13.kapitola

18. července 2014 v 6:06 |  ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Rita

Tak, tato kapitola není vůbec happy, ale pomůže Kelly udělat si další názor na toto místo, kde se ocitla a především na Michaela.

Toho dne odpoledne…

Kráčeli Michael s Kelly kolem kolotočů v neverlandském zábavním parku. Šla vždy o krok napřed, nesnesla jeho těsnou blízkost, jakoby se chtěla vymanit z jeho vlivu, jakoby si chtěla udělat svůj vlastní názor dříve, než ji s ním seznámí on, člověk, který je slavný, jehož zná celý svět a který je pro ni stále větší záhadou.

"A támhle za tím kolotočem je ruské kolo"…hlásil radostně jako dítě, které je poprvé na pouti…"a za ním malý park a pak následuje malá zoologická zahrada, kde je spousta zvířat a je tam taky jedno…"

Nevěděl, proč se tolik snaží o konverzaci, když ona stále bloudila očima někde v dálce.O kus napřed, jako by neposlouchala jeho vyprávění, jako on by sám byl vzduch...tolik se lišila od toho, jaká byla v noci, ignorovala ho? Nebo o něčem přemýšlela? Přistihl ji, jak ho koutkem oka tajně pozoruje, ale zachovává si bezpečný odstup, nikoho do své osobní zóny nepustí a obzvlášť ne jeho, co taky mohl čekat, po té, kdy si ji přehodil přes rameno a pelášil s ní proti její vůli...respektoval to. Možná, že se až na příliš dlouho odmlčel a jí to neuniklo, sledovala ho, jak se výraz v jeho tváři mění…

Sledoval hlouček dětí na kolotoči, jak nasedají na koníky a vozí se, smějí se, rozpustile švitoří, objímají krk dřevěných koníků, hladí jejich umělou hřívu, jiné zase na řetízkovém kolotoči klátí nohama ve vzduchu, natahují k sobě ruce ve snaze zachytit sedátko toho před sebou. Zakláněl hlavu a přidržoval si klobouk a mával na děti, které se nad jeho hlavou točily a volaly na něj…

Sledovala na tvářích dětí i dospělých, jakoby starosti tady neexistovaly, to jen ty v jejím srdci jí nedovolovaly oprostit se, užít si naplno všeho tady kolem. Zdál se být šťastný, když mával dětem a ony jemu...Ani jeden z nich nezpozoroval, jak se k němu přiblížila asi osmiletá holčička tmavé pleti s culíky na hlavě, prostě tam stála a dívala se ze zakloněnou hlavou na něj i točící se kolotoč… jakoby se bála říci: "Jsem tady, všímej si mě!" Nesměle zvedla svoje velké tmavé oči k Michaelovi a mlčky ho zatahala za košili. Ten se okamžitě sklonil k ní…

"Ahoj Rito, rád tě vidím!"…podával té malé ruku a hladil po hlavě... "Už ses vozila na kolotoči? Pokud ne, mohl bych jít s tebou, kdybys chtěla..." "Ahoj Majký." Špitla. "Já už se vozila s tetou z domova, víš!"... "Aha, to je dobře, moc dobře. A jak se jinak máš, co škola a jak se daří mamince?" …dřepl si na bobek u té malé a se zájmem naslouchal děvčátku…

"Ve škole dobrý, dostala jsem dvě jedničky!" …hlásila hrdě, ukázala dva prsty Michaelovi před očima a velkým úsměvem ta malá pokračovala... "Vážně dvě?? Jsi strašně šikovná, víš to?" …řekl nadšeně … "Jo, teta mi to taky říká. A taky říká, že maminka by na mě byla pyšná, víš ona je už tam nahoře v nebíčku...ukázala prstem nahoru.

Kelly se stáhlo hrdlo, došlo jí, co ta malá holčička tím myslí… sledovala, jak ji pevně Michael objal i to, jak se přemáhá a hledá v sobě sílu pro sebe i tu malou. Jak ji pevně tiskne k sobě, zatímco ona ho bere kolem krku a užívá si jeho náruč, zatímco on ji hladí po zádíčkách. Nebylo na dlouho potřeba slov.

Po nějaké chvíli se od ní odtáhl... "Rito, ano, maminka na tebe byla vždycky pyšná, ať máš ve škole jedničky nebo ne, pořád jsi její hodná holčička a určitě tě má strašně ráda, i když je v nebi, dává na tebe pozor, má se tam moc dobře, je šťastná, veselá a nic ji nebolí, vlastně je moc ráda, když se směješ, hraješ si a dostáváš jedničky a posloucháš tetu. Ty víš, že tady můžeš být kdykoliv i s ostatními dětmi, viď?" … jen přikývla… "Tak Rito a teď vezmi tetu i ostatní děti a utíkejte na zmrzlinu, dneska je obzvlášť dobrá..." Postavil malou na zem a ta mu vlepila na tvář štípanou, mlaskavou pusu a rozběhla se za ostatními.

Osaměli! Těžce vydýchl a pokračoval dál s tím rozdílem, že nyní byl o pár kroků napřed on, jakoby utíkal před vlastním smutkem….zatímco Kelly šla pomalu za ním… Zastavil se až pod vzrostlým dubem a opřel se o jeho kmen.
Cítila, že by měla něco říct, nějak projevit to, co uvnitř sebe dusila, cítila, že jí to, čeho byla svědkem, zasáhlo víc, než si byla schopná připustit.

"Michaeli, maminka té malé..."…hlas se jí zadrhl..."Ano, zemřela!" …řekl rezignovaně "Nevěděl jsem, že už…" Těžce se nadechl a mnul si spánky.

"Čekalo se to, ale já pořád doufal, věřil, že léčba, na kterou jsem jí poslal, bude úspěšná! Bohužel, na její nemoc se nepřišlo hned a pak už si rakovina vybrala další oběť!" …řekl trpce a zatnul ruku v pěst a udeřil jí do kmenu stromu.

"Je mi to moc líto, ale ta malá je s tím, zdá se, smířená." … "Ano. to je, ale já se s tím nesmířím nikdy! Nesmířím se s tím, že v dnešním světě vůbec takové nemoci existují, že berou dětem rodiče, že působí bolest a činí nás vůči ní bezmocnými."

"Ach, Kelly omlouvám se, ale bohužel i tohle je Neverland, místo, kde mají druzí zapomenout...Pojď, naše prohlídka pokračuje...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Starlight Starlight | Web | 18. července 2014 v 11:22 | Reagovat

Rita je odvážná, a čím víc ji bude podporovat člověk jako je Michael, tím líp se jí bude dařit. I když jemu to jde těžko, ale i tak má sílu kvůli ní ;-) Snad to Kelly trošku popožene, aby se Mikovi trochu otevřela... Uvidíme příště, no :-)
PS: a doufám, že to - příště - bude brzy :D

2 livia livia | 18. července 2014 v 16:04 | Reagovat

Hm, tato poviedka ma zaujala hned od zaciatku a totalne vtiahla do deja, citam ju a od radosti sa usmievam:-) ked si predstavujem Michaela a Kelly. Urcite pokracuj, som zvedava ako sa to bude dalej vyijat, som rada ze na Michaela sa nezabudlo:-)

3 Zuzy Zuzy | Web | 18. července 2014 v 16:26 | Reagovat

[2]: Děkuji,jsem ráda, že tě baví číst a taky tě ráda tu opět vidím♥ Zapomenout na Michaela? To je NEMOŽNÉ ;-)

4 amonikam amonikam | 18. července 2014 v 19:17 | Reagovat

ach zuzy já jsem úplně dojatá ani nemůžu popsat svoje pocity. úžasné, máš můj obdiv. vyhrkly mi slzy dojetí. přesně takový Michael byl, takový byl jeho nevrland. ty jsi musela být muškou a tajně ho pozorovat jinak to nevidím :) a kelly přiznej, že i tebe tohle dojalo.

5 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 18. července 2014 v 20:49 | Reagovat

Tenhle díl mi připomíná Place with no name. Je úžasné, jak Michael za Kelly peláší a ona je vždy o krok rychlejší. Myslím, že buď má ta holka problém, strach, anebo je to pořádná feministka! A děti...ty tak kouzelně popisuješ děti, jejich radosti, hry, to nádherné místo a Ritu...vše líčíš s tou největší čistotou. Je to tak emotivní, když objímá malou holčičku a Kelly ho pozoruje. A uvědomuje si. Uvědomuje si, jak je Michael citlivý a silný zároveň, když tohle všechno dělá a nedává na sobě před dětmi znát žádnou bolest.

6 Zuzy Zuzy | Web | 18. července 2014 v 20:55 | Reagovat

[5]:Aničko,  Place with no name netuším oč se jedná, ale trefilas.. ano, problém tam je a ne jeden, ale časem, vše odhalíme časem a postupně:-)  Mike a děti, tak nějak to na mě s těch fotek působí a hlavně, máme Mika pod kůží i v tom nejdůležitějším svalu ... ne nelekej se :D v srdci myslím! ;-)

7 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 18. července 2014 v 20:58 | Reagovat

[6]: ♥ !

8 hanylen hanylen | 18. července 2014 v 23:44 | Reagovat

Tak tohle je Zuzy nádherný i když smutný díl. Je to jako skutečnost, jako reportáž z Michaelova života, ta nejlepší, kterou bych doporučila do veřejnoprávních TV. Zdá se že malá Rita zvládá situaci mnohem lépe díky Neverlandu i Michaelovi. Není divu, že se na něj viditelně upnula. Doslova bolí ten jeho smutek, když pomoc pro její maminku nepřišla včas. Čtu, co jsi napsala Aničce v komenáři. A jak píšu ten svůj, uř zase musím šilhat po tom gifku vedle... no, už :-x Hele, nejlepší je ty dva svaly spojit. To by pak vznikl SuperSvalovec :-D

9 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 18. července 2014 v 23:53 | Reagovat

<3 Spojenie Michael a deti je to najkrajšie, aké poznám :)... je neskutočné, aký bol (pre mňa stále JE) Michael pozorný, štedrý, láskyplný, milujúci a mierumilovný. To malé dievčatko by si zaslúžilo MIchaelovo teplé, vrúcne objatie každý deň! 4o keby si tú malú adoptoval?? Prosím! :-) Už len preto smutné trápenie, ktoré chúďatko malé má :-( Nádherný dielik plný citu a´emócií :-)

10 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 15. září 2014 v 21:10 | Reagovat

To byl náhodou pěkný a moc dojemný díleček. Na konci jak to oba prožívali a Mike jak byl naštvaný a nešťastný že némůže takovým věcem jako je smrt zabránit tak se mi zalili oči slzami. Bylo mi ho tak líto on chudák trpí i kvůli tomu čemu nemůže zabránit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama