Srpen 2014

JSI MŮJ SVĚT, MICHAELI…

29. srpna 2014 v 5:30 | Marta |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
JSI MŮJ SVĚT, MICHAELI…

Celý život, co jsem Tě sledovala, jsi pro mě jako pohádková zahrada snů…Když řeknu: "Jsi můj svět!"…co to znamená? To nejsou jen pouhá slova, klišé, či fráze…Tvá celá osobnost na mě působí jako čerstvě rozkvetlé rudé vlčí máky na louce…tak něžně…tak křehce.

Různá roční období v naší zemi by se dala na Tebe napasovat v celé své kráse… odpovídají Tvé magnetické přitažlivosti a něze. Jsi jako nádherně zasněžená zimní krajina zalitá ranním sluncem, které se snaží ohřát promrzlou zemi po mrazivé noci. Ty jsi každého také zahříval nejen svojí přítomností, překrásnými úsměvy, fascinujícím pohledem a neopakovatelným objetím…ale rovněž nemalými dary, jež jsi velkoryse obětoval na úkor sebe samého.

Léto zase produkuje tolik krás, které spatříme například v lese, jako jeho dary…Ty jsi stále obdarovával všechny na potkání tak, jako les poskytuje své plody a ticho spojené se zpěvem ptáků v korunách stromů. Voda v lesním potůčku je čistá, jako Tvá duše a mysl. Když ji pozoruji, jak se proplétá a bublá přes kameny, aby mohla dál jít svojí cestou, je jako Ty, když tančíš a přitom si broukáš svoji píseň, která Ti přišla právě na mysl…jakoby kolem Tebe tančili všichni motýli z lesa a z přilehlých luk.
Zvedám svoji smutnou hlavu k mrakům na blankytné obloze, které vytvářejí na nebi podobu velkého srdce…okamžitě přemýšlím, zda neuvidím někde Tvá rozepjatá obří křídla připravená na vřelé objetí. Andělé musí mít velké a dlouhé ruce, aby svá křídla unesli.

Je mi smutno po Tvém soucitném charakteru, lehkém humoru a Tvé mocné přítomnosti…ale také po Tvých neskutečných úvahách, o kterých jsi jako pravý filozof přemítal. Moc se mi líbí Tvé úvahy…když jsi položil otázku, že jakou rozkoš musí příroda cítit, když z vířícího plynu a prázdného prostoru vytváří hvězdy?

Nebo ses zamýšlel nad tím, jak maličké srdce musí mít každý malý brouček…vždy, když jsi vyslovil nějakou svoji myšlenku nebo ji napsal, daroval jsi světu nejen své srdce, ale především svoji nádhernou duši.

Procházím malým tunelem pod železniční tratí a jdu na své oblíbené místo v lese ke svému milovanému stromu, usedám pod ním a vzpomínám na Tebe a po tváři mi kanou slzy. Po chvíli vidím, jak se na stromě jemně rozhoupala velká větev nízko nad zemí… a najednou jsi tu byl ve své kráse, utřel mi slzy, chytl pevně v pase a posadil na větev…sedl sis vedle mě…natrhal jsi mi lesní jahody a po jedné jsi mi je dával do mých úst. V tom okamžiku vím, že miluješ celou svojí osobností a já miluji Tebe…daruji Ti lásku do konce svého života …daruji Ti sebe…kapka lásky je vždy více, jako vodopád zlata.

Nic bych na světě nevyměnila za tyto vzácné a kouzelné chvíle prožité s Tebou…nic pro mě nemá větší hodnotu, než čas strávený ve Tvé andělské náruči.
Po slastných dotecích plných vášně, citu, něhy a úžasné bezpodmínečné lásky, uléháme spolu vyčerpaní do trávy a pozorujeme společně už pomalu vycházející hvězdy. Jedna právě padá a Ty jsi na mě zvolal: "Přej si něco!" Nesmím to vyslovit, ale Vám to prozradím…přeji si zůstat navždy v jeho objetí, aby už nikdy nebyl sám. Ale tohle přání ukončil překrásný rozbřesk ranního slunce, kde jsem mu otřela z bělostného perutí ranní rosu a musela ho propustit zpět do nového domova - ráje andělského…

Vyslovila jsem větu: "Neodcházej, lásko moje!" Ovšem Michael nemohl porušit nebeská pravidla a slíbil, až opět budu pod svým stromem, že přiletí a pak se zase uvidíme.

"Tak na brzkou shledanou, můj nebeský anděli…moje lásko na vždy…!"

20.kapitola

26. srpna 2014 v 5:30 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady
Když je měsíc v úplňku - Pro někoho sen, pro jiného ThrillerUsmívající se

Tak, už jsem si dělala starost, že jsem se při psaní povídky zasekla a tudíž vyvstává otázka, jak dál? Nehrotím to, miluju na psaní to, když si povídka, děj řeknou samy, jak dál. Ani tentokrát mě múza nezklamala Líbající

Je právě pátek 13.6. 2014 a 1.40 hodin… já píšu, neboť díky měsíci v úplňku nemohu zase spát, ale náměsíčná rozhodně nejsem :-) (škoda, pochopíte proč) a proto vznikla tato zase jedna neplánovaná kapitola. A to jsou fakta, vážení!


Byla noc, hluboká noc! Celý Neverland se zahalil do nočního klidu. Dávno utichl zvuk kolotočů, dávno zhasla jeho světla. Jediné, co nyní osvětlovalo Neverland, bylo měsíční úplňkové světlo. Bylo silné, plné a všudypřítomné.

Obrovský měsíc dorostl do své majestátní velikosti a jako maják za jasné noci určoval všem zbloudilým cestu, každému tu jeho, tu, která je správná, která vede do bezpečí.

Jasné měsíční světlo zalilo Neverland, vnikalo do oken každého domu, lidského příbytku. Jeho paprsky dopadaly na její polštář, osvěcovaly pokoj, vše bylo zalité v jeho stříbrném lesku.

Spala! Spala ve svém pokoji. Nemoc, kterou prodělávala, ji dělala malátnou, ospalou. Spala už dlouho, strašně dlouho, je na čase vstát a jít, jít za ním, za tím světlem, které ji vábí, vede, určuje směr. "Pojď!"…lákala ji noc, nešlo odmítnout.

Posadila se tiše na posteli, nadechla se, připadala si tak volná. Miluje noc. Miluje její kouzlo, vše je jiné, než ve dne. Odkryla lehkou přikrývku, sundala jednu nohu z postele a pak druhou. Připadala si, že tančí, byla lehká, bezstarostná, vyrovnaná …její krok se sotva dotýkal země. Měkce našlapovala na koberci, který jí připomínal měkkou trávu v noční zahradě, ve které se ráda brouzdala, ano zahrada, miluje zahradu. Miluje noční vycházky.
…♥

Měl dobrý pocit z dnešního dne. Vlastně už včerejšího a to nejméně dvě hodiny. Po té, co Kelly s ním v jeho závěru přestala alespoň na okamžik bojovat, kdy přestala bojovat sama se sebou. Stále viděl před očima slastný okamžik, kdy se dotknul její tváře, kdy jí byl najednou blízko, nejen fyzicky, ale lidsky, viděl to, jak klidně usíná, schoulená do klubíčka. Už jen to pomyšlení mu znovu vrhalo do tváře líbezný klid, úsměv.

Seděl v proutěném křesle na balkoně svého pokoje, nemohl zase spát. Měsíc má magickou moc, pomyslel si. Vzpomínal na tu první noc, tam v zahradě, kam ho táhla neznámá síla, kdy ho překvapila ona! Ona, která nyní v klidu spí o pár pokojů dál. Měla pravdu, že noc má svá tajemství, která den postrádá. Zadíval se vzhůru na kresby na měsíci, které sem tam překryl na malý okamžik malý stín, kdy shluk mlhoviny překryl jeho majestátnost a rychle odplouval dál...

Ač už byly skoro dvě hodiny ráno, nemohl usnout, nechtělo se mu. Rozhlédl se po svém domově, Neverland, ano, má a bude mít svoje kouzlo, tajemství, jen on a ona ví své. Noc je spolu přivábila. Měl by jít spát, měl by to alespoň zkusit.
Vstal ze svého křesla, přivřel balkonové dveře a vešel k sobě do šatny, svlékl košili, tílko, kalhoty, svlékl všechno! Vzal na sebe jen svůj černý saténový župan se širokou lesklou klopou. Krásně chladil jeho už dost unavené tělo. Vyšel ze šatny a přes pokoj zamířil do koupelny, pod sprchu.

Stál pod ní dlouho, nechal proud vody masírovat jeho svalstvo, za krkem zad… nejdřív pustil chladnější vodu, aby smyl únavu, aby se osvěžil, pak postupně přidával na teplotě a doufal, že ho dostatečně unaví, že bude moci usnout. Na mokré vlasy nanesl šampon, stejně tak i na tělo levandulový sprchový gel, který utvořil nádherně hustou a bohatou pěnu. Pozoroval, jak pod proudem vody mizí v malých potůčcích, které se pojí a rozpojují, až ho úplně opustí. Nebyla to jen osobní hygiena, ale jeho večerní rituál, který si užíval. Nebyla to jen rychlá sprcha po koncertě, kdy se umyje a zase pokračuje do nějakého pro něj neosobního a cizího hotelového pokoje.

Proud vody a jeho tichá melodie, kterou si broukal, dala přeslechnout šramotu, který se ozýval z jeho pokoje přes dveře, které nebyly zavřené, nezavíral se nikdy, nezamykal, navíc v tuto pokročilou noční dobu, každý člověk odpočívá, spí spánkem spravedlivého. Tedy, aspoň to si myslel!

Natáhl ruce pod sprchu a začal si smývat pěnu ze svých vlasů, které se namočením spojily v malé, husté pramínky, celý proces zopakoval a další mydlinky se svezly po jeho těle, až jeho nohy stály v malých chomáčcích pěny, vypadal přesně tak, jako mlhovina, která zastírala měsíc a která také tak pod dalším proudem vody rychle mizela v nenávratnu.
Najednou se prudce otevřely skleněné dveře sprchového koutu, ve kterém stál a pěna mu stékala a štípala v obličeji, v očích! Lekl se tak, že nestihl ani úlekem vykřiknout.

Stála tam bosá, oblečená jen v jeho pyžamu, ve kterém usínala... a on, stál před ní nahý s rukama nahoře a myjící si vlasy! Začal panikařit, nevěděl, co dřív, jestli si zakrýt to, co mu Pan Bůh nadělil J nebo proudem vody osvobodit štípající oči nebo zastavit vodu nebo se rychle zahalit.
A tak tam stál s rukama, které stejně nezakryjí všechno, s přimhouřenýma očima plných mýdla a tekoucí vodou.

"Kelly, co tu pro všechno na světě děláš??!" …hlesl a prskal mýdlovou vodu a jednou rukou stále zakrýval, tisknul se ke zdi a druhou šátral po kohoutku, aby zastavil vodu.
Mlčela a jen stála, neříkala nic.

Chvatně na sebe natáhl župan, otřel si tvář do ručníku a sledoval ji, která, jako vytesaná ze země, dál stála a neříkala vůbec nic. Zadíval se jí do tváře, oči měla téměř zavřené, tiše se zeptal : "Kelly??"…ale žádná odpověď, ani reakce, na jednu stranu byl rád, neviděla to, co neměla nebo, že by...? Popravdě nevěděl, u ní si nebyl jistý snad ničím, logicky smýšlejícím. Opatrně vystoupil ze sprchy, vzal Kelly za ruku a mlčky ji vedl přes pokoj, chtěl ji zavést k ní do pokoje, do postele, kterou opustila, aniž by o tom věděla.

Ale jakmile míjeli jeho pokoj, jeho postel, pootevřela líně oči, jeho nejspíš vůbec nevnímala, pouze postel - jeho postel, vytrhla se z jeho ruky a vlezla si do ní na jeden kraj, schoulila se do klubíčka, dala si ruce pod tvář a dál spala!!

? Tak co, poradíte mi ? To, jestli mám Mika poslat spát do jiného pokoje, je přece gentleman nebo nechat zalézt do své postýlky, tedy i ke Kelly?

No a je to! 2.25 mám dopsáno. Otevřeným oknem slyším, jak nedaleko kokrhá kohout, fakt zvláštní noc. Ráno, vlastně dneska, se nevzbudím do práce, ale vy i Michael mi za to stojíte, další den, bych to tak nenapsala, měsíční světlo je pro mě od malička hodně zvláštní, krásně se u něj sní, co taky, když nejde spát?
Tak dobrou, jdu utřít Mika, stejně to tak nějak v tý rychlosti odbyl! :-)))))) Pane Bože, Miku…. Překvapený♥ Pane Bože …… skvělá práce!!!!!!!Smějící se


Video, které vás zmůže :-)

23. srpna 2014 v 16:12 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Pro sobotní relaxaci, Mike znovu v sexy akci Mrkající


19.kapitola

19. srpna 2014 v 6:51 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Otázky a odpovědi

Zaklepal na dveře jejího pokoje, nečekal na pozvání dále a suverénně vstoupil... Seděla pololeže v posteli, v ruce držela svůj modrý blok a něco si tam znamenala. Sotva vešel, zaklapla ho!

"Co chceš?"…zavrčela naštvaně. "Přišel ses mi omluvit?" …zkřížila naštvaně ruce na prsou a blog tiskla na sebe. "Á, koukám, že už je ti líp!" …protočil oči v sloup... "Ale stále platí, co řekl doktor… o tom s tebou nehodlám diskutovat! A omluvit jsem se teda rozhodně nepřišel, nemám totiž za co! "Tak, proč jsi přišel?"…pohodila hlavou a nervózně si prohrábla vlasy. Ta její donucená rezignovanost ho začínala bavit. Šibalsky povytáhl obočí a předstíraným klidem pravil...
"Říkal mi Wayne, že jsi potřebovala asistenci při hygieně, lépe řečeno při mytí zad, tak jsem tu! Jen ten rejžák jaksi nemám, ale pokud si přeješ, nechám si něco podobnýho pod nosem narůst!"…už jen samotná představa bavila jeho samotného, to by se fanoušci a hlavně fanynky divili, kdyby… Usmívající se

"Á, pan bodyguard už podal šéfíkovi hlášení, stěžoval si! Takovou rychlost bych teda nečekala! Copak ti tu musí všichni zobat z ruky?" …v klidu se posadil do křesla u jejího lůžka, přesně tam, kde seděl celou noc, trošku poposedla na posteli, jakoby se chtěla odtáhnout. Všiml si, že ve chvílích, kdy si není jistá sama sebou, zastírá to suverénní drzostí a přechází do útoku.

"Nemusí, nežádám je o to! Se všemi se snažím vycházet po dobrém, jsme přátelé! Divila by ses, jak moc to funguje! " …zadíval se hluboce do její tváře, do které se pomalu vracela barva, ale kruhy pod očima stále přetrvávaly, všiml si, že má suché rty. Docela smířlivě k ní promluvil:

"Kelly, musíš pít, je to první věc k tvému uzdravení…" "Vážně??" …pronesla ironicky, jako by jí radil samozvaný doktor nebo co... "Vážně! Mě můžeš věřit, kolikrát ti to budu opakovat, mám s tím svou nedobrou zkušenost, taky jsem kvůli dehydrataci skončil na kapačkách, takže šup, ať už je to v tobě!" Natáhl se na noční stolek a z karafy nalil šťávu z pomerančů. Držela sklenici v ruce a neochotně upíjela. Snažil se odvést řeč i myšlenky jinam, viděl, že jí pít dělá problémy. Zadíval se na její blog, který odložila…

"Napsala jsi něco pěkného?" …kývl hlavou. "Ani, ne, nejde mi to! Nedokážu se na nic moc soustředit." "Chápu, na psaní musí být člověk v úplně jiném rozpoložení a hlavně zdravý, vynutit se to nedá, ale jakmile přijde inspirace, jsem si jistý, že budeš k nezastavení." Jen kývla hlavou a dál po doušcích upíjela ze sklenice.

"Kelly, prozraď mi něco, neber to, prosím, jako moji vlezlost nebo netaktnost, ale zeptat se musím. Nemám uvědomit někoho tam venku, že jsi tady? Přece jen tvoje léčba a rekonvalescence bude trvat nejmíň ještě týden, tak, aby o tebe neměli strach, třeba rodina nebo někdo, komu na tobě záleží..." …hypnotizoval její ústa a čekal na to, co odpoví, možná se i bál, že její srdce patří někomu, kdo by si ho mohl nárokovat.

"Díky, ale to není potřeba! Jak jsem říkala, matku už nemám, ani sourozence a moje kamarádka je přes celé léto se svým přítelem v Evropě na prázdninách. Nikdo další tu není a i kdyby, co je komu po tom, kde trávím své prázdniny, takže je to o.k."
Tu poslední větu vyřkla s hořkostí v hlase. Kdyby jen měl odvahu zeptat se, kdo jí tak ublížil, koho se bála, jaké vzpomínky se jí to vrátily, když v horečce blouznila. Bylo mu vcelku jasné, že by zase přešla do útoku a on by vypadal, jak pavlačová drbna, která stále něco vyzvídá. Donutit se k trpělivosti byl v tento moment pro něj ten nejnáročnější úkol. Byla pro něj stále větší záhadou…

"Dobře Kelly, jak si přeješ, ctím tvé rozhodnutí. Můžu se zeptat ještě na něco?"
" Zkus to, uvidí se, jestli ti budu chtít odpovědět..." Pokusila se o úsměv, což byl pro něj povel k odvaze... "Co vlastně děláš, Kelly? Pracuješ nebo studuješ? Přemýšlím o tom od chvíle, kdy jsme se potkali poprvé."

"Hmm, tak to ti vrtá hlavou, ale je to pochopitelné, vzhledem k situaci. "Náhlá změna, zájem v hlase. "Vlastně obojí. Studuji filosofii, získala jsem stipendium, sem tam nějaká ta brigáda, zvládám to celkem dobře a hlavně, jsem soběstačná!"
Usmál se … "To bylo to první, co jsem si na tobě všimnul, Kelly, nedalo se to jaksi přehlédnout i když byla tma. Je dobře, že děláš to, co tě baví, naplňuje." Úsměv mu opětovala... Měl dobrý pocit z toho, jak se spolu bavili i to, že na okamžik přestala být hubatá, i když ta její prostořekost se mu moc líbila, bavila ho i vytáčela zároveň.

"Vidím, že jsi úspěšně zvládla svoji sklenici." Opatrně vzal její prázdnou sklenici z ruky, nahnul se k ní a zastavil se u její tváře. Cítila jeho parfém a mlčky, upřeně ho sledovala. Hřbetem ruky ji pohladil po tváři, jemně, lehce, mazlivě i něžně... Čekal, že ucukne, ale spletl se, tiše hlesla: "Děkuju!"

"Není za co, já rád!" Sledovala, jak jí dolil zbytek džusu do skleničky.

"Nechám ti připravit další a pošlu ti něco k snědku, ty si zatím odpočiň." Všiml si, jak jí padají víčka únavou, bylo na čase jít. Vzal tác a potichoučku si to mířil ke dveřím, tam se ještě otočil a viděl, jak se svezla do postele, schoulila se a se spokojeným úsměvem zavřela oči.

P.S. Tak snad nevadí, že se detailně pitvám s popisováním každé chvíle, co Kelly stráví v Neverlandu ve své nemoci? Ale potřebuju jí tam ještě nějakou dobu udržet. ;-) a rozhodně se jí budu snažit v odchodu zabránit zuby nehty, uvidím, jak se mi to povede.

18.kapitola

14. srpna 2014 v 19:00 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Speciální úkol

"Hele, Miku, řekl jsem Kelly, že nejméně týden tu musí zůstat, nařídil jsem klidový režim a pokud to jen trochu půjde, asi byste se tím měli řídit oba dva!" Povytál obočí… a žďuchnul do Michaela, který jen stěží chápal. "Alane, snad si nemyslíš, že já a... Kelly, že my dva?" …začervenal se jak krocan a rychle si usrkl ledový čaj ze své sklenice a jak o překot míchal brčkem a hrál si s kostkou ledu.

"No a co by na tom bylo, Michaeli, náhodou máš vkus, je kus pěkný holky...a ne nadarmo se říká, co se škádlívá...ne? Jak se znáte dlouho?" …ptal se Alan po té, co si vychutnával občerstvení v altánku, který skýtal příjemný stín v v tomto nesnesitelném vedru.

"Tak, to bys neuhádnul, příteli!"…zakřenil se Michael. "Dlouho, že jo?" Nedal se odbýt jeho přítel, který dobře věděl, jak mu fanynky, dívky padají do náruče, jak na něj číhají na každém rohu, vždyť s ním absolvoval nejednu tour a pokaždé to bylo stejné, né-li horší, protože některé dívky jsou stále vynalézavější...Ale to, co uslyšel nyní, mu poněkud vyrazilo dech.
Michael se kouknul na hodiny a se stoickým klidem řekl: "Dnes po popůlnoci to budou celé čtyři dny!" …slyšel, jak jeho přítel těžce polknul a tápe v tom, jestli je to pravda nebo lež, znal jeho lumpárny, vtípky, byl už mockrát jeho "obětí", kdy mu Michael něco nakukal a on se nechal napálit. "Miku, to si děláš prdel, né?
Visel na něm pohledem, dobře věděl, že když Mike chce, je nečitelný, jak jeho rukopis na recepisech a nechá ho v té nejistotě dobře vydusit.
"Tak sakra, chlape, chceš říct, že ti po ani ne čtyřech dnech hupsla do postele, Miku, proboha, máš rozum? A přestaň se hihňat nebo?" ..
"Alane, ale já mluvím pravdu, je to pravda! Až na to, že jsem ji do té postele odnesl já sám, omdlela přece." Povytáhl dvojsmyslně obočí…

Tak, teď už byl zmatený totálně. "No, ale, když jsem přišel, byl jsi na ni docela drsnej, vaše hádka se nesla chodbou a tak trochu mi připomněla hádku s mojí Margaret a to jsme manželé šestadvacet let!" "Zdání klame, Alane, ale nenaléhej prosím, uvidím, jak se celá situace vyvine a pak ti řeknu zbytek, ano? Doufám, že ještě přijdeš na kontrolu, nerad bych, aby se něco podělalo."

Sotva se stačili rozloučit, už na ně zdálky kynul Wayne. Dostal totiž od svého zaměstnavatele speciální úkol.

"Michaele, asi bys měl jít k té tvé… pacientce"…procedil mezi zuby naštvaný Wayne. "Proč, stalo se něco?" … "No, víš, jak jsi říkal, že ti mám okamžitě hlásit, kdyby chtěla vzít do zaječích, no tak, načapal jsem ji asi dvakrát na chodbě a když jsem se zeptal, jestli něco potřebuje, že to rád zařídím, tak…?"

"Wayne, tak co, dozvím se to?" Wayne se tajemně rozhlédl kolem, jestli náhodou někdo neposlouchá, musel se zasmát, že by profesionální deformace? A pak se naklonil a pod fousy, vlastně hustý knír, mu něco pošeptal, načež se Michael dal do neutuchajícího smíchu, až se za břicho popadal.

"Jistě! Ještě se mi směj!!" Rozhodil rukama "Víš, přece, že udělám pro tebe, tvoji ochranu cokoliv, klidně nasadím vlastní krk, když to bude potřeba, ale promiň, tohle fakt teda ne! Je to drzá, hubatá holka, sice nevím, kdes k ní přišel, ale tohle je normální podpásovka, navíc, nevím, co tím myslela.

"Wayne, klid, ujišťuju tě, že nosit na toaletu jí vážně nemusíš, že žádný takový příslib jsem nedal, umývat záda jí rozhodně nebudeš!" "Dobrý, ale proč mi teda říkala, že jí mám aspoň půjčit nějakej…"rejžák", že ho stejně nosím při sobě pro nic za nic!" Usmívající se
To už se neudržel, při pohledu, jak prská přes ten svůj "rejžák" pod nosem, vlastně jo, možná měla Kelly pravdu, v něčem ta shoda bude, zasmál se v duchu nad tím, co si Wayne musel zažít, když ji chytil "záchvat" prostořekosti, když jí zkřížil plány a zahnal ji nazpět do pokoje, přesně tak, jak mu to nařídil.

Rychle mu poděkoval za bezchybné vyplnění speciálního úkolu a běžel zkontrolovat tu, která mu obrátila život vzhůru nohama a nejen jemu a díky ní není všední den všední záležitostí.

P.S. Omlouvám se tomu dobrému muži s knírkem!♥ Udělala jsem z něj trošku méně chápavého Smějící se Hold, Kelly, je prostě drzá!

Manekýn každým coulem

12. srpna 2014 v 6:55
Ta pasáž, jak ze sebe trhá to oblečení, je sakra inspirující a ten jeho výraz, myslím, že by se nedal přemlouvat dlouho :-)


17.kapitola

8. srpna 2014 v 20:09 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Tady velím já!

Probudilo ji ostré světlo, které ji bodalo do unavených očí, hlava ji nesnesitelně bolela. Jen s velkou námahou byla schopná otevřít oči, nechápala, co se stalo. Byla v tom pokoji, kam ji zanesl on…Michael.

Připadala si, jako by ji přejel parní válec, její tělo bylo nějak podivně těžké, ruce nemohla zvednout, až si všimla jakési hadičky, která z ní čouhala. Podívala se nad sebe a uviděla, jak jí dochází nějaká kapačka..."Co se, sakra, stalo?" Nemohla si vzpomenout, přece by jí neublížil, přece se o ni staral včera i tu noc, před tím.

Poslední, co si vybavila, byl strom a pak, jak ji držel plačící v náručí…pak už nic.
Trhla sebou, až po nějaké chvíli usilovného přemýšlení zjistila, že ji její druhou ruku něco podivně hřeje, šimrá…namáhavě otočila hlavu tím směrem.

Seděl v křesle a hlavu měl položenou vedle její ruky, kterou stále držel v dlani... jeho dlouhé, vlnité vlasy podivně rozčepýřené kolem, až nyní si všimla, jeho souměrné tváře, které lehkého chmýří na jeho skráních a počínající strniště pod nosem, na její lůžko dopadalo slunce a jeho vlasy se v tom světle leskly, jak nejjemnější samet. Aniž by to tušila, na její tváři to vyvolalo letmý úsměv a pokušení dotknout se ho.
Opatrně položila svoji ruku na jeho hlavu, cítila zvláštní dosud nepoznaný příliv něhy, klidu, vděčnosti…Náhle sebou trhnul a procitl.

"Kelly, už jsi vzhůru, jak je ti?" …zamrkal a oči se mu rozšířily, sotva uviděl, že je vzhůru. Těžce polkla. "Co se mi stalo? Nevzpomínám si." …řekla úzkostlivě.

"Pozdě odpoledne, po té naší vycházce jsi omdlela z vyčerpání, dehydratace a navíc, máš vysokou horečku, náběh na zápal plic, byl tu u tebe můj doktor, dal ti nějaká antibiotika, měl by se na tebe přijít za chvilku podívat."

"Díky! A ještě mi řekni, to jsi tu byl celou noc?" … "Nemohl jsem tě tu nechat samotnou, navíc cítím vinu, že ses nastydla kvůli mně v tom jezírku, asi bych měl přemýšlet o nějakém vyhřívání." "Mrknul na ni při vzpomínce na její ledovou koupel.
"No, to teda nemusíš! Já už tam nikdy nepolezu.. Jo a ještě mi řekni něco"… nadzvedla pokrývku a prohlédla si sama sebe a nabírala ty svoje obrátky prostořekosti.

"Kdo mě, sakra, svlíkal nebo kdo mi natáhl tohle pánský pyžamo, předpokládám, že je tvoje? Jestli jsi to byl ty, tak si mě nepřej!"…blýskla po něm okem, musel se zasmát nad tím, že se jí nejspíš opravdu ulevilo, když je tak v ráži.

"Kelly, klid, myslíš, že bych tě tu svlíkal v bezvědomí? No, i když aspoň bys mi nenadávala!" …vyděšeně na něj pohlédla, když předstíral, že by mu to nebylo vůbec proti srsti, mnul si mlsně bradu, ale nechtěl ji trápit, propukl v smích. "Ne, svěřil jsem tě do péče své kuchařky a pokojské, stačí?!"

"Stačí! I když, raděj mi řekni, kdy budu moct odejít?" "Kelly, jestli mě chceš naštvat, tak se ti to sakra daří!" …vystartoval nad poznámkou o jejím odchodu, až se sám divil, vlastně nedivil, bál se toho okamžiku, kdy zmizí a byť malá zmínka ho začala vytáčet.
"Nic o odcházení nechci slyšet, rozumíš?" Nečekala takovou změnu v intonaci jeho hlasu, byl přísný, neúprosný, naštvaný" Ale?!" …snažila se oponovat. "Kelly, řekl jsem dost!" …rázně máchl rukama a vztyčil ukazovák..."Ale říkal jsi, že nejsem vězeň!"…protestovala a posadila se na posteli, nečekala, že dokáže být tak umanutý.

"A taky jsem říkal, že jsi můj host! Navíc teď ještě pacient, do kterého tady kapou antibiotika, tak mi tu laskavě neříkej nic o odchodu! Musel bych se cítit jako ten největší ničema, který ti způsobí zdravotní újmu a pak tě nechá klidně se zápalem plic odejít! Tak, to teda ne, to ses spletla, pokud to bude nutný, budeš vězeň a ještě tě bude hlídat Wayne! Ano, ten, co se ti tak krutě nelíbí a věř mi, že když mu řeknu, aby tě hlídal, bude s tebou chodit i na záchod, aby ses neprotáhla náhodou okýnkem, není to zas takovej pitomec, jaksi myslíš.. a .. "

Naštěstí se ozvalo tiché zaklepání, které přes Michaelův monolog nebylo slyšet, pak další, a další hlasitější...do pokoje vešel postarší, sympatický pán s lékařským kufříkem a sotva nasál dusnou atmosféru, jak o překot se omlouval.
"Omlouvám se, nerad vás ruším Michaeli, slečno." Pokusil se o zdvořilý úsměv a mrsknul okem nejdřív po Michaelovi a pak po pacientce, která seděla jak sfinga na posteli bez hnutí."Ale jdu si tady zkontrolovat naši pacientku, oddělat infuzi a vůbec vykonat zbývající prohlídku. Tak pokud jsi skončil Miku, poprosím tě o soukromí, lékař - pacient...jestli mi rozumíš?" …mrknul na něj. Taktně naznačil, zmizni, ty křikloune! Pacientka potřebuje klid.

"Alane, dobře, že jsi přišel! Vysvětli tady slečně, že na nějaký odchod může zapomenout, je ještě příliš brzy, že o něm nemůže být ani řeč, že tady je můj dům, moje pravidla, že tady velím já!!

Odcházel a Kelly i s Alanem se na sebe nechápavě podívali, jako co to mělo být?


16.kapitola

4. srpna 2014 v 5:30 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Zlý sen "Šípkové Růženky"

Běžel s ní do pokoje, kde ji položil na postel, chvílemi se probrala a zase omdlévala, chvěla se, měla zimnici, rychle ji zakryl dekou a dával obklady. Jak to, že si nevšiml něčeho dřív?Dával si vinu...ano, ta příliš dlouhá koupel v ledovém jezírku, byla jí zima a já jí to neusnadnil, byla tam dlouho a nastydla, jsem idiot…nadával si v duchu, zatímco jí se chvěly rty zimou.

"Michaeli, dohlédni na to, aby měla ta mladá dáma dostatek tekutin, vitamínů a klid na lůžku, nejméně tři, čtyři dny. Je dehydrovaná, unavená, má vysokou horečku z té ledové koupele. Napíchnul jsem jí kapačku i s antibiotiky, abychom zabránili něčemu horšímu, hrozil by zápal plic a taky jí rychle vrátili tekutiny do těla a srazili tu vysokou horečku. Ráno se na ni přijdu podívat. Jo a Michaeli, taky bys měl dohlédnout na to, aby před tebou nebo kvůli tobě slečny neskákaly do jezírka!"

Řekl s úsměvem a významným mrknutím jeho lékař, který moc dobře věděl o tom, že žádný z hostů si nemůže být jistý, zda ho tady nikdy nehodí do bazénu, věděl to ze své "mokré" zkušenosti, kam ho rozpustilá děcka vedená ještě rozpustilejším velkým dítětem v klobouku, hodila i s jeho lékařským kufříkem a kdy sbíral krabičky s léky po hladině bazénu.

"Díky, Alane, udělám všechno, jak říkáš, ale nespadla tam, ani ji nikdo nestrčil, vlezla si tam sama." Dodal na svoji obhajobu, i když měl o ni starost, cítil za ni zodpovědnost. Po tváři postaršího prošedivělého doktora se rozlil shovívavý úsměv.
"Já vím, hochu, nic mi nemusíš vysvětlovat, vidím, že ti na té mladé dámě záleží o něco víc, než kdyby tam spadl třeba Wayne, že?"…poplácal ho optimisticky po rameni. "Neboj se o ni, bude zase jako rybička!"

Doprovodil Alana až před dům a na zpáteční cestě se stavil v kuchyni, kde mu jeho kuchařka nachystala čaj, šťávu z čerstvě vymačkaných citrusů a ovocný salát, kdyby chtěla Kelly něco sníst. Popadl tác a vklouzl k ní do pokoje.

Spala. Vypadala bezmocně s jednou rukou položenou na přikrývce, do které odměřovala kanyla lék, který jí měl brzy ulevit. Sem tam sebou ze spaní trhla, jakoby se něčeho lekla, drobné krůpěje potu se jí třpytily na čele. Namočil kapesník a přiložil jí ho na čelo. S napětím ve tváři ji pozoroval, jak se zmítá v horečce. Sem tam křečovitě stiskla kraj přikrývky, něco nesrozumitelně mumlala a neklidně sebou házela. "Ne, nech mě být…neubližuj mi, prosííím! Odejdi!" …a její tvář se stáhla v bolestné křeči.
Vyděsilo ho to, nechápal, co se jí honí v hlavě za vzpomínky, ale věděl určitě, že si musela projít něčím, co ji stále bolelo, zraňovalo tak moc, že jí to podvědomí připomnělo a ona prožívala noční můru.

Seděl u jejího lůžka a sledoval, jak prudce dýchá, její neklid a strach. Vzal ji za ruku a hladil ji. Lekl se, když sebou škubla a malátně otevřela oči, měla těžká víčka, která se hned pod jejich tíhou zase zavírala.

"Michaeli... Josephe…?" …"Pššt, Kelly, odpočívej, klidně spi, jsem u tebe, nikdo ti neublíží, jsi v naprostém bezpečí, dohlédnu na to, věř mi, spi klidně, moje Šípková Růženko."

Hladil ji po vlasech, když jí měnil obklad. Trochu se uklidnila, i když její dech byl stále rychlejší, ale přičítal to vysoké horečce, pot jí stékal po krku, na něj se lepily její dlouhé vlasy, dokonce uvažoval, že znovu zavolá Alana.

Držel ji za ruku a začal broukat tichou melodii, takovou, o které věděl, že už ji nikdy nikomu nezopakuje, takovou, kterou broukalo jeho zmatené a strachem o ní chvějící se srdce. Bál se, že smrt její matky nebyla to jediné zlé, co ji potkalo.

Michael a Michael..

2. srpna 2014 v 21:22 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Jo, to je zaměstnání, oblékat Michaela Jacksona, nemohla bych to dělat, ne, ne.. !!
Mike by nikdy nic nestihl, Smějící se.. ale my víme, že nadměrné, bavlněné a pohodlné,velikosti - proč asi, že? :-)