Listopad 2014

6.kapitola

27. listopadu 2014 v 19:32 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Lepší než sušenky?

Ani jeden nemohl spát, neustále se jim vracela hádka, která vlastně vznikla pro nic. Opravdu pro nic?

Kelly se převalovala v posteli, chodila po pokoji a nemohla usnout. Asi poprvé v životě viděla Michaela tak naštvaného, kdy mu ruply nervy natolik, že zvýšil svůj hlas. Asi poprvé se přistihla při něčem takovém, při žárlivosti! Příjemná večeře s příjemnými lidmi, až na tu jednu se zvrtla v nepříjemnou dohru. Asi jsem to vážně přehnala, spílala sobě sama. Michael je nejznámější muž na planetě a musí se nějak chovat, musí pracovat se ženami, vystupovat s nimi, pracovat...Nemůžu přece žárlit na každou holku, fanynku, která se na něj přilepí... Nějak jí z toho všeho vyschlo v krku nebo, že by ten alkohol, co vypila, těžké španělské víno. Dostala chuť na studenou vodu z lednice.

***
Copak mi tak málo věří? Vždyť jsem měl dojem, že mi rozumí, když se na mě Rosita lepila, že mi její těsná přítomnost nedělá úplně dobře, ale co jsem měl udělat jinak? Nejhorší pro něj bylo to, že si ho vůbec spojila s nějakým sexuálním násilím, kterého se na ní dopustil v minulosti jiný muž. Měla opravdu tak pochroumané sebevědomí, že se jí to vrátilo? Bylo mu z toho všeho úzko. Nepomohla ani sáhodlouhá sprcha, třeba pomůže horké mléko a sušenky, pomyslel si, stejně už je víc, jak dvě hodiny ráno.

Otevřela si lednici a vzala balenou vodu a zabalená v županu si sedla na kuchyňskou linku. Z okna viděla ven na osvětlený Neverland, který jí uklidňoval, měl na ní magickou moc. Seděla po tmě a byl jí najednou všechno nějak líto...Viděla Michaelovy oči, ve kterých byla nejen zloba, ale i zklamání z ní samotné, musí mít dojem, že mu nedůvěřuje...další doušek chladné vody zahnal její žízeň, nikoliv výčitky svědomí.

"Neruším?" …probral jí hlas Michaela, který protrhl posvátné noční ticho, který stejně jako ona nemohl spát a zabalený v teplém froté županu vešel téměř neslyšně do kuchyně, vlasy měl rozpuštěné, rozčesané a mokré...ještě nikdy si vlastně pořádně nevšimla, jak jsou doopravdy dlouhé, než se zkroutí do neposlušných kudrlinek, na které nasadí svůj klobouk...Pokusila se o plachý úsměv...

"Ne, vůbec ne. Nemůžu spát."…řekla omluvně. "Tak, to jsem na tom stejně." Otevřel lednici vzal mléko a nalil ho do rendlíku, který vložil na plotýnku...a sáhl téměř s přesností do přihrádky pro plechovou dózu, ve které byly jeho oblíbené sušenky...mlčky ho sledovala.
"Dáš si se mnou?" "Jestli můžu, tak jo." Seskočila dolů a nachystala dva hrníčky. Michael vypnul plotýnku a nalil horké mléko do hrníčků...a jeden jí podal. "Děkuju!" …špitla a zkoumavě si ho prohlížela v domnění, že se na ni nedívá, byla v rozpacích.

"Ještě se zlobíš?" …usrkla horké mléko z hrnečku, které hřála ve svých dlaních, provinile poslouchala, potlačila v sobě tu vzpupnost, kterou na sobě mnohdy nenáviděla.
"Já? Jestli se zlobím já?"...dal prázdný rendlík do dřezu, vzal svůj hrneček a posadil se naproti Kelly.

" Kelly, měl jsem dojem, že to ty se zlobíš na mě! A mám-li být upřímný, ano mrzí mě to, že si něco takového myslíš. Nebo, už jen pouhý fakt, že tě něco takového napadlo! Nezlobím se na tebe, nejspíš jsi proto, co jsi mi řekla, měla svůj důvod, jen nevím jaký a je směšné myslet si, že bych sváděl Rositu, flirtoval s ní. Opak byl pravdou, ale já měl oči stejně jenom pro tebe, protože si tě ty lidé zamilovali, protože tě miluju já celým srdcem, ve kterém už pro jinou ženu, kromě mé matky není místo… Navíc jsem byl pyšný na to, jak rychle si tě paní Moralesová oblíbila, jak nenuceně se bavíš s ní, jejími dětmi a jak na tebe Rafael, tak Carlos obdivně a s úctou se dívají, povídají si.

A co víc, jihnul jsem, když sis hrála s tou malou holčičkou Doritou a příliš rychle jsem se nechal unést představou, jak na tvém klíně si hraje stejně krásná holčička, která by nám oběma říkala mami, tati, které bys pomáhala česat vlásky panenkám nebo její vlastní. To jsem ti chtěl říct, po té co jsme se vrátili z té večeře..."

"Kelly??"…mlčela. V tom přítmí kuchyně neviděl do jejích očí, které se zalévaly slzami, jen tiché štkání, které v sobě dusila,prozradilo až její usedavý pláč...Položil hrnek a jemně jí zvedl hlavu a setřel hořké slzy, které nebraly konce...

"Promiň mi, prosím! Nechápu, co to do mě vjelo, nechtěla jsem ti ublížit, ale nejspíš se mi to povedlo! Odpustíš mi to?"…chytla ho pevně za ruku, která ji hladila, jakoby se už nikdy neměla dočkat odpuštění.

"Jistě, že ano, miluji tě přece, ale jen když….si se mnou dáš sušenku!" Po tváři jí přejel úsměv, který přes slzy ani nevnímala. Byla dojatá jeho velkorysostí, oddaností, láskou, něhou...vzala si z jeho ruky sušenku, kterou odložila vedle sebe na kuchyňskou linku, na které seděla.
"Vím, o něčem lepším!" "Vážně? O něčem lepším, než jsou tyhle sušenky?" …vzal si jednu a ochutnal.

"Vážně!" Přistoupil k ní a ona si ho přitáhla za klopy županu těsně k sobě a jemně ochutnala jeho rty. Nejdřív nesměle, jakoby si nezasloužila ani letmý polibek, ale cítila, jak se mu vzdouvá hruď, jak těžce dýchá, byla na tom stejně. Její ruce chvatně rozvázaly uzel na pásku a její ruce ho objímaly, hladily a byly všude.

Jemně jí položil své ruce na její hruď a v polibcích, které nabíraly na vášnivosti, čekal, zda mu dovolí něco víc. Roztáhla nohy a obtočila je kolem jeho stehen a líbala dravě jeho krk, oplácel jí stejnou měrou, toužil po ní, stejně tak, jako tomu bylo poprvé. Rozvázal jí župan a ona mu vyšla svým roztouženým klínem vstříc... ruce vášnivě v rychlém tempu, které nabralo jejich milování, tiskla jeho hýždě a z hrdla jí unikaly dravé výkřiky, které se mísily s jeho těžkým dechem, polibcích a sténáním na jejím krku, které protínalo za okny rodící se nový podzimní den.

Unavení se dostali ke spánku, kdy venku za okny, zhasly všechny atrakce Neverlandu, všechno osvětlení. Zvítězili společně nad žárlivostí, pochybnostmi, nedůvěrou a jejich vztah, zase o kousíček nabyl na pevnosti a stabilitě.

Co víc, Kelly usínala s představou, na kterou ji přivedl Michael, který touží po dítěti stejně jako ona, ještě dřív, než to vyslovil nahlas, než si toho všimnul.

5.kapitola

23. listopadu 2014 v 20:57 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Proboha, co to říkáš?

Po tichu vstoupili do haly, bylo už pozdě v noci, celý Neverland spal.

Za celou cestu Kelly nepromluvila ani slovo, jen se dívala z okna a na jeho dotyky a pohlazení nereagovala, vždy se odtáhla.

Ještě nikdy nebyla tak nečitelná, zamlklá. Vlastně ano, byla, tehdy na stromě, ještě před tím, než spadla do jezírka nebo tehdy, než se mu dokázala svěřit se svojí minulostí. Nevěděl, co se v ní právě odehrává.
Sedla si do pohodlné sedačky a zouvala si lodičky, mlčky si sedl vedle ní a s tou druhou se jí snažil pomoci. Rezignovaně jeho službu přijala, dívala se mu zpříma do očí a dál mlčela. Jemně ji vzal za obě nohy a položil si je do klína, hladil je tak, aby si odpočinuly.

"Jsi unavená?"…zeptal se opatrně. "Ne, ani ne." Věděl, že v sobě něco přemáhá, dusí, vyčetl jí to v očích, ve tváři, byla odtažitá.
"Jak se ti líbila večeře? Jsou to fajn lidi. Netušil jsem, že má Carlos tolik sourozenců, dokonce i neteř, ta malá byla kouzelná...a ..." Hladil ji po lýtku, ale ona ucukla a postavila se…

"Jasně, že se mi večeře líbila! Bylo to fajn, stejně jako ty lidi, bavila jsem se, ale rozhodně ne tak dobře, jako ty! Rosita byla přece okouzlující hostitelka, zabavila tě, řekla bych bravurně, jen doufám, že jsi neoslepl z těch jejích...!" polkla jedovatou slinu.. a ukázala před sebe, jako by chtěla naznačit, jakže velké poprsí to měla... Michael se jen pousmál, stála k němu otočená zády, chystala se odejít…trucovala.

"Kelly!"…vstal a postavil se za ni a v poslední chvíli ji uchopil za loket a donutil zůstat! Přejel jí dlaněmi po jejích pažích, které byly zkřížené nad pasem, trucovala a žárlila...a jemu se to celkem líbilo.

"Snad bys nežárlila, miláčku?"…jemně se sklonil k její odvrácené šíji, která tepala zlobou a když se špičkou nosu dotknul její kůže, cítil, jak se zachvěla a naběhla jí husí kůže. Dělalo mu to moc dobře, věděl, že reaguje přesně opačně, než říká nebo, že by v něm koloval ještě zbytek alkoholu, který ho rozpaloval, nebo to byla vina její? Trhla sebou.
"Nech mě!" …moc dobře jsem viděla, jak jsi flirtoval! " zasyčela a odmítla další pokus sblížení.

"Já neflirtoval!!! Snažil jsem být jen zdvořilý...a vůbec nevím, kdo flirtoval víc, jestli já nebo ty?!" Celá tahle zbytečná situace ho začínala dost štvát...nervózně si prohrábl vlasy, sundal sako a vztekle ho hodil na sedačku.

"Že ne?!" Děláš si ze mě srandu? Vím, co jsem viděla a nesnaž se to svádět na svojí slušnost! Ta holka z tebe byla úplně hotová a ty z ní! Bodejť by ne, když ti strkala v jednom kuse prsa pod nos, to se pak těžko myslí … hlavou, že jo?!" …řekla pohrdavě a sjela ho pohledem až do míst, kde se zapínají kalhoty. Jste všichni stejní.

"Kelly, no dovol, ty víš přece, že jedině ty jsi pro mě ta ..a že to tak není !… " Ta poslední věta ho zasáhla, vzhledem k tomu, co si Kelly musela v minulosti vytrpět nebo s čím si ho podvědomě spojila. "Nedovolím a nech mě, jdu si lehnout, sama! Rozumíš?"…obešla ho obloukem a zamířila do kuchyně.

"Tak, to ne!"...začal pomalu ztrácet nervy... "Nepůjdeš dřív, než si tohle vysvětlíme... taky bych ti mohl vyčítat, že se na tebe Rafael lepil jak žvýkačka a propaloval pohledem, ale neudělám to, byl jsem na tebe hrdý, že patříš ke mně, pyšný na to, že jsi moje!! Navíc jsem ti před odchodem slíbil, že ti pomůžu sundat šaty!"… snažil se, jak mohl, ale záhy pochopil, že tenhle argument raději neměl vypustit s úst.

" No, to je vrchol! Kdo si, k sakru, myslíš, že jseš, Josephe! ?? Že jako okamžitě hodím nohy do véčka, když půjdeš kolem s rozepnutým poklopcem?"

"Kelly, proboha, co to říkáš? A jak to říkáš? Opravdu si o mě tohle myslíš!?" …přistoupil k ní, pohlédl jí do tváře, ta jeho byla přísná, uražená, tohle vážně přehnala.

"Myslíš si, že mi jde jen o to jedno..." byl šokovaný, zmatený a smutný… " A to jsem byl přesvědčen, že mi věříš, po tom všem…ale asi jsem se zmýlil, bude asi vážně lepší, když půjdeme spát, každý sám, tahle "debata" nemá vážně cenu! Přeji ti dobrou noc!" …blýskl po ní okem a nyní to byl on, kdo naštvaně odešel a kdo za sebou práskl dveřmi pokoje.

4.kapitola

20. listopadu 2014 v 6:35 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Divoká španělka


"Moc ti to sluší!"…vysekl poklonu Michael, sotva uviděl Kelly, jak schází ze schodů, elegantně se přidržuje zábradlí. Vlasy volně rozpuštěné, zvlněné...zlaté saténové šaty, přes ně elegantní černá krajka...stejně tak šál, který nesla volně přes ruku.
"Díky, taky nejsi k zahození!"…mlsně se na něj podívala..."Ale ty jsi víc sexy!"…s mírným záklonem ji sjel pohledem, až litoval, že se vůbec někam chystají, ty šaty jí dělaly sexy pozadí a vůbec, vypadala tak svůdně.

"Au!"…štípla ho do stehna, až vypískl bolestí... "Přestaň mi laskavě civět na zadek!"..."Kelly, vypadáš skvostně, měli bychom vyrazit do společnosti častěji." Skousl si ret... "No, popravdě se těším, až ty šaty sundám, stejně na mě někde rupnou." "Nesmysl! Padnou ti jak ulité, ale s tím sundáváním ti pak rád pomůžu. Tak pojď, auto už čeká."
---
"Dobrý večer, paní Moralesová!"…pozdravil Michael starší ženu, která se opírala o hůl s vykládanou rukojetí, jako by ani nebyla po operaci kyčle, spíš ji měla jako vkusnou pomůcku, pro svoji kolébavou chůzi.

"Ráda vás vidím, Michaeli a ještě jednu děkuji za tu operaci, kterou jste zaplatil i za to, že jste zaměstnal Carlose, nejmladšího syna. I vy, slečno,vítejte!" …podávala ruku v přátelském pozdravu. "Dovolte, abych vás přestavil... Kelly, to je paní Antonia Moralesová a moje přítelkyně Kelly Thomasová." Usmál se Michael na Kelly, která si potřásala rukou s dnešní hostitelkou...zatímco z vedlejšího pokoje je sledovalo pět párů očí.
Všichni vešli do prostě, ale vkusně zařízeného obývacího pokoje s obrovským stolem. "Pane Jacksone, slečno Thomasová, dovolte, abych vám představila svoje děti. "Nejmladší Rosita, Catalina a její dcerka Dorita(dárek) Rafael a Carlose už dobře znáte, to díky vám sehnal tak rychle práci. Tak, prosím, posaďte se a ty Rosito nos na stůl!"…zavelela na žena a vše jakoby na povel usedlo k prostřenému stolu. Bylo zřejmé, kdo této rodině velí a ke komu vzhlíží jako k autoritě.

Všichni byli moc milí a přátelští a někteří až moc, pomyslela si Kelly, když sledovala Rositu, jak během servírovaní jídla se naklání nad Michaelem a ten boří svůj pohled do jejího výstřihu, který mu při každé příležitosti strkala pod nos a neustále něco nabízela, ať už to byla tortila se zeleninou nebo tapas, malé pikantní jednohubky, které se podávaly už před jídlem i během večera, tak proto Michaelovi tak hoří tváře, pomyslela si Kelly s úsměvem, i když dobře věděla, že tím to nejspíš nebude. Dobře si všimla, jak ho provokuje nejen tím výstřihem a bujným dekoltem, tak pohozením hřívou, olíznutí rtů, na kterých měla rudou rtěnku a vůbec ta holka byla vystřižená, jak z opery Carmen. Před jejím pohledem nešlo uniknout...a Michael? Ten se, zdá se, dobře baví...přistihla se, že pozoruje, jak s ní Michael flirtuje nebo se jí to jen zdálo?

"Pane Jacksone?"…oslovila ho. "Michaeli, prosím, žádné formality... "Tak tedy, Michaeli, na čem teď pracujete, pokud to není nějaké tajemství?"…přehodila nohu přes nohu, až se jí její rudé šaty povyhrnuly o dost nahoru. Zdá se, že byl Michael v rozpacích, ale dobře mu tak, usmála se Kelly škodolibě...zatím, co se bavila s paní Moralesovou a její malou vnučkou sotva čtyřletou, která si jí nejspíš oblíbila natolik, že jí postupně nosila všechny svoje hračky a dožadovala se její pozornosti a ona byla za to ráda, jen po očku sledovala, co se děje o kus dál...

"Tak, žádné tajemství to není, pořád je na čem pracovat, ať na připravovaném albu, nebo na úpravě písní a obráceně, kolikrát se dostanu domů až pozdě večer."
Dořekl a upil ze skleničky sangrii a párátkem napichoval malé kousky ovoce na dně skleničky. Ač ne příliš alkoholický nápoj, cítil, že mu pomalu stoupá do hlavy.
"A co vy, Rosito? Jaké máte plány v životě?"…snažil se měnit téma, neboť povídání o sobě moc nevyhledával, navíc mu bylo děsné horko! Když se podíval, naproti v místnosti se Kelly nenuceně bavila s hostitelkou a byl to opravdu překrásný pohled, který se mu naskytl, když malá, černovlasá a tmavooká holčička seděla spokojeně Kelly na klíně a podávala jí jednu panenku za druhou a spolu jim česaly vlásky...a povídaly si s její matkou Cataliou, jako dobré přítelkyně, co se dlouho neviděly. Jen stěží se mohl soustředit na to, co mu Rosita vyprávěla a že vyprávěla téměř na jedno nadechnutí…něco o tancování, o tom, že by chtěla být profesionální tanečnicí, ale že její matka kromě klasického tance neuznává nic jiného...a že je nejspíš odsouzena vyučovat v nějaké taneční škole starší a pokročilé tango, flamengo.

Pohledy Michaela i Kelly se setkaly...spíš ten jeho začínal být dost zoufalý a ona dobře věděla, oč ji prosí, aby se vymluvila třeba na únavu nebo na pokročilou hodinu a odjezd domů...jen povytáhla obočí, ve kterém, jak ji znal, bylo "Ne , ještě ne, jen si to pěkně vyžer! Chtěl jsi do společnosti, tak si to užij!" dál se věnovala té malé, nad kterou se s nekonečnou trpělivostí skláněla a přijala sklenku vína od Rafaela i společnost Carlose, když Doritu její matka poslala se rozloučit před tím, než jí šla uložit do postýlky. Sledoval, jak distingovaně se s nimi baví, jak v mužské společnosti září a je okouzlující a jak na ni reagují.

"Michaeli? Vy jste mě teď asi neposlouchal, že?" …probral ho hlas Rosity, když si všimla, že je duchem mimo a u koho...a namotávala si znuděně pramen svých dlouhých havraních kadeří na prst.

"Ale jistě, poslouchal! Naopak, klasický tanec vévodí těm ostatním a takové tango, flamengo mají v sobě drive, náboj, vášeň a hlavně jsou vám díky vašim španělským kořenům takřka vrozené, kolují ve vaší krvi." Nejspíš si to vysvětlila jako lichotku a poposedla ještě blíž..."Do háje!" …nadával si v duchu, když se její bujný výstřih posunul zas o kousek blíž...a Kelly? Jakoby nic! Nechtěl být neslušný, ale kdyby to jen šlo, vypálil by ze sedačky jako neřízená střela, popadl Kelly za ruku a odtáhl ji pryč...zdá se, že Rafael z ní byl úplně vedle. Začal na toho mládence s uhrančivým pohledem a španělskou temperamencí pěkně žárlit. Začal se neposedně vrtět a když si toho Rosita všimla, omluvil se, že potřebuje na vzduch, že mu množství vína, nejspíš rozproudilo krev až příliš, než je v tuto dobu zvyklý...zase vedle pomyslel si, kdy prudce vstala.

"Michaeli, můžeme jít do zimní zahrady, ukážu vám, po kom jsem zdědila svoje jméno." Vstal taky, to upoutalo zrak Kelly, která se dívala, jak oba odchází vedle do zimní zahrady, které oddělovala pouze prosklená stěna.

"To je ona!"…nahnula se nad rudou růží, která právě nakvétala... Rosa Grande Amore, kterou matka přivezla z rodného Španělska." Stál nad opravdu krásnou květinou a sotva se shýbl, aby si přivoněl, udělala totéž tak, že skoro nic jiného neviděl, než její ven deroucí se poprsí... " je krásná, ale má mohutné …" ehmm, nebyl schopen vůbec myslet, až se mu orosilo čelo..."trny!"…konstatoval s těžkým výdechem s ruměncem v lících, neboť přes Rositiny ... přednosti toho až tak moc neviděl...Usmívající se

"To, ano, to má..." nadechla se k dalšímu monologu.

"Ach, promiňte, jestli vás nějak ruším." Ozval se jako pomoc shůry hlas Kelly... tak, že se oba najednou napřímili... "Nerušíš, drahá! "...Tak, to jsem vážně ráda, mile se usmála na Michaela a po očku sledovala, jak je "jeho" Rose "nadšená" z toho, že vešla, není..."Krásná růže, Michaeli, takovým by se mohlo dařit u tebe v Neverlandu, ale poraď se nejdřív s Josephem, se svým zahradníkem, víš přece, že těm u té zídky to moc nesvědčilo, musel je už před půl rokem přesázet a že růžím opravdu rozumí!" Ano, došlo mu to, kdo je ten Joseph, on sám, který se za něj kdysi vydával...

"To ano, to bych měl, ale je už pozdě, někdy příště! Pro dnešek se už budeme muset omluvit, viď, drahá?"…políbil Kelly na líčko a pevně, jako svůj štít, si ji přitiskl k sobě a chytil ji za ruku a propletl prsty s těmi jejími. Láskyplně se na něj podívala a pak na ni..."A máš to, ty jedna "prsatko!"…řekla si Kelly v duchu, za to spokojeně, jakoby žárlila...?

"Jistě, je už pozdě a zítra nás oba čeká náročný den." Pomalu se vraceli do obývacího pokoje a měli se k odchodu. " Děkujeme za pohostinnost celé vaší rodině, paní Moralesová, bylo to příjemné setkání."

P.S. Všímáte si ? Usmívající seNějak nebezpečně protahuju kapitoly, snad se vám to bude chtít číst ♥

3.kapitola

15. listopadu 2014 v 18:27 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Vše co potřebuji k životu


Bylo ráno… jasné podzimní ráno, kdy Neverland zářil svojí barevností. V tom ospalém ranním slunci, kdy bylo vše zahaleno do ranní mlhy, která sestupovala dolů z hor. Jemný větřík sebou přinášel nejen chlad, ale česal i barevné listí stromů, které se snášelo neslyšně k zemi. "Vážně jsem tady už půl roku?"… ptala se sama sebe při pohledu z okna Michaelovy ložnice.

Ještě měla čerstvě v paměti to, jak tajně přelézala zeď v letní noci, koupala se v ledovém jezírku, i to, s jakou péčí a láskou se o ni staral muž, který klidně spí ve své široké posteli s blaženým úsměvem ve tváři. Muž, do kterého se zamilovala, i když se lásce tolik bránila, nedoufala v ni, snad si ji i zakázala! Daleko za sebou nechala všechno to bolestné, svazující...to jen díky němu se její srdce oprostilo od vší bolesti, hanby a utrpení... S láskou se podívala na postel, kde ve sněhobílém povlečení spal ten, který jí svojí trpělivostí, vytrvalostí a láskou uzdravil.

Bylo jí zima, měla na sobě jen lehkou saténovou košilku, proto vklouzla pod deku a přitulila se k němu jako líná kočka, hledající své pohodlí a teplo. Ucítila jeho paže, které ji objaly a přikryly, ležel těsně za ní a kopíroval její tělo.
"Kde se mi touláš? Je mi tu bez tebe smutno!"…zakňučel a vychutnával si její hebkou pokožku na té své.

"Myslela jsem, že spíš a ty mě zatím šmíruješ, ale co se divím, dělal jsi to vždycky, co si pamatuju!" Potutelně se usmívala a užívala si pohodu a klid v jeho náručí. Věděla spolehlivě, že ho tou svojí "nevinnou" připomínkou naštve, ráda ho škádlila, předvídala jeho reakce.

"No, dovol, drahoušku, já tě nešmíroval a nezačínej zase, ano?"…jeho objetí zesílilo, jako by jí chtěl zabránit dalšímu útěku z vyhřáté postele..."Nebo...? Co?" …čekala, že ji začne lechtat, líbat, aby jí "zkrotil", ale tentokrát se spletla.

"Nebo tě nechám večer doma a půjdu sám!"…šibalsky nadzvedl koutek oka a přimhouřeně ho otevřel, věděl dobře, jak vzbudit její zvědavost...prudce se k němu otočila a sledovala jeho výraz ve tváři.

"Vážně? Kam tedy půjdeš… sám?"…prstem se ho snažila rozptylovat, přejížděla mu po tváři, obkreslovala kontury jeho obočí, přejížděla měkkým bříškem ukazováčku po jeho rtech, klidně by použila i jiných donucovacích prostředků, jen aby se dozvěděla víc.
"Jsme dnes pozvaní na večeři k rodině Carlose, je to milý mladík, to, abys mi tolik nespílala, že moc pracuji nebo, že se tu cítíš nevyužitá, sama…"

Dívala se zpříma do jeho tváře a její ruka ho už hladila celou dlaní..."Ty víš, že si nechci stěžovat nebo ti něco vyčítat, pokud se nejedná o tvé zdraví… Navíc jsem tu svobodně a ráda, mám tu klid na své studium, básničky a vůbec mám to, co nutně potřebuju k životu - TEBE!"… jemně ho políbila rty a on jihnul.

Věděl, že jeho Kelly má dvě stránky, jedna je něžná, jemná a citlivá a ta druhá vzpurná, drzá, prostořeká, obě dvě neskutečně miloval a těžko říct, kterou víc.

"Kelly, miluji tě, jsi mojí součástí, jsi můj život!" Jemně ji políbil a znovu a zase. Polibky nabíraly na vášnivosti..."Michaeli, říkals večeři? Tak to máme dost času!"

2.kapitola

11. listopadu 2014 v 20:10 ♥ Tajemství noční zahrady II.

"Ztrestám" tě!

Zadumaně vcházel do domu, noviny strčil do náprsní kapsy...Věděl, kde má hledat Kelly, za tu dobu, co je tady s ním, si oblíbila knihovnu a ani se jí nedivil, klid,vůně knih, dřeva jak na obložení, tak praskající v krbu...

Pomalu vstoupil a nemýlil se…seděla v křesle a četla. Už ode dveří poznal, že dřímá v rukou klasika, nad klasikou Wiliama Shakespeara - Zkrocení zlé ženy, jak příznačné - pousmál se a hlasitě za sebou bouchnul dveřmi, aby upozornil, že je už doma.

Jen zvedla oči jeho směrem, zavřela knihu a šla ho přivítat. "Ahoj, Miku, no, konečně jsi doma." Vtiskla mu polibek na rty, ano, po tomhle se mu stýskalo. Neuniklo jí, že je unavený, jen se mu starostlivě zadívala do tváře, vzala za ruku a táhla na lenošku. "Pojď, povídej, jak ses měl?" …posadili se těsně k sobě, stále ho držela za ruku a on ji.

"Kelly, práce nad hlavu, únava, je to pořád stejné, co ty?" …řekl a švihnul po ní zvídavě okem."Nuda, nakupovat s "gorilou", vážně "zábava"…pronesla znechuceně, ani jsem si nemohla nic koupit, aniž by mě ten... "Isaac" - doplnil ji s úsměvem. "Ano, aniž by mě Isaac nekoukal přes rameno!Bylo to trapný..." "Vážně? A co by sis tak tajného chtěla kupovat, že to nesměl tvůj bodyguard vidět?" …zvedl obočí a čekal na odpověď. "Co já vím? Třeba dámskou intimní hygienu! Řekla prostě...a Michael se musel začít smát, až rudnul za ušima, vlastně všude.

"A nic jiného se nestalo?"... stalo, všude kolem byli mraky divnejch lidí." "Hm a nebyli to náhodou novináři?" ...zvážněl. "Asi jo, někoho naháněli." Vzal ji za obě ruce a podíval se jí zpříma do očí. "Kelly! Ten někdo jsi byla ty!" …teď zas koukala ona. "Ne, to néé, nejsem žádná celebrita, tak proč?" …jen zvolna jí to docházelo. "Ty ne, ale s jednou žiješ Kelly, chápeš už proč Isaac chodí s tebou? Aby tě ochránil! " Jen si povzdychla. "No a ještě něco…"

Vytáhl zmačkané noviny a podal jí je a krve by se v ní nedořezal. Ona na titulní stránce... "Páni, to je rychlost..." " Kelly, nemůžeš ukazovat na novináře, byť by bulvární byli fakáče !!!" "Že ne?" …řekla popudlivě. "Nemaj mít blbý, debilní a stupidní otázky! Ale uznej, moc mi to tam nesluší, že ne?" "Ne, nesluší…" řekl pobaveně a viděl, jak se zatvářila naštvaně, protože čekala, že řekne opak... .
"Žádné ženě nesluší, když vztyčí prostředníček!" řekl stydlivě a skousl ret.. .. "No a co, nemaj se ptát, jak idioti z pralesa!" "Miláčku, na to si budeš muset zvyknout, ty už nikdo nepředělá." Pohladil ji po zádech. "A na co, že se tě to vůbec ptali? Ty titulky hovoří něco o mé oběti, zajatkyni nebo milence."

Přitiskla se k němu silněji a začala ho líbat na krku, snažila se zmírnit jeho hněv...jen přivřel blaženě oči a začal rychleji dýchat...a mezi polibky ze sebe vypravila:
"No, vždyť to čteš... milenka nebo oběť? Nebo jestli spolu máme taky sex?" …drobně ho kousla a sledovala, co to s ním udělá.
Sykl...a zakoktal se... "Co? Co jsi jim pro Boha řekla?" …visel na ní pohledem... a na malou chvíli ignoroval její rty na svém krku, ruce na holé kůži. Že jsi pěknej kaňour a ten nejlepší, nejvášnivější milenec a že nikdy nemáš dost!" …dívala se na něj hladově, zatím co on bledl jako stěna.

"To, že jsi jim řekla?? Proboha, Kelly!" …snažil se vstát a rozchodit nepříjemné zprávy, ale chňapla ho za ruku a donutila zůstat tam, kde byl...

Pohladila ho po ustarané tváři, dál ho zasypávala polibky... "Neblbni, Michaeli, tak blbá nejsem! Neřekla jsem jim nic, ale jen naznačila!" …řekla se smíchem, když viděla jeho stísněnost a vztyčila znovu významně prostředníček. Museli se tomu oba od srdce zasmát. Michael vlastně dostal jeden ze svých dalších záchvatů smíchu, kterým odbourával veškerý stres za celý den, vážně se s ní nenudil. Miloval tu její nepředvídatelnost, i když ho místy štvala.

"Kelly, už jsem ti dneska řekl, že tě miluju?" Vrhl se na její rty s hladovostí šelmy a tlačil ji svým horkým tělem do sedačky. "Dneska?" Zamyslela se. "Ne, dneska ještě ne!" "Tak, to bych měl vyplnit tvá slova, že ?" "Jaká, připomeň mi" "No, že jsem ten nejlepší, nejvášnivější milenec a že nikdy nemám dost!" "Hm, to bys mohl a taky jsem říkala, že jsi ka..." "Ne, Kelly, neříkej to!" …červenal se. "Nebo co? Co mi uděláš, hm?" …přimhouřila oči a pohodila hlavou.

"Ztrestám" tě láskou!"

Když Michael tančí, mívám choutky kančí :-))))))

10. listopadu 2014 v 20:05 Videa, která stojí za to vidět! ♣
A nejen při tanci Smějící se Skvělý sestřih, toho co na Mikovi máme rádi... jako třeba úsměv , škubání triček, olizování rtíků,
pohled dravce a jak jinak i zlaté nohavice, co se líbí nejvíce Mrkající


1.kapitola

6. listopadu 2014 v 6:15 ♥ Tajemství noční zahrady II.

II. série povídky začíná…

Ještě dřív, než začnete číst, chtěla jsem vám strašně moc poděkovat, vám, věrným čtenářům, za krásné přijetí povídky a vyslyšela vaše prosby o její pokračování.

Ani jsem netušila, kolik z vás povídku Tajemství noční zahrady čte a kolik si ji oblíbilo, ale jedno vím jistě, Tajemství noční zahrady pokračuje a to jen díky vám.
Snad za celou existenci blogu jsem nedostala tolik mejlíků, které jste mi poslali, přes zprávu autorovi J (momentálně nejsem schopná vyjmenovat všechny, kteří napsali, bylo jich opravdu moc a přicházely postupně) nehledě na krásné komentáře pod jednotlivými kapitolami.
Moc to pro mě znamená, vážím si toho a děkuji za to, že se vracíte, čtete...a snad máte prostor i pro snění, sníte stejně, jako já, která občas potřebuje malý únik z reality života a to dosti tvrdé. Sice vám nezaručím procházku růžovým sadem, ale snažila jsem se plynule navázat na I.sérii, sem tam nějakou vzpomínkou našich postav, dokonce jsem na to místy spoléhala, že jste četli (jste v obraze) a pokud ne, máte třeba důvod začít od začátkuUsmívající se

Slibuji, že Kelly moc ze své bojovnosti neztratila a Mike ze svého šarmu a vytrvalosti také ne, ale kdo ví, co ty dva potká, čím si projdou? Sice to vím jen z malé části, protože udržuji mírný náskok před vámi. Tak dost řečí, tady je první kapitola. Přeji příjemné čtení, snad i zábavu…

Co píší v novinách

Vracel se pozdě odpoledne z nahrávacího studia. Toužil po klidu svého Neverlandu, toužil po tom, až znovu obejme a políbí svoji Kelly, už pouhá myšlenka na ni v jeho unavené tváři nastolila uvolnění.

Nastoupil do černé limuzíny s tmavými skly a pozdravil se s řidičem, byl to příjemný mladík se španělskými kořeny. "Ahoj, Carlosi! Nejkratší cestou domů, prosím!" Pohodlně se uvelebil na zadním sedadle. "Jistě, pane! Náročný den?" …podíval se do zpětného zrcátka, když viděl, že si Michael unaveně mne spánky...

"Ach ano, dlouhý a velice náročný, jsem na nohách už od čtyř od rána a je pomalu šest večer…" "Tak to chápu, pane, odpočiňte si, za hodinku jsme doma, v tuto hodinu už není velký provoz." ..."Díky, Carlosi a jak se vlastně daří mamince po operaci?" ...Děkuji, už dobře, lékař říkal, že zase bude běhat jako srnka, víte, s jejím temperamentem to ani jinak nejde.
Mám vám vyřídit velké díky a pozvání na večeři i s vaší přítelkyní, je vám tolik vděčná, vlastně my všichni, že jste jí tu operaci zaplatil."

"Díky, rád pozvání přijímám a o tom ostatním není třeba se dál bavit, snad jen, kdybys pro příště vypustil to "pane", jsem Michael, zvykni si, prosím, už." Usmáli se na sebe v zrcátku a cesta pokračovala ven z města. Michael sledoval míjící se domy, lidi, děti, co si hrají v parku, kéž by na něj nějaký drobeček také čekal s otevřenou náručí, až přijde domů, slastně přivřel oči, viděl jeho nebo ji, Kelly, viděl by svou rodinu. Míjeli novinový stánek a Michael zoufale zavolal "Carlosi, zastav!" …auto se skřípěním brzd zastavilo. "Děje se něco, pane?" …řekl mladý řidič a díval se v zrcátku na svého šéfa.

"Nic, jen, prosím tě, mohl bys mi koupit támhle ty noviny?"...Myslíte ten bulvární plátek?"… díval se nechápavě Carlos. "Ano, přesně ten, víš, večer hlásí ochlazení, je přece listopad...a já, no...potřebuji něčím zatopit v krbu...!" …usmál se škodolibě a to samé Carlos. "Chápu!" …odvětil zdvořile a vystoupil, aby splnil to, oč byl požádán. Pak nejistě podával noviny stočené do natažené ruky Michaela a bylo mu jasné, proč tak zareagoval.

Auto se znovu rozjelo a on nevěřícně zíral na titulní stranu. Na to, že je odpoledne, spíš večer, tak si se žhavou novinkou pospíšili. Vzpomněl si, že mu Kelly říkala, že půjde ráno nakupovat a vztekala se jak sto čertů, když jí za její krásný zadek pověsil jednoho ze svých bodyguardů, přesně tak, jak mu Wayne nařídil a zdá se to vyplatilo. Jak ji mohli vyčmuchat? Vždyť spolu žijí sotva tři měsíce a už jí nedají pokoj svými dotěrnými otázkami, svojí vlezlou všudypřítomností.

V hlavě mu to bručelo, jak ve včelím úle, ani si nevšiml, že za krátko budou vlastně doma.

Když je venku zima jako hrom, mám pro horko argumentů milión!:-)

2. listopadu 2014 v 21:15 Videa, která stojí za to vidět! ♣
No, řekněte není vám taky teplo ??? Nebo to s vámi rovnou seklo ?Smějící se