Leden 2015

18.kapitola

30. ledna 2015 v 5:47 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Prosím, dej mi čas…

Neverland o dva týdny později…

"Kelly, nemusíme zůstávat tady na vánoce, pokud se na to necítíš?" …řekl Michael, když viděl její rozpaky nad balíčky, které se hromadily v jednom z pokojů pro hosty, čekaly na děti a jež pečlivě ukládala podle velikosti.

"Zvládnu to, i když to bude těžké, všechny ty děti, které nemají rodiče a my, co bychom rodiči mohli být, ale..." hlas se jí zadrhnul a nabírala na pláči.
"Ale no tak, miláčku, netrap se tím už, nic na minulosti nezměníme, budoucnost je důležitější a přítomnost ještě víc." Objal ji kolem pasu, pohladil po tváři, zkoumal mimiku její tváře, citové rozpoložení, které měla vepsáno v očích, jako by se z nich vytratila ta divoká nespoutanost, která jí dávala jiskru, činila nepředvídatelnou, snad až to všechno přebolí, vrátí se. Tušil, že to nebude jednoduché.

"Pusť mě, prosím, chci je ještě roztřídit a dobalit zbývající." Odtáhla se od něj, sedla si na zem k dárkům a třídila je...spíš přerovnávala, z hromádky na hromádku, jen aby se vyhnula jakémukoliv kontaktu s ním a nebylo to poprvé od doby, co ji propustili z nemocnice. Trápilo ho, že se uzavírá do sebe i před ním.

"Kelly, už je pozdě, musíš být unavená! Navíc, zbývá ještě celých čtrnáct dní, stihneš to v pohodě, nemusíš se honit. Dnes jsem tě viděl pořád něco dělat, vánoční výzdobu, pečeš cukroví a po večerech balíš dárky." Vlídně jí domlouval, snažil se, aby odpočívala, ale nespolupracovala, tvrdohlavost, to jediné v ní poznával.

"Musím se nějak zaměstnat, nechci vzdychat někde v koutě!" …odpověděla stroze a sáhla po další krabici s hračkou, aby ji zabalila. Byl proti jejím argumentům bezmocný, i když ji chápal, vždyť i on v bolesti, ať je jakákoliv, pracuje, skládá hudbu.

"Fajn, pomůžu ti a půjdeme na kutě spolu." Sedl si naproti ní, ve snaze jí pomoci, sledoval, jak klopí hlavu a její vlasy jí padají do tváře tak, aby do ní neviděl. "To nemusíš, udělám to sama, stejně málo spím, nechci tě rušit, pokud jsi unavený, běž si lehnout, já si ustelu v pokoji pro hosty." Překvapeně se na ni podíval, vycítil, že nechce být s ním. "Kelly? No tak, nechci, abys byla sama v jiném pokoji a já to samé, vždyť já také nemůžu spát, budeme vzhůru spolu, co ty na to? Nechci, abys byla sama a trápila se." Řekl opatrně a chytil ji za ruku, která se natahovala pro stuhu na dárek...vysmýkla se mu.

"Michaeli, nevadí mi to, potřebuji být sama, potřebuju se s tím vším nějak vyrovnat po svém. Věř mi, že s tebou to nemá nic společného." "Kelly, že nemá? Vždyť se mi vzdaluješ, jako bys o mou společnost nestála." Řekl smutně a dál ji hypnotizoval pohledem.
"Miku, neumím to vysvětlit, jen tě prosím, dej mi čas." Jejich pohledy se setkaly, ten její opravdu naléhavě prosil. Klidně vstal, pohladil ji po vlasech, chtěl ji políbit na rty na dobrou noc, ale měl najednou strach, že ucukne, její křehkost ho uváděla do rozpaků a nejistoty. Miloval její svéráznou povahu, na tuhle Kelly si musel teprve zvykat. Možná cítil to, že si musí odpykat jistý druh pohrdání za to, že je Josephův syn, protože kdykoliv se to téma nějak přiblížilo, zasekla se, vylekala a stáhla do ulity. Políbil ji na čelo s rozhodnutím, že splní, oč ho žádá.

"Dobře, Kelly, jak si přeješ, půjdu sám, ale slib mi, že nebudeš ponocovat dlouho nebo přijdeš za mnou, když ti bude smutno." Měl slzy na krajíčku, ani sám nevěděl proč.

"Slibuju a děkuju za trpělivost, pochopení" …lehce se svojí dlaní vděčně dotkla jeho tváře. Letmý dotek, který vnímal intenzivně, ještě dlouho po té, co opustil místnost a sám seděl na posteli a přemýšlel co dál? Asi bude vážně nejlepší na čas změnit prostředí.

Spánek se mu obloukem vyhýbal pod dotěrnými myšlenkami, ležel v posteli a místo vedle něj bylo prázdné. Vstal, hodil na sebe župan a opatrně vešel do pokoje, kde spala Kelly. Ležela v posteli, zády k němu a spala, opatrně se nad ní nahnul, přikryl přikrývkou, vtiskl polibek na čelo a zašeptal.

"Ach Kelly, kdybys jen věděla , jak moc tě miluju,až mě to bolí, jak moc bych si přál, aby bylo všechno, jako před tím a nic z toho se nestalo! Jak strašně moc nenávidím otce za to, co ti udělal." Díval se do její již spánkem klidné tváře a pomalu se vzdaloval.

Co však netušil, bylo to, že tiskla víčka silou k sobě, až smáčela polštář slzami. Sotva za sebou zavřel dveře, propukla v pláč, který dusila v polštáři.

Malej, ale úžasnej !

29. ledna 2015 v 18:47 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Tento klučík, má skvělou průpravu a absolutní hudební sluh!!Líbající


 


17.kapitola

27. ledna 2015 v 6:00 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Vím všechno!

"To hnusný, slizký, oplzlý prase!!! Hajzl jeden zasranej! Zabiju ho holýma rukama! Jak si tohle monstrum může dělat nějaký nároky a tvrdit, že je můj otec?" Zabil mi dítě, ke Kelly se choval jako...nenávidím ho!!!"

Sledoval záznam na kameře, to, jak Kelly plácá po zadku, dělá zvrácený návrhy, považuje ji za lehkou holku. Bože, podlomily se mu kolena. Ještě, že Wayn poslal všechny chlapy z ochranky pryč a zůstal tam s ním jen on, styděl by se ještě před nimi za něj!

Viděl dost…všechno! Vlastně víc, než by si kdy přál...vyběhl ven z místnosti, udělalo se mu zle, žaludek se mu stáhnul tak, že stačil sotva doběhnout a obejmout záchodovou mísu. Zvracel ze zhnusení, co se dělo v jeho vlastním domě, jeho vlastní otec ho připravil o možnost stát se otcem. Kolikrát kvůli němu ze strachu zvracel, ale tohle bylo z opovržení…z hnusu a taky naposled! Naposled, co mu ublížil nebo někomu, na kom mu záleží víc, než na vlastním životě.

Utřel si hřbetem ruky pusu, spláchnul, kéž by spláchnul i pocity, které v něm bujely, rostly… ano cítil v sobě krutou nemilosrdnou nenávist! Nic z toho, co mu dělal jako chlapci, se nevyrovná tomu, čeho se dopustil teď na Kelly! Bože, muselo jí být hrozně po všem, čím si prošla. Ale tohle bylo naposledy!!! NAPOSLED!"

"Jedu za Kelly do nemocnice!"…zahlásil stroze Michael Waynovi... "Přijedu až zítra, možná pozítří s ní, kdyby se tady objevil ten, ten… parchant, klidně ho zastřel! Máš k tomu mé požehnání!" …řekl klidně i ostře, bez emocí, s prázdným pohledem v očích Michael Waynovi jako jedinou instrukci, ale řekl to tak, že kdyby tu vážně měl potkat Josepha, neváhal by to udělat a to mu nahánělo strach. Za svoji praxi viděl hodně zoufalých činů z nenávisti, z ublíženosti. Pro jistotu šel onen kamerový záznam stáhnout z běžného archivu, kdyby náhodou měl Michael nutkání, vidět ho znovu a přiživovat svoji nenávist. Nevěděl, jak tomu zabránit, doufal jen, že až rána přebolí, obrousí i třecí plochy, nastoupí alespoň lhostejnost. Ještě nikdy ho neviděl tak zdrceného, zaťatého, spaloval ho hněv a nenávist.
Pomalu a potichu otevíral Kelly pokoj s přesvědčením, které musel v sobě vybojovat, že jí pomůže zapomenout, ovšem věděl, že on toho nebude nikdy schopen. Cítil bolest nad ztrátou dítěte, bolest, kterou způsobil Joseph ženě, kterou miluje, plánuje si život, a které připomněl její životní trauma, se kterým on bojoval tak dlouho, než se mu podařilo získat její důvěru, aby se mu s tím vůbec svěřila. Netušil, jak moc to bylo zpět nebo, jak moc ji to poznamenalo. Ale z toho, co mu řekla v noci, bylo jasné, že rána je příliš hluboká, bude stačit jeho láska, jejich láska?

Vstoupil dovnitř, nejspíš ani nezaznamenala, že někdo vešel, seděla na posteli a dívala se do prázdna… ven z okna. Když se podíval na její odraz ve skle, viděl její slzy, tichý bezmocný pláč. Všimla si ho vůbec?
Obešel postel a sedl si k ní a políbil do vlasů... "Ahoj, lásko!" …pevně se k ní přitiskl a objal ji. Mlčky přijala jeho náruč, schoulila se k němu, jako by se chtěla před tou svou bolestí schovat. Cítil její slzy na svém krku...zesílil objetí a hladil ji po zádech tak dlouho, až byla schopná zase klidně dýchat.

"Michaeli, dobře, že jsi tady." …hlesla a otřásla se ve vzlykání. "Jsem tady a zůstanu s tebou, nehnu se od tebe na krok! Navíc, mluvil jsem s doktorem, říkal, že čekají ještě na nějaké výsledky, ale hned, jak budou, můžu si tě odvést pryč odsud a věř mi, že to udělám moc rád."

"Výsledky?"…podívala se na něj, jako by řekl něco, co neměl. "Jeden výsledek mi vychází jasně, nedokázala jsem ochránit naše dítě." A zase ten bezmocný pláč.
"Pštt, Kelly, ty za nic nemůžeš, ty ne! Ty se z ničeho neobviňuj! Naopak, udělalas všechno, cos mohla a navíc, tě strašně moc obdivuju, jak ses zachovala, byla jsi statečná, nikdo by s tím netvorem nic nezmohl… " …snažil se mluvit něžně, ale sotva si představil záběry z kamery, jeho srdce tvrdlo na kámen.

Překvapeně se na něj podívala : "Wayn ti tedy řekl?" …řekla přiškrceně. "Řekl i on tě obdivuje, víš to ?" …snažil se o úsměv. Dívala se do jeho tváře a něco jí nesedělo.
"Michaeli??" …stiskla jeho paži a zatahala za košili. "Co?" "Nevím, mám dojem, že mi neříkáš všechno. Ať je to, co chce, chci to slyšet!" "Kelly, prosím, nenuť mě, ne teď a tady, příliš mě to bolí."

Odtáhla se od něj…"Tak, bolí jo?"…řekla ublíženě. "Dovol, abych ti připomněla, že to já přišla o dítě, tak mi nevykládej nic o bolesti!" …odvrátila se od něj a zabořila s pláčem hlavu do polštáře."

Byl zoufalý, nechtěl mluvit o něm, chtěl se soustředit na ně dva, na to, aby byli silní a zatím?! Joseph bude stát mezi nimi, jako neviditelný přízrak. Jemně položil ruku na její stehno...a hladil ji.
"Kelly, vím, že trpíš, že tě ztráta našeho dítěte bolí stejně, jako mě, i když nerostlo pod mým srdcem, v mém těle...bylo i moje!" Hlas se mu chvěl, selhával, slzy našly zase cestu ven z jeho očí… "Těšil jsem se stejně jako ty! Nechtěl jsem o tom začínat už tady v nemocnici, nechtěl jsem tě zase rozrušit, připomínat ti ...zkrátka vím, co ti udělal Joseph, i to, jak ses musela cítit! Vím úplně všechno!" Vydechl, zavřel oči, zakryl si je dlaní a hlasitě se rozplakal.

"Jak?"… řekla tiše. "Záznam bezpečnostní kamery. Nechci, aby sis dávala cokoliv za vinu, ty rozhodně ne! Kelly, spolu to zvládneme, naše láska nám pomůže. Uvidíš, že za nějaký čas budeme ti nejšťastnější rodiče!" …jemně ji políbil na rty a znovu objal. "Snad! Věřím ti!" …nechala se kolébat v jeho náruči.

P.S.: Bože, jak já je nerada trápím, domlouvám sama sobě, aby tohle bylo naposledy, protože, kdybych viděla Michaela tak zdrceného, asi by mě to utrhlo ♥. Tak, snad to zvládnou, protože v reálu Michael musel, přišel o mimčo, jak s Lisou, tak s Debbie.

Rozverný Michael ☺

26. ledna 2015 v 19:42 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Tomu říkám rychlá smrt, by klobouček letěl, jak širák v dál.


a ještě jedno raritní s úžasně nedopnutým zipem na konci Smějící se


16.kapitola

23. ledna 2015 v 6:38 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Kdo je vinen?

Zvolna otevíral dveře nemocničního pokoje, to, co uviděl, mu trhalo srdce na kousky.
Ležela v posteli přikrytá bílou pokrývkou, nohy mírně zvednuté, kapačka jí odměřovala přísun léků, její ruce ležely bezvládně podél těla. Její tvář byla bledá, krom očí, které byly zarudlé pláčem, její tvář vypadala vyčerpaně. Přivřel oči, zhluboka se nadechl a tiše si sedl vedle jejího lůžka.

Opatrně, jako by se bál, že ji svým dotekem probudí, vzal její ruku, chladnou, jako led do té své, která hořela, kterou hladil a líbal. Tolik si přál, tolik se těšil... plánoval. Pohladil ji lehce po vlasech, políbil jemně na čelo, sotva se jí jeho rty dotkly. I přes tento letmý dotek sebou trhla, až ho to vylekalo, jako by znova prožívala noční můru, tak jako kdysi. "Ne, ne...prosííím, ne!"

Políbil ji znovu na rty, byly okoralé... "Pššt, Kelly, už je dobře, jsem u tebe, odpočívej." Posadil se k ní na postel, viděl, jak ztěžka otevírá oči, snaží se zorientovat, něco říct.

"Michaeli, promiň, nedodržela jsem slib, nezvládla jsem to!..Slíbila jsem ti přece, že na něj dohlédnu."…po tváři jí stékaly samovolně slzy. Dívala se do jeho očí, prázdným pohledem. "Ztratila jsem naše dítě!"…stiskla mu pevně ruku a odvrátila tvář, jak by dál nesnesla jeho pohled. Bylo mu úzko u srdce, cítil z ní beznaděj, pocit, že ho zklamala, selhala.
"Kelly, ty za nic přece nemůžeš, bude to dobré, uvidíš, spolu to zvládneme! Spolu zvládneme všechno, vzpomínáš! " …pevně jí držel za chvějící se ruku a srdce mu při tom krvácelo.

"Cítím strašnou prázdnotu!! Těšila jsem se na něj, mluvila na něj, představovala jsem si, jaký nebo jaká bude a všechno je díky mě pryč!" …rozplakala se naplno.

Nevěděl, co říct, jak ji utěšit, ale mohl být s ní...opatrně si lehl k ní na kousek do té neosobní postele, cítil její křehké chvějící se tělo, neustále opakoval to samé a když to nepomáhalo, hladil ji po vlasech a zpíval tichou melodii, která spolu s vyčerpáním i léky ji ukolébala k posilujícímu spánku.

Seděl u ní ještě dlouho, venku už začalo svítat, když, přišla sestra zkontrolovat kapačku a doplnit ji o léky na utišení. Ujistila ho, že prospí nejspíš celé dopoledne.
Nerad odcházel, ale potřeboval si odpočinout, srovnat myšlenky, které se mu honily hlavou tak, že neusnul ani po cestě domů.
Vstoupil do probouzejícího se Neverlandu, všude byl ještě klid, prošel, jako tělo bez duše domem a vstoupil do své ložnice, zamířil do sprchy a doufal, že ze sebe smyje všechno zlé, že se probudí a bude to jen noční můra, která se rozplyne tím, že se probudí, nestalo se tak. Spal asi hodinu, ale jeho myšlenky byly stále u Kelly v nemocnici, rozhodl se, že se tam za ní vrátí.

Jen vyřídit pár telefonátů a zrušit, co se dá, naštěstí to nebylo tak složité, jak si myslel. Ponořen do svých myšlenek seděl ve svém pracovním křesle a díval se ven z okna na Neverland, který se halil do nevlídného ponurého počasí, stejné jako jeho nálada.

Ozvalo se zaklepání na dveře, které ho vytrhlo ze smutku. "Dále!" …dveře se váhavě otevřely a stál v nich Wayn, nějak nesvůj. "Můžu dál?"…ptal se nejistě. "Ale jistě, ty kdykoliv." Pokynul mu, aby se posadil.

"Smím se zeptat, jak se daří Kelly?" "Je na kapačce, ale zítra by ji měli pustit domů, fyzicky bude dobrá, jen psychicky je na tom špatně, víš, nikomu jsme neřekli, že byla těhotná."...zvážněl. "Byla, tušil jsem to, takže...?" …nedopověděl. "Potratila! Vůbec to nechápu, neměla žádné potíže, krom těch, které těhotenství přináší, byla ve druhém měsíci, když jsem odjížděl, byla v pohodě, dokonce jsme před tím plánovali datum naší svatby, společné vánoce, co by rodiny. Chápeš to? Proč se tohle děje, proč nám, kteří jsme se na to mrně tolik těšili? Proč přijde něco takového, když jsme oba šťastní, tak šťastní. Měl jsem za to, že všechno zlé je už za námi, že jsme to spolu zvládli, překonali a zatím?" …hlas se mu zadrhl v hrdle. Zakryl si oči v dlaních. "Musím, být silný pro Kelly, bude mě potřebovat víc, jak kdy jindy, dává si to, že ztratila naše dítě za vinu, taková blbost!" utřel slzy s tváří.

Wayn ho sledoval a byl v rozpacích, cítil, jak trpí, váhal, zda vůbec má.
"Já, Michaeli, udělal jsem chybu! Cítím se být zodpovědný za ten včerejšek, do jisté míry i za to, že se Kelly rozrušila tak, že… potratila!" "Ale no tak, Wayne, udělals pro ni maximum, místo mě, to já tu měl být!" …zatnul ruku v pěst a udeřil s ní do stolu.
"Michaeli, jenže ty nevíš všechno!" …řekl Wayn zpříma. "Že ne?! Jo, vlastně už v nemocnici jsi mi chtěl něco říct, tak co nevím?" …pohledy dvou mužů se střetly, atmosféra houstla.

"Víš, Michaeli, kolem osmé večer se tu objevil tvůj…otec!" "Cože?? Joseph?! Co chtěl, doufám, že jsi ho vyhodil, přesně tak, jak jsem ti nařídil?"…zlověstně se Michaelovi blýsklo v očích, prudce vstal. "Chtěl jsem, ale byl neodbytný, řval tady na celý dům, takže vzbudil Kelly a ta chtěla jen pomoct, prostě mě poslala pryč a jemu nabídla kafe. A víc nevím, co se stalo, až po tom, zase strašný křik, vylila mu do klína to kafe, ale jak znám Kelly, neútočila by na něj, kdyby se nebránila? No ne?"

Blednul, rudnul, tlak mu jel nahoru...! Cože, Joseph!! Bože, to on ji tak vyděsil, že ..." "Dál?? Wayne, dál...mluv! " "Byl vzteklý, přímo běsnil, tak jsem ho musel zpacifikovat a dát klukům, aby ho vyprovodili před bránu. Můžu ti říct, že jsem měl co dělat, má sílu!"
"Proboha!! Wayne, to kvůli němu Kelly, potratila, že jo!?" …otočil se prudce. Pravděpodobně, našel jsem jí v kuchyni v křečích na zemi, v bolestech."

"Zabiju ho!! Jestli se ke mně nebo ke Kelly ještě někdy přiblíží, už před tím, co tu byl s matkou na večeři, měl divný narážky. "Proč mi to dělá, proč??? …klepal se jak osika.
"Víš, Miku, cítil jsem se provinile a tak jsem sjel bezpečnostní kameru v hale, ale asi bys to neměl vidět, teď, jsi příliš rozrušený." Snažil se ho od toho Wayn zradit.

"NE! Chci to vidět! Teď hned!! Chci vidět, co jí ten parchant udělal!"

MICHAELŮV STRACH Z OTCE

22. ledna 2015 v 5:12 Překlady a články o Michaelovi
Někdo se mě na Asku ptal, (ZDE) jaký mám názor na Josepha,(asi díky povídce) odpověděla jsem pod kapitolou. Prostě nemohu ho mít ráda, už za to jak se choval k dětem a Michaelovi zvlášť. Nabízím vám, tento tozhovor s rabínem, aby to nebylo dlouhé, rozdělila jsem ještě do jedné části. Úsudek si udělejte každý sám, ale já věřím Michaelovi!♥


M.J. TAPES - z knihy toho rabína ( Rabbi Shmuley Boteach )

R: Víš Michaele, soudíval jsem často svého otce a jednoho dne jsem přestal, protože měl své vlastní výzvy. Měl velmi těžký život, který začal v největší chudobě v Íránu. A nebylo lehke pro Židy vyrůstat v Íránu. Kdo ví, jaké měl dětství? Stále soudíš svého otce?
MJ: Dělával jsem to. Býval jsem na něj naštvaný. Chodíval jsem do svého pokoje a křičel zlostí, protože jsem nechápal, jak může být někdo tak zlý a podlý. Jako někdy, když jsem spal, bylo kolem 12 hodin, celý den jsem nahrával a zpíval, žádná zábava ani hraní. Přišel domů pozdě a křičel "otevři ty dveře" dveře jsou zamčené, řekl "Dávám ti 5 sekund než je vyrazím" a začal do nich kopat a ničit je. Řekl "proč jsi nepodepsal tu smlouvu?" a já "nevím" a on "dobrá, podepiš to. Jestli to nepodepíšeš, tak jsi v průšvihu". a já si říkám " o můj bože proč?, kde je láska? kde je otcovství? říkam si, je to opravdu takové? On by tebou hodil a praštil tě tak silně, jak jen mohl. Byl velmi silný.

R: Začínal jsi se cítit jako jeho stroj na peníze?
MJ: Ano, rozhodně.
R: Tak, jak to popsal Mac Culkin? Cítil ses využívaný?
MJ: Ano, a jednoho dne ... nesnáším, že to musím opakovat..ale jednoho dne řekl, a bůh žehnej mému otci, protože udělal pár skvělých věcí, byl výborný, byl génius, ale jednoho dne prohlásil: " Jestli jednoho dne, kluci, přestanete zpívat, tak vas odhodím jako horký brambor." Zranilo mě to. Myslel bys, že si myslí "ty děti mají srdce a pocity" Nemyslel bys, že nás to nebude bolet? Kdybych řekl něco takového Princi a Paris, tak by to bolelo. Takové věci se dětem neříkají a já na to nikdy nezapomenu. Poznamenalo to můj vztah k němu do teď.
R: Že kdyby si pro něj nevystupoval, tak by tě přestal milovat?
MJ: Zahodil by nás jako bramboru, to je, co řekl.
R: Přiběhla vždy máma a řekla " neposlouchej ho, on to tak nemyslel" ?
MJ: Byla vždycky v pozadí, když mu ruply nervy - mlátil a bil nás. Úplně to slyším (napodobuje ženský hlas) "Joe, ne, zabiješ je, ne, ne Joe to je příliš" a on ničil nábytek a bylo to přšerné. Vždycky jsem říkal, že až budu mít děti, nikdy se nebudu takhle chovat. Nezkřivil bych jim vlásek. Protože lidé říkají, že zneužívání zneužívají, ale to není pravda. Já jsem přesný opak. Nejhorší, co udělám, že je nechám stát chvíli v koutě.
R: Myslím, že máš pravdu, nesnáším, když slyším, že zneužívaní zneužívají. Neznamená to, že jsi předurčen být špatný člověk!!!
MJ: To je pravda. Vždycky jsem si v srdci sliboval, že nikdy nebudu takovej. Pokud ... a může to být ve filmu nebo v obchoďáku … slyším někoho křičet na dítě, složím se a rozpláču, protože se mi vybaví, jak se se mnou zacházelo. V ten okamžik se zhroutím, klepu se a pláču. Nezvládám to. Je to tak těžké.
R: Když se mí rodiče rozvedli, přestěhovali jsme se a otec žil od nás 3500 mil. Bylo těžké mu být blízko, ale miluji ho a snažím se ho nesoudit ...
MJ: Do dneška se svého otce bojím. Otec vešel do pokoje ... a bůh ví, že řikám pravdu … omdléval jsem v jeho přítomnosti ... Jednou jsem omdlel, abych byl upřímný. Pozvracel jsem se v jeho přitomnosti, protože když vejde s tou svou aurou do pokoje, začne mě bolet žaludek a vím, že jsem v maléru. Je teď jiný. Časy se změnily a vidí svá vnoučata a chce být lepším otcem. Je to skoro jako loď, která ztratila svuj kurs a je tak těžké přijmout toho človeka, který je jiný než ten, co mě vychoval. Kéž by mu to došlo dříve.
R: Tak proč se ho pořád bojíš?
MJ: Protože ten strach je stále uvnitř, ta rána.
R: Takže ho stále vidíš jako toho starého člověka, je těžké ho vidět, jako někoho nového?
MJ: Nemůžu se na něj dívat jako na nového člověka. Jsem před ním jako andílek, úplně vyděšenej. Jednou se mě zeptal: "proč se mě bojíš?" Nemohl jsem odpovědět, ale říkal jsem si: "Viš, co jsi udělal?" (vzlyká) "Viš, co jsi mi udělal?"
R: Je pro mě důležité tohle slyšet, protože jsem tvůj přítel a jako někdo, kdo je na tebe často tázán, je důležité, abych těmto věcem rozuměl. Víš Michaele, nikdo by tě tak krutě neodsoudil, kdyby tohle slyšeli. Vynaložili by více úsilí se vcítit do tvého trápení, než aby tě odsoudili. Řikáš mu tati nebo Josephe?
MJ: Nesměli jsme mu říkat tati. Říkal " Neřikej mi tati, jsem Joeseph" to nám řekl. Já miluji ,když mi Prince a Paris říkají tatínku, nebo když slyšíš malé italské děti říkat "papa" nebo židovské děti "poppy". Sladké, jak bys na to nemohl být hrdý? Je to tvůj potomek.
R: Od jakého věku ti říkal, abys ho neoslovoval tati?
MJ: Od malička až po dobu Off the wall a Thriller.
R: Připadal si tak vice profesionální?
MJ: Ne, připadal si jako mladý hřebec. Byl moc cool na to, aby byl tatínek. On byl Joseph, Nechtěl bych, aby slyšel, co jsem řekl ...
R: Někde jsem četl, že tvoje matka myslela na rozvod a něco i vyplnila.
MJ: Nevím jestli i něco vyplnila, možná. Ne, ne nevyplnila. Chtěla. Mnohokrát, kvůli těm jiným ženám a protože byl složitý. Ale ve jménu náboženství se mohla rozvést jen v případě smilstava. A on takový byl a ona to věděla, ale ona je tak svatá, že se s nim nerozešla. Ví, že je pryč a dělá hlouposti a ona je tak hodná a on přijde domů a lehne si vedle ní do postele. Neznám nikoho jako ona. Ona je jako matka Tereza. Je jen pár takových lidí.
R: Takže je žena, která dlouho trpěla a je velmi hodná a svatá. Cítíš, že trpěla moc dlouho?
Že z toho měla odejít?
MJ: Přemlouvali jsme ji, ať se s ním rozvede. Říkávali jsme "Mami, rozveď se s ním" a ona "nechte mě být, ne"! a my říkali "zbav se ho" Křičívali jsme na ni ať se rozvede, když jsme byli malí. Ale mnoho let jsme slyšeli to auto přijíždět po cestě. Vždycky řídil velký Mercedes a jel velmi pomalu. A pak "Joseph je doma, Joseph je doma, rychle" všichni běží do svých pokojů, dveře se zabouchnou.
R: Tak moc jste se ho báli?
MJ: Yeah, já vždycky říkám " Kdyz příjdu domů a vcházím do dveří, chci aby mi děti skákaly kolem krku a křičely "tatínek" a to je, co moje dělají" Chci opak, nechci, aby utíkaly.

15.kapitola

19. ledna 2015 v 6:00 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Předtucha

Měl za sebou těžký den, celou noc ve studiu, ale byl rád, že je hotovo, dokonce měl dojem, že jako by šlo všechno po těch správných drátkách, jindy bývá unavený, ale dnes cítil, že má energie na rozdávání a hlavně se těšil domů, na Kelly, podle hodin to tipoval tak, že ji zastihne těsně před tím, než se bude probouzet.

"Děkuji vám všem, odvedli jste skvělou práci, miluju vás!" …poděkoval všem přítomným, než se začali balit domů, když se za ním ozval hlas Franka, který koutkem úst žvýkal doutník. "Hej kámo, v šatně ti celou noc zvonil mobil, ale byl jsi v kabině, nemohl jsi ho slyšet, na… tady ho máš! To asi některá z tvých obdivovatelek, nemohla snést, že tráví noc sama… co, ty divochu? Proto máš tolik energie!" …pokoušel Michaela, i když věděl, že mu stejně nic neprozradí...

"To jsi uhádl, jako vždycky!" Nechal ho při tom Michael a vzal si od něj jeho mobil, zmeškané hovory byly z jednoho jediného čísla, bezpečnostní z Neverlandu a hned z večera...prakticky každou půlhodinu. Rychle ho vytočil a spěchal ke vchodu, kde na něj čekalo auto...! "Bože, co se to jen stalo?" …věděl, že by Wayn nevolal kvůli nějaké prkotině, začal ho polévat nejen pot ze strachu, ale i nepříjemný a stísněný pocit kolem žaludku, když vytáčel zpětně hovor, věděl, že Waynovi za chvilku končí noční služba.,.a každý další vyzváněcí tón ve sluchátku se zdál věčností.

"Ahoj, Wayne, děje se něco? Až teď jsem zjistil, že ses pokoušel marně mě sehnat." Podivně tichý hlas jeho bodyguarda mu nahnal ještě více strachu, jako kdyby šeptal... "Wayne??" ..."Jo, promiň, Miku, vezmu si tě někam stranou, jsem totiž v nemocnici." "Kdeže jsi?" …jako by odmítl rozumět a jeho kroky se zastavili.

"V nemocnici, Michaeli, měl bys hned přijet, je jedno, kolik je hodin, možná to bude takto brzy ráno i lepší, nikdo tu není, musel jsem odvést už večer Kelly, vypadala hodně špatně!" …zbledl strachy. "Co se, sakra, stalo Kelly? Mluv… pro smilování Boží!!!" "Michaeli, je toho víc, ale to až osobně, prostě měla strašné bolesti v břiše, hodně krvácela, prostě okamžitě přijeď, tobě doktor řekne víc! Je na jednotce intenzivní péče. "

Rychle zaklapl mobil, rozběhl se k východu, sedl do auta a pobízel řidiče ke splašené jízdě…ještě, že jsou ve tři ráno ulice lidu prázdné, v hlavě mu to šrotovalo, bál se o Kelly i jejich nenarozené a prosil nebesa, aby byli oba v pořádku.

Ještě ani auto pořádně nezastavilo před nemocnicí, otevřel dveře a bral schody po dvou, že mu ani jeho bodyguard, který seděl vepředu v autě, nestačil v běhu.Proběhl nemocnicí, až po ono oddělení, kde na chodbě stepoval Wayn.

"Wayne, jak jí je? Co se stalo??"…udýchaně ho zasypával otázkami. "Michaeli, je u ní doktor, před malou chvílí vešel, tak ti asi nejlíp řekne, co a jak." Oddaloval pro Michaela bolestnou pravdu, rozhodl se mu zatím neříct o návštěvě Josepha v domě, teď, když ho svazoval strach…

"Vím jen, že jsem našel Kelly v kuchyni… a Miku, docela dost krvácela." Řekl opatrně, sledoval jeho ustaranou tvář, bylo mu jasné, proč...pevně tisknul jeho rameno na znamení podpory, soucitu. "Bože, měl jsem tam být!" …posadil se ztěžka na židli...a on vedle něj... "Miku, nemůžeš být vždycky všude, to prostě nejde předvídat!"…řekl konejšivě, když viděl, jak se Michaelovi plní oči slzami. "Wayne, díky, že ses postaral." Vydechl těžce, přerývaně, hlavu svěšenou mezi rameny, přemáhal pláč.

"To je přece samozřejmé, možná ani nevíš, jak moc jsem si Kelly oblíbil, ale je tu ještě něco, co bys měl vědět…" Nadechl se, aby mu opatrně řekl o osudné návštěvě Josepha...když tu se otevřely dveře pokoje, za kterými ležela Kelly. Okamžitě se vymrštil na nohy a zastoupil cestu.

"Doktore, prosím vás, jak to vypadá s mojí snoubenkou? Můžu jí vidět??"

"Pane Jacksone, dobrá zpráva je, že krvácení se podařilo zastavit, ale bohužel, pro plod to bylo osudné, vaše paní potratila. Ale mohu vás ujistit, že to nenechalo nějaké trvalé následky, takže po nějakém čase se můžete pokusit znovu. Nyní jí dáváme nějakou výživu, aby dohnala tu krevní ztrátu, něco na snížení úzkosti, gynekolog doporučil, ještě antibiotika, aby se zabránilo případnému zánětu, chce to klidový režim, dostatek vitamínů, ovoce, zeleniny, pravidelnou a energeticky vyváženou stravu a hlavně naprostý klid, žádný stres, fyzickou námahu!" …švihnul okem po Waynovi, který stál věrně za Michaelem.

"Děkuji vám, doktore, kdy předpokládáte, že jí propustíte?"…mluvil tiše, byl zdrcený. "Pokud se nepřidá teplota, tak pozítří, abychom měli jistotu." "Dobře a prosím, můžu za ní? Aspoň na chvilku." Prosil, vzhlédl vlhkýma očima k lékaři, který byl velice přívětivý, vlídný… snad měl i pochopení.

"Dobře, pane Jacksone, ale opravdu jen na chvilku, pacientka, je unavená a ospalá, po těch lécích, prospí půl dne a vy byste si měl taky odpočinout, přeji vám i vaší nastávající hodně štěstí, moc mě těšilo…škoda, jen, že pro vás nemám radostnější zprávy." Řekl omluvně lékař a s podáním ruky se rozloučil. Michael křečovitě svíral kliku dveří, když se ještě otočil k Waynovi. "Neříkal jsi, že bych měl ještě vědět?"…byl skleslý tak, že Wayn jen pokrčil rameny a řekl.

"Řeknu ti to později, nenech jí čekat, potřebuje tě!" "Dobře, ale jeď si domů odpočinout, já zůstanu s Kelly, jak bude potřeba."

STRHUJÍCÍ TANEC LÁSKY

16. ledna 2015 v 6:00 | Marta |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Tolik zla je na zemi…samé násilí a pláč…často teče krev a umírají lidé…
Co se stalo s lidstvem?
Ztratila se LÁSKA…kam odešla, kde je nyní její domov?
Odešla od nás, už se nemohla dívat na to, jak jí ubližujeme a také jeden druhému…
Nedivím se jí…tam, kde se lidé nemilují, páchá se zlo, není pro ni místo…všechno je to v lidech…

LÁSKA má mnoho podob…je mateřská, dětská, LÁSKA k lidem, k zemi, fauně, flóře, ke všemu živému a neživému…je nekonečná…ale je také něžná, citlivá, empatická, všeobjímající, velkorysá, milující…

Dokud si lidé neuvědomí, že je třeba LÁSKU hýčkat… dát jí prostor k dýchání, aby se neudusila,
vytvořit jí podmínky, aby mohla vzkvétat, růst a provázet nás tak po celé naše životy,
pak už nebude přemýšlet o návratu a zůstane na neznámém místě, kde jí bude vytvořeno zázemí
a už se nikdy k nám na zemi nevrátí.

Pojď se mnou tančit na měsíci, ať všichni vidí, jak vypadá láska…
Ty jsi ten, kdo je přesně tkán do struktury mé bytosti…

Ty jsi ten, kdo se mnou může cítit tu rozkoš, kdy budeme společně vytvářet z vířícího se plynu hvězdy v prázdném prostoru…
Daruji Ti za to své srdce a svoji duši…v tom okamžiku milostného spojení nebudeš vědět nic…
jen to, že jsi velmi milován…
Náš strhující měsíční tanec zakončíme spojením dvou těl, propojením našich nektarů…

Pojď…podej mi ruku, ukážeme světu, jak se má zacházet s LÁSKOU…
Ukážeme lidem pravé jádro bezpodmínečné LÁSKY…tohle je náš STRHUJÍCÍ TANEC LÁSKY…

14.kapitola

13. ledna 2015 v 5:06 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Příliš silná káva

"Dobrý večer, pane Jacksone! Wayn má pravdu… Michael tu vážně není, odjel už dopoledne do studia a říkal, že vrátí nad ránem. Můžu pro vás něco udělat?" zeptala se. Wayn vyčkával u dveří, ruku zatnutou v pěst, rozhodně se nechtěl vzdálit.

"Wayne, prosím , není potřeba tak drastické opatření, třeba si pan Jackson dá čaj, kávu? "…těkala očima z rozzuřeného Wayna, na ještě víc rozzuřeného Josepha, který zmlknul a čekal na reakci Michaelova bodyguarda a šéfa ochranky. "Slečno Kelly, vážně si to přejete?" …řekl Wayn a ona jen kývla hlavou a tak se vzdálil.

"A víte, kočičko, že byste pro mě mohla něco udělat?" …změnil Joseph taktiku, když viděl, že osaměli a přešel do úlisného klidu, že se nestačila divit.
"Kelly, jmenuju se Kelly, ale asi jste to od včerejšího večera zapomněl." Rozhodla se nedat se! Navíc, ten chlap ji začal nahánět, měla podivnou úzkost.

"Jo, zapomněl! Kelly?"…řekl s důrazem na její jméno. "Dal bych si to kafe, když jinak nedáte!" Rozepnul si sako a žuchnul sebou do sedačky.

"A jakou si dáte, černou nebo bílou?" ( podobnost s Maryškou a Vávrou je čistě náhodnáSmějící se i když by to leccos vyřešilo!:-) ) Černou, silnou, hořkou a hlavně horkou! " …nadiktoval autoritářsky. "Samozřejmě, chviličku, hned to bude, omluvte mě!" …odešla do kuchyně, aby mu ji připravila a taky získala čas na uklidnění sebe sama, marně se snažila na něj vymyslet během přípravy kávy nějakou taktiku, klepala se jí z něj kolena.

"Prosím…" Shýbla se u něj a postavila před něj šálek kávy… cítila jeho pohled, který se jí zarýval pod kůži, cítila ho všude! Dokonce se tím ani netajil, nezakrýval, že jí civí na prsa a zadek, sotva se k němu otočila zády, ucítila jeho ruku na svém zadku, kterou nehodlal sundat a začal s ní přejíždět sem a tam.

Rozklepala se jí už nejen kolena, ale i ruce, div, že nerozlila kafe po stole, cítila, jak jí o překot bije srdce a tepe i ve spáncích. Rychle se napřímila a zlostně a varovně zároveň zvedla hlas a prudce ho přes ruku praštila.

"Ruce pryč, pane Jacksone, jinak zapomenu na slušné vychování i na to, že jste Michaelův otec!" …přešla na druhou stranu sedačky. Sledovala jeho tvář a začala se jí hnusit, až příliš moc ji svým chováním, pohledy a slizkostí připomněl toho, který kdysi dávno znásilňoval, nejdřív její city a pak i tělo, najednou to bylo zpět. Bledla i rudla od hněvu zároveň.
"Ale no tak, kočičko, co tak zhurta, můžeme spolu vycházet i po dobrém. Náhodou jsem Mikovi říkal, že má dobrý vkus na ženský, má to nejspíš po mě!" uchychtl se, bavil se… "A navíc, Michael to nemusí vůbec vědět, když na mě budeš milá, opravdu moc milá, nebudu to chtít ani zadarmo! Jestli mi rozumíš..."
Dívala se na něj a klepala se jako osika, bylo jí horko, ale zároveň jí obrážela zimnice, ruce i čelo zalil studený pot. Nečekala něco takového, nečekala takovou chlípnost nebo už jen to, co si to o ní vůbec myslí.

"Nerozumím!!! A aby bylo jasno, pane... Ja-ckso-ne, tohle jste si dovolil prvně a naposledy!" …sledoval každý její pohyb, gesto a sám byl pro ni podezřele v klidu. Bála se ho, ano po dlouhé době se znovu bála muže, jako toho, který má nad ní moc i fyzickou převahu…očima bloudila u vchodu, proč jen sakra poslala toho Wayna pryč? Litovala!
S třesoucíma nohama přišla blíž, ani nechtěla vědět, na co myslí on, když se tak "klidně" přibližovala k němu snad, že bude souhlasit? Bože, dělalo se jí mdlo, její tlak musel klesnout na neúnosnou hranici. Ale byl jen jediný způsob, jak se ho zbavit a přivolat Wayna nazpět.

Podívala se zpříma a zhnuseně do tváře toho muže, v takové blízkosti, jakou jen zvládla…vzala šálek s horkou kávou a vylila mu jí do klína.
"Nejspíš si mě s někým pletete!"…procedila mezi zuby...ale to už začal vyšilovat a řvát na celou obývací halu... "Ty špinavá couro, co si, k sakru, o sobě myslíš? Bůh ví, kde tě ten náš naiva vyhrabal, ale tohle mi zaplatíš, ty jedna…zlatokopko! Víš, kdo já jsem? Rozmáznu tě, jako štěnici, nicku!!! Rozumíš?!" …vyskočil a čistil si košili i kalhoty od vroucí kávy.
Nespletla se, sotva nastal křik, objevil se Wayn, nejspíš nebyl daleko nebo sledoval bezpečnostní kameru , okamžitě vyhodnotil situaci. Pohledem sledoval k smrti bledou Kelly a politého běsnícího Josepha... Musela pryč...okamžitě, stačila jen konstatovat přiškrceným hlasem.

"Wayne, prosím, rychle vyprovoďte tady toho…!" Nečekal na nic, bylo mu jasné, že drastická opatření budou třeba, protože hrozil, vyhrožoval, natahoval ruku k ráně, ale to už Wayn na nic nečekal a zkroutil mu ji za záda a vyváděl ho ven z domu.

Nemohla popadnout dech a s pláčem se rozběhla do kuchyně, kde se opřela o kuchyňský dřez a rozdýchávala šok, trauma, celou vzniklou situaci, nohy se jí klepaly, div, že jí unesly. Pustila vodu, aby si opláchla obličej, natáhla se do přihrádky pro skleničku, aby se napila, ucítila prudkou bolest v podbřišku, jako kdyby jí tam někdo vrazil dýku a podivné teplo jí zaplavilo klín.

"Můj Bože, Miku, Michaeli, naše miminko, Bože ne, to ne! Neber mi ho!" …svezla se s pláčem a bolestí k zemi, kde jí zakrátko našel i Wayn schoulenou do klubíčka, urychleně jí zvednul ze země, zabalil třesoucí se do deky a odvážel do nemocnice.

13.kapitola

7. ledna 2015 v 20:27 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Lekce slušného chování.

Měl neklidnou noc. Setkání s otcem ho natolik rozrušilo, že všechny ty hrůzy z dětství prožíval znovu ve spánku.

Sledovala, jak z ničehož nic rozhodil ruce nebo si kryje hlavu a křičí ze spaní, aby ho nebil… nebo prosí, aby ho nechal na pokoji. Srdce ji svírala úzkost. Snažila se ho v nočních můrách hladit, po ruce, pažích, probudit, konejšit ho. Poklidně usnul až kolem třetí ráno a ona s ním. Byla unavená.
"Vážně musíš jet?"…ptala se Kelly Michaela, který se kolem desáté dopoledne chystal do nahrávacího studia.

"Kelly, musím…chceme to album uvést do prodeje ještě před vánoci…vážně, ale věř, že kdyby to jen trochu šlo, zůstal bych tady s tebou, s vámi." …pohladil pohledem její bříško a láskyplně ji objal. "Vím, že ses kvůli mně moc nevyspala, tak bys mohla odpočívat, stejně se vrátím pozdě v noci nebo ještě déle, nečekej na mě, potřebuješ být pro to maličké silná."
Políbil ji na čelo a hleděl do očí, dlaní laskal její tvář, její pleť se těhotenstvím nebývale zjemnila, vlastně ona celá, tak nerad ji opouštěl, byť by to bylo na jediný den.

"Michaeli, dělej, co musíš… neboj se o nás, dohlédnu na něj, aby bylo v pohodě, dneska se mi po ránu ani neudělalo zle, takže všechno je, jak má." Její něha ho naplňovala, uklidňovala i povzbuzovala, dodávala pocit, že už nyní jsou rodina.
"Děkuju, Kelly! Za všechno, nebýt tebe, tak ten včerejšek, ani tu noc nezvládnu. A víš ty co? Uděláme si ty nejkrásnější společné vánoce, i když mi s tím budeš muset trošku pomoct, doma jsme je neslavili a tady v Neverlandu párkrát s dětmi, které sem přijely z dětského domova. Vlastně to budou naše první společné, co by rodiny."

"Pomůžu a jak ráda, i když se taky budu učit, vánoce vždycky kolem mě jen tak prošly, nijak jsem je neprožívala, nebylo s kým, ale s tebou je to jiné." Upravila mu límeček košile a bloudila očima po jeho dokonalé tváři, jemných, laskavých rysech, zkoumala konturu každé jeho linie ve tváři, marně by hledala něco společného s mužem ze včerejška, který ho zplodil a kterému nesměl říkat tati!

"Kelly?" …všimnul si jejího zamyšleného pohledu. "Co?" …jako by ji jeho hlas vytrhnul zpět do přítomnosti. "Než odjedu, dám ti jeden důležitý speciální úkol. Říkal jsem ti, že respektuju to, že nechceš zatím říkat nikomu o našem drobečkovi, to platí dál… možná je to tak i lepší, ten tlak by byl neúnosný, ale byl bych moc rád, abys vybrala datum naší svatby, tak, jak to bude tobě vyhovovat, takové další naše tajemství. Pak domluvíme další detaily, ano?"

"Michaeli, zkusím to, ale nic si neslibuj, raději budeme plánovat spolu. Co kdybych naplánovala něco a tys byl v luftě?! Tedy myslím koncerty, turné a tak?? To bych si pak mohla vzít rovnou Wayna." Škádlila ho a on to její popichování, špičkování miloval, protože věděl, že je z lásky. Hrál tu hru s ní, ochotně a rád.

"Tak fajn! A rovnou mu můžeš říct, že z něj pak uděláme fousatou chůvu nebo taky to, kterak jsi oklamala jeho zabezpečení a tajně jsi lezla v noci přes zídku, stejně mu to dodnes vrtá hlavou!" Z jejich hovoru je vytrhl až klakson auta, které parkovalo dole před domem, je tedy čas jít...

"Miluju tě, Kelly!"…jemně ji uchopil za bradu a políbil její rty…nejdřív lehce, jemně, mazlivě, ale ta kyprá a nádherná chuť ho pomalu zbavovala smyslů i chuti vůbec někam jezdit. Bral si v polibku i dával, podroboval si ji a zároveň se nechal ovládat, rostla v něm touha neopustit milující bod svého života, který mu vléval vášeň, energii, sebejistotu, sílu, kterou předešlý den i noc začal ztrácet.

"Ehmm, ehmm!"…ozvalo se za nimi mohutné zakašlání. "Nerad tě, Miku, ruším, ale Carlos je už připraven tě odvést." Hlásil Wayn a rozpačitě přešlapoval u vchodových dveří… jen těžce se Michael odtrhl od Kelly a opačně a podívali se jeho směrem, oba s ruměncem ve tvářích.
"Nechám ti ho tady, jede se mnou Bobby, jen tak budu klidný!" …zašeptal při posledním polibku Michael Kelly.
"Díky, zkusím ho teda ukecat na tu fousatou chůvu!" …pošeptala mu do ucha a jemně při tom kousla do ušního lalůčku. Dívala se, jak odchází a hihňá se, byla ráda, že odjíždí v dobré náladě po tom, co zažil. Vyšla ven, aby mu ještě zamávala, poslala vzdušný polibek.

Hodiny bez Michaela se neskutečně vlekly, ani četba knih ji nenaplňovala, rozhodla se, že nachystá vánoční večírek pro děti, vždyť tři týdny do vánoc není zas tak moc...a pustila se s vervou do plánování her, výroby jmenovek na dárky a všelijakých "zbytečností," které k vánocům neodmyslitelně patří a také přemýšlela nad dárkem pro Michaela a nad jeho úkolem.

Bylo pozdní odpoledne a ona se cítila unavená. Důsledek špatné noci i počínající těhotenské únavy, usnula zachumlaná v teplé dece v knihovně. Sama nevěděla, jak dlouho spala, ale jedno bylo jisté, že právě její klidný spánek skončil, domem se nesl jakýsi křik, který jí vzbudil. Neochotně se vyhrabala z přikrývky a šla zjistit, kdo to ruší, bylo deset minut po dvacáté hodině

"Říkám Vám, že tu Michael není!! A není jisté, zda ještě vůbec dnes bude a pokud jste si nic nedohodli, tak vás dál pustit nemůžu!!" …probral ji až hlas Wayna, který zněl dost výhrůžně a tvrdě… tak to on mě vzbudil.

Mírně rozcuchaná scházela do vstupní haly, kde naproti sobě stáli dva rozzlobení muži, jeden k ní zády i tak ho poznala hned! Můj Bože, Joseph, který se už nekontroloval a hystericky řval na celý dům:

"Od kdy se musím, sakra, hlásit předem a komukoliv, když jdu navštívit syna?! Nebo mám stát venku před prahem domu, co je to za debilní opatření?! A tyhle vytáčky, že tu není, na mě fakt neplatí, tak, kde je??"

Žaludek se jí najednou stáhnul do malé kuličky, vzpomněla si na Michaela, když jí říkal, že stačilo ho vidět, chtělo se mu zvracet strachy. Byla odhodlaná zvládnout ho stůj, co stůj, už kvůli Michaelovi, po dobrém, i když by mu nejradši uštědřila pořádnou lekci slušného chování.

12.kapitola

2. ledna 2015 v 18:32 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Už nikdy!!

"Michaeli, tak tady jsi!"…řekla s úlevou Kelly, když otevřela dveře u knihovny. "Už dobrou půl hodinku tě hledám." Přispěchala k němu zezadu a položila tvář na tu jeho.
"Promiň, Kelly, potřeboval jsem být chvilku sám, uklidnit se." Pohladila ho po vlasech a tiskla mu do nich polibek.

"Chápu, mám jít ?"..."Ne, ne, prosím, nechoď nikam." Vzal ji za ruku a posadil k sobě na klín. "Jen mě Joseph rozhodil, nic víc, měl bych být už za ta léta zvyklý, marně jsem doufal, že se něco změní, že se změní on!" Povzdechl si tak, že začal přerývaně dýchat, rozhodně poznala, že ho rozhodil víc, než by se mohlo zdát.

"Mrzí tě to, viď...? …objala ho kolem krku. "Mrzí, ale ne kvůli sobě, ale kvůli tobě, že jsi musela být toho svědkem. Moje štěstí je mu lhostejné a já se při tom tolik chtěl s nimi o to moje podělit, matka to poznala, pochopila mě, ale jeho jsem neměl vůbec zvát…on už jiný nebude! Zajímají ho jen peníze." Povzdechl si bolestně.

"Myslíš, že byl špatný otec?" ... "Nikdy jsem ho vlastně jako otce nevnímal, dokonce nechtěl, abychom mu tak říkali. Hlavně se k nám ani tak nechoval."… jeho hlas zněl přiškrceně, tulil se ke Kelly, jako dítě, které něco trápí a chce schovat svoji bolest, křivdu v něčí náruči. "Vlastně..."…odmlčel se na okamžik. "Vlastně jen jednou jsem ho vnímal jako tátu...jezdili jsme s bratry na ponících a to, jak mě vzal do náručí a posadil mě na jednoho z nich, tak, jako to tátové dělají, ta maličká chvíle v jeho náručí mi tehdy stačila, nevnímal jsem ho jako Josepha, ale jako tátu, na ten kratičký okamžik, ale i tak se mi to vrylo do paměti a to mi bylo šest let."
Přitiskl se ještě pevněji k tělu Kelly, k jediné jistotě, kterou při bolestném vzpomínání měl. Kdo jiný by měl pochopit, než ona.
Byl bledý, jeho ruce byly stále jako led, snažila se mu předat své teplo, hladila ho po paži, pevně se k němu tiskla, hýčkala ho v objetí. Vědoma si toho intimního okamžiku, důvěry i sdílené bolesti. Věděla, že pokud tu bolest, křivdu ze sebe nedostane ven, bude se uzavírat před tou bolestí, která bude užírat jeho sílu, energii, jeho samého, stejně, jako kdysi ona se uzavřela před tou svou, před kterou vybudovala barikádu. (pro připomenutí, čím si Kelly prošla, ti co čtou až II. serii)

"Všimla jsem si. Bil, tě, že je to tak?"…vzhlédl k ní a oči se mu plnily slzami. A jen přikývl a zavřel oči a slzy si skrz jeho víčka stejně našly cestu ven. Všimla sis té mé úhybné reakce, viď?"…jen přikývla. "Naučil jsem se uhýbat, předvídat, byl jsem hodně rychlý, naučil jsem se, abych se ubránil. To ho tolikrát ještě víc rozzuřilo! Byl jsem malej kluk, on nás učil, trénoval, museli jsme zkoušet s bratry do noci nebo, dokud jsme nepadli únavou, vyčerpáním. Bil nás páskem, přezkou, vlastně čímkoliv, co mu přišlo pod ruku i šňúrou od žehličky. Stačilo ho vidět, zvracel jsem." Zavzlykal na jejích prsou, hladila ho, objímala, znala tu vnitřní bolest, neschopnost se jí ubránit a zbavit, setřást ji po zbytek života, tak moc mu rozuměla, cítila s ním, byl jí ho líto. Nikdy by netušila, že něco takového prožil.

"To je strašné! Tolik mě to mrzí! Ale víš, co??"…něžně zvedla jeho hlavu ve svých dlaních. "Co?" "Vím zcela jistě, že ty budeš citlivý po své úžasné mamince a taky to, že budeš našemu dítěti tím nejlepším, milujícím, něžným a chápající otcem, ve kterém budou mít naše děti vzor, budou si ho vážit, ne s donucení, ale s láskou. Nemáš nic z jeho vlastností, dokonce mu nejsi ani trošku podobný." Usmála se na něj. "Vím, že jsi přesný opak toho, jakou ti dal výchovu." Políbila ho na čelo, jejich rty se na malý okamžik spojily v polibku.
"Kelly, jsem tak rád, že tě mám! Děkuju! Vůbec nevím, co bych si bez tebe počal. Miluju tě, tolik tě miluju! Tolik tě potřebuju!"…přitiskl se k ní ještě pevněji.
"Michaeli, taky tě miluju a udělala bych pro tebe cokoliv na světě, cokoliv, na co budou mé síly stačit!" "Děkuju!"...špitl.

"Jo, Michaeli a ještě něco, taky bych ti ráda řekla… "…odhrnula jeho vlasy z čela... "Vlastně slíbila, že už nikdy ti neřeknu Josephe, i když mě sebevíc naštveš, protože to jméno pro mě nabylo jiného rozměru, než vlídného, sympatického zahradníka z noční zahrady, který kvůli mně rozkope téměř celý Neverland a nechá přesázet růže tam u naší zídky, kterou jsem v rámci své studijní cesty zdolávala dost často." Usmála se na něj a on na ni, i když jeho pláčem zarudlé oči byly tak smutné, byl sklíčený na duši.

"Tedy řeknu ti, drahý, to byla formulace hodná politika, někdo by mohl říct, že to bylo nedovolené vniknutí na cizí pozemek v noci k tomu a ty z toho hned uděláš studijní cestu. Usmívající se Jsi pěkný filuta, pohotový filuta. " Začala ho něžně líbat…

"Kelly, pojď, půjdeme si lehnout, nevím, jak ty, ale já jsem docela unavenej." Jemně jí přejel po zádech. "Půjdu a jak ráda, ale dnes budeš odpočívat, žádný skotačení." Podívala se na něj vlídně. "Dobře, ale tulit se snad můžeme ne?"

"Můžeme?... Musíme!" Vzal ji do náruče a odnášel do jejich ložnice…

Král růží

1. ledna 2015 v 0:01 | Marta |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Moji milí přátelé,

přeneste se v těchto mrazivých dnech se mnou na chvíli v tomto příběhu do letního času a ponořte se do pohádky, ve které má hlavní roli naše společná láska - Michael…vychutnávejte si hřejivost slunce a také nahlédněte do magické zahrady, kde se dějí zázraky.

KRÁL RŮŽÍ

Je červenec a já jdu se svými štětci, malířským stojanem, barvami a paletou do oblíbené zahrady, která mě vítá svojí otevřenou branou a vůně červených růží mě lákají jako sladké maliny…jako by mi říkaly: "Pojď…vstup dál…jsi vítaná…!" Tak neváhám a přivírám těžkou klikou vstupní bránu.

Ptačí zpěv nad mojí hlavou dotváří v mých myšlenkách celistvost atmosféry, která se, bohužel, nedá zvukově na obraze zachytit. A je to veliká škoda… Můj pohled na malý altánek uprostřed zahrady mě nabízí nejvhodnější místo, kam postavit své plátno a rozhodnout, který okamžik krásné přírody zachytím na svém obraze pro věčný čas. Rotunda altánku skýtá v letních měsících stín při slunečním žáru a poskytuje klid a odpočinek pro romantické typy žen, jako jsem já. Ze stropu visí na řetězech houpačka.

Na svém obraze bych chtěla zachytit nejen krásu zdejší zahrady, ale i muže, co má úžasnou duši…pohled do jeho očí by měl prozrazovat, že nepotřebuje mnoho slov a malým gestem dokáže naplnit velké ticho…měl by tam mít napsáno, že každý den děkuje světu, že má na svém stole chléb…že se nemodlí jen za své nejbližší, ale i za své nepřátele, aby zlomil zlo…muže, který se s láskou stará o svůj příbytek a zahradu…také jeho oči budou prozrazovat, že dokáže sundat z druhého únavu jediným svým nádherným úsměvem…

Miluji se smát, hrát si…miluji příběhy, co mě osloví…miluji všechno, co mi rozbuší mé srdce, až mám příjemnou husí kůži na těle. Cítím slunce nad svojí hlavou, zahřívá mě…jsou chvíle, kdy velmi ráda zůstanu v tichosti poslouchat věci kolem sebe…naslouchat přírodě i tomu, co není vidět…pak tehdy skutečně tvořím a nechám se obejmout múzou poety…to je ten pocit, kdy vím, že žiji…

První tahy štětcem na mém obrazu zastavilo malé světlo…můj zrak spočinul na houpačce, kde sleduji to světlo, jež se stále zvětšuje… přes obrovskou zář ses posadil uprostřed houpačky…na svém nahém těle jsi měl přes sebe přehozenou zlatou štolu a na Tvých havraních kudrnatých vlasech se leskla zlatá královská koruna vykládaná drahými kameny…ano…jsi to Ty, lásko moje kouzelná…přišel ses podívat, jak maluji…

Promluvil jsi na mě: "Jsi ráda sama, že? Být sama je lepší, než být s nesprávnou osobou…ti, co létají sólo, mají silnější křídla…znám to moc dobře…také jsem byl celý život sám…ale vždy jsem cítil, že i já mám potřebu nechat se obejmout…teď jsem ještě připoután k zemi, ještě se nedořešily všechny problémy, co souvisejí s mým minulým životem…proto se vracím na zemi, abych objal ty, kteří to nejvíce potřebují…"

"Jsou lidé, co dokážou pohladit, obejmout a i políbit bez možnosti, aby se Tě dotkli…protože jsou převelice hluboko ve Tvém srdci. Nabízím Ti svoji otevřenou náruč…moje křídla Tě něžně obejmou a spojením s Tebou vytvoříme jedno tělo a jednu duši…přijmeš mou nabídku a nenecháš mě zde jen sedět?"

"Drahý Michaeli…lásko moje nádherná…čím jsem si zasloužila Tvoji náklonnost a lásku? Prokazuješ mi nesmírnou čest být s Tebou…není to sen? Je to opravdu skutečnost? Když Tě vidím, je to strašně zvláštní pocit…jsi jako kniha…kniha mých vzpomínek…moje srdeční aura…má nekonečná láska k Tobě je věčná…Přeji si, aby tato kniha se otevírala vždy při našem setkání a vždy mi ukázala důvody mé bezpodmínečné lásky k Tobě, můj sladký anděli"…

"Michaeli, Ty jsi zažil zde peklo na zemi…pro Tebe nebylo snad většího zklamání, než když jsi přinesl radost v srdci ke lhostejnému člověku. Narodil ses jako anděl bez křídel zde na zemi…plaval jsi ve vzduchu, patřil jsi sem a až se znovu narodíš, opět budeš zde spojený se vzduchem a matička země Ti bude domovem".

"S jakou obrovskou láskou a nadšením přijímám Tvoji nabídku…chyť mě za ruku, drahý Michaeli…přitiskni se na mě a už mě nikdy nepouštěj…a vezmi mě tam, kde neexistuje čas…kde mohu jen být s Tebou a ochutnat Tě jako to nejlepší ovoce z rajské zahrady…velikost Tvé lásky velmi dobře znám…vždy ji poznám podle Tvé schopnosti neutéct před bolestí druhého a nést jeho břemena".
Na chvíli se se mnou zatočil svět a já se ocitla v té nejkrásnější náruči, která mě objímala a hřála svojí něžnou láskou…prostupovala mi od konečků prstů až do samých pramenů mých dlouhých vlasů, jež se navzájem proplétaly s Michaelovými …nevím, jak dlouho trvalo splynutí našich duší, byla jsem omámená krásou, něhou, vášní, smyslností a protkána bezpodmínečnou láskou, která je věčná…takovou umí předávat jen můj Michael…

Pak mi můj spanilý král zašeptal do ucha: " Život dokáže být něžný, ale i krutý…musíme se rozloučit…už nastal čas vrátit se do ráje nebeského…Jsi smutná, moje milá? Pláčeš? Pojď, utřu Ti Tvé slzy…i v nich je síla…musíš jít dál a žít…já se za Tebou zase vrátím…ochutnal jsem Tě a našel v Tobě pravé zalíbení…opatruj se tu na chvíli beze mě, přijdu brzy za Tebou…"

"Ani nevíš, jak těžké je loučení s Tebou, lásko moje…je těžké něco odstranit z mé paměti, když je to vyryté v mém srdci…až příště přijdeš za mnou, ukážu Ti svůj obraz a pak Ti ho daruji…ztvárním na něm Tebe celého tak, jak Tě vidím já…vidím LÁSKU…MILUJI Tě, Michaeli"…


"Miluji Tě víc, má milá"…polibky pro Tebe"…