Říjen 2013

97.kapitola

31. října 2013 v 6:18 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Udělám cokoliv


"Alex, ukaž, namasýruji ti nohy, pak i záda, jestli chceš?" …usmál se Michael a vzal do klína Alexiiny oteklé nohy… jemně vytlačil chladový gel z tuby a vtíral do oteklých kotníků. Jeho péče nebrala konce, viděl svoji ženu, jak je unavená, viděl na ní, že by měla ráda všechno za sebou, stejně jako on, vždyť jeden termín už dávno minul.

Snažil se jí být oporou, být pozitivně naladěn, ale ve skutečnosti byl nervózní. Celou noc nespal, když viděl a slyšel, jak se vedle něj převaluje, má bolesti zad…dá se říct, že byl unavený. Usínal nad ránem, ale to už se Alex probouzela…

"Díky, jsi hodný, je to příjemné!" …zavřela oči a relaxovala pod doteky Michaelových jemných doteků… "Alex?" …Hmm ?"… "Říkal jsem si, jestli nejde nějak ten porod přivolat, nebo jestli existuje nějaká "babská rada", nerad tě vidím takto trpět, v noci jsi vůbec nespala, bolely tě záda...pochybuji, že ta moje masáž byla k něčemu dobrá!"…vzhlédl k ní s jejíma nohama ve svém klíně, které právě laskal ve svých dlaních…

"Ale Miku, to víš, že byla dobrá, usnula jsem, ale za to ty ses moc nevyspal! Ale ano, nemysli si, že jsem už nevyzkoušela pár věcí, jako třeba sprchování horkou vodou, čaj s maliníku, který mi namíchala Martha, svižná procházka po Neverlandu, dokonce jsem si po obědě dopřála skleničku červeného vína, bylinková horká koupel a nic, vidíš…první termín je už víc jak týden pryč…" …povzdechla si Alex a pohladila bříško…

"Miláčku, nemohu vidět, jak se trápíš, neexistuje ještě něco, co by pomohlo?"… "No, něco mě napadá, ale odmítám běhat po schodech, nebo mýt okna, je to příliš velký risk pro miminko, ale něco by tu možná bylo…!" …podívala se na Michaela a olízla si rty… "A to…? Udělám cokoliv, seženu cokoliv!" Řekl odhodlaně… a ona propukla v hlasitý smích… "No, co je?" …řekl nechápavě a kousal si ret…
"Miku, nemusíš nic shánět, ono také pomáhá… no, stimulace prsních bradavek a… sex!" …
"Vážně a to je všechno...?" ...zasmál se stydlivě a ona jeho reakci... "Ne, to není, ale také konzumace odvaru lněného semínka a chilli papričky, ale ty bych si mohla odpustit s ohledem na tebe… pak bychom si mohli dát nějakou pikantní čínu, co ty na to? Ale pozor, žena musí dosáhnou orgasmu! Nepochybuji drahý, že mě k němu přivedeš!" …začala mu nohou, kterou měla blízko jeho rozkroku, jezdit po stehně, až do míst, která začala zaplňovat volné místo v kalhotách…

"Alex, já jsem pro! Ale jsi si jistá, že to chceš i ty ve svém zájmu, nejen v jeho?" ...pohladila ho po tváři a vášnivě se přisála na jeho rty… "Miku, co je v mém zájmu, je i v jeho. Navíc …každá naše intimní chvíle, je pro mě víc než příjemná!"

"Jo, ale já někde četl, že ženy ve vysokém stupni těhotenství nemají na sex vůbec náladu, ani chuť!"…podíval se na ni s vytaženým bočím, provokativně si olízl rty a sledoval, jak jejich milostná předehra nabírá na intenzitě… "Vážně?" …začala ho dráždit už rukou v rozkroku, kde byly kalhoty tak dost těsné... "Asi nečteš ty správné knihy a navíc jiné těhotné ženy, nejsou manželkami Michaela Jacksona!" …při vyslovení jeho jména ho čapla se vší vervou v místech, kde on sám tisíckrát před tím na koncertech až vyjekl překvapením i vzrušením zároveň.
" Ouuu, Alex!!! Jsi nebezpečná, když jsi vzrušená."... "Ale lásko, zatím jsi vzrušený pouze ty!" …podívala se dolů na místo, kde měla položenou ruku...

"Tak, to bych s tím měl něco rychle udělat, že?" …řekl chraplavým, zastřeným hlasem a začal ji dlouze líbat a rozepínat halenku... "To bys tedy měl a urychleně!"… "Jak jsi to říkala …. stimulace prsních bradavek ." … "A sex!" doplnila ho… zajel jí rukou pod tenkou podprsenku, kterou bleskově rozepnul a zlehka pohladil její prsa, okamžitě se zachvěla, když je vzal jedno po druhém do dlaně a palci přejížděl po bradavkách...vpletla mu svoje ruce do vlasů a zaklonila se a užívala asi jeho smyslné doteky, rty, horký jazyk, kterým kroužil kolem toho momentálně nejcitlivějšího místa na jejím těle.
Pomalu ji pokládal na postel a líbal její citlivou pokožku, která se při jeho doteku intenzivně zachvěla... Její ruce mu rozepínaly košili, pásek u kalhot i je samotné…

Těhotenství jakoby ještě znásobilo každou rozkoš, kterou jí způsoboval dotekem, ale každým pohybem při něžném milování, které se protáhlo do večerních hodin, kdy schouleni jeden do druhého usnuli vyčerpáním. Nejen po předešlé probdělé noci, ale také po něžné únavě.

Rozhovor s Debbi

28. října 2013 v 19:05 Debbi Rowe o dětech a Michaelovi
Tak, tento rozhovor jsem viděla strašně dávno,ale bez titulků. Debbi se mě tam moc líbí, je přirozená, svá a odhodlaná hájit Michaela.. Moc se mí líbí jak říká můj Michael.:-)
Moc díky tomu kdo toto video otitulkoval.


96.kapitola

25. října 2013 v 6:19 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Musíš mi věřit!

Alex seděla v pokoji a přebírala se výbavičkou, kterou jí nakoupily její věrné duše… Martha s Mary, něco přidala sama a zbytek Michael, takže ta hora soupraviček, oblečků, potřeb pro miminko se vršily do úctyhodných komínků…

Pomalu si začala balit vše potřebné do tašky, kterou si s sebou vezme do porodnice. Čím víc se blížil termín porodu, tím byla nervóznější, ano… bála se! Laskala ty krásné oblečky, tolik si přála, aby už jejich miminko je mělo na sobě a bylo s nimi... Vzpomínala si, jak vybírala výbavičku pro svoji dceru Carol… Když ji z ponurých myšlenek vytrhlo klepání a vřítila se Paris a za ní Princ.

"Co to děláš, mami?" …zeptala se zvědavě... "Chystám si oblečení pro miminko, které bude potřebovat, až se narodí." ...Paris se jen podívala kolem a na svého bratra… "To toho bude potřebovat tolik?" …divil se Princ úplně stejně, jak jeho sestra… "Časem jistě bude, vždyť vy máte také plné poličky oblečení a navíc, miminko rychle roste, bude potřebovat stále větší a větší oblečky."… " A to jsi všechno koupila?" …sedla si k Alex na postel a dívala na ty kraječky a barevné dupačky... "Ano, něco já, něco Mary s Marthou a zbytek tatínek! Proč se mě ptáš?" …usmála se na ty dva páry nevinných dětských očí… "No, protože ti ještě něco chybí…" …"Chybí?" …podívala se znovu Alex po všech věcech vyskládaných na posteli... "Myslím, že mám všechno!" …"Něco, přece! Počkej, přineseme ti…" Paris chytla bratra za ruku a jak střely vyletěli z pokoje… do kterého se za chvilku vrátili a hupsly každý a jednu stranu postele...

Paris podávala Alex svého růžového zajíčka Usínáčka, bez kterého nejde spát a Princ zase svoje autíčko, pro něj stejně důležité… "Ale děti, to jsou přece vaše nejmilejší…!" Byla dojatá tou dětskou laskavostí, marně tlačila slzy zpět...

"Tak, a teď máš všechno!" ...hlaholili oba dva naráz! Jste si jistí, že vám nebudou chybět? Vždyť tak malá miminka si hrát ještě neumí." Snažila se, aby později oběma dětem jejich hračky nechyběly nebo kvůli nim nebyli smutné…

"Kdybychom našemu miminku nedali to, co máme nejradši, tak bychom ho měli rádi míň, než ty hračky a to není a nebude pravda!" …pronesl zcela vážně a zodpovědně Princ a Paris jen zakývala na znamení souhlasu.

To už ale Alex propukla v pláč...objala obě děti, protože věděla, že to, které se má zakrátko narodit, bude mít ty nejúžasnější sourozence na světě.

"Děkuji vám oběma!"…hladila je… "Mamí, udělali jsme něco špatně, proč pláčeš?" …neuniklo Paris a Princ byl najednou zamlklý, protože si myslel, že řekl něco jinak, než to myslel.

"Neudělali jste nic špatně, zlatíčka! Jste ty nejhodnější děti, které znám a pláču, protože z vás obou mám velkou radost a bude ji mít i to maličké, až se narodí, to vám slibuji!" …vzala každému z dětí ruku a přiložila na své břicho... "Bude tady s námi, co nevidět, stejně už je mu tam u mě těsno!" …usmála se skrz slzy…

"Ještě jednou děkuji za krásné dárky, vlastně jsou to ty nejkrásnější, které jsem kdy dostala a které mám!" …opatrně vzala autíčko i zajíčka Usínáčka do ruky a pohladila je a vložila do kufru.
"Alex, mohu také?" …ozval se za čtvrt půlhodinku Michael, který přišel vystřídat děti, které se mu svěřily, že je maminka smutná a pláče…

"Pojď!"…vyzvala ho... "Vidím, že už máš všechno nachystáno, sbaleno." …přejel očima po kufru a neuniklo mu, že dostala od dětí jejich hračky. Zkoumavě si ji prohlížel, takhle skleslou ji už neviděl pěkně dlouho...

"Ano, mám všechno nachystáno, ale to nejdůležitější ještě zbývá!" …povzdechla si...vzal ji za ruku a zeptal se:

"A to je … ?Rád ti s tím pomohu! " …podívala se na něj ustrašenýma očima… a stiskla jeho ruku v té své… " A to jsem já sama!" ...z očí ji začaly opět kanout slzy… "Alex!" …přisednul si k ní tak těsně, jak jen to šlo a objal ji, okamžitě ho pevně, až křečovitě sevřela v náručí… "Co se děje, nechceš se mi s tím svěřit?" …políbil ji do vlasů a hýčkal ji, dokud se maličko neuklidní, hladil ji, dokud částečně nenabyla zpět svoji rovnováhu… "Michaeli, já… bojím se!"… zabořila hlavu do jeho hrudi… "Alex, miláčku, není se čeho bát, všechno je přece v pořádku, říkal to posledně doktor i ultrazvuk, ty i to maličké jsou naprosto fit!" … "Já vím, ale mám hrozný strach, že…" rozplakala se...

"Z čeho máš strach, pověz mi o tom, nechci, aby ses bála, jsme na to přece dva!"... jen zavzlykala … "Mám strach, že se stane něco …něco s čím nepočítáme a že zas o všechno přijdu!" Najednou mu bylo jasné, kam s tím míří, že ji dohání minulost i bolest s tím spojená…

Pevně ji stiskl za paže a odtáhl se od ní, aby se ji zpříma podíval do očí, pohladil ji po tváři … "Alex, slibuji, nic se nestane! Budu s tebou po celý čas, budu u toho, až se nám naše dítě narodí, pohlídám nejen jeho, ale i tebe a to nejen při porodu, ale po celý náš život, budeme spolu - šťastní, ty, já, naše děti, nikomu se nestane nic zlého. Udělám proto maximum, Alex, musíš mi věřit! Musíš věřit sobě, nám! Společně to dokážeme!"

"Děkuji, Michaeli! Položila si hlavu na jeho hruď a tlukot jeho srdce ji uklidňoval stejně, jako pohlazení, polibky i jeho slova, která tolik potřebovala slyšet, vědět, že při ní stojí ten, kterého miluje a který jí je oporou.


95.kapitola

20. října 2013 v 18:57 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Zdravá snídaně, základ dne!

Tak, tento díl je prakticky o ničem…:-)

"Lásko, dáš si k snídani: palačinky, lívance nebo vafle?"…volá z kuchyně Michael, který studoval kuchařku jen, aby udělal dobře chuťovým buňkám své milované těhulky dobře… "Lívance, děkuji!" …A lásko, s čímpak si dáš ty skvělé lívanečky? S marmeládou? Mám tu skvělou jahodovou, ostružinovou, borůvkovou, meruňkovou nebo bys radši s nutelkou?" ... Alex jen otočila oči v sloup nad jeho přehnanou péčí, která jí začínala jít pomalu, ale jistě na nervy od chvíle, kdy s ní byl Michael na ultrazvuku a pozoroval poprvé své dítě v přímém přenosu a rozhodl se ho rozmazlovat ještě dřív, než se narodí… povzdechla si: "Ještě dva měsíce!"…
"Třeba s jahodovou! Díky, poklade!"…."Není zač, já moc rád, zlato!" …naklonil se, aby se přesvědčil, že Alex sedí v jídelně a poctivě čeká, až jí připraví vydatnou snídani…

"Já vím." …"A drahoušku, dáš si bílou nebo černou kávu nebo, že by čaj? Pak ti mohu nabídnout černý s mlékem nebo bez, ovocný nebo zelený, s kofeinem nebo bez, ale vzhledem k tvému stavu bych navrhoval bez kofeinu! Nebo...? Počkat, je tu i bílý…hele, ten vůbec neznám!? "

"Je mi to jedno, co mi přineseš! Kdybys mě pustil do kuchyně, obsloužím se sama a ráda!" ... "Tak, co ti mám připravit, neodpovědělas mi!?" … Klidně i obyčejnou vodu!"…sykla vztekle ...Popošel ve dveřích s vařečkou od těsta v ruce, s mísou s lívancovým těstem v náručí… v upatlané zástěře, kterou šlohnul Marthe ve skříni.. "Tak, to ne! Obyčejnou vodu po ránu ne! Je studená, mohlo by tě z ní bolet bříško!" …stiskla zlostí zuby, pomyslela si: "To už mě bolí dávno, jen díky nervozitě, kterou na mě tvá přehnaná péče působí!" …zamumlala polohlasně...

"Říkala jsi něco, nerozuměl jsem ti…!" …"Jo… říkala, kde je Martha nebo Mary, ty by jistě kuchyni zvládly lépe, než ty drahý…?"

"Obě jely po nákupech, takže je očekávej s komplet výbavičkou!" …"No, bezva, takže se mě nikdo nezastane!" …pomyslela si, ale to už Michael na obrovském tácu přinášel ještě obrovitější porci všeho, co nejspíš v kuchyni našel nebo vyrobil …A postavil to vítězoslavně před Alex, jako výsledek své usilovné práce.

"To si děláš srandu, to mám jako všechno sníst? To už budu jak velryba, ještě, že jsou zákonem chráněný, jinak by bylo nejspíš po mě!"… "Ale no tak, Alex, musíš přece jíst za dva a jak je známo, snídaně je základ dne!"
"Miku, ano… řekl jsi za dva, ale tohle by nespořádal ani fotbalový tým! Vždyť jsem už během těhotenství přibrala víc, jak osm kilo!" …podívala se na tu nechutnou horu lívanců, různých marmelád, ovoce, které přidal...a po kterém, jako první sáhla, aby jí nenutil nic dalšího, jen přitom pomyšlení se jí udělalo slabo od žaludku a výrazně zbledla a odstrčila to od sebe, až to na tváři Michaela vyvolalo zklamání, ale také odhodlání.

"Alex, dočetl jsem se v knize pro nastávající tatínky, že je normální během těhotenství přibrat kolem dvanácti kilogramů, tak šup, žádný odmlouvání, jde se snídat!" …rozprostřel si na klín utěrku, přisedl si vedle Alex a podával jí sousta do úst, které pečlivě a esteticky kombinoval tak, aby byly co nejlákavější.

"Michaeli, já už vážně nemohu! Nastal čas ti tvoji laskavost oplatit, když jsi toho napekl tolik, musíš také konzumovat!" …vzala vidličku a podávala mu sousta do úst a sledovala, jak pomalu a labužnicky žvýká.

"A další sousto, za maminku, za tatínka..." Michael se na ni s plnou pusou podíval a usmál se nad tím, jak jeho hru dokázala otočit, udělal by cokoliv, jen aby měla dobrou náladu a ne tu mrzutou, co včera i dnes ráno...
"Alex, brzdi nebo se při focení pro Ebony nevejdu do oblečení a budou to muset všechno přešívat!" ..."Ale, ale, copak jsi zapomněl, že snídaně je základ dne! Tak šup, za Paris, za Prince… za Mary, za Marthu"…
"Už dost, prosím!" …kňoural o smilovaní…"Ale lásko, žádný dost nebo začnu vyjmenovávat všechny tvoje sourozence, to ti pak rupnou kalhoty i vzadu !" …( ve předu je to normální) :-)

Podívala se na něj soustředěně, na jeho ústa, na kterých ulpěl sladký kousek marmelády a její ruka s dalším soustem se zastavila v půlce cesty. Byla hypnotizovaná jeho rty a přepadly ji úplně jiné "chutě" … Jejich oči se střetly, bylo jasné, že ani jeden z nich už nemyslí na jídlo...

Odsunula talíř s jídlem, přitáhla si ho za košili na sebe a vyhledala jeho rty, které chutnaly po sladkých jahodách, instinktivně se k němu přitiskla a přehodila mu nohu do jeho klína...

"Alex, počkej přece, nemůžeme tady v jídelně všem na očích…" …sténal mezi polibky... "Že nemůžeme?" …kousla ho do krku, přesně věděla, co zabírá, aby přestal myslet… pevně si ji vysadil na svůj klín a objal ji kolem pasu a dál se líbali, její ruce ho hladily na prsou a rozepínaly košili... "Musíme, copak nevíš, že když hormony zavelí, tak rozum je v p…!" …se smíchem ji přerušil… "Alex, nesváděj to na hormonální změny, kdeže je ten rozum?" Zeptal se pobaveně…podívala se na něj…oči rozšířené tuhou … " v posteli, přece, na co ty hned nemyslíš, drahoušku…!" Jemně se o něj otřela a dobře věděla, že "nárůstek" v jeho klíně se vydatné snídani opravdu přičítat nedá... Dobrovolně a rád přijímal její touhu, líbal ji na krku a ruce sunul pod halenku, kde se snažil rozepnout podprsenku...

Když tu se mezi dveřmi ozvalo hlasité zakašlání…

"Ehmm, nenechte se rušit, děti, vlastně už tu ani nejsme!" …to jen Martha s Mary se vrátily z nákupů… oba dva se na sebe podívali a začali se smát.

Ruce

19. října 2013 v 7:42 | Marta |  ♠ Básně a próza od Marty ♠


Podstatou a základní myšlenkou lidských rukou je objetí…je to láska… bezpodmínečná láska.
Cit, který byl každému dán do vínku a záleží jen na něm, zda je schopen ho správně využít.
Mají ten dar nic více, než doslova omotat svými dlaněmi druhému tělo. Něžně, ale pevně…ne majetnicky, nýbrž svobodně…s láskou, avšak s prostorem k dýchání toho druhého…tak, aby ho neudusily.
Tak by to mělo být správně…

Je mnoho způsobů, jak mohou ruce vyjadřovat své emoce.

Jedna pravačka Tě láká, uchopí Tvou dlaň a za žádnou cenu nechce pustit. Snaží se Ti vnutit svůj svět, který nechceš a odmítáš… proto neváhej a usiluj o to, co nejdříve vymanit se z tohoto držení, tam není prostor ke svobodnému dýchání…je to cesta do propasti, ze které není návratu.

Naběhlé žíly na svůdné černé levačce a její obrovská dlaň s překrásně dlouhými prsty Ti nabízejí
ochranu…tu nejvyšší…tam je dobře a bezpečno…zde se nemusíš ničeho bát…poskytuje teplo,
bezpečí a nikdy žádnou zradu.

Ovšem je tu další lidská končetina, které se vyvaruj… kulatá dlaň s krátkými titěrnými prsty…
ta nesvědčí nic dobrého…co nevidět Ti odnese ze Tvého příbytku nejen to,
na cos po nocích tvrdě pracoval, ale je schopná vzít Ti i Tvé myšlenky a sny…
Neotáčej se a utíkej…to není nic pro Tebe!

Poslední ruka je hravá…hladí Tě, příjemně šimrá, je rošťácká…smyslná a vášnivá…
ráda se zatoulá u Tebe do všech zákoutí Tvého těla…nenásilnou formou dokáže z Tebe vytvořit toho
nejlepšího životního parťáka…této ruky se drž pevně a děkuj Bohu, že jsi potkal…
ta Tě nikdy nedovede na scestí a je pro Tebe tou pravou…

94.kapitola

15. října 2013 v 5:12 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Čarovná studánka plodnosti

Líbánky utíkaly jako v řece voda. Na přání Alex zůstali doma v Neverlandu, kde jim bylo nejlépe, měli tu, co potřebovali, měli tu ty, které milovali.

Donna, Thomas i malá Caroline bydleli v domku pro hosty. Nechtěli rušit jejich líbánky. Potkávali se na procházkách nebo si jen zamávali. Byli šťastní.

Martha a Mary se spřátelily natolik, že by jim každý hádal, že jsou přinejmenším sestry, dvojčata, skvěle se doplňovaly, staraly o vše potřebné, ať už to bylo o domácnost nebo o děti. Navíc se obě dvě zamilovali do malé Caroline, která šla z náruče do náruče.
"Michaeli? Kdepak jsi?" …volala na něj Alex, která ho usilovně hledala, protože ji přišel dům jakýsi liduprázdný, včetně dětí, Prince i Paris, kteří byli s Marthou i Mary i svojí babičkou Katherine v Disneylandu, jak svorně říkaly: "Vaše děti budu mít ne jednu, ale hned tři babičky!"

Zaposlouchala se a slyšela Michaelův tichý zpěv, našla ho v dětském pokoji, jak přebaluje malou Caroline, která se na něj smála, až vřískala a kopala nožkama... Stála tam a pozorovala ho, jak si její manžel vede jako vzorná chůva. Byla celá rozněžnělá z toho pohledu, jak něžně a přitom šikovně si počíná při přebalovaní neposedného dítěte. Opatrně k němu přišla, aniž by si jí všimnul a objala ho kolem pasu…

"Michaeli, jde ti to skvěle, ale nechceš pomoct?" ... Jen se usmál... "Kdepak, už jsme hotoví, že Caroline? Usmál se na holčičku i na svoji ženu, když zalepoval pásky na plence, zapínal bodíčko i kalhoty. "Vidím, už trénuješ na to naše, že jo?" …podívala se na něho s láskou, zaplavená mateřskými city i emocemi.
"Tak trochu, ale myslím, že tohle trénovat ani nemusím, dělám to totiž rád!" Vzal malou do náručí. … "Hm, tak to mi jí ani nepůjčíš? Je to přece moje kmotřenka." … "Alex, ale jistě, že půjčím, ale neměla bys ji nosit, je už docela těžká, ber ohled na to naše."

"Michaeli, jen se neboj, to naše je v bezpečí, ukaž, dej mi jí, stejně se jí klíží oči, bude spát, dám ji do postýlky, ale kde je Donna a Thomas? Jak znám Donnu, nedá malou z ruky, natož by ji pustila z dohledu?" …dívala se do Michaelovy tváře a bylo jí jasné, že když pečuje on, může za to, že tady Donna ani její muž nejsou, ale proč tu nechali malou?" …jen se uculil a Alex věděla, že je to jeho další plán...

"Víš, lásko, poslal jsem je pryč!" …překvapeně, až nevěřícně k němu vzhlédla, když ukládala na půl spící Caroline do postýlky…

"Pryč??? Poslal jsi je pryč, proč prosím tě?! A kam?" … "Ale no tak. Alex, neboj se, neposlal jsem je pryč úplně, jsem pochopitelně rád, že tady jsou, patří k nám, do naší rodiny, protože patří k tobě. To, že tady pečuji o malou, není náhoda, nikdo jiný tu už nezbyl, kromě nás dvou!" …

"Michaeli, udělals to zase! Jako tenkrát o vánocích, vzpomínáš? Poslal jsi všechny pryč, jen abys mě mohl zatáhnout do postele!" … řekla Alex, aby ho pozlobila… "Doufám jen, že zase nebudeš vařit těstoviny, protože na ty vážně chuť nemáme!" ...pohladila si bříško, ve kterém od rána ten malý kopal …

"Tak, prrr! Já tě nezatáhnul do postele! Pokud si pamatuji, šla jsi se mnou dobrovolně, vůbec jsi neprotestovala!" ...vzal ji kolem pasu a posadil se s ní na pohodlné křeslo, seděla mu na klíně a on ji hladil po stehně… "Neprotestovala jsem, to máš pravdu, protože jsi mě tam odnesl!" ... "Tak nevím, drahá, kdo z nás má lepší paměť!" ... objala ho kolem krku a vlepila mu polibek... "Záleží na tom? Myslím, že ne!"

"Opět máš pravdu, drahoušku, záleží jen na tom, že tu jsme a za nějakou dobu tu bude i on!" …vyhrnul Alex tričko a pohladil napnuté bříško a zaznamenal pohyb, který ho nutil k radostnému vypísknutí, až se Alex podívala směrem k postýlce, jestli nevzbudil malou Caroline.

"Už aby to bylo, mám pocit, že tam dělá z nudy kotouly, jen aby o sobě dalo vědět!" ... položila ruku na tu jeho na jejím břiše, když se objevila pod kůží na břiše další vlnka, kterou vyvolal pohyb jejich miminka…
"Alex? Jaké to je, když se v tobě tak vrtí?" Podíval se na ni zjihlým pohledem...

"Jaké to je ?.. No, mám pořád hlad, bolí mě záda, dostávám rány do vnitřností, chce se mi pořád čůrat, dokonce slyším, jak uvnitř mě škytá... Ale je to nepopsatelně krásný pocit, cítit nový život, který mohu předat! Je to, jakoby uvnitř mě poletovaly motýli"...viděla, jak jeho oči zesklovatěly a jeho rty jí vtiskly vděčný polibek na spánek. Natáhl se na stolek a vzal dětský olejíček a vykasal jí tričko až pod prsa a jemně na její bříško nalil pár voňavých kapek, které svými dlaněmi roztíral. Vnímala to teplo z jeho dlaní, jak jí prochází do jejího těla a pod jeho doteky se jejich miminko, zdá se uklidňuje… Vrněla a předla, jak kočka blahem...vískala ho ve vlasech...

"Michaeli? Kam jsi to vlastně poslal Donnu i Thomase?"… "Alex, tak to bys neuhádla!" napínal ji... "Miku, jestli s tím budeš dělat drahoty, tak budeš mít mokro v klíně, protože se počůrám blahem z masáže a také zvědavostí… Tak, kde jsou, že tu nechali malou?"

"Vzpomínáš si ještě na náš výlet do neverlandských hor? Na náš srub, kde jsme s největší pravděpodobností počali i tohohle cvrčka?" …jen přikývla a usmála se, když se jí vybavil krb, před kterým se milovali tolikrát, že to už dnes ani jeden z nich nespočítá...

"Poslal jsi je do našeho srubu?" … "Ano, poslal! Když máme líbánky my dva, tak je mohou mít i oni! Nemyslíš si, že by si Caroline zasloužila sourozence? Co ty víš, třeba je studánka u srubu čarovná, když, jak jsi napsala ve své knize, je Neverland čarovný, tak třeba i ta studánka je a pramení v ní voda plodnosti. Pili jsme z ní oba, počali jsme nový život, tak to by bylo, aby se to znovu nepovedlo i tvé kamarádce! Mluvil jsem s Thomasem, proti by vůbec nebyl, naopak, ale měli tolik starostí s dcerkou, že na sebe neměli vůbec čas!" … sjel pohledem do jejího dekoltu, který byl plný, kyprý a který tak rád zahrnoval polibky, laskal její ňadra, která jsou díky těhotenství plnější a citlivější a momentálně nejvzrušivější míst na těle jeho ženy.

"Jsi úžasný! Děkuji ti za ně, dal jsi jim k dispozici to, co jsi tak dlouho střežil, opatroval pro sebe, pro nás! Tak jen doufám, že se Donna nebo Thomas nenapijí moc, aby neměli paterčata! Nebo, že ty sám ses nenapil víc, než bych mohla zvládnout!" ;-)

93.kapitola

11. října 2013 v 20:03 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Novomanželské dilema, sprcha nebo vana? Usmívající se


"Dáme si společnou sprchu nebo koupel?"… zeptal se Michael, když polibkem vítal probouzející se Alex…

"Dobré ráno, Michaeli… spal jsi vůbec?" …řekla líně a zavrněla, přitiskla se na jeho tělo, byla tou nejspokojenější ženou pod sluncem... "Tak trochu. Přivstal jsem si, nechtěl jsem zmeškat tvé probuzení, jsi tak nádherná!" …pohladil ji hřbetem ruky po tváři až k jejímu bříšku... "Nesmysl! Nejsem krásná, jsem rozcuchána a navíc začínám být tlustá!" …kousla ho za tu něžnou lež do ušního lalůčku a sledovala, co to s ním udělá, nepletla se, sykl a musel upustit páru, dobře věděla, jak ho vyprovokovat…

"Nemáš pravdu, nejsi tlustá, jen těhotná a rozcuchaná...?"... podíval se letmo po jejích vlasech a šibalsky řekl: "No, možná trochu! A není divu. Celu noc sis nedala pokoj!" ... zasmál se… a začal si ji udobřovat polibky, když viděl, jak se nadechuje, aby mu vyhubovala.. "Já, že si nedala pokoj? Lháři! Kdo pořád měnil polohy, budu mít po celém těle modřiny, divochu jeden!" Trochu se od ní odtáhl a s obavami v hlase se zeptal ...
"To jako doopravdy? Tak to jsem nechtěl, promiň!"… musela se usmát koutkem úst nad jeho starostlivostí… "Ne, neboj se, není to zas tak hrozné! Dala bych si tu vanu, když mi ji půjdeš nachystat, mohu ještě chvilku nabrat sílu na...?" …jen ona v něm dokázala vzbudit takovou zvědavou, hravou touhu… "Na…? Jen to dořekni...!" ... "Ne, doplň si sám, na co!" ... a kousla ho provokativně znova a pokračovala na krku, až na jeho bradavku… to už bylo na něj příliš. Příslib dalšího milovaní ho vymrštil z postele, prudce se posadil na posteli a začal si omotávat kolem sebe prostěradlo…a Alex jen nevěřícně usmívala a nepozorovaně, chytla pevně jeho cíp… "Hej, co blbneš? Ty se stydíš před vlastní ženou?!" …smála se a lehla si nahá na bok a pobaveně sledovala jeho ruměnec ve tváři i to, jak si zakrývá rozpačitě pusu, když se smál...

"Alex, ne... jen je už dávno světlo..." …podíval se na ni, jak povytáhla obočí… "No tak trochu!" …přiznal se studem… "Tak, to tě asi zklamu, drahý manželi, dám si vanu s některým z tvých bodyguardů, když se můj drahý manžel stydí přejít nahý z naší postele pár metrů do koupelny!" ... "Alex, proboha!!" …smál se a dál motal prostěradlo kolem pasu a když vstal a myslel si, že to zvládnul "zamotat" dobře... Alex po pár jeho drobných krůčcích škubla... obnažila ho v celé jeho kráse... on se jen chichotal... "Alex!" … "Na co si pořád stěžuješ?" …zasmála se... "Náhodou, máš děsně krásnej zadek!! Ty vypracované stehenní svaly! Už abys byl zpátky!"… dráždila ho aspoň slovně... zatímco on běžel do koupelny... a mezi dveřmi se zastavil a mírně se pootočil... viděl, jak leží s podepřenou hlavou na boku, prostěradlo leželo na zemi a ona na posteli, jak jí Pán bůh stvořil a že si dal záležet, rukou si hladila bříško. Byl to pohled, který se mu už navždy vryje do paměti i do srdce.

"Na co jako čekáš, ženo moje milovaná?!" …řekl, když si ji mlsně prohlížel, stejně jako ona jeho pozadí ... "Na co asi? Jsi tak nechápavý, drahý choti, nebo co? No, přece na to, až půjdeš zpátky, zepředu to bude pohled ještě mnohem zajímavější, krásnější, smyslnější, erotičtější!" … začala vyjmenovávat a pak hlasitě za ním volat, protože bleskově zmizel v koupelně, za stálého chichotání! Pak už jen slyšela téct vodu ... trpělivě čekala v té poloze, kterou zaujala, řekla, přece, že si počká, tak jednoduše se mu rozhodně nedá…

Musela se sama pro sebe smát nad tím, jak dokáže být stydlivý a přesto v posteli při milování suverénní, odvážný, smyslný, neúnavný a… než stačila vymyslet další přívlastek stál opřený ramenem o futra dveří a sledoval ji... Byl opravdu tak, jak odešel ( jenže zepředuSmějící se ) nesnažil se ničím zakrýt, což ocenila hlasitým hvízdnutím, … ale to už se rázným krokem vydal k posteli. Sledovala ho v tom rouše Adamově a byla uchvácená jeho souměrností, dokonalostí, jaké může mít mužské tělo.
Cítila jeho ruce, jak ji berou do náruče a odnášejí do koupelny. Vískala ho ve vlasech rukama, které mu omotala kolem krku a líbala ho. Cítila zadostiučinění, že k ní má důvěru, že překonal sám sebe a svůj stud.

Opatrně ji postavil do vany, plné voňavé pěny a sám si vlezl za ní. Posadili se a ona se o něj opřela, měl pokrčené nohy, o které se opírala, stejně tak, jako o jeho tělo, svými zády...

"Děkuji!" …opřela si hlavu o jeho hruď a vzhlédla k němu... "Není za co, lásko, také mi koupel udělá dobře!" …políbil ji... "Ale já nemluvím momentálně o koupeli, Miku, i když je úžasná!" ..."Že ne? Tak za co ten dík?" …zeptal se vlídným hlasem... "Za to, že mi věříš! Za to, že se nebojíš obnažit přede mnou nejen své tělo, ale i nitro. Chci jen, abys věděl, že to platí i obráceně!" ...díval se jí do očí, vlastně měl pocit, že skrze ně, až do srdce…pohladil ji po vlasech, které se namočily a přilepily na jeho tělo… "Ale lásko, to já přece dávno vím, miluji tě za to! A nejen za to!"
Natáhl se pro houbu, kterou namočil a jemnými tahy laskal její tělo od krku, přes ramena až k jejím ňadrům. Dokazovali si znovu svoji důvěru při smyslné koupeli, zakončenou dalším něžným milováním. Dokud je z jejich pokoje nevyhnal hlad a do kterého se vraceli, aby si spočinuli. Stejně místy bděl nad jejím spánkem, který dopřávala sobě i jejich miminku.

Byla rozkošná, když spala, vnímal její pravidelný dech, byl si vědom toho obrovského štěstí, které s ní přišlo sem do jeho života, do života jeho nyní i jejich dětí…do Neverlandu. Zatímco klidně spala... opatrně, aby ji nevzbudil, se natáhl na noční stolek pro tu úžasnou knihu, kterou mu napsala a věnovala jako svatební dar… a znovu se ujistil o šlechetnosti jejího milujícího mateřského srdce, které si v životě prošlo nejtvrdší zkouškou, když na zadní straně knihy četl:

"Výtěžek z prodeje této knihy, je určen pro potřeby dětského úrazového oddělení nemocnice sv. Markéty. Všem, kteří si knihu zakoupí, děkuji za jejich štědrost!"

Podíval se na spící ženu v jeho posteli a srdce mu přetékalo láskou vděčností a obdivem a neskonalou úctou k této ženě, jeho ženě a lásce , ve kterou už přestával věřit, že ji ještě najde.


92.kapitola

8. října 2013 v 6:20 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Svatební podvazek


Jemně uvolnil sponu z jejích vlasů, která držela její jemný závoj, ale pečlivě stočené a upravené vlasy, které se okamžitě rozutekly jako tekuté zlato. Jen se slastně prohnula v zádech a Michael jí líbal na šíji, hladila ho po zádech a vnímala každý dotek jeho rtů, na svojí citlivé pokožce. Sama ho naváděla svými pohyby, doteky tak, jak jí to bylo příjemné.

Naklonila se na stranu, stáhla rukou svoje vlasy a mírně se pootočila. Vlastně prosila o to, aby jí rozepnul zip na jejích svatebních šatech.

Lehce přejel po její páteři, laskal každý kousek jejího těla, napínal ji… každým dotekem stupňoval její i své vzrušení. Stála k němu zády, ale těsně u něj, přejížděla mu po stehnech, toužila po kontaktu s jeho tělem.

V okamžiku, kdy rozepnuté šaty se svezly se zašustěním k zemi, stála před ním jen v lehkém krajkovém kombiné, pod kterým měla stejně jemné a něžné prádélko… opatrně ji vzal do náruče a položil na postel. Položil se vedle ní, svoji ruku měl vsunutou pod ní tak, aby si ji mohl přitisknout k sobě. Jejich polibky byly spalující, přerývaně do nich dýchali, přemáhali svoji touhu, nespěchat!

Sundávala mu sako, rozepínala vestičku i košili, její ruce se snažily odhalit jeho kůži, kterou tak zoufale potřebovala cítit na svém těle. Jeho drobné, mužné chloupky na jeho hrudi ji smyslně šimraly, když se nad ní nakláněl a přejížděl rukou po jejich bocích.
Náhle se na ni podíval a šibalsky se usmál a zkousnul mlsně ret a stejně tak si ji prohlížel …Podívala se mu do očí a oplatila mu stejnou měrou… "No, co? Ten je pro štěstí od Marthy!" …vydechla a vpletla mu ruku do jeho vlasů, když se jeho rty v polibcích chystaly k jejímu klínu a jeho ruce sundávaly tu tenkou krajku kolem jejího stehna. Hladila ho po zádech a znovu se dožadovala polibků, během kterých mu povolila pásek na jeho kalhotách a chvatně je sunula dolů.

Laskal její plná ňadra, která se díky těhotenství zaoblovala, stejně jako její bříško. Byla tak krásná, něžná, citlivá na dotek. Předvídal každou její reakci a byl spokojen, když se naplnila. Jemně ochutnal její vzrušením naběhlé bradavky, kroužil něžnými, pevnými tahy jazyka, až se prohýbala v zádech. Jeho dlaně ji jemně laskaly její fascinující ňadra, rozestíral kolem nich prsty, jako paprsky slunce, svíral je mezi bříšky prstů, jakoby stiskem pulzovaly -uvolnil, sevřel, uvolnil, sevřel, uvolnil, sevřel, nekonečněkrát dokola, ve stálém, neměnném rytmu. Pak je vzal znovu do úst a ve stejném rytmu se na ně přisával a pouštěl... Vzal do úst její bradavku a kroužil v nekonečném kruhu po jejích prsních dvorcích, nepřestával ani na vteřinku, dokud třením neztvrdla v perlu...Vnímal, jak se chvěje, jak se s přivřenýma očima zmítá proti jeho tělu.

Cítil její ruku, jak mu sundává i to poslední, co zbývá, aby se obě jejich těla spojila v jedno, jeho boxerky. Opatrně se vklínil mezí její klín, pohladil a políbil její bříško, zapřel se lokty a jemně do ní vnikl. Měl strach, že mu rozkoší vyskočí srdce z hrudi. Byl v ten moment otrokem své vlastní i její touhy.

Okamžitě se k němu přitiskla a dokonale splynula s jeho pohyby. Líbali se, zatínala mu svoje prsty do zad a jemně ho škrábala, což ho ještě víc vzrušilo, bral to jako povel : "Pokračuj!" Jejich společné tempo nabíralo na intenzitě, líbal její hrdlo, z něhož vycházely ty nejkrásnější milostné steny. Nemohl si nevšimnout, jak se Alex musela s obtížemi nadechnout, dostal strach, že váha jeho těla je příliš těžká, nebo nějak tlačí na její těhotné bříško.

Ani nezpozorovala, když jí podložil záda svýma rukama, zatímco ona měla ty svoje na jeho bocích, nejvhodnější chvíle na to, aby se překulil a ji nechal nahoře, věděl, že je to pro ni nejpohodlnější a také, že se vždycky v této poloze dokáže uvolnit, dokáže být divoká, dominantní, chtěl jí dopřát rozkoš i pohodlí zároveň! Jen překvapeně pohlédla do jeho očí, které se na ni usmívaly... a využila toho, aby převzala iniciativu a divokými pohyby, které střídalo uvolnění a naopak se ho i sebe snažila přivést k vrcholu.

Její vzdechy byly stále silnější a silnější, cítil na sobě její chvějící se tělo, až najednou výkřikem explodovala v orgasmu. Ještě pár divokých pohybů, které na něm udělala a i jemu se napnuly svaly a mocně vydechl, zasténal… Dosáhl svého vrcholu jen malou chvíli po tom jejím.

Měl ji, cítil ji na svém těle, jak složila svoji hlavu na jeho hrudi a hladil ji po zádech, když uléhala vedle něj. Zkoumal její spokojenou tvář, kterou pokrýval intenzivními polibky.

"Je všechno v pořádku, má drahá?" zeptal se… Věděla, že se ptá nejen na to, zda je spokojená s milostnou hrou, ale taky jestli je v pořádku ona i jejich nenarozené dítě.

Jemně ho pohladila po paži, kterou ji objímal a hladil a sladce vydechla… "V tom nejlepším, můj drahý!"

91.kapitola

5. října 2013 v 6:55 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Dar srdce

"Miláčku, musíš být unavená! Byl to náročný, ale zároveň nejkrásnější den v mém životě…" Opatrně postavil Alex v jejich ložnici po té, co jí přenesl přes práh…

"Michaeli, ne, nejsem až tak unavená, jen jsem s tebou už chtěla být sama. Hosté si bohatě vystačí bez nás, navíc Mary s Marthou začaly ochutnávku těch svých domácích likérů, takže za chvilku začne pracovat společenská únava." Stála těsně naproti svému manželovi, ruce volně složené na jeho hrudi a povolovala mu vázanku…

"Michaeli, pojď, posaď se, něco pro tebe mám!" …vzala ho za ruku a vedla k jejich posteli, na kterou se posadil a mlčky sledoval, jak otevírá zásuvku nočního stolku...
"Ale Alex, nemusíš mi nic dávat, ten největší dar, nosíš pod svým srdcem, ty celá jsi mě obdarovala štěstím, není potřeba mi něco...!" "Pšt! Chci to tak! " …položila mu prst na ústa a podala mu bílou krabičku, převázanou zlatou stuhou a posadila se vedle něj.

"Chci, abys to otevřel, abys četl i mezi řádky, protože nikdy už nic lepšího nenapíši. Psala jsem to tehdy, když jsem byla okouzlená tímto místem, pak i tebou, ale také, když mi bylo zle, smutno, vzpomínka na tebe a tvoje láska, která to napsala prakticky za mě! " Sledovala, jak opatrně a nejistě bere do ruky krabičku, sundává její vrchní část a bere do ruky knihu s názvem:

Neverland, místo zázraků! A pod názvem podepsána autorka: Alexandra Lewisová…

"Alex???" …podíval se na ni, zamrkal a z jeho očí skanula slzy dojetí, když viděl na obale fotografii z Neverlandu, dětské sochy, svůj domov.
Opatrně, chvějící se rukou otevřel knihu, která nádherně voněla novotou s mírným prasknutím jí rozevřel na první úvodní stránce. Se zamlženýma očima četl:

S láskou věnováno tomu místu, kde se stává každý sen skutečností, místu, které má moc vrátit vás do dětství, zprostit veškeré starosti, uzdravit od nemoci těla, ale i ducha. Uzdravit od bolesti a zklamání.
S láskou věnováno především tomu, který toto místo stvořil k obrazu svému a nepřestal věřit v magickou sílu Neverlandu, který uvěřil, že je Peterem Panem a opravdu se jím stal, jen proto, aby v lidech viděl jen to dobré a pomáhal dobru na svět, realizovat ho, zasévat do lidských srdcí, těšit se z jeho plodů. Neváhal riskovat, obětovat ani slzy zklamání, když mu dobré bylo odplaceno pravým opakem.

Zvláštní poděkování patří Donně Boltonové, jejímu manželovi a dcerce, milované tetě Mary, za podporu v zlých časech, lásku, kterou mi dávala celý život, Marthě za laskavost, vlídnost srdce, které je neodmyslitelně spjato s tímto místem a bije pro něj. Děkuji Vám všem, za podporu a inspiraci a především, za lásku, kterou jste mi dávali, dáváte.
* * *

"Alex, jestli jsem někdy nevěděl, co říct, je to právě teď!" …seděl a držel knihu ve svých dlaních, jako nejkrásnější dar, který kdy doposud dostal. Otočil na další stránku... Alex viděla v jeho očích nedočkavost dítěte, pokračovat, číst a vědět co bude dál... s tolerantním úsměvem se dívala na jeho tvář, která zářila štěstím, na jeho oči, které hltaly každé písmenko. Naplnil ji pocit, který jen lze těžko popsat slovy, radovala se ze štěstí svého manžela. Radost, která potřebuje být sdílena s druhou polovinou svého srdce, v jeho tváři viděla, že její práce nebyla zbytečná, ale, že má smysl, že došla svého naplnění. Držel ji za ruku a jeho oči četly to, co vytvořila bytost jemu nejdražší...

Neverland, místo zázraků, místo znovunalezeného dětství, místo, kde má nebe k zemi blíž, kde se dějí Boží zázraky a díky komu? Díky nástroji, který si vybral Bůh, jako svoji prodlouženou paži, pro svůj záměr udělat lidi, děti šťastnější, uzdravovat je! Díky muži, který sice vyrostl, ale jeho duše i srdce dokázaly odolat nástrahám dospělosti, intrikám, přetvářky, nečestnosti, lžím a pomluvám, kterým mnohokrát čelil a zřejmě ještě čelit bude. Jeho víra v lásku dává to, že se láska rodí v srdcích lidí, kteří toto místo navštíví, kteří poznají jeho magickou moc, stejně jako milující srdce toho, kdo je stvořil k obrazu svému, kdo se o něj s lidmi štědře a nezištně dělí... říkejme tomu muži, třeba Peter Pan...

Peter Pan, co uzdravil mnoho dětí, vyléčil a uzdravil jedno bolavé a životem raněné srdce láskou, přátelstvím a vlil mu novou naději i mízu do žil, když pomalu, ale jistě uvadalo a nechtělo se mu žít, protože už nemělo pro koho! Zachránil ho ze strmého srázu beznaděje, kdy pouhý krůček jej dělil od hranice života a smrti, tehdy ho vrátil zpět do života, aniž by si to uvědomovalo, až později mu začalo být za všechno vděčné. Znovu dokázal podržet a zachránit i darovat nový smysl žití, radost, kterou touží s ním sdílet, i když on sám je nyní tak daleko, přestože vzdálenost nehraje žádnou roli. Kéž by Peter Pan věděl, že obdaroval to srdce, které ho nevýslovně ctí a miluje, nejen láskou, ale jejím pokrčováním jich obou… Kéž by ta dvě srdce našla společný rytmus, tep života… svoji Zemi Nezemi…

"Michaeli?" nic… nedal se vyrušit. "Drahý! " …jemně s ním zacloumala, když se nedočkala odezvy, jakou chtěla, potřebovala... "Nechceš přece číst knížku o svatební noci?" Přejela mu rukou po stehně, až cítila, jak se maličko zachvěl a to jí stačilo k tomu, aby se přesvědčila o tom, jak moc na ni reaguje... jejich rty se setkaly v něžném polibku, který nabíral na dravosti, něžnosti i narůstající vášně a touhy. Oparně mu mezi polibky vzala knihu a odložila ji na noční stolek.

P.S. Omlouvám se, ale svatební noc až příště! Usmívající se Přece jsme nemohli Michaela připravit o radost z knihy, že ne? ;-)

Nádherná vzpomínka dělaná ♥

3. října 2013 v 6:23 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Už jen ten začátek mě dojímá, jiné momenty zas rozesmějí.. viz. stříkání parfému, na konci videa : Hej! Proč tam dole ? Smějící se No, Miku proč asi? : Co kdyby náhodou, ne?!?! .. a neboj, hořet nebude, běda kdo škrtne zápalkou !! :-) Maximálně ti budou hořet lýtka:-).. ale má hlášky, ze kterých fakt nemůžu.. Představ si, jak je to cítit tam dole ? Nastříkám to i tu !! :-) Jo, Miku ten parfém ze sebe nesetřepeš, ani mě bys nesetřás!!! a nikde, ani dole ani nahoře! Líbající


90.kapitola

1. října 2013 v 5:30 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít
Speciální poděkování, Vám všem co ještě povídku čtete a snad Vás i baví, speciálně pro Katku H. za její mejlík ... tak vážení tolik očekávaná kapitola je tu ! Ještě jedenáct dílků a oddechnete si! Smějící se
- ♥ ♥ ♥ -

Když se dvě srdce najdou a spojí…

"Ukaž, půjč mi ji ještě! Ještě máme čas!" Alex seděla před zrcadlem, v náručí malá Caroline, která se smála, až jí byly vidět její dva přední zoubky, zatímco její věrná přítelkyně jí česala vlasy a přidělávala závoj.

"Dávej pozor, Alex, aby ti neponičila ten nádherný náhrdelník nebo tě nepoblinkala, musela bys jít v kombiné!" …zasmála se do zrcadla Donna, která dokončovala Alexiin účes... a Alex jí to oplatila... "Myslíš, že by to Michaelovi nějak vadilo? Stejně se nemůže dočkat, až to ze mě večer sundá!" …smály se obě, byly uvolněné, především Alex… Donna se na ni zadívala do zrcadla ...
"Jsi krásná, moc ti to sluší, to štěstí ti sluší! Nemusím říkat, jak ti je přeji! Michael je báječný člověk!" …položila jí ruku na rameno a ona ji vděčně stiskla... "Já, vím, jsi hodná, mám tě tolik ráda!" "Ale to já tebe také a moje dcerka nebyla dlouho u nikoho spokojená, jako u tebe!" ... "Máš krásnou dceru, Donno, je ti tolik podobná!" …dívala se do tvářičky spokojené Caroline, která pomaloučku zavírala oči a pokládala svoji hlavičku … "Tak, hotovo! Ukaž, vezmu si ji, už je čas… Michael už jistě nervózně pochoduje dole v hale a čeká na svou vyvolenou!" ... "Však se dočká! " Vstala a přehodila na sebe krajkový šál, upravila na svém bříšku tak, že nebylo skoro vidět, když tu vtrhly současně do jejího pokoje Martha i Mary…

"Tak, děvčata, co je to? Vy jste tu úplně v klidu a my jsme nervózní jen z Michaela, který chodí sem a tam, až mu lítají jiskry od kramflíků, div nepropálí parkety! Nebo rovnou stepuje!! " …hlaholily, jedna přes druhou...

Donna i Alex se na sebe podívaly a musely se smát, jako kdyby říkaly: "Jako bychom to nevěděly!" Ale obě dámy celou svatbu i její přípravy prožívaly, jako by se jednalo o ně samotné… "Tak, můžeme jít! Jsem připravená! Upravila si krajku, vzala kytici z vázy, podívala se do zrcadla, usmála se na ty tři ženy, které pro ni tolik znamenají, nadzvedla si šaty a Donna je vzadu pomohla urovnat. Martha i Mary, když ji viděly, začaly natahovat moldánky od dojetí a zase jí upravovaly závoj…

"Tak, děvčata, žádné slzy, můžeme jít!" Donna, Martha i Mary šly před Alex...

Pomalu kráčela chodbou až ke schodišti, pod kterým čekal Michael v šedém lesklém obleku. Jejich oči se střetly. Byly plné obdivu, lásky, něhy… nevýslovného štěstí.

Pomalu sestupovala ze schodů a oči všech přítomných hostů se upíraly jejím směrem. Byla znovu šťastná, beze strachu, ve tvářích, které tak důvěrně znala, našla svoji novou rodinu. Než sestoupila poslední schod, Michael jí podal ruku a obdivně zašeptal: "Jsi nádherná!" ... a nabídnul jí rámě, do kterého se zavěsila… Hned za ním se objevila Paris, která měla podobné šaty jako Alex, s košíčkem růžových okvětních lístků růží a Princ, který byl stejně elegantní, jako jeho otec, jen v menším vydání a ten hlídal, jako oko v hlavě sametovou krabičku, která ukrývala prstýnky…

Pomalu se svatební průvod vydal do altánku, který byl vyzdoben bílými liliemi, růžemi a ve kterém na ně už čekal oddávající. Všichni hosté seděli na svých místech, ale sotva zaslechli přicházející, povstali a tleskali… Mary, nevěstina teta, nejvěrnější přítelkyně Donna s manželem a spící dcerkou v kočárku a její milá Martha, zaujali první řadu hned vedle Michaelovy matky a sestry Janet. Na jejich tvářích byla znát radost, která se měnila i v slzy štěstí, které jim přáli a spolu s nimi je sdíleli.

"Táži se vás, pane ženichu Michaeli Josephe Jacksone, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou paní Alexandrou Lewisovou, budete jí oporou v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci?" …zeptal se oddávající.
Michael se držel s Alex za ruce a z jeho hrdla vyšlo hrdé a oddané - "ANO!"

"Táži se vás, paní nevěsto Alexandro Lewisová, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným panem Michaelem Josephem Jacksonem, budete mu oporou v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci?"

"ANO!" … vyšlo z úst Alex a bylo to ano životu, nové lásce, budoucnosti, jistotě.

Oddávající prohlásil sňatek za právoplatně uzavřený a vyzval k výměně prstýnků a prvnímu manželskému políbení.
Ovšem ještě, než oba dva manželé tak učinili, rozhodli se vyměnit si ještě jeden slib. Slib, který nepředepisuje žádné nařízení, ani litera zákona. Slib, který nosili v srdci dávno před tím, než se vlastně poznali. Než Michael oslovil neznámou ženu na útesu a daroval jí své srdce, tehdy bylo kamenné, které ukrývalo poselství, které se za čas naplnilo a začalo tepat, rytmem srdcí jich obou!

Michael navlékal snubní prsten na Alexiin prsteníček, odříkával procítěně verše, které tehdy vryl do osudu srdíčka, které našel na břehu řeky v jeho rodném Gary...a které měl nyní v náprsní kapsičce. Díval se do tváře té, kterou miloval víc, než svůj život, také tak odhodlán bránit ji a jejich štěstí...

"Když se dvě srdce najdou a spojí, už nikdo je nikdy nerozpojí…"opatrně navlékal ten zlatý kroužek bez začátku a bez konce, který symbolizuje jejich lásku s drobnými brilianty na ruku té, kterou miloval a ta se mu dívala zpříma do očí a pokračovala v jejich vyznání se jeden druhému. Sáhla po prstýnku, který patřil jenom jemu a recitovala s něhou v hlase: "Když lásku si vdechnou do dlaní, on její muž - ona jeho paní..."Společněpak dvojhlasně, přesto hlas obou splynul v jeden:

"A jak to tak vypadá v této době, budou už navždy patřit jen a jen sobě!"

Po té si Michael přitáhl jemně na své tělo svoji ženu, jeho ruce se vinuly kolem jejího pasu, cítila jistotu, bezpečí, neskutečnou něhu i energii. Jejich rty se setkaly a zpečetily nádherný akt lásky,úcty a oddanosti, první manželské políbení.