Srpen 2013

PODOBNOST VÍC, NEŽ NÁHODNÁ…

29. srpna 2013 v 5:00 | Marta |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..


Moji milí,

tentokrát jsem k významným pětapadesátinám našeho úžasného krále popu Michaela Josepha Jacksona připravila pro Vás jednu úvahu, kterou bych si velice přála, abyste pochopili, jako podobnost v životních osudech dvou lidí, kteří se nikdy během jejich životních peripetií nepotkali a přesto měli toho velmi společného.
Je to o vzácné shodě a jejich životních zkušenostech…oba si museli projít svými bolestmi a příkořími a nic jim to neulehčovalo…ale oba čelili svým problémům s rovnými zády a vždy, když upadli dolů na zem, zamávali svými křídly, jako pták Fénix a znovu vzlétli a odolávali dalším nástrahám svých osudů…Michael neměl to štěstí a nemůže být mezi námi…moje maličkost je tu od toho, abych mu vracela jeho lásku, které jsem se učila jako vzorná žačka od něj a on mi zanechal v sobě celou svoji úžasnou osobnost…výborný profesor, naučil mě mnohému…
Vše nejlepší, moje nádherná laskavá bílá holubice…můj něžný obláčku na nebesích…má nejjasnější hvězdo, která pluješ po obloze, jako koráb ztraceného dětství, které nám nebylo dopřáno…snad si užíváš v nebi radosti a lásky od všech Tvých spřízněných andělů a duší… věřím, že jednou se snad sejdeme v nebi a slibuji Ti, že naše objetí bude to nejdelší a nejkrásnější …lásko moje kouzelná…
KRÁSNÉ NAROZENINY, MŮJ DRAHÝ ANDĚLI…


Je letní horký den…srpen 2013. Po rozpálených městských chodnících se v tomto čase chodit nedá. Většina lidí toužebně očekává déšť…alespoň chvíli si přejí zchladit svá rozehřátá těla úmornými dlouhotrvajícími vedry, která nejsou v naší zemi až tak obvyklá.

Nebe se zatáhlo, mraky si hrají na honěnou a vlaštovky létají nízko nad zemí…v dálce začíná hřmět a je tu tolik očekávaná předzvěst vláhy, která by ochladila vzduch. Ano…bouřka začíná…v ten okamžik vypínám veškerou techniku, jen, abych si vychutnala krásu zvuků deště, jež zní jako líbezná hudba andělů…déšť vytvořil mlhu, jež tančí z rozpálených střech okolních domů…je to jako zázrak…ten rytmus deště…to krásno, které chladí a zpívá si svou píseň.

Vzpomínám na Tebe, Michaeli…a děkuji za osvěžení, a příjemný pocit, který jsi nám seslal na zemi. Má ruka uchopila pero a arch papíru a zaznamenává mé momentální myšlenky.
Neustále Tě vidím s Tvými dětmi ve vzpomínkách a při hrách v Neverlandu, když Ti bylo ještě dovoleno s nimi být. Před čtyřmi roky Ti to někdo zakázal…někdo se rozhodl, aby dotlouklo Tvé laskavé a velkorysé srdce. Ten někdo neměl právo, povolení, ani požehnání od Boha…i přesto vykonal tu zkázu a navždy Tě odebral Tvým krásným dětem, matce, rodině, přátelům, známým a v neposlední řadě Tvým milujícím a oddaným fanouškům.

Máme hodně společného v určitých věcech, Michaeli…i když nás dělil oceán…
Narodil ses ve znamení Panny 29.8.1958 jako sedmé dítě z deseti dětí…jedno dvojče krátce po narození zemřelo…o dva roky dříve, než Ty, jsem se narodila také ve znamení Panny, jako poslední dítě z osmi dětí… také mi zemřela sestřička, ještě jako malá dívka. Oba jsme byli okradeni o dětství…nebylo nám dopřáno, jako ostatním dětem si hrát a užívat si dětství se všemi krásami, které k němu patří.

Jako dítě s vyznáním Svědků Jehovových jsi neslavil narozeniny, vánoční svátky a ostatní významné dny a rodinné události. Měl jsi despotického otce vládnoucího přísnou rukou krále Herodese, jež svého dosáhl vždy řemenem, šňůrou od žehličky, ranami a urážkami spojené s ponižováním, které se na Tvé duši podepsaly po celý zbytek Tvého života a přesto ses musel naučit s tímto žít.

81.kapitola

27. srpna 2013 v 5:38 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Ach, ty děti!

O náročné noci ve všech směrech se ani jednomu nechtělo vstávat. Byli unavení, hlavně Alex, nad jejímž spánkem Michael bděl… zatímco on byl ve skvělé formě, odpočatý a příjemně naladěný, vždyť se zakrátko bude ženit a jeho nastávající žena klidně spí vedle něj, vlasy rozhozené na polštáři, jednu ruku pokrčenou za hlavou, takže vynikají přes tenkou látku její košilky její plná ňadra, hroty bradavek … její druhá ruka je volně složená na bříšku, na které se třpytil zásnubní prsten. Byl to ten nejkrásnější pohled, jaký si může zamilovaný muž přát!

"Tatí, mamí...!" rozrazily se dveře a dvě jeho ratolesti vběhly k nim do ložnice, až příliš pozdě je snažil utišit, to už se Alex probouzela...a děti naskákaly k nim do postele, možná čekaly, další instrukce k "bojové hře"!
Michael se snažil, aby v záchvatu radosti nějak neuhodily Alex do břicha, stačilo, že kope jejich nenarozené a vybavil si včerejší kopanec, které mu uštědřilo, při tanci s jeho matkou a jen se usmál…

"Michaeli, propána, kolik je hodin?" …řekla rozespale a posadila se na postel... "Bude deset…" … a tys mě nemohl vzbudit, vždyť nemůžeme zůstat celý den v posteli?" ...podíval se na ni šibalsky..."Proč ne?!" …díval se, jak jí lehce zrůžověla líčka… "Musíme se starat tady o ty dva raubíře!" …pohladila každého z nich a dala jim políbení...

"Ty tu mohou zůstat s námi!" …povalil Prince i Paris a začal je lechtat… "Pane Jacksone, na něco jste zapomněl, zdá se!"...řekla Alex a přihlížela jeho dovádění s dětmi… "Na co?" …řekl a koukal se, jak když prošvihne nějakou důležitou schůzku a k tomu ještě rozcuchaný, každý vlas si dělal, co chtěl…
"No, políbit svoji skoroženu!" …lehce odsunul děti a přisunul se k Alex, aby ji políbil. Lačně se vpíjel do jejích rtů, na okamžik zalitoval toho, že děti přišly…ty se zatím vedle něj chichotaly…

"Tatíí, proč se pořád pusinkujete? Nebolí tě z toho pusa?"…zeptal se Princ a Paris si dala ruku na pusu, jak se začala smát…Alex se od Michaela na okamžik odtrhla a pohledem vyzvala Michaela, aby odpověděl...

"No, děti, to je tak… s maminkou se pusinkujeme proto, že se máme moc rádi a věřte tomu, že nás při tom nic nebolí!" …vlepil Alex další rychlý, stydlivý polibek...
Zdá se, že je na chvíli svou odpovědí uspokojil… jen do té doby, než se Paris zahleděla na Alexiino těhotenské bříško …
"Mami a proč máš tak velké bříško?" (nebojte, pohádka o Karkulce nebude!)Usmívající se ..."No taťko, vysvětluj, vychovávej!"…řekla se zájmem, jako, také bych se to ráda dozvěděla, podepřela si Alex hlavu a dívala se na rozpaky svého nastávajícího, se kterými se potýká a rudne hůř, jak ta Karkulka. :-)
"No, děti, to je strašně jednoduché!" …posadil se do tureckého sedu a děti se navěšely na něj, z toho Paris se mu uvelebila na klíně…
"Jak jsem říkal, máme se s maminkou moc rádi a těm, kteří se mají moc, ale opravdu moc rádi, se narodí miminko!"…usmál se Michael něžně a políbil svoji dcerku do vlásků...té zajiskřily oči, protože si vzpomněla na své přání k narozeninám… "Jé, tatííííí, tak tys zjistil, jak a kde se dají miminka sehnat a hned sis jedno zamluvil, že jo??? A zamluvil jsi bratříčka nebo sestřičku?"…nedala se odbýt tak lehce…Alex, když viděla, jak je Michael rudý jako rak a poněkud v úzkých… řekla:
"Paris, pojď sem a polož si ruku na mé bříško a ucítíš ho! Je jedno, jestli to bude kluk, nebo holka, důležitý je, abychom ho měli všichni rádi a starali se o něj, protože bude moc malinké na to, aby to udělalo samo! Princi, pojď také, protože ty budeš velký bráška, který bude mít nejdůležitější úkol! "…chlapci hořely oči zvědavostí…"A jaký?"… "Úkolem starších brášků je dávat pozor na ty mladší, jak to skvěle dělá Paris, když je nemocná nebo tenkrát, jak spadla z houpačky. Budeš vozit kočárek … a"... Ale, já chci také vozit kočárek!" …protestovala Paris… Ale jistě, že budeš! Budeš mi pomáhat, jako malá maminka našeho miminka, ano?!" … jen přikývla…
Michael dojatě sledoval, jak každé z dětí leží vedle Alex s rukou na břiše… a očekávají kopnutí a když se dočkaly, vypískly radostí…

To by ale nebyly děti a jejich otázky… Paris evidentně přirovnání k malé mamince velice potěšilo, protože se tak cítí, když vozí panenky v kočárku, obléká jim šatičky, češe vlásky. Bylo tady něco, co jí vrtalo hlavou, tak, že se vždycky zamračila…
" Paris, copak?" …zeptal se Michael... "Děje se něco?" …Jeho dcerka se rázně posadila na posteli, složila si ruce do kříže a řekla: "Já tomu ale vůbec nerozumím! Jak se to miminko dostalo k mamince do bříška, když si slíbil, že ho zamluvíš a seženeš!" Michael byl tou otázkou značně rozhozen, ale to se Alex už nemohla přestat smát… "Dobrá otázka, Paris!..." řekla se smíchem...

"No, Michaeli, já se půjdu vysprchovat a ty zatím můžeš odpovědět svým dětem! Heleď, zkus to o té vráně, čápovi...nebo….?" …zvážněla a Michael se chytal zoufale nabízené pomoci, která se nakonec ukázala totálně k ničemu...! Alex vzala polštář a mrskla ho po nich ...

"Alex, nechoď! Stůj, přece mě v tom nenecháš!" … smála se jeho bezradnosti… "Nebo...co ??" … zopakoval. "Ale drahý, jen si vzpomeň: "Ani, vrána, ani čáp, ale všechno může kolibříííík!" Smějící se … řekla a na půl cesty a zamčela se smíchem v koupelně.

P.S. Prosím, Nenadávejte mi! Tímto končím definitivně s kolibříkem, slibuji !

DOSTANE SE MI TVÉ LÁSKY?

25. srpna 2013 v 5:00 | Marta/Muscles |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..

Moje milé čtenářky a čtenáři,

všichni víme, že je dnes opět 25-tého srpna…toto datum ve mně vzbuzuje smutek…tentokrát už je to předlouhých 50. měsíců, kdy dotlouklo šlechetné srdce umělce, jež mu věnujeme tento blog a projevujeme svoji lásku něžnými písmenky, abychom našemu milovanému králi popu vynahradily se Zuzy chybějící lásku, které se mu jí na zemi tolik nedostávalo.
Zapalme tedy svíci nebo zde na blogu, pusťme si jeho nádhernou hudbu a zanotujme si s ním v jeho rytmu…vždyť pro nás, jeho milující armádu lásky, nikdy neodešel…je tu s námi …zpívá a tančí s láskou, protože cítí tu nekonečnou lásku, kterou mu neustále projevujeme a posíláme k nebesům…

Děkujeme, Michaeli, za všechno…v našich srdcích proudí Tvoje krev…miluji Tě navždy


80.kapitola

22. srpna 2013 v 6:24 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Já tam byla…

Když jejich tanec i vyznání skončil, vzal Michael Alex za ruku a usadil ji ke stolu, kam za chvilku přijela Martha s vozíkem, aby servírovala večeři pro ně dva i děti… nyní už Alex chápala, proč nedostala ani sousto na ochutnání. Martha se nad nimi s úsměvem nakláněla, servírovala jim výtečnou večeři na talíře … Alex ji vzala za ruku a vděčně stiskla… "Děkuji, Martho! Přimluvím se, abys dostala nějaké body navíc!"

Po večeři si vzala Martha děti, aby je uložila ke spánku a dopřála zamilované dvojici soukromí, jaké si bezesporu v tomto důležitém životním okamžiku zaslouží…

"Alex, nešla by ses trochu projít?"…nabídnul jí rámě, které ochotně a ráda přijala…noční Neverland zářil stejně jako ona sama. I když se chvěla, nebylo to jen chladem, ale především tím, co právě prožila…
"Je ti zima, Alex, viď, nejsi unavená…?" …sundal sako a přehodil jí ho přes ramena... "Trochu, ale jsem krásně unavená! Muselo ti to chystání s dětmi dát pořádně zabrat!" Přitulila se k němu… "Nepopírám, ale pokud jsi byla spokojená, šťastná, vyplatilo se!" Zastavili se u mohutného stromu, ze kterého Alex spadla při jejich prvních setkání Michaelovi do náruče…a dívali se jeden druhému do očí… to, co v nich viděli, byl odlesk jich samých a hluboké, opětované lásky.

"Víš, že jsem se do tebe zamiloval hned ten první okamžik, když jsi spadla dolů? Děkoval jsem nebesům, že jsem stál pod korunou toho stromu, který mě tak obdaroval"…podíval se směrem tam, kde ji poprvé uviděl...

Jen tichý šelest koruny stromu pod noční oblohou byl svědkem polibkům, které si té noci dali. Doháněli chvatně to, co zameškali, až od nich měli napuchlé rty, zrůžovělé tváře a zrychlený tep i dech potvrdil, že jejich těla po sobě touží…ruku v ruce odcházeli do jejich ložnice, přes jejich práh ji Michael přenesl…

Přála si, aby tahle kouzelná noc nikdy neskončila…
Líbal ji a ona mu vracela polibky, něžně, vášnivě, jako by v nich byla ukrytá tajná řeč lásky, které rozuměli pouze oni dva. Každý jejich dotek byl spalující, oddaný tomu druhému… Leželi oba nazí, něžně hladili jeden druhého… "Jsi nádherná, Alex…" …řekl hlasem, pod kterým by roztál i ten nejsilnější led…hladil ji tak, že si myslela, že přijde o rozum, který jí pomalu vypovídal službu. Zahrnoval ji polibky na každém centimetru jejího těla, které bylo tolik citlivé, když jí přejel rukou po bříšku, ve kterém rostla jejich společná naděje, byl na vrcholu blaha, protože na svoji lásku dostal okamžitou odpověď…
"Díky, to ty taky, můj drahý!" …přejela lehce po linii jeho těla, které leželo naproti ní na boku… "Alex, pokud jsi unavená, můžeme to odložit nebo počkat, až se narodí."

"Nechci čekat, potřebuji tě cítit, vědět, že jsi tady se mnou!" Brala si jeho polibky i jeho samotného s takovou samozřejmostí, stejně jako on ji. Oddávali se krásnému obdarovávání sebou samým, zahleděni jeden druhému do srdce, do duše…

Leželi vede sebe příjemně unavení a Alex před sebe natáhla ruku, na které se třpytil zásnubní prsten, který opatrně stáhla…sledoval každé její gesto, ale třpyt v jejích očích byl daleko silnější, intenzivnější, než třpyt diamantu... Nyní měla možnost si prohlédnout každý jeho detail…až si všimla jemného rytí na zlatém kroužku...stálo tam... " S láskou navždy" … a nějaké datum… více jak tři měsíce staré…

"Miku, co je to za datum?" …posadila se a dívala se na toho, který jí osud poslal, aby byla opět šťastná… jen se usmál podepřel si hlavu... "Alex, to je datum, kdy jsem měl koncert, kdy jsem tě chtěl po naší písni veřejně, před všemi požádat o ruku a splnit si tak sen… patřit jedné ženě, kterou celou bytostí neskonale miluji, ale protože jsem byl hlupák a zabedněnec, tak jsem to nemohl udělat, protože jsi tam nebyla!" Jeho pohled jihnul při vzpomínce, jak tím tehdy trpěl, lehce jí odhrnul vlasy z tváře a věnoval polibek na spánek…

Přivinula se k němu, položila si hlavu na jeho rameno a dál se dívala na prsten, který jí odhaloval další bílé místo…
"Michaeli, mýlíš se! Byla jsem tam! Viděla jsem, jak jsi byl úžasný, jak tě fanoušci zbožňovali, slyšela jsem naši píseň, tehdy mě neskutečně bolela, protože jsem nebyla s tebou, jak jsem ti slíbila, bylo to krátce po tom, co jsem zjistila, že čekám naše dítě a hned po koncertě jsem odjela do Irska…"

Nemohl uvěřit tomu, co slyšel... "Vážně? Bylas tam?! … A jak ses tam dostala, pokud vím, bylo beznadějně vyprodáno?"
"Lásko, jsem novinářka, copak jsi zapomněl a jak je ti známo, se dostanou všude!" …řekla, tak, že se tomu musel smát…"Hmm, jak bych mohl zapomenout?" Začal ji opět nenasytně líbat…

… "Miluji novináře!" Smějící se … pronesl pobaveně… a ona mu stejnou měrou vrátila... "Fajn, vyřídím to Bashirovi... Usmívající se !"... "Alex??" Ty jsi mě zakázala číst v posteli o floře, fauně, především o kolibřících, tak ty, mi prosím, netahej do postele toho…Ba... blba!" ...Dobře, tak tedy nebudu, omlouvám se!" ... políbila ho na rty.. "Pozdě!...budeš si muset, to přirovnání odpykat… a víš proč?... "Proč?"

"Protože miluji jednu skvělou novinářku!" …a hladově se vrhl na její rty a jeho ruka zajela do jejího klína.

79.kapitola

19. srpna 2013 v 6:08 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Překvapení… o ně v Neverlandu nouze není…

Ničemu nerozuměla! Šla si odpočinout do svého pokoje, kde bude mít klid od všech podivných odpovědí, zakázala si na to myslet, protože ji to činilo nervózní, aniž by tušila proč. Miminko od rána ukrutně kopalo, ale copak to stihla Michaelovi říct? Když měl tu "bojovou" pohotovost!" Zaplavila ji podivná úzkost, sama tomu nerozuměla… jen se pohodlně uvelebila v křesle a natáhla si nohy a hladila si bříško, jako by to malé chtěla uklidnit, protože měla pocit, že se podvědomě přidalo k jejich hře...

Musela na okamžik zdřímnout, protože ji probralo až ťukání na dveře a z každé strany u ní stáli Princi Paris… skoro se až lekla, že se něco stalo, venku se už šeřilo...

"Maminko Alex, máš jít s námi!" …řekl Princ a Paris jen přikyvovala… "Jo, a tady ti tatínek posílá šatičky, máš si je na sebe vzít a jít s námi… že jo, brácho!" ...Nevěřícně na ně koukala i na krabici, kterou svorně drželi… Pomalu oddělala víko a z bílého hedvábného papíru vyndala překrásné černé šaty, které házely při sebemenším pohybu temně červený lesk. Na ramenou měli místo ramínek stříbrné spony,stejně jako na řasení pod prsy, jako by se počítalo s jejím zvětšujícím se bříškem...

"Děti, že vy jste chystali s tatínkem nějaké překvapení!" …podívala se na ty dva, kteří měli, zdá se, jasné instrukce… a když kývli hlavami, na nic se už neptala…Vzala šaty a odešla do šatny, aby si je oblékla. Skvěle jí seděly, byli decentní i přesto velice slavnostní…
Když vyšla ven, vzala Prince i Paris za ruku a ti jí vedli neznámo kam. Po celém domě směr jejich cesty ukazovali svíčky, které hořely snad všude.
Teprve, když otevřely dveře Michaelova nahrávacího studia, které bývá zapovězená třináctá komnata jejího majitele, nestačila žasnout...všude květiny, svíčky, nádherně vyzdobený stůl, taneční parket a v něm velké srdce z hořících svíček. Všelijaké přístroje byly zakryté červeným saténem, který vytvářel dojmu baldachýnu… Alex vydechla ..."To je krása! To jste tu tedy celé odpoledne chystali? Je to nádherné, překrásné!" … děti se tetelily radostí, stejně, jak ona sama… Ale někdo tu scházel! Děti usadily Alex na židličku a sami zaujaly místo z každé strany jeden. Vůbec netušila, co se bude dít….

Začala hrát hudba, světlo zhaslo, pouhé osvětlení, které vydávaly svíce, dávaly tomu všemu romantickou atmosféru, plnou očekávání. Když se ozvala jí dobře známá píseň, You Rock My World spíš její první tóny, vyšel v tlumeném světle, které sledovalo každý jeho krok… on…stejně oblečený jako tehdy, když byla na nahrávání jeho klipu k této písni.
Přišel k ní … sklonil se, aby Alex políbil ruku a mírným tahem ji donutil, aby se postavila. Vzal ji do náruče a postavil doprostřed parketu, kde hořelo obrovské srdce z červených svící… Děti začaly nadšením tleskat a plamínky svící se jim odrážely v očích stejně, jako jejich otci, kterému je viděla z bezprostřední blízkosti... Postavil ji opatrně na zem a vyslovil své přání :

"Alex, zatanči si se mnou! Je to naše píseň, moje píseň, určená jen a jen tobě, vzpomínáš?" …cítila jeho dech na svém krku, vnímala touhou nabitou atmosféru, stejně jako žár Michaelovy ruky, kterou jí hladil od ramen až po dlaně, za které ji uchopil… držel ji jemně za boky a ona měla složené ruce na jeho ramenou...a pohupovaly se v rytmu písně… Viděl, jak se jí lesknou oči, jak se snaží něco říct, ale umlčel ji dlouhý a něžným polibkem… snažila se mu naznačit, že jsou přítomné i děti, ale on na ně jen spiklenecky mrknul...bylo zbytečné, cokoliv namítat!

Přitiskla se k němu pevně, tak pevně, že ucítil na svém břiše, pohyb, který v Alexiině těle vydalo jejich nenarozené dítě. Maličko se od ní oddálil, aby ji i jeho pohladil a v pevném objetí ji do ucha jemným hlasem zpíval jí tak dobře známá slova písně…

Věděl jsem, že jednou mi láska přinese takovéto štěstí, snažil jsem se udržet zdravý rozum, trpělivě jsem čekal…A děvče, ty víš, že mám pocit, že je můj život konečně kompletní. Láska, která je upřímná, díky tobě… Pokračuj dál v tom, co děláš… Je to tak hezký pocit. Celý život jsem hledal dokonalou lásku, kdo by si to byl pomyslel, že najdu takovou perfektní lásku, která je strašně krásná a upřímná.

Miluji tě, Alex!" …zašeptal ji do ucha...a pomalu sáhl do kapsy svého saka a vyndal ten prsten, který měl pro ni připravený už tehdy, na koncertu, který dopadl úplně jinak, než by si přál…. Opatrně před ní poklekl a zeptal se:

"Alexandro Lewisová, měl jsem, chtěl jsem to udělat už dávno, požádat o tvoji vzácnou ruku, protože jsi mi od základů změnila život, svojí láskou, oddanou, bezmeznou. Miluji tě, Alex, víc, než vlastní život, vezmeš si mě za muže?" Otevřel krabičku, v níž zářil nádherný a čistý diamant zasazený do zlata. U jejich nohou klečel muž, kterého ji vybral osud řízený shora, jako další příležitost být šťastná, muž, kterého miluje, pro kterého by neváhala trpět znova. Z jejího dojatého hrdla vyšlo prosté slovíčko souhlasu se vším, co jí nabízí…

"ANO! Miluji tě, Michaeli Josephe Jacksone! Bude mi ctí být tvoje žena a matka tvých dětí!"


P.S. Pokračování příště, ale bez dětí, nemusejí asistovat všude! Usmívající se Uf, už jsem skoro zapomněla, jaký to je, psát slaďárnu romantickou.

78.kapitola

15. srpna 2013 v 5:43 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

I ty….!

Od té doby, co se Alex vrátila na Neverland, vrátil se i pověstný klid tohoto místa a není nouze o rozpustilé situace, převážně pána tohoto domu, který Alex rozmazloval, ale také pořád něco vymýšlel, po lekci, kterou dostal, věděl, že jakmile se začne Alex nudit, tak…? Né, že by se mu to někdy nelíbilo… ale? Ale nemá vůbec čas na čtení v posteli!

Seděla v kuchyni a požitkářsky ujídala vanilkovou zmrzlinu. Martha se jen zálibně po očku dívala při čistění zeleniny nejen, jak jí chutná, ale také, jak se pomalu, ale jistě zakulacuje její bříško, které je zaregistrovatelné i ve volnějším oblečení.
Zrovna, když nabrala další plnou lžičku této sladké pochoutky a nesla ji k ústům, zaregistrovala rudou barvu v letu? "Že by kolibřík?" … pomyslela si s úsměvem, protože tak říkala Michaelovi, když si z něj utahovala a dělalo jí náramnou, až škodolibou radost, když se zlobil, červenal se až na … "kondorovi" .. .. Ale tentokrát to byl on sám v červené košili, co se mihnul mezi dveřmi a ani nereagoval na volání...

"Michaeli, Miku… počkej přece, chtěla jsem, ti...!" …snažila se vyběhnout za ním, byť s bříškem nebo bez něj, stejně by nestačila jeho rychlosti, inu kolibřík! Smějící se povzdechla si... Ale sotva se otočila, že se vrátí ke své zmrzlině, stejnou rychlostí se mihnul Princ, následoval svého otce…

"Co se tady u všech rohatých děje?" Proto se opřela o futra dveří a čekala, až poběží zpět... Dočkala se! Za malou chvilku uslyšela cupitání Parisiiných střevíčků ze schodů ... udělala krok do předu a chytila ji za ruku... Malá byla z toho " přepadení" poněkud zaskočená, až chudinka celá zbledla...
"Paris, kampak máš namířeno? Víš, že to není fér? Vy tady pořádáte závody a mě jste vyřadili nebo co?" Paris jen překvapeně zamrkala, jako když ji přistihne při něčem zakázaném, co děti nesmějí, protože jim to rodiče opakovaně zakázali…
"Ale my tu nemáme závody?" …klopila zrak a ošívala se tak, že ji Alex raději pustila, pohladila po hlavě a vlídně řekla: "To nevadí, tak nějaká nová hra, škoda, ráda bych hrála s vámi, ale když mě nechcete, tak vám ji nebudu kazit! " … předstírala uraženost, odchod…

"Ale mamíííí, tak to není! Tatínek říkal, že ti nic nesmíme říct! Že se nesmíme dokonce, ani nechat nikým chytit, hlavně ne tebou, jinak nám strhne body!" …tak, to Alex trošku zarazilo…. Vrátila se k Paris a přidřepla na bobek, aby se podívala do její ustarané tvářičky, která právě zažila zklamání ze hry nebo z čeho vlastně.

"Paris, no, když to říkal tatínek! Víš, co? Holky vždycky drží pospolu a mají nějaká tajemství, tak mu to prostě nepovíme, že jsem tě zahlédla, přece se nepřipravíš o body, no ne? To by byla děsná škoda! Vlastně utíkej, vůbec jsem tě tu neviděla!" … Paris se odrazila a s velkým "děkuuujuuu!" a stihla dát Alex velkou pusu na tvář... a pokračovala v běhu.

Alex se vrátila k roztékající zmrzlině, ve které se zadumaně začala rýpat a přemýšlet, co to mělo být? Jak jde o instrukce dětí jejich otcem, byla si jistá, že se něco chystá, ale také, že by děti nic prozradily, bude muset počkat na rozuzlení...
Všimla si, že se Martha k ní točí zády, byť si všimla sprintu Michaela, dětí i slyšela odpověď Paris… prostě to musela zkusit.
"Martho, věřilas bys tomu, co zase ten Michael vymýšlí za skopičiny? Nepřijde ti to divný? Prvně on, pak Princ a dokonce i Paris, má jasné instrukce, co jen můžou chystat? Doufám jen, že to Neverland ustojí..."

"Alex, nedělej sis tím starosti, znáš přece Michaela, jaká je to hračička! Zas vymyslel nějakou bojovou hru, jo, jak se chlap začne nudit, tak se ženská může vzteknout!" "No, to máš sice svatou pravdu, ale, proč mě u toho nechtějí...?" Ještě bych to zvládla?" …pohladila si bříško a směrem k němu řekla ... "Nechtějí nás, s tím nic nenaděláme!"

"Martho, prosím tě, co to chystáš? Strašně krásně to voní…až jsme na to dostali hlad!"… očekávala, ne… byla si jistá, že jí Martha ochotně naloží na talířek k ochutnání nebo rovnou celou porci, ale ukrutně se spletla… Marthla vyndala vařečku z kastrolu, přidělala pokličkou a i s kastrolem pelášila pryč!"

"Alex, stejně jako jsi neviděla Paris, nevidělas tento kastrol, jasný? Jinak by mě Michael strhnul body! "

"I ty… Martho!!!??? Počkej, kam s tím jdeš? Máme hlad?" "Ne, promiň drahoušku, vážně nemohu!" Co se to tady jen děje, Michael, děti a teď i Martha…?!?" …pomyslela si Alex a úplně jí přešla nejen chuť, ale i nálada…

???- Tak, můžete si tipnout, co se bude dít dál! Usmívající se


Šťastné dětství, rozkošné dítě

14. srpna 2013 v 7:15 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Toto video mi udělalo obrovskou radost, proto se s vámi dělím.. .. a Princ je naprosto sladký a má být po kom..♥


77.kapitola

10. srpna 2013 v 6:40 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Kolibřík, versus kondor! :-D


Tak a zase jedna kapitolka na odlehčení, po tom náročném emočním návratu. Snad vás v následující kapitole moc nepohorším Líbající, ( ale známe se, vím, že smýšlíme stejně) ale já si prostě nějak nemohla pomoct!!! :-D dokonce bavila sebe samu představami, na které, tak či tak, stejně dojedu Smějící se ..Sešlápněte fantazii, možná to bude fičááák…


Bylo to čtrnáct dní poté, co se Alex vrátila na Neverland. Čtrnáct dlouhých dní, kdy jí Michael prakticky zakazoval cokoliv dělat, aby neublížila nejen sobě, ale především miminku. Úpěnlivě dohlížel na sestavu jídelníčku, aby byl zdravý, vyvážený, na zeleninu, ovoce, rýži, kuřecí maso… až se Martha chytala za hlavu, protože věděla, že Alex není králík, aby zchroustala mrkev k obědu, svačině i večeři...ještě, že jí dala pokyn, aby tajně napekla ty svoje úžasné čokoládové mufiny…

Byl večer, děti už spaly ve svých postýlkách a Alex se začala pořádně nudit, vlastně, nepřestala se nudit…

Vyšla z koupelny, vysprchovaná, jemný parfém jí tepal na krku, volně rozpuštěné, rozčesané vlasy…opřela se o futra dveří a sledovala pobaveně Michaela, jak leží v posteli, též v pyžamu a listuje se zájmen v časopise o zvířatech - National Geogaphic, takže jí vůbec, ale vůbec nevnímal. Když viděla, že jí nevěnoval ani jediný pohled a otočil na další stránku, vlezla si pod deku a koukala do stropu…
"Alex???" …zeptal se a začal předčítat ... " Hmm?" ... "Vědělas, že je na světě desítky druhů kolibříka?"… jen protočila panenky… Byl jako malý kluk, co objevuje svět... "Jo, věděla!" řekla stroze, znuděně … a pokoušela se provokativně přejíždět prstem po jeho ruce, která byla složená na prsou a přidržovala si časopis, žádná reakce…

"A také, že kolibříci jako jediní ptáci dovedou létat dozadu, do stran nebo se vznášet po relativně libovolnou dobu na jednom místě, tak že máš pocit, že vlastně stojí v letu na místě? … Za tyto téměř neskutečné letové možnosti mohou děkovat velké pohyblivosti ramenního kloubu a mohutnému prsnímu svalstvu, které ovládá křídla." Předčítal nahlas a s velkým zájmem časopis..

"Michaeli, já nevím, jak ty, ale my jsme tohle měli v šesté třídě v přírodovědě!" Byl jak hluchý, zabraný do barevných obrázků, těchto jistě zajímavých opeřenců, kteří sají nektar z barevných, převážně rudých květů… Jenže ona měla svoje potřeby, hormony s ní lomcovaly …. Bylo na čase zasáhnout, protože jinak si jí snad ani nevšimne… opatrně zajela rukou pod deku a hladila ho mlčky po stehně…

"Prý kolibřík dorůstá jen 7-10 cm? No, věřila bys tomu?" … Měla toho právě dost! Zajela mlsně, opovážlivě a jemně i když rasantně, do jeho intimních míst, stiskla ho přes tenkou látku pyžama a napjatě sledovala, jestli nastane nějaká reakce…

"Ne, ne, drahý, to má rozhodně víc, nejmíň dvakrát tolik!!! … řekla naprosto vážně s povytaženáým obočím, jako mlsná kočka... kolibřík, ale rozhodně na místě zůstat nesmí, měl by kmitat….. křídly, když chceš tomu tak říkat !

"Alex, proboha, já mluvím o tom ptáčkovi… "Ale Miku, vždyť to já také!!!! "Alex, kolibřík, nejmenší pták na světě!!" …hláskoval téměř po slabikách v záchvatu smíchu…. "Ou! Alex, co to tam dole vy..vá..díš ?.. namáhavě začal dýchat pod Alexiinými doteky, které byli čím dál, smělejší, intenzivnější, vzrušivější ...

"Alex, od kdy jsi tak náruživá?" … vydechl v malé pauze, kterou dostala na odpověď a on na nové nadechnutí…

"Od té doby, co jsem těhotná a ten, kdo za to může, si mě nevšímá a čte si o nějakým prťavým kolibříkovi!" … řekla uraženě, vyčítavě…

…"Ale, Alex, kolibřík duhový, je…!"

… "Jo, já vím, kdo nebo, co je kolibřík, ale drahoušku… klid… tobě to nehrozí, jak tak koukám, hmatám, tak to bude spíš kondor!!" Smějící se… odhodila pokrývku, ale to už se dmuly Michaeli pyžamové kalhoty vzrušením… a rozhodně za to nemohl prsní sval, kolibříka, nýbrž ten sval, který má na svědomí její těhotenství…

"Alex, bývalas slušná a distingovaná a vůbec...nechápu, co s ženou udělají v těhotenství hormony!" … "Co??? To si děláš srandu! Ptáš se mě, co ??? " … zajela neúprosně a odhodlaně pod gumu pyžamových kalhot a pevně stiskla… "Tak už víš, co!"…dívala se, jak lapá po dechu … rudne i bledne na střídačku, zatíná prsty do matrace…a když se schovala pod deku celá a její rty se dotkly po celé délce … "kondora"! :D ….

"A ...Alex, já, prosím, už .. už …vím, nemusíš mi to tak dů-kla-dně vys-vět-lovat … Bože, smiluj se … !" … sykl a vydechl se zavřenýma očima… Neměl sílu dát dohromady souvislou větu, koktal, dýchal, jako když běží maraton....

"Bůh se možná smiluje, ale já??? NE!" …stáhla mu kalhoty do půli stehen a obkročmo se na něj vášnivě posadila, navedla ho do svého roztouženého klína, takže nedokázal včas předvídat její reakce… natož činy. Jejich těla se spojila v explozi vášně, divokých milostných ataků. Marně se na ni snažil dosáhnout, dotknout se jí… ale dala mu ruce za hlavu, přitiskla se na jeho tělo svými plnými prsy, bříškem...a nedovolila mu jakýkoliv pohyb, jen v oblasti pánevní, který sama udržovala, zrychlovala nebo naopak… Nikdy tohle nezažil, aby nebyl pánem situace on… byli oba zadýchaní… a blížili se k vrcholu.. do kterého mu Alex uštědřila zadýchaným hlasem, další biologicko - anatomickou lekci...

"Výsledkem letu kolibříka, alias "kondora", je to, že letem obkresluje jakési osmičky!" … a přesně v tom rytmu se začala vrtět v jeho pánevní oblasti a přivádět ho k bouřlivému vrcholu … byl na pokrají sil i šílenství zároveň...

Kolibřík kmitne křídly 10-90x za sekundu, dokáže vyvinout neskutečnou rychlost a je vytrvalý v letu! (stejně jako kondoři Usmívající se ) anglické jméno kolibříka je "Hummingbird" a je odvozeno od slovíčka "hum", což znamená bzučet nebo svištět. Právě tak vnímáte zvuk, který vyluzují jeho rychle se kmitající křídla.


Zhroutila své vyčerpané tělo orgasmem na to jeho…. "Tak, co, budeš mi ještě někdy předčítat z časopisů v posteli??"


P.S. asi ze mě bude ornitolog se specializací na kondora zlatého !:D Smějící se tak co? Kdo vyhrál, kolibřík nebo kondor?!:-) že se vůbec ptám, vy hříšnice! Budu mít asi problém se zbavit "kolibříka" .-)

Aby se to vedro snésti dalo..

8. srpna 2013 v 20:30 ☺ Na VELIKOSTI záleží !☻
začnu "zabijáckou" ... Holky, že je vám taky takový vedro? :-)


76.kapitola

6. srpna 2013 v 20:34 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Srdce Neverlandu

Cesta jim ubíhala příjemně, Alex už začala být unavená, podřimovala Michaelovi na rameni a on ji k sobě tisknul, jako by se bál, jaká bude její reakce, když uvidí jejich společný domov Neverland. Byl si vědom, že když opouštěla tohle místo naposledy, nebylo to pro ni vůbec jednoduché.

Když uviděl známé a jím tolik milované hory, které chrání svým masivem Neverland, z jeho úst vyšlo tiché: "Konečně doma!"…pohladil Alex po zádech, až zavrněla a začala se probouzet. Mžourala kolem sebe a když uviděla známou krajinu, byla bdělá v tom okamžiku…

"Michaeli, jsem ráda, že jsi mě vzbudil, tento okamžik bych nerada zmeškala!" …řekla a vděčně se podívala na Michaela, který ji vtiskl sladký polibek "Vítej doma, lásko!"... "Děkuji, ale doma budu všude tam, kde budeš ty a naše děti." Podívala se do jeho hlubokých očí, které jí byly za tato slova tolik vděčná, ale to už se brána Neverland otevřela dokořán a ochranka, která tu měla právě službu, jim mávala a pozdrav, Alex se vykláněla z otevřeného okénka a plnými doušky vnímala tu opojnou, tolik specifickou vůni, kterou toto místo má, vůni domova!

Byl to gejzír pocitů, vzpomínek, které jí vháněly slzy do očí, vybavila si, kolik štěstí tady potkala, už při prvním setkání, když se neohrabaně škrábala na strom, kde uvízl Princův míč, trávník, na němž skotačili s dětmi…tolik se zabrala do vzpomínání, že jí Michael musel jemně vyzvat : "Alex, žádné slzy, prosím, žádné nepěkné vzpomínky, ano?" ... "Ale Michaeli, moje slzy jsou slzy štěstí a vzpomínky? Jsou ty nejkrásnější, které jsem si nosila všude s sebou a nyní ožívají! Můžeš být na toto místo právem hrdý, protože je to tvé první, veliké a krásné dítě!" …jen se usmál, byl šťastný, mě tady všechno, co nade všechno miluje a zakrátko přibude další vytoužené dítě, co si může víc přát? …

Stáli před domem, Michael jí osoušel slzy a pak ji vzal kolem pasu a pomalu začali stoupat po schodech... když se rozrazily dveře a v nich stála Martha a za ruce se jí drželi Princ i Paris, které se vyškubli a běželi jim naproti, jen Martha zůstala stát.

"Tatííí, mamííí…." Nejkrásnější slova, která mohla rozeznít její sluch i srdce…. Padli jim do otevřených náručí, Michael se je snažil krotit, aby Alex nepovalili nebo v záchvatu radosti nějak nebouchly do břicha, ale jen se usmála a pevně ve svém náručí sevřela Paris, která jí jak o překot začala vyprávět, měla pocit, že musí říct všechno najednou a nejlépe za celou dobu, kdy tu Alex nebyla…takže slzy vystřídal smích…

"Kdes byla tak dlouho, mami?"…dívaly se na ni její modré oči a Alex se jen podívala na Michaela a pak jí prostě odpověděla: "Na výletě!" …"A přivezlas mi něco?" …sehnula se k děvčátku, které na ni zvědavě viselo pohledem: a znovu ji pevně objala… "To víš, že jsem ti něco přivezla, vlastně je toho spousta! A mezitím i jedno velké přání, které jsi měla." Paris si nemohla vzpomenout a tak hádala: "Šatičky, ty růžový?" …Ne, samá voda,!" …usmála se Alex. "Tak, princezničkovskou čelenku? Barbínu?" …samá voda, přihořívá…" škádlily se… Ale to už na Alex čekala další otevřená náruč, starostlivá, laskavá tvář… Martha.

Vyběhla pár zbývajících schodů a padla jí do náruče… zatímco Michael, držel za ruce své ratolesti, aby nerušili tento pro Alex důležitý okamžik. Sledoval, jak obě pláčou a čím víc se na ně díval, musel dát Alex za pravdu, ano mají něco společného s Mary… Mary, ano slíbil, že zavolá, vytáhl mobil a vytočil její číslo, aby nahlásil, že v pořádku a šťastní dorazili do svého domova…

"Martho…. "Alex!...tolik se mi stýskalo!" …řekly obě najednou dvojhlasně …. "Bože, děkuju! Jsem tak ráda, že jste tady, Alex!" …"Martho, já víc, chyběla jste mi, jako vlastní matka." To Marthu rozplakalo natolik, že ji tiskla k sobě a šeptala do ucha… Alex, matkám se tyká, takže od teď … TY!" Maličko od sebe Alex odtáhla, aby se jí podívala do tváře…. Byla na ní znát únava, ale ještě něco? Něco, co její vnímavé srdce i bystré oko okamžitě rozluštilo…

"Tak, za jak dlouho budu babička?" … usmála se a nepouštěla jí ze svého náručí… "Martho, tys to poznala? Jsi přesně stejná a úžasná jako moje teta Mary…. Za pět měsíců!" …odpověděla Alex a byla to ona, kdo tentokrát utěšoval pláč ženy. Michael se dál dojímal pohledem na ty dvě, spolu se svými dětmi... až ho Princ zatahal za rukáv…

"Tatí, proč musí všechny holky, ať malý nebo velký, pořád nad vším tolik brečet?"

75.kapitola

3. srpna 2013 v 5:36 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Kytice bílých růží

Bylo časně ráno, skoro ještě tma, když jejich letadlo přistálo. Alex i Michael nasedali do svého auta, které se v mnohém nelišilo od ostatních. Nechtěli být nápadní, ani jeden z nich netoužili po davech lidí, řidič Bobby pomohl naložit zavazadla a nic nebránilo tomu, aby se vydali známou cestou k jejich domovu - Neverlandu.

Seděli přituleni jeden k druhému, vnímali teplo těla toho druhého a byli šťastní. "Alex, nejsi moc unavená nebo není ti nějak špatně? Klidně si natáhni nohy nebo si udělej pohodlí, místa je tu dost!"…objal svoji lásku, na kterou čekal kolem ramen…

"Michaeli, je mi dobře! S tebou je mi dobře a unavená, ne, ani ne. Měla jsem z toho letu větší obavy, ale zdá se, že tvoje domluva našemu dítěti opravdu pomohla!" …podívala se na něj vděčně a on ji něžně políbil na čelo, objal kolem ramen…

Jeli mlčky, klidným probouzejícím městem, pozorovali z okna jedoucího auta, jak pomalu ožívají malé krámky, samoobsluhy, pekařství, kdy prodavači vytahují rolety a vůní čerstvého pečiva lákají první své zákazníky.

"Alex, nemáš hlad nebo na něco chuť?" …zeptal se starostlivě Michael… "Ne, díky, počkám, až v Neverlandu, jistě už Martha nachystala úplnou hostinu." Usmála se nad představou, v kolik hodin asi ta dobrá žena musela vstávat, aby nachystala snídani pro ně dva, tolik jí scházela, těšila se na ni, protože to ona vytváří svojí péčí, starostlivostí a širokým srdcem milující matky zázemí, rodinu… rodinu všech, kteří v Neverlandu žijí a přebývají…

"Bobby, prosím vás, zastavte mi tady za tím rohem!" …z ničehož nic naléhavě zavolala na řidiče… ten se jen podíval do zpětného zrcátka a řekl… "Jistě madam, jak si přejete!" …. Nejdřív si Michael myslel, že se jí udělalo nevolno, ale než se vzpamatoval, viděl, jak vystupuje z auta a míří k malému krámku, který právě otevřel, bylo to květinářství, to už nechápal vůbec…třeba chce koupit Marthě květiny, pomyslel si a nervózně vyčkával Alexiinu návratu…
Po čtvrthodince ji uviděl v záplavě bílých květů růží, které měla zabalené v bílém hedvábném papíře… viděl, jak si něco šušká s řidičem, který jen kývl hlavou a auto se rozjelo poněkud jiným směrem. "Miláčku, jedeme na návštěvu? Ale upozorňuji, že ještě trošku brzy, za chviličku bude teprve svítat." Řekl něžně, nejdřív si myslel, že chce jet navštívit Donnu a pogratulovat jí k narození dcerky. Alex byla poněkud nesvá, nervózně, poposedala sem a tam, pohledem hladila květy růží a po té k nim přivoněla a probírala se jejími okvětními lístky. Byla nádherná! Připadala mu tak nevinná, romantická, krásná… jen stále nechápal změnu v jejím chování, až záhy mu to začalo pomalu docházet, když auto zahýbalo na klidné, téměř opuštěné místo za městem, žádné domy, žádní lidé…jen malý hřbitovní kostelík v povzdálí…

"Michaeli, tam v Irsku, žádal jsi mě o to, abych se s tebou dělila o vše, co mi dělá radost i starost, všechny moje pocity, slabosti… Chci ti svěřit ještě něco! Něco, co ke mně už neodmyslitelně bude patřit do konce mého života! Patřili do mého života, který jsem žila a oni se mnou a nyní už patří jen do vzpomínek." Auto náhle zastavilo a Bobby tichým hlasem, jako by se bál narušit klid tohoto posvátného místa, řekl: "Jsme namístě." Bylo zřejmé, že tahle adresa, na kterou měl zavést svého zaměstnavatele i jeho doprovod, byla při nejmenším nezvyklá, zvlášť v tuto denní hodinu.

"Michaeli, chci tě poprosit, jestli bys nemohl jít se mnou? Moc by to pro mě znamenalo!" ... Podíval se na ni a bylo mu jasné, pro koho jsou ty nádherné a nevinné květiny. Mlčky vystoupili dveřmi, které úslužně přidržoval šofér a ruku v ruce se vydali malým hřbitovem, nad kterým právě vycházelo slunce.
Šla klidně a odevzdaně, cestou, kterou znala nazpaměť, následoval ji mlčky. Vnímal ten pokoj kolem, smír, které toto místo v sobě mělo. Cítil, jak se Alexiina ruka mírně chvěje, že je studená od rozrušení, proto ji pevně stiskl oběma rukama, bál se o ní, že by se mohla rozrušit víc, než by jí v jejím stavu prospělo.

Zastavila se a on s ní! U bílého mramorového náhrobku, který nesl jejich jména. Věčný sen, kteří tady v tomto poklidném místě sní hlídali dva nádherní andělé. Jeden klečel, hlavu měl složenou v dlaních a plakal a ten druhý stál za ním, jednu ruku položenou na jeho rameni a duhou ho hladil po vlasech…

Alex se mlčky sehnula k hrobu, těch, které milovala a které nepřestane milovat a uchovávat srdci, něžně pohladila náhrobní kámen, na který položila kytici bílých růží, na které skanula její slza, po ní další… Sehnul se i Michael, který věděl, jak se cítí, stejně, jak ten anděl na náhrobku, utěšoval a otíral slzy té, kterou miloval a která byla jeho životní součástí.

Utěšoval ji svým teplem svého těla, kterým ji objímal a pomáhal jí v dobrém vzpomínat, doufat, věřit…

Nádherné fotečky

1. srpna 2013 v 20:39 ☺ Na VELIKOSTI záleží !☻
Tak a mám tu pro vás nádherné a veliké fotky, založila jsem speciálně novou rubriku "NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ", ty z vás, milé dámy, které napadlo něco nemravného, jste totálně vedle, pro tentokrát! Smějící se Jaj, ten jeho knírek... :-)

1.