Duben 2014

Michael a jeho humor - 2 .část

29. dubna 2014 v 19:50 Zážitky s Michaelem
Tak a ještě jedna část. Nejvíc se mi líbí, jak si dělal srandu i u soudu, i když si říkám, lze to vůbec??


Michael Jackson: Myslím, že nejlepší způsob, jak prolomit ledy s někým, koho neznáš, je si hrát. Skrze hru navážete pouto mnohem rychleji než jakkoliv jinak. Potřást rukou a vést běžnou konverzaci není tak jednoduché jako si hrát.

Rabín Schmuley: Řekni mi nějaké takové historky. Řekněme, že jsi uprostřed velké schůze v Sony nebo na velké filmové schůzi se všemi těmi nerudnými spulupracovníky v oblecích. Byl si schopný někdy prolomit ledy na těchto vážných jednáních, protože jsi víc jako dítě? Jsou velmi přisní, zajímají je jenom čísla.

Michael Jackson:... Vždycky, když se dostanu na tyhle jednání a všichni jsou podráždění, tak se celou dobu směju a nemůžu se přestat hihňat a pořád se musím omlouvat a moji právníci se na mě dívají a říkají: ´Promiňte, to on občas dělá´. Pak se taky začnou smát a pak se začnou smát všichni, takže to začne být zábava a bezstarostné. Někdy vypadají až příliš vážně a já mám rád, když je to trošku veselejší, nemůžu si pomoct, opravdu si nemůžu pomoct."


Advokát Miller vyslovil domněnku, že hvězda nikdy nezkoušela na koncerty.

"Vše dělám abstraktně, " řekl Jackson. "Vizualizuju si, jak chci, aby koncert vypadal. Stojím v koupelně před zrcadlem a zkouším taneční pohyby. Je to těžké."
Miller se zeptal Jacksona, zda s ním všichni choreografové, technici, zpěváci a kapela byli v koupelně a zkoušeli.
Jackson řekl: "Nejsem si jistý. Nechci hádat..."
(...)
Ptali se Michaela, kde byl a co přesně dělal tři dny zpátky. Na každou otázku odpovídal: "Nevzpomínám si."
Právník se naštval a zeptal se: "Vzpomínáte si, že byste měl potíže s pamětí?"
A Michael na to: "Ne, pokud si pamatuju."
V soudní síni se hlasitě smáli...

U soudu v roce 2002 kvůli zrušeným
koncertům na přelomu milenia


Advokátka: "A ne... uh... vkládáte do písní, které píšete, běžné hudební fráze?"
Michael: "Běžné hudební fráze..."
Advokátka: "Víte, co to je?"
Michael:"Jo, ale nevím, jestli vy víte, co to znamená..."

Soudce: "Pane Jacksone,odpovězte na otázku."
Michael:"Jen se jí pokouším popsat situaci."
Soudce: "Jen odpovězte na otázku!"
Michael: "Odpovídám na otázku..."
Soudce: "Neodpovídáte."
Michael:"Pokouším se..."
Soudce:"Nedaří se vám to."
Michael: *hihňá se*
Během prohlášení ohledně autenticity písní, 1993

Rabín Schmuley:"Prolomí to ledy, když to uděláš? Cítí se lidé navzájem bližší a dělá to těžká jednání lehčími? Cítí se více spojeni, když se to stane?"
Michael Jackson:"Ano, myslím si to. Myslím, že jsou mezi námi všemi společné rysy, že jsme všichni stejní. Věci mohou být opravdu humorné a můžeme se smát stejným věcem. To je společný rys lidstva. Opravdu, jsme všichni stejní."


"Když se mě zeptáte na jednu z nejlepších vzpomínek na mého stýčka Michaela, jako první mě napadne Huis Ten Bosch. Co je Huis Ten Bosch? Huis Ten Bosch, o kterém mluvím, je tématický park holandské vesnice v japonském Nagasaki.
Stručný příběh... mí bratři a já jsme navštívila strýčka Michaela v Japonsku. Všichni jsem byli pozváni na návštěvu tématického parku Huis Ten Bosch. Nepůjdu moc do detailů, protože většina z těch vzpomínek je velmi osobních a mému srdci blízkých. Přesto vám řeknu, že my čtyři jsme se nikdy nenasmáli víc než tam... tečka. Všichni jsme se chovali bláznivě a rozesmívali jeden druhého. Léta poté jsme o tom výletu stále mluvili.Ve skutečnosti, kdykoliv potřeboval můj strýček trochu rozveselit, stačilo jen zmínit Huis Ten Bosch a znovu jsme se smáli. To je jedna z věcí, které mi na mém strýčkovi budou chybět nejvíce. Rozesmívat ho. Smát se úžasně. Smíchem, který vás donutil smát se taky. Ten výlet byl naprosto kouzelný a nikdy na ně nezapomenu."
Taj Jackson, Michaelův synovec


"Jednou na Floridě, kdy se objevila stará známá nuda na turné, jsem si trochu vystřelil z Franka (Dilea). Požádal jsem ho, aby ke mně přišel nahoru do pokoje a když přišel, nabídl jsem mu meloun, který ležel na stole na druhé straně pokoje. Frank si šel vzít a zakopl o mého hroznýše, Musclese, který byl na cestě se mnou. Muscles je neškodný, ale Frank hady nenávidí a tak křičel a řval. Začal jsem ho s tím hroznýšem hodnit po místnosti. Frank spanikařil, vyběhl z pokoje a čapnul zbraň ochranky. Chystal se Musclese zastřelit, ale srážce ho uklidnil. Později řekl, že jediné, na co myslel, bylo: ´Musím toho hada dostat. ´Zjistil jsem, že spousta ostrých mužů se bojí hadů."
Michael Jackson



Michael a jeho humor - 1.část

26. dubna 2014 v 19:06 Zážitky s Michaelem
Michaelovi příhody, vtípky strašně ráda čtu, i když některé nebo možná všechny známe za ty roky, ale nevadí, když si je znovu připomeneme. Vždycky mě zvednou náladu a už jen představa, jak muselo být těm napáleným, ze kterých si vystřelil, mě vyzve k úsměvu, tak snad i vás.


"Michael byl velmi ostýchavý člověk, ale na druhou stranu hodně zábavný a bavilo ho si z lidí dělat legraci"
Vincent Paterson, tanečník Michaela Jacksona


"Hodně se smál a žertoval. Jednou dal členům ochranky nějaké jídlo, ale před tím na něj položil extrémně, ale extrémně pálivé papričky a sledoval, jak běhají dokola a hledají vodu.
Předtím jsem řekl, že býval hodně smutný, ale někdy se smál tak moc, až to bolelo. Když sledoval filmy, smál se tak nahlas, že lidi říkali: ´Drž hubu, vole",Smějící se protože nevěděli, že to je MJ."
Bodyguardi Michaela Jacksona

"Moc rád se smál. V poslední době, co jsme byli spolu se smál tak, až začal brečet smíchy. Někdy byl jeho humor banální, někdy suchý. Miloval Three Stooges, miloval klauniády a Eddieho Murphyho v jeho hloupých komediích. Rád se bavil a hrál si. A byl největší bavič, kterým stále zůstává. Doufám, že lidé si udrží tento pohled na něj ".
Janet Jackson, Michaelova sestra

"Michael a já sme si zvykli utahovat si jeden z druhého. Mojí specialitou bylo měnit hlas a predstírat, že jsem někdo jiný - miloval jsem to! Jednou byl Michael ubytovaný v hotelu Little Rock v Arkansasu. Miloval jídlo. Právě dorazil a mně bylo jasné, že první věc, ktorou udělá, bude objednávka jídla z cateringu. A tak jsem ho predběhnul.

Zavolal som mu do jeho pokoje, nasadil ženský hlas a zeptal se: "Zlato, přejete si něco z cateringu?" "Oh, ano, bejby, dám si hamburger," řekl. Stále nazýval lidi srdíčko nebo bejby. "Ok, miláčku," odpověděl jsem. "A k tomu hořčici a kečup." "Bejby, nemáme hořčici ani kečup." "Nemáte?" zeptal se. "Ne. Došli nám před dvěma dny." odpověděl jsem. "Ok, tak si dám omáčku." "Zlato, omáčka došla. Právě jsem odnesla poslední porci." "Ok, potom si dám majonézu." "Nemáme majonézu." "Sýr nebo salát?" "Ani sýr, ani salát." "Hranolky?" "Nemáme hranolky." "Dobře, tak mi natřete housku máslem a obložte rajčetem." "Zlato, nemáme housku, jen toast." Teď už měl dost a začal zvýšeným hlasem: "Nemáte horčici, nemáte kečup, nemáte hranolky, ani housku! Co je to za restauraci?!" Dostal jsem záchvat smíchu. Totéž jsem mu udělal o 25 let později. To už jsme spolu ale nepracovali.
V restauraci byli jen dvě starší ženy a jeden pán, mohli mít okolo 80 let. Začali jsme si povídat naší improvizovanou arabštinou. Když se po nás ty dvě ženy podívali, otočil jsem se k jedné z nich: "Šejk Majolini mě požádal, aby vám řekl, že vy a vaše přítelkyně jste nádherné ženy." Ty dvě dámy zřejme neslyšely kompliment poslední desítky let a tak sa polichoceně usmívaly. Potom jsme se dali do rozhovoru. Ptaly se, co tu šejk dělá a já jsem jim vysvětlil, že se právě rozvedl so svojí 97. ženou a zůstalo mu 154 dětí. "On má 154 dětí?" ptaly se mě šokovaně. "Aspoň o těch ví," řekl jsem. "Měl 97 žen.." a začali jsme je s Michaelom s arabským přízvukem vyjmenovávat: ´Jada, Jami, Shakira, Vera...´ Nebylo v tom nic zlomyslné, ve skutečnosti jim Michael zaplatil účet. Stále byl takový, dělal si z lidí legraci."
Spolupracovník

"Bál jsem se, že jednou nadejde den, kdy budu sám s Michaelem v jedné místnosti. Zkoušel jsem si to před zrcadlem stále dokola, co jenom tomu chlápkovi řeknu??? No a ten den nadešel, to, co byly snad jen sekundy se zdálo být jako velmi dlouhý čas. Do studia přijel catering a já a Michael jsme tam stáli sami. Díval jsem se na podlahu a říkal si: ´To je ono, to je to, čeho jsem se bál, musím rozlomit ledy.´ Zhluboka jsem se nadechnul a zvednul hlavu, abych něco řekl a ... wham... dostal jsem ránu hrstí kukuřice. ´Ale ne, tohle je válka,´ pomyslel jsem si. Sebral jsem nějakou naloženou zeleninu a hodil jí na Michaela, on ale hodil něco jiného a já mu to vrátil a tak to šlo ještě nějakou dobu. Strašně moc jsme se smáli (pak jsem to samozřejmě musel uklidit) a po tři týdny jsme se na sebe nemohli podívat bez toho, aniž bychom se smáli. Byl to od něj úžasný způsob, abych se cítil v pohodě. Michael měl opravdu úžasný smysl pro humor, miloval, když se lidé chovali jako Three Stooges a byli celí nemotorní. Přál bych si, aby na světě bylo víc lidí přeně jako Michael Jackson, je to opravdu úžasný člověk."




MILUJI TĚ, ZEMĚ MÁ…

22. dubna 2014 v 21:05 | Marta |  ♠ Básně a próza od Marty ♠
Miluji Tě, země má…
Jsi pro mě tak nádherná…
Stále tepeš v srdci Evropy.

Slunce mě líbá a spaluje mou kůži,
k večeru červánky oznamují svůj větrný rej zítřejšího dne.
Luna se předvádí ve své plné kráse,
její hvězdy jako dírky světélkují na nebeské oponě.
Ze živné půdy vyhouply se stromy do svých výšek,
staly se domovem pro mnohá ptactva.
Na loukách se rozprostřely luční květy,
které pro mě znamenají tu největší nádheru v ranní rose.

Raci a ryby v potoce si hrají na honěnou,
labutě na jezeře spanile plují a zpívají svou tklivou píseň.
Bohaté lesy jsou našimi plícemi,
masívní hory dávají Tvému tělu úchvatný ráz.

Malé vesničky jsou jako sladkosti Tvého lůna,
okázalé hrady zase připomínají naši historii.

Zůstaň taková, jaká jsi, v této podobě,
ať mír a láska provází Tvou duši
a nedopusť, aby Ti někdo v budoucnu ublížil…
Miluji Tě, země má…

hejbá se to, hejbá ... :-))

20. dubna 2014 v 18:47 ☺☻ Zajímavé fotky
1. Miku, z čeho ses tak zpotil ??? Bože.. neznám chlapa, který by byl tak sexy zpocenej..
2. Necháš ho!
3. Jo, pak řekněte pohled koloucha.. Vždyť on vás svlíká očima, zatím ..:-)
4. No a tohle je teda na mě moc, asi bych obrátila role, že bych ho přimáčkla ke zdi sama a jak ráda..

Fotky z Neverlandu

17. dubna 2014 v 6:29 ...→ aktuálně z Neverlandu(fotky)
Tak, tato fotka pro mě naprosto kouzelná, miluji duhu a Neverland.. je ze dne 23.3.2014

Slavím....

14. dubna 2014 v 5:30 | Zuzy |  ◘ Různé

už 4. narozeniny

Začalo to…14. dubna před čtyřmi roky…vzniklo toto místečko o Mikovi a pro něj, místo, kde jsem uveřejnila první svoje amatérské pokusy o psaní povídek s Michaelem. Netušila jsem, jak dlouho to bude trvat a jak blog pojede, kolik povídek napíšu …a s odstupem času zjišťuji, co všechno jsem za ty čtyři roky "nastřádala" Usmívající se

Nejen v povídkách, ale i v různých rubrikách, kde je hlavní postavou Michael. Kdybych si měla dát ruku na srdce a zeptat se sama sebe: "Zuzy, baví tě blog jako dřív?" Musela bych si popravdě odpovědět…že se na blogu mnohé změnilo…v první řadě to, že nějak postupně se zájem o Michaela vytrácí...o čemž svědčí oblíbené odkazy, mnohé z nich už nejsou aktivní už pěknou řádku měsíců, let.Trochu mě mrzí, že se neozývají, ale život jde dál a priority v lidském životě se mění a přizpůsobují dané situaci, změnám a potřebám… tak to prostě je! Zbývá jen respektovat, protože sama nevím, co mě potká...

Sama bojuji s časem, někdy i se životem jako takovým a občas mi přinese různé "lahůdky", které musí člověk zvládnout za pochodu a které se snažím nepřenášet nikam a na nikoho. Ale vím, že blog je pro mě místo, kde tyto problémy přestávají platit, že tady mě nechají na pokoji, nejsou aktuální…co na tom, že je to na chvilku? I za tu jsem moc ráda. A mám se na co těšit…na koho těšit…Na vás, kteří jsme na společné vlně…nazvané Michael! Nebo Zlatý Michael, Mikegasmus apod… Je to, jako upustit páru, těsně před tím, než bouchnu Usmívající se
A jestli mě to baví? Jistě, že ANO, i když nepřidávám články tak intenzivně, jako dřív. Možná se časem sberchám i na nějakou povídku.

Jsem moc ráda, že si s některými z vás mohu vyměnit sem tam nějaký mejlík, abych věděla, že jste v pořádku nebo s čím se právě potýkáte…sami dobře víte, o kom teď mluvím.

Od začátku existence tohoto blogu jsem měla/mám tendence bránit ostatní blogem před něčím, někým, (např. L 45 :-)) kdo by místečko klidu narušoval, vyvolával hádky, sváry nebo kdo by se nějak hanlivě vyjadřoval o tom, komu jsou naše spřátelené blogy věnovány … Tam jsem nekompromisní a hojně využívám tlačítko: Zablokovat návštěvníka.
Sem tam se mi dostalo zklamání, ale ne za sebe…především za Michaela (i v případě opuštěných blogů) někdy nepochopení…je to jako v životě, ale čeho si vážím nejvíc, že, i když se to tak stalo, tak se vždycky našel někdo, kdo se zastal, podpořil a potěšil svým komentářem, mejlíkem…Toho si moc vážím a moc děkuji, protože tak funguje přátelství a co na tom, že je on-line Kdo dokáže tohle ve virtuálním světě, je toho schopen i v reálném životě.

Díky vám, co stále nacházíte cestu, je jedno, z jakého důvodu, ať kvůli mě nebo Michaelovi…v ideálním případě obojí zaráz…Líbající
Děkuji všem, kteří sem přicházejí, protože Michael je jejich hnacím motorem, motivací a celoživotní potřebou.

Speciální díky patří: Hanylen, jejíž blog je stále aktivní (víc, než ten můj) a odivuji rozsah zájmů a materiálů, které dají jistě práci najít, vytvořit v případě jejich nádherných kreseb. Christine a Monice, které mi vždycky zvednou náladu, ať v komentářích, po e-mailu nebo na našem diskusním fóru, které, když si zpětně přečtu, mám hned lepší náladu nebo pouhý fakt, že tu JSTE!

Také velký dík Martě za její příspěvky… Díky vám všem, kteří zavítáte a něco vás zaujme k přečtení, případně k další návštěvě.

Vaše Zuzy

BOJOVNÍK ZA SPRAVEDLNOST

10. dubna 2014 v 22:04 William Wagener ... ↓
Za tento článek moc a moc děkuji Martě... za svědectví tohoto bezpochyby zajímavého a skvělého člověka, (který dal svolení k uveřejnění tohoto článku o něm), o jehož existenci neměla spousta z nás ani tušení. Věřím, že vás třeba bude zajímat, jak to vypadá aktuálně v Neverlandu a díky p. Williamovi Wagenerovi, budeme mít tu možnost nahlédnout do míst, která tak "důvěrně" známe a díky Michaelovi milujeme a shlédnout, jak je právě v Neverlandu. Chystám pro vás novou rubriku, kde si právě jím pořízené fotografie budete moci prohlédnout...snad vás fotografie potěší. Prozatím vám popřeji příjemné čtení.

Milí čtenáři,
dovolte mi, abych Vám přiblížila jednu velmi vzácnou osobnost, která se nachází v centru veškerého dění dnešního uspěchaného a složitého světa. Fanoušci krále popu Michaela Josepha Jacksona jeho jméno znají a vědí dobře, co pro nás tento muž znamená.
William Wagener se narodil dne 22. 11. 1945 ve Wisconsinu. Vystudoval zde střední školu v r. 1964. Pak následovalo studium Univerzity ve Wisconsinu - Green Bay - pobočka v r. 1972 s akademickou hodností v prostředí vědního oboru a následně odešel do Kalifornie na právnickou školu, ale nikdy se právníkem nestal. Studoval velmi dobře. Tento výjimečný muž ovládá americkou angličtinu a německý jazyk. Je celý život zastáncem pravdy, spravedlnosti a laskavých činů, jak pro všechny lidi, tak i pro zvířata. Miluje z celého srdce Boha, kterého nazývá láska a laskavě jedná se všemi, s kým se setkal. Žije se svojí krásnou, milující a početnou rodinou v Kalifornii na západní hranici států USA.

Jeho krédem je: odpusť - jsi požehnán - pravda osvobozuje - lži jsou otroctví a záhuba - měj víru, naději a jednej srdcem.
Právě tento distingovaný televizní novinář si zakládá na důstojném a jemném chování naprosto se odlišujícím od jiných novinářů, které známe všichni po celém světě s neblahými recenzemi na jejich práci. V případě Williama Wagenera můžeme být klidní, protože tento člověk preferuje vždy pravdu. Korupce, podvody, úplatky a pokřivené charaktery lidí, převážně vysoko postavených, ho nabíjí k boji za spravedlnost a postavení se proti těmto všem negativním věcem.
Víte, co je velmi zvláštní…ale krásné?
William nikdy nebyl fanouškem MJJ, ani jeho osobnosti, ani jeho talentu. Rovněž si nikdy nezakoupil lístek na jeho koncert.

Doslova mi sdělil:
"Obdivuji jeho neotřesitelné dárcovství na " HEAL THE WORLD , aby tu bylo to lepší místo ". Mluví o tom na Oxfordské univerzitě, zpívá v písni. Ze všeho nejvíce dělá charitu s jeho vlastními finančními prostředky a osobně se angažuje v nemocnicích s nemocnými dětmi, drží je, povzbuzuje a objímá. Jsem fanouškem jeho charitativní práce. A uznávám, že mnoho, ne-li většina z MJJ fanoušků uznávaných na duchovní úrovni, že Svatý Michael Jackson byl tak blízko Bohu. Ve svém srdci měl Boží lásku a ta láska z Boha vyzařovala z Michaela fyzicky i duchovně. A duchovně jeho "LOVE YOU MORE" zpráva stále vyzařuje a citlivé osoby - praví MJJ fanoušci - pocit, že láska, která přišla od Boha, prostupuje Svatým Michaelem na všechny ty, kteří budou přijímat lásku. My ji všichni potřebujeme tolik v chladném a drsném světě, který směřuje jen k chamtivosti, zlu a nenávisti."

Ještě vysvětlím, proč William nazývá Michaela "Svatý Michael"… ptali se ho fanoušci na Facebooku a William to zdůvodnil slovy, u kterých mi tekly slzy. Věřím, že Vám budou téci také.

Dovolte mi citovat slova Williama:
Konkrétně Michael Jackson dělal jeho první zázrak před námi všemi, ale nepoznal ho "v té době", protože chlapec se uzdravil. Gavin Arvizo byl přesvědčen jeho matkou lhát a tak získat peníze ze Svatého Michaela. Chlapec byl nemocen rakovinou a lékaři v Los Angeles řekli jeho matce, že zemře do 6 měsíců "nebo méně " a nebylo nic, co by se dalo udělat pro Gavina. Svatý Michael se zeptal Gavina a celé jeho rodiny, aby se nastěhovali do Neverlandu [ z chudinských čtvrtí ve východním LA ] a žili tam, kdy měl Gevin pouze 4 měsíce života. To bylo více, než před10 lety. Gavin přišel a řekl Svatému Michaelovi, že MJJ chtěl, aby žil, ne zemřel a zeptal se, jestli by Gavin souhlasil ŽIVÝ a Gavin řekl: ANO! Nyní je Gavin z rakoviny úplně vyléčen a žije, dokončil vysokou školu navzdory jeho hrozným lžím proti samotnému Svatému Michaelovi, který ho zachránil.

To byl první zázrak, když Svatý Michael byl naživu.
Od června 2009 tam byly četné zázraky uzdravení. Dvou zázraků jsem byl svědkem na vnější bráně Neverlandu … jeden africký muž měl křivá kolena stísněná po modlitbě a noční bolesti a žena s rakovinou krve, tak se tam modlila u neverlandské brány a byla uzdravena v r. 2011. To jsou jen dva zázraky. Bylo mi řečeno, že v Evropě v r. 2012 bylo mnoho dalších malých i velkých zázraků. To kvalifikuje Michaela jako světce a to i katolických norem a i přesto, že Michael nikdy nebyl vychován jako katolík.
Nyní máte definici a praktickou realitu Svatého Michaela. Mír a požehnání pro vás. Žili jsme v době tancem, zpěvem světce, který také věnoval 350.000.000 dolarů na dětské nemocnice a oddělení sirotčinců. Jsme všichni požehnáni…jsem velmi požehnán, že jsem ho viděl zblízka a žil v blízkosti Země Nezemě. Viděl jsem celý jeho proces - 5 měsíců vyšetřovací vazby v r. 2005 a cítil téměř elektrický náboj iontů ve vzduchu, když vstoupil do soudní síně. Jsem požehnán jím a to změnilo můj život.
Mnoho lidí si pamatuje na incident v roce 1993 dobře, když poprvé hrozné body obžaloby byly vzneseny proti MJJ - o otázce, která byla vždy spojena s čistotou a dokonalostí pro něj: děti z našeho světa.
Nejhorší zločin, který člověk může myslet, že byl obviněn ze zneužívání dětí v r. 2003, byla podána nová obvinění proti Michaelovi a v r. 2005 byla žaloba podána. Po 5 měsíců studie, Michael byl propuštěn v každém ze 14- ti jednotlivých bodů obžaloby. Jeho fanoušci a každý, kdo ho znali osobně, měli vědět, že je nevinný.

Přesto, že pochybnosti u ostatních fanoušků nikdy nebyly vyřešeny, protože média je stále šíří, téma pro jejich senzacechtivosti. Takže pravda je stále nevyřčená.
William Wagener proto, aby mohl být objektivní, absolvoval všechna soudní jednání v případě již zmiňovaného procesu v r. 2005. Po dobu celého procesu již věděl od samého počátku, že obvinění MJJ bylo nesmyslné, vymyšlené a že je král popu NEVINNÝ. V průběhu procesu uspořádal WW místní TV show "NA DRUHOU STRANU" celkem 12x.

Citace dalších slov WW:
"Svatý Michael udělal skutečnou práci, cestoval mnohem víc a měl obrovský vliv. Ale musel jsem se dívat a trpět s ním až 5 měsíců smyšlených důkazů den za dnem, protože jsem neměl s ním duchovní spojení v době procesu v r.2005… že praví fanoušci ho již měli. Ale když jsem viděl haraburdí, falešné doklady po celý únor, věděl jsem, že je nevinný a prokurátoři byli špatní lháři, ani nebyli opatrní při budování jejich podvodů a lží. Jako novinář, který byl [trochu naštvaný na MJJ pro rozbití Jackson Five, ] jsem neměl dobré myšlenky o MJJ na začátku, ale snažil se mít otevřenou mysl. Ale brzy zástupci pekla zakopli o své vlastní zlé pasti a byli chyceni ve svých lžích."

Ještě pár fotek...

10. dubna 2014 v 22:03 William Wagener ... ↓
..a příště, se podíváme díky Williamovi, do Neverlandu ..


Líbačka v Buenos Aires...

8. dubna 2014 v 6:42
..v čase 44.44 ... LíbajícíVychutnejte si, další skvělý koncert..


Michaelova náruč.

5. dubna 2014 v 8:26 •♥•Jednorázové příběhy •♥•
Tak, bohužel, toto není žádná povídka, ani jednorázová.. ale nosím ten pocit v sobě dlouho, předlouho a stále přetrvává a chci se s vámi podělit, říkejme tomu třeba úvahaUsmívající se

Popsat pocity, je někdy nadlidský úkol! Zvlášť, když jsou to pocity spojené s Michaelem.. Ale zkusím to, třeba to má ještě někdo taky tak.. Jaké přesně mám na mysli?!

Objetí

Videa, fotografie, kdy Michael někoho objímá, ať jsou to fanynky - Yanna( těm nehorázně závidím a zároveň přeju, říkám jim svatá závist ) Nebo nějaké dítě.. vlastně je to jedno koho objímá, důležité je, že to objetí má taku moc, že ho cítím.. téměř na vlastní kůži…

Kdy se na jeho rtech objeví úsměv, paže roztáhnou do široka, jakoby chtěly obejmout celý svět a ten človíček je "pouhý" jeho zlomek, malá částečka vesmíru, ale pro Michaela nekonečně vzácná, která má pocit, že právě teď je nejdůležitější na celém světě, milovaná, vážená a chráněná, která se ukryje v jeho měkkém, hřejivém, něžném avšak bezpečném a pevném objetí. To teplo, pozitivní energie, jako by skrze fotografie, obraz, měla magické pouto zahrnou mě do toho, co prožívá onen šťastlivec, tak, že cítím ty jeho paže, náruč.

Objetí, které má možnost zprostředkovatelně prožít "na vlastní kůži" a ještě dlouho po tom HO cítit, jakoby vlastně v neviditelné obětí pokračovala a já v něm ještě dlouhý čas přetrvávala..a zážitek z něho si nesla dál životem, připomínala si ho kdykoliv vidím Michaela, jak objímá toho/tu na fotce…Ty pocity jsou tak silné, že si říkám, jak je to možné? Je to vůbec reálné ?

Podívám se znovu a ano, moje oči a smysly se nepletou, je to tak..

Cítím jeho teplo, které z něj vychází a já mám možnost si část vzít a uchovat, dobít se.. tep, puls jeho srdce, který z něho cítím, jakoby byla v ten moment jediná má jistota.. umocněná jeho vůní, parfémem..

Jeho náruč = bezpečná skrýš, jistota, dotek objímajících se těl, které v bodě doteku tvoří jedno, stejně tak, jako v moment, kdy se jeho ruce obmotají kolem toho druhého naprosté splynutí duše, srdce..

Zvláště silné to je, když objímá dítě.. jako náruč milujícího otce, který je schopen pro "své" dítě udělat cokoliv na světě, včetně poskytnutí radosti u z běžných věcí, tak po uzdravení nemocného.. a ti, které Michael uzdravil "pouhý" dotek o tom ví své.

Mohla bych tu použít další přirovnání, přívlastky, pro obětí, ale žádné by nevystihlo to, co objímaný cítil nebo co mi prozradí prostřednictvím sděleného obrazem..

Zrak je pouhý jeden smysl, vlastně v tomto případě jediný, který mi zprostředkuje ty další, které bohužel v reálu nemohu prožít, ale i tak je dostatečně silný k tomu, abych Michaelovo objetí "cítila" !

Vždy skromný Michael

2. dubna 2014 v 20:07 Překlady a články o Michaelovi

"Když jsem poprvé potkala Michaela Jacksona v zábavním parku v New Jersey, tenhle nenápadný sladký kluk byl tak skromný, že jsem si myslela, že to je přítel dívky, která hrála na Broadwayi Alici ve filmu The Wiz.

Líbezně a bez zahořklosti mi řekl: ´Já nejsem její přítel.´ Později jsem zjistila, že ve filmu The Wiz hrál roli Strašáka a že je člen The Jackson Five.

O několik měsíců později se ke mně přiblížil a požádal mě, abych ho vyfotila s Caroline Kennedyovou a její mámou, Jackie Onassisovou. Řekla jsem mu, že fotka není dobrá a požádala jsem je, aby s ním zapózovali. On plaše odmítnul a ujistil mě, že fotka, kterou jsem vyfotila, je dobrá.

O několik let pozděj se s ním Jackie, která v té době pracovala v Doubleday, spojila kvůli knize o jeho životě, kterou chtěla vydat. (Michaelova autobiografie - Moonwalk). Tenkrát v Rainbow Room nemusela mít o jeho existenci ani tušení."
Bettine Cirone, fotografka z New Yorku

Fotografie: Michael Jackson and Caroline Kennedy

Zdroj: http://bettinafoto.blogspot.com/