Červenec 2013

74.kapitola

30. července 2013 v 5:05 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Co máš a nemáš rád?

U Mary se zdrželi ještě celý týden, týden, který byl naplněn procházkami po okolí, klidu, který skýtal Michaelův dům, povídáním a souhrou, která je pouze mezi těmi, kteří se milují, kteří milují toho druhého víc, než sebe. Prožívali něco jako líbánky nanečisto.

"Tak, už jedete?" …zeptala se smutně Mary, když viděla naložené kufry do taxíku a Alex s Michaelem ruku v ruce, kteří se přicházejí rozloučit.

"Ano, Mary, už je čas! Ach teto, jsi mi tolik drahá, že tě opouštím strašně nerada! Děkuji za péči, azyl, domov, který tady u tebe mám! I za Michaela!" …obě ženy se se slzami v očích dlouze objaly… Mary koukla po očku na Mika, jak kontroluje zavazadla : "Vybrala sis moc dobře, holčičko, Michael je skvělý člověk, miluje tě, buďte hodně šťastní a dávej na sebe i na to maličké pozor!"… "Děkuji, budu, to se spolehni. Chci, abys mu šla za kmotru, protože tě mám ráda, jako matku, těžko se mi odjíždí!" …objetí polevilo, nikoliv slzy, které stékaly po tváři... a které nestíhala Alex utírat, dalo jí práci, než se trochu uklidnila… přišel se rozloučit i Michael...

"Mary, musíš nás brzy navštívit v Neverlandu, tolik jsi toho pro nás udělala!" Objal tuto vzácnou ženu, která je mu po Alex tolik blízká, už jen proto, že v jejich žilách koluje stejná krev. … "A také nesmíš zmeškat naší svatbu!" …pošeptal ji do ucha tak, aby Alex neslyšela. Pevně ho sevřela ve svém mateřském objetí a na oplátku mu stejně pošeptala.,. "A už o tom ví ?" .. "Ne, ještě ne! Chystám malé překvapení." ..."Dobře, tak takovou událost neprošvihnu, na to se spolehni! Dávej na ni pozor, chlapče a na sebe také i na to malé, co se vám narodí! Hned, jak přijedete domů do Neverlandu, zavolejte mi, abych mohla být v klidu." … "Neboj se, Mary, hned jak vyložím kufry z auta, tak ti zavolám."... Dobře, děti, už jeďte nebo tady vypláču povodeň!" …mávali si navzájem, dokud se neztratili z dohledu.
….
Letenky měli na noční let, takže nad ránem by měli být skoro doma. "Sedí se ti pohodlně?" …políbil Michael Alex do vlasů a pohladil po tváři ... "Ale jistě, jen nevím, jestli mi nebude špatně, tomu malému to cestování a létání zvlášť nedělá příliš dobře!" …smála se "Tak to bude nejspíš po mě, také to nemám rád!" … "Vážně? A co ještě nemáš rád?" …pozvedla obočí…

"No, co nemám rád?" …poškrábal se za uchem a pak z něj vypadlo … "Zvířata na talíři!" smál se... "A víš, co zase já?" …"Netuším, lásko! Co?"… Když tě letušky okukují a rozlévají mi minerálku do klína, protože jsou z tebe paf, jako tamta!" …ukázala prstem na ženu, která seděla před kabinou pilota… "Vážně, že bys na mě žárlila?" …začal si ji dobírat… "Já ne! Vyloučeno! Co je to žárlivost, to vůbec neznám!" …usmála se…

"Fakt bys nedokázala žárlit, ani trochu, trošičku?" …"Hmm, ne! Ale jak ještě přijde taková nějaká, aby ses jí podepsal kamkoliv, byť by to bylo jen do památníčku, vyškrábu jí oči! Nebo přinejmenším vjedu do drdolu" …Michael se nad tou představou musel usmát, co usmát, hihňal se! Možná měl až moc bujnou fantazii a představoval si, jak o něj Alex bojuje v úzké uličce letadla a docela se mu ta představa divoké Alex, jako Amazonky zalíbila…! "Co je zase? Čemu se směješ tentokrát?" ..."Ne… vážně, Alex, ničemu, to já jen tak... jsem si to představil... Tak, to si tě budu muset usmířit, že jo?" …"Tak, to bys měl, jinak se vracím k Mary!"…řekla na oko uraženě...

Michael rozdělal noviny, za které se s Alex schovali tak, aby jí mohl dát vášnivý polibek! Její ústa chutnala plánovanou pomstou, kterou se chystala vyhlásit všem sokyním, znovu a znovu jí hrou svých rtů dokazoval, že patří jenom jí ...a když jí s polibky sklouznul k šíji ... maličko ho odstrčila "Počkej… Michaeli, no, tak pusť mě!" …odtáhla se a vytrhla mu noviny z ruky. Snad reflex? Nebo zvědavost, spojená s její novinářskou praxí, profesí….Koukala na titulek, ve zmuchlaných novinách :

Šéf New Yorského plátku The New York Journal, původně uznávaný novinář Matt McCain, byl obviněn v úplatkářské kauze, která se věnuje obchodování s ropou v nadnárodní společnosti, za poskytování nepravdivých, zkreslených informací třetí straně, ty vedly ke krachu menších společností v tomto oboru, způsobil tak nevyčíslitelné škody a hrozí mu trest …

Ani neměla chuť pokračovat ve čtení! Michael ji sledoval, jak skládá noviny, titulkem dovnitř… "Každý dostane, co si zaslouží, Alex, nemusí ti ho být líto!" … pohladil ji po ruce.. "Michaeli a kdo říká, že mi ho je líto! Dostal, co si zasloužil a kdyby to bylo dříve, bylo by to jedině dobře, protože už napáchal dost škody, ublížil tolika nevinným lidem, teď jen sklízí, co zasel! Ale jsou příjemnější věci, než noviny, ne?"...podívala se hladově na Michaelova ústa a… "Kde jsme to přestali?" … znovu se jejich ústa spojila v polibku, dokud jí svým horkým dechem neuchlácholil, neuklidnil natolik, že opřená o něj usnula. Zatímco on ji sledoval, každý rys ve tváři mu přišel tolik drahý.

Políbil ji na čelo, pohladil po bříšku, jak by domlouval svému nenarozenému dítěti, aby nezlobilo, neposílalo na maminku žádnou nevolnost, aby si mohla v klidu odpočinout. Zdá se, že malá domluva zabrala a proto mohl klidně a spokojeně odpočívat i on sám.

73.kapitola

26. července 2013 v 6:32 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Ranní host a mírná nevolnost!

Tak, něco na odreagování… vypjatých situací už bylo dost!

Bylo před polednem, když Alex vede svého hosta ze svého pokoje dolů po schodišti, které mírně zavrzalo po jejich nohama… drželi se kolem pasu, byli šťastní… Dole v kuchyni čile pobíhala Mary, která chystala pro Alex, něco dobrého k snědku, vždyť přece musí jíst za dva, jak říkává.

Zastavili se pod schodištěm. Michael tiše vyčkával, aby Alex mohla nějak připravit tetu na jeho návštěvu, jeho samotného, přece jenom, nepotkáte každé ráno na irském klidném venkově… ve své kuchyni Michaela Jacksona, no ne ? Usmívající se

Opatrně nakoukla do kuchyně a pozdravila… "Dobré ráno, Mary!" pozdravila ...sotva se na ni Mary podívala, bylo jí jasné, že se s ní stala změna. Usmívala se, žádné napětí ve tváři, jako jiné ráno, žádná únava, jakoby mávnutím kouzelného proutku. "Dobré ráno, holčičko! Ale vlastně už spíš poledne, tak co, odpočinula sis? Večer ses vrátila pozdě, dělala jsem si starost, jestli jsi v pořádku?" …Teto, jsem, děkuji… jsem v tom nejlepším!"

Michael vyčkával za dveřmi, tak, aby byl nepozorován, zatímco on měl výtečný výhled na obě ženy...

"Vážně? Tak, to slyším moc ráda! Však je to na tobě i vidět, tak, kdo může za tu tvoji náhlou proměnu?" …mrkla na ni a nalévala horký čaj do jejího oblíbeného šálku… "No tak, Alex, takhle ses naposledy tvářila, když za tebou kdysi tajně chodil Áron, ale to jsi byla školačka, zatímco teď? Možná, že už nejsem nejmladší, ale slyšela jsem, že máme hosta? Nepředstavíš nás?" …podívala se na ni a spiklenecky mrkla okem a okamžitě chystala další šálek na čaj, její temperament, odhad ji už tolikrát odzbrojil… Vzala ji vděčně kolem ramen a políbila na tvář ... "Hrozně ráda, ale pro jistotu se posaď, aby se ti nepodlomila kolena, dojdu pro něj. " Viděla, jak se jen usmála, jako když chce říct: "Holčičko, bez obav, mě tak hned něco neporazí v mém věku!"

Michael, který celý rozhovor slyšel, nebyl schopný se hnout nervozitou z místa… sice byla ta žena otočená k němu zády, tak že jí neviděl do tváře, ale už teď mu přišla velice sympatická, podvědomě mu připomínala...? Připadal si, jak nějaký puberťák, který se nechá načapat ze svou milou, hned po první společně strávené noci, musel se tomu smát a ještě stihnul zčervenat!

Alex pro něj přišla, vzala ho za ruku a pevně ji stiskla, stejně jako on tu její …naklonil se k ní a s hořícími tvářemi od studu jí pošeptal : "Ty, Alex,… nebyli jsme při tom v noci zas tak hluční, že ne? Jestli nás neslyšela, sice jsem se krotil, ale ty jsi vyváděla!" ...musela se smát! Ještě nikdy ho neviděla tak rozkošně nejistého... "Já, že vyváděla? Lháři! Styď se!" …štípla ho do zadku... "Však se také stydím, copak nevidíš?" …tak pojď, stydlíne jeden!"

Sotva se objevil Michael s Alex ve dveřích, Mary si je důkladně změřila od hlavy až patě, především Michaela. Všichni tři, především Alex, vyčkávala na reakci Mary, která se zdála být úplně v klidu a Michael??? Tak ten najednou také a jen se culil a zakrýval rukou pusu…"Co je ??" …zeptala se Alex, která se dívala z jednoho na druhého... a nechápala. Když se objevil na Mariině tváři úsměv, který přešel ve smích, připadala si jak oběť nějakého kanadského žertíku, protože Michael byl na tom úplně stejně, to už byla nervózní ona… a pustila jeho ruku. To, čeho byla svědkem, jí vyrazilo nejen dech, ale šly na ní mdloby...

"Ahoj Mary!!"... "No, ahoj, Michaeli, dost, že se také ukážeš!" …sledovala, jak ti dva šli jeden druhému naproti a objali se… a ona stála, jak vysochaná ze země - nechápala! … "Co to, má být?" …dala si ruce v bok a sledovala ty dva, kteří se smáli a na ni jako by zapomněli. "Tak, vysvětlí mi tu někdo, co se tady děje?" …zalamentovala už nervózně! Michael s Mary se na sebe podívali a jako na povel z nich vypadla stejná odpověď... "Vysvětli to ty !" jelikož se tomu Michael začal strašně chichotat, tak se toho ujala energicky Mary... "Tak se posaď, aby tě to neporazilo...Alex si sedla na židli a Mary před ní postavila šálek čaje a před Michaela také, podstrčila jim ještě pod nos čerstvě upečený rebarborový koláč… Alex po Michalovi pokukovala se zlověstně přimhouřeným okem a ten chytal jeden záchvat smíchu za druhým…

"Alex, Michaela znám už hezkých pár let, vlastně od doby, kdy si tady koupil malý domek tam dole v údolí, poté, co ho prodal pan MacElroy, než se odstěhoval, dělala jsem mu hospodyni a prakticky, zbylo na mě předat klíče od jeho domu, tady tomu sympaťákovi!" …usmála se na něj a spiklenecky mrkla...

"Teto, Mary, tobě nevadí, že Michael je známá osobnost, že…?" …zeptala se opatrně Alex, která si nebyla moc jistá, že by ho znala, věděla, kdo doopravdy je, ale ó, jak se zmýlila. Nikdy by nevěřila, že jí teta ve svých šedesáti dvou letech, dokáže něčím překvapit.

"No a co, pro lásku Boží, že ho zná celý svět, včetně mě, která si ráda poslechne jeho písničky a sem tam si v kuchyni při vaření hodí kyčlem do rytmu! Já ho znám jako Michaela...a vy dva budete mít, spolu …ukázala prstem na oba dva… "Tak, to si musím dát frťánka na vzpamatování!" Usmívající se…nalila si domácí likér do skleničky a postavila karafu na stůl.

"Je to, doufám, tvoje práce, Miku?! Jinak bys mě vážně naštval!" …řekla rozverně a vzala je oba za ruce… "JO! JE!" …řekl Michael hrdě i stydlivě… Oba sledovali Mary, jak si nalila další skleničku a jen konstatovala: " Moc dobře, chlapče!" a poplácala ho po stehně.
"Abys byla, Alex, v obraze… Michael vždycky zavolá pár dní předem, že přijede a já mu ten domek připravím, to je celé. Stejně by to bez mých marmelád dlouho nevydržel, že jo, Miku?" … dloubla do něj loktem… "To mi připomíná, že tu mám pro tebe další várku, tentokrát ostružinovou!" Alex nevěřila vlastním uším, tohle už nemůže být náhoda, tak ona ho zná déle, než ona sama?!

"Mary, jsi hodná! Děkuji, moje děti ji milují a já, však víš, že jí mohu jen tak, bez ničeho!" Vzal jí za ruku a vděčně stisknul… a Mary pohlédla na ty dva, kteří seděli v její kuchyni, tiskli se k sobě a úsměv jim zdobil tvář, nevěděla, kterému z nich to štěstí přeje víc, věděla o každém z nich až příliš. Sedla si naproti a řekla vlídně... "Tak vy dva spolu …?"…opakovala , ale nedořekla, jen se dívala na jejich zamilované reakce, pohledy, propletené ruce… "Ano, Mary, miluji tvoji neteř, nedokážu bez ní žít! " Michael políbil Alex ruku a ona ho odměnila tím nejsladším úsměvem, polibkem. Nebylo třeba více slov.

"Tak, to mě Alex, zase brzy opustíš, že je to tak?" posmutněla… "Mary, nejspíš, ano, ale teď bude na tobě, abys navštívila nás v Neverlandu. Musím tě s někým seznámit." … "Ale děvenko, na prohánění mužských jsem už přeci jen stará…!" "Mary, ne, není to žádný muž, ale další žena, která je mému srdci drahá, stejně jako ty a vždycky mi tě nějak připomínala.

Seděli dlouho do odpoledne, plánovali, zaplňovali bílá místa, bavili se… všichni tři byli šťastní, ze štěstí toho druhého.

72.kapitola

22. července 2013 v 5:34 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít
Otázky a odpovědi

Slunce svými paprsky hladilo a laskalo krásnou zelenou zemi a dobývalo se svojí silou do okna, za kterými spali dva lidé, kteří si toho ve svých životech mnoho vytrpěli a o to, co jim život znovu nabídnul, se rozhodli bojovat a uchránit pro sebe.

Jako první se vzbudila Alex, zamžourala ospale, ale jakmile uviděla Michaela vedle sebe, usmála se a prohlížela si jeho tvář… Spal jen pod lehkým prostěradlem, které měl volně kolem pasu. Podepřela si hlavu a zkoumala tu tvář, po které se jí tolik stýskalo, toužila se probouzet vedle někoho každé ráno... a teď byl tady..! Jemně přejela prstem po kontuře jeho tváře, až na rty, které se pod jejím dotekem lehce zachvěly, začal se probouzet… A první, co uviděl, byla jeho Alex s rozpuštěnými vlasy, plnými rty, které se nad ním shýbaly...

"Dobré ráno, miláčku! Jak to, že ještě nespíš?!"...zavrněl… "Dobré ráno! Nemůžu spát, pozoruji tě !" … "Smím se zeptat, proč?" Mám pocit, že ten včerejší večer se mi jenom zdál a ty se rozplyneš jako ta mlha nad mořem, sotva bude stát slunce vysoko..!" Políbil ji něžně na rty… "Tak, to se nemusíš bát, nejsem sen a už od tebe neodejdu nikdy!" "Slibuješ?!" ...
"Slibuji, jako že se Michael Jackson jmenuji!" …spokojeně si položila hlavu na jeho hruď a on ji hladil po vlasech, které ho příjemně lechtaly na těle. Hladil je, vískal a zasypával polibky…
"Alex?" …zeptal se do téměř posvátného ticha rána … "Byla jsi už těhotná, když jsi odcházela z Neverlandu, proč jsi mi o tom nic neřekla?" … zeptal se tichým, klidným hlasem. Avšak jeho otázka ji mírně rozrušila...odtáhla se od něj … podívala se na něj zkoumavě a on na ni a zase se vrátila na jeho hrudník… "Nevěděla jsem to!"… "Odešla bys i tak?" … byla překvapená, co se mu honí hlavou po tak nádherné noci, kdy se nejen našli, ale kdy se jim dostalo vzájemné odpuštění…

"Jestli bych odešla? Ptáš se mě, jestli bych odešla od tebe!" … posadila se a držela si kolem prsou přikrývku… "Michaeli, proč se mě na to ptáš?

Víš přece, jak to bylo, že to záleželo i na dalších okolnostech." … "Jakých třeba?"… "Miku, vždyť jsem ti zatajila tolik věcí, nebyla jsem si jistá, jestli mě budeš chtít ještě v životě vidět... a …" …nedořekla, chytil ji za ruku, nechtěl, aby se rozrušovala a nebo vzpomínala na to zlé, čím si prošli … "Pokud bys mě nechtěl takovou, jaká jsem a nebo čím jsem byla, ano… odešla bych!"… Jejich hovor směřoval někam, kam ani jeden nechtěl… Ale nemohl se nezeptat...

"Odešla bys i s naším dítětem?" … "Nepřemýšlela jsem o tom takhle, potřebovala jsem klid a ujasnit si myšlenky. Navíc, nikdy není v prvních týdnech jisté, že se dítě narodí!" ... opět zasáhl do živého, což rozhodně nechtěl, viděl, že se jí slzy tlačí do očí... přisunul se k ní blíž a pevně ji objal, měla jedinečnou šanci říci mu to sama...

"Michaeli, já ...zažila jsem to už jednou, potratila jsem a bála se, aby to tak nedopadlo znova! Navíc jsem si nebyla jistá, jestli bys mě chtěl, mě… rozumíš, mě jako takovou a ne kvůli dítěti...? Takový vztah nemá dlouhého trvání" … rozplakala se … Připadala mu křehčí, než kdykoliv před tím, ale zároveň silná. Plakala mu v náručí, cítil se hrozně, že ji tak rozrušil, ale chtěl, aby všechnu tu bolest, kterou nesla uvnitř tak dlouho a sama, dostala ji nyní ven, aby se netrápila tím, co bylo…byli na ni dva.

Pohladil ji po zádech… "Bála ses, že bych tě už nechtěl??" řekl konejšivě… jen přikývla. Vzal do dlaní její uplakanou tvář a díval se jí do očí…

"Alex, chci, abys věděla, že bych tě hledal kdekoliv, udělal cokoliv, abych tě našel. Trpěl jsem tím, že jsem ti nezabránil v odchodu, že jsem byl zbabělec, uražený ješita. Vím, nebylo to poslední dny v Neverlandu zrovna růžové, ale je to pryč, ale my dva jsme tady! Jeden pro druhého! Vždycky!! Na všechno dva, nedopustím, aby ses už něčeho bála a už vůbec, abys byla na svůj strach a obavy sama… rozumíš? Chci vědět o všem, co k tobě patří, chci plakat s tebou, smát se s tebou... Alex, slib mi, že se budeme dělit nejen o svá srdce, ale o pocity v něm."... Díval se na ni tak, že odmítnout bylo nemožné! To, co slyšela z jeho úst, byla láska v té ryzí podobě…

Jejich polibky nabíraly na intenzitě a jejich těla po sobě znovu zatoužila. Postel s nebesy, na které se milovali, byla chrámem jejich lásky, která došla naplnění...

Něco pro krásnou neděli! ♥

21. července 2013 v 5:14 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Takže, pohodlně se usaďte, dejte si ti na celou obrazovku a vyčkejte, co to s vámi udělá.. Smějící se Uff, já se zpotila i na té nejhlubší vrásce, na které si sedím, tedy mezi půlkama! :-) Už jen záběr na 0.48 je na infarkt a o těch dalších není ani třeba mluvit Mrkající



71.kapitola

18. července 2013 v 19:42 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Další důkaz lásky


Tak, právě jsem překonala svoji vlastní laťku v počtu kapitol u předešlých povídek a rozhodně ještě nějakou dobu nechystám konec, nebojte se! ♥ Nějak jsem si tu povídku oblíbila, víc než bych čekala...

P.S. Ještě jedna novinka, vedle, ve volitelném meny, těsně nad gifkama Mika je vzkazníček, kdyby chtěl někdo použít, zeptat se na něco má možnost..


"Alex, je ti to snad nepříjemné?" …zeptal se vyděšeně, pokazil něco?… složila svoje ruce na jeho hrudi, cítila, jak mu divoce bije srdce...dívala se mu zpříma do očí a on v nich hledal odpověď.

"Miku, ne… není mi to nepříjemné, naopak! Jsem teď víc citlivější, to je celé! Tam na útesu jsem ti slíbila novinku…" se zájmem se jí díval do očí a snažil se pochopit, co se mu snaží říct, vždyť tolikrát ji nenechal domluvit a pak toho litoval... "Novinku???"

"Vzpomínáš si, ještě na narozeninové přání Paris? To přání, které jsi mi svěřil při našem výletu v Neverlandu ve srubu? To přání, které bylo i tvým, jsem tehdy ještě neměla odvahu připustit, natož vyplnit?"…byl zmatený, jen pomalu mu docházelo...Vzala jeho ruce a přiložila si je na svoje bříško…

"Michaeli, ta novinka, žije v mém těle už skoro čtyři měsíce… budeme mít miminko! Pokračování nás obou. " …řekla a dívala se na to, jak se mu plní oči slzami, když překvapením zamrkal, našly si samy cestu ven... Díval se na ni tím nejněžnějším způsobem i na místo, kde je ten drobeček v bezpečí.
"Alex!" Objal ji, líbal a hlas se mu chvěl. To, co právě slyšel z úst milované ženy, byla ta nejkrásnější rajská hudba, o které si myslel, že je mu už zapovězena a kterou nikdy neuslyší...

"Alex, miluji tě! Čekal jsem na tebe celý svůj život!" poklekl před ní a jemně ji vyhrnul halenku, pod kterou ukrývala ten vzácný poklad, líbal jí a hladil. "Také tě miluji!" …zaklonila hlavu a užívala si jeho horké rty na své pokožce, která se chvěla při každém jeho doteku... "Michaeli a pro mě bys políbení neměl?" …shlédla k němu. Postavil se a šibalsky se na ni podíval ...

"Kde jsme to přestali?" …a znovu spojil svá ústa s jejími… vzal ji do náruče a opatrně ji pokládal na postel… a rozepínal halenku. Nyní teprve viděl, jak se její tělo mění, krásně mění… Její ňadra byla plnější, než si pamatoval, okamžitě reagovala, když se jich dotknul. Pokrýval ji polibky a nevynechal jediné místečko…

"Alex?"… přešel svými rty k její klíční jamce… "Hmm!" … "Myslíš, že to můžeme udělat, že mu tím nějak neublížíme?" …na okamžik zastavil svoji milostnou předehru…
Jemně ho vzala za bradu a donutila, aby se na ni podíval. "Miku, my to musíme udělat, protože už to déle bez tebe nevydržím, strádala jsem po tobě příliš dlouho, jak duševně, tak tělesně, stýskalo se mi po tobě, po tvém těle a o naše miminko se neboj se, je v bezpečí!"
Pomalu, ale dychtivě jeden druhého sbavovali zbytku oblečení. Jejich smysly pracovaly nezávisle na sobě a byly silnější, než kdy předtím, stejně, jako narůstající touha po tom druhém, která se stávala s každým polibkem, dotekem bolestivější a žádala okamžitého naplnění.
Absolutní důvěra, oddanost, se kterou se spojila jejich těla, byla silnější, než vůle a předsevzetí postupovat pomalu.

Opatrně se nad ni vzepřel, opíraje se lokty tak, aby netlačil vahou svého těla na to její, ve kterém nosila jejich dítě. Vstoupil do jejího horkého a zvlhlého lůna, které ho zvalo, vábilo dál. Nebyli dva, ale jeden! Jedna bytost, která by pro svoji druhou polovinu udělala cokoliv!

Cítil její ruce na svých zádech, jak s každým pohybem mu zatínala nehty do kůže, vyburcovalo ho to k novým milostným výpadkům. Hladila jeho tancem vypracované tělo, které bylo pevné a pružné a ve všem se podrobilo tomu jejímu, ohleduplně, smyslně. Ano, tak chutná život! Tak chutná láska i vášeň!

V okamžiku, kdy cítila, jak se Michaelovi napnuly svaly na stehnech, jí samotnou zalilo horko a uvolnění, které přišlo s jejím vrcholem, ten jeho na sebe nenechal dlouho čekat... Jeho potem zvlhlá pokožka na ni působila jako afrodisiakum, ten pohled se jí nikdy neomrzí... Ještě chvíli zůstali spojeni, než si lehl těsně vedle a přitiskl se k ní pevně … a zašeptal jí do ucha… "Miluji tě, Alex a děkuji za všechno!" …rukou jí přejel po bříšku, za kterou ho vzala a položila na ni tu svou…
"Já tebe víc!" …řekla a přitulila se k němu, Michael jí zašeptal do ucha...

"Neříkám tohle vždycky já?!" … usmál se na ni sladce. "Jo, říkáš, ale nemusíš mít vždycky poslední slovo!" …unavení, šťastní usínali s úsměvem na rtech v objetí toho druhého.

POJĎ SE MNOU TANČIT, MŮJ ZACHRÁNCE…

16. července 2013 v 21:08 | Marta/Muscles |  ♠ Básně a próza od Marty ♠
Pojď se mnou tančit, jako píseň, co vyťukává rytmus do éteru hříšné noci…

To jen ona se mnou tančí…zahalená do tmavomodrého plédu.

V její laskavosti ona, ani Měsíc nejsou schopni mi poskytnout teplo a náruč…

Zabal mou samotu do objetí Tvé něžné a citlivé duše…

Souhrn všech mých smyslů touží rozhýbat se v rytmu mamba.
Křivky mého těla jsou opojeny pohybem a romantickým tónem, rozdmýchají v Tobě touhu a našeptávají Ti správné kroky…

Dopřejme našim tělům při těchto lákavých akordech vlnit a oddat se smyslné hudbě tak dlouho, až se protančíme k nebesům se stříbrnou přikrývkou a naše rozpálená těla vyvrcholí úžasným ohňostrojem vášně…

A znovu a stále…
Pojď se mnou tančit, můj zachránce

70.kapitola

14. července 2013 v 19:28 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Chci tě!

Vstoupili pozdě večer do přítmí domu, který byl pro Alex útočištěm, azylem - domovem. Vedla ho mlčky po schodišti nahoru do svého pokoje.

Poslušně ruku v ruce ji následoval, v hlavě mu hučelo… tolik jí toho chce říct, tolik věcí se za ten čas odloučení stalo a z mnohé jí neměl šanci ani poděkovat. Otevřela dveře svého pokoje, ze kterého dýchala harmonie, útulnost, pohoda, zkrátka domov. Zavřela potichoučku dveře svého pokoje, aby nevzbudila Mary...
"Tak, tady jsem doma, Michaeli! Je to dům, ve kterém jsem strávila téměř celé dětství a kde se cítím nejen dobře, ale jsem tu doma." Sledovala, jak se zlehka dotýká jejích věcí… tak, jakoby je znal dávno před tím…

"Alex, je to nádherné místo, jsi s ním srostlá, krásnější dětství jsi nemohla prožít!" …vzal do ruky z komody fotografii v rámečku a dlouho si ji prohlížel… "Mí rodiče!" …dodala, když viděla jeho zájem… "Krásní lidé! Jsi velice podobná své matce, Alex, jsi krásná po ní!" … přejel prstem po zasklené fotce… "Díky! Teta, sestra mé matky, mi to říká také, že jsme si podobné!" …rozpaky na obou stranách, ano, to je to, co právě každý zažíval...

"Jak jsi mě našel?" …zeptala se náhle, aby prolomila to podivné napětí, které mezi nimi panovalo … sledovala mimiku jeho tváře, zdál se být klidný...

"Nebylo to zas tak těžké!" …odložil fotografii zpět na své místo. "Zdálo se mi o tobě, viděl jsem tě ve snu a poznal, že jsi na místě, kde jsme se už setkali!"...přišel k ní blíž a propletl svoje ruce, prsty s těmi jejími… dívala se do země, zatímco on ji spaloval pohledem. "Vážně se ti o mě zdálo?" ..."Ano, ty snad pochybuješ?" "Ne, jen mi to přijde příliš snadné!" … usmál se nad tím, jak racionálně uvažuje... "Snadné? Ne, to nebylo! Trvalo mi to zbytečně dlouho! Musím se ti k něčemu přiznat."…usmál se tak, že tím svým úsměvem odzbrojil každého…

"Donna mě trošičku navedla, že ten můj sen vlastně není jenom snem." …překvapeně k němu vzhlédla...

"Donna?? Já se jí snažila od rána marně dovolat, snad se jí něco nestalo??.. řekla se strachem v hlase..

"Ne! Buď klidná, mám tě od ní i jejího manžela moc pozdravovat a také od jejich překrásné dcerky, která přišla na svět včera kolem poledne, prý už čeká na tvou náruč!" ...oči se jí zaplavily slzami dojetí…"Má dcerku?" …špitla… Věděl, jak se cítí nebo na koho si právě vzpomněla… "Ano, má dceru… krásnou, zdravou holčičku, málem jsme to ani do porodnice nestihli, jak pospíchala na svět. Pozval jsem je k nám domů, do Neverlandu, všechny tři…! Myslím, že se tam malé Caroline bude moc líbit!" …dodal a sledoval její reakci na její jméno, nespletl se…V slzách a tichém štkání, zabořila hlavu do jeho hrudi a zeptala se …


"Jak,… jak, že jsi říkal, že se jmenuje?" …věděl, že slyšela dobře, ale její srdce dostalo nový zásah radosti i bolesti součastně, jakoby četl její myšlenky, trpělivě zopakoval...

"Caroline!" rozplakala se naplno a pevně ho objala… hladil ji po zádech a hýčkal v pevném objetí, dokud se nezačala uklidňovat... Když objetí polevilo, dívali se na sebe a nebylo potřeba slov… Nastřádaná touha si přála dojít svého naplnění, četl to jeden druhému ve tváři, nešlo déle odolávat.

"Michaeli, chci tě, potřebuji tě!" …začal ji divoce líbat… "Já tebe víc!" …jeho pevná náruč byla pro ni útočištěm, kde se cítila bezpečně, kde se cítila milována i chráněna, opláceli si něžné polibky i doteky…

Líbali se hladově, pomalu se přibližovali k široké Alexiině posteli… Rozvázal pásek na jejím huňatém svetru a přitáhl si jí blíž, sundával jí ho z ramen a jeho ruce se rozeběhly po jejím těle…

"Michaeli, počkej, prosím tě, ne tak zhurta!" …užívala si jeho smyslné rty na své šíji, vískala ho ve vlasech, cítila jeho vzrušení na svých stehnech, jen velice neochotně se od ní odtáhl, stejně jako ona od něj …

"Musíš, něco vědět, ještě dřív než…!

69.kapitola

10. července 2013 v 5:05 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Dvěma srdcím, jedno štěstí!

Maličko kratší díleček, ale nehodilo se, aby tam bylo víc, než má…

Pocítila na svých ramenou horké ruce, ano, znala je důvěrně, i vůni jeho parfému. Připadala si jako ve snách, proto opatrně položila svoji hlavu na ruku, aby se přesvědčila, že to všechno se jí jen nezdá! Ruka, která tolik hřála a byla si nyní jistá, že to není sen, ale realita. Slyšela ten hlas, po kterém se jí bytostně stýskalo, který byl serenádou pro její sluch, stejně jako obsah slov.
"Moje srdce tě opět našlo, Alex! Tentokrát už napořád! Udělalo velkou chybu, když tě nechalo odejít"…

"Proč mě tvé srdce hledalo?" Řekla tiše a hladila v dlani malý kamínek ve tvaru srdce, ale neotočila se, bála se, že by mu příliš brzy padla kolem krku… On stál za ní a vdechoval vůni jejích vlasů, cítil na své ruce dotek její tváře…

"Scházelas mu, bez tebe živoří, strádá, protože tys jeho druhá polovina a bez tebe ho život netěší, miluje tě a nedokáže bez tebe být! Nenajde klidu, dokud se s tím tvým opět nespojí " … Slzy se jí draly do očí, nebylo to jen vlivem hormonů, které se v ní bouří, ale jeho slova ji zasáhla.

"Dokáže to tvoje srdce odpustit, když mu to mé ublížilo??" …řekla kajícně… "Nemá ti co odpouštět, protože konalo z velké oddané lásky, které to mé ani netušilo a proto také chybovalo! To ty odpusť tomu mému, že ne vždy tomu tvému pozorně naslouchalo!"
Pomalu obešel lavičku a vzal její hlavu do dlaní a dlouze se na ni díval, připadala mu krásnější, než si ji pamatoval.

"Miluji tě, Alex a nic se na tom nezměnilo! Naopak, moje láska k tobě je silnější víc, jak kdykoliv před tím! Obětovala ses mi, bránilas mě přede mnou samým na úkor sebe sama! Neznám větší důkaz lásky, než jsi mi dala!" Cítila jeho dech na své tváři, jeho hlas ji konejšil, jeho pohled objímal...

"Michaeli, tolik jsi mi scházel! Miluji tě, až mě to bolí!" …objala ho pevně se přitiskla k jeho tělu. Byli šťastní! Stáli tam…objímali se... Vnímal její plná ňadra dmoucí se na svém těle, vnímal to, jak se chvěje, jak se jí zrychluje dech, který cítil na svém krku, přivádělo ho to k šílenství…

"Alex!"… našel její ústa, která velmi něžně políbil, chutnala, jak jako poprvé, jeho mysl zažívala vnitřní bouři. Byla křehká, jako křídla motýla, jehož krásu zdobí pel na jeho křídlech. Jemně skousl její spodní ret a čekal na odezvu, která přišla, dravě se zmocnila jeho rtů a prohlubovala polibek, špičkou jazyka se dotkla patra a on jí začal dobývat, prohlubovat jejich polibek. V tom polibku bylo všechno, touha, bolest z odloučení, radost ze shledání, naděje na společnou budoucnost. Oddávala se mu podvědomě a sténala zadýchaně do polibku...

"Michaeli!"…odtáhla se od něj na okamžik…její přivřené oči svědčily o tom, že velmi neochotně opouštěla jeho ústa, pohladila ho po tváři, vzala za ruku a odváděla neznámo kam.

"Pojď , je na čase, abys poznal můj život, který se mnou souvisí, který ke mně patří! Dům, ve kterém se cítím doma, myslím, že máme, co dohánět. Jsou tu i jisté novinky, které chci, abys věděl!!

"Dobře lásko, s tebou půjdu kamkoliv, ochotně a rád!"

A už je tu zas, romantiky čas!

8. července 2013 v 20:29 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Ale spíš se mi zdá, že ten erotický podtext tam prostě JE! Mike vysílá signály přímo k vám.. a celým tělem, tak holky, kterápak ho svedem? Smějící se

Mokrý, cudný, zpocený, srdce mé je ztracený! 1.40.. když kráčí ladně, podívejte se na zadek klidně!Jeho lokny, když se zavlní, rozum je už v pr... Šlápnul vedlepryč, zbývá jenom chtíč. Dámy a to nemluvím o zlatém úboru, koukejte, zvedám vám "morálku" nahoru! Končím už svoje plkání, vám přeji krásné dívání !


68.kapitola

6. července 2013 v 6:06 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Tam, kde chodí slunce spát, čeká ten, kdo tě má tuze rád!

Seděla ve svém pohodlném křesle, uprostřed zeleně a psala svoji knihu. Psala o životě v Neverlandu i o tom, jakým žije životem, možná, tím víc se jí stýskalo po tom místě, po jejím majiteli, tak jí řádky, odstavce i kapitoly rychle přibývaly.

Neverland, místo zázraků, místo znovunalezeného dětství, místo, kde má nebe k zemi blíž, kde se dějí Boží zázraky a díky komu? Díky nástroji, který si vybral Bůh, jako svoji prodlouženou paži, pro svůj záměr udělat lidi a děti šťastnější, uzdravovat je! Díky muži, který sice vyrostl, ale jeho duše i srdce dokázaly odolat nástrahám dospělosti, intrikám, přetvářkám, nečestnosti, lžím a pomluvám, kterým mnohokrát čelil a zřejmě ještě čelit bude. Jeho víra v lásku dává to, že se láska rodí v srdcích lidí, kteří toto místo navštíví, kteří poznají jeho magickou moc, stejně, jako milující srdce toho, kdo je stvořil k obrazu svému, kdo se o něj s lidmi štědře a nezištně dělí...říkejme tomu muži, třeba Peter Pan...

Peter Pan, co uzdravil mnoho dětí, vyléčil a uzdravil jedno bolavé a životem raněné srdce láskou, přátelstvím a vlil mu novou naději i mízu do žil, když pomalu, ale jistě uvadalo a nechtělo se mu žít, protože už nemělo pro koho! Zachránil ho ze strmého srázu beznaděje, kdy pouhý krůček jej dělil od hranice života a smrti, tehdy ho vrátil zpět do života, aniž by si to uvědomovalo, až později mu začalo být za všechno vděčné. Znovu dokázal, podržet a zachránit i darovat nový smysl žití, radost, kterou touží s ním sdílet, i když on sám je nyní tak daleko, přestože vzdálenost nehraje žádnou roli. Kéž by Peter Pan věděl, že obdaroval to srdce, které ho nevýslovně ctí a miluje, nejen láskou, ale jejím pokračováním jich obou… Kéž by ta dvě srdce našla společný rytmus, tep života… svoji Zemi Nezemi…

Zadívala se na obzor, slunce stálo vysoko, laskalo její tvář, kterou mu se zavřenýma očima nastavovala, poddávala se jeho síle dávat život... Představovala si, že je v Neverlandu a to, že její Petr Pan není od ní daleko, její touha být tam a s ním! Má právo vůbec ještě říkat její???

Náhle ji jako blesk z čistého napadla myšlenka zavolat Donně. Vzala telefon a znovu a znovu vytáčela její číslo, ale její telefon byl nedostupný, měla zvláštní pocit, co když se jí něco stalo ? Nebo, že by už rodila? Napadlo ji, ale vždyť má ještě čas, uklidňovala sebe samu. Vždyť jí slíbila, že bude s ní, že nezmešká příchod jejího dítěte na tento svět…

Celé odpoledne byla neklidná a starost o Donnu zaháněla dlouhými procházkami. Blížil se večer, západ slunce, který je tady velkolepý, ráda se dívala, jak slunce ulehá, jak slábne jeho paprsek, aby se v dalším novém dni mohlo pyšnit svojí životadárnou silou, mocnou energií... Usedla na starou oprýskanou lavičku, zachumlala se do svého vytahaného teplého svetru a přihlížela té scenérii, která se každým dnem opakuje. Dva měsíce sem chodí pravidelně, nabrat sílu na další den.
"Jaký asi bude?... Jaké bude, až se narodí?"...pohladila si svoje viditelně zvětšující se bříško, jakoby čekala odpověď, toho, kdo uléhá za obzor a jeho světlo je stále slabší.
♥ ♥ ♥

Sledoval ji z povzdálí, jak sedí na lavičce a sleduje západ slunce, tolik toužil se za ní rozběhnou, obejmout ji a znovu spojit svá vyprahlá ústa v polibku. Chtělo se mu křičet i smát, protože ji viděl po tak dlouhé době odloučení.

Věděl, že tam chodí pravidelně, vždyť právě tady na tom místě ji potkal úplně poprvé! Stejně dnes jako tehdy jí vítr cuchal vlasy a zapadající sluneční světlo dávalo jejím vlasům zlatou barvu. Nemohl se vynadívat na svoji Alex zalitou sluncem. Pomalu se vydal jejím směrem, i když láska mu dávala křídla…

Poslední paprsek se schoval za horami...a ona seděla dál a užívala si toho až posvátného okamžiku, když tu její oči zabloudily vedle na malý skalní převis, ano…tam tehdy poprvé uviděla Michaela! Tehdy ho brala jako posla z nebes, protože si ho ve svém smutku vůbec nevšimla.

Tehdy jí daroval nádherný obrázek na zem snášejícího se anděla a malé srdíčko z kamene, které pro něj tolik znamenalo… Ale co to ??? Její pohled upoutala bílá růže, která ležela na zemi...Opatrně se pro ni shýbla a pod jejím květem bylo ještě něco? Malé kamenné srdíčko.
Opatrně ho vzala do ruky, ale vždyť je to samé, které Michaelovi vrátila, když opouštěla Neverland, Michaela!!!

Jak se sem jen dostalo??? Usedla zpět na lavičku a přitiskla ke svému srdci ten pro ni tolik drahý kamínek a z úst jí vyšlo toužebné volání jeho jména…

"Michaeli?"

67.kapitola

4. července 2013 v 5:28 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Caroline


Sledoval ten cvrkot v nemocnici, jaký nastal při jejich příjezdu. Donnu posadili na vozík a sestřička ji vezla dlouhou chodbou, až před porodní sál. Michael šel za nimi a uklidňovala ji…

"Donno, vydržte, váš manžel už je před nemocnicí, stihne to! Držte se, počkám tady, než budu vědět, že je miminko i vy v pořádku, stejně si neodpustím, pokud jsem vás nějak rozrušil!" …než se stačily zavřít dveře, stihla mu říct: "Michaeli, nemůžete za to, prostě přišel jeho čas… Najděte Alex, jsem si jistá, že si brzy podobnou cestu do porodnice také vyzkoušíte! .. A děkuji za odvoz!"

Sestřička ho dál nepustila, stál tam uprostřed nemocniční chodby a ničemu nerozuměl, takhle akční ráno už dlouho nezažil, pomyslel si.

Když se znovu rozrazily dveře a vběhl uřícený muž s vázankou nakřivo a špatně zapnutou košilí, nějak se mu pod krkem nedostávalo knoflíčku, za to dole mu přebývaly!

"Odvezli ji na sál, Vy musíte být manžel Donny, že ?" …řekl Michael onomu muži, který měl vepsaný do tváře výraz roztržitosti, očekávání i obav z toho, aby to dopadlo tak, jak má... "Jo, to jsem, to vy jste volal a odvezl sem moji ženu, děkuji, moc Vám děkuji!" ...Michael se usmál a zaklepal na dveře sesterny, které se otevřely a mladá sestřička mohla na něm nechat oči...

"Vedu tady nastávajícího tatínka!"…řekl, když ztratila řeč…zřejmě nějaká fanynka, pomyslel si, usmál se nad jejím ruměncem ve tváři a strčil nastávajícího otce do dveří, aby se i on mohl připravit na tu šťastnou událost.
V uších mu zněla věta, kterou vyslovila Donna v porodních bolestech:
"Najděte Alex, jsem si jistá, že si brzy podobnou cestu do porodnice také vyzkoušíte!"

Co tím jenom myslela? Bylo to její zbožné přání nám oběma nebo konstatování? Každopádně měl čas si urovnat myšlenky, rozhodnout se, jak postupovat dál, tentokrát už nic nepokazí, najde Alex a nenechá ji odejít už nikdy! Musí postupovat opatně a bez chyb!

Zatímco čekal na to, až se Donně miminko narodí, nechal jí jako poděkovaní za pomoc i dobře míněné rady připravit nadstandardní pokoj, do kterého jí nechal nanosit nějaké dárky pro miminko a květiny…
Seděl na lavičce a s úlevou zaklapl mobilní telefon, právě si na zítra zamluvil noční let do Irska. … opřel se o sedadlo a zavřel oči, zoufale chtěl být už s ní, ta touha ho poháněla i spalovala zároveň, kdyby to záleželo na něm, rozběhl by se za ní pěšky…Těšil se i obával současně. Těšil, že ji uvidí a bál se, že by ho mohla odmítnout a měla by na to plné právo…

"Je to holka!"…vyrušil ho hlas muže v zeleném plášti a roušce, který nesl malý vrnící uzlíček a hrdě Michaelovi ukazoval svoji právě narozenou dcerku… "Je nádherná!" …sklonil se k ní a pohladil ji po hlavičce s drobným chmýřím a vdechoval tu nádhernou vůni, kterou miminka mají… "Moc vám, pane Bolttone i vaší paní, gratuluji! Jsem si jistý, že ta malá bude mít ty nejlepší milující rodiče na světě! " Vzal ho přátelsky za rameno a stiskl ho... "Děkuji, vám pane Jacksone! Na tento okamžik jsme čekali se ženou dlouhá léta a pomalu přestali doufat." … "Vím, říkala mi to! O to víc jsem rád, že jste se dočkali! Zasloužíte si být šťastní!"

… "Jak se bude jmenovat tahle malá krásná princeznička?" …přejel prstem po maličké ručičce dítěte, které se ho chytilo za prst a on byl šťastný… "Rozhodli jsme se s Donnou, pojmenovat naší dcerku po Carol, dceři Alex nebo aspoň skoro stejně! Víte, znali jsme ji a měli rádi jako naši vlastní, moc nás její odchod zasáhl, jmenuje se Caroline."…. Michaelovi se skutálely slzy dojetí, která se vsákla do peřinky malé Caroline…

"Děkuji Vám oběma, za Alex, bude dojatá, stejně jako já, až se to dozví! Lepší přátele si Alex nemohla přát a když dovolíte, ani já ne! Vyřiďte, prosím, Donně, že jí ještě jednou moc děkuji za pomoc a gratuluji k nádherné dcerce a až to vaše rodičovské povinnosti dovolí, rád vás všechny tři uvítám v Neverlandu. Do té doby se mi snad podaří najít Alex a přivést zpět - domů." …

"Hodně štěstí! A pokud Alex najdete, vyřiďte jí, že se jí narodila neteř, která čeká na její náruč! " …. " Děkuji, rád to vyřídím, bude nevýslovně šťastná!"

Telefonát

2. července 2013 v 22:45 | Marta/Muscles |  ♠ Básně a próza od Marty ♠

Tak, vážení a moji milí...

začalo léto, doba dovolených, čas zaslouženého odpočinku a relaxace...možná, že třeba toto dílko bude někoho z Vás inspirovat, třeba se stane impulsem ke zlepšení lidských vztahů...možná utuží Vaše vzájemné vztahy s Vašimi partnery...kdo ví ?...Každopádně mým zbožným přáním je, aby Vás motivovalo k lásce, o které zde píšeme, jež je vyznáním našich citů a srdcí k jednomu nádhernému člověku, který s námi zde je pořád...protože zde je dovoleno o něm snít mít ve své mysli krásno, něhu, cit a lásku...proto jsme tady...tento blog je o lásce, která nesmí nikdy zemřít...

TELEFONÁT

Hlas Céline Dion se rozléhá po pokoji z mého mobilu…volá mi "PAN DOKONALÝ".
"Ahoj, mazlíku!"
"Ahoj, lásko…jsem tu pro Tebe…tak rád Tě zase slyším"…
Jeho zastřený hlas prozrazoval velkou touhu po mně.
"Co máš na sobě, miláčku?"
"Hádej!"
"Neříkej, že zase ty svůdné podvazky, které na Tobě mám tolik rád a dráždí mě k zbláznění?"
"Ne, drahý…právě mám omotanou osušku kolem sebe…koupala jsem se"…
"Bože, to Ti ještě stékají po těle kapky vody a vlasy máš mokré až do pasu, že?"
"Ty snad máš kameru, že to víš?!?!"
"Přichystáš mi zase překvapení, lásko? Co si večer oblékneš? Už teď mám na Tebe velikou chuť!"
"Jestli to má být překvapení, nemohu Ti to přece prozradit!"

"Tak mi alespoň slib, že si vezmeš to krajkové prádlo, co jsem Ti o víkendu koupil v Paříži"…
"To Ti mohu slíbit, když Ty si vezmeš tu černou košili, co na Tobě miluji a pak mi ji na holé tělo oblékneš, až budeme odpočívat v pozdní noci u krbu na kožešinách se sklenkou opojného moku a při romantické hudbě mých cd"…
"Těšíš se na mě, lásko...miluješ mě stále tak, jako první den, kdy jsme se poznali?"
"Jsi to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Pro mě jsi láska, která zasadila před časem semínko v mém srdci a to roste do nebes tak vysoko, jako jsou hvězdy na obloze"…
"Když slyším Tvůj hlas, vím, že jsem našel smysl života…tak chci žít s potěšením, že už ho mám navždy."
"V kolik přijedeš, drahý?"
"Za hodinu jsem u Tebe…nevím, jak to vydržím, každá minuta bez Tebe je pro mě utrpením"…
"Tak, pa…lásko"…
"Miluji Tě!"
"Já Tebe také"….