Listopad 2013




ČÍM JI OKOUZLIL ?

22. listopadu 2013 v 5:40 | Marta |  ♠ Básně a próza od Marty ♠
Z intenzívního vztahu plného vášně, smyslnosti a touhy… těšení se jeden na druhého radost z jeho přítomnosti, že je s ní…motýli všech druhů v jejím břiše přeletují sem a tam a předvádí svůj premiérový balet. Touhou rozechvělá po celém těle…pozná ho po dechu, vůně jeho kůže je jí tak dobře známá…chemie přírody pracuje na plné obrátky…jeho parfém se svěže line s jeho tichými kroky… pozná ho poslepu …vnímá ho potmě…on nemusí nic říkat…ona ví, že je to on.

Jeho šarm a hraný vztah si zaslouží sošku Oscara…vynikající herecký výkon mužské role…
ego muže dosáhlo výšku hory…faleš a lest se počítá v rozměrech oceánu.
Ano… jen její výstavní tělo a nádherná tvář se stala na čas ozdobou muže na výsluní, jež jeho vlastnosti se podobaly satanovi…leč přesto ho milovala a podlehla jeho svodům
a svému naivnímu srdci.

Č Í M J I, P R O B O H A, O K O U Z L I L ?

Její raněné srdce a mysl začala pomalu, ale jistě, odkrývat pravou tvář muže s maskou…
překonává velikou bolest raněného srdce, přestává unikat jako malý vyplašený kolouch a navzdory všem nástrahám staví se přímo a čelem.
Pochopila, že položené srdce na dlani, jen tak bez obalu, každý využije… musí se naučit ho dobře chránit…protože má jen jedno, které tepe a proudí jím její krev a je velmi zranitelné…

Naučila se opatrně a s rozvahou pootevřít svoji dlaň a velmi přemýšlet, komu své srdce dá celé příště…

101.kapitola

18. listopadu 2013 v 20:19 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Krásné narozeniny, můj jediný!

Neverland o dva roky později…

"Dobré ráno, miláčku!" …jemně políbila Michaela na rty… jen se zavrněl, ale oči neotevřel, zkusila to tedy ještě jednou, tentokrát v polibku byla naléhavější, žádostivější… jen se usmál, ale dál předstíral spánek. Věděl, že ji musí nejprve vyprovokovat, aby v ní probudil jistou divokost, na kterou dostal právě chuť…

Cítil její ruku, která se vsunula pod přikrývku a hladí jeho hruď… ale z milostného snění, co bude dál, ho probralo zalechtání pod paží… se smíchem začal sebou vrtět… "Alex, ne, tohle ne !... Nemohla bys, prosím, pokračovat v tom před tím...?" ... "Ne, nemohla, stejně spíš, tak se snažím zbytečně!" …řekla na oko nazlobeně a stejně tak předstírala, že právě vstává...

Zachytila ji jeho paže, objetí, pokládal si ji vedle sebe… a jeho rty začaly útočit na ty její… po chvíli se od něj odtáhla.

"Miku, neměl bys dneska dostávat dárky ty, když máš narozeniny?" ...podíval se jí zblízka do očí a oběma rukama uhladil její rozcuchané vlasy… "Kolikrát ti budu opakovat, že největším darem k čemukoliv jsi pro mě ty a naše děti...!" …chtěl naléhavě pokračovat v milostných hrátkách...

"Já vím, ale ty nemáš rád překvapení?" …nedala se "odbýt" jen tak... "Mám pro tebe tři dobré zprávy… od jedné do tří... kterou chceš jako první?" Zvědavě se na ni podíval... myslela to vážně... "Tak třeba...začni u jedničky!" ... Dobře…! Tak tedy, pře dvěma dny mi volala Donna, na jaře čekají miminko!" …řekla nadšeně… "Tak to je úžasná zpráva, že by ta naše společná dovolená u Mary v Irsku? Nebo zase náš srub, studánka v horách?" …jeho pohled i ruce si nedaly pokoj. Hladil Alex po stehně a zajížděl nebezpečně vysoko, mezi její stehna...

"Počkej přece, to byla teprve první zpráva… "Hm a jaká je ta druhá?" …začal se nad ní naklánět a líbat její krk, prsa… Sice se chvěla vzrušením, stejně jako on, ale pokračovala…

"Ta, druhá... je, že jsem měla na dnešek krásný sen, Princ, Paris a Blanket si hrály v parku u fontánky… a Blanket honil motýly a my dva jsme seděli na lavičce pod tvým oblíbeným stromem a sledovali jsem je, jak jsou šťastní a tím dělají šťastné i nás..… Líbali jsme se!" ... jen se na ni podíval a věnoval jí jeden ze svých rozpustilých, dravých i něžných pohledů… "Tak, to je skvělý sen, co ho tak převést ve skutečnost?" …naléhal na ni a vyhrnoval horkou dlaní její noční košilku… zadržela ho... "Já ještě neskončila, drahý!…"

"Líbali jsme se, ale byl tam s námi ještě někdo..." ..."Hm, kdo se opovážil rušit, harmonické soužití naší rodiny?"…znovu zabořil svoji hlavu do jejího dekoltu, opájel se její citlivou pokožkou na jejích prsou…

"Naše dvě děti, dvojčátka, bylo jim sotva devět měsíců, chlapeček a holčička, seděli na dece a hráli si!" Přestal ji líbat a sledoval její rozněžnělou tvář, kterou měla když…?

"Dvojčátka? Tak to je nádherné, Alex, musel to být nádherný sen!" …pohladil ji po tváři...

"Michaeli, neříkala jsem ti, že mám tři dobré zprávy?… "Ta třetí je...k tvým dnešním narozeninám, myslím, že při troše štěstí, by ten sen mohl být i skutečnost! Před chvilkou jsem si dělala těhotenský test a vyšel pozitivně!" …vzala jeho ruce a přiložila mu je na svoje doposud ploché bříško… "Tak ti, milý Michaeli, přejeme krásné a šťastné narozeniny!"

Oči se mu naplnily slzami štěstí a úsměv se roztáhl do široka… "Já věděl, že v horách Neverlandu u našeho srubu, pramení zázračná voda plodnosti! Víš, Alex, když ses nedívala, já se napil ne jednou, ale dvakrát!"

"Vážně dvakrát? Tak to budou nejméně čtyřčata, protože já udělala to samé! Usmívající se


Všechno má začátek, ale také svůj konec! Stejné je to i s povídkou. Začátek příběhu zmizel v nedohlednu( skoro rok, co jsem zveřejnila první kapitolu) a my se nacházíme na jeho konci. Snažila jsem se o šťastný konec, právě proto, že povídka začala pro Alex tragicky a uznejte: žena by měla mít poslední slovo! Usmívající se

Jsem ráda, že jsem dopsala poslední řádky povídky, zároveň je mi to tak nějak líto. Takhle povídka byla pro mě jiná, možná víc náročná, než těch sedm předešlých, pro tragičnost okamžiku, pro události kolem Mika, Alex, ale vkládala jsem do ní všechno, co bych mu přála a zároveň se snažila zachovat jeho samotného i s tím, co k němu patří a čeho se v realitě bohužel nevyvaroval,(viz Bashir a spol.) možná pro to, že nebyla žádná taková Alex nablízku.

Pokud jste si aspoň jednou řekli, že byste se zachovali stejně jako Alex nebo, že by jste se také tak rozhodli být na jejím místě, nebo vám jich bylo líto, radovali jste se s nimi, smáli se jejich skotačení většinou v posteli :-) třeba jako "kolibřík" apod.. je to pro mě velká odměna a čest, protože to svědčí o tom, že jste nejen pozorně četli, ale také si přestavovali, otestovali, popustili uzdu své vlastní fantazii, vše prožívali spolu s Alex a Michaelem a to je to, co mě na povídkách baví, sdílet emoce, Michaela samotného! ♥ Díky všem mým věrným, ale i náhodným čtenářům!♥ ♥


To bych nebyla já, abych si neodpustila ještě pár slovíček závěrem!

Co by to bylo za lásku, ve které by ti dva netrpěli jeden pro druhého? Nebyla by to skutečná láska, ale sobectví! Co by to bylo za lásku, ve které by ti dva jen trpěli? Nebyla by to láska, ale peklo! Proto v každé lásce musí občas jeden i druhý trpět, aby objevil sílu lásky a její štěstí a bojoval za ni, vším, čeho je schopen! Zvlášť-li, když každý z nich byl přesvědčen, že pro ně: Láska už neměla přijít! Našli ji ve chvíli, kdy jeden jako druhý přestali doufat a snad i věřit. Tak, ani vy nezoufejte, protože nevíte, zda právě zítra, nebo pozítří, za týden… Nebudete trpět pro lásku!

Další VELKÁ porce

17. listopadu 2013 v 5:46 ☺ Na VELIKOSTI záleží !☻
Michael s naším potomkem Smějící se

100.kapitola

12. listopadu 2013 v 6:32 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Tři sudičky nad kolébkou požehnaného

Neverland… o týden později…

Neverlandská brána se pozvolna otevřela, aby Neverland mohl přivítat poklad pro něj v tuto chvíli nejvzácnější - nového člena rodiny, kterého tu netrpělivě všichni očekávali. Poklad tolik vytoužený, dlouho očekávaný, nový život, pokračování jich samých…

Sotva auto zastavilo před domem, vyřítili se Princ i Paris, aby uvítali svého malého sourozence, po nich Mary, Martha i Donna a ostatní zaměstnanci se řadili do špalíru, kterým Alex s Michaelem a malý Blanketem v sedačce procházeli, všichni nadšením tleskali, smáli se, zatím co on klidně a spokojeně spal.

"Doma, konečně doma!" …vydechla Alex, kterou všichni obletovali, nachystali krásnou oslavu nultých narozenin Blanketa, který spal spokojeně ve své kolébce s růžovým zajíčkem Usínáčkem, který mu darovala Paris i autíčkem od Prince, kteří stáli a zlehka pohupovali kolébkou...Alex je sledovala a přišla k nim blíž, pohladila je... "Tak co, líbí se vám bratříček?" ..."Moc!" …zaznělo dvojhlasně… "Jen, já chtěla sestřičku, ale to nevadí, taťka to nejspíš popletl a zamluvil nám brášku, tak budu mít dva!" …čechrala peřinku v kolébce. "Já jsem rád, že je to kluk, aspoň s námi s tatínkem poleze po stromech." Princ zatahal Alex za ruku a pošeptal jí do ucha, aby Paris neslyšela… "Víš, mami, oni to tak holky neumí, jako kluci, mají strach, že se umažou a roztrhnou šatičky!"
"Dobře, jsem ráda, že budete mít bratříčka rádi, ale teď utíkejte do jídelny, Martha vám nachystala ovocný dort na oslavu!"

Ale to už přicházel Michael a hned za ním Donna, Mary i Martha, které se přišly podívat na nejmladšího z rodu Jacksonů… Michal objal svoji ženu kolem pasu, ta si opřela hlavu o jeho rameno a sledovali tři ženy jejich života a srdci nejbližší, jak se naklání nad kolébkou. V jejích tvářích hraje štěstí, radost i zvláštní druh dojetí, takový, který se dostaví pro citlivé srdce ženy, která vítá a obdivuje nový život.

Všechny tři, jak laskavé a moudré sudičky, vyřkly svoje přání, tomu malému človíčkovi, který zatím neví nic o světě, nic o tom, čím si prošli jeho rodiče, ani o tom, že je pro oba dva obrovským požehnáním, darem i radostí součastně. Spokojeně spal a kdo ví, jestli se mu nezdálo o nebeském Neverlandu, ráji, ze kterého přišel, aby v tom pozemském žil, pro radost svou i lidem, se kterými se kdy potká, včetně své rodiny… Život, kouzelné místo, které pro něj a spoustu dalších vytvořil jeho otec, jakoby předvídal a těšil se na jeho příchod už tehdy…
Mary:

"Já ti chlapče, přeji v životě jen to nejlepší, abys měl moc uzdravovat lidské duše i srdce svým nevinným úsměvem, který máš úplně stejný, jako tvoje maminka, když se narodila a který vychází z tvé překrásné duše, ve které se snoubí to nejlepší z obou tvých rodičů, kteří tě povedou životem a naučí tě tomu, co budeš v životě potřebovat nejvíc: ctít život, milovat, tak jak to umí oni dva. Ať v bohaté míře poznáš, co je to lidské štěstí a radost."

Donna:
Jsi požehnání pro tu, která tě přivedla na svět, která se bála i těšila... "Přeji ti, aby ses v životě bál co nejméně a když, tak jen o ty, které budeš milovat. Kéž jsi jako ten archanděl Michael, který brání dobro před zlem…Bůh tě obdaří silou, která vychází z tvého nitra… Kéž v životě poznáš sílu opravdového přátelství, lásky i naděje… protože to jsi pro svoji rodinu, pro nás všechny."

Martha
"Budeš moudrý se smyslem pro spravedlnost, kterou máš po svých rodičích vrozenou, kterou budeš bránit, vždycky se zastaneš slabšího. Budeš mít po svém otci talent na mnohé, budeš vidět krásy světa jinýma očima, než obyčejní lidé. V tvých očích bude plachost, ale také velká síla. Snoubí se v tobě mnohý talent s pílí a vytrvalostí. Dávej radost každému, kdo si ji zaslouží, kdo ji s díky přijme, kdo jí bude hoden, tvé dary jsou příliš vzácné na to, aby se s nimi plýtvalo pro lidi, kteří se nechtějí se změnit k lepšímu. Budeš mít dar jedny od druhých rozeznat!... Bůh, ať požehná každému tvému konání."
Dojatě tam stáli v objetí a poslouchali přání těch tří…nikdo by malému Blanketovi nepřál nic krásnějšího, stejně jako oni dva. Kéž se všechna přání tří "sudiček" vyplní v plné míře, držme mu i jim palce!

P.S... a příště díleček poslední, ano, bohužel... ♥

Proutník, jeden !!! :-))

10. listopadu 2013 v 15:17 Videa, která stojí za to vidět! ♣
On normálně loudí z fanynky telefonní číslo a nejlépe celou adresu.. Miku, jako, co to je ? Moji adresu znáš, tak, tohle ti neprojde.. Smějící se

99.kapitola

7. listopadu 2013 v 19:48 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Doktor nemusí být u všeho!

Když vešel následující den do pokoje, spala, stejně jako jeho syn. Tiše se posadil do křesla u okna a se zalíbením sledoval svoji ženu, jak klidně spí. Byla krásnější, než kdykoliv předtím. Vlasy rozpuštěné na polštáři, jemně se chvějící řasy. Mateřství jí vdechlo do tváře neskutečnou něhu, kterou jí měl chuť v polibcích vracet...

Z toku myšlenek ho vytrhlo až zavrnění jejich synka, který ze spánku rozhodil prudce ručičkama. Vstal, opatrně ho vzal do náručí, kde ho konejšil a posadil se s ním zpět do křesla. Zkoumal prstíčky, cítil nevýslovné štěstí, když se ho malý chytl za prst a otevřel oči.

Stejně tak, jako se pomalu probouzela Alex…Viděl, jak unaveně, namáhavě otevřela víčka a zadíval se směrem k postýlce, která byla prázdná. Okamžitě procitla, protože neviděla svého synka... "Mé dítě! Kde je moje dítě!?" …řekla s obrovským strachem v hlase a posadila se na postel a díval se vyděšeně a prázdnou postýlku. Michaela si vůbec nevšimla… Cítil z jejího hlasu paniku...
"Alex, miláčku, klid, je se mnou!" Vstal a šel k jejímu lůžku, aby ji uklidnil "Michaeli, jak jsi tu dlouho, vůbec jsem si tě nevšimla." … "Dlouho ne, sotva dvacet minut, nechtěl jsem vás budit a sestřička mi dovolila jít dál. Nemohl jsem se dočkat nového dne, jen proto, že jsem tu chtěl být s vámi."
"Nedovedeš si představit, jak jsem se lekla, když jsem viděla postýlku prázdnou. V noci jsem špatně spala, spíš jsem se bála spát, aby se mu něco nestalo!"
Vytušil její citové rozpoložení a podal jí peřinku a v něm Blanketa, který začínal plakat a dožadovat se svého krmení...

Jemně ho vzala, položila si hned vedle sebe a hladila ho po tvářičce… "Smím?" …ukázal na druhou stranu volné postele.

"Pojď." Přilehl si k nim na bok, takže měli synka mezi sebou... Sledoval ji zblízka, viděl, jak si rozvazuje šňůrky na noční košilce, aby malého nakojila. Byl to pro něj dojemný okamžik… Ten výraz, který měla ve tváři, u ní nikdy neviděl, zářila mateřským štěstím, když se malý přisál k jejímu prsu…

Pohladil ji po ruce... "Skoro na našeho syna žárlím." Řekl s ruměncem i šibalstvím, když viděl, jak si jeho syn spokojeně pomlaskává a plní bříško výživným mlékem. "Žárlíš?! Podívala se na něj s úsměvem…? "Myslím, že teď to bude právě on, který bude stimulovat moje bradavky, jsou pro něj životně důležité! Ty budeš muset počkat!"

"Alex, nevím, jestli žárlím v pravém smyslu slova, ale jedno vím jistě, miluji vás oba dva, tolik, že nenajdu vhodná slova, nedá se to k ničemu přirovnat." Pohladil malého i Alex, která na něm měla položenu ruku…

Podívala se mu hluboko do očí, ano… našla tam lásku muže i otce, něhu i obětavost, odhodlanost...

"Já vím, Miku, je to rodičovská láska i instinkt chránit!" … Propletl svoje prsty s těmi jejími a políbil ji ruku... "Alex, děkuji ti za našeho syna, za štěstí, které jsi mi vnesla do života! Nedokázal bych být bez tebe, bez vás!.. Jen jedno mi dělá starost!" … podíval se na ni tázavě a stiskl ji ruku… "Co ti dělá starost?" …vyzvala ho a podívala se a Blanketa, který se dál spokojeně krmil...

"Alex, nechci tě rozrušovat, ne právě teď v tenhle kouzelný okamžik…" …jemně políbil svého synka do hustých černých vlásků… "Michaeli, no tak, ptej se, vidím, že ti to dělá starost, máš zase tu svou vrásku na čele." Přejela mu prstem na čele mezi očima, pohladila ustaranou tvář. Chytil ji prudce za ruku…

"Alex, musím se tě zeptat: Proč jsi mi v autě říkala, že kdyby bylo potřeba volit mezi životem tvým a jeho… hlas mu strachy slábnul .. "Nevím, ale mám dojem, že ses mi nesvěřila se vším, co tě trápilo. Mělas nějaké potíže v těhotenství nebo už dřív? Strašně jsem se bál toho, jakým stylem jsi mi to řekla, jak jsi naléhala, vědělas, že když něco slíbím, že…" hlas mu začal selhávat při pohledu na ni i jejich krásné dítě… nedokázal si ani představit, že by tu jeden z nich nebyl...

"Michaeli, vím, že jsem tě vyděsila, promiň, ale když jsem rodila poprvé Carol, trvalo to celou věčnost a já byla strašně slabá, hrozilo, že ani samotný porod nezvládnu, dokonce začaly i nějaké komplikace, začala se mi oddělovat placenta od dělohy... Ale Carol i já jsme to nakonec zvládly na poslední chvíli. Měla jsem strach, že by se to mohlo opakovat nebo ještě hůř... Vím, že nikdo jiný by se o našeho syna nepostaral líp, než ty!"… "Ach Alex, zase jsi byla se svým strachem sama." …

"Ne, Miku, nebyla, celé těhotenství jsi mě rozmazloval, hýčkal, neměla jsem ani čas nad tím nějak přemýšlet a zabývat se tím, to jen, když mi porodní bolesti připomněly...! Všechno dobře dopadlo, zapomeňme na to!" … Blanketovo bříško bylo plné…

Michael si ho opatrně položil na rameno, pod které dal plenku a choval ho tak dlouho, dokud si maličký neodříhl, konejšil ho ve své náručí, až usnul. Položil ho zpět do postýlky, přikryl ho dekou a sám se položil vedle své ženy.

"Alex, slib mi ty zase něco! Ať budeš mít cokoliv na srdci, sebemenší stín obavy, budu o tom vědět!" …vzal ji tvář do dlaní a políbil ji dlouze a něžně ... "Slibuji!" …jen se na ni usmál a ještě ji políbil na spánek a na se k němu přitulila...

"Michaeli, ne, že bych tě chtěla vyhánět, ale za chvilku se na mě přijde podívat doktor, myslím, že nemusíš být u všeho!" … "Že nemusím? To doktor nemusí být u všeho!" …řekl rozpustile… " Jako třeba...?" …čekala, až ji doplní... Místo toho zajal její rty ve vášnivém polibku...

"Michaeli, dost, tohle nejde, nemůžeme….!" …přerušila ho po chvíli, i když by ráda pokračovala..." Na to ostatní si budeš muset šest neděl počkat!" …řekla se smíchem a posadila se na posteli a začala se upravovat... Díval se překvapeně, zklamaně a něco neustále počítal na prstech svých rukou… "Alex, jako šest týdnů..?" … jen se smíchem přikývla… a on zabořil hlavu do polštáře a pěstí bouchnul do postele...

"Tak, to tedy nevím, jak to vydržím, jestli budeš přede mnou kojit, budu na sto procent nejen žárlit, ale trpět jako zvíře - všude!" Usmívající se


98.kapitola

3. listopadu 2013 v 18:46 ♥ POVÍDKA - Láska, která už neměla přijít

Vstávej, budeš táta!

Oba usnuli posilujícím spánkem, jejich těla hřála a láskyplně objímala to, které se tisklo na to její. Alex probudila kolem jedné hodiny ranní ostrá bolest v podbřišku, jen s námahou se posadila a šla bolestivým krokem do koupelny, do které nestihla ani vejít, když jí praskla voda…

V rychlosti se převlékla, vzala sbalenou tašku a přisedla na kraj Michaelovi postele a snažila se ho vzbudit, musela s ním mírně zatřást, až jí bylo líto, že ho musí budit právě teď, kdy tak klidně spí… "Michaeli, vstávej, budeš táta!"

Nejprve rozespale zamžoural do světla na nočním stolku a pak, když viděl sbalenou a oblečenou Alex, odhodil přikrývku, vyskočil z postele a soukal na sebe oblečení, které měl přehozené přes křeslo… za pochodu volal pro auto, které bylo připravené před vchodem do pěti minut, přesně podle jeho instrukcí, pomyslela si Alex, kterou Michael jednou rukou podpíral a ve druhé jí nesl kufr a pomáhal jí opatrně nastoupit do vozu… cestou přes vstupní halu nechal lísteček se vzkazem, že odjeli do porodnice…

Celou cestu poháněl Bobbyho, který už měl podobnou zkušenost, když do porodnice odvážel Donnu a ten se jen do zrcátka usmíval, ujišťoval, že silnice jsou v tuto časnou hodinu ranní pusté a nic nekomplikuje dopravu. Tiskl se k Alex, která rozdýchávala kontrakce a opírala se o něj a křečovitě mu mačkala ruku...

"Alex, vydrž, už tam budeme, všechno bude dobré… neboj se, zvládneš to, jsi statečná žena!" hladil ji a líbal na spánek čela, na kterém se objevovaly krůpěje potu. ..."Miku, slib mi něco!" …podívala se na něj pohledem raněné laně… "Co?" … "Slib mi, že kdyby se cokoliv stalo, postaráš se o něj!" … "Ale Alex, nic se nestane, věř mi!" …chtělo se mu plakat nad tím, co se jí honí v hlavě…

"Věřím ti, jako nikomu a právě proto tě prosím, slib mi to! Slib mi, že kdybys měl volit mezi mnou a jím, zvolíš jeho!!! " Musel od ní odvrátit hlavu, aby neviděla jeho bezmocné slzy….Proč to proboha říká? Tohle by nikdy nedokázal...

... "Alex, buď klidná, žádná volba nebude potřeba, věř mi!"… od další konverzace, myšlenek plných strachu na obou stranách je zachránilo zastavení auta před nemocnicí a zdravotní personál, který přijel s kolečkovým křeslem, na které ji Michael posadil a následoval zdravotníka na porodní sál. Byl bledší, než Alex, proč to říkala? Ví něco, co on ne….? Prožíval vnitřní peklo, úzkost mu drtila srdce a modlil se, aby to byl jen subjektivní pocit Alex, strach, který se vracel z minulosti, kdy ztratila mnoho…
"Alex, vydrž, všechno je v tom nejlepším pořádku, za chvilku tu bude s námi!" …osušil pot svojí ženě na čele, držela se statečně… A skutečně, za malou chvíli řekl lékař, že už vidí hlavičku miminka, že stačí vydechnout si a zatlačit… Jejich pohledy se setkaly, komunikovaly spolu, aniž by ústa promluvila...

"Alex, už to bude, jsi skvělá, statečná…ničeho se neboj, dýchej, je to úžasné, nádherné…" Než stačil doříct větu, ozval se dětský pláč… "Tak, vážení rodiče, máte nádherného, zdravého chlapečka!" ...Michael vzal Alexiinu ruku a vděčně ji políbil… sledoval, jak se jí úsměv rozlil po tváři, stejně jako slzy… slzy štěstí. Viděl, jak lékař čistí plačícímu dítěti nosík, aby mohlo dýchat a pokládá ho Alex na prsa. Byl to ten nejkrásnější pohled, ač ho viděl po třetí, připadal mu jako velký dar a neskutečné požehnání, zázrak poslaný od Boha! Viděl na tváři své Alex neskutečnou úlevu, štěstí a lásku, když hladila a líbala jejich právě narozené dítě a prohlížela jeho prstíčky. Přesto, že malý plakal, oni se smáli i plakali štěstím…

Ochotně a rád přestřihl pupeční šňůru. Bylo čtvrteční, únorové ráno, kdy se narodil jejich syn Princ Michael II. ....a protože se malý schvěl na Alexiiných prsou, usměvavá, ochotná porodní asistentka přinesla nahřátou blankytně modrou dečku, do které ho zabalili a malý se utišil, dostal jméno Blanket.

Odpočíval na Alexiiích prsou, tlukot jejího srdce ho uklidnil natolik, že přestal plakat i po té, co ho sestřička vzala, aby ho ošetřila, zavázala mu pupík a oblékla mu čepičku a zpět ho zabalila do deky. Na jeho tvářičce mu přejel stejně líbezný úsměv, který má jeho matka.

Byla šťastná, že ve svém náručí drží tento malý zázrak, ve který ani nedoufala. Mléčná vůně čerstvě narozeného miminka jí připomněla její Carol, kterou rodila s komplikacemi celých dvaadvacet hodin, zatímco její bratr měl na svět naspěch. Cítila obrovskou úlevu, vděčnost, za toto malé stvoření, které pravidelně oddechuje na jejích prsou, zkouší sací reflex, jemně se jí chvěje v náručí. To spojení mezi matkou a dítětem je pouto na celý život a ani přestřihnutí pupeční šňůry to nemůže změnit, vždycky bude k svému dítěti připoutána silou největší, které se říká mateřská láska. Pevně s veškerou láskou, něhou, které byla schopná, k sobě tiskla svého vytouženého synka a její srdce přetékalo vděčností.

Na malý okamžik Blanket otevřel oči, než ho znovu přemohl spánek… jsou tmavé, čokoládové, jasné a podmanivé, hluboké, přesně takové, jako jeho otec, který už nejspíš na nemocniční chodbě obvolává všechny a hrdě i dojatě jim zvěstuje radostnou událost.

Dušičky

1. listopadu 2013 v 15:58 ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..


Můj spanilý králi Michaeli,

obzvláště v těchto dnech 1. 11. a 2. 11., kdy je propojena cesta mezi živými a mrtvými nejsilněji, vzpomínám na všechny, které miluji a nejsou již mezi námi. Jsi jedním z nich, na které nikdy nemohu zapomenout.

Tvá překrásná duše patří navždy do mého srdce a už nikdy tomu nebude jinak. Vždy jsem byla uchvácena Tvojí krásou, která se mi vryla pod kůži a není na zemi nic, co by tuto tělesnou a duševní krásu mohlo nahradit.
Už jako dítě, jsi nás očaroval svým uměním a mnohými talenty, když jsi zpíval tak procítěně své písně o lásce, jako bys byl již dospělý muž. My všichni jsme požehnáni tím, že jsme žili ve Tvé době…rozdával jsi radost a lásku nám všem. Tvé obrovské ruce hladily a objímaly, Tvůj široký nádherný úsměv laskal naši duši a my jen děkovali, že jsi s námi. Společně s Tebou jsme prožívali naše životy, jak ve starostech, tak v radosti.

Po zemi chodil opravdový anděl…anděl plný laskavosti, lásky, naděje, míru a velkorysého srdce pro každého… a nosil Tvé jméno…a nic za to nikdy nechtěl.
Chybíš tu, Michaeli…tak moc tu chybíš…můj spanilý králi…vím, že Tě nám a tvým dětem již nic nevrátí…vyměnil jsi svůj pozemský domov za nynější domov na nebi. Můžeš se spolehnout na to, že jsem vždy na Tvé straně…vždy budu za Tebou stát a chránit a ctít Tvoji památku a milovat Tvé krásné tři děti.

Žádný klenot na zemi se nevyrovná Tvé osobnosti, nikdo Tě nenahradí,protože Ty jsi výjimečný génius…jen jeden jediný…jediný KRÁL POPU!

Tvé jméno MICHAEL JOSEPH JACKSON mám navždy vyryto ve svém srdci zlatým písmem…miluji Tě víc, Michaeli…
Tancuj na nebi s něžnými anděly svůj úžasný moonwalk a ochraňuj nás všechny, kdo Tě upřímně milujeme…
Děkuji Ti za všechno, co jsi mi za celý život dal…nebylo toho málo…vždy jsi rozdával v přehršlích…mám Ti co vracet…jsem Tvým velikým dlužníkem…

Mé srdce bije jen pro Tebe… má lásko kouzelná… loučím se s Tebou tisíci polibky na Tvé nejsladší rty…