25.kapitola

17. září 2014 v 18:00 |  ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Nezasloužím si lásku

Tak, takový díly bych raději nepsala, to mi věřte, ale co naplat, Kelly to potřebuje dostat ze sebe ven.

Plaše se usmála a zavřela oči, jako by jí pomohly méně se stydět. Chápal to, respektoval, byl odhodlán vyslechnout si její příběh.

Venku za oknem se schylovalo k letní bouřce z tepla, netušil, že bouře se bude odehrávat i v něm samém. Ale po každé bouřce se přece vyčistí vzduch, doufal v to, spoléhal na to.

"Bylo mi dvanáct let, když mi zemřela matka, měla jsem jenom ji. Otce jsem nikdy nepoznala a ani mi do té doby nechyběl, měla jsem svoji mámu a to mi stačilo. V době, kdy onemocněla a byla různě po nemocnicích nebo doma po chemoterapiích, kdy jí bývalo příšerně zle, jsem se snažila o ni starat a o mě zase moje teta, její sestra Megan. Vůbec si nebyly podobné, ani povahou, ani jinak. Vnímala jsem ji jen jako "pečovatelku", která zajistí to, že budu mít co na sebe, co jíst, bez zvláštního citového pouta. "
I přes zavřené oči se jí z nich po lících kanuly slzy, které se snažila rychle setřít, jak by se i za ně styděla. Vyndal svůj kapesník a vtiskl jí ho do dlaně, bylo mu jasné, že bude hůř.

"Maminka zemřela dva týdny po mých dvanáctých narozeninách. Dům na přání mé matky se prodal a peníze z prodeje, matka odkázala mě na pozdější studia a na moji výchovu a tak jsem se přestěhovala k tetě a jejímu příteli."

Osušila si oči a nervózně si pohrávala s cípem kapesníku. Seděl tiše a poslouchal, nedokázal si představit, že dvanáctiletá dívka zůstane bez matky, kterou evidentně milovala.
"Chvíli to bylo i fajn, teta se mi snažila pomáhat, jak to jen šlo, ve škole, jiní spolužáci, příliš mě nebrali mezi sebe, spíš jsem si tam připadala jako vetřelec. Snažila jsem se učit, bavilo mě to, vlastně mi stačilo dávat ve škole pozor, abych proplouvala bez problémů. Jenže všichni mě měli za šprtku, posmívali se mě, ale mně to nevadilo. Teta měla radost, že jí nepřidělávám starosti, že nemusí do školy, aby žehlila moje průšvihy. Tehdy jsem si začala pro své potěšení psát dětské básničky, utíkala jsem z reality. Tento stav trval tři roky, pak se všechno zvrtlo.
Přítel Megan přišel o práci a tak nás teta živila sama, navíc začal pít, tetu mlátit a na mě řvát, když jsem se snažila ji bránit, občas jsem to slízla místo ní nebo za ni! Ale to by nebylo to nejhorší..."

Zachvěla se, celá otřásla, celá zbledla a venku v dálce zazněl hrom, zvedl se vítr, bouřka byla nedaleko.

"Rychle jsem dospěla nejen duševně, ale i fyzicky a to mu neuniklo! Jednou večer, kdy už teta spala, přišel opilý do mého pokoje, bez zaklepání tam vtrhl, zrovna jsem si psala nějakou básničku, sedl si vedle mě na postel a vytrhl mi sešit z ruky...a ušklíbl se, táhl z něj alkohol, kouř, opilecký pot a mě se z něj dělalo zle, nenáviděla jsem ho! Začal mí chlípně jezdit rukou po stehně a zajel mi do klína...dala jsem mu facku, ale to ho vyprovokovalo a začal se po mě sápat, osahávat mě všude, z jeho dechu na mé kůži se mi dělalo mdlo, hnusil se mi i to, co mi udělal pak!"

Byla úplně na dně, klepala se jak osika, plakala. Vzal jí za ruku a byl rád, že jeho dotek snesla, nyní už chápe tolik věcí, reakcí. Objal ji a ona ho pevně tiskla a plakala mu v náručí a přes návaly pláče pokračovala, hladil ji po zádech… ale nejspíš to ani nevnímala.

"Michaeli, znásilnil mě! Nebylo to jednou, dvakrát...bála jsem se ho, hrozil mi, že to na mě řekne ve škole, že to otočí proti mně. Snažila jsem se to říct Megan, ale nevěřila mi, nechtěla nic slyšet…chtěla mít prostě pokoj, klid, vydělávala, byla unavená...říkala, že musím nahradit její místo, že...že...si bydlení, stravu u ní a u něj musím zasloužit, "odpracovat"!.. Nevydržel to, musel plakat spolu s ní, nikdy by ho ani v tom nejhorším snu nenapadlo, čím si prošla.

"Kelly, nemusíš pokračovat, nechci, abys musela znova prožívat muka a... trpět!" …chlácholil ji, hladil po vlasech, obdivoval ji, že to dokázala.

"Musím! Dlužím to sobě, tobě...nikdy jsem to nikomu neřekla, tíží mě to tolik let a je to stále horší. Víš, trvalo to dva roky! V den, kdy mi bylo sedmnáct, jsem se prostě sbalila a odešla do školy, jako vždycky, ale nevrátila se...nějaký čas jsem se schovávala u kamarádky. Hledali mě, ale tetě jsem napsala, že přestupuji na jinou školu v jiném městě a že tím její povinnost ke mně končí. Cítila jsem se najednou volná, svobodná, ale tak strašně špinavá, pošpiněná - moje duše byla pošpiněná, moje tělo cítilo odpor k sobě sama, stačilo se podívat do zrcadla, dělalo se mi špatně ze sebe, že jsem nedokázala odejít dřív. Nakonec přišla malá náplast na to...tak moc jsem ho nenáviděla, jeho i Megan...pak mi napsala, že ho v opilosti srazilo auto. Měla jsem pocit zadostiučinění, prostě jsem se rozhodla zapomenout a žít dál, vytěsnit to všechno ze své paměti, ale vina, tíha a bolest rostly, jen já si to nedokázala připustit, přiznat si.

Možná to byl i důvod, proč jsem našla tvůj Neverland, místo, kde jsem se cítila v noci bezpečně, protože ve dne mám pocit, že moje "špína" jde vidět!"
Zabořila svoji uplakanou tvář do jeho prsou a dál plakala, vzlykala, nebralo to konce. To, co se v něm odehrávalo, byl obrovský vztek na toho, kdo jí tak strašně ranil, ublížil, dokonce mu proběhla hlavou i myšlenka, že má vlastně štěstí, že je po smrti.
"Kelly, je mi to tak líto! Ale chci, abys věděla, že pro mě jsi ta nejčistší bytost na světě, že můj Neverland je i tvým a že tě miluju víc, než vlastní život!" políbil jí do vlasů.

"Michaeli, nemůžeš milovat někoho, jako jsem já! Zasloužíš si někoho lepšího..." hlas jí selhával. Opatrně se od ní odtáhl, vzal ji za bradu a podíval se jí do uslzených očí.

"Kelly, nikoho jiného já nechci! Neodmítej moji lásku, neodmítej být šťastná." Byla úplně vyčerpaná, celá se třásla, hořela...dostal strach, že by se jí mohla vrátit horečka. Opatrně odkryl přikrývku, vzal ji do náruče a položil do postele a přikryl ji. Na rozpálené čelo jí vtiskl polibek.

"Odpočívej, klidně spi." Chtěl odejít, ale chytila ho za ruku. Nechci tu být sama, zůstaň prosím, bojím se bouřky!"

Stále ho držela, i když si chtěl sednout do křesla, nepustila ho. "Mám jít k tobě?" zeptal se nevěřícně, bál se, aby jí nepřipomenul něco z toho, co mu vyprávěla. Jen pokývala hlavou a on se položil vedle ní.
Pomalu usínala, ale jejich ruce s propletenými prsty setrvaly ve vzájemném objetí.

"Fuj, nepsalo se mi to vůbec dobře, co se obsahu týká! Ale bohužel, děje se to :´-( vůbec si nedokážu přestavit duševní rozpoložení, ve kterém se taková žena musí nacházet.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Starlight Starlight | E-mail | Web | 17. září 2014 v 18:50 | Reagovat

Dva roky?! DVA ROKY?!!!! divím se, že neutekla dřív! chudina :-(  na to nemám slov, je to prostě... hnus, nechápu, jak někdo něco takového může udělat. Vždyť si to v sobě ponese napořád, ztrápená duše Kelly :-(
Ale je dobré, že to ze sebe dostala, i když ji to bolelo... A je vidět, že si Michaela k sobě pouští čím dál víc, což je dobře :-) cítí, že v něm má oporu a tak to má být

PS: Zuzy, máš u mě puntík za absenci "mých čtenářů" :-D co s tím uděláme?

2 Bramborka Bramborka | Web | 17. září 2014 v 20:13 | Reagovat

Ble, chcípák to je, že jsem tak sprostá. Napadli mne i horší slova. Chudák Kelly, ale doufám, že Mikovi už bude důvěřovat a všechno bude v pořádku... že Mike její srdce zahojí a ona mu to umožní.

Dobře napsaný díl Zuzy, těším se na další. Byl plný emocí a vzalo to za srdce. Děkuji-

3 hanylen hanylen | 17. září 2014 v 20:34 | Reagovat

Je mi zle! Chudák Kelly. Ani si neuvědomujeme, jak šťastně můžeme lecky vyrůstat. Každý to štěstí prožít pěkné dětství nemá. Dobře, že toho lumpa srazilo auto. Kelly se jistě ulevilo, teď, když se mohla svěřit. Zaslouží si lásku a to tu nejkrásnější- a pochopení. Pomalu a jistě zacíná Michaelovi důvěřovat a to by blo, aby se do toho nej chlapa nezamilovala. Vždyť on už ji miluje ;-)  :-D

4 hanylen hanylen | 17. září 2014 v 20:37 | Reagovat

P.S. Ty fotky to krásně doplňují...

5 Starlight Starlight | E-mail | Web | 17. září 2014 v 21:07 | Reagovat

[4]: Fotky jsou dobré, i ta fotomontáž, ale co mě trošku rozesmívá je ten detail na řasy se slzami, nemůžu si pomoct :-D jak "realistické" :D ale jinak v pohodě

6 Simoňka Simoňka | E-mail | Web | 17. září 2014 v 23:58 | Reagovat

Je smutné, čo si Kelly musela prežiť! Veľmi bolestivé a traumatizujúce som rada, že sa jej už uľavilo na ubolenej duši... Mike stále pozorný a chápavý utešuje boľavú dušičku a zahrieva Kelline srdiečko... krásny dielik plný emocí aj keď smútku

7 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 18. září 2014 v 6:13 | Reagovat

Tak to je teda hrůza O_O je to to nejodpornější co se ji mohlo stát!!! Celé dva roky musela prožívat peklo,nedovedu si to ani představit. Mám dvě dcery a ani nechci pomyslet áááááá bože,ale jedno vím jistě,žee bych toho dotyčného asi zabila!!!! Rozhodně bych nedělala jako že nic O_O. Doufám,že tu tetu už nepotká, ale je důležité,že to ze sebe dostala a věřím tomu že Mike ji bude velkou oporou a pomůže ji se s tím vyrovnat.
Máš pravdu muselo se ti to psát fakt hrozně a nejhorší na tom je že se to děje,není to žádná Fikce!!!! Tak doufám,že teď to už bude veselejší.

8 amonikam amonikam | 18. září 2014 v 14:11 | Reagovat

všechny jsme čekaly, že Kelly ve svém životě muka, ale že taková? Upřímně už při prvních řádcích jsem to nějak tušila. tušila jsem, že ji někdo ublížil tím nestrašnějším možným způsobem může stvůra ublížit dítěti. a nejhorší na tom je, že tomu nejbližší okolí přihlíží. proč se tohle krucinál děje? vehnalo mi to slzyy do očí...nemám tyhle hrůzné příběhy ráda. Excelentně Zuzy napsané, klobouk dolů. všem tohle muselo nahnat husí kůži a kdybych mohla také bych Kelly objala stejně jako Michael. Ale vím, že ten to zvládne za nás za všechny. Pravda je venku, konečně může minulost zakopat hluboko v podzemí a zaít nový, krásný život. pROTOŽE  ten ji po Mokově boku čeká. nepochybuj o tom Kelly :)

9 Lilly Lilly | 18. září 2014 v 18:35 | Reagovat

Tušila jsem, že něco takového přijde. Kelly to ale dostala ven a značně se jí ulevilo, Mike citlivý a milující se ji snaží utěšit a v ochranitelském objetí spolu usínají, teď už nebude to co dřív... Teď to začne pořádně vřít:) Společně to zvládnou a Kelly začne nový život společně s  Michaelem, určitě nastanou komplikace, které určitě společně překonají a budou šťastní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama