Říjen 2014

33.kapitola

28. října 2014 v 17:16 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Tajemství noční zahrady

Tak a je to tu! Povídka končí, byla jiná, řekla bych, vlastně její děj se odehrává v časovém rozpětí cca jeden měsíc, její postavy byly pouze Michael, Kelly, Alan, lékař a Wayen, ale i tak jsem si ji vážně užila a snad i vy se mnou a při čtení jste se nenudili.
Přiznám se, tato povídka se mi psala tak nějak sama, sama si řekla, na co je vhodný čas, kdy být vážná, kdy zase rozpustilá, kdy vášnivá, kdy smutná, nebo citlivá a také kdy ji ukončit…a to je právě tímto dílem.

Moc děkuji za vaše ohlasy, komentáře, všem věrným čtenářům i těm, kteří mě kontaktují přes zprávu autorovi, Bety, Hvězda a další, je krásné jak všichni vnímáme Michaela podobně a především stále silně, díky Vám mám chuť v psaní pokračovat!
*
Bral její verše jako příslib návratu, seděl a četl je znovu a znovu, učil se je nazpaměť. Seděl zády opřený o strom, nechtělo se mu jít zpět do domu samotnému. Připadal si, jako tehdy…opuštěný a sám.
S hlavou opřenou o strom vzpomínal, přehrával si všechny situace, které spolu s Kelly prožili a jak se rodil jejich vztah z určitého druhu nenávisti přes pochopení, toleranci zamilovanost, lásku. Při pohledu na měsíc, jak září v plné síle, si vzpomněl, jak ho spící překvapila ve sprše, musel se nad tím znovu usmát, stejně tak, jako jejich první milování, když si jí představil v křesle, ve kterém tiše seděla, dívala se, jak si svléká mokré šaty, na jejich první polibky, intimní doteky, vše si dával do spojitosti s verši i s nadějí, že ke vzpomínkám přibudou další, které za čas vytvoří další vzpomínky, ke kterým se bude rád vracet, nad kterými se bude jednou usmívat.Kéž by!

Nevnímal čas, díval se na měsíc, na jeho tajuplnou kresbu a dával si otázku: Kde právě teď je jeho Kelly? Ve svém srdci ji nenechal odejít.
*
Od chvíle, kdy přelezla zeď a rozběhla se ke "svobodě" ji začalo být smutno za tím, koho nechává za onou zdí. Jakoby jí někdo drtil srdce, které ovládl stesk. Její krok se zvolnil, neběžela už, ale šla a v hlavě rozum a cit bojoval mezi sebou. Měla na mysli všechno to, co chtěla udělat, až se vrátí, jak naloží se životem, po tom, co se zbavila tak těžkého břemena z minulosti, které všude a za všech okolností vláčela sebou, jako odsouzený spoután řetězy, kterými má svázané nohy, mělo by se jít lehce, lehčeji, než kdy šla sem, před měsícem, ale ne, opak byl pravdou. Už teď jí strašně moc chyběl, vlastně byl, je, jediný člověk od smrti matky, který se k ní choval s láskou, pečoval o ni v její nemoci, bez postraních úmyslů, uměl jí naslouchat, vnímal její bolest, trpěl s ní, poznal, kdy se trápí a nedal jí pokoj, dokud jí s tou bolestí nepomohl, i když se bránila.

To on ji dokázal taky pořádně naštvat, tím, že dělá to, co zrovna ona nechce nebo nečeká, není na to připravená. Přes slzy, které se jí samovolně rozutekly po tváři, si vybavila, jak si ji přehodil přes rameno a navzdory tomu, jak se bránila, ji přinesl do domu nebo, jak se snažil ji políbit a ona ho kousla, udeřila. Nebo, jak mluvil s láskou k té malé holčičce, která přišla o svoji maminku, ano, tehdy se v ní něco zlomilo.

Její spěšný krok zvolnil, poté ustal úplně, až si nakonec sedla na kámen u cesty a rozplakala se. Cesta pokračovala před ní, ale ta ji najednou přestala lákat, zajímat, dokonce se zdála už nepodstatná pro její život. Vše, co milovala, zůstalo za ní, za branami a zdmi Neverlandu, především ON. Nesnášela pocit vnitřní rozervanosti, slabosti, byla zvyklá postavit se všemu čelem, udělat, co rozum velel a cit vytěsnit. Bylo rozhodnuto…vstala, nadechla se a rozeběhla.

Musel usnout na okamžik nebo spal déle, podíval se na oblohu, jež měnila barvu, noc pomalu slábla, měsíc se posunul o kus dál.
Zaujal ho podivný šramot těsně za zídkou, srdce se mu chvělo, jakoby rozhoupal kostelní zvon, bilo na poplach, slyšel kroky.
"Auu, sakra, růže byly lepší, tyhle ďoury po nich tady… teď jsem si nejspíš vyvrkla kotník. "Jen slastně zavřel oči, když slyšel její rozpustilý hlas a přemáha, se, aby se k ní hned nerozběhl, slyšel její kroky v trávě i to, jak se usadila kousek od něj.

"Náhodou znám jednoho zahradníka, vysázet znovu růže by byl dobrý nápad, jak víte, Šípková Růženko, že tu ještě nedávno takové rostly?"
"Potkala jsem tu jednoho zahradníka, před časem a nějak na něj nemůžu zapomenout, ukradl mi totiž srdce. Neznáš ho náhodou?"
"Hmm, jak se jmenuje ten šťastlivec?" ...

"Joseph, znáš ho ?" … " Znám, ale nejspíš bude mít pořádnej průšvih, protože tu vykopal růže , aniž by to majitel pozemku věděl." …
"To je v pohodě, klidně se za něj přimluvím, znám se totiž osobně s Michaelem Jacksonem!" ... "Vážně???" usmál se...
"Vážně, nevěříš mi snad? Přimluvím se za něj, udělám pro něj cokoliv!"
"A jak by ses chtěla přimluvit, třeba tě nebude chtít poslouchat, třeba má hvězdné manýry, je přece slavný." Cítil její těsnou blízkost na svém těle.

"Myslím, že bude, mám totiž velice přesvědčivé argumenty! Chceš, podělím se s tebou o ně?" …ale to už před ním poklekla do trávy, vklínila mezi jeho nohy, přitiskla své tělo na jeho, zadívala se oddaně do jeho očí a její rty vyhledaly ty jeho a sdělily všechny nevyslovené argumenty, které ji přiměly k návratu a jeho čekání, až si uvědomí, zda ho opravdu chce, zda chce žít s ním, za zdmi Neverlandu.

"Děkuju Ti!""Za co děkuješ, Kelly?" "Za to, žes mi nebránil odejít, nepřemlouval mě, musela jsem přijít na to sama, že moje srdce je svázáno s tvým a s tímto místem víc, než bych si byla schopná uvědomit tady za tou zdí".

"Vím! Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů."

Nad Neverlandem začalo svítat, Michael a Kelly se uchýlili pro tento zbytek noci a dne, který se právě rodil v červáncích do zahradního domku, kde nebudou nikým a ničím ve své lásce rušeni a kam Joseph kdysi zavedl noční návštěvnici a nyní paní svého srdce.
♥ -♥ - ♥

A tak noční zahrada vydala své poslední tajemství. Opravdu poslední?? Nějak se mi po tajemství bude stýskat. Ač, já moc nerada, navazuju na předešlou povídku dalším pokračováním, možná proto, že jsem vyčerpala všechny záměry s postavami, ale...tato povídka byla pro mě vážně jiná, celkem bych to i zkusila, pokud budete chtít a mít zájemUsmívající se

Poraďte mi,(v anketě pod článkem), chtěli byste se dál setkávat s Michaelem a Kelly? V nějakém dalším pokračování?

Krásný a volný

27. října 2014 v 8:15 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Vychutnejte si video, kde je Michael šťastný, svobodný a nádherný !


32.kapitola

24. října 2014 v 6:04 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady
Tak zlatíčka, předposlední dílek je tu.

Vím, že musíš…

Byla letní srpnová noc. Měsíc dorostl do své plnosti a nádhery a zaléval svým stříbrným světlem každičký kout Neverlandu, kterým se neslo tiché trylkování cvrčků, které doprovázeli dvojici zamilovaných na jejich noční vycházce. Šli mlčky, ani jeden z nich nechtěl narušit ten posvátný okamžik.

Jeho srdce křičelo: "Kelly zůstaň, neodcházej!" …zmítalo se v obavách, avšak jeho ústa mlčela a rozum velel dopřát jí svobodu, zatímco jeho tělo a smysly už teď trpěli jejich odloučením… jen ona ví, jak bude dlouhé. Možnost, že by bylo definitivní, ve své mysli i srdci vytěsnil, snažil se o to, jen Bůh ví, jak moc se snažil. Miloval ji, proto, jaká je, pro její vzpurnost i něžnost. Kdy její ústa vyslovila drzou a uštěpačnou poznámku nebo něžná slova, kdy jen těžko odhadl, co jí dalo víc námahy. Ale jedno věděl jistě, obojí byla ona, opravdová, svá a krásná a snad i jeho.

Jeho ruka hřála v té její, zatímco se prsty pevně do sebe propletly, ona měla pocit, že přesně tak je propleten její život s tím jeho. To on ji vrátil víru v život, v dobro v lidi, naučil ji znovu milovat, důvěřovat. Tahle možnost ji nikdy nenapadla, byla smířená s tím, že doživotně ponese špínu, do které ji uvrhl ten, který jí vzal všechno, ideál mládí, něhu, sny.

Jakoby tím, že se vykoupala v jezírku s ledovou vodou, z ní tu špínu smylo, nebo aspoň nalomilo tu tvrdou, nepřípustnou slupku, kterou si kolem sebe vypěstovala a pečlivě ji hájila a udržovala. Teprve tady zjistila, jakým je člověkem, že má chuť žít, milovat, smát se a radovat z každé maličkosti. Ten měsíc, co zde strávila, jí připadal do této chvíle dlouhý, ale čím víc se blížili k oné zdi, která ji dělila se svobodou, dávala si sama sobě otázku: "Opravdu je to tak dlouho, přijde mi to jako včera, předevčírem".

Byla mu za tolik vděčná, za starost, péči, s jakou ji ošetřoval a staral se to, jak se cítí, nejen tělesně, ale i duševně. I přes své tvrdé odmítání, odhánění ho od sebe, se do něj zamilovala. Dřív, než si to stačila přiznat, dělalo ji to samo před sebou slabou, ale opak se stal pravdou, láska jí vháněla do žil novou energii, to tady a s ním, poznala i své další já, které je schopné citu tak ušlechtilého, jakou je láska. Měla chuť ji přijímat, ale také dvojnásobně vracet.
Úvahy, pocity, myšlenky i vzpomínky se honily hlavou každému z nich, které začínají i končí u toho druhého.

Zastavili se pod stromem, pod kterým seděl za letní noci Joseph, kdy nemohl spát a zatoulal se dál ve svém milovaném Neverlandu. Tu samou noc přelezla tajemná dívka jeho zídku a skončila ve spleti popínavých růží.

Něžně si ji přitáhl na své tělo a objal ji. Ona jemu zastrčila ruce do kapes na jeho zadku. Dívali se jeden druhému do očí.

"Vím, že musíš odejít, kvůli sobě!" Vzal její tvář do svých dlaní: "Musím, máš pravdu, ale taky kvůli nám, Michaeli, pokud o to stále ještě stojíš?" "Můj Bože, Kelly, jestli o to stojím? Ty víš, že tě miluju a ne jen, že o to stojím, ale toužím a chci, aby nebylo jen ty a já, ale MY! Zapamatuj si to prosím, jednou provždy!" …lehce ji políbil na čelo, jakoby se bál ji políbit na rty, protože věděl, že když to udělá, nedokáže přestat, nedokáže se od ní odloučit.

"Nezapomenu, Josephe, mé srdce mi to nedovolí. Ale už musím…jít!" …řekla téměř neslyšně. Pevné objetí, pevné, jako jejich láska a stejně tak dlouhý, živočišný polibek, po kterém se nedostává dechu, do kterého je zakódováno snad všechno, obavy, bolest z odloučení, láska...všechno to, čím si prošli.
Prudce se od něj odtrhla a rozběhla se k zídce. Stál tam zadýchaný, jeho srdce bilo na poplach, vidět ji odcházet bylo, jako v čerstvé ráně sůl.
"Kelly!!!" …otočila se.
"Tvůj zápisník!" Sáhl do náprsní kapsy svého saka.
"Nech si ho, je tvůj! Na poslední straně máš můj vzkaz. Dřímal v ruce její zápisník, drobný šramot za zdí prozrazoval jediné - ODEŠLA!

Sedl si s těžkým srdcem pod strom a měsíčním světle četl:

Křídla noci
Až noc rozprostře křídla nad námi
a měsíční světlo pronikne tmou,
až uslyšíš v dálce tiché volání,
to jen toužím být jenom tvou.

Když zbloudilý měsíc po krajích,
na zem toužebně zhlíží,
stíny se vzájemně lísají,
a rty se slastně sblíží.

Až slunce, dotkne se tě paprskem svým,
věř, že budu tam s tebou,
ochráním tě, že ti už nikdy svojí silou neublíží.
Tvůj krok se znovu přidá k mému. Ano?
Půjdeme spolu za polibky ztracenými.

To jen díky tobě, zase miluji den,
Stejně, jako noc v tajemném hávu,
toužím tě obejmout
o tvojí pevnou hruď zase opřít svoji hlavu.

Jsou rána plná krásných něžných zvuků!
Na stole sladce voní tebou uvařený čaj.
Otvíráš okno do nádherného jitra,
ještě jsme zmámeni. Prožili jsme ráj!
V oblinkách mých se procházela rozkoš,
do ticha ševelil tvůj roztoužený dech.
Jsme oba tižší. Jen jitro se k nám vkrádá,
Počkáš? Budu ráda.

Japonci a Král!

23. října 2014 v 19:28 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Mike v Japonsku.. Bože, to je nádhera!


31.kapitola

19. října 2014 v 5:45 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Chci, abys to věděl!

"Michaeli, vyhýbáš se mi!" …zazněl hlas Kelly těšně za jeho zády, snad hodinu seděl za svým piánem a napůl popsaným notovým papírem s rozdělanou melodií, ke které už dlouho žádná další nepřibyla.

"Kelly, to není pravda! Nechtěl jsem rušit, když tě Alan přišel vyšetřit." …řekl smutně. "Klidně jsi mohl, stejně jsi mě nahou viděl!"…řekla s úsměvem a mazlivě se přitiskla na jeho záda a zabořila mu hlavu do jeho vlasů, její ruce hladily jeho paže. Cítila, jak je celý v křeči, napjatý a nesvůj.

"Jak ti to dopadlo? Jsi zdravá?" …řekl téměř neslyšně a přitiskl se zády na její tělo, jakoby ho kontakt s ní měl uklidnit, ale nestalo se tak.

"Myslím, že pan doktor byl spokojený. Říkal, že jsem měla zodpovědného ošetřovatele. Mám prý příště dávat pozor na ledovou vodu v jezírku."

Cítila jeho úsměv, nejspíš si vybavil to, jak se třepala zimou polonahá, vzpurná , když se koupala v parném dni a nevěděla, kdo vlastně je Joseph, kdy měla o tomto muži zkreslené představy a mylný názor na něj a do kterého se nakonec zamilovala. Muži, který jí vrátil důvěru v sebe sama i v lidi, po tom, co ji bylo ublíženo.
"Jsem rád, že jsi tu koupel riskla, i když jsem ti v žádném případě nepřál zdravotní komplikace, jsem rád, že se to stalo. Poznal jsem tě a zamiloval se do tebe. Jsi přímá, rázná, spontánní a dokážeš být i pěkně drzá, ale i něžná, jemná, citlivá a takovou tě miluji, Kelly Thomasová."
Objal ji kolem pasu a posadil si ji na klín, dál vískala jeho vlasy, zkoumala každý tah, linie jeho tváře a dobře vycítila smutek v jeho tváři.
"Miluješ mně a proto se tváříš, jako Boží umučení?" …snažila se rozptýlit jeho chmury. A přejela prstem jeho drobnou vrásku mezi očima "Tak, to ti pěkně děkuju, Josephe Jacksone! Nechceš se radši vymáčnout, proč si najednou takovej zvadlej ?" …rozhodla se ho uvolnit a políbila ho na krku, vycítila, jak se zachvěl, jak na ni reaguje…zasypávala polibky stále níž na jeho hrudi a rozepnula první… druhý knoflíček…hladila ho něžně i smyslně.

"Ach, Kelly!" …zavzdychal již touhou napnutý a náhle ji chytil za její ruce a podíval se jí do očí "Bojím se, to je všechno!" …v tom pohledu byla láska, strach z toho, co přijde, odhodlání udělat cokoliv, byl si vědom, že Kelly tak, jak ji zná, splní to, co měla v plánu od začátku…odejde.
Podívala se na něj tázavě... "Bojíš se?! Bojíš se, čeho?" "Kelly, vážně ti to musím říkat? Ano, bojím! Bojím se toho, že teď, když jsi zdravá, budeš chtít odejít."

Jemně ji pohladil po tváři, tolik si přál slyšet nějaký příslib.

"Věděls to! Ale dost se toho mezi námi změnilo, nemyslíš?" …sedla si na něj obkročmo a další knoflíčky podlehly jejím hbitým prstům. Její horké rty putovaly po jeho těle, zavzdychla a on vyhledal její rty, které přestat líbat bylo tak těžké.
Do polibků tiše zasténal "Ano! Změnilo! Tys mě změnila!"…prudce jí začal vyhrnovat halenku, kterou měla zastrčenou v těsných džínách a prudkým trhnutím, až se drobné perleťové knoflíčky rozkutálely po místnosti...zbavil ji tohoto přebytečného kousku oděvu. Ona mu spěšně rozepnula přezku u jeho pásku, i zip u kalhot. Vzal ji do náruče a položil ji na koberec vedle pracovního stolu.

Stáhnul jí kalhoty, hladil její tělo, ve snaze zapamatovat si každý jeho detail, drobnou pihu, pod jejím levým ňadrem, přejel nenasytně rukou od jejího krku, přes ňadra, bříško až dolů k jejímu klínu, hladil ji přes tenkou látku jejich kalhotek a hbitě vklouzl prsty pod ně. Dráždil ji, zvyšoval její touhu a ona mu svými pohyby vycházela vstříc. Nechtěl nic uspěchat, chtěl, aby si tyto chvíle pamatovali oba do konce svých životů, až už budou spolu nebo...?

Svíjela se pod jeho doteky, které ji přiváděly na vrchol blaha, cítila jeho tělo na tom svém, už to byl fakt, který ji dodával jistoty, sebevědomí. Stáhla jeho rozepnuté kalhoty i se spodním prádlem a dotýkala se ho suverénně krouživými pohyby její ruky na jeho pevném a připraveném mužství, až zaznamenala na svém těle jeho lehkou erekci. Objala pevně prsty jeho přirození, přejela až k mokré kapičce na jeho konci. Rozevřela nohy, navedla a přijala ho hluboko dovnitř sebe. Bořil se do ní se skutečnou slastí, úžasným tempem, jejíž rytmus určuje jejich láska, hlad po ní, touha i nenasytná vášeň.

Po chvíli jí otočil na bok, zvedl jednu nohu a tím se dostával ještě hlouběji, sténala nahlas a on tlumil své vzdechy v polibcích jejich rtů, na její šíji, laskal její ňadra, cítila každý milimetr, kterým do ní pronikal, nekonečně, nekonečně dlouhou vteřinu, naplnil jí, jako dvě součástky, které do sebe přesně zapadají, jako by je někdo stvořil jen proto, aby se spolu milovali… V té chvíli prožila tisíc přílivů a tisíc odlivů a pokaždé, když se přitisknul, aby vyplnil celé její tělo svojí přítomností, cítila jeho drobounké chloupky u jeho kořene, jak něžně třou o její klín.

Její tělo sebou zmítalo v křečích. Zajíknul se, divoce ji políbil, pak ale nevydržel, pevně zavřel oči, svaly se mu zaťaly a on tlumeně křičel její jméno, přitisknul se k ní a dvakrát, třikrát naposledy přirazil, než mu svaly zase povolily a on mohl zase volně dýchat. A dýchal krátce a prudce, hlavu opřenou o její rameno. Pak ji lehce pohladil po tváři, pak znovu jemněji, podíval se na ni a spokojeně se usmál. "Miluji tě, Kelly!"

Prohrábla mu potem zvlhlé vlasy oběma rukama, pak vzala jeho obličej do svých dlaní a políbila ho, hluboce a dlouze…

"Miluji tě, Michaeli Josephe Jacksone, chci, abys to věděl a nezapomněl na to !"

Co na podzimní deprese?

17. října 2014 v 20:13 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Zuzy vám, něco přinese!! Usmívající se


30.kapitola

12. října 2014 v 17:30 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Láska není na předpis.


"Á…tady jsi! Hledám tě po celém domě a ty se zatím zašíváš tady! Znenadání zazněl hlas Alana, za Michaelem, který byl zamyšlený a jak bez duše seděl ve své pracovně nad nějakými lejstry, byl nějak nesvůj a zraku jeho lékaře to neuniklo.
" Ahoj , Alane, ty už jsi tady? Úplně jsem na tebe zapomněl, to už je deset dní co ...?" …posmutněl, sotva zaregistroval jeho přítomnost, věděl, že tentokrát nejde kvůli němu, ale kvůli Kelly.
Sledoval, jak se Alan mlčky posadil proti němu do koženého křesla, které zaznamenalo jeho váhu s mírným zavrzáním. Jeho pohled byl tázavý, četl v jeho tváři a zřejmě znal i diagnózu, vždyť ho zná snad celou věčnost. Neunikl mu důvod jeho smutku, nepotřeboval dlouhé vysvětlování, vyznal se v psychologii lidí a zvlášť Michaela, věděl, co trápí jeho srdce, ale, bohužel, na to ve svém lékařském kufříku neměl žádný medikament, nic, co by mu pomohlo.
"Ano, uteklo to! Doufám, že jsi pomáhal té slečně v uzdravování." …řekl ledabyle, i když věděl, že ho spíš trápí to, že bude nejspíš úplně zdravá.

"Snažil jsem se! Antibiotika dobrala včera… " …povzdechl si a jeho pohled byl nepřítomný, díval se do dálky ven u okna, jakoby chtěl pohnout horami kolem. "Jdeš ji vyšetřit, že ?!" "Ano, ale nejdřív jsem tě chtěl pozdravit a promluvit si s tebou. Ale, jak se na tebe tak dívám, nemáš ze mě moc velkou radost, co?" …usmál se shovívavě.

"Alane, vždyť víš, že tě vidím vždycky moc rád, i když nejde o nemoc, jsi přítel!" Podíval se mu zpříma do očí. "Já vím, hochu, nic mi neříkej, poznal jsem to, už když jsem tu byl posledně, že ti na Kelly záleží víc, než dáváš znát a teď nejspíš tušíš, že když bude zdravá, opustí tě!"… jeho ústa vyřkla to, čeho se bytostně obával.
Bolestně zavřel oči. "Máš pravdu, je to tak! Ale řekni mi, existuje něco, co bych měl udělat, aby zůstala? Jak ji přesvědčit, aby neodešla, protože, když se tak stane, něco hluboko ve mně zemře! Bojím se, že ji ztratím, bojím se té bolesti! " …jeho oči zvlhly.

"Michaeli, nevím, jestli ti to, co ti řeknu, k něčemu bude, ale, jak jsem stihnul poznat, Kelly je svá… rázná…energická dívka, snaží se být nezávislá, nemůžeš ji tu držet proti její vůli, můžeš jen doufat, že to, co ji tu udrží, bude silnější, než moje léky!" …"Silnější??! Existuje něco takového vůbec?" Ale jistě, že existuje, usmál se chápavě, nad city zamilovaného…

"Je to něco, na co neexistuje nejen lék, ale ani žádný recepis. Je to láska, Michaeli! Důvěra. Prostě musíš věřit, že jsi v jejím srdci a pokud bude chtít jít, nech ji, aby si to sama uvědomila a pokud se tak stane, nedokáže tě opustit, vrátí se a pak zůstane. No, tak chlape, vzmuž se! Ono, Kelly má drsně vypadající slupku, ale ta chrání citlivé jádro a v tom jste stejní, i když každý navenek reagujete jinak, věř v dobré konce, synku!" …poplácal ho přátelsky po zádech.

"Pojď, doprovodíš mě, jdu se podívat na tu naši pacientku.


P.S. Mám tu pro své dvě čtenářky speciální poděkování

BETY : - Moc Ti děkuji Bety, za email, který mě potěšil jsem ráda, žes našla na mém blogu přesně to co ti vyhovuje, žes dala o sobě vědět, nemusíš se cítit jako outsider, my tě tu mezi sebou rády přivítáme, jen dej o sobě víc vědět a klidně se ptej, cokoliv !
Lenička s notičkama : - Leni, obdivuju tvojí vydrž nejen při komentování povídek za několik let zpět, ale také za čtení, jsi neskutečně vytrvalá. Přijde mi, že nestačí jen říct prosté DĚKUJI! To je to, co mi dává chuť . Vy jste mojí motivací, protože vím, že je stále pro koho psát a s kým se dělit o své sny. Díky všem i těm, které neznám jménem.

29.kapitola

6. října 2014 v 6:39 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Zbláznil ses?!


Tento dílek je úplně o ničem! Smějící se Jen jsem měla chuť si trošku zablbnout, přiznejme se, která z nás by nechtěla blbnout s Mikem?

"No tak, Kelly, nebuď labuť a pojď si taky skočit!" …řekl Michael, když uviděl trampolínu a jako malý kluk, který uvidí novou atrakci na procházce, okamžitě se rozhodne ji otestovat.

Utíkal a skočil na trampolínu a začal vyskakovat, jako nějaký akrobat, musela se smát, protože větší spontánnost nezažila u nikoho, nejvíc ne u sebe.

Jeho radost byla tak nakažlivá. Bouřka vyčistila těžký, parný letní vzduch, zem voněla vláhou a on se cítil tak lehce, radostně, na vlastní kůži zažil ono rčení, že láska dává křídla. Chtěl jimi mávat a dotknout se nebe, hvězd, protože věděl, že Kelly jeho lásku opětuje.

"Nikam nejdu! Nejsem žádný skokan, Michaeli!" …odsekla mu a dívala se, jak řádí. "Ale Kelly, je to bezvadný, pojď to zkusit, budeš se vznáááášet!" …vypískl rozpustile vysoko ve vzduchu.
"Už jsem řekla a nechtěj mě naštvat, Josephe, nebudu se tady ztrapňovat, jako nějaký usmrkánek…jasný?"…naoko nazlobeně vážné konstatování, které nezůstalo bez odezvy. Výš, skákal čím dál výš! Pohybem hlavy sledovala jeho výskoky. Když zjistila, že ji viděl, dívala se jinam a předstírala nezájem.

"Chceš snad říct, že jsem trapnej?! Počkej, to si vypiješ! Ztrestám tě! A neříkej mi, Josephe!" …řekl výhružně, ač vážně. Najednou přestal skákat a rozběhl se za ní. Na nic nečekala a dala se na útěk. Po pár metrech ji dohnal, chytil za pas a povalil do trávy a sevřel ji bezmocnou v náručí. Dal jí ruce za hlavu "Můžeš mi laskavě zopakovat, cos to říkala? Nebo se mi omluvit? " …přitiskl ji svým tělem na zem, jeho vlasy padaly do její tváře a oči se smály. "Nemohla! Nemám zač! " …a začala sebou škubat, čím víc, tím on zesílil tlak svého těla na ni...dělalo mu dobře, vzrušovalo ho to, když se mu stavěla na odpor, když viděl, jak se jí vzdouvá hrudník a plný dekolt pod námahou dechu.

"Vážně, za to budeš muset zaplatit!" "Ne! Ani náhodou…Josephe!"…řekla výsměšně a kopala. "Tak Josephe, to mi říkáš pokaždé, když se na mě zlobíš, navíc jsi mě hrubě urazila!" "Ó, vážně? Nevzpomínám si!" …snažila se vymanit z jeho nadvlády, marně. "Vážně! Řekla jsi, že jsem trapnej!""To jsem neřekla!" …bránila se zuby nehty, ale bylo vidět, že ji ta hra baví, jinak by bral ohled a nepokračoval by tak "násilnicky".
"Ale řekla, drahá, řekla! Nelži! Zaplatíš za to!"…zadívala se mu do očí a bylo jasné, jak. Jejich rty se na sebe nedočkavě vrhly, sténala do pootevřených úst, což ho nadmíru vzrušovalo. " Miku, stále nemáš dost!" …řekla, sotva ucítila tlak na svém těle z jeho rozkroku.
"Nikdy nebudu mít dost tebe, copak jsem ti neřekl, že tě miluju?! Snažil se ji líbat na šíji v dekoltu… "Jo, řekl, dneska asi stokrát, až začínám pochybovat, že to myslíš vážně!" …podívala se stranou. "Kelly, dost už! Kdybych to nemyslel vážně, nikdy by se nestalo to, co se stalo a přestaň o nás pochybovat, ano?" ...

"Nebo co ?!" …opět to byla ta její drzá bojovnost, musela mít vždycky poslední a rozhodující slovo. "Nebo ti to budu muset dokázat teď hned a tady...!" …znovu se na ni vrhnul se žhavou nedočkavostí jí otevřel jazykem její rty a vášnivě začal líbat, že nemohla popadnout dech. Nikdy by v něm nehledala takou energii, která by utáhla všechny atrakce v Neverlandu.
"Zbláznil ses?! Vždyť jsme tu na očích všem, celého Neverlandu!" …"No a co!! Když si to budu přát, tak nikdo vlastně NIC neviděl, neslyšel, dokonce ani neví, kdo jsem, když na to přijde!"…sebevědomí mu rozhodně nechybělo, pomyslela si a rozhodla ho trochu ztrestat.

"Vááážně! Jo??? Nikdo nic. ..? Tak dělej, sundej kalhoty i s tím, co máš pod tím a zahoď je!Teď hned!! " …začala ho chvatně rozepínat, aby dala najevo, že to myslí nejen vážně, ale jak chabý vyřkl argument. "A taky můžu křičet:"Ó můj Bože, Michaeli, ještě, ještě ano, ano...přidej! To je ono!!" :-) začala nahlas volat.

"Néé, co to děláš, Kelly, ticho, pšttt, tady nééé!" …zahihňal se, nevěděl jestli má zacpat pusu nebo si rychle zapínat rozepnuté kalhoty, nebo se rozhlížet kolem, jestli náhodou někdo něco přece jen neviděl.


"No, vidíš, ty hrdino!! A pak, kdo z nás dvou se zbláznil!"

Škoda, že to Kelly nedotáhla do konceSmějící se což?

Když je na co koukat!!

3. října 2014 v 17:44 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Ahoj!

Pro ty z vás, kteří neviděli ve středu dokument o Michaelovi, našla jsem ho v archivu, podle mě je vážně jeden z nejlepších, který se v televizi kdy objevil. Určitě se na něj podívám znova, aby mi nic neuniklo :-)

Tak krásné pokoukáníčko přeji, je vážně na co!

! P.S. Musíte to stihnout do 15.10. Kdy skončí licence internetového vysílání !


28.kapitola

1. října 2014 v 19:27 ♥POVÍDKA:Tajemství noční zahrady

Krásné ráno

Jako první se probudila ona. Dívala se na jeho tvář na bílém polštáři, na jeho rozčepýřené vlasy a jeho paže, s níž jednou ji objímal kolem pasu. Jeho dech cítila na své holé kůži. Ještě nikdy se neprobudila do nového dne s někým, se kterým by mohla sdílet intimitu, sebe sama, lásku, která ovládla zcela její nitro.
Dívala se do tváře toho, vůči kterému měla předsudky, možná i právě proto, co se o něm šíří médiích a co ji tolikrát postihlo v dospívání, kdy znásilňovali její tělo i ducha a ona si vůči němu vybudovala v sobě neviditelnou zeď, kterou on svým přístupem, starostlivostí a péčí o druhé i oni samotnou, pokořil, zbořil a rozmetal, protože on jediný ji z toho, co jí trýznilo po celá dlouhá léta, pomohl překonat… byl první, s kým o tom dokázala mluvit, ač se milionkrát zapřísáhla, že to nikomu neřekne a rozhodla se dobrovolně trpět, rezignovat na lásku, ve kterou přestala věřit.

Lehce bříšky prstů přejela po jeho ruce, která jí ochranitelsky objímala, za celou noc ji nepustil ze své náruče. V okamžiku, kdy se začal lehce usmívat, kdy se mu zachvěly řasy, začala ho hladit ve tváři a prstem obkreslovala kontury jeho obličeje. Nyní litovala toho, že ho do této líbezné tváři dvakrát bezcitně udeřila… a když laskala pohledem i dotekem jeho rty, do kterých ho kousla, měla výčitky svědomí. Když se její ruka dotkla jeho rtů, políbil ji a otevřel oči. Jejich pohledy hleděly do duše toho druhého.

Prstem jí odkryl vlasy, které jí padaly do tváře. "Dobré ráno, miláčku." Vtiskl jí polibek na spánek a ona jen slastně přivřela oči. "Dobré ráno, i když vlastně krásnější jsem nezažila."…řekla vděčně. Byl fascinovaný její proměnou, způsobem, jaká je jemná, něžná, jak vynikla její ženská krása, když nemá důvod bojovat se sebou a bránit sebe sama.

"Vážně ne?"…řekl šibalsky a mrknul na ni..."No, já vlastně..." …zamyslel se na okamžik "…Já vlastně taky ne." Pohled mu zjihnul. "Kelly, jak je ti, jak se cítíš?"…řekl trochu s obavami a intuitivně se k ní přivinul.

"Michaeli, Bůh je mi svědkem, že mi nikdy nebylo lépe, NIKDY!" …opřela se o jeho hruď a na něj ten dotek fungoval jako silné afrodiziakum. Pohladil ji po zádech.

"Kelly, nemusíme přece ještě vstávat." Podíval se na ni, její plná ňadra byla přitisknutá na jeho těle, cítil její tvrdnoucí bradavky, své vzrušení a jen s námahou, přemáháním dodal. "Stejně bych ani nemohl…vstát." Stydlivě skousl ret a zabořil hlavu do jejích vlasů. Vzhlédla k němu a jen konstatovala: "S tím bych měla něco udělat, že jo?"…a její ruka putovala pod tenké prostěradlo, pod kterým oba leželi. Postupovala pomalu, snažila se mu vrátit něhu z uplynulé noci, snažila se mu vrátit všechno to, co pro ni udělal a především, že uzdravil její raněnou duši.

Lehce hladila jeho bradavky, droboučké kudrnaté chloupky na prsou, pevné břicho, jela rukou níž až do jeho nejintimnějších míst, laskala ho, zasypávala polibky. Chvěl se a místy zatínal ruku do matrace, sykl, těžce vydýchával ono opojení, které mu svými doteky způsobovala.

"Kelly, prosííím, nemuč mě!" …vydral ze sebe zadýchaně, ve snaze se posadit, dotýkat se pro změnu jí, ale rázným gestem a tlakem ruky do hrudi ho vrátila do polohy vleže. "Lež!!! Teď je řada na mě!" Zase to byla ta divoká, rázná a přímá Kelly, do které se zamiloval.
Vzhlédla k němu, aby mu pohledem dala najevo, že to rozhodně v úmyslu má! Stáhla prostěradlo a obkročmo se posadila na jeho pánev roztouženým klínem, stydkou kostí na jeho připravené mužství, nejdřív ho jen tak pohybem dráždila, vlastně i sebe, než zahájila jejich spojení, když ho navedla dovnitř sebe. Přijímala ho hluboko, skláněla se k jeho rtům pro polibky, které nabíraly na divokosti stejně tak, jako jejich pohyby, rozhodně nezahálel! Pomáhal jí, držel ji za pas, za zadeček a nadzvedával svoji pánev a umocňoval jejich spojení, přesně tak, jak mu velela vášeň vedená láskou a touhou. Jemně i divoce, dravě i něžně, posadil se a pevně ji sevřel do náručí a ona zkřížila nohy za jeho pánví. A zaťala nehty do jeho zad a její dech na jeho krku sténal.

"Michaeli, miluji tě!"…zavzdychala unaveně stejně tak, jako on vydýchával tempo, které polevovalo a známé teplo, které uvolnilo jejich těla, se přelévalo mezi oběma. Setrvali v něm, líbající se ještě ulehli a odpočívali, není kam spěchat.

Neverland žije svým tempem, který určují potřeby všech, co v něm žijí.

Venku nastal další krásný letní den.