následovat. Lidé vstávali ze svých míst, mávali, dívky i chlapci plakali, omdlévali, když si ji nasazoval a upravoval na ruce...byla to velkolepá show! Zaklapnul kufr…Odhodil je stranou, stejně tak barovou stoličku, na které ho měl položený...a jakoby nic se procházel, pouze dramatický klapot jeho kroků byl předzvěstí něčeho velkého. Stačilo lusknout prsty a další kužel světla, do kterého vstoupil, aby ze sebe vydal maximum tak, jako vždycky, zdál se být šťastný, i když jejímu pohledu neuniklo, že v jeho tváři se zračí jistý druh smutku a únava. Po Billie Jean následovaly další písně, které si jeho fanoušci zpívali spolu s ním, byla okamžitě vtažena do atmosféry koncertu, do charizma toho, kterého její srdce hluboce milovalo.

Ve chvíli, kdy se rozezněly tóny písně, You rock my Word, se Michael rozhlédl kolem sebe, nastala dramatická pauza a jeho pohled zabloudil na balkon, hned vedle jeviště, měl zjihlý pohled při myšlence, že hned po této písni, by si svoji milovanou Alex vzal na podium, kde by před ní poklekl a požádal ji o ruku, vždyť podnětem pro tuto píseň byla ona sama. Patřila jí, stejně jako jeho srdce. Ještě cítil horkost jejího těla, kdy spolu na tu píseň tančili, tenkrát, když za ním přijela i s dětmi do studia…

V obou párech očí se leskly slzy, přes ně jeden neviděl slzy toho druhého, jeho dojetí, lásku! V jejich srdcích byl smutek a vzpomínky, které slzy vyplavovaly na povrch. Uchová si na něj krásné vzpomínky do konce svých dní, kéž by to samé mohl o ní říct on. Snad časem, až vyprší hořkost ze zklamání.

Stála tam opřená o sloup a plakala, v duchu si vybavovala jeho slova po jejich posledním milování: Alex, moc bych si přál, abys na tom mém vystoupení byla! Chci ho věnovat tobě, budu tančit a zpívat jen pro tebe…"Budu tam, když si to přeješ. A víš proč?"… "Proč?" … "Protože tě miluji!"

Kéž by věděl, že ona svoje slovo dodržela i přesto, že jí srdce málem vykrvácelo! Těsně před koncem se vytratila a spěchala, aby nezmeškala svůj let.

Fotky s fakty ;-)..

29. května 2013 v 5:34 ☺☻ Zajímavé fotky
Nejdraží manžetové knoflíčky pro Mika z roku 1996, jak se vám líbí ?


DALŠÍ KNIHA PRO NEMOCNÉ DĚTI - RYTMUS LÁSKY

28. května 2013 v 5:30 ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Milá MJJ rodinko,

dovolte mi, abych Vám představila další knihu, jež její výtěžek bude podporovat nemocné děti postižené rakovinou, která vyšla tento měsíc 2013 v Nových Zámkách na Slovensku a uctíváme v ní opět našeho KRÁLE POPU MICHAELA JOSEPHA JACKSONA.

Kniha nese název RYTMUS LÁSKY - Lily Wonderland a Michaelovi anjeli. Vyšla ve slovenštině a angličtině...bude se překládat do slovanských jazyků a němčiny.

Byla jsem na začátku letošního roku oslovena autorkou Valérií Osztatnou as Lily Wonderland společně s naší zlatou Zuzy, abychom přispěly svými texty o MJJ do této knihy a samozřejmě ostatní přispěvovatelé a to z deseti zemí světa. V knize naleznete mých šest textů a pět malovaných obrázků a Zuzy věnovala své dvě nádherné práce do této knihy. Ostatní fanoušci MJJ doplnili toto ojedinělé dílko rovněž svými texty a malovanými obrázky, někdo tetováním MJJ, imitátoři doplnili knihu fotografiemi v kostýmech MJJ. Zuzy je pod nickem Zuzy Fabian a já Marta Seeháková.


Kniha vyšla jako CD nebo E-kniha. Později bude vydaná jako kniha klasická, zřejmě koncem letošního roku.


56.kapitola

26. května 2013 v 17:47 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Jak dál ?

Od toho dne, kdy Alex opustila Neverland, utekly dva týdny a jakoby všechno zešedlo! Zvlášť pak Michaelův život. Bashirovi se omluvil, že není ve stavu, aby mohl pokračovat v natáčení, protože měl problémy nejen se spánkem, s příjmem potravy, ale už jen trénink na jeho poslední vystoupení z něj vysával všechnu energii...

Seděl už dvě hodiny ve své šatně a připravoval se na vystoupení… své poslední! Cítil se úplně bez energie. Otevřel zásuvku, v níž měl bílou krabičku ve tvaru srdce se zlatým písmenkem A, v níž čekal zásubní diamantový prsten. A jako Alex...při pomyšlení na její jméno, ji samotnou, se mu srdce sevřelo úzkostí… jak jen ho mohla obelhat?

Vybavoval si stále dokola jejich společné chvíle štěstí, jejich milování, cítil na sobě její dotek, horkou dlaň, když ho hladila. Zavřel oči a viděl ji, jak se směje, dovádí na trávníku nebo v bazénu s jeho dětmi, které ji začaly říkat mami ! Viděl ji, jak ho vlídně kárá, domlouvá mu… viděl ji, jak sedí s fotografií své zesnulé rodiny v slzách na posteli, obrázek, který jí tehdy věnoval, aniž by tušil... Všechno se to v něm pralo.

Když je otevřel, byla pryč! Jeho velká část jakoby odešla s ní a ten zbytek živořil. Utápěl se v depresích a nepředstavitelném smutku. Znovu a znovu si vybavoval to, kolikrát se mu chystala něco říct, stejně tolikrát jim to někdo nebo on sám překazil… Obviňoval ji, zároveň ji obhajoval, sebe vinil z toho, že měl lépe naslouchat a bylo mu stále hůř! Musel si vzít lék na uklidnění...kolikátý už?

Hodil zlostně krabičku i s prstýnkem do zásuvky, nešlo si nevšimnout desek, které mu tam nechala ona a které nenašel odvahu otevřít. Proč jen? Možná se bál pravdy nebo toho, že jí ukřivdil a ona měla po celou dobu pravdu, bál se otevřít a číst…V hlavě mu hučelo jako v úle, do očí se draly slzy a z jeho srdce vzpomínky, které hřály a bolely, protože byly minulostí.

Vysílením se zhroutil do křesla a chtělo se mu spát. Pokud přijde spánek, zapomene, odpočine si, nebránil se...

* ♥ *

"Donno, já tam musím být! Musím ho ještě vidět, vždyť jsem mu to slíbila, co na tom, že o mně nebude vědět. Musím ho vidět, naposledy!"…cpala poslední kousky oblečení do kufru…"Hned potom odjedu, potřebuji klid, pro sebe na psaní a také, pro to nejcennější, co mi Michael dal!"…přiložila si ruku na bříško, ve kterém dřímal nový život. "Už jsem si zabukovala i letenku, potřebuji čas, abych našla sebe sama a to lze na jediném místě! Ale neboj se, než se mi narodí můj kmotřeneček, jsem zpět, nepropásnu to, jak bych si jen mohla nechat to ujít. Děkuji ti za azyl, dávej na sebe i to maličké pozor!"

"Budu, Alex neboj se! Co budeš dělat ty? Znám tě nevydržíš v nečinnosti?" zeptala se starostlivě a doprovázela jí ke dveřím, před kterými čekal taxík…

"Donno, budu dělat to, co umím nejlépe, psát! Už v Neverlandu jsem začala, chci ji dokončit, knihu o Neverlandu, potřebuji to ze sebe dostat, smířit se sama se sebou a také, dlužím to spoustě lidem!"... představila si tváře lidí, které jí zahrnovali péčí po dobu jejího pobytu tam, Michaela nevyjímaje! " Jen o jedno tě prosím, vlastně o dvě věci. Neprozraď nikomu, kde jsem nebo, že čekám dítě. Víš, stát se může cokoliv a já nechci, aby mě dostihla minulost v jakékoliv podobě! Hlavně už nikdy v životě nechci vidět Matta!" Donna se na ni dívala s pochopením, rozuměla jí… ale cit velel se zeptat ještě na jednu věc...

"Alex, já tě chápu, ale nemyslíš, že by se to měl Michael dozvědět, že spolu čekáte miminko, vždyť je jeho otec?"…ztěžka se posadila na kufr, jakákoliv zmínka o Michaelovi ve spojení s jejím dítětem ji bolela… jak mohlo být všechno jinak, kdyby...?

"Donno, je ještě příliš brzy, chci si být jistá, že dítě opravdu donosím … a Michael?" …vzdechla si a utřela slzu… "Musí mě nenávidět za to, že jsem ho obelhávala takovou dobu, možná, kdybych mu to řekla dřív, že by mi odpustil nebo mě vyhodil a já bych nemusela teď řešit tuhle situaci... Sama nevím, co budu dělat! Ale v jednom mám jasno, chci naše dítě milovat za nás oba, být mu matkou, ale i otcem, když na to přijde. Život mi vzal až příliš na to, abych se nechala připravit o to, být znovu matkou, o další šanci být šťastná!"

"Dobře, Alex, tak se opatruj a zavolej hned, jak dorazíš, ať si nedělám starosti! Koncert si užij, ale buď opatrná, ať tě nikdo nepozná a hlavně… nelez přímo pod podium, jinak mu sama vběhneš do náruče!"… snažila se po povzbudivý tón...

"Ano, mami!"… řekla uplakanýma očima, ale jistým optimismem, věděla, že ji chápe, má ráda, že sdílí její radost i smutek… "Děkuji ti za všechno a dávej na sebe i toho cvrčka pozor…a když to dobře dopadne, budou si spolu jednou hrát!"

Objaly se! Dvě přítelkyně, které si byly blízké jako sestry. Kolikrát jen už obě dokázaly, že jedna bez druhé by strádala, by dnes už nikdo nespočítal. Z jejich loučení je vytrhl až zvuk troubícího taxíku, který zastavil před domem.

TVOJE NĚŽNÁ KŘÍDLA

25. května 2013 v 17:07 | Marta/Muscles |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Vzpomeňte, prosím, společně se mnou na našeho krále popu Michaela Josepha Jacksona ... Dnes je to 47.monats, co nás nedobrovolně opustil ... Pusťte si jeho CD, zpívejte jeho úžasné skladby společně s ním nebo mu rožněte svíčku, stejně jako já ... a nebo, kdo má čas a chce si přečíst mé vyznání, které jsem mu poslala do mraků:

TVOJE NĚŽNÁ KŘÍDLA

Můj milovaný Michaeli…

Když Tvé nohy chodily po zemi, zněly z médií Tvé písně, jako balzám, které nám dodávaly sílu do všedních dní a zpříjemňovaly nám chvíle ať pohody, relaxace, pracovní a nebo ryze intimní. Vždy Tvá tvorba hladila po duši a pomáhala nám, pokud nás zastihl smutek, či radost. Naštěstí znějí z médií stále a nedokážu si představit den, aniž bych neslyšela jednu jedinou z nich.
Bohužel pro nás, Tvé fanoušky, existuje stále skupina dosud nepotrestaných tvorů, kteří se postarali a velmi dlouhodobě na tom intenzívně pracovali, aby Tě sprovodili ze světa a snažili se vymazat Tvé ctěné jméno z myslí lidí, kteří Tě stále milují.

Ano, bohužel, se jim to podařilo…zavraždili Tě…úplatní lidé stále zde existují a neštítili se udělat vše proto, aby se zalíbili těm, kteří Tě mají na svědomí. Stále jsou mezi námi, vylézají ze svých nor a děr a svými odpornými a ziskuchtivými mozky pracují na tom, aby se na nic nepřišlo, uplácejí své právníky, bez skrupulí lžou a špiní Tvoji památku a tak ubližují nejen Tvým krásným inteligentním dětem, ale i Tvé matce, přátelům, známým a nám, Tvým milujícím fanouškům.
My, Tví fanoušci, sice křídla nemáme, zatím je nepotřebujeme. Ale mezi sebou se poznáme, kdo je Tvým opravdovým příznivcem a je Ti skálopevně nakloněn. Vždy jsme tu pro Tebe, přijdeme znenadání, jsme připraveni postavit se za Tebe a chránit Tvoji čest a památku, kdy je potřeba.

Cítím uvnitř svého srdce, že jsi mi neobyčejně blízko a já jsem blízko Tobě…považuji se za jednu z předlouhé řady Tvých příznivců a milujících fanoušků…a jsem velmi hrdá, že to mohu napsat a hlavně cítím bezpodmínečnou lásku uvnitř sebe, ve svém nitru a jsem na Tebe tak pyšná…je to velká věc!

Dnes je to 47.měsíců, co mi chybíš…Tvá křídla jsou jako symbol…jsi svobodný…mělo by Ti už být dobře…nic by Tě nemělo už bolet…jen ještě bude trvat nějakou dobu, než se vyřeší na zemi slovo SPRAVEDLNOST…spravedlnost pro Tebe a Tvé děti…stále není vše dořešeno a Ty z toho zřejmě těžko můžeš v klidu spát…neboj se, bojujeme za Tebe, nenecháme nic ladem…jsme tu vždy pro Tebe…

Snad ti, kteří mají na svých rukách Tvoji krev, budou potrestáni, snad justice bude spravedlivá a Tvá něžná křídla budeš jednou moci uložit do prachových peřin z mraků a spokojeně nám posílat svoji lásku z nebes a chránit nejen své děti a matku, ale i nás, Tvé milující fanoušky a ukazovat nám cestu, po které máme jít…

Mávám Ti do mraků, posílám miliony polibků, jako ostatní Tví fanoušci, kterých je přes miliardu na celém světě…
Miluji Tě, Michaeli…má nádherná lásko s něžnými křídly…

Fotky, fotky, fotečky.. :-)

25. května 2013 v 8:28 ☺☻ Zajímavé fotky
Tak a mám tu pro vás fotky, třeba vám udělají v tomto nevlídném počasí radost!

Prsa, musí mít takový, aby se bylo na co dívat.. teda, abych se já měl na co dívat ! Smějící se


55.kapitola

23. května 2013 v 5:33 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Slzy a srdce z kamene

"Ach, Donno, já jsem tak nešťastná! Plakala na rameni své kamarádky, která se ji snažila utišit. Naslouchala jejímu vzlykání, mezi kterým se jí snažila říct, co se vlastně stalo.

"Alex, pojď, posaď se, uklidni se a povídej...jsem jedno ucho!"…pohladila své kulaťoučké těhotenské bříško," na které se Alex přes slzy dívala a moc to štěstí své kamarádce přála a zároveň jí rozlítostňovalo stále víc…

"Mám strach, Donno, mám strašný strach o Michaela! Nejen, že Arvizovci ho ždímají, jak se dá, ale to, co tam páchá Bashir, je o mnoho horší, manipuluje s Michaelem pod rouškou objektivity, to jeho úlisné..."Ach, jsi hodný!"...plácání po zádech, jako naslouchání a vyptávání se na důvěrné a osobní věci, které, když se mu to bude hodit, otočí proti němu. Ale nejhorší je, že Gavin si pouští pusu na špacír a jeho řeči, že mu Michael dovolí cokoliv, i spát v jeho posteli, je tak zavádějící a dvojsmyslné, že se bojím, aby Michael zase nečelil nějakému fiktivnímu obžalování, protože ti lidi jsou pro peníze schopní čehokoliv!!

Michael mi nechtěl naslouchat, když jsem ho po dobrém před nimi varovala, musela jsem se přiznat a otevřít mu oči, zbývá mi jen se modlit, aby složky, které jsem mu nechala, otevřel!"

"Alex, vím, bolí to, ale udělalas pro něj maximum! Miluješ ho a tohle byl důkaz lásky, i když jsi mu před tím nemohla říct o sobě pravdu! I když nemá novináře rád, ty jsi dokázala, že i novinář může být slušný člověk, ne jak Matt nebo Bashir. Jakmile si to uvědomí, dojde mu to! Pokud tě má stejně rád, tak na to přijde, je to přece inteligentní chlap! Neplakej už, na vysmrkej se…uvařím nám kávu!"… postavila před Alex krabici papírových kapesníků a šálek horké černé a silné kávy, kterou má tak ráda, ale přepočítala se...

"Donno, ne, díky, na kávu nemám vůbec chuť, chce se mi zvracet, jen jí cítím, nemám chuť vlastně na nic, můj žaludek odmítá cokoliv pozřít, natož to v sobě udržet! Mám nervy na dranc!"

Donna se jen shovívavě, až prorocky usmála a vzala svoji kamarádku za ruku a stiskla ji ... "Alex, vážně je to jen nervy? Vždyť, co si pamatuji, tak káva ti nesedla pouze v době, kdy jsi čekala…?"…vyslovila nahlas, možná až automaticky svoji domněnku, ani ji nestačila doříct a obě ženy jakoby zmrazil čas, se na sebe zadívaly…

"Ty myslíš, že jsem… ?
........................
Neverland, ten samý okamžik, Michaelův pokoj ...

Vešel do svého pokoje s deskami v ruce. Zamknul za sebou, chvějíc se rukou...jeho tělo se třáslo a nešlo to zastavit.
Hodil složky na postel, na kterou se po té zhroutil a stočil do klubíčka, mačkajíc polštář, který měl tlumit jeho srdceryvný pláč.
Když tu jeho tělo zaznamenalo tlak v nohou, cítil, že je to nějaký předmět...Jen s velkou námahou se shýbl do míst, kde ležel. Nevšiml si ho! Leželo tam kamenné srdíčko, které tak důvěrně znal, vždyť ho opatroval celé dětství, celou dospělost a které daroval spolu s tím svým ženě na útesu, aniž by věděl, že se stane jeho osudem, motivací a právě teď tou největší bolestí, jakou kdy pocítil! Byl tam i lísteček se vzkazem, na který pro množství slz téměř neviděl!
Nejsem hodna tvého vzácného, laskavého a milujícího srdce! Vracím ti jej, abys ho mohl věnovat někomu, kdo nebude mít srdce z kamene. Doufám, že najdeš své štěstí i klid. Buď na sebe, prosím, opatrný, odpusť mi, prosím! Miluji tě!... Alex

Další vlna smutku sevřela jeho srdce, vzal do ruky ten malý důvěrně známý kamínek a tisknul ho k sobě tak, že myslel, že mu to jeho vlastní pukne!

Nevěděl, jak dlouho byl zavřený ve svém pokoji, neodpovídal , dokonce i na Marthu, která vytrvale klepala na jeho dveře, ve snaze donést mu něco k jídlu nebo se dozvědět, co se tady stalo, proč vlastně Alex odešla, posílal pryč.

Slyšel, jak na chodbě Martha říká Bashirovi, který měl největší starost o to, co je s Michaelem jen proto, že vázne natáčení, že je mu nevolno a tudíž, ať mu dopřeje soukromí a klid v jeho vlastním domě! Oči se mu klížili vyčerpáním z usedavého pláče a nervového vypětí. Usnul s kamenným srdíčkem, které křečovitě svíral ve své dlani. Měl pocit, že to, co si v souvislosti s ním vysnil, tedy to, že mu nosí štěstí, se právě rozplynulo, jako mlha, když vyjde slunce nad obzor.

Fotky dětí V.

22. května 2013 v 7:42 ☺☻ Zajímavé fotky
Tak a poslední várka, než najdu další !♥


54.kapitola

20. května 2013 v 5:36 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Přiznání

Uff, je to tady !!! Plačící Trochu delší kapitola, ale ať to nejhorší máme za sebou a oni také! Bylo to vyčerpávající napsat, připravte si kapesníček.
* * *

"Alex, proč se tady zavíráš?" …vešel Michael do Alexiina pokoje… "Miku, nezavírám, jen toho chlapa nesnáším a Arvizovce jakbysmet!" ... Ale no tak, Alex, jsi nějaká podrážděná." Řekl starostlivě… "Ano to máš pravdu, jsem podrážděná a mám k tomu sakra důvod!" ... zkoumavě se na ni podíval, někdy jí nerozuměl, tápal… proto změnil téma.

"Alex, příští týden je můj druhý a zároveň úplně poslední koncert v Madison, mysli raději na to, že potom budeme spolu, že tohle všechno brzy skončí, jen co tohle dokončíme!"…řekl něžně a představoval si nádherný diamantový zásnubní prsten, který objednal u toho nejlepšího klenotníka. Těšil se, až poklekne před ní na jevišti a požádá ji o ruku. A ztvrdí tak svoji lásku k ní a spojí životy v jeden. Stejně jako ona netušila, co má v plánu, netušil on, že se jeho plány, naděje i život za chviličku zhroutí jako domeček z karet!

Objal ji kolem pasu, ale ona odtrhla jeho ruce a dívala se mu zpříma do očí! Její pohled byl neúprosný, pevný.

"Michaeli, poslouchej mě dobře a nepřerušuj mě! Nebudu mít sílu ti to opakovat, už teď se bojím… vždyť tolikrát jsem se snažila ti to říct, vysvětlit!" hrdlo se jí stáhlo, hlas se chvěl. Michael se na ni ustrašeně díval, bál se, že jí někdo ublížil a ona mu to neřekla...nebo cokoliv, jen tohle ne! Stáli tam uprostřed místnosti a dívali se na sebe.

"Michaeli, obávám se, že spolu nikdy nebudeme a tohle jen tak neskončí. Chci, abys ses to dozvěděl ode mě a ne od něj!" ...nechápal nic z toho, co se snažila vysvětlit... " Prosím, ať teď uslyšíš cokoliv, věř, že jsem ti nepřišla škodit, ale naopak.

To, co jsem se ti tolikrát snažila říct… je, že … mé příjmení, není Smithová, ale Lewisová! Alexandra Lewisová, novinářka!"… hlesla. V jeho očích jako by zhasla jiskra něhy, kterou milovala, která jí pomáhala překonat její smutné období po smrti těch, které milovala a nahradila je jiná, zlověstná a neúprosná a tvrdá!

"Cože??? Nevěřím!!! "…vykřikl a v panice si stiskl hlavu a rval si vlasy, chtěla ho utišit, ale nešlo to! Bolelo jí přiznání a především to, jak mu právě ubližuje.

"Miku, prosím, nepřerušuj mě! Tady je můj novinářský průkaz, pověření i falešná doporučení. Důvod, proč jsem sem přišla, tak krátce po mé osobní tragédii, byla chuť pracovat, zapomenout, dělat to, co umím a věř mi, že jsem ti nijak neublížila, to ti klidně odpřísáhnu na to, co je mi drahé. Poslala jsem všehovšudy dva články, které sice vyšly, ale Matt je zfalšoval do té podoby, která tě tak bolela a mě s tebou! Chtěla jsem, aby se svět dozvěděl, jaký jsi úžasný člověk v místě, kde žiješ a nabízíš ho ostatním. A pak… jsem se do tebe zamilovala a bála se, že znovu přijdu o všechno… a …" rozplakala se! Viděla slzy i na jeho tváři, jak si volně razí cestu po jeho tváři a zanechávají za sebou hořkost, zklamání a obrovskou bolest!

"Alex a to ti mám po tom všem věřit??? Zneužilas mě, oklamala, předstírala jsi… Bože!" vzal do ruky vázu, která stála na secesním stolku pod zrcadlem a prudce ji hodil na zem a střípky z ní padaly na něj i na ní, které se v nich odrážely. Rána a zvuk tříštícího skla se rozlehla po pokoji, stejně jako střepy…měla pocit, že tisíce z nich rozřezává její srdce na kousky, vlastně jich obou! Uchopil ji prudce za ramena a zlostně jí zatřásl, připadala si jako hadrová panenka, ale čekala takovou reakci, snad i horší ... příjímala ji jako svůj zasloužený trest. Nebránila se, jen tam stála…

"Jak jsi jen mohla, po tom všem??? Já tě miloval, jako ještě žádnou ???!!!!"…zařval, jak raněné zvíře a ztěžka dosedl na postel a díval se do země a po jeho tváři tekly slzy, které smáčely jeho košili.

"Michaeli, já musela! Musela jsem tě chránit!"..."Chránit? Alex, tak naivní zase nejsem, abych uvěřil další tvé lži!" ... počítala s tím, otevřela zásuvku, ze které vzala svazek papírů. Všechno, co zjistila díky Stevenovi o rodině Arvizů a Bashirovi, bohužel ze své vlastní zkušenosti!

"Michaeli, mým jediným proviněním je láska, láska k tobě, tvým dětem a úcta k tomu, co děláš, nechtěla jsem a nechci, aby ti to někdo vzal!" … "Alex, proboha, dost… tohle už nemůžu dál poslouchat!!!" …sevřel hlavu v dlaních, kterou schoval mezi kolena.

"Michaeli, ale musíš, dlužím ti za moc, přečti si to, třeba až tady …nebudu." …řekla zkroušeně a téměř neslyšně... "Přečti si, co jsou zač! Dávej pozor na to, komu důvěřuješ, sám vidíš, že naletět je snadné...řekla, jako by zpytovala svědomí nebo sebe samu trestala za svoje hříchy!… Dávej si pozor na tu rodinu a především na Bashira, je to ďábel!!! A ďábel je otec lži! Všechno je v těch dokumentech, dávám ti je proto, abych tě mohla naposledy ochránit! Vím, že mi to nebudeš věřit, ale je to tak! Jednala jsem pouze srdcem, které bylo raněno a tys mi ho pomáhal zahojit. Stejně tak, jako smrt mé dcery a manžela ve mně zanechala ránu, věř, že bych neváhala dát svůj život za ten tvůj, protože bez tebe bude můj život prázdný, přijmu to, když budu vědět, že tobě to pomůže…!"

Sklonila se nad ním a její slzy skanuly do jeho vlasů… chtěla ho do nich naposledy políbit, cítit jeho vůni, ale ucukl a dál plakal!
Bolelo ji to, ale bolest zdá se měla v jejím životě svůj domov, do kterého se vracela. Jediné, co si přála, když opouštěla v slzách Neverland bylo to, aby Michaela její svědectví a to, co zjistila, chránilo před tím zlem, které si nastěhoval do svého domova!

Jak jen bude bez něho žít? Vždyť si odvykla na ten život venku, za branami, bylo to pro ni jako vrátit se v čase do doby, kdy ji navždy opustili.

Stále viděla jeho oči plné bolesti, odmítavý postoj a nechápavý a vystrašený pohled Marthy, na prahu domu v Neverlandu, když ho opouštěla v slzách a s kufry.

Hlava

19. května 2013 v 6:19 | Marta/Muscles |  ♠ Básně a próza od Marty ♠
KAŽDÝ SE V NÍ NAJDE ...
… sochař měl sen vytvořit dílo, které nemluví, ani nevidí.
Z jeho uměleckých rukou se narodila hlava.
Však on rozmyslel si svůj úmysl… Proč, když je svět tak krásný,
by měla být němá a slepá?

KAŽDÝ SE V NÍ NAJDE ...
… autor umožnil těm plným ústům vyjádřit se,
očím dovolil velkoryse pozorovat svět.
Bylo to správné rozhodnutí.
Obdivovatel umění si vyslechne myšlenku hlavy,
která mu sdělí ráda své dojmy osobně.

KAŽDÝ SE V NÍ NAJDE ...
… poeta přemýšlí, zda byla už hlava unavená
od svého stání
a dumá nad polohou, jež je pro ni pohodlná.
Záhy přichází na to, že ona vidí svět jinak, než my…
z jiného úhlu. Je jí vděčen za to, že se dozví něco,
co by jinak neviděl.

KAŽDÝ SE V NÍ NAJDE ...
…pro malé děti je perfektní skrýší, kdy i jejich matky a otcové
zapomenou na chvíli, že nejsou dospělí.
Pak hlava pohostinně otevře své útroby jen pro samé šťastné děti.

Ghosts, aneb jak se natáčel

17. května 2013 v 20:14 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Ten film miluju, mrkněte na mistra v akci..


53.kapitola

15. května 2013 v 5:43 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Pod jednou střechou s nepřítelem!

Stálo mě to dost sil, znovu se dívat na Bashirův "dokument", i když jen na některé jeho části. Na videu u Arvizových, jak se naparují a zneužívají Mika a prostě jsem to nemohla Mikovi znovu udělat, táhnout ho vším tím bahnem a špínou, co na něj naházeli,( pochopíte v následujících kapitolách) vím, že jste asi čekali, že na Alex to praskne o dost dřív a to "díky" Mattovi, šéfovi Alex... přímo se to nabízelo, ale neudělám to tak, to bylo příliš čitelné a snadné… :-)

"Dobré ráno, Alex, dáte si kávu? Šveholila Martha, sotva uviděla Alex v kuchyni...byla svěží a odpočinutá, což se o ní rozhodně říct nedalo...

"Martho, ne, děkuji, není mi stále nějak dobře… čaj bude fajn a nějaké pečivo, díky! Neviděla jste tu někde Michaela?"…"Viděla! Před chvilkou šel s tím pánem, co tu natáčí, do přijímacího pokoje, prý natáčeli a vedli rozhovor dlouho do noci." "Ach ták, a kde je naše povedená family?" … procedila mezi zuby. "Jo, tak ty jsou tam také! Něco natáčí a já jsem ráda, že tu mám klid na práci!" … kéž bych měla také klid, pomyslela si Alex... Opatrně se vydala nakouknout nepozorovaně do míst, kde se natáčelo… To, co viděla, se jí vůbec nelíbilo! Další divadlo ze strany Gavina Arvizo, jeho herecké kursy se zdá udělaly své… Stála nikým nepozorovaná a chtělo se jí křičet, vyhnat je všechny z domu, kde se stávají příživníky a parazity... Nehledě na to, že Michael už jednou čelil hnusným obviněním...

To, co slyšela, jí stačilo k tomu, aby déle své rozhodnutí přiznat se ke všemu neodkládala a uvedla Michaela v obraz a do kruté reality. Věděla, že jediný, kdo opustí tohle místo, bude ona...

Bashir : Gavine, co podle tebe tolik přitahuje Michaela k dětem? (převzato s Bashirova"dokumentu")
Gavin: to, že uvnitř zůstal dítětem! Chová se jako dítě, ví, jaké děti jsou a jak uvažují. Jen proto, že společnost říká: už je ti 18 let, teď jsi dospělý, nutně neznamená, že dál nemůžeš být dítětem. Jsi dospělý, jen tehdy, když chceš.
Michael.: Není to skvělé? Už není nemocný. Žádná rakovina!
Davelin: Už mě přerostl, strašili ho, že umře. Rodičům řekli, aby chystali pohřeb, protože nemá naději, že prý nikdy nevyroste, nebude mít děti a po chemoterapii se mu nádor ještě zvětšil.
Gevin: Teď už mám o 30cm víc! Takže medicína není všemocná, co?
Bashir: Když jsi tady, zůstáváš v domě. Dovolí ti Michael jít kamkoliv?
Gevin: Jednou jsem se ho zeptal, zda bych nemohl zůstat přes noc u něj v ložnici. Říkal jsem: "Michaele, ty budeš spát v posteli..." a on zase: " Ne, spát v ní budeš ty..." "Pak, řekl: " Jestli mě máš rád, spát v ní budeš ty! A já: Týjo !!! Takže v posteli jsem spal já. Moc jsme se pobavili.
Michael: Spal jsem na podlaze ve spacáku, viď?
Gavin:Naházel jsi na zem spoustu dek...
Bashir: Ale Michaele, je ti 44… co z toho máš?
Gavin: Není mu 44, ale 4 roky!

Tohle jí stačilo, aby se jí udělalo nevolno, věděla, že Bashir je mistrem manipulace! Klukovi a jeho sourozencům dal pocit důležitosti a Michaelovi, vlastně také s tím rozdílem, že on si myslí, že lidé konečně poznají, jaký doopravdy je, že pochopí každé jeho slovo bez postranních úmyslů. Navíc to, jak se Gavin tulí k Mikovi, jí vařilo krev v žilách… "Neřekl, že nedovolí jít kamkoliv, třeba do jeho vinotéky! Bože, lhát tedy umí...!

Rozhovor se ubíral v podobném duchu, dokud si jí Michael nevšiml, že tam stojí opřená o zeď a bledá jako ta stěna, o kterou se opírá. To, že se Michael podíval jejím směrem, zaujalo Bashira a přerušil rozhovor s tím, že Gavin si potřebuje odpočinout, světlo kamery zhaslo, kameraman se vzdálil. Pohledy Alex a Bashira se střetly. V tom Alex, byla v opovržení a nenávist k jeho osobě... a v tom Bashirově zase pocit vítězství, nadřazenosti a lsti.
"Alex, pojď za námi, chci tě představit?" Jen neochotně se vydala a cestu k nim na dosah, ruce měla jako led, stejně tak srdce, které se změnilo vůči tomuto muži v kámen.
"Tak, Martine, tohle je žena, o které jsem ti vyprávěl, která vstoupila do mého života a stala se jeho neoddělitelnou součástí a která tvoří moji druhou polovinu, bez které bych si svůj život nedokázal představit... Alex Smithová ! Martin Bashir!" " …chtělo se jí plakat nad tím, co slyšela z Michaelových úst...viděla, jak Michael září a Bashir bravurně hraje přetvářku, lež, která zase dopomůže tomu, aby se stal slavnějším na úkor dobroty člověka a jeho naivity. NENÁVIDĚLA HO!
"Tak, paní Smithová??Hmm..!" …řekl provokativně a zmáčknul ji ruku tak, že myslela , že ji rozdrtí všechny kosti... "Těší mne, rád vás "konečně" poznávám!" Bože ta jeho jízlivost, zastíraná slušností, pocitem, že je kamarád úplně s každým, chtělo se jí zvracet, žaludek měla stažený na minimum...

" Pane… Pane...jak jste říkal, že se jmenujete?"... "Bashir" … odpověděl pobaveně nad tím, jak je Alex v koncích... "Ach tak, to jméno, jako bych už někde slyšela? Nenatáčel jste také nějaký ten svůj ošidný dokument s princeznou Dianou?Ale nějak se to moc nevyvedlo, že ?Přišla žaloba! " …oplatila mu drcení ruky, protože v ten moment to jeho povolilo, stejně jako strnuly rysy jeho tváře ... skóre srovnáno..pomyslela si. Věděla, že válečná sekyra je tímto momentem vykopána! Raději by mu ji zaťala do zad!

52.kapitola

12. května 2013 v 5:51 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Výpověď

Nervózně pochodovala po pokoji a kladla si pořád dokola jednu a tu samou otázku" : "Co teď ?? Věděla, že ji Bashir pozná, co víc, ví o její přítomnosti zde, protože Matt ho sem poslal a zprostředkoval celé tohle setkání, divadlo, které může mít katastrofické dozvuky, pro její vztah s Michaelem určitě. Na druhou stranu by byl sám proti sobě, kdyby ji prozradil.

Sedla si na postel a otevřela svůj notebook, ztěžka se nadechla, to, co chtěla a měla udělat už dávno, na to právě nadešla ta pravá chvíle. Nikdy si nemyslela, že tohle bude schopná udělat! Pryč byli její ideály, vášeň pro žurnalistiku, kterou studovala a už jako mladá snila o Pulitzerově ceně, této myšlence se může už jen s hořkostí smát. Nechtěla už v tom pokračovat. Byla jí v současnosti práce v Neverlandu milejší, než ponurá kancelář a nepříjemný odér Mattovi kolínské za zády. Tady našla svůj vytoužený klid, našla sebe samu, možná se jen bála vrátit do svého původního života, se kterým si po smrti Joshe i Carol nevěděla rady! Tady našla zázemí a člověka, na kterém jí záleží víc, jak na sobě samé!

Otevřela svůj soubor a odeslala ho. Byla to výpověď s okamžitou platností. Dokonce litovala, že jí nemůže sama Mattovi omlátit o hlavu. Stejně tak, jako všechno, co posílala svému "šéfovi", poslala Donně, aby si byla jistá, že její výpověď vzal v potaz, věděla, že Matt na ni bude naléhat, aby jí to rozmluvila, ale stejně tak věděla, že to Donna neudělá. Za víc, jak dva měsíce nastupuje na mateřskou, má tedy ty nejkrásnější starosti, než řešit kecy a samotného, sebestředného a bezpáteřního hajzla, jako je Matta McCaina.

Zaklapla notebook a lehla si na postel s mokrým ručníkem na hlavu, která ji začala zase pekelně bolet. Když v tom ji probralo zaklepání. Sotva stačila říct: "Dále"...vstoupil Michael…

" Ahoj… Alex?!" řekl a ztlumil svůj hlas, když viděl, jak leží na posteli a odpočívá ..." Říkali mi, že ti není už od včerejška dobře, děje se něco, lásko?" …starostlivě si přisedl na kraj postele a hladil Alex po ruce. Posadila se na posteli a sundala obklad z hlavy. Dívala se na něj a on na ni… její oči prosily...

"Michaeli, nic to není, jen mě trápí migréna a za to pořádná. Už dlouho jsem ji neměla takovou, ale "díky" Janet, to snáším nějak hůř!!" sklopila zrak a čekala, zda se Michael chytne na nahozenou návnadu...

"Stalo se zase něco? Co provedli tentokrát?!"… povzdechnul si. "Miku, asi bys měl vědět, že překročila všechny meze. Včera chtěla vyhodit Jákoba, protože se dozvěděla, že nachytal kluky v tvém archivu vína a no, víš při čem ještě...nenechal si to pro sebe! Prostě jsme se zhádali, nemá právo vyhazovat tvoje lidi a navíc Jákob pro tebe pracuje víc, jak patnáct let! Tak jsem jí řekla, že tady nemá žádné pravomoce a rozhodně nebude nikoho vyhazovat, že bychom se s ní i její rodinou museli okamžitě rozloučit!"…švihla po něm okem, jak bude reagovat na to, co právě slyšel, zvlášť na ten konec...
"Alex, zachovala ses skvěle, také bych se Jákoba zastal! A víš ty co, brzy tohle skončí, četl jsem Gavinovu lékařskou zprávu, uzdravuje se a navíc, je to ještě něco! Víš, já nepřijel jsem sám, ale jeden renomovaný novinář, o kterém jsem ti říkal, chce točit už zítra a chce také poznat Gevina i jeho sourozence. Rád bych ti ho představil, chce udělat pár nočních záběrů na Neverland… myslel jsem, že by ses k nám mohla přidat, ale když vidím, že ti není dobře, počká to rána"…

"Díky! Miku, ale víš, co by mi pomohlo?"… řekla unaveně a hladila ho po stehně... "Co?" hladil její tvář, četl v jejích očích… sotva se jí dotkl, laskala se tím dotykem a užívala si ho se přimhouřenýma očima, kdo ví, zda budou ještě nějaké další, bála se, moc se bála toho, co přijde … "Vážně na to nepřijdeš?" řekla a přejela prstem po jeho rtech, které byly těm jejím stále blíž…
"Myslela jsi tohle?" …políbil ji nejprve letmo a pak s narůstající intenzitou si podrobil její ústa. "Oh, vzdechla mu do pootevřených úst. Přála si, aby jejich polibek neskončil… přesto se mírně od ní odtáhl, pohladil ji po vlasech... "Alex, odpočívej, přijdu si tě doléčit, tak né, že zas zamkneš dveře a musel bych to vzít po římse!" …zasmál se.

Chytila ho s velkými obavami za ruku... "Miku, prosím, dávej si na toho člověka dobrý pozor, bojím se o tebe!"
Sledovala, jak odchází a mezi dveřmi jí posílá vzdušný polibek. Toužila ho zadržet, ale nešlo to…

Byl pryč už dvě hodiny, zato ona zírala do stropu… a cítila se sama. Vstala a přešla k oknu, byla tma a světla Neverlandu na ni působila harmonicky, zaujal ji pohyb po osvětlené cestě… když se zahleděla, pozorně viděla, jak Michael s Bashirem nasedají do sedaček ruského kola a tým kamer je zabírá. Viděla Michaela se smát v jeho přítomnosti a srdce jí krvácelo! Stála u okna dlouho, tak dlouho, jak na něj tu noc čekala, marně! Kolotoč vystřídala autíčka, která se za chvíli rozjela, avšak Bashir nečekal na start, na vyzvání a ujíždí, zatímco, když se Michael vzpamatoval, byl až druhý a hodně, hodně pozadu ! …

"Héj, fixluje a to se nesmí…" … "Je dobrej, Británie poráží USA!"