Červen 2013

66.kapitola

30. června 2013 v 7:31 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Musíš to stihnout!

Tak, ve vzpomínkách ještě maličko pokračujeme a plynně přejdeme do reality… ještě musíme krátce vydržet bez Alex.

"Ale jistě, vím, jak milujete děti!" …vzala jeho ruce a přiložila si je na své těhotenské bříško a držela je tam co nejdéle, dokud nedostal Michal kopanec od jejího miminka. Sledovala zblízka, jak se mu mění výraz ve tváři, ze skleslého, nad tím, co slyšel, v něžný, laskavý a jak se jeho oči lesknou od dojetí.

Vzpomněla si na to, jak jí Alex vyprávěla, jaký je báječný otec a jak touží po tom mít s ní dítě, zatímco ona má strach, že by to mohlo dopadnout jako posledně,potratem. Kdyby jen tušil, že už je na cestě… ale něco jí slíbila a navíc, je to jejich soukromí a Alex musí mít právo mu říci sama, i kdyby jí svědil jazyk sebevíc.
"Michaeli! Dokážu si představit, jak je to pro oba dva těžké, vyrovnat se s tím vším, co vás potkalo, ale věřte mi, nic není ztraceno, jsem si jistá, že i vám s Alex se podaří přivést na svět zdravé miminko, bez ohledu na to, že Alexiino poslední těhotenství, neskončilo šťastně, protože potratila!"

Náhle ucítila, jak prudce a vylekaně stáhl své ruce z jejího břicha, až se lekla, co vlastně řekla! Nebo, že by i tomhle nevěděl?

"Potratila??" …zopakoval s přiškrceným hlasem a šíleně zbledl, celý se otřásl, až teď jí došlo, že si mohl myslet, že potratila jeho dítě…udělalo se jí leknutím nad jeho reakcí slabo u srdce…

"Copak, ona vám to neřekla, že potratila?" …rty se mu stáhly bolestí a jeho "NE!" bylo radikální a tvrdé…
"Michaeli! …Ne tak, jak si myslíte! Omlouvám se, jestli jsem se špatně vyjádřila, nepřišla o vaše miminko! Vidím, že si opět spoustu bolesti nechala Alex sama pro sebe!" …povzdechla si a napila se minerálky, přišlo jí zase najednou nějaké horko, jako by jí někdo políval horkou vodou, až cítila krůpěje potu na čele…

"Asi týden po té, co pohřbila manžela i dcerku! To, že je těhotná, se dozvěděla to ráno, kdy oba zemřeli, ani to Joshovi nestihla říct, schovávala si tu informaci k blížícímu se výročí jejich svatby. Jsem nejspíš jediná, kdo o tom ví! "…"Bože! To je strašné, co musela zvládnout a vydržet sama, proč mi to neřekla, proč se mi nesvěřila? Copak mi tak málo důvěřovala?" …opřel si lokty o hranu stolu a rukama si překryl tvář, nechtěl, aby ho viděla plakat, i když mu to najednou přišlo nějak jedno, bolest byla silnější…

Nyní už rozuměl smutku v jejích očích, když s ní tehdy v Neverlandu v horách v jejich srubu mluvil o tom, že by s ní chtěl mít miminko, bála se, ale nic neřekla. Bože! Bála se i o něj a proto mu neřekla kdo je…v hlavě mu hučelo, skládal a vyplňoval bílá místa ve vzpomínkách, kterým kdysi nerozuměl a snad ani nechtěl, pouhý fakt, že má v náručí ženu, kterou našel, kterou miluje, mu stačil. Připadal si hrozně sobecky, zatímco ona bojovala sama se svojí bolestí z minulosti.
"Michaeli, nic si nevyčítejte! Alex už taková je, prostě svými problémy zatěžovat někoho dalšího a tyhle byly příliš osobní a citlivé. Nechtěla vám přidělávat starosti, proto je řešila po svém. Vždycky raději pomáhala řešit problémy jiných, než své vlastní."

Pomalu si otřel oči, posadil se a zpříma se podíval Donně do tváře, přišla mu nějak nesvá… krůpěje potu na jejím čele, horko ve tváři, suché rty!

"Donno, jste v pořádku?" …vzal ji za ruku, kterou křečovitě stiskla a ztěžka oddechovala… "Michaeli, najděte Alex, myslím, že víte, kde ji máte hledat, vždyť jste se tam poprvé setkali, říkala mi to!.. a jestli jsem v pořádku? Myslím, že kontrola u mého gynekologa už nebude potřeba, právě mi praskla voda, zavolejte mi prosím sanitku, ano??"

Podíval se na ni vyplašeně a starostlivě, ještě dřív, než si uvědomil, co mu vlastně řekla, kde má Alex hledat, mělo ho to napadnout - Irsko! Setkání na útesu. Ano! Vždyť Donna začala právě rodit...začal v prvním okamžiku zmatkovat, připadal si najednou tak zvláštně, jako kdyby to dítě, co se hlásí na svět vyřešilo všechny trable, které za poslední týdny měl…co na tom, že nebylo jeho, prožíval to stejně, jako u Prince i Paris, než přišli na svět.

"Donno, proboha, neříkala jste, že máte ještě tři týdny čas?" …jen se na něj překvapeně podívala, a rozdýchávala nadcházející bolesti... "Já, jo! Říkala! Říkal to i můj doktor, ale to mrně můj názor nesdílí, bude nejspíš po svém otci, co si umane, musí udělat, chce prostě ven!" …"Klid, zavolám svého řidiče, nemocnice není odtud daleko, pojďte, zvládneme to! Cestou zavolám i vašemu manželovi, nesmí narození vašeho miminka zmeškat!"

Opatrně jí podepřel a vedl k východu z restaurace do auta a rázně nakázal svému řidiči: "Bobby, šlápni na to! Musíme to stihnout, rozumíš!? Všechny pokuty platím a rád! Tak, až je jich co nejvíc! Budeš mít i placenou měsíční dovolenou, jen jeď! "…pobízel svého řidiče, který byl v prvním okamžiku stejně zmatený a nervózně koukal při jízdě do zrcátka na to, jak Michael otírá čelo té ženě, která se chystá porodit v jeho autě, za které je zodpovědný! Už kvůli tomu, to musí stihnout, představa, jak musí všechno vyčistit: koberečky, sedačku, čalounění, ho přimělo sešlápnout plyn skoro až k podlaze… ( :-) zbabělec, co? )

Zatímco Mikův bodyguard vyřizoval telefony…jako sehnat manžela Donny, aby se urychleně vydal na cestu do nemocnice, kam ji právě odvážejí, stejně jako tam, aby se nachystali na příjezd VIP hosta i pacientku, která se chystá porodit, aby nedošlo k nějakému nepředvídatelnému problému…

"Miku, už tam budeme!" …zahlásil s úlevou Bobby. "Zajedu rovnou k zadnímu vchodu, ještě by mohlo dojít k omylu a zase by byli plné noviny keců, že máš dítě s nějakou krásnou neznámou, víš, co ti zapráskaný a prolhaný novináři dokážou!" …ulevil si řidič, na kterého byla celá tahle situace, trošku moc…

" Máte pravdu, pane řidič...!" …ozvala se Donna mezi kontrakcemi… "Novináři jsou děsná pakáž a mě můžete věřit, jsem jedna z nich!" …zprudka zabrzdil před nemocnicí zděšený tím, co slyšel...

"Že by se Michael úplně zbláznil a "kamarádil" se s novinářkou? Nebo s ní měl rovnou dítě… ?"

Michael o hudbě

29. června 2013 v 19:22 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Tak, tady je naprosto nádhernej! A kde není, že ? Mrkající


65.kapitola

27. června 2013 v 5:40 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Chci vědět všechno!

Tak a Michael se pomaloučku začne dozvídat něco víc o Alex, než mu ona sama prozradila. A máme tu menší rekapitulaci… vydržte, místy to pro Michaela nebude snadné, zvlášť, když narazí na bolestivé téma, které mu sama Alex zatajila.
*
Michael seděl v salonku příjemné restaurace, bylo něco před devátou hodinou. Byl rád za ten ranní klid, i když v něm samém panovalo značné napětí. Dva dlouhé měsíce, co nechal Alex odejít, dva měsíce, co jeho srdce trpí smutkem a které by mohlo ožít díky setkání s tou, která ví, kde Alex je.

Netrpělivě vyčkával svého řidiče, kterého poslal na adresu Donny, aby ji přivezl na jejich schůzku, od které si tolik sliboval. Netrpělivě hypnotizoval dveře, které se stále neotvíraly. Bylo těžké udržet klid, byl si vědom toho, že jeho noha vyťukává pod stolem jakýsi rytmus… rytmus, který určuje jeho netrpělivé a neklidné srdce.

V okamžiku, kdy slyšel, že se otevřely dveře výtahu, zatajil se mu dech. Viděl krásnou ženu ve vysokém stupni těhotenství. Proč jen mu Alex neřekla, že její kamarádka, na kterou je tak fixovaná, čeká dítě??? Musela to vědět už tehdy v Neverlandu!
Rychlostí blesku se vymrštil ze židle a šel jí přivítat. "Dobrý den, Donno, rád vás opět vidím!" Sevřel její dlaň v přátelském stisknutí a jeho pohled sklouznul k jejímu kulaťoučkému bříšku… "Doufám, že jste měla po cestě pohodlí, netušil jsem, že čekáte miminko, jinak bych si vás nedovolil vláčet takovou dálku od vašeho domova. "

"Dobrý den, Michaeli, také vás ráda vidím! Vůbec si nedělejte starost o mé pohodlí, připadala jsem si ve vaší limuzíně, jak nějaká hraběnka a vůbec to nebyla žádná dálka, mám to dokonce při cestě k lékaři… dnes mě čeká, doufám, poslední kontrola, než se narodí." … pohladila si bříško a Michael jí nabídl rámě i židli, na kterou ji pomohl se usadit. Její stav ho poněkud znervózňoval, sám nevěděl proč? Moc jí to slušelo, těhotenství sluší každé ženě, kéž bych se mohl stát i znovu otcem, pomyslel si, kéž by Alex souhlasila…
"Donno, smím vám něco nabídnout?" …"Dám si to samé, co máte vy!" "Tak tedy ještě jeden pomerančový džus, prosím!" … pokynul číšníkovi.
"Donno, asi tušíte, proč jsem tolik stál o to, abychom se my dva setkali a o čem s vámi chci mluvit…" "Michaeli, vím, chcete něco vědět o Alex, že je to tak?" ... jen mlčky přikývl a smutně se zeptal… "Víte, se zahanbením musím přiznat, že toho o ní moc nevím, jen to, co ji potkalo za tragédii, ztráta manžela a dcerky, to jediné mi na sebe prozradila, kromě toho, že je novinářka, samozřejmě…Budu vám nesmírně vděčný, když mi o ní povíte něco víc, protože věřím, že když se s ní setkám, nebude chtít nejspíš toto téma znovu otevírat, protože je bolestivé a já nechci, aby znovu trpěla vzpomínkami…"

"Ano, Alex o tom nerada mluví! Vidím, že vám toho přesto všechno, jak vás miluje, moc neřekla, dokáže trpět uvnitř sebe sama… má zvláštní vlastnost, jak se s tím po svém vyrovnat, obdivuji to na ní, i když s tím jejím uzavíráním se do sebe nemůžu souhlasit, nejspíš se to děje i teď. Takže jen uvítám, když jí budete hledat. Jednu z Alexiiných vlastností je řešit svoji bolest a trápení prací, tvrdou a nemilosrdnou k sobě! To je také důvod, proč přijala místo u vás v Neverlandu, vlastně, byla k tomu donucena, naším šéfem!"…. odmlčela se… a podívala se na Michaela, který seděl potichu jako pěna a visel jí pohledem na rtech, očekávaje, co uslyší… dala mu prostor a to, aby se zeptal a odhadla ho správně...

"Donno, chcete říct, že i vy jste...?"..."Novinářka!" …doplnila ho, protože jeho překvapený a stísněný pohled mluvil za vše. "Ano, jsem, spíš… byla jsem, už jsem na mateřské dovolené a rozhodně se tam nehodlám vracet, i když Alex byla báječná šéfová!...Věděl jste, že po tom, co se vám přiznala k tomu, kdo ve skutečnosti je, dala výpověď? ...Byl rád, že alespoň na tuto otázku mohl dát kladnou odpověď…

Seděl a poslouchal, vyprávění o svojí Alex a jako by slyšel místy vyprávět úplně o někom jiném, než kterou zná a miluje ji…

"Donno, udělal jsem spoustu chyb, neměl jsem dovolit, aby Alex odešla! Byl jsem příliš raněný její lží, i když vlastně?...když se tak zamyslím, tak mi nelhala, jen mi neřekla o sobě celou pravdu.

"Ale Michaeli, uznejte, nemohla vám to říct! Nejen proto, že znala váš názor na novináře a musím uznat, že, co se týká vaší osoby oprávněné, nedivím se, že nás...vlastně…už…je nemáte rád. Zotavovala se z osobní tragédie, sotva se do vás po tom svém neštěstí zamilovala, bála se, že znovu přijde úplně o všechno nebo, že vás raní i vaše děti, do kterých se zamilovala. To byl také důvod, proč vám to neřekla dřív, když viděla potencionální hrozbu v Martinovi Bashirovi i v těch lidech, kteří zneužívali vaší dobrotu.

Víte, znala jsem je oba, jak jejího manžela Joshe, studovali jsme spolu, měli s Alex šťastné manželství a zvlášť, když se jim pak narodila Carol, byla jsem jí za kmotru při jejích křtinách. Držela ji v náručí a byla dojatá, protože já sama jsem mít děti nemohla…" Odmlčela se, aby se napila, bylo jí najednou nějaké horko, pak zas zima…ach, ta zpropadená klimatizace, pomyslela si...

"Donno, je vám dobře?" …Michaelovi neuniklo, jak se musela zhluboka nadechnout… " V pořádku, nic se neděje, jen ta klimatizace mi nedělá úplně nejlíp... to víte, těhotná ženská a její rozmary!" …zasmála se.

"Ale povedlo se, ne?" …mrknul na ní šibalsky… "Povedlo!" …poposedla na židli, která jí začala být nějak nepohodlná… "Dítě, které nosím pod srdcem, je vymodlené, protože doktoři mě a mému manželovi nedávali naději, že se z nás stanou někdy rodiče z vlastního přičinění !" ... "Narození dítěte je velký dar od Boha a důkaz, že Bůh na lidi nezanevřel!" ...povzdechl si Michael a pohledem polaskal její bříško… a nemohl si nepředstavit na místě Donny Alex … kéž by oni mohli spolu dát vzniknout novému životu.

Donno, vím, že je to ode mě hodně troufalé, ale směl bych…?"

Každý život se za čas stane příběhem a vydá nám své poselství.

25. června 2013 v 5:15 | Zuzy |  Michaelova výročí: úmrtí, narozeniny

Krásný mstitel bezpráví


Tak… tohle jsem měla v úmyslu už straaašně dávno a protože mě to nepustilo ani při psaní poslední povídky, dala jsem tomu videu i jistý příběh…( možná jen strohý popis toho, co vidím ) spoléhám na vaši fantazii, na atmosféru, do kterého je příběh posazen, už samotná hudba tomu pomáhá. Mě připomíná Itálii, Sicílii, různé gangy a také jednoho tajemného sexy mstitele bezpráví, který se objeví vždycky tam, kde je ho potřeba a kde ho nikdo z kmotrů podsvětí nečeká…

Chtěla bych tento příběh (či, jak to nazvat) věnovat právě tomuto datu, o kterém všichni, co Michaela známe a milujeme, víme, co pro nás znamená a povznést se nad tu bolest z jeho ztráty při tomto výročí, protože on také bojoval s tmou a špatností, zlobou, která ho v životě stíhala krutě a vlastně i teď při soudech.

Ale dnes zkuste "jen" vnímat jeho odkaz, šarm i charisma, které zde zůstávají, protože tak zůstává i ON sám!♥

Tak si pusťte video, klidně si zastavujte, opravdu to nejde číst i sledovat současně, zkoušela jsem to!:-)) Na začátku chvilku trvá, než se rozjede, tak vydržte.

ČEST TVÉ PAMÁTCE…

25. června 2013 v 5:05 | Marta/Muscles |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Můj nádherný anděli Michaeli,

jako Ježíš Kristus byl ve své laskavosti přesvědčen, že svůj lid musí naučit vnímání bezpodmínečné lásky, tak i Ty jsi nám nenásilnou formou vštěpoval tento překrásný cit ve svém konání a svých dílech a předával jsi nám lásku, kterou jsi měl prosyceno celé své velkorysé a předobré srdíčko.
Máš, Michaeli, hodně společného se synem Božím…bezpodmínečnou lásku, laskavost a dobrotu, velkorysé srdce, krásu těla i ducha…a oba jste zaplatili za své činy cenou nejvyšší…svým životem.
Ježíš byl umučen a potom vstal z mrtvých. Tebe mučili celý život a zůstal jsi navěky naším strážným andělem, kterého nosíme ve svých srdcích a budeme navždy uctívat.

Představuji si, že v nebi, na tom nejkrásnějším místě, na nejvyšším křesle sedí Bůh, po jeho pravici je jeho syn Ježíš a na čestném místě…a z druhé strany jsi uctíván dalšími anděli ,Ty, Michaeli…a právem!
Tyto dvě nejvyšší a nejspravedlivější osobnosti musí být hodně znepokojeny tím, jak dnešní svět vypadá. Bůh stvořil zemi, pak překrásnou faunu a flóru a vdechl život všem lidem na světě. Ovšem nepředpokládal, že obyvatelé naší planety v lidské podobě, promění zemi ve zkázu a myšlenka bezpodmínečné lásky bude zašlapaná navždy do země. Musí se s pláčem dívat shora na nás, jak kvete zlo, nenávist, závist a zášť, jak si lidé vzájemně ubližují, nedokážou žít v míru a lásce a bojují nesmyslně mezi sebou a zabíjí se navzájem.

Pokud byl kdy za Tvého života poslán z nebe déšť na zem, byly to všechno slzy Boha a Ježíše za skutečnost, kdy sledovali oba Tvůj hořký úděl v životě, který Ti připravili Tví vrahové.

Je až k nevíře, co jsi všechno musel podstoupit a vydržet. V mých očích a očích všech skálopevných fanoušků - Tvé spolehlivé armády lásky, jsi největší hrdina, kterého znám. Ty ses vždy už od raného dětství s každým dělil o všechno. Miloval jsi všechny lidi na světě bez rozdílu pleti, národnosti a vyznání…děti, teenagery, lidi středního věku i starce. Tvojí velkou láskou byla všechna zvířata a celá planeta země, kterou jsi tolik miloval, protože jsi pochopil, že je to náš domov - domov pro všechny, jež má kvést a růst jen v bezpodmínečné lásce a míru.
I přesto, že ti, kteří Ti vzali neprávem život a snažili se Tě roztrhat na kousky, se jim nedaří přesvědčit, nás, Tvé fanoušky, o dalších lžích, které o Tobě neustále šíří.

Drahý Michaeli, jsme tu všichni pro Tebe a Tvé děti. Nedovolíme nikomu hanit Tvoji čest a památku. Jsi to nejlepší, co nás na zemi mohlo potkat. Předal jsi nám tolik lásky ve svých jedinečných odkazech, jež se nám navždy vryly do našich srdcí. Ukázal jsi nám tu nejlepší cestu - vzor lidství - po jaké cestě a za jakým vzorem máme ve svých životech jít.

Děkuji Ti za všechno, co jsi pro nás vykonal z čisté lásky…Tvé srdce je andělsky čisté, jako okvětí bílé lilie. Posílám Ti kromě nekonečného počtu polibků bílou holubici míru, která bude Tvojí společnicí a naší vyslankyní lásky, jež máme k Tobě uloženu v našich srdcích navždy.

64.kapitola

22. června 2013 v 20:47 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Kde jen… může být?

Hledal usilovně od rána, celou noc přemýšlel, kam jen ji dal? V duchu si vybavoval každý detail z jejich prvního setkání v obchodě, při jeho podpisové akci k novému albu.

"Kam jen jsem ji dal? Kde může být? Blbý kousek papírku! "…zběsile vyhazoval věci z přihrádky pracovního stolu. Sám se divil, co našel… "A hele, moje hodinky s tím červeným ručně vyrobeným páskem, co jsem se jich nahledal!" A tady dopis od nějakého malého děvčátka, které bývalo častým hostem u něj v Neverlandu, uzdravila z leukémie a děkovala mu za všechno, co pro ni udělal. Začetl se do řádků psaných dětskou rukou a znovu se mu pomalu vlévala naděje do života, že to, co dělá, není marné a odsouzeníhodné, skoro až zapomněl, co hledal, prohledal snad úplně všechno!

"Vždyť jsem ji měl v ruce, když jsem Donnu zval do Neverlandu a volal jí!" …seděl za svým psacím stolem a přemýšlel, co měl ten den na sobě, bylo to stejné, jako kdyby se snažil vzpomenout, co měl ten den k snídani… marná snaha.
Pak si ale vzpomněl, že má všechna důležitá čísla a vizitky ve svém novém pořadači. Ano, musel se sám pro sebe usmát nad tím, jak mu ho Alex koupila, protože jeho, jak on sám říkal "pracovní nepořádek" by se dal napichovat na vidle…

Na mysli mu vystanula krásná vzpomínka, jak se s Alex dohadovali o pořádku, řádu ve věcech, tím mu jeho vlastní systém podstatně narušila i tím, že mu všechny poházené vizitky nastrkala podle abecedy do pořadače. Po dlouhé době se na jeho tváři objevil úsměv, protože tehdy to dohadování, přetahování a handrkování se, mělo krásnu dohru, když brala do ruky jeho věci a on se je snažil "zachraňovat" před jejím pořádkem tím, že ji na sebe strhnul a pomiloval se s ní přímo na pracovním stole.
Naštěstí nemusel hledat dlouho… A, B… Braidy Joe, Boldwin Thomas, Bolttonová Donna! "Mám to!" V tu chvíli si připadal, jako vítěz! Jen malý krůček od toho vypátrat, kam se mu Alex schovala. Držel nervózně vizitku a chodil kolem stolu, než si dodal odvahy, zvednout sluchátko a vytočit Donnino číslo…

"Bolttonová, prosím…" …ozval se hlas ženy ve sluchátku. "Dobrý den, Donno, taky Michael Jackson!" …"Michaeli? Jste to vážně vy nebo si ze mě někdo tropí legraci?" …musel se nad její reakcí usmát, vesměs jsou všechny stejné…

"Donno, jsem to opravdu já, nelekejte se, nejde o žádný žert. Asi tušíte, proč vám volám, já… moc bych vás prosil o schůzku, nechci řešit něco tak osobního po telefonu. Neodmítejte mě, prosím, pokud vám záleží na Alex, musím ji stůj, co stůj najít, změnila si nejspíš i číslo mobilu, protože to zkouším pěkně dlouho a jakoby se po ní zem slehla..."

"Michaeli, nevím, jestli by byla Alex ráda, kdyby věděla, oč mě žádáte. Mě prosila o čas, klid...a"... "Donno, prosím, pokud vám není lhostejné štěstí Alex i moje, musím mít možnost se aspoň pokusit zachránit, co jsem pokazil, prosím! V žádném případě neudělám nic, co by klid Alex nějak narušilo. Vím, jaké máte k sobě citové pouto, nebojte se, ani to nehodlám nijak ani v nejmenším pokazit… prosím!" Řekl už se staženým hrdlem strachy nad tím, že by mohla odmítnout… chvilka zaváhání na druhém konci byla nekonečná…

"Michaeli, dobře, tak nějak se cítím být dlužníkem, za vaše pozvání do Neverlandu a pohostinnost, které jste mi před časem prokázal, takže hodilo by se vám to pozítří, stejně musím na kontrolu k lékaři, tak bych to mohla spojit, co vy na to?" … "To je skvělé, pozítří se to skvěle hodí, ale Donno, nejste nějak nemocná, nerad bych vás obtěžoval..."

"Ne, Michaeli nejsem nemocná, nejedná se o zdravotní problém, spíš jen o běžnou kontrolu, nic, co by mě nějak ohrozilo na zdraví, takže kde?" "Donno, děkuji za vaši ochotu a laskavost, které si velice vážím. Takže pokud vás čeká návštěva lékaře, mohli bychom se setkat ještě před ní a pak vám bude můj řidič k dispozici, doveze vás, kam si řeknete, abyste se nemusela vláčet přes celé město, znám jednu klidnou restauraci, kde nás nikdo nebude rušit." …"Dobře, tak tedy v devět dopoledne?"

"Výborně! Budu se moc těšit a znovu vám děkuji, už jsem si vážně zoufal, ale vrátila jste mi naději...!"

Rozverný Mike

21. června 2013 v 17:59 ☺☻ Zajímavé fotky
Ne, vzkaz v láhvi, ale jazýček.. :-)

zase ten jazýček, ani se neptejte, co mě napadá...RozpačitýSmějící se
A jedem... kam to zas koukáš..?
Na co asi myslí ? Téééda, ten se nezdá, co ? :-)

Dirigent v akci.. také vidíte a slyšíte hudbu.. ?

63.kapitola

19. června 2013 v 5:18 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Láska, co už neměla přijít…

Vzbudila se do krásného rána. Cítila se svěže a odpočatá, čím to, že irský venkov jí dodává tolik síly, odprostit se od svých starostí, které ji pronásledují a jak by se někdy mohlo zdát, stíhají.

Zdál se jí krásný sen. Zvláštní je, že už ji sny neděsí…Viděla v něm svoji dcerku Carol , jak vede za ruku svoji malou sestřičku, viděla, jak si spokojeně hrají, slyšela jejich smích, když na ně zavolala, rozběhly se do její náruče. Škoda jen, že se probudila. Seděla ve svém pokoji a přemýšlela, našla vytoužený klid, smír na duši.
Pohlédla do sebe do zrcadla, věděla, že to zvládne, svoje další těhotenství, které si podvědomě začala užívat. Po včerejším telefonátu s Marthou byla o poznání klidnější. Michaelovi se ulevilo, dokonce má chuť do jídla, tak snad i do života. I když netušila, jestli do něj stále ještě patří…
Vysprchovala se a scházela dolů do kuchyně, kde už v plné polní pobíhala Mary a z dálky slyšela cinkot nádobí sklenic a překrásnou vůni ovoce, dělala jednu ze svých vyhlášených marmelád, kterou pak obdarovávala všechny svoje známé, kteří vítali úhlednou a nazdobenou skleničku pikantní dobroty... Přistihla se, jak jí honí mlsná...
"Dobré ráno, teto Mary…" …objala ji kolem ramen. "Dobré ráno, zlatíčko, ale spíš bych měla říct dopoledne. Odpočinula sis?" "Ano, díky, tady u tebe mi bylo, je a vždycky bude dobře. Co tu tak nádherně voní?" …nasála plnými doušky nasládlou vůni ... "Tak, to jsem ráda, holčičko, jsem moc ráda, že tu jsi se mnou. Nedáš si něco na zub, připravila jsem ti palačinky s ovocem a můžeš v nich ochutnat moji novou recepturu na ostruhový džem. Letos se obzvlášť urodilo!" Alex se podívala na kuchyňskou linku a viděla mísy a kbelíky plné nádherně černých, lesklých a vyzrálých ostružin.

"Dám, děkuji, musí být úžasná, když tak úžasně voní, pomohu ti s tím, alespoň budeme mít čas si popovídat." …"Tak dobře, ale nejdřív se v klidu najez, kávu teď asi nechceš, pokud vím, nedělalo ti to v těhotenství dobře, tak se posaď a jez, víš, že musíš teď jíst za dva!" Alex se na ni překvapeně podívala…"Mary, poznalas to na mě, že ano?"…

"To se ví, holčičko, že poznala! Moc ti to sluší…" přisedla si k Alex a vzal ji za ruku…Jak dlouho jsi...?" …konec třetího měsíce!" …odpověděla " Tak, tři měsíce! Alex, i když nevím, co je důvodem tvého zvláštního smutku, který máš vepsaný v očích, máš se přece radovat! Stalo se něco, něco…o čem bys chtěla mluvit...?" …vlídná tvář její tety, starostlivá a pozorná, která vnímá srdcem. Ano, přišla na to, tolik jí připomíná Marthu a obráceně. Kéž by se ty dvě mohly poznat, pomyslela si...
Položila si jí hlavu na klín, jako, když byla malá, když potřebovala mateřské pohlazení... "Ach, Mary, měla jsem to vědět, že ti nic nezatajím... sice ne, že bych chtěla, ale sama si s tím nějak nevím rady!" …ucítila její horkou a upracovanou dlaň na svých zádech, jak ji hladí… Tak, co se stalo holčičko?"

"Stalo se to, v co jsem nedoufala! Zamilovala jsem se, ač jsem si myslela, že láska po tom všem bude poslední, co bych hledala nebo se o ní nějak zvlášť snažila. Prostě přišla, byla a je tu...žije ve mně."
Mary, žena zkušená životem, zvyklá vyslechnou kohokoliv, poradit, věděla, že onen smutek, který je za tím vším, proč se stále nedokáže radovat ze svého štěstí je strach z budoucnosti...i to, že nemluví o tom, se kterým počala zázrak, který roste uvnitř jejího těla…

"Nechce tě jeho otec?" ...Vzhlédla k ní po této otázce, nemělo cenu něco předstírat. Položila si znovu hlavu na její klín…. "Nevím, řekla plačtivě, moc jsem mu ublížila, neřekla jsem mu všechno, lhala jsem mu a on se nejspíš stále zlobí, nevím, jestli mi dokáže někdy odpustit!" ...donutila ji, aby se na ni podívala, vzala ji měkce za paže, zvedla hlavu, kterou objala ve svých dlaních a dívala se jí zpříma do očí...

"Alex, on tom maličkém neví, že ne?!"...pohladila ji po vlasech, otřela slzu, která se vyloudila z jejích krásných, smutných očí… "Ne, neví! Nechci, aby to věděl, zatím nechci, aby se mnou byl jen kvůli dítěti a při tom vědět, že to, co se stalo, je pořád mezi námi. Nechci, aby mě bral na milost, jen kvůli dítěti, které nosím pod svým srdcem. Vím, že by měl obrovskou radost, že bude otcem, ale já si potřebuji být jistá, že o mě ještě stojí, že mě chce, jako dřív."

"Alex, je zřejmé, že jeden druhého moc milujete, ale pamatuj, že dítě potřebuje oba rodiče a mezi námi, mužům je potřeba někdy dopomoci k tomu, aby si uvědomili, co je pro ně důležité, někdy trvá, než se rozhoupou! Věřím, že to není jen tvá vina, to, jak to mezi vámi je, na to tě znám příliš dobře! Navíc jsem si jistá, už teď mu scházíš a také, že se všechno brzy urovná!"..."Děkuji, Mary, přesně tohle jsem potřebovala slyšet, vědět, že při mně někdo stojí!"...

"Alex, jsi to nejdražší v mém životě, to, co mi po tvé matce a mé sestře zůstalo, budu tady pro tebe kdykoliv, to přece dávno víš! Tak, teď se koukej nasnídat… s plným žaludkem se na svět dívá trochu lépe!"

Podstrčila jí palačinku s ostružinovým džemem a s velkou radostí sledovala, jak jí chutná!

62.kapitola

16. června 2013 v 7:05 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Otázky, odpovědi a rozhodnutí !


... Michaelův pokoj o tři dny později…

"Michaeli, musíš něco sníst! Víš přece, co říkal doktor!"…hubovala Martha, která jako tolikrát za těch pár dní odnášela téměř netknuté jídlo. Proto se posadila k němu na postel, seděl vypodložený polštáři a díval se ven z okna na svůj milovaný Neverland.

"Nemám na nic chuť, Martho. Nemohu nic pozřít, můj žaludek to nedovolí!" … "ale no tak, Miku, takhle to nejde dál, ztrácíš se před očima a navíc pozítří se vrací tvá matka a Princ s Paris, chceš, aby tě viděli takhle? Potřebují silného tátu, víš přece, že jim nic neuteče, všimli by si … No tak, šup, uvařila jsem ti kuřecí vývar se zeleninou, ten tě postaví na nohy! A jestli nebudeš, tak ti na mou duši naplácám na zadek jako malýmu neposlušnýmu dítěti nebo tě klidně nakrmím, jako to dělala Liz, tak žádné odmlouvání, musí se to jíst horké!" …položila mu tácek s kouřící polévkou pod nos.

"To mě budeš jako sledovat, jak jím? "… vzal lžíci a prohraboval se jí v polévce a pokukoval po ní... "Jo, budu! A neodejdu, dokud nebude miska prázdná…" …řekla rezolutně a neústupně. "Proč jsou jen ženy tak tvrdohlavé?" …pomyslel si a pomalu usrkával polévku... "Tak je to dobře, hochu!" …pohladila ho po ruce… "Vážně jsme o tebe všichni měli strach!" … podívali se na sebe a bylo jasné, že to tak je. "Omlouvám se, nechtěl jsem vám přidělávat starosti. " ...sklopil hlavu... "Já vím, že nechtěl, nemůžeš za to! Michaeli, ty víš moc dobře, že mi můžeš věřit, že se mi můžeš svěřit úplně se vším." …"Martho, vím! Jsem rád, že tě mám! Jsi pro mě strašně důležitá a mimochodem ta polévka je výborná!" …nabral na lžíci další sousto…

"Tak, to jsem ráda, že ti chutná!" usmála se...

"Martho? Nevolal nikdo, když jsem spal?" …řekl mezi řečí a nabíráním polévky… a myslel na jedinou osobu... "Ale jistě, volal!" …zvednul oči plné očekávání... "Volala tvoje matka, že se pozítří vrací s dětmi, ale neřekli jsme jí, co se děje, dělala by si zbytečně starosti." Jako by naráz posmutněl …"Dobře, to je dobře a nikdo jiný už…?" …věděla až moc dobře, na koho se ptá, jeho srdce po ní toužilo a volalo tak hlasitě, že její jméno křičel ze spaní. Ale dala jí slib, kdo ví, co si ti dva udělali...

"Miku, proč se nezeptáš rovnou, jestli volala Alex?" …pohlédla na něj a snažila se nenechat odbít, viděla, jak se zarazil, nejistě poposedl na posteli, musí to ze sebe dostat… "Michaeli, nechceš mi už konečně říct, co se tady stalo? Víš moc dobře, že jsem si Alex oblíbila, jako svoji dceru, že jsem vám fandila a přála vám vaši zamilovanost, lásku! Protože, když byla s tebou, štěstí ti koukalo z očí, ale ta radost, jako by se s jejím odchodem vytratila. Tak proč jsi jí nechal jít?"
"Rozhodla se tak! Sice mě obelhala, víš, kdo ve skutečnosti je? Novinářka!"…řekl s přiškrceným hlasem… "Celou tu dobu mi to tajila, mohla něco říct, ale neudělala to! Nechala mě, abych se do ní zamiloval a pak mi zasadila krutou ránu, víš, jak nesnáším lež i novináře!"...odsunul tác s téměř prázdnou miskou...
"Miku! Michaeli!" … chytla ho za ruce… "Prober se! Copak ty vážně věříš, že je stejná, jako ti, co ti ubližují? Copak ti to mohla říct? Právě pro tvůj názor na ně? Ne, udělala to dobře, taky bych nic neřekla, dokud by ses na vlastní kůži nepřesvědčil o opaku! Vzpomeň si, čím prošla, myslíš, že by ti chtěla ublížit, tobě nebo tvým dětem, vždyť tě bránila i před těmi, cos vyhnal, možná tě bránila i před tebou samým! Měla zkušenosti, odhad i čich na lidi, možná i právě proto, že je novinářka, no a co! Miluje tě víc, než sebe, to ti klidně odpřísáhnu, při všem co je mi drahé! Myslím, že bez její pomoci by ses těch pijavic nezbavil! Sakra, nedochází ti to?! Ona se pro tebe obětovala!" …dívala se do tváře muže, kterého znala, skoro jako jeho vlastní matka, seděl tu jak hromádka neštěstí, slzy, které se mu kutálely po tváři, byly pro něj svým způsobem osvobozující, protože to ze sebe pustil ven, všechen ten smutek, bezradnost, pocit křivdy…

"To je hrozné! Vím, že máš pravdu. Miluji ji stále víc, když si tohle všechno uvědomím. Muselo jí to vyčerpávat, bála se a já její strach ignoroval…Ale já…já ji chtěl po koncertě požádat o ruku! Ztratil jsem ji, nevím, kde je. Vlastně nevím, jaký život vede, než přišla do Neverlandu, ani nevím, kde ji hledat.." …jeho zoufalství bylo skličující… kdyby mu mohla, říct, že volala, že se o něj bojí stejně, jako všichni tady...Ale Alex jí neřekla, kde je a pochybuji, že by to udělala…

Chlapče, chlapče! Muž tvého jména, tvých schopností, možností si neporadí s tím, najít ženu, kterou miluje, kterou si chce vzít?? Mimochodem, nejlepší rozhodnutí, které jsem od tebe kdy slyšela!

No, asi jsem už vážně stará a hloupá, možná i naivní, ale každá žena má svoji kamarádku, které se občas potřebuje svěřit, vyplakat na rameni… jistě takovou má i Alex! Co víc, mnohokrát jsem ji slyšela, jak si s ní telefonuje"…v hlavách jich obou se honily myšlenky, vzpomínky a usilovné přemýšlení…"Ale vždyť ji přijela dokonce navštívit sem do Neverlandu hned, co jste se vrátili z toho výletu do neverlanských hor… až z úst jich obou téměř dvojhlasně zaznělo jméno… "Donna!"

61.kapitola

12. června 2013 v 5:25 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Telefonát

Trvalo celou věčnost, než telefon někdo v Neverlandu zvedl. Čím déle vyzváněl, tím měla větší obavy, co se tam stalo, vždyť je dům plný lidí, personálu. Už, už chtěla zavěsit, když se ozval udýchaný hlas Marthy…

"Neverland, prosím, co si přejete?" "Dobrý den, Martho, tady..." než stačila doříct, Martha ji hlasitě vítala... "Alex??? Je to možné, Bože, já si vás přivolala, voláte v pravou chvíli…!"

" Martho, stalo se něco?...Stalo, stalo, holčičko, kdybyste je věděla..." …povzdechla si a to Alex na klidu rozhodně nepřidalo… "Pro lásku Boží, Martho mluvte, ale jen o jedno prosím, nechci, aby se o našem hovoru nikdo dozvěděl, slibte mi to kvůli mně i Michaelovi, prosííím!" …"Já nevím, co jste si udělali a ani mi to nepřísluší, abych vyzvídala, ale od té doby, co jste odešla, to jde s Michaelem z kopce! Jak psychicky, tak tělesně…! Včera se vrátil pomalu nad ránem z koncertu, unavený, ztrhaný pláčem, že Bill byl vyděšený, jako malý kluk, něco se mu muselo stát a nechce nic říct! No a před chvílí…Jen na to pomyslím, je mi špatně od žaludku a nohy se mi klepou ještě teď…!"

"Martho, nemučte mě, už tak mám strach, co je s ním ?"…"Nevíme, je u něho doktor! … Alex, tady to připomínalo bitevní pole! Nejdřív stěhování za dost vyhrocené situace rodinky Arvizo, přičemž tady Janet ztropila takový skandál, o řevu nemluvě, že dva bodyguardi s nimi měli co dělat, nejdřív si zabalila víc, než musela, jestli mi rozumíte, pak vyhrožovala všem, včetně Michaela, žalobou za sexuální obtěžování chlapců i Davelin, bylo to nechutné...a navíc Michael tohle všechno slyšel a zhroutil se! Chápete to, po tom všem, co pro toho kluka udělal a za to, že tady bydleli a užívali si všeho, čeho Michael, ale zaplať Bůh, už jsou pryč.!"…. "Alex??? Jste tam???!"

V zápalu vyprávění nepostřehla ani dech na druhé straně telefonu, který Alex dusila v pláči a sebeobviňování, za to všechno může ona...může za to, že je Michaelovi tak zle! Jistě otevřel složky, proto se rozhodl jednat, dávala si věci do souvislostí, i když její uvažování bylo řízeno citem a především láskou k muži, který je od ní míle daleko a trpí i kvůli ní, hlavně kvůli ní…!

"Ano, jsem tady!"… přivřela oči, ze kterých vytékaly slané slzy… "Martho, prosím, mohu vám ještě zavolat, jak je mu?" ...Ale jistě, Alex, promiňte, že to říkám, ale nebylo by lepší, kdybyste tu byla s ním? Postrádá vás tak strašně moc, jak jen vás miluje!" …."Nemůžu, nejde to… nejen, že jsem daleko, ale nejsem si jistá, jestli mě Michael postrádá nebo chce ještě někdy v životě vidět, nechci mu přijít na oči..." …rozplakala se už naplno…

"Alex, nemůžete se nějak usmířit? Vždyť všechno se dá přece nějak urovnat!"… "Martho, obávám se, že ne všechno, ale je to především na Michaelovi. Znovu vás naléhavě prosím, aby tento a všechny další rozhovory zůstaly jen mezi námi dvěma. Až se Michael uzdraví, sám rozhodne, jestli mě bude chtít ještě někdy vidět! Ale teď ho nebudeme rozrušovat ještě víc, nepřežila bych, kdyby se jeho zdravotní stav zhoršil. Martho spoléhám na vás, vždyť jste jako jeho matka, neříkejte mu, že jsme spolu mluvily." …"Ach, Alex, neřeknu, stejně nejspíš dostal něco na uklidněnou a spí… "Dobře, jsme domluvené… prosím, dávejte mi na něho pozor a ať pravidelně jí, vím, že jedině ve vaší péči se mu vrátí zdraví. Nashledanou!... "Nebojte se, Alex, ohlídám si ho a kéž by na brzkou shledanou!"

Telefon i hlasy obou žen v něm zmlkly, zatímco se Martha otáčela v kuchyni a připravovala Michaelovi silný vývar na posilněnou, tak Alex propukla v pláč, hladila si bříško, ve kterém nosila jejich dítě a pro které musí být silná a udělat všechno proto, aby se narodilo, narodilo zdravé!

Michaelův pokoj…

Michael dostal injekci na uklidněnou, šok z vyčerpání, tělesného ale především psychického.. tak zněla zpráva jeho dlouholetého přítele a rodinného lékaře, který naorával klid na lůžku, pravidelný přísun potravy a hlavně tekutin.

Zdál se mu krásný sen.

Viděl Alex, jak se prochází v nádherné zelené zahradě, snad to byl Neverland, který se postupně měnil v hornatou krajinu, viděl, jak se směje, slyšel její smích, zoufale se ji snažil obejmout, ale vzdalovala se mu, čím víc se snažil, tím byla od něj dál… Uviděl ji na tom samém srázu, na kterém stála poprvé, když se potkali, kdy trpěla. Nejen, že ji viděl, ale cítil její vůni, její dlouhé rozpuštěné vlasy, které cuchal vítr, šimraly ho ve tváři, stál za ní, měl ji na dosah, otočila se, spatřila ho, jen se na něj mlčky usmála a když ji chtěl obejmout, tak se mu rozplynula jako kapka křišťálové rosy, kterou letní slunce svojí hřejivou silou vysuší. Stál tam a snažil se ji přivolat zpět… "ALEX!!!"…křičel ve snu, ale i nahlas, v neklidném spánku, zatímco mu Martha vyměňovala obklad, protože mu stoupla horečka. Slyšela volání jeho srdce…
"MICHAELI!!" …vyslovila Alex jeho jméno jako tolikrát, tentokrát se vší bolestí, která byla uvnitř ní, při pohledu na moře z vysokého srázu… její hlas neslo poklidné moře, které naráželo na skaliska pod ní. Kam až zaneslo její volání? To ví zase jen ono… Kéž by, až k Michaeovi.

Říká se, že když se potkají myšlenky dvou lidí, v ten samý okamžik, ať už je jeden z nich kdekoliv, spojí se a ti dva se najdou. Znovu najdou a zůstanou spolu. Napořád ! Mrkající

A zase ty fotky !:-)

11. června 2013 v 5:44 ☺☻ Zajímavé fotky
Tak, podívejme, jak se Blanket snaží, už podepisuje knihy ! ♥

Bolavé město

9. června 2013 v 18:32 | Marta/Muscles |  ♠ Básně a próza od Marty ♠

Ráno, jako každé jiné…město se probouzí do nového dne…Slunce pošimralo svými paprsky ty, kteří se rozjedou za svojí prací. Tepot města je znát, ulice se zaplňují spěchajícími lidmi odněkud někam…
Když tě tak pozoruji, město mé, říkám si: " Vidí to někdo také nebo to vidím jen já?"

Jsi tak bolavé… slzy ti tečou a lidé to nevidí, tvůj usedavý pláč zní po celém náměstí i bočními ulicemi…
Jdu pomalu městem a nestačím se divit…tolik je vynaloženo nemalých prostředků na vše, ale popelnice jsou vysypané a místo květin tvoří celé záhony odpadků z nedalekého marketu.

Elegantní muž středního věku po svém, pro něj slastném několikadenním nesmyslném rituálu, odhazuje nedopalek cigarety na zem a důležitě drží svůj mobil a jde dál. Zřejmě máme jako okrasu města další novinku… vydláždění chodníků s použitím žvýkaček místních teenagerů…je to šedá mozaika a jako odměnu si můžete odnést některou nalepenou na své obuvi domů. Jdu kolem budovy, která byla nedávno rekonstruována…není na ní kousek fasády bez kreseb místního amatéra a milovníka graffity. Chtěla jsem se chvíli posadit na lavičku a vystavit svoji tvář slunci, ale není místo…jsou obsazeny opilými bezdomovci a žebráky.

Při procházce metropolí stále musím být ve střehu, abych nebyla lehčí o své doklady, či peněženku. Gangy dětí školou povinných jsou vysílány rodiči do přeplněných ulic, aby okrádaly starce, kteří se nemohou bránit…vychází jim to…jsou v tomto věku nepostižitelní. Z domu, který je přichystán k rekonstrukci, se někam záhadně ztratil stavební materiál.

Nejraději bych tě, město moje milované, odnesla na jinou planetu…tam, kde by se lidé k sobě chovali uctivě, byli k sobě milí a laskaví, vážili by si toho, jak jsi bývalo krásné a procházka po tvých tepnách bývala radostí.

Tak moc bych si to přála, aby zase vyšlo slunce, jak má a zakončení dne by bylo poděkováním za krásné chvíle prožité ve dne s tebou, město mé…

60.kapitola

7. června 2013 v 5:45 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Předtucha

Tak, jistě nebylo těžké uhádnout, kam se nám Alex ztratila, to místo důvěrně zná a byla tam už dřív, když jí bylo moc zle…

Irský venkov… dům tety Mary… Alexiin pokoj

Celý let nevnímala, ani svoji nevolnost, ale hlavou jí táhly myšlenky a znovu a znovu si promítala Michaelův dech beroucí koncert, každý jeho pohyb, gesto, tanec...a každou chvíli, kterou s ním byla šťastná!

Její teta Mary ji přijala jako tolikrát s otevřenou náručí a srdcem dokořán...Horký bylinkový čaj na uklidnění žaludku z jejího oblíbeného hrníčku s drobnými kvítky pomněnek, ano… tady cítila klid, bezpečí pro její srdce i pocuchané nervy a bouřící se hormony, které ji nutily k pláči při pouhé vzpomínce. Po krátkém odpočinku si vybalila věci, její pokoj zůstal takový, který téměř před rokem opustila, co všechno se za tu dobu změnilo…Ona se změnila! Dokázala se vypořádat s tragédií a ztrátou dvou milovaných lidí, zamilovat se znovu z hloubi svého raněného srdce, pod kterým roste nový život. Snad právě pro něj musí zůstat silná.

Povzdechla si, když ze svého kufříku vyndala svůj notebook, vzala deku a usadila se na Mariině krásné zahradě za pergolou porostlou břečťanem, kde jí bylo dobře. Klid dodávající zeleň okolo ní měla blahodárné účinky, připomínaly ji zeleň Neverlandu, o kterém tady chce dokončit svoji knihu...Bylo to, jako zůstat tam, kde byla její druhá polovina srdce, která nikdy neodešla...řádky, kapitoly a celé stránky přibývaly rychlostí blesku, měla pocit, že nepíše rukama, ale srdcem, nemusela přemýšlet, co a jak napsat, nemusela taktizovat jako v redakci...vždyť vlastně popisovala realitu, opravdový život lidí v Neverlandu…

Když tu se její ruce na klávesnici zastavily, obrovská tíseň kolem srdce ji sevřela, že se nemohla nadechnout, první, co ji napadlo, bylo to, že se něco stalo v Neverlandu s Michaelovými dětmi nebo dokonce s ním… Pomalu to rozdýchávala, když ji napadlo, jestli už Michael otevřel její složku, která měla být varováním a důkazem lásky k němu…a tam, byl její vytoužený klid… dívala se na fotky ve svém počítači, připomínala si Michaelovu tvář, kterou by tak ráda pohladila, objala ho…Kéž by mu mohla říct, že se stal v jejím životě zázrak, ve který nedoufala a počali spolu nový život...

Podívala se na stolek a uviděla svůj mobil a zápasila s pokušením zavolat do Neverlandu, kvůli svému vlastnímu klidu, měla jakousi podivnou předtuchu, která jí nedala na nic se soustředit…vzala ho do ruky a váhala, vše v ní se to pralo, co když to zvedne Michael, co mu řekne? Ne, zavěsí…ale touha vědět, co je s jejími milovanými byla silnější… jeden nádech a rychlá volba čísla a dlouhý tón vytáčení se, zvonění na druhém konci…


Neverland, vstupní hala…

"Kde je? Proč nám to nepřijde říct sám, tohle mu přijde ale draho, rozumíš, ty gorilo?!" … řvala hystericky Janet Arvizo na celý dům, Neverland…až se sbíhali ostatní zaměstnanci, kteří si nedali ujít jejich nechtěné loučení a vyhnání z ráje…které jim ze srdce přáli, neboť se všem jen uleví!

"Paní, já jen konám to, oč mě Michael požádal, takže se znova ptám, zabalila jste si opravdu všechno, co je vaše a vašich dětí? Protože další příležitost sem pod nějakou záminkou mít nebudete!"…řekl přísně Bill, který dostal od brány do sluchátka, co měl v uchu, zprávu, že taxík právě projel branou…

"To je to takový zbabělec, že nám nepřijde říct, proč nás vyhazuje? Hmmm, ale to mu přijde sakra draho!" …vyhrožovala a žíly jí naběhly na krku a vztek tepal ve spáncích…"Tak, podívejte se"…řekl už naštvaně Michaelův bodyguard Bill, který se musel moc ovládat v řeči i konání, aby to osobu nehodil přes rameno a nevynesl násilím...nebo rovnou v zubech! "Michael má k tomu, aby se s vámi rozloučil, pádný důvod, konec konců znáte ho vy sama, takže Michaelova velkorysá pohostinnost právě skončila, stejně se divím, že na vás nezavolá policii, protože vaše pestrá minulost, by je mohla zajímat stejně tak, jako to, kam se poděly některé vzácné sběratelské kousky z Michaelova porcelánu a stříbrný servis...! Udělal jsem předběžnou inventarizaci a na slušnou žalobu by to stačilo!" …řekl a blesky mu šlehaly z očí...avšak drzost Janet byla nehorázná…! "Chceš říct, ty gorilo, že jsem je ukradla já nebo moje děti? Tak, to ti přijde hodně draho a Michaelovi také, takhle nás obvinit a ponížit! Vyhnat jako zloděje!!! Jasně, on si to může dovolit, on je hvězda! Ale i hvězdy vyhasnou, nebo spadnou! Jen, aby policii nezajímalo, co tady prováděl s mými chlapci, úchylák jeden!" Tak, to už bylo na Billa vážně moc, zavolal další muže, aby odnesli zavazadla a naložili je do taxíku...

"Tak, aby bylo jasno, proč jak...s tím máte bohaté zkušenosti, co takhle jít si nakoupit do Penny marketu nebo obvinit ochranku, když vás chytnou z obtěžování nebo dokonce Michaela, který vám zachránil kluka, tak, tomu bych se nedivil! "Vážená" paní, dohnala vás vaše zkažená minulost, nechal jsem si vás prověřit Los Angelskou policií, takže ve vašem vlastním zájmu bych urychleně zmizela, než mi dojde trpělivost a zavolám šerifa! Tam jsou dveře!!!" …chytil ji za loket, popadl její kufr a táhl ke dveřím, dával si velký pozor na to, aby ho nemohla nařknout z obtěžování, nebo hrubosti, ale všechen personál to viděl a tleskal na plné kolo... nejvíc Martha, která ještě nezapomněla pískat na prsty, až se tomu všichni divili a přidali se k ní také! "Kéž by to tak mohla vidět Alex!" … pomyslela si, která jediná je prokoukla.

Všem se výrazně ulevilo, jen Michaelovi ne, všechno slyšel otevřenými dveřmi, hlava se mu zatočila a nohy vypověděly službu ...

59.kapitola

5. června 2013 v 5:03 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Nemoc

Byl bledý, jako stěna, kdy se pozdě v noci vrátil do Neverlandu! Oba bodyguardi měli o něj velké obavy, Bill šel za ním a cvičeným zrakem viděl, jak ho ztěžka poslouchají nohy, který se chvějí stejně, jak celého jeho tělo.

Přesto, že bylo pozdě, v kuchyni se stále svítilo a Martha seděla nad sestavováním jídelníčku na další dny dopředu tak, jak to dělávali s Alex…s tím rozdílem, že Alex se o všechno postarala včetně nakoupení surovin, připadala si vážně unavená, ani ne tak tělesně, jako duševně…

"Ahoj, Martho!" pozdravil sklesle Michael… " Michaeli?? Bože, synku, nic mi neříkej, jsi úplně vyřízený od vyčerpání. "...neuniklo zraku zkušené ženy, psychické rozpoložení, ve kterém se Michael nacházel, bylo daleko horší, než to fyzické… "Ano, to jsem a nejen z vystoupení, mohl bych požádat o sklenku horkého mléka, prosím, Bill mi ho pak zanese, nechci tě zatěžovat, stejně bys měla v tuhle oční hodinu spát!" … " Ale jistě, pro tebe cokoliv!"…podívala se zmateně na Billa, který uhýbal pohledem, sice je to chlap, jak hora s přísným pohledem, ale jakmile jde o Michaela a nějaký jeho problém, je čitelný, jakoby to měl napsáno na čele.

"Díky, jdu do svého pokoje."...oba dva se mlčky dívali, jak se s námahou vzdaluje a má v ruce stočené do ruličky nějaké desky…

"Bille? Prosím tě, řekni mi, co se stalo? Já už tady v tomto baráku ničemu nerozumím…" … "Martho, kdybyste jen věděla, v jakém stavu jsem ho dneska nacházel, ať to bylo před nebo po koncertu, divím se, že to vůbec stihl a zvládl, ještě s takovou noblesou rozdával radost a sám sebe až do krajnosti! A ty zpropadené desky nedá z ruky, za celou dobu v autě nepromluvil, měl hlavu opřenou o sklo okna a plakal, tiše. Nejsem žádná třasořitka, ale vidět ho takhle mi nedělá vůbec dobře, protože nevím, jak mu mám pomoct nebo vůbec co říct? Kdyby se naštval, všechny nás seřval, poslal do háje... fajn... byl bych radši!" …podala mu tácek se sklenicí horkého mléka s medem a přidala ještě máslové sušenky,čerstvé ovoce, kdyby dostal přece jen chuť...
"Obávám se, že mu doopravdy pomoct nemůžeš, ani ty, ani já, to, co mu schází, je Alex! Truchlí, stýská se mu. Nevím, co se stalo, ani mě nechce nic říct, drží to v sobě a to ho ničí! Na! Odnes mu to, ať nečeká."

Mlčky vzal od hospodyně připravený tác a vyčkával na vyzvání za Michaelovými dveřmi… vstoupil na vyzvání a s obavami...

Na jeho posteli ležely ony desky a Michael seděl v županu v křesle a díval se na ně. "Miku, tady ti nesu skleničku na dobrou noc, i když, jak se na tebe tak dívám, potřebovals bys něco ostřejšího, než tenhle baby drink...!" …snažil se být humorný, ale vůbec mu to nešlo ..."Máš tam i něco na zub, znáš přece Marthu, kdybys dostal v noci hlad…"
"Děkuji, Bille za dnešek, nebýt tebe, tak jsem to celý zvoral, lidi by neměli na co vzpomínat a když, tak ve zlém... Jo a ještě něco, promiň, že jsem byl na tebe hnusný s tím padákem, nemyslel jsem to vážně, nebyl jsem plně při smyslech!" ... Není zač, od toho jsou přátelé a s tamtím si nedělej starosti, jak na tebe koukám, máš jich víc, než dost! Miku, nechceš mi říct ještě něco, třeba to, proč se tak trápíš? Nebo kdo tě trápí? Třeba bych ti mohl pomoct, ne jako tvoje ochranka, ale jako tvůj přítel"…usedl do křesla naproti němu, sice moc nevěřil, že by se mu svěřil, ale přece něco...

"Bille a víš, že bys mi mohl pomoct? Vidíš tamty desky, tak si je vezmi, upozorňuji, že je to pro mě velice citlivé, soukromé, tak tě prosím o diskrétnost, však poznáš proč. Ale ještě, než si to přečteš, tak tě prosím o jedno, já bych to nejspíš nezvládnul. Ráno vem Garciu a spakujte rodinu Arvizo a doprovoďte je co nejdál od Neverlendu a hlavně ode mě! Nechci je už nikdy v životě vidět! Jo a taky, ať si tu nic nezapomenou a hlavně pohlídejte, aby si neodnesli víc, než je nutné! A hned, jak budeš hotov, tak tě prosím, zavolej mému právníkovi Thomovi, aby si na mě udělal jedno odpoledne čas, potřebuji s ním něco probrat. " …Viděl na něm vyčerpanost, proto ho neobtěžoval dalšími otázkami a mlčky vzal z postele desky a vykročil ke dveřím…odkud na něj znovu starostlivě pohlédl.

"Miku, odpočiň si a spolehni se, bude to, jak si přeješ! Dobrou noc!"

"Dobrou noc a děkuji, Bille, jsem rád, že jsi byl se mnou."

58.kapitola

2. června 2013 v 5:04 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Složka

Tak, teď se budeme muset chviličku obejít bez Alex, jistě tušíte, kam se nám holka schovala před světem i Michaelem? :-)

Vyčerpaný, ale svým způsobem šťastný za to, jak dopadl koncert, za velkou podporu, lásku svých fanoušků, usedl do svého křesla a nechával v sobě doznít to, co prožil. Ten adrenalin, když se světla rozsvítí, když zazní první tóny, kdy udělá první taneční krok, mu ještě tepal ve spáncích, když strhne dav s hudbou, melodií, jeho tělo se stane součástí hudby, která jím prostupuje a navozuje neopakovatelnost okamžiku.

Rozhlížel se kolem a všechno mu přišlo cizí i odraz jeho vlastní tváře v zrcadle. Ptal se sám sebe, co má dělat. Zapomenout na Alex? Nemožné! Co jen řekne svým dětem, co odpoví sám sobě a volání svého srdce, po lásce k milované ženě? Hledat ji? Ale kde? S hrůzou si uvědomil, že vlastně nemá ponětí, kde bydlí. Vyhledat Matta, šéfa Alex, na to byl příliš hrdý, aby žebral po nějakém pisálkovi o informace o Alex a dával mu tím příležitost k dalším skandálním článkům..Vlastně, kvůli její bolestné minulosti se příliš nestaral o současnost…

Jeho zrak, zabloudil k pootevřené zásuvce, kde byla krabička s prstýnkem pro Alex... otevřel ji, bylo to, jako týrat sám sebe, ale jeho představivost ho doprovázela stejně jako vzpomínky ... Nedokázal si nepředstavit, jak by touto dobou se vyjímal na Alexině prsteníčku, nejspíš by šli oslavit své zasnoubení do nějaké klidné restaurace. Neuhlídal slzu, která dopadla na vzácný kámen zasazený v bílém zlatě, na kterém se třpytila, jako barevná duha.

Věděl, že to musí udělat! Věděl, že pro svůj vlastní klid a úsudek, musí otevřít desky, které mu tady nechala. Vrátil prsten do jeho krabičky a s nejistou rukou je vytáhl ze šuplíku…a otevíral. Hned jako první byl vytištěný soukromý e-mail Donně...

"Ahoj Donno, poslala jsem Mattovi tento článek, prosím, ulož si ho, víš přece, že mu nevěřím! Toto místo Neverland, ve kterém se nacházím, je skutečně ráj na zemi a balzám na mou raněnou duši a bolavé mateřské srdce, vidět tady všechny ty děti je osvobozující a zraňující pocit pro mě zároveň. Kéž bys tu mohla být se mnou, ale jakmile to půjde a já se budu moci odtud vzdálit, řeknu ti víc ústně. Opatruj se a pozdravuj manžela… Alex!"

Slzy mu vstoupily do očí, které smáčely stránky řazeny ve složce.
Nejen to, že předvídala, že její šéf zneužije a překroutí vše, co napsala, ale to, jak to napsala, můj Bože, nic krásnějšího nečetl...viděl znovu její tvář, když se mu přiznala, kdo ve skutečnosti je, i to, jak jí nevěřil a to ještě nebyl konec...další a další papíry…

Vytištěné e-maily, faxy z Los Angelského komisařství ověřené razítkem a podpisem, nějakého Stevna Prestona z protikorupčního oddělení… a její korespondence s ním…

Měla podezření, šla za tím jen, aby ho přesvědčila na to, že ho vysávají, přesný odhad na rodinu Arvizo, to, co četl, mu stačilo na to, aby se rozechvěl i tak stažený žaludek. Všechno to, co mu říkala, před čím ho varovala, stálo na těchto stránkách černé na bílém...Vypočítavá rodina, která si hraje na chudáky a při tom…Bože ne! Nevěděl, jestli má pokračovat, seděl tam a hleděl do prázdna, všechno, jako by mu zpětně do sebe zapadalo, dílek po dílku, všechen ten její strach, podrážděnost a averze vůči nim, opatrnost a předvídavost … byla víc, jak oprávněná. Jak moc jí křivdil, jak moc byl naivní...

Další stránka, další list papíru, který dosvědčuje jen to, jak moc a hluboce ho milovala, tak, že raději sama pro sebe trpěla, muselo to být pro ní hrozné, stála uprostřed a nechala se válcovat jako mlýnskými kameny, na jedné straně on, Arvizovci a příjezd Bashira a ještě k tomu její utajený původ...na který zdá se raději zapomněla… díval se na list papíru, který to dokazoval... s nadpisem: Výpověď… Raději dala výpověď, jen, aby nemusela čelit tomu všemu, nechtěla patřit mezi ty, kteří mu svými články ubližují…

Poslední stránka byla pro něj asi nejhorší. Tomu, kterému důvěřoval, přes kterého chtěl svěřit světu svoje úmysly a odhalit svoje niterné pocity, sám sebe dát poznat všem lidem, byl v Británii obviněn za nepoctivé novinářské praktiky… který ublížil a pošpinil jméno pro něj svaté ženy Laidy Diany, kterou tací jako on uhnali a zavinili její smrt... to už na něj bylo příliš… žaludek se mu sevřel tak, že musel jít obejmout záchodovou mísu... a kde ho později totálně vyčerpaného našel i Bill, jeho bodyguard.