Červenec 2014

15.kapitola

29. července 2014 v 19:47 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Oboustranná tajemství

"Kelly, pojď, půjdeme, musíš být strašně unavená a já, přiznám se, byl jsem dnes na sluníčku víc, než bych měl, nejsem na tom o moc líp. Ale moje nabídka stále platí, nemusíš odtud odcházet, ani dnes, ani zítra, jsi můj host, kterého nyní zvu na pozdní odpolední svačinu nebo večeři, chceš-li."

Neprotestovala, jen se naposledy rozhlédla dokola...a lezla hned za ním. Musel uznat, že si počínala velice obratně, jakoby lezení bylo její další přirozeností. Neuniklo mu, jaká má vypracovaná lýtka, pevnou postavu, zadeček...ještě, že němu byla zády, jinak by se zase prozradil a sklidil drsnou kritiku, že na ni civí.

Když se jeho noha dotkla země a po ní druhá, čekal, až bude na zemi i ona... najednou působila nějak nezvykle zamlkle, stál opřený o kmen svého milovaného stromu a sledoval, jak i ona úspěšně slézá.. Když tu se prudce chytila poslední větve a zavřela oči a mírně zavrávorala s jednou nohou na zemi.

Okamžitě ji zachytil ve svém náručí, mlčky sledoval její tvář, úplně hořela, cítil, jak ho hřeje a na jejím čele má drobné krůpěje potu...její ruce, které byly volně složeny na jeho ramenou po té, co jí snažil zabránit v pádu, rychle stáhla dolů.
"Kelly, jsi v pořádku?" Ta náhlá blízkost ji vyděsila! Cítila jeho pod kůži zarývající se pohled, jeho dech na svém krku, jeho ruce na svých lopatkách... připadala si náhle tak malátná, bez kontroly nad sebou, nad svými myšlenkami, tělem..a především ji to štvalo. Štvalo ji, že mu dala příležitost, když ji chtěl odhrnout pramen vlasů z tváře, odklonila trucovitě hlavu, ale bez výsledku, stejně udělal to, co "musel".

"Jo, jsem, nestarej se, jen jsem blbě šlápla, jsem v pohodě!" Měl sto chutí, potrestat ji za ten neustálý vzdor, až příliš dlouho jeho oči visely na jejích rtech a myšlenky na to zdrtit je v polibku, potrestat ty její za to, jak jsou neustále v opozici, tak nepřístupné, drzé...Pevně zkřížil svoje ruce na jejích bocích za zády a pevně si ji přitáhl na sebe, nemůže být přece tak chladná, doufal, že drsná slupka praskne a on objeví to, co skrývá...
"Okamžitě mě pusť!"…zavrčela, ve snaze vymanit se mu..."Co když nechci? Co když se chci starat? " …řekl pobaveně, když se snažila vyškubnout. "No, jasně, zase nějaký rozmar "pana slavného!" ...koutky mu cukaly, ale cítil napětí v jejím těle, kterému nerozuměl...Jako by se její svalstvo stáhlo strachy.

"Kelly, já nekoušu! Není to fér, ty některá moje tajemství znáš, teď jsem na řadě já. Jako k Josephovi jsi byla ke mně sdílnější, bojíš se mě snad?" Hledal odpověď v její tváři, i když věděl, co mu nejspíš odpoví. Uhýbala pohledem do strany.

"Nebojím se, jen nemám ráda, když někdo omezuje mojí osobní svobodu. Navíc, nemám žádná tajemství, nejsem žádná urozená princezna, co je tu inkognito nebo tak něco, jsem obyčejná, nezajímavá holka… to je vše!"
Jeho stisk povolil a ona získala "svobodu". Šla pomalu s hlavou svěšenou a on za ní…byla pro něj stále větší záhada.
"Nemyslím si, že jsi obyčejná a už vůbec ne nezajímavá, spíš bych řekl… plachá ve dne, i když v noci jsi si jistá sama sebou. Pomoz mi to pochopit, Kelly Thomasová. Dokážu naslouchat, zkus mi prostě věřit." Tiše šel za ní, každá vteřina mlčení byla zdrcující, nekonečná. Každá další vyvolávala paniku, že odejde a on ji už neuvidí, snad v noci, bude-li mít štěstí a ona se vrátí.

"Možná bych se ti měla omluvit za předsudky, které jsem vůči tobě měla, nejsi špatný člověk, Michaeli Josephe Jacksone."
Její hlas byl najednou jiný, ne tak podrážděný s jistým nádechem chvění se. Poslouchal ten pro něj dosud neznámý tón, který mnohdy vypoví víc, než obsah slov . Při chůzi mu stále ukazovala záda, pohrávala si se stéblem trávy, volně kráčela, vlasy se vlivem vánku rozlétly do stran, které se snažila usměrnit na svém krku, dokonce mu připadala romantická.

"Víš, naštval jsi mě tím, jak jsi mě překvapil u jezírka, pak jsi mě dotáhl k tobě domů, zvlášť když jsi věděl, že jsem chodila tajně, mám, vlastně měla jsem na tebe strašnej vztek! Ale neprozradil jsi mě nikomu, nepotrestal, nezradil a to se mi v životě stává málokdy. Nejsi takový, jakého tě prezentují média." Ohlédla se za sebe a pokusila o úsměv.

Cítil, jakoby se rozpustil led, obrovská ledová kra, která jim bránila v komunikaci, jako mezi dvěma dospělými lidmi. Jen si povzdechl, jakoby viděl ty titulky v televizi v novinách…a najednou mu bylo z jejího chování leccos jasné.

Pomalou chůzí se dostali před dům těsně pod jeho schodiště, všude byl klid, harmonie pokračovala, ale jen zdánlivě.

"Michaeli, odpoledne ta malá holčička Rita, víš, že jsi mě svým přístupem k ní dojal?" Chtěl jsi nějaké mé tajemství, něco o mě…zastavila se a zhluboka se nadechla, najednou stál za ní, mlčel, zjistil, že mlčení ji donutilo k mluvení, i když jí dělá problémy, o to víc si toho u ní vážil, naslouchal.

"Máme stejný osud, mě bylo dvanáct, když mi zemřela ta moje !" Začala tiše plakat.
Přišel na dosah a nabídnul jí svou náruč, přijala mezi vzlyky, které sílily ve stále hlasitější dlouho potlačované slzy. Znal to, rozuměl, chápal, trpěl s ní.

"Nesnáším to, být tak slabá, bezmocná, promiň!" …zavzlykala na jeho prsou, cítil její bolest, smutek, slzy, které mu smáčejí košili,hladil ji po vlasech, po zádech ve snaze ji uklidnit.

"To je v pořádku Kelly, vyplač se, za slzy se není třeba stydět, uleví se ti!" …náhle položila hlavu na jeho prsa tak bezmocně, bezvládně, dostal strach.

"Kelly?" …zvedl její hlavu…byla slabá, jen hořela. Jeho rty se lehce dotkly jejího čela, bylo horké, měla vysokou horečku, omdlévala.

V mžiku ji popadl do náruče a běžel s ní po schodech, na kterých se objevil Wayne, který tu na něj číhal…
"Miku, už zase?? Že si nedáš pokoj, chlape, copak…?" "Wayne, uhni mi a zavolej k ní mého doktora, tak dělej, nevidíš, že je jí zle!!

BÁSEŇ PRO MOU LÁSKU

26. července 2014 v 21:09 ♠ Básně a próza od Marty ♠
Proč můj den je krásnější?

To Tvůj laskavý úsměv mě konejší...

Ach, lásko moje, všemi smysly svými

ovládl jsi mě tak, jak jaro stromy rozkvetlými.

Hladíš mě a Tvou krásnou tváří laskáš.

Mé dny jsi proslunil a den projasnil,

má láska k Tobě je čím dál větší,

buď se mnou stále, jsi tak člověčí.

Lidskost a krásu, kterou máš v duši,

vždy vyzdvihnu, i když tuším,

že budu mít nepřátele další, ale já vím,

že vyplatí se mi za Tebe bojovat.

Jsi má láska, musím a nepřestanu Tě milovat...

14.kapitola

24. července 2014 v 5:30 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Jedno tajemství odhaleno!


Tak po tom předešlém díle trochu tu prohlídku odlehčíme, co říkáte? Mrkající


"Michaeli, prosím tě, co je zač ten chlap s tím nemožným knírem, co nás pořád sleduje a myslí si, že je nenápadnej nebo děsně důležitej? Cítím ten jeho pohled leklé ryby všude na těle…"

Procedila mezi zuby Kelly, když se vraceli z prohlídky zoo… "Koho myslíš?" …zastavil se a předstíral, že neví, o koho jde. Moc dobře věděl, že Wayen to jen tak nevzdá, ta holka mu přišla prostě podezřelá a jak se zdá je to vzájemné...

"No, tam ten!!" …ukázala rukou ... "V tom černým kvádru, vypadá, že utekl z nějakýho nepovedenýho akčního filmu. No a tý jeho brýle, pouští prasátka snad po celým Neverlandu..."

Michael přistoupil těsně vedle Kelly, aby si byl jist, že její ruka ukazovala právě na Wayena... a také, chtěl zakusit opět její blízkost, tentokrát se mu to povedlo...

"Jo, myslíš támhle toho, co se peče na slunci a povídá si s vysílačkou? Tak to je můj bodyguard a taky velitel ochranky, ale tu první noc jsi je tuším nazvala pitomcema!"…zahihňal se... "Přiznám se, měl bych se zamyslet nad tím, jak zvýšit ostrahu a potažmo bezpečnost celého objektu, no, ale to bych ti zase nemohl udělat, takže…"

"Takže co?" …řekla popuzeně..."Takže je čas změnit trasu, stejně by nás Wayen vyčenichal, myslím, že on zase není takový pitomec, musíme ho trošku zmást...chytil prudce Kelly za ruku a než se vzpamatovala běželi pryč...

"Hej, zpomal, myslíš, že mu utečeme? Navíc je horko k zalknutí." Zastavila se, utírala si orosené čelo...a vydýchávala ve stínu obrovského stromu.

"Vím, že neutečeme, ale existuje jedno místo, kam si za mnou netroufne ani on, vlastně ještě nikdo!" … "Tak to ti nevěřím, ani náhodou!" …"Že ne? Ale měla bys taky občas důvěřovat lidem, Kelly." …řekl smířlivě.

"Co tím chceš říct, že jsem nedůvěřivá?" …naštvala se. " A nejsi?" zvážněl... rezignovala..."Život mě naučil! A teď se pochlub, kam si ten mamlas s vysílačkou netroufne?"
"Při vší úctě Kelly, nemyslím, že bys ty to zvládla." Zase ji provokoval, hecoval a byl rád, že se nespletl v její reakci.

"Nech si ty kecy na koledu, Michaeli Josephe Jacksone a vybal to, kde to je, kam bych si podle tebe netroufla?"

Popostrčil klobouk dozadu a zaklonil se… "Tam nahoru, až do koruny stromu, tam je můj úkryt a ještě se nenašel nikdo, kdo by tam vylezl za mnou a pochybuju, že bys zrovna ty...?" Stál a díval se nahoru, kde má v koruně udělanou plošinu.
Stáli a dívali se vzhůru, trpělivě čekal na její reakci. Nespletl se, bylo by pod její důstojnost přiznat, že se něčeho bojí.

"Tohle je pro mě maličkost!"…přišla ke stromu, chytila se za jeho větve a mrštně, jak lasička se vyhoupla na jeho větev, odtud na další… další. Měl ji tam, kde chtěl, aby byla...stejnou cestou ji následoval.

Seděli naproti sobě, zatímco ona se dívala kolem a ten pohled byl vskutku úchvatný, jeho zajímal jen pohled na ni…
"Udělal jsi to zas"... "Co?" usmál se… "Zase koukáš." ... "Jo, koukám a moc se mi ten výhled líbí!" …skousnul ret... a sledoval, jak si ho změřila pohledem.

" Mě rozhodně víc!" …rozhlédla se kolem. Bylo to poprvé skoro za celý den, kdy řekla nějakou chválu na Neverland. Nechtěl narušit téměř posvátný okamžik.

"Kelly, chtěla jsi tady odhalit nějaké mé tajemství, myslím, že se právě teď tak stalo. Je to moje velké tajemství! Tajemství celého Neverlandu"..."Hmm, tak když je to tajemství, tak to mi ho asi neřekneš, takže mám zase smůlu." …konstatovala.
"Zkus to, třeba prozradím za to, jak jsi byla statečná, když jsi vylezla až sem." "Nebudu tě nutit, říkat mi svá tajemství, přijdu na něj sama." Řekla trucovitě... "Kelly, já nejsem tvůj nepřítel, nemusíš hned přecházet do protiútoku. "Tak, jaké je tvoje tajemství?"

"Moje tajemství je tento strom, říkám mu Dávající! Způsob, jak tvořím. Tento strom je pro mě dávající, spojuje nebe se zemí a já přijímám dary na půl cesty. Z nebe na zem a obráceně. A ještě jeden dar jsem dostal, to, že jsi tady se mnou, takže jsem byl znovu obdarován."

Kdybys jen věděla, jak moc to pro mě znamená, pomyslel si...
"Nemyslím, že bych byla nějaká výhra nebo, že bys trpěl nedostatkem příležitostí k seznámení, ty - celebrita! " Dál sledovala krajinu… jako by se jí ta slova ani netýkala... "Co když ano?! Byl jsem rád, že jsi přišla v noci, že jsi mě nepoznala, byl jsem rád, že mě bereš jako Josepha, zahradníka...přiznám se, dokonce jsem se těšil, až přijdeš zase, Kelly...já vlastně neznám ani tvé příjmení?"

Mohla si nějaké vymyslet, ale pravda byla snažší, stejně mu nic neřekne... "Thomasová"...

"Dobře, Kelly Thomasová, že jsi tu!"

Žartík, ktorý nevyšiel

22. července 2014 v 6:15 Zážitky s Michaelem
Odovzdávanie cien Grammy v roku 1986 sa stalo dejiskom jedného z Michaelových najbizarnejších kúskov - ale zároveň jediným, ktorý nevyšiel podľa jeho predstáv.

Frank Dileo, John Branca, Norman Winter a Michael Jackson často rozoberali kariéru šoubiznisových ikon ako Frank Sinatra a The Beatles, a to, ako boli ich zástupcovia známi tým, že si najímali tínedžerov, aby na ich hviezdy kričali, mávali a skandovali pri verejných vystúpeniach. Hystéria sa dobre vyníma na fotografiách. Michael vždy veril, že takéto najímanie mladých je majstrovský marketingový kúsok.

Jeden večer Michael a Frank telefonovali Normanovi, aby mu predstavili svoj nápad. Michael chcel vyvolať rozruch počas prenosu Grammy Awards vo februári. Dohodlo sa, že Michael a Quincy prijmú cenu, ak We Are The World vyhrá Nahrávku roka. Michaelov plán bol nasledovný: tínedžerka vybehne na pódium zo zákulisia a vrhne sa rovno naňho. Ochranka Billa Braya bude pripravená čakať na správny moment, kedy dievča odtrhnú od Michaela, ktorý bude hrať prekvapeného a rozrušeného. Ceny Grammy budú vysielané medzinárodne, takže celý svet bude svedkom tejto šialenej scény. Ďalší deň bude Michaelova popularita predmetom všetkých novín.

Frank a Norman boli proti Michaelovmu nápadu. Ak by sa tlač dozvedela, že to dievča si najal sám Michael, bolo by to trápne pre všetkých zainteresovaných.

"Ale to sa nikdy nedostane von," tvrdil Michael. "Takže, koho najmeme, aby to urobil?"

Frank a Norman nemali odpoveď. Nakoniec publicistka, ktorá pracovala v Normanovej kancelárii našla tínedžerku, o ktorej si myslela, že sa na túto prácu perfektne hodí. A tak bola najatá na tento nevinný podfuk.

V tú noc, keď sa odovzdávali ceny Grammy, všetci zainteresovaní s napätím očakávali výsledok pre Nahrávku roka. Víťazom sa nemohla stať iná skladba ako We Are The World. Michael odetý v čiernom vojenskom saku, červenej košeli s červenou brošňou sa zdvihol zo sedadla. Frank sediaci za ním sa s cigarou hojdajúcou v ústach široko usmial. Michael vyšiel na javisko s Lionelom Ritchiem. Quincy Jones, Dionne Warwick, Kenny Rogers a Stevie Wonder tam boli tiež. Kým Quincy odovzdával svoju ďakovnú reč, Michael sa nervózne pohojdával zo strany na stranu. Nespúšťal oči z postranných krídiel zákulisia, raz z jednej strany, raz z druhej, akoby sa nemohol dočkať, kedy to dievča vyletí na pódium.

Bohužiaľ pre neho, tínedžerka, ktorá mala všetky povolenia na vstup do zákulisia sa nemohla predrať cez zástupy ľudí - technikov, producentov a novinárov zízajúcich na hviezdy na pódiu. Skôr ako sa nešťastná "útočníčka" spamätala, prejavy skončili a ona prepásla príležitosť. Plán stroskotal.

Viditeľne nervózny Michael očakávajúci "útok" na svoju osobu: od 03:15




"Čo sa stalo? Čo sa stalo?" Chcel vedieť Michael neskôr. "Stojím tam a čakám a čakám, a nič?"

Keď Frank Dileo vysvetlil čo sa pokazilo, Michael vybuchol do smiechu. "Vystrelili ste si zo mňa, tipujem," povedal. "Nemohol som sa sústrediť na nič, lebo som čakal kedy na mňa to dievča skočí... a ona vôbec neprišla. Quincy mi povedal, že som sa tak skrúcal, že si myslel, že potrebujem ísť na záchod! Nabudúce to musíme naplánovať lepšie," rozhodol a žmurkol.

P.S.Tak, mě by nezadržel, ani dav lidí, ani novinářů, čehokoliv, kdybych po hlavách lidí měla šlapat:-)) hupsla bych na něj, že by chlapec zavrávoral a pokřivil si gramofonek Smějící se

Osvěžte se ! Bude zase hic.

20. července 2014 v 5:43 ☺☻ Zajímavé fotky
Tak a jedééém, hlavně, aby pod vámi byla voda :-)
trochu jsem se odřel, ale kde neukážu !
Tak na Adama mě nedostanete!Stačil by i pohled ze předu :-)
Jaj, že by pod tíhou"důkazů" šli plavečky dolů ?Smějící se
A protože jak vás znám i vaši fantazii, si Mika představte v boratovských plavkách!! Překvapený

dodržujte přísně pitný režim.. a ...
odpočívejte ve stínu a chládku, na sobě, žádnou látku !:-)

13.kapitola

18. července 2014 v 6:06 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Rita

Tak, tato kapitola není vůbec happy, ale pomůže Kelly udělat si další názor na toto místo, kde se ocitla a především na Michaela.

Toho dne odpoledne…

Kráčeli Michael s Kelly kolem kolotočů v neverlandském zábavním parku. Šla vždy o krok napřed, nesnesla jeho těsnou blízkost, jakoby se chtěla vymanit z jeho vlivu, jakoby si chtěla udělat svůj vlastní názor dříve, než ji s ním seznámí on, člověk, který je slavný, jehož zná celý svět a který je pro ni stále větší záhadou.

"A támhle za tím kolotočem je ruské kolo"…hlásil radostně jako dítě, které je poprvé na pouti…"a za ním malý park a pak následuje malá zoologická zahrada, kde je spousta zvířat a je tam taky jedno…"

Nevěděl, proč se tolik snaží o konverzaci, když ona stále bloudila očima někde v dálce.O kus napřed, jako by neposlouchala jeho vyprávění, jako on by sám byl vzduch...tolik se lišila od toho, jaká byla v noci, ignorovala ho? Nebo o něčem přemýšlela? Přistihl ji, jak ho koutkem oka tajně pozoruje, ale zachovává si bezpečný odstup, nikoho do své osobní zóny nepustí a obzvlášť ne jeho, co taky mohl čekat, po té, kdy si ji přehodil přes rameno a pelášil s ní proti její vůli...respektoval to. Možná, že se až na příliš dlouho odmlčel a jí to neuniklo, sledovala ho, jak se výraz v jeho tváři mění…

Sledoval hlouček dětí na kolotoči, jak nasedají na koníky a vozí se, smějí se, rozpustile švitoří, objímají krk dřevěných koníků, hladí jejich umělou hřívu, jiné zase na řetízkovém kolotoči klátí nohama ve vzduchu, natahují k sobě ruce ve snaze zachytit sedátko toho před sebou. Zakláněl hlavu a přidržoval si klobouk a mával na děti, které se nad jeho hlavou točily a volaly na něj…

Sledovala na tvářích dětí i dospělých, jakoby starosti tady neexistovaly, to jen ty v jejím srdci jí nedovolovaly oprostit se, užít si naplno všeho tady kolem. Zdál se být šťastný, když mával dětem a ony jemu...Ani jeden z nich nezpozoroval, jak se k němu přiblížila asi osmiletá holčička tmavé pleti s culíky na hlavě, prostě tam stála a dívala se ze zakloněnou hlavou na něj i točící se kolotoč… jakoby se bála říci: "Jsem tady, všímej si mě!" Nesměle zvedla svoje velké tmavé oči k Michaelovi a mlčky ho zatahala za košili. Ten se okamžitě sklonil k ní…

"Ahoj Rito, rád tě vidím!"…podával té malé ruku a hladil po hlavě... "Už ses vozila na kolotoči? Pokud ne, mohl bych jít s tebou, kdybys chtěla..." "Ahoj Majký." Špitla. "Já už se vozila s tetou z domova, víš!"... "Aha, to je dobře, moc dobře. A jak se jinak máš, co škola a jak se daří mamince?" …dřepl si na bobek u té malé a se zájmem naslouchal děvčátku…

"Ve škole dobrý, dostala jsem dvě jedničky!" …hlásila hrdě, ukázala dva prsty Michaelovi před očima a velkým úsměvem ta malá pokračovala... "Vážně dvě?? Jsi strašně šikovná, víš to?" …řekl nadšeně … "Jo, teta mi to taky říká. A taky říká, že maminka by na mě byla pyšná, víš ona je už tam nahoře v nebíčku...ukázala prstem nahoru.

Kelly se stáhlo hrdlo, došlo jí, co ta malá holčička tím myslí… sledovala, jak ji pevně Michael objal i to, jak se přemáhá a hledá v sobě sílu pro sebe i tu malou. Jak ji pevně tiskne k sobě, zatímco ona ho bere kolem krku a užívá si jeho náruč, zatímco on ji hladí po zádíčkách. Nebylo na dlouho potřeba slov.

Po nějaké chvíli se od ní odtáhl... "Rito, ano, maminka na tebe byla vždycky pyšná, ať máš ve škole jedničky nebo ne, pořád jsi její hodná holčička a určitě tě má strašně ráda, i když je v nebi, dává na tebe pozor, má se tam moc dobře, je šťastná, veselá a nic ji nebolí, vlastně je moc ráda, když se směješ, hraješ si a dostáváš jedničky a posloucháš tetu. Ty víš, že tady můžeš být kdykoliv i s ostatními dětmi, viď?" … jen přikývla… "Tak Rito a teď vezmi tetu i ostatní děti a utíkejte na zmrzlinu, dneska je obzvlášť dobrá..." Postavil malou na zem a ta mu vlepila na tvář štípanou, mlaskavou pusu a rozběhla se za ostatními.

Osaměli! Těžce vydýchl a pokračoval dál s tím rozdílem, že nyní byl o pár kroků napřed on, jakoby utíkal před vlastním smutkem….zatímco Kelly šla pomalu za ním… Zastavil se až pod vzrostlým dubem a opřel se o jeho kmen.
Cítila, že by měla něco říct, nějak projevit to, co uvnitř sebe dusila, cítila, že jí to, čeho byla svědkem, zasáhlo víc, než si byla schopná připustit.

"Michaeli, maminka té malé..."…hlas se jí zadrhl..."Ano, zemřela!" …řekl rezignovaně "Nevěděl jsem, že už…" Těžce se nadechl a mnul si spánky.

"Čekalo se to, ale já pořád doufal, věřil, že léčba, na kterou jsem jí poslal, bude úspěšná! Bohužel, na její nemoc se nepřišlo hned a pak už si rakovina vybrala další oběť!" …řekl trpce a zatnul ruku v pěst a udeřil jí do kmenu stromu.

"Je mi to moc líto, ale ta malá je s tím, zdá se, smířená." … "Ano. to je, ale já se s tím nesmířím nikdy! Nesmířím se s tím, že v dnešním světě vůbec takové nemoci existují, že berou dětem rodiče, že působí bolest a činí nás vůči ní bezmocnými."

"Ach, Kelly omlouvám se, ale bohužel i tohle je Neverland, místo, kde mají druzí zapomenout...Pojď, naše prohlídka pokračuje...

12.kapitola

16. července 2014 v 5:30 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Dohoda


"Kelly, prosím! Snažně tě prosím, nechoď!"…snažil se jí zabránit v odchodu.

"Nepros , Josephe, vlastně Michaeli!! Nebo mi chceš nařídit jako trest za moje noční "návštěvy" domácí vězení? Stejně víš, že bych utekla!" …řekla bojovně a ve snaze obejít ho.

Chytil ji prudce za ruku, věděl, že riskuje další facku, boj, ale byl odhodlaný podstoupit to všechno, jen, aby měl šanci…

"Kelly, poslouchej mě, prosím. Uzavřeme spolu dohodu… ty budeš můj vzácný a milý host pro zbytek dnešního dne, nejsi tu žádný vězeň, nemáš to tu za trest, za něco. Tento pokoj, dům i já ti jsem k dispozici, když si to budeš přát. Ber to tak, že tě pozval ten Joseph z noční zahrady, ten, kterému se líbí tvoje verše, který je obdivuje, stejně tak, jako ctí tebe samotnou. Ráno ti ukážu Neverland v denním světle a ty sama rozhodneš, jestli odejdeš, ne přes zídku, tajně, nebo hlavní branou.

Navíc cítím, že ve tvém srdci je mnoho předsudků a bolesti, snad i zklamání z lidí, ze života...přesně to jsem vyčetl ze tvých veršů... A jestli si chceš sama sobě po pravdě odpovědět, podívat se pravdě do očí, pokud ten pohled ustojíš, zůstaň jeden den, jen jeden, na oplátku za to, že tě Neverland obdaroval inspirací, která dala vzniknout něčemu tak krásnému, jako jsou tvé sny, zachycené v tvém zápisníku, ve tvém srdci."

Ani si neuvědomila, že ji stále měkce drží za ruku, ani si neuvědomila, že by se mu dávno, za normálních okolností vyškubla, kdyby nebylo jeho slov, která ji tak hluboce zasáhla. Jeho dlaň hřála, dávala jí pocit dosud nepoznaného lidského tepla… skrz jeho ruku proudila nějaká tajemná energie, která ji nabíjela, aniž by si to uvědomovala. Dotek, který jí po dlouhé době nebyl na obtíž, který se stával její součástí, který si v podvědomí snad i užívala.

Díval se jí zpříma do očí a ona jemu. Ten pohled sice trval ve skutečnosti jen chvíli, ale ona měla pocit, že je to věčnost, dlouhá doba, co jsem do Neverlandu, do tohoto pokoje vešla. Snad cítila vinu za mnohé, co si myslela o tomto místě a o něm, jako o Michaelu Jacksonovi, slavné hvězdě, která plní titulky novin a přes všechny předsudky toto místo vyhledávala pro svoje noční výlety. Možná měla jedinečnou a zároveň první a poslední možnost zjistit pravdu. Myšlenky jí předhazovaly pro a proti... a už jen fakt, když ho pozorovala venku, jak si hrál s dětmi a sám byl dítětem...

Trpělivě čekal, vnímal její vnitřní boj, teprve, až se její ruka vysmekla z té jeho, věděl, že přijde rozhodnutí nebo rozsudek… Buď ji přesvědčil a má možnost leccos vysvětlit a nebo ji nadobro ztratil a ona ho odsoudila, bez důkazů a beze svědků, bez možnosti obhajoby.

"Josephe, vlastně Michaeli… důvod, proč jsem chodila v noci, znáš, noc mám radši, než den, bolí mě lži, které se ve dne ukážou a ti, co je vypouští z úst, Michaeli, Josephe... Jacksone! Ale asi by bylo vůči tobě fér, kdybych měla šanci to vše jedno od druhého rozeznat, mám ráda jasno! Chci poznat tvá tajemství, Jacksone, když už tu budu…a pravdu!"…dloubla ho ukazováčkem do hrudi. "Ale nic víc si od toho neslibuj, jasný!"

P.S. Báli jste se, že Kelly zdrhne ?:-) Jo? Já taky!:D

Všechno se se mnou točí...

15. července 2014 v 19:25 Videa, která stojí za to vidět! ♣
... za to může Michael přeci.Smějící se

P.S.Když už Anička zmínila tu zlatou, tak ve zlaté jízdě pokračujme :-)


11.kapitola

13. července 2014 v 6:01 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady
Tak jsem se vám vrátila, zlatíčka moje, slibuji, že se vynasnažím, jakmile mi to čas dovolí, vrhnu se na vaše článečky, 
co máte na blogu a už teď se na to těším, potřebuju zrelaxovat, bylo to náročné.

Přiznání

Trpělivě čekal, spíš netrpělivě, až přestane v koupelně téct voda a ona vyjde ven. Ještě nikdy se mu nezdály minuty tak dlouhé.

V duchu si říkal, co všechno na svoji obhajobu řekne, vysvětlí, ale najednou žádná slova pro něj nebyla dost výstižná. Jeho srdce mělo strach, že odejde a nebo hůř, že odejde s nenávistí vůči němu, neschopno pokračovat v psaní poezie.
Dočkal se! Plaše vyšla ze dveří, oblečená a zabalená v županu, mokré vlasy stažené do culíku. Vypadala křehce a zranitelně…a zlostně po něm švihla okem.

"Já...dovolil jsem si vám tady připravit malé občerstvení, čaj a něco k tomu . Byl bych moc rád, kdybych vám mohl vysvětlit..." …přecházel sem a tam po pokoji, nervózně si mnul ruce, zatímco ona se posadila na postel zády k němu a dívala se nepřítomně z okna.
Klidným, smířeným hlasem řekla..."Vysvětlení? Má tahle situace ještě vůbec nějaké vysvětlení??"…otočila se a sjela ho pohledem tak, že mu tuhla krev v žilách.

"Má! Ale bojím se vaší reakce, nejsem ani voayer, ani násilník, není mojí přirozeností hrubě se chovat k ženám, vlastně k nikomu…já, ač jsem obklopen lidmi, pociťuji samotu, je to odvrácená tvář slávy, protože ta přináší závist a smyšlenky, které mě zraňují a bolí, někdy tak moc, že utíkám z vlastního domu ven do zahrady, nejlépe v noci, když je klid a s pohledem na noční oblohu mám pocit svobody, nejen ducha, ale i těla, ale to už jsi koneckonců mohla poznat... Kelly!"

Přisedl si vedle ní na postel, skousl ret a hypnotizoval její tvář, až nyní si všiml, jak má velice jemné rysy, pleť jako z alabastru.
Překvapeně zamrkala, nechápavě pohlédla do jeho tváře a jen zpomaleně jí všechno docházelo…noc, zahrada, růže...Joseph...
"Vy jste, to ty…jsi...Joseph? Ten Joseph, který přesadil růže, našel mi můj zápisník a četl moje verše...?" Slzy, které se jí začaly drát do očí zaháněla mrkáním, ale neuhlídala je... "Ano, Kelly, to jsem já."Vydral ze sebe přiškrceným hlasem.

"Obelhal jsi mě! Strašně si mě obelhal a podvedl...!"…svěsila hlavu mezi ramena ...plakala.

"Kelly, ne…nepodvedl, možná jsem jen neřekl všechno...ale jmenuju se Joseph, je to jméno po otci, to už si vymazat z rodného listu nedokážu, ale uznej... Přišla jsi v noci tajně, nevěděl jsem, kdo jsi a s jakým úmyslem přicházíš. Většinou čekám, že ti, kdo chodí v noci tajně a přes zeď, nepřicházejí v dobrém, bohužel, i tu zkušenost mám. Ale s tebou tam v noci jsem se cítil svobodný i když za zdmi Neverlandu, který je mým domovem, protože nemám moc možností ukrýt se někde. Pochop, kdybych ti řekl, kdo jsem, už by ses asi nevrátila a to by byla ohromná škoda. Škoda a ztráta, která by mě bolela a mrzela… jednak přiznávám sobecky kvůli mně, ale především kvůli tobě a tvé poezii ve které musíš pokračovat.... a.."

"Musím?...Nemusím, pokud nechci a já momentálně nechci, protože jsi mi sebral to, co mě motivovalo." Pak s hořkostí v hlase dodala. "Vlastně bych ti měla být vděčná, že? Žes mě nedal policii, když jsem se vloupala na tvůj pozemek, ale cokoliv by bylo pro mě lepší, než tohle...!"…zavřela oči a slza si našla svojI cestu po tváři...

"Kelly, odpusť mi to, neměl jsem tě nutit, neměl jsem tě přivést sem do domu, takhle… proti tvé vůli, vlastně násilím, omlouvám se za to!"

"Omlouváš se? Vlastně, co se divím, ty jsi asi zvyklý brát si, co zrovna chceš, jsi slavný, stačí lusknout jenom prsty a všichni přiběhnou ti posloužit, vyslyšet tvé přání, že ?"…řekla trpce. "Ale se mnou ti to nevyjde, to ses přepočítal, okamžitě odcházím! Nebudu tady pro tvůj rozmar, nejsem ničí hračka! "

Vstala a rozvázala župan, pod kterým měla své oblečení a měla se k odchodu.

10.kapitola

9. července 2014 v 6:00 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán

"Michaeli, sakra, co to...kdes jí...?!"…snažil se během toho, co Michael dál nepouštěl tu dívku ze svého náručí, vyzvědět, co se stalo...a následoval ho v tom zběsilém zápasu.

"Chytil jsem mořskou pannu!" Wayne jen nevěřícně zíral na polomokrou dívku, kterou si Michael sundával ze svého ramene a zadýchaně zavrávoral...pak zkoumal svým pohledem jeho, byl z toho tak trochu zmatený...poodtáhl ho stranou a zeptal se vážným tónem: "Miku, neblbni, ona spadla do bazénu? Nevypadá, že by si to tady nějak užívala, doufám, že víš, co děláš?" "Klid, příteli! " …poplácal ho Michael po rameni, vím, co dělám, znám ji…a teď nás omluv."

Nabral druhý dech a vrátil se ke svému "úlovku"... Stála tam zmatená, nešťastná, až mu jí přišlo líto... Mlčky k ní přistoupil a vzal ji za ruku a odvedl do pokoje, před kterým ji vysadil... "Prosím, tady je ti všechno k dispozici, suché oblečení, sprcha a nechám připravit i něco k snědku. Moc se omlouvám za to hrubé chování, ale bylo nevyhnutelné!" …řekl na svoji omluvu a připadalo mu divné, že je najednou podezřele potichu... Přistoupila k němu blíž a jen se přiškrceným hlasem zeptala...

"Vy, jste… Michael…? Ten Michael... Michael Jackson???"…nervózně těkala očima... "Už jo, to jsem já!" Napětí na obou stranách bylo elektrizující, ani jeden z nich nedokázal předvídat reakci toho druhého nebo dokonce svoji vlastní… Její rty se stáhly do vějířku, oči metaly blesky a než by se kdo mohl vzpamatovat, uštědřila mu facku, až mu tvář uhnula na stranu!

Překvapeně zamrkal, mnul si tvář...zaskočilo ho to, ale být v její kůži, asi by jednal stejně impulsivně. Co udělá, až se dozví, že on je ten Joseph z noční zahrady? …no, nejspíš dostane ještě další. To, co se stalo potom, nechápal už vůbec…čekal, křik, výčitky...Bylo mu to najednou strašně líto, jak musí být uvnitř zmatená a navíc, pokud má vůči němu nějaký blok...tak, právě teď prožívá něco, co ji mohlo ranit na duši...

Mlčky ho obešla, vzala osušku a župan, který byl úhledně složený na křesle hned vedle postele a suše, razantně prohlásila: "Jdu do sprchy, doufám, že nebudete zase šmírovat!" Nadechl se, aby ji ujistil, že není takový, ale, než se stačil nadechnout, bouchla za sebou dveřmi...
Bude vůbec někdy rozumět ženám? Jsou nepředvídatelné, vždycky udělají pravý opak, než by udělal chlap. Povzdechl si a v tichosti se vytratil z pokoje, aby jí přinesl nějaký čaj, aby tu ledovou koupel neodnesla na zdraví...V hlavě mu to bručelo, jako Waynovi ve vysílačce, při manévrech...

Odsoudila mě, ještě dřív, než mě poznala! Nebo je to další oběť nebo hůř, čtenářka bulvárních plátků, že ho tak nesnáší…? Dával si stále to, co o ní věděl, dohromady… jejich první noční setkání, reagovala přesně tak prudce, jako nyní... Mlčky skládal na tác konvici s čajem, nějaké sušenky, ovoce, aniž by tušil, že její dlaň vtiskla svůj otisk na jeho tvář. Pomalu vystoupal schodiště a zaklepal na dveře, které se před čtvrt hodinou zavřely… Zdálo se mu to být věčnost, než se ozval souhlas, aby směl vstoupit... Rozhodl se přiznat, neobelhávat ji, sbíral odvahu, ale bude ho chtít vůbec poslouchat?

P. S. Omlouvám se všem citlivým dušičkám, za toho facana, kterýho Mike dostal, ani jsem nechtěla být akční a nechala se unést situací...J a navíc, asi kdyby mi to udělal nějakej chlap, slíznul by ji takyJ

Sednout! Napíšeme si MJJ test !

5. července 2014 v 5:30 ◘ Různé



schválně, jestli budete taky MJJ pozitivní :-)


a tenhle je pro odborníky, kdo si troufne??


Tak co, jak se vedlo ?Usmívající se


Kdyby vás ta animačka, rozčilovala, věřte, že mě taky!:-) ale to byl tak trochu záměrNevinný



Tak, berušky, za chvilku vyrážím s dětičkama na týden na tábor, aby jste mi tu nestrádaly, tak jsem vám přednastavila dílek povídky♥

Užívejte léta, sluníčka, prý se na nás bude usmívat, stejně, jako Mike v animačce :-) a moc své blogy nežeňte, abych to pak všechno stíhala.Další sobotu se vrátím. Pa, opatrujte se !Mám vás ráda

Nezapomeňte snít a Mika v srdci mít ... já si ho zabalila sebou.

9.kapitola

1. července 2014 v 5:30 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Mořská panna dopadena!

"Dík! A ještě byste se mohl otočit, vy jeden …voayere! …Nebo budu křičet!" Docela si troufá, pomyslel si Michael, když sbíral ze země její svršky. "Tak, nejsem žádný voayer, ale otočím se, ale když tak pěkně prosíte?!" … zase ten jeho záhadný úsměv, pomyslela si, on si jen nestydatě užívá, začala být pěkně naštvaná.

"Kdybyste sem nelezl, tak se nemusím vůbec nikoho doprošovat a hlavně už bych tu už dávno nebyla! Ale asi vám to dělá radost nechat mě mrznout, žadonit...tak tedy, prosííím!"
Začalo mu jí být líto, rty se jí chvěly zimou, byla bledá. Přišel co nejblíž, natáhl ruku a podával jí její věci...slyšel šplouchnutí vody od toho, jak z ní vylezla a naštvaně mu vyškubla oblečení.
"Tak, už můžu?" …Můžu co?!" …řekla úsečně... "No, otočit se." Podkukoval z pod klapek a viděl, jak na sebe natahuje těsné rifle a tričko.

"Když s tím nemůžete přestat, tak vám to asi nezakážu, co ?" …otočil se, viděl, jak jí z vlasů crčí voda a smáčí doposud suché oblečení, na kterém nechává mokré fleky...

"Patříte také k místním hostům, slečno?" …řekl o poznání smířlivě, až do teď si nevšimla jeho hlasu... Tak přesně druhu těchto otázek se snažila vyhnout, no asi bude nejlepší zmizet, ale kam... Když řekne, že ano, odvede ji ten chlap někam, když řekne, že ne, tak na ni zavolá ochranku...

"Jsem tu na návštěvě, co vy?" …zase ten protiútok... "Já? No, vlastně taky tak! "tak fajn, půjdeme si každý po svém, stejně na mě už čekají..." …sehnula se pro svůj zápisník...

"Tak to nedovolím! Zdržoval jsem vás a ta voda, jak jsem říkal, je z hor a tedy ledová, půjdete se mnou a dostanete opravdu suché šaty a něco teplého do žaludku, i když je léto. Jednou jsem do toho jezírka omylem upadnul a pořádně jsem nastydnul, takže, prosím..."…ukázal směrem před sebe k nějakému obrovskému domu...
"Nechci! Uschnu na sluníčku, nepotřebuju žádnou charitu!" …řekla a rozhodně se k němu otočila zády ve snaze odejít...

"Já nežádám o svolení, tohle je rozkaz!" …čapnul ji pevně za ruku, až ji to v první moment zabolelo, snad proto, že od něj takovou sílu nečekala...
"Hej, chlape, co si to sakra dovolujete, táhnout mě... jak..."…než našla nějakou peprnou poznámku, nadávku... "Budete křičet, že jo?" …řekl se smíchem, ale ani na okamžik nepovolil stisk. Cukla sebou, vážně nebyla v situaci, ve které by si mohla "vyskakovat."

"To se ještě uvidí!" …a dál se nechala táhnout, jako malé dítě, které ještě nechtělo opustit hřiště, ale pod silou autority rodiče mu nic jiného nezbylo... Když zpozorovala, kam jí to vlastně táhne, chytla ho druhou rukou za tu jeho. A nohama se zaryla do země, až oblázky pod jejíma nohama hrnula před sebou...

"Tak prrr, tam mě živou nedostanete, tam bydlí…on...že jo?" …snažila se mu vyškubnout a utéc ..."Tam nejdu, ani kdybyste mě za vlasy vláčel!"
Na okamžik se jejich pohledy střetly, proč má z něj, jako Michaela Jacksona, takový strach... Četl jí to z očí, tušil z toho, jak se začala chvět po celém těle... Věděl, že když ji teď pustí, už by ji nemusel nikdy uvidět...bylo rozhodnuto...

"Opravdu ne?!" …zeptal se. "NE! Nejdu!" ...tak, to se nedá nic dělat…řekl rezignovaně… na vteřinku se jí ulevilo, ale přišel k ní blíž, lehce jí zdvihl bradu, dal za ucho pramínek mokrých vlasů a jeden četl v pohledu toho druhého...až nyní si všimla jeho tmavých očí, které jí připomínaly hypnotizéra a proto rychle uhnula pohledem jinam... "Tak ne! Taky bych mohl vyhrožovat, že někoho zavolám, ale neudělám to!" … "Děkuju!" hlesla...všimla si podivného vysokého chlapa jako rambo na schodišti před domem...

"Není zač!" …rychle využil momentu zaváhání a přehodil si ji, jako by nevážila téměř nic přes rameno a bral schody po dvou!" Teď už doopravdy křičela, vyhrožovala kopala...bušila pěstí do jeho zad. Byl zvyklý držet v náručí omdlévající fanynky, ustát ten nápor bezvládného těla, ale žádná se tak mohutně nebránila.
Když s ní vyběhl schody, jako by se jednalo o kondiční cvičení, zařval jen na toho ramba..

"Wayne, rychle dveře, otevři ty dveře!!!"