Prosinec 2014

V žádném případě nevracejte pivní láhve!!! :-)

28. prosince 2014 v 17:03 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Jo, aspoň mají pánové motivaci ke konzumaci piva, pro tento případ se schvaluje i pro vícečlenný orchestr! Smějící se
Ale jsou skvělí, jen co je pravda! Snad vám to půjde pustit, kdyby ne, tak si KLIKNĚTE -ZDE-

 


11.kapitola

26. prosince 2014 v 16:50 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Tak a dost!!!

Musím, se vám na čas omluvit za neaktivitu na vašich blozích, sedlo na mě něco jako zápal plic, celé svátky, jezdím po pohovostech, až se mi udělá lépe, nebo klesne horečka, najdete mé komentáře, už teď mi stašně chybíte! Díky za pochpení!



"Mami! Josephe, vítejte!" Objal se pevně a dlouze se svojí matkou, která ho hladila po ramenou.

Kelly se na ten dojemný moment nemohla vynadívat, cítila, že Michael zdědil po ní právě onu vlídnost, empatičnost, její oči to prozradily, její pohled byl měkký, zatímco jeho otce? Překvapilo ji, že mu říká jménem a jen si s ním stroze potřásl rukou.

"Dovolte, abych vám představil Kelly Thomasovou, svoji partnerku a budoucí ženu, kterou nade všechno miluji!" Podíval se na Kelly, která stále nejistě vyčkávala v okamžiku, kdy se na ni Katherine usmála, vzala měkkce její dlaň do té své a objala ji, přivinula ji na své srdce, jako její vlastní matka, až jí ta upřímnost a spontánnost dojala, přesně tak ji objímala jako malou její matka.

"Těší mě, holčičko, tolik jsem toho od Michaela o tobě slyšela." Přes její rameno sledovala Michaelova otce, který ji propaloval neúprosným pohledem, který drtil její sebevědomí na kousky. "Pane Jacksone, těší mne, ráda vás poznávám!"…řekla zdvořile a podala mu přátelsky ruku, kterou přijal, ale cítila chlad, odtažitost a jistý druh kýčovitosti, i přes všechno to zlato na rukou, krku. "Nápodobně." Zamumlal, ani se jí zpříma nepodíval do očí, ale to už je Michael směřoval k jídelnímu stolu a Kelly držel za ruku a za tu druhou svoji matku.

"Díky za večeři, Michaeli, máš skvělou kuchařku."…pochválila paní Katherine večeři. "Díky, mami, jen tu dnešní vařila Kelly, nedala si to vymluvit." Usmál se Michael na Kelly, která seděla vedle něj.

"Moc vám to oběma sluší, vypadáte opravdu šťastně a já jsem ráda hochu, že jsi našel tu pravou!"…pohladila ho po ruce a Michael vzal za ruku Kelly a vtiskl jí něžný polibek na její hřbet. "To, že opravdu šťastni jsme, našel jsem a rozhodně bych za nic na světě neměnil!"…jeho pohled povzbuzoval. "No a jak jste se vlastně seznámili?" …proťal svojí otázkou Joseph chvíli štěstí. Kelly výrazně zbledla. Jestli mu Michael řekne, že přelezla potají v hluboké noci zeď Neverlandu, bude ji mít při nejmenším za zlodějku, zlatokopku. Když Michael viděl v očích Kelly zděšení, jen pevně stiskl její ruku a hodlal podat nějaké přesvědčivé vysvětlení.

"Bylo to na … studijní cestě."…mrknul na Kelly tím svým šibalským úsměvem. Právě dokončovala práci na svojí sbírce básní a měl jsem tu čest je číst jako první."

"Píšeš knihy, básně, ale to je úžasné, holčičko...a čemu se věnuješ teď?"…zeptala se Michaelova matka s nadšením. Kelly bez váhání odpověděla: "Ráda bych nyní psala pohádky, příběhy a básničky pro děti." Zjihla Kelly a vlastně odpověděla podle pravdy. "To je krásné, tak třeba prvním posluchačem bude vaše vlastní." Usmála se vlídně na zamilovanou dvojici, ještě nikdy neviděla svého syna tak zamilovaného. Až v Kelly hrklo, jestli se nějak neprozradila…třeba tím, že odmítla ten aromatický sýr, nedělá jí dobře, sotva ho cítí.

"No, tak jsme se dozvěděli synu, na čem pracuje tvoje nastávající a na čem pracuješ ty? Víš přece, že byznys je řehole, tvrdá práce a že si nemůžeš dovolit zahálet!" … řekl přísně Joseph a jeho přítomnost začala být pro Kelly skličující. Celou dobu jen po očku jízlivě pozoruje, nebýt to Michaelův otec, klidně by se bez jeho přítomnosti obešla, bylo na něm něco, co jí podvědomě dráždilo i varovalo zároveň, ozývala se v ní ta její vzpurnost, nepřístupnost, příčil se jí jako člověk, to pouze respekt, že je to Michaelův otec, velela zachovat mantinely slušnosti.

"Nezahálím!"…odpověděl stroze Michael s pohledem do neurčita. "Moc dobře vím, co obnáší byznys a dovolit si můžu cokoliv, co uznám za vhodné a správné! " Kelly trochu zarazilo to, jak Michael okamžitě přešel do opozice. Cítila, když ho držela za ruku, jak se mu stáhly svaly v rukou do křeče.

"Víte, slečno..."…pokračoval a ukazoval prstem s pohledem diktátora "Tam, kde Michael je, tím, kým je...to, co umí, je především moje zásluha!" ...ušklíbl se. Všichni přítomní se na sebe podívali. "Joe, prosím, nezačínej zase, nehodí se to!" Položila smířlivě svoji ruku Katherine na koleno svého manžela a pokoušela se o vlídnou domluvu, aby nevytahoval minulost.

"Neokřikuj mě, Katy, vždyť je to pravda!" …nedal se umlčet. "Josephe, ano, naučil jsi mě toho dost, nikdo ti nic neupírá, ale já už jsem jinde a dál...a to, když dovolíš, je jen mým úsilím, prací a navíc, nechci sem teď tahat práci, tahle večeře měla být úplně o něčem jiném."…povzdechl si Michael, který byl bledší než stěna.
"To, jo! Ale podívej se na to tady všude kolem...!"…řekl zlostně Joseph a prudce vymrštil ruku, aby ukázal na jeho domov Neverland a Michael, jako by naučeným postřehem, reflexem, před jeho rukou mrštně uhnul a rukou se snažil chránit, až se tělem dotkl Kelly...až se sám lekl, lekla se i Kelly, cítil to, stejně, jako pohled své matky, která těkala očima ze svého syna na Kelly a Josepha…Kelly, pevně stiskla Michaelovu ruku, pohladila ho po stehně...

"Smím vám ještě něco nabídnout, čaj, kávu, koláč...?"…snažila se Kelly zachránit situaci, bylo zřejmé, že se Michael musí cítit zahanbeně. A skutečně si tak připadal, připadal si jako, když mu bylo pět nebo šest let a uhýbal před bitím, pohlavky těchto tvrdých rukou a ještě tvrdším srdcem. Jediný bod jistoty byla pro něj hřejivá dlaň Kelly, on sám měl ruce jako led. Díval se smutně za Kelly, když odcházela do kuchyně, jeho matka ji s omluvou následovala. Díval se i Joseph.

A jako by na usmířenou mu řekl: "Ale vybrat sis uměl, jen co je pravda! Dlouhovlasá, dlouhonohá, krásně stavěná, tvarovaná ženská to je! Máš dobrej vkus, to se ti musí nechat, ale je opravdu nutný si ji hned brát za ženu??? Trochu pošpásovat, prosím, ale?"…snažil se vtipkovat.
"Tak a dost Josephe!!! Mlč!" Vystřelil ze židle Michael a díval se, jestli je Kelly i jeho matka dostatečně daleko, aby ho neslyšely.

"V mém domě se budeš chovat podle mých pravidel, slušně a bez těchto nechutných keců, jasný? Jestli jsi sem přišel s tímhle, tak tě budu muset požádat, abys odešel, nedopustím, abys takto mluvil o Kelly přede mnou, před kýmkoliv!!!"…vystřelil ze židle a měl se co držet, aby nezačal řvát na celý Neverland. Celou debatu ukončil ledovým konstatováním, o kterém věděl, že ho spolehlivě umlčí na čas.

"Nebo potřebuješ další šek?!" "Když jinak nedáš synu, nepohrdnu!"

ŠTĚDRÝ DEN

24. prosince 2014 v 6:57 | Marta |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..

Vánoční čas je kouzelný…sněhové vločky se vznášejí z nebe na zemi a tvoří krajkový závoj pohádkového času, na který nejen děti, ale i dospělí se těší. Magie vánoc je hlavně o blízkosti a lásce. Nazdobený stromek, vůně cukroví, dobrot, jehličí a světla svíček dotvářejí tu nádhernou atmosféru, kterou skýtá toto nejkrásnější období roku. Narodí se přece Ježíšek…

Vychutnejme si tedy tuto báječnou atmosféru vánoc, obejměme ty, které milujeme a nosíme ve svých srdcích… ty, kteří s námi byli po celý rok v dobrém i ve zlém a stáli věrně po našem boku.

Vzpomeňme i na ty, kteří tu už s námi nemohou být z jakéhokoliv důvodu… kteří jsou od nás velmi vzdáleni nebo tu už fyzicky nejsou. I v našich myšlenkách je možné s nimi být, protože myšlenky mají obrovskou sílu.
Poděkujme si navzájem za vše, i za to, co nám nebylo zrovna milé, neboť to mohla být cesta, jak nám otevřít oči a vidět svět reálně. Vše špatné má svůj důvod, je hlavně ponaučením a dobrou zkušeností pro nás všechny vidět i věci, které se nám nelíbí a umět se s nimi poprat. Život není jen procházka růžovou zahradou, je to o překonávání překážek a našem zocelení. Ráj nečekejme na zemi, ale tam někde v oblacích…zde jsme na zemi a musíme vše ustát, ať se nám to líbí nebo ne. Vše se dá zvládnout, netřeba se hroutit nad nezdary…pokud člověk přemýšlí, ustojí mnohé.
Pokud můžete, otevřete svá srdce, nezapomeňte na ty, kteří potřebují pomoc, ať jsou to děti, lidé mladí, středního věku nebo starci…když s nimi nemůžete být na Štědrý den, navštivte je mezi svátky…stačí pohladit, podat ruku, obejmout, třeba je obdarovat maličkostí, usmát se a být vstřícní…úsměv, pokora, úcta hlavně ke stáří…to jsou atributy lásky…nečekejte nic od druhé strany, udělejte to jen tak, protože chcete…pak se Vám to navrátí mnohokrát, ale později.
Buďme milujícími lidmi, zapomeňme na zlost, zášť, nenávist, žárlivost, závist…milujme se navzájem a ukažme všem, že právě my máme to krásné otevřené srdce a druhému od něj předáváme velkoryse klíč.

Přeji Vám, moji milí přátelé, abyste prožili letošní vánoční svátky 2014 v krásné atmosféře svých nejbližších, aby zvonky štěstí a lásky Vás provázely po celý čas…
KRÁSNÉ VÁNOCE!!!

Když se řekne - vánoce!

23. prosince 2014 v 5:41 ◘ Různé
Zní toto malé slůvko skromně, obyčejně, přesto tajemně, honosně, magicky. Je to něco, co člověk vysloví s nevýslovnou něhou…téměř jako modlitbu, do které zahrne všechny, co má rád, všechny city, lásku, přání, zvyky, které prožíval jako dítě právě o Vánocích a dodnes je uchovává ve svém srdci, jako drahou a vzácnou vzpomínku na ty, kteří patřili a patří do jeho života, jsou jejich součástí, bez ohledu na to, zda jsou vedle nich nebo na jiném místě.

Vánoce jsou to, kdy se člověk na malou chvíli v roce vrátí v čase a má tu možnost zažít znovu tu čistou radost se stejně silnými pocity, očekáváním, jako kdysi, když čekal jako dítě příchod Ježíška, ono toužebné očekávání na zacinkání zvonečkem a v jeho očích létají jiskřičky radosti, pokoje a míru, jen s tím rozdílem, že každým rokem k tomu přibývá i životní moudrost, zkušenost, o kterou je zase bohatší a možná o to víc si vše uvědomuje, přijímá, jako převzácný dar, váží si toho, že může být s těmi, které miluje a kterým říká rodina, přátelé.
Právě o vánocích toto dostává nový rozměr a člověk víc, jak kdy vnímá srdcem, že to, co má, není vlastně samozřejmost.

Pevně věřím a přeji Vám, moji milí čtenáři nebo náhodní návštěvníci mého blogu, aby vánoce v tomto ohledu neopouštěli Vaše srdce, mysl, Vaše příbytky, byli Vám na blízku vždycky ti, kteří Vás mají rádi a Vy je, kdy zapomenete na drobné půtky během roku nebo třeba najdete cestu k usmíření, k odpuštění, vzájemné radosti, toleranci, přátelství, tam, kde jste třeba v to ani nedoufali. Možná znovu zažijete Vánoční zázrak s radostným vědomím, že život Vám toho hodně dal, dává a čas, který prožijete společně a ze kterého se stanou jednou pro Vás nebo pro ostatní vzpomínky, nikdo a nic nevezme, ale také nenahradí! Tak, ať jsou co nejkrásnější!!


To Vám přeje a za přízeň na těchto stránkách děkuje Zuzy, pro kterou jste důležití, které Vás má ráda, protože ví, že ve svém srdci uchováváte a nesete obraz i odkaz stejného člověka, jako ona a který nás sbližuje. Díky za to, že jste!

KRÁSNÉ, POHODOVÉ, KLIDNÉ VÁNOCE

10.kapitola

15. prosince 2014 v 19:55 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Respektuji tvoje potřeby, přání…

Od toho dne, kdy se dozvěděl, že je Kelly těhotná, vznášel se po celém domě, jako by byl zproštěn gravitace. Neplatila na něj únava, podzimní deprese, zářil, jako slunce v parném létě, ačkoli právě končil listopad.

"Michaeli, prosím tě, přestaň! Copak nedokážeš být chvilku v klidu?"…pleskla po ho zadku, když poskakoval kolem Kelly v kuchyni, kde jim připravovala snídani a kde kolem ní Michael neustále poskakoval a broukal nějakou melodii a překážel.
"Kelly, to po mě nechtěj, nejvíc aktivní jsem ráno, copak jsi zapomněla, drahoušku?" …mlsně se olízl a zvedal obočí takřka do rytmu toho, co si broukal.

"Jistě, že nezapomněla, ale smiř se s tím, že já na tom budu přesně opačně...ranní nevolnosti, mrzutost, náladovost, podrážděnost, takže zapomeň na nějaký ranní radovánky a jestli mě naštveš, tak vůbec na jakékoliv radovánky, jestli mi rozumíš... zvedla prudce naštvaně obočí a nalila z konvice do hrníčku bylinkový čaj. Zastavil se, ztichnul a jen si pomyslel, kromě té nevolnosti, nic nového pod sluncem...a začal se sám pro sebe usmívat.

"Můžeš mi říct, co je tu k smíchu? Myslím to vážně, Michaeli!!" "Ale, Kelly, já se nesmál!"…zvážněl. "Ale ano, smál ses a ještě lžeš!" …blýskla po něm okem a usrkla horký čaj, který s každým dalším douškem zklidnil její podrážděný žaludek i náladu. Přišel těsně k ní, zadíval se do jejích očí, hladil jí pohledem i hřbetem ruky její tvář... jemně se k ní přitulil.

"Já nikdy nelžu, Kelly! Možná jsem se jen maličko usmál, ale jen proto, že jsi rozkošná, když předstíráš, že se zlobíš!" …vtiskl jí polibek na čelo. "A taky vím, že tvoje hormony ti dávají a ještě dají zabrat, takže za změnu nálad zas tak nemůžeš. No a co se našich radovánek týká, budu respektovat tvoje potřeby a slibuju, že ty svoje budu krotit s ohledem na vás dva."

Láskyplně jí pohladil bříško, ve kterém klíčí jejich společná naděje, štěstí.

"Miku, jseš hroznej! Dokážeš mě v jednu chvíli naštvat a v další moment dojmout." Položila hrnek s čajem, objala ho kolem pasu a zabořila svoji hlavu do jeho hrudi a nechala se hýčkat v objetí.

"Kelly?" …pohladil ji po zádech. "Co?"…zavrněla . Včera jsem se vrátil pozdě, už jsi spala, bylas nejspíš unavená a já ti chtěl říct, že jsem na dnešní odpoledne někoho pozval. Někoho, na kom mi záleží a komu bych tě rád představil jako svoji nastávající." Vtiskl jí polibek do vlasů a trpělivě vyčkal na její reakci.
Odtáhla se od něj nepatrně a upřeně se podívala do jeho očí, ty její působily poněkud vyplašeně.

"Michaeli, nemyslíš celou svoji rodinu, že ne? Protože bych byla děsně nervózní." "Kelly, ne, neboj se, jen bych tě rád představil svým rodičům. Jsem si jistý, že tě moje maminka bude milovat, jako svoji dceru a taky bych rád, abys ty v ní našla matku, protože o tu svoji jsi přišla příliš brzy a taky by ti za čas mohla pomáhat s naším malým cvrčkem, co říkáš?"

"Michaeli, ráda! Vždyť říkám, že mě umíš dojmout, jen bych tě o něco prosila, moc prosila…" Podívala se na něj tak, že by jí v tu chvíli slíbil cokoliv... "A to?" "Abychom jim ještě neříkali, že čekáme miminko, je to příliš brzy, jsem teprve v šestém týdnu, počkejme, až si na mě zvyknou a dřív, než to na mě začne být vidět, jim stejně tak, jako tak, řekneme. Nechci, aby to vypadalo tak, že si mě chceš vzít, jen proto, že musíš."
"Ach, Kelly, bude to pro mě těžké, nepochlubit se s takovou radostnou novinkou, ale, když si to přeješ, slíbil jsem ti, že tě budu respektovat a tvoje potřeby a přání. Takže to bude dál naše tajemství, když si přeješ. "

Bylo kolem páté hodiny odpoledne. Na Neverland se začal snášet večer, všechna světla a osvětlení zářilo v plné kráse. S napjetím kolem žaludku sledovala z okna příjezdovou cestu, na které se objevila světla tmavého BMW, z něhož vystoupl podsaditý člověk, který pomáhal vystoupit menší ženě, která měla problém s chůzí a trochu se při ní kolébala, jistotou jí byla menší hůlka, o kterou se opírala, pomalu vystupovala po schodech směrem k domu, zavěšená do svého manžela. Směs pocitů jí běhala hlavou, spousta otázek, jak ji přijmou…?

Nepostřehla, že Michael stojí těsně za ní a sleduje spolu s Kelly jejich příjezd. Možná jisté obavy, které nebylo těžké vyčíst z její tváře.

"Kelly, není důvod být nervózní, moje matka je v pohodě a můj otec." Procedil mezi zuby to slovo..."Tak, ten občas působí nepřístupně, tvrdě, ale jsem si jistý, že tě bude respektovat jako nastávající snachu. Pojď, půjdeme je přivítat."

Vzal ji za ruku a propletl svoje prsty pevně s jejími, dodával jí pocit jistoty i sebevědomí, které mu, co se týká jeho otce, scházelo a do kterého se musel nutit, aby zůstal silný, před Kelly, matkou a především sám před sebou i před svým pevným rozhodnutím, oženit se se ženou svého srdce.

9.kapitola

11. prosince 2014 v 6:42 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Akční hrdina

"Tak, co budeme dělat teď?" …zeptala se Kelly, tisknoucí se k vyhřátému tělu Michaela, který odpočíval v křesle se skleničkou červeného vína.

"Co bys ráda?" Opřel si čelo o to její...Miku, mě je to jedno, stejně je celý večer ve tvé režii, takže...?"…přejela mu rukou po stehně, bradu zabořila do jeho ramene.

"Takže..."…položil sklenku s nedopitým vínem, postavil se, vzal ji za ruku... "Chceš raději na procházku nebo do kina? Řekl bych, že ložnice nám stejně tak jako tak neuteče"... "Na procházku, ne, je zima, ale to kino zní lákavě." Sundal svoje sako a přehodil ho Kelly přes ramena, měla na sobě je krátké šaty.
"Je výhoda mít kino sama pro sebe, ne?" "Miku, chtěl si snad říct, že je výhoda mít své vlastní kino, ne?!"…pohodlně se uvelebila do sedačky v první řadě, zatím co, on vybíral film. " Jo, máš pravdu, aspoň mi nikdo nefuní za krk." Jo, tak nefuní, to si ještě povíme, pomyslela si při představě, až se zhasne osvětlení..."Říkalas něco?"..."Ne, vlastně, to, že nechci žádný akční, ani strašidelný film, žádný střílečky, nic takovýho." "Myslíš, že bych vybral něco, co by se nehodilo k našemu zasnoubení? Byl bych sám proti sobě, třeba bys mě ještě vyměnila, za nějakýho akčního hrdinu." Posadil se s ovladačem v ruce vedle Kelly.

"Miku, pro mě jsi akční, až až…stačilo, jak sis mě tehdy mokrou na kost přehodil přes rameno a unesl jsi mě k sobě...a na nějakýho Arnolda nejsem vážně ani trochu zvědavá." "Tak, to jsme dva! Co Tom Hanks?" ... "Jo, toho můžu." Jen usmál se a ovládačem vypnul světla a z horní části podia sjelo plátno a namodralé světlo ze zadní části hlediště hlásilo, že film Forrest Gump, právě začíná.

"Hm, skvělý výběr, Michaeli! Ten film miluju, nedostal pro nic za nic tolik Oscarů, nádherná hudba, vtip, jen asi budu pořád brečet." Chytla se ho za ruku, jako by se bála vlastních emocí. Jo, taky ho mám rád…a pořád snad ne?" "Kdybys tak věděl", pomyslela si…

Sledovala děj na plátně a opravdu příliv emocí se hlásil, smála se i plakala, ale v okamžiku, kdy Michael odněkud vyndal hranolky a začal brát jednu po druhé a pomalu ukusovat, až mu zmizela v ústech celá, dostala chuť, ale hranolky to opravdu nebylo... Nikdy by si nepomyslela, že pojídání hranolek může být tak sexy... "Bože, za co mě trestáš?"

"Jé, promiň Kelly, dáš si taky?"…natáhl ruku s krabičkou...a sám si jednu vložil do úst a pomalu jí soukal dovnitř..."Dám! Ale líbí se mi ta tvoje!"…přiblížila své rty k jeho a ukousla mu z ní část. V okamžiku, kdy se jejich rty dotkly, nebylo pochyb, po čem oba touží, ani hranolky a ani film, byť by byl sebeskvělejší.

"Kelly, počkej, nenecháme si to na potom…auu, tys mě kousla… budu mít na krku cucfleka"… zaprotestoval, když mu rozepínala knoflíčky u košile a líbala jeho krk nenasytně. "Ne, protože, jestli to neuděláme hned, budu strašně strádat, děsně mě provokuješ a ještě děláš, že o ničem nevíš!" Ale já, tě...nepro-vo-kuju …zamumlal zastřeným hlasem...sedla si obkročmo na něj a snažila se mu stáhnout košili z ramen.

"No, ať je po vašem skoro paní Jacksonová! Stejně jsem se musel od rána moc přemáhat"…sjel horkou dlaní po jejích stehnech a vyhrnul jí šaty, chytil ji pevně do náruče a postavil se s ní, jen proto, aby ji položil na koberec na zemi.

Pomalu sunul svoji dlaň výš po jejích stehnech, lapal po dechu, který se mu nedostával v polibcích, jeho tělo hořelo, bylo spalováno neuhasitelnou touhou... stáhnul jí šaty a ocitla se pod ním, nádherná vzrušená žena, která přes tenkou krajku svého prádla do něj lehce narážela pevnými hroty svých ňader. Laskal její tělo, hladil její oblé křivky těla, dotýkal se jí něžně, přes to dráždivě sál její rty i její bradavky, které vysvobodil ze zajetí podprsenky, snažil se jí vyhovět, uspokojit její touhu, potřebu, přednější byla ona. Cítil, jak se chvěje, kdy jeho ruka zabloudila do jejího klína, přejel jí prstem přes tenkou látku a kdy cítil, jak se roztřásla rychle z ní stáhnul i poslední kousek toho, co bránilo, aby pod ním ležela jako bohyně v plné nádheře…připravená přijmout ho do sebe.

Bylo obtížné postupovat pomalu, ovládat se…V okamžiku, kdy si všimla, že stále ještě má na sobě kalhoty, hbitě je rozepnula a stáhla dolů. Laskala ho drobnou rukou v podbřišku, hladila, vklínila svojí nohu mezi jeho tak, že cítila jeho připravené mužství, které rychle vysvobodila ze zajetí už tak těsného prádla. Objala ho kolem krku a přitáhla na sebe. Maličko pokleknul, zahodil sebeovládání a dal průchod vášni, citu a niterné potřebě splynout s milovanou bytostí, nejen tělem, ale celým svým životem, silou tohoto okamžiku.

Steny, které se jí draly z hrdla, byly pro něj dostatečnou odměnou, stejně tak, jako rozkoš, kterou mu působila svými pohyby, které ho poháněly vpřed až do úplné extáze, se kterou se zadýchán, potem zbrocený se vzepjal v posledním pohybu, krátce před svým vyvrcholením, to její cítil opakovaně a to poslední krátce před tím svým. Nic neslyšel raději, než své jméno, které vykřikla několikrát po sobě.

Přitáhl si ji k sobě…a s unaveným, ač šťastným výrazem ve tváři, vydýchával smršť vzrušení, která mu tepala v celém těle i ve spáncích...kterou se nechali oba unést.
"Ach, Kelly!"…objal ji a přitul si ji k sobě. "Nečekal jsem, že...budeš tak divoká..." …přejel jí prstem po paži. Už sis mohl zvyknout, ale ty ses taky nedržel zpátky, ty akční hrdino" …usmála se…při pohledu na plátno, na kterém běžela závěrečná melodie a titulky... "Doufám jen, že sis nespálila o ten koberec záda?" …řekl starostlivě a pohladil ji.
"Neboj se, když tak vím, koho požádat, aby mi je natřel nějakou hojivou mastičkou. Jen druhou půlku filmu jsme prošvihli ještě, že víme, jak to dopadlo co?"…spokojeně zavrněla v jeho náručí. "Jo, dopadlo to tak, že měli spolu syna, pokračování jich obou." Řekl zasněně Michael...a přikryl ji svým sakem.

"Jo, máš pravdu, měli syna, jako třeba my zakrátko mít budeme! Vlastně je příliš brzy na to, aby se to dalo zjistit, jestli je to holka nebo kluk. Víš, něco jsem ti nestihla říct, díky těm zásnubám, kterými jsi mě překvapil". Podívala se na prsten na své ruce...a na Michaela, který se na ni upřeně díval.

"Kelly, chceš mi snad říct, že…? Že… jsi…těhotná???"…pokývala mlčky hlavou a pak jen řekla. "Už je to tak, od zkoušky jsem to vzala rovnou k doktorovi, proto jsem přijela tak pozdě. Takže máš vlastně kliku, Michaeli Josephe Jacksone, žes mě požádal o ruku, jinak bych byla nejspíš svobodná matka."

Dočkala se dalšího tentokrát něžného polibku a slz svého milovaného, které setřela z jeho očí. Nyní už chápal příval emocí v poslední době. "Já budu táta." opakoval nadšeně.

8.kapitola

7. prosince 2014 v 20:30 ♥ Tajemství noční zahrady II.
Tento díl bych ráda věnovala naší milé Aničce!♥ Popřála jí hodně sil, zdraví a ujistila jí, že stále patří a bude jedna z nás, která má mezi námi své místo, na kterou nezapomínáme a máme rádi! A taky, netrpělivě vyhlížíme.♥ Aničko, ty víš, že můžeš kdykoliv! Mám tě ráda.

♥ ♥ ♥

Oslava

Venku se dávno sešeřilo, zavládl nevlídný, sychravý podzimní večer. Vešla do domu a první, co ji zaujalo, bylo šero i uvnitř domu. Vždyť Michael slíbil, že na ni počká, pravda, že se zdržela a nebylo to jen úspěšným složením poslední zkoušky. Úsměv se jí rozlil po tváři, nad překvapením, co pro něj má.

Když její pohled zaujal mihotavý plamínek svíčky, první v řadě z mnohých a za ní další, které jí ukazovaly cestu do knihovny. Opatrně si vyzula lodičky, aby se neprozradila, opatrně otevřela dveře…

Všude hořely svíčky, slavnostně prostřený stůl pro dva, tiché praskání dřeva v krbu, rozlévalo příjemné teplo, světlo, už pouhý pohled jí dával najevo, že tak chutná domov. Ale kde je? … "Gratuluji ti, drahá." Zvedl se Michael z křesla, které bylo otočeno čelem ke krbu a podával jí ohromnou kytici rudých růží.

Čekal na ni, byl elegantně oblečen. Vděčně se na něj podívala i na ty překrásné květiny, které si od něj vzala a přivoněla si k nim. A které s květinovým šelestem sklonily svoje květy do jejího náručí.

"Děkuju Michaeli, jsou nádherné. Ale jsi si jistý, že je gratulovat k čemu?"… řekla provokativně s úsměvem. "Jistě, že je! Znám tě, nepochyboval jsem o tom, že to dokážeš. Věnovalas studiu všechen čas a nejen ten, co jsi strávila tady v Neverlandu, ale dávno před tím. Máš můj obdiv, dokázals to sama, svojí vytrvalostí a pevnou vůlí. " Vzal ji za ruku a políbil ji a položil si ji na svá prsa a druhou ji objal kolem pasu…

"Jsi na mě příliš hodný, laskavý, víš to? Někdy mívám pocit, že tohle se mi jen zdá." Vydechla, když se letmo podívala kolem.

"Nezdá, nic to není ve srovnání s tím, co jsi mi vnesla do života ty. A ne, nezdá se ti to, copak by sen mohl tohle?" Přitisknul se k ní, vyhledal její ústa, něžně se dotkl těmi svými, zajal její rty, ústa v polibku, který nabíral na hladovosti, jemně sál její rty, až tiše zavzdychala a rozevřela mu rty ještě víc a zapojila jazyk. Líbali se, jejich těla zaplavil příjemný uvolněný pocit. Když tu se od ní Michael maličko odtáhl a ona jen s nelibostí sledovala, jak se jeho rty vzdalují, zorničky rozšířené touhou nechápala...

"Kelly, já...chtěl jsem to udělat až po večeři, ale cítím, že nastala pravá chvíle..." Sledovala každé jeho gesto, to, jak sáhl do náprsní kapsy a vytáhl jakousi krabičku, kterou hbitě otevřel a hypnotizoval ji svým pohledem.

"Kelly, miluju tě celou svou bytostí od té chvíle, když jsi zavítala sem do Neverlandu, jako tajemný noční host, který se do tohoto místa zamiloval a já se zamiloval postupně do tebe víc a víc. Moc bych si přál, aby se náš vztah posunul dál, protože jsem přesvědčen pravosti svých citů k tobě, tak, pokud to vnímáš stejně... Kelly, dovol, abych tě požádal o tvoji ruku. Tobě oddaným srdcem tě žádám, Kelly Thomasová, vezmi si mě, staň se mojí ženou, mojí druhou polovinou mého srdce i života."

Dívala se do tváře muže, který si ji získal trpělivostí a důvěrou, do kterého se zamilovala, kterého miluje celým svým srdcem, celou svojí bytostí. Oheň, který hořel v krbu, plamínky svíček vrhaly jiskřičky svého světla a odrážely se v jeho očích. Byla dojatá, citlivě vnímala každé jeho slovo, o kterém věděla, že je nejen pravdivé, ale, že je vyřčeno s upřímností opravdové lásky, kterou jí nejen dokázal tolikrát před tím, kterou ji bez přestání zahrnuje.

"Michaeli, neexistuje nic a nikdo, kdo by v mém životě pro mě znamenal víc, víc než ty a naše láska. Chci, abys věděl, že jsem tak, jak jsem se ti zprvu bránila, tak se ti ráda ve své lásce i životě odevzdám. Ať nás už v něm potká cokoliv, vím, že my dva to spolu zvládneme. ANO, ráda se stanu tvojí ženou, protože ty jsi můj život, síla, energie a moje srdce ti patří dávno."

Vlahé oči jich obou dávaly průchod oboustrannému dojetí, Michaelova ruka vzala z krabičky zásnubní prsten s nádherně vybroušeným diamantem a navlékl ho Kelly na prsteníček, jeho rty políbily její ruku a po zásnubním dlouhém polibku, usadil Michael svoji vyvolenou ke slavnostní večeři.

P. S.: Na to, co bude po zásnubní večeři, si musíte chvilku počkat. Ale vlastně, mohli byste zkusit hádat :-)) tak tedy:
a) půjdou na procházku nočním Neverlandem
b) půjdou skotačit do ložnice Smějící se
c) půjdou do kina

7.kapitola

3. prosince 2014 v 10:56 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Nikam nejdu!

"Kelly??! Jsi v pořádku??…stál za dveřmi koupelny a snažil se dostat dovnitř přes zamčené dveře.

"Jsem! Jen nikam nejdu…za ty nervy mi to nestojí!"… zněla podrážděná odpověď. "Ale no tak, nebuď paličatá, zvládla jsi už desítky zkoušek, co je proti tomu jedna závěrečná, i když dávno před termínem, všechno máš v malíčku, o nic nejde. " Snažil se ji uklidňovat, co to jen šlo, ale už druhý den má kvůli té poslední zkoušce nervy na pochodu, nic nejí, nemá o nic zájem.

"Kelly, slibuju, že ti budu držet palce, že až se vrátíš z fakulty, oslavíme to spolu, vždyť jsi víc, jak dokonale připravená, navíc… mluvil jsem s děkanem a ten je tebou unešen, takže se přestaň bát a vylez ven, jinak budu muset vyrazit dveře. Snažil se po dobrém i po zlém.
"Cože jsi udělal??…slyšel blížící se kroky, jen tak tak uskočil ode dveří, které se prudce otevřely. Kelly vyšla nabroušeně z koupelny zabalená do bílé froté osušky, mokré vlasy jí padaly do půli zad a z očí jí metaly blesky...

"Chceš říct, že se na mě tajně domlouváš s děkanem? Tak to teprve nikam nejdu, nepotřebuju žádnou tvoji protekci! To neznamená, že když máš kontakty všude, že podmázneš profesory třeba i na Oxfordu? To jen díky tomu, kdo jsi, mi uznali předešlé zkoušky, jen proto, že se za mě přimlouvá sám Michael Jackson, že jo? Sakra!"

Vztekle sedla na gauč…opatrně si k ní přisedl a výstražně zvedl ukazováček.

"Kelly, tak, aby bylo jasno, nikoho jsem nepodmáznul! S nikým jsem se na tebe nedomlouval! A už vůbec ne tajně! Ano, přiznávám, děkana znám, protože jsem sám u něj dělal zkoušky z přírodních věd a buď si jistá, že kdybych udělal něco z toho, z čeho mě tu obviňuješ, tak by ses nestačila ani nadechnout a byla bys od zkoušky venku! Začal o tobě mluvit sám, protože jsi získala jeho pozornost ne tím, že patříš ke mně, ale tím, co umíš a co znáš, takže jestli si to poděláš svojí paličatostí, umíněností a drzostí, tak já ti rozhodně nepomůžu, jasný?"

Nebývale nabíral na obrátkách, začal zvyšovat hlas, protože jen tohle na Kelly v "ráži" platilo, zmlkla a hypnotizovala ho, zda jeho hněv není jen předstíraný.
"Koukej si pospíšit, domluvil jsem, že tě Wayne odveze, nic se však nemění na tom, že ti budu držet palce!"…rázně vstal a chystal se odejít dřív, než by se rozjela, než by on stačil říct něco, čeho by mohl litovat...ale její ruka pevně stiskla jeho dlaň.

"Promiň, jsem jen děsně nervózní, to je celé"…řekla o poznání smířlivěji. Maličko se k ní otočil a políbil na čelo. "Já to chápu, Kelly, ale pochop zase ty, že bych nikdy tak nepodváděl, všechno, čeho jsi zatím dosáhla a čeho dosáhneš, je jen tvoje zásluha, tvoje práce, tvoje úsilí a tvoje vědomosti a to ti zůstane a nějakej papír s razítkem odkudkoliv to nezmění! Miloval bych tě i bez něho, nebo bez titulu, proto, jaká jsi. Tak se v klidu připrav, vím, že budeš úžasná! Já ti jdu osobně nachystat něco k snědku, aby ti při tom nekručelo v břiše."

"Děkuju, Michaeli, jen mi ještě řekni, jak to se mnou vydržíš? Někdy jsem protivná i sama sobě." To už se musel usmát nad tou sebekritikou. Přitáhnul si ji mírným tlakem k sobě a díval se jí zblízka do tváře, kterou stydlivě a kajícně svěsila.
"Jak? Přiznávám, někdy je to těžký, ale prostě, baví mě to, jsi asi jediná bytost, která mě řekne bez obalu a od plic, co si myslí...a která mě snad miluje tak, jako já ji nebo se pletu?"

"Jsi na mě příliš hodný!"…políbila ho na tvář. "Laskavý"… políbila ho na krk. "tolerantní"…políbila ho na klíční kost. "Ne, nepleteš se ani trochu! Miluju tě tolik, že děkan i Wayne bude muset ještě chvilku počkat. Přivlastnila si jeho rty se žádostivostí, které se zprvu nebránil, ale po chvilce, jen co nabral dech, ji chytil za ruce a odtáhl se…

"Kelly, pro tentokrát nesouhlasím, slibuju, že až se vrátíš, budeme v této "konverzaci" z úst do úst pokračovat, protože ještě chvilku a vážně by se tě ti pánové nedočkali." Rozpustile sjel pohledem k cípu osušky, který se uvolňoval na jejích ňadrech.