Únor 2015

26.kapitola

27. února 2015 v 5:58 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Nezapomenutelná masáž, aneb líbánky končí, nový život začíná.


O čtyři dny později…

"Oběd byl skvělý, na to, že jsi vařil ty, miláčku" …lehce otřela ubrouskem ústa a složila příbor, vzala do ruky sklenku s červeným vínem a začala provokativně flirtovat.

"Díky, na těstoviny na sto způsobů jsem vážně expert!" …řekl samolibě "A nejen na ně!" …povytáhl opakovaně obočí a jazykem si mlsně přeje koutek úst.

"Měla bych se zeptat, na co ještě jsi expert, co? Ale ne, to jsem už dávno zjistila, takže...co budeme dělat po obědě? Na sluníčko nesmíš a mě se ani nechce... tak?" "Tak, co bys říkala masáži? Vlastně objednal jsem nám masérky, mají přijít do půl hodinky." Napil se spokojeně vína, které mu začalo na těle způsobovat uvolnění, s každým douškem se cítil uvolněně.
"Tak masérky, hmmm, podle toho, jak se tváříš, jsem myslela, že jsi se přeřekl, nechtěl si říct striptérky?" opakovala svůdně a užívala si, jak mu rudnou tváře...
"Jsem ženatý muž, copak jsi zapomněla? A navíc si nejsem jistý, zda bys nežárlila?" …vzal skleničku d o dlaně, točil s ní tak, že víno jiskřilo s každým byť sebemenším pohybem.
-
Leželi téměř nazí na masérských lehátkách vedle sebe v obývacím pokoji, pouze s ručníkem na hýždích. Který zakrýval to nejnutnější a který si neustále Michael stahoval dolů a ptal se své ženy, jestli opravdu, ale opravdu není nic vidět. Ta jen protočila oči, když letmým pohledem sledovala, jak se na lehátku vrtí a pořád někde něco zastrkává, měla chuť mu ten ručník strhnout úplně a zavolat, že jsou připraveni.

"Michaeli, nebuď tak domýšlivý, ano? A dej už konečně pokoj a klidně lež a nevrť se! A pokud si myslíš, že je nějaká profesionální masérka zvědavá na tvůj zadek, tak se sakra pleteš, ta už jich za svoji profesi viděla víc, než dost, ten tvůj není ničím výjimečnej!" …řekla s úsměvem a položila si znovu hlavu na lehátko a po očku sledovala, jak pod tím ručníkem zatnul sval.
"Hele, takhle si tu masáž vážně neužiješ, lež, prosím tě a zavři oči a mysli na něco hezkého, jinak vstanu a naplácám ti na holou!" "Ale Kelly, jak to mám udělat, řekni, sakra, jak? Jestli ta ženská zajede někam, kde nemá, tak propálím to lehátko a taky, vždyť víš, jak jsem lechtivej, nerad bych při nějakém doteku vystartoval, škubal sebou a jak pitomec se hihňal, uznej, to by byla ostuda!" …zastrčil další cíp ručníku pod stehno...čím víc zastrkával, tak tím se jeho zadek stával upnutější.

"Vím, drahoušku, ale tak si představ, že bys zavolal opravdu tu striptérku, to bys tak nevyváděl, co? Pokrytče jeden!"…dala si ruce pod bradu a pobaveně sledovala, jak se pořád o něco snaží, slipy mu zakázala navlíknout a věděla proč!
Najednou se tiše otevřely dveře a do místnosti vešly dvě drobné havajské dívky. Každá z nich měla dlouhé tmavé vlasy a v nich barevné květiny, pestrobarevné šaty, připomínající sárí...obě se zdvořile uklonily a pozdravily "Aloha ´auinalā" Jedna z nich zatáhla lehké závěsy, druhá zapnula magnetofon s relaxační hudbou. Byla to příjemná atmosféra, které se začal Michael i Kelly oddávat. Když jejich drobné ruce nanášely vonný olej s vůní květin ostrovů a máty a jemně vtírat do pokožky ramen, zad, švihla Kelly okem po Michaelovi, odpočívajícím na lehátku vedle, ležel klidně, tak ona stejně klidně zavřela či a užívala si masáž, která jí uvolnila natolik, že začala dřímat.

Ani nepostřehla, že zhruba po půl hodině se obě dívky vzdálily s tím, že teď musí nejméně patnáct dvacet minut odpočívat, než budou v masáži pokračovat. Michael se jen usmál a dívka s ruměncem odcházela. Když si byl Michael jistý, že je již za dveřmi, potichu vstal, motal pevně ručník kolem beder, vzal si lehký župánek a podíval se rozverným a mlsným pohledem na svoji ženu, která spala a ze spaní se usmívala.

Opatrně se vytratil z místnosti a poděkoval oběma dívkám za masáž s tím, že by tu určenou jeho ženě dokončil rád sám. Těžko říct, kdo se více zardíval, jestli dívka nebo Michael sám, ale pod jeho pohledem, úsměvem, gesty, kterými si neustále stahoval vlasy a které se stejnou vytrvalostí padaly do jeho tváře, bylo těžké odmítnout cokoliv. Vypsal oběma štědrý šek a rozloučil se s nimi.
Když se vrátil do pokoje, tichá hudba hrála, Kelly dál nehnutě odpočívala na lehátku. Rychle ze sebe shodil župan a vzal olejíček, nalil do dlaní, aby ho zahřál, dřív, než jí ho nanesl na tělo, jemně masíroval její paže, ruce, prsty, pak se dotýkal s neuvěřitelnou něhou jejích zad, přejížděl bříšky prstů po její páteři až k hýždím, jemně zajel pod okraj ručníku a pokračoval na stehnech, lýtkách i chodidlech a zpět. Když plochou celé ruky zajel po vnitřní straně stehna zachvěla se...a podívala se na jeho lehátko, které bylo prázdné. Nadzvedla se, když viděla ruce svého manžela, kterak se jí dotýká víc, než smyslně, odtáhla stehna maličko od sebe, hned, jak mu uvolnila prostor, využil jej pro své dlaně... pak ji jemně vzal za rameno..

"Otoč se, drahá, na záda." Zašeptal jí těsně u ucha, až jí naskočila husí kůže, jeho dech byl omamný, jako opium... "To myslíš vážně??"…řekla s uzarděním.

"Ano! Chci, aby sis tu masáž užila především ty, chci tě hýčkat, rozmazlovat." Jeho oči plály, jak pochodně v temné noci. Nadzvedla své boky a točila se na záda, ručník nechal kolem pasu...Vnímala jen jeho daně, které se jí dotýkají smyslně, něžně a jeho oči, laskavý úsměv. Když si nanášel do dlaní další dávku olejíčku, řekla: "Tohle ti jednou vrátím, pamatuj si to! Pak budu zase rozmazlovat já tebe!" "Dobře, když si přeješ." Sledoval bezostyšně její nádherné tělo a přiložil své dlaně na její krk…postupoval něžně, krouživými pohyby k její klíční kosti, pak mezi ňadry, které přejel každou dlaní své ruky, miloval to její mateřské znaménko pod levým ňadrem, už teď, když se jí dotýkal tak intenzivně a intimně, měl co dělat, aby se držel zpátky a opravdu ji mohl hýčkat. Když přejel prsty hroty jejich bradavek, cítil zachvění po celém jejím těle, postupoval stále níž, kolem pupíku jí obkroužil palci a stáhnul ručník, který překážel v jeho dráze doteků, jemně se dotkl středu jejího klína, dráždil jí každým dotekem, když cítíl, že se její tělo rozechvívá tak, že jí z hrdla unikaly slastné steny, jak naschvál pokračoval v masáži stehen, zapřel si její nohu o svoji hruď a po té druhou, vrátil se k jejímu klínu.

Vystavena jeho smyslným dotekům i pohledům, vystavena vlastní touze, když se jí dotýkal, už pouhým dotekem jí způsoboval slast, začala se divoce vlnit proti jeho ruce ve svém klíně a přitáhla si ho v polibcích na sebe, zašátrala v oblasti jeho boků ve snaze rozmotat a uvolnit ho z toho zpropadeného ručníku. Zadýchaná, s tvářemi hořícími touhu, se jí to povedlo, sotva do ní prudce vstoupil, jako by uvnitř ní vybuchl ohňostroj slasti, přitiskla svoji pánev k té jeho, tak prudce a divoce mu vycházela vstříc, že se slastným výkřikem vyvrcholil a svalil se na její tělo, které se stále ještě chvělo a vonělo po květinách i mátě.
Zadýchaně mu těsně u jeho krku řekla..."Nasadils tu laťku "rozmazlování", nějak vysoko!"…a nehty mu přejela po upocených zádech. "Skoro lituju, že už naše líbánky zítra končí."

Jen přerývaně vydechl s hlavou položenou na jejích prsou..."Líbánky končí, ale nový společný život začíná!"
ALOHA!


Sakra, nějak mi při psaní vyschlo :-) Představa, jak mě Mike "rozmazluje" masáží je ... je: no coment! :-) Příště nashle už v Neverlandu.

25.kapitola

24. února 2015 v 5:59 ♥ Tajemství noční zahrady II.

S tebou půjdu kamkoliv!

Ráno se jako první probudil Michael, seděl na kraji postele a díval se na moře, ve kterém v dálce skotačil pár delfínů…nad obzorem začalo svítat. Vítal nový den s nekonečnou vděčností za svůj život, za život, který spojil s tím jejím. Byl vděčen tomu okamžiku, kdy jeho milovaná zdolala tajně zeď jeho pozemku i jeho vlastní zeď nejistoty, samoty, kterou byl naplněn jeho a vlastně i její život, který se s ní nemazlil.

Zavřel oči a vnímal zvuk moře, vdechoval do plic charakteristickou vůni, písku a mořského vzduchu, bral tuto chvíli jako naplnění a vyslyšení svých toužebných modliteb. Probraly ho až dlaně a objetí jeho ženy, která se zezadu tiskla k jeho tělu, která ho políbila na krk, až se mu zježily chloupky po celém těle.

"Dobré ráno, drahý! Měla jsem nádherný sen a jak ses vyspal ty? "

"Krásné ráno, moje milovaná, sice spánek byl krátký, ale vydatný, cítím se jak znovuzrozený. Prozradíš mi, co se ti zdálo?" …přitiskl se k ní, zatímco její paže ho objímaly kolem krku, natáhl ruku, aby jí mohl pohladit její rozevláté vlasy, už jejich vůně v něm zažehla touhu.

"Ne, neprozradím, to by se to pak nesplnilo, ale byl to krásný sen a víš proč?... mírně zavrtěl hlavou. "Protože jsi tam byl ty!" "Ale Kelly, já přece nejsem sen, jsem skutečný, chceš důkaz?"

"Důkaz? No, proč ne!"…řekla svůdně a on ji pěvně sevřel v náručí a posadil do klína a přivlastnil si její ústa v něžném polibku. Její ruce spočinuly na jeho hrudi, kde divoce a nezkrotně bilo jeho srdce. Na malý okamžik se odtáhl a vzal její ruku do té své a propletl své prsty s jejími… dívali se zamilovaně na zlaté kroužky, na jejich prsteníčcích se na nich vyjímaly, jak zlaté slunce na blankytném nebi.

"Jsem neskutečně šťastný, že jsi souhlasila." "Taky jsem ráda a šťastná! Ale teď bych uvítala, drahý choti…" skousla ret a povytáhla obočí... "Copak, jestli myslíš co já, tak já jsem připraven." …řekl stydlivě ."Jak ty můžeš vědět. na co já myslím, náhodou...?"…vymrštila se jak lasička a utíkala po pláži. "Myslela jsem na koupel a jestli chceš i něco víc, musíš si mě chytit!" Zase ta její nepředvídatelnost a jistý druh rebelství, které na ní miloval, miloval tu rozmanitost, smysl pro spontánnost.

Dováděli, jak dvě malé děti, které žijí bezstarostným životem, na které nedoléhá tíha života. Když se slunce vyhouplo vysoko, vzala ho Kelly kolem pasu a řekla starostlivě: "Pojď, vrátíme se do domku, nechci, aby ti sluníčko ublížilo." Již dávno si všimla, jak vitiligo na jeho hrudi, pažích pokrčilo a nebylo to "jen" nemocí, ale i stresem posledních týdnů, měsíců, které na něj dolehly víc, než by si to uvědomila.

"S tebou půjdu kamkoliv!" …přivinul ji k sobě a kráčeli bok po boku a v písku zanechávali dva páry stop. Byli šťastní, užívali si svého soukromí, které bude v ohrožení sotva jejich líbánky skončí.
Prolétlo jí hlavou, jak bude trvat dlouho, než tisk, média zjistí, že se nejznámější muž planety oženil? Budou se pídit s kým, že vlastně se oženil? Budou se ptát na rodinu, ze které pocházím? V tomto směru byla klidná, není zjistit co, nic, co by Michaelovi mohl ublížit v kariéře. Zvykla si už, že si stejně napíší, co budou chtít, bez ohledu na to, kde je pravda a tu znají jen oni dva.

Dívala se na něj, jak klidně usíná s úsměvem na tváři, ačkoliv bylo krátce po obědě, narůstající únava za téměř probdělou noc plnou milostných ataků, si vyžádala svoji daň. Přitulila se k němu, jako k jistému bodu svého života, byla odhodlaná roli manželky, partnerky a snad i matky jejich dětí zvládnout a nenechat nikoho, aby jim vzal jejich životy, nebo je nějak ovlivňoval v tom horším slova smyslu. Z jejich úvah a předsevzetí ji vysvobodil spánek po boku muže, se kterým chce sdílet dobré i zlé.

Kouzlo světla stínu :-)

23. února 2015 v 20:08 ☺☻ Zajímavé fotky
Tak našla jsem zajímavou fotku , ten stín mikrofonu, je ale pacholek, co?Smějící se Nebo, že by svatozář?


Všechno nejlepší !

21. února 2015 v 10:39 | Marta |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Milí přátelé,

popřejme společně k dnešním narozeninám nejmladšímu synu krále popu MJJ Princi Michaelu II. zvanému Blanket.

Drahý Blankete…
Dovol mi, abych Ti za celý zástup fanoušků Tvého milovaného otce popřála k dnešním 13. narozeninám mnoho zdraví, úspěchů ve škole, štěstí a lásky.

Přeji si, aby Tě ve Tvém životě provázeli samí upřímní a spolehliví lidé, aby ses setkával s laskavostí, dobrem a láskou. Nikým si nikdy nenech nic namluvit špatného, věř svému srdci a tomu, k čemu Tě vedl Tvůj milovaný otec…k upřímnosti, pokoře, velkorysosti, empatii a lásce. Pokračuj ve svém dobrém konání se svými milovanými sourozenci nadále, pouštěj do svého srdíčka jen dobro a věř, že my, věrní fanoušci Tvého otce, stojíme a vždy budeme stát za Vámi a chránit Vás všechny tři…

Přeji Ti krásnou oslavu!!!
HAPPY BIRTHDAY!!!

24.kapitola

20. února 2015 v 18:44 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Slib lásky a oddanosti

Pevně se k němu přitiskla, hladila jeho paže, záda, až její dlaně spočinuly na jeho pevných hýždích a zašeptala s vlhkými rty těsně u jeho krku: "Michaeli, nepůjdeme už…?"…podívala se na něj a pohledem naznačila, že by s ním už byla ráda sama v pohodlí jejich ložnice v nedalekém domku. Bylo mu jasné, po čem jeho žena touží, toužil po ní stejně a ještě mnohem víc. V jeho očích se odrážely plamínky z dohořívajících loučí, divoká nezkrotná vášeň poháněná láskou v jeho srdci.

"Ne, drahá, do domu se pro tuto noc nevrátíme!" …řekl zastřeným hlasem a vzal ji za ruku a nechápající odváděl o kus dál, kde přímo na pláži bylo připraveno jejich manželské lože. "Dům je moc daleko!" …vzal ji do náruče a nesl podél pláže až do jejich altánu lásky.

Jemně odhrnul lehký závěs a pomalu a volně ji nechal sklouznout po svém těle postavit se na nohy...odhrnul její neposlušné vlasy a pohladil po tváři. "Kelly, moc bych si přál, abys se mnou byla šťastná tak, jako já jsem!" …díval se jí oddaně a zblízka do očí.

"Michaeli, ale já jsem s tebou šťastná každým dnem, kdy jsme spolu! Odteď jsme na všechno dva, na to dobré i zlé. Slib mi, že se budeme o všechno rovným dílem dělit?" Objímala jeho tělo, stejně jako on to její a z jeho úst zaznělo sladké: "Slibuju!" Jejich životy byly spojené už dávno láskou, ale nyní se spojila v celek, kterému se říká manželství, slib duše, srdce jednoho tomu druhému.

Pomalu horkou dlaní přejel po její hrudi a stáhnul ramínko od šatů… každý kousek její odhalené kůže v něm vyvolával žádost těla, tím svým ji opatrně tlačil a pokládal na jejich manželské lůžko a jeho ruce jako bezpečná a ochranná síť zmírnily její dopad. Líbal ji měkce, mazlivě i dravě a zbavoval jí a ona jeho posledního kousku oděvu...náhle se podívala nejistě kolem sebe. "Miku, neměl bys zhasnout? Přece jen hra světla a stínu..."…řekla rozpačitě, až stydlivě s ruměncem ve tváři.

"Ale drahá, nikdo tu široko daleko není a já ... na tebe chci vidět, jsi nádherná!" a pokračoval v polibcích, ale mírně se odtáhla a její oči prosily... "Dobře tedy, ale jen ztlumím světlo...natáhl se a zmírnil plamen v lampě s aromatickým olejem na minimum.
Vrátil se k hýčkání její kůže, rtů, svojí dlaní hladil její ňadra, která se v přívalu vzrušení a toužebnému očekávání a jejím zrychleným dechem divoce dmula. Cítil, jak se jí citlivé bradavky napřímily tak, že je musel ochutnat a každou zvlášť obkroužil jazykem a něžné sál. Cítil, jak se chvěje vzrušením, slastí, kterou si on sám užíval, její reakce ho přiváděly k šílenství a zvyšovaly jeho touhu, kterou kvůli ní oddaloval.

Šílela touhou, objala ho kolem krku a přivlastnila si jeho ústa tak, že oba dva pozbývaly dechu. "Chci tě!" …skousla jeho spodní ret, až zasténal. Odhodila stud a hladila jeho připravené, touhou tepající mužství, na které se přitiskla a navedla do svého zvlhlého lůna tak prudce, že se zajíkl.
Pevně svírala koleny jeho boky, podřizovala se jejich společnému tempu, svírala a hladila jeho paže, zatínala nehty do jeho kůže na hýždích, zatímco on uvnitř ní tančil s nevídanou ladností, něžností a dychtivostí, byla unešená i pohlcená tancem jeho těla, ve kterém byla ona součástí, splynula s ním. Ve společném rytmu, melodii. Sála horký dech z jeho rtů i se slanou příchutí jeho potu, když svými dlaněmi objal její tvář, hladil ji po vlasech a svými dravými polibky jí bral její vlastní dech a zároveň umožňoval dýchat. Jeho rty se něžně a láskyplně usmívaly, stejně jako její...milostná hra tu noc neměla žádný limit.

Vrcholu lásky dosáhli opakovaně, které už ani jeden nepočítal, bral je jako samozřejmost, protože naprostý soulad, symbióza jejich těl byla dokonalá a každý z nich předvídal reakci toho druhého a jen úsměv, dravý polibek nebo pouhý pohled, stačil, aby ten druhý poznal, po čem touží.

Když položil svoji hlavu na její krk, cítil, vnímal, jak jí hučí krev v žilách, tepe chvějící se vzrušením, které střídá stav uvolnění a naprostého blaha, vyhledal její ústa, líbal ji na krku, jemně skousl její ušní lalůček a položil svoji tvář na tu její, aniž by přerušil jejich milování, pouze zvolnil tak, aby jí za několik málo okamžiků dovedl k dalšímu bouřlivému orgasmu, který rozechvěl její tělo.

Jen příliv a šumění moře, které naráželo svými vlnami do břehu mohlo přehlušit jejich milostné sténání, výkřiky slasti, kterými se odevzdávali jeden druhému, bez bázně, stydlivosti, jen hvězdné nebe, které rozprostřelo svůj háv nad jejich hlavami, bylo svědkem jejich naplněné lásky.

23.kapitola

17. února 2015 v 19:43 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Druhá polovina srdce

"Tak, tady jsi, hledám tě po celém domě." …řekl Michael s úlevou a sedl si naproti Kelly do ratanového křesla a sledoval, jak se zamyšleně dívá na moře, jak by se chtěla uklidnit.
"Kelly, děje se něco? Nechci tě honit, ale asi bychom se měli pomalu chystat, oddávající tu bude do hodiny." Pohlédl do její tváře a jakoby v ní zahlédl stín nejistoty, váhání...

"Přemýšlím, Michaeli." Řekla tiše. "A smím vědět o čem?" Vzal ji za ruku, kterou stiskla a podívala se mu do očí. " O nás, o tobě! Michaeli víš, vezmu si tě ráda, ale přemýšlím o tom, jestli ty nechceš zavolat nebo počkat se svatbou na někoho z rodiny, u mě je to jasné, nemám zavolat koho, ale ty ano! Jestli je to nebude mrzet, že nejsou s tebou, co tvoji sourozenci a především matka.. a …" jen těžce vydechla, ale nedopověděla, dál se neodvažovala jmenovat...dalšího rodiče, udělal to za ní.

"Kelly, matka to pochopí, bude mít radost, že jsme svoji a o nikoho dalšího, ani o jeho pocity nestojím. Jedině ty a náš společný život, štěstí je pro mě opravdu důležité a kdo toto nehodlá respektovat, nezaslouží si, abych respektoval já jeho!" "Michaeli vím, chápu to, ale říkala jsem si, že by to mohla být příležitost ke smíru, vyřešit to nějak?" …povzdechla si. Zjevně se celou situací mezi ním a Josephem trápí víc, než by si kdy pomyslel. Miloval ji o to víc, že po tom, co jí/ jim provedl, dokáže myslet a to, jak je usmířit nebo alespoň respektovat jeden druhého. Něžně jí pohladil hřbetem ruky tvář...

"Vím, lásko, že jsi to myslela dobře, ale naučil jsem se neplýtvat energií na něčem, o čem dopředu vím, že mi ji vezme a ještě mnohem víc. Tímto chci začít nový život, po boku s tebou, protože moje srdce v tom tvém našlo svoji druhou polovinu, bez které nedokáže být." Vzal ji za ruce a jemně donutil vstát, objal ji a políbil na spánek.
---

O hodinu později kráčela bosky po sluncem vyhřátém písku v letních bílých šatech vstříc Michaelovi, který na ni čekal před stolkem oddávajícího na pláži. Měl na sobě černé kalhoty a bílou vzdušnou košili, se kterou si mořský vánek pohrával, stejně jako s jeho vlasy. Něžný úsměv, který se s každým krokem, který udělala blíž k němu, měnil v dojetí a jeho oči zářily štěstím, stejně jako její, krom nich dvou, jako by neexistovalo nic, nic…co by mohlo jejich lásku ohrozit.
Když stanula vedle něho, vzal ji za ruku a políbil ji a pošeptal do vlasů. "Jsi nádherná, lásko moje!"
Slunce se pomalu chýlilo za obzor a jejich svatebnímu slibu přihlíželo slunce svojí zlatavou září a šumění palem, které proplétaly svoje kmeny i koruny, jako nerozlučitelní, věční milenci. Když z jejich úst zaznělo sladké ANO a ztvrdili svoje manželství polibkem a výměnou prstýnků, začala hrát hudba a dvě krásné polynéské dívky jim navlékly kolem krku šál z pestrých květin a jedním svázaly jejich ruce jako symbol nerozlučitelného, společného života.

Přišli i další hudebníci a tanečníci, aby novomanželům podle místní tradice zatančili své hula tance, které svojí rytmikou i poselstvím, připomenou dosavadní život i ten budoucí. Krásné tanečnice, urostlí mládenci svými pohyby znárodnili lidské emoce lásku, cit, vášeň i zlobu…vše, co člověka nejen v manželství potká, stejně jako v jejich příběhu o lásce krále Kamehameha a krásné Laky, bohyně Huly. Vlasy havajských dívek se vlnily stejně, jak jejich boky, které znázorňují aspekty přírody, déšť, vítr, vlnící se všeobjímající moře.
Michael s Kelly sledovali jejich vystoupení v těsném objetí, v rukou skleničku se šampaňským a naslouchali tónům kytar, ukulelí. Svit slunce vystřídaly podél pláže louče, které se spokojeným praskáním dodávaly celému svatebnímu obřadu svoji magickou a neopakovatelnou atmosféru.

Ještě nikdy se necítil Michael tak svobodný, bez dohledu všetečných kamer, krom pár svatebních snímků, které nechal pořídit, si uchová vzpomínky na tuto událost ve svém srdci i mysli. Tanečníci i hudebníci se pomalu vytráceli, aby dopřáli novomanželům své soukromí, zůstal pouze jeden, který hrál na kytaru milostné písně.

"Kelly, má paní, smím prosit?" …natáhl Michael ruku směrem ke své ženě a vyzval ji k tanci. Ochotně a ráda přijala. Jen dva páry bosých nohou se pohupovaly v pomalém rytmu písně, jejich těla se k sobě tiskla a předávala si energii, teplo s každým pohybem, kterým vnímali každý sval na těle toho druhého, který při společném dotyku budil očekávání, touhu, vzrušení.

Donutili jste mě !:-)

15. února 2015 v 19:54 ☺☻ Zajímavé fotky
U. 22. kapitoly se rozjela zajímavá diskuze, tak tady je část slíbeného, ukecala mě Domi a Hanka, tak ,aby jste věděli, kdo za to může.. Smějící se

1.svědí,svědí, toto svědí..:-)))))

2.Tohle gifko, jsem tu už měla, ale mám to ráda, pracovně mu říkám "Nadhazovač"!:-) Ale, momentálně má plný ruce práce :-)

3. Láskyplná domluva Smějící se jen nevím, na jaký povel, či vstát, nebo ulehnout! :-)

22.kapitola

14. února 2015 v 8:36 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Nejdřív snídaně a pak...?

Probudila se do krásného slunného rána. Ještě, než otevřela oči, znovu si přehrávala koupel při západu slunce i něžné milování na pláži. Líně se protáhla v posteli a s blaženým úsměvem hledala Michaela, její ruka sahala vedle sebe na lůžko, ale nebyl tam.
Procitla a otevřela oči. Do pokoje vnikalo se skrz polozatažené žaluzie slunce, ale byl tam jen důlek v polštáři a jeho specifická vůně na něm, schoulila si ho k sobě a objala ho…to čekání se jí zdálo dlouhé...v koupelně voda netekla, ani nevrčel holicí strojek, tak kde může být? Vyskočila z postele, hodila na sebe župan a vykročila z pokoje, zdálo se jí, že ho někde slyší... "Michaeli?"

Seděl v pracovně na kraji stolu a nohou, kterou měl ve vzduchu, si při telefonování spokojeně pohupoval… "Dobře, jsme domluveni, jsem rád, že nejsou žádné komplikace, že je vše na dobré cestě, ale ještě se ozvu a vše vám potvrdím, děkuji mnohokrát!" …položil sluchátko a spokojeně luskl prsty…o její přítomnosti neměl ani tušení do té doby, než prošla kolem něj a letmo ho pohladila po zádech, stehně a stoupla si proti němu a přitiskla se na něj...

" Tak, mě se po tobě stýská a ty si tu v klidu pracuješ!" …řekla maličko vyčítavě. "Dobré ráno, miláčku, to je dobře, že se ti stýská, ale v jednom pravdu nemáš, nepracuju a už vůbec ne v klidu, když ty jsi tady jen tak v tom sexy župánku, tak blízko, těsně vedle mě." Řekl a jemně jí políbil na rty...

"Říkal jsi žádné komplikace, Miku, děje se něco?" …řekla starostlivě. "Kelly, děje se to, že tě miluji den ode dne, hodinu od hodiny, minutu od minuty, víc a víc a moc si přeju, aby tohle byly nezapomenutelné líbánky, na které budeme celý život spolu vzpomínat!" …s náruživostí si podrobil její rty, když ji přitáhl za šňůrky županu, mírně sebou cukla... "Ale drahý, tohle je dovolená, jak jsi říkal, nejsme manželé, aby to mohly být líbánky." Podívala se do jeho očí, ve kterých se jiskřilo podivné světlo, až začala pochybovat, jestli to byl přeřek.

"Kelly, ano, dovolená, ale mohli by z toho být líbánky, kdybys chtěla, kdybys souhlasila, byl bych nevýslovně šťastný, kdyby ses vrátila se mnou na Neverland jako moje zákonná žena." Vzal její ruku a políbil její hřbet a pokračoval výš... Začínala mít dojem, že tohle všechno… "Michaeli??" dívala se na něj s očima dokořán. "S kým jsi to vlastně telefonoval? Nechceš mi říct, že máš další ze svých překvapení." Pevně ji objal oběma rukama, jako by se bál nepředvídatelného u této ženy...

"Telefonoval jsem s ambasádou!" …řekl prostě se stoickým klidem. "Potvrdili mi, že by to možné nejen bylo, ale i zákonné se vším všudy! Víš, když jsme letěli tak dlouho přes oceán, spala jsi v mém náručí a já dostal nápad a jen jsem se malinko informoval a zjistil, že by to možné bylo, kdyby…??" …odmlčel se a pohladil ji láskyplně po tváři a ona z něj nespouštěla oči… a stejně vážně a klidně se zeptala. "Kdyby co?" Kdybys souhlasila, kdybys mě chtěla za manžela, zasnoubení dávno jsme, v plánu jsme to měli, já toužím po tom, aby tě ostatní respektovali, jako moji ženu, ženu, kterou strašně chci a miluji a toužím ji mít po svém boku v dobrém i ve zlém."

"Myslíš to opravdu vážně, že se chceš oženit, tady? Myslela jsem, že jsi spjat s Neverlandem, že to bude někdy tam." Znejistěla, cítil to na tom, jak se celá chvěla, těkala pohledem.
"Kelly, myslím to vážně! Ještě, když jsi spala, doručil poslíček toto…" …natáhnul se přes pracovní desku stolu a odhrnul víko krabice, v níž byla černá sametová krabička a otevřel ji...a ona vydechla úžasem i dojetím...

"Michaeli, ale to jsou snubní prstýnky!" "Ano, naše snubní prstýnky, které symbolizují naši lásku, která nemá konce! A jestli to myslím vážně? Kelly, přísahám při všem, co je mi svaté, nikdy jsem nebyl vážnější! Proto se znovu ptám, Kelly Thomasová, vezmeš si mě za manžela se vším, co k manželství patří? Prošli jsme si už tím dobrým i zlým, ale to jsme nechali daleko za sebou, je to tak?" …řekl zkoumavě, když cítil, jak se jeho vlastní dech odráží v její tváři.
Jediný tichý pohled dokáže někdy víc, než tisíc hlasitých slov. "Ano, vezmu! Bude mi ctí, Michaeli Josephe Jacksone! Ty víš, že moje srdce ti patří dávno a tady je má ruka!" …položila svoji ruku na místo, kde v jeho hrudi bije srdce a na kterou on zase tu svou. Dlouze se objímali a líbali…

"Tak, tohle byly ty postranní úmysly, o kterých ses zmiňoval včera, že? …jen roztomile přikývl. "No a kdy by to mělo být? Za dva nebo za tři dny?" …zeptala se odevzdaně, smířeně…
"Ne! Dnes večer! Nechci, aby tohle nádherné slunce zapadlo dřív, aniž by vidělo, jak si vyměníme tyhle prstýnky a spojíme nerozlučně naše životy v jeden společný."

"Ale Michaeli, už dnes? Musím se na to připravit, přichystat, nemám nic na sebe a…" …dal jí ukazováček na rty, aby ji umlčel dřív, než nabere ty svoje obrátky... "Kelly, o všechno se postarám, jen mi věř, do večera je spousta času... Teď je na řadě snídaně a potom...?…rozverně zopakovala "Potom ?" … "Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, co záleží na pořadí!"…začal ji hladově a nenasytně líbat, rozvazovat krajkový župánek, něžně hladit její kůži, projevovat stav své mysli, potřeby těla i duše milovat, dávat svojí lásku naplno a beze zbytků, bez výhrad.

Krásných osmnáct

13. února 2015 v 11:54 ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Drahý Princi Michaeli…

dnes slavíš své osmnácté narozeniny…

dovol mi, abych Ti popřála mnoho štěstí, úspěchů ve škole, zdraví a hlavně lásky… lásky takové, kterou Ti Tvůj otec na celý další život vštěpil do paměti a učil Tě bezpodmínečně milovat, uctívat druhé, mít pokoru, lásku k bližnímu, skromnost a vše krásné, co ze sebe Vám, jeho milovaným a nejdražším dětem, mohl ze svého krásného srdce dát.
Máš jeho geny, jeho láska dřímá v Tobě celém…vždy jednej srdcem, jak jsi zvyklý a nikdy nezapomínej, že jsme si všichni rovni. Vím, jak jsi převzal záštitu svého otce a pomáháš druhým… zůstaň takový, jaký jsi…máš v sobě nespočet dobra, které je dnes tak velkou vzácností. Nenech se nikdy zviklat špatnými rádci, vždy jednej srdcem a ochraňuj své sourozence, Paris a Prince - Blanketa. Jsi už skoro dospělý muž. Všichni tři jste byli okradeni o to nejcennější, co jste měli - o svého milovaného otce. Někdo si nepřál, abyste prosperovali jako normální funkční rodina. Závist, zlo, a chamtivost po ziscích překonala maraton a ukončila život Vašeho otce. Ten Vás chránil, jak nejlépe mohl, ale zlo zvítězilo.

Happy birthday, můj milovaný Princi Michaeli…ať Tě štěstí provází do dalších let…

Tvůj otec vždy říkal, že miluje všechny děti na světě celým svým srdcem…naše děti, jsou jeho dětmi a proto Vy, jeho děti, jste našimi dětmi také…miluji Tě, jako svého syna a Tvé sourozence…

Váš otec, jako ten nejkrásnější a nejlepší anděl světla, Vás všechny chrání navždy…

21.kapitola

10. února 2015 v 6:00 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Na ostro!

Tak, rozhodla jsem, že Mika a Kelly, pošlu do… na dovču Hawaii! Usmívající sePotřebují změnit klima… takže díleček prakticky o ničem.

"Michaeli, říkal jsi malá vánoční dovolená??? Malý plážový domek? Malá pláž… " …chodila po rozlehlém domě, pravda, s blízkou soukromou pláží, která nebrala konce, nikde ani živáčka, jen oni dva, nekonečné moře, pláž, palmy, přesně, jako z nějakého katalogu.

Když Michael viděl, jak je rozpačitá, hodil sako na postel a přišel k ní… zezadu se přitulil a zabořil tvář do jejích vlasů a sledoval scenérii, která ho nikdy neomrzí, poklidné azurové moře, sněhobílý písek, který omývají drobounké vlnky a především ona, žena, kterou miluje snad den ode dne víc.
"Myslel jsem, že nám Hawai udělá dobře a hlavně, je tu teplo, klid...a ty…moje drahá!" Políbil ji do vlasů a ona objala jeho ruce, které ji láskyplně objímaly...

"Je tu moc krásně, jen jsem si to představovala trochu menší, podle toho, cos mi říkal, tady bys s klidem ubytoval autobus plný Japonců." Pronesla vážně, ale on se musel smát. "Kelly, nechci se o tebe s nikým dělit, žádný podnájemníky tu nechci, sice mám Japonce rád, ale tady by nám tak trochu překáželi, nezdá se ti?

"Začal ji hladit po bocích, opájel se vůní její kůže na její šíji, která se mísila s parfémem i sytým mořským vzduchem, který vnikal dovnitř do domu otevřeným balkonem, na kterém oba stáli.
"Takže si mě vzal na dovolenou, aby sis se mnou užíval, jo?" ...podívala se na něj zkoumavě s povytaženým obočím, ten pohled nedokázal rozšifrovat.
"Hmm, jo!" Přiznal prostě... "Užívat si tady toho všeho, co nám tato krásná země nabízí, relaxovat, užívat si jeden druhého i naší lásky…"
"Rozmazluješ mě, víš to ?" …řekla zasněně a opřela si hlavu o jeho hruď, přitiskla své tělo na to jeho, bylo pevné, horké, vnímala ho jak svoji životní jistotu, i když věděla, že to nebude snadné žít po jeho boku, pod drobnohledem světa, zamyslela se...
"Kelly, chci tě rozmazlovat, protože to dělám rád, z lásky a ta, jak víš, hory přenáší a co ty víš, třeba s tebou mám i postranní úmysly, o kterých jsem ti neřekl, třeba z obavy, že bys se mnou nejela." Řekl šeptem, tím zvýšil její pozornost...
"Michaeli?Myslíš, že bys mě mohl ještě něčím překvapit? Ale, co se divím,ta tvoje překvapení stojí vážně za to! Jsem za ně ráda." Řekla něžně…

"Tak, to jsem taky rád, ale nejsem si jistý, že to, co mám v záloze, přivítáš, ale vím, že to bude pecka!"…zaculil se tajemně a Kelly se na něj podívala odhodlaná dozvědět se víc...stoupla si před něj tak, aby nemohl uhýbat pohledem.

"Michaeli?Co chystáš?" …když se se smíchem nadechl a rozhihňal se, začala tušit nějakou klukovinu. "Miku? Nechceš mi říct, že se budu muset potápět, nebo plavat mezi žraloky nebo tak něco, že ne...? Tak Michaeli, dořekni to nebo si mě nepřej!" …začala ho lechtat a on před ní uhýbal, až z toho vznikla honička po domě.

Řádili, jako dvě malé děti, když ji Michael chytil za ruku a vedl ven na pláž. Slunce se už dávno schovalo za obzor, ale jeho zlatavá zář se odrážela na hladině poklidného moře, do vyhřátého písku se bořily jejich nohy, které za sebou zanechávaly stopy dvou milenců, lidí, kteří se našli a touží být spolu.

"Kelly?!" …jemně jí položil ruku na její bok...a přitiskl se k ní, zastrčil pramen vlasů, se kterým si vánek pohrával…
"Řeknu ti to zítra, ano? Chci, abys věděla, že tě do ničeho nutit nehodlám, ani nebudu, bude to čistě na tobě, zda to moje překvapení přijmeš nebo odmítneš, víš, že mi můžeš věřit, tak rozhodně nechystám žádný adrenalinový sport, o kterém jsi mluvila."
" Dobře, Michaeli! Potápět se tedy nebudeme, ale co malá koupel, moře je nádherně teplé." Usmála se a běhala po kraji moře s vykasanými šaty a nechala si smáčet nohy...

"Kelly, ale já si nevzal plavky!"…skousl ret a těkal očima po okolí... "A na co by ti, prosím tě, byly? Já je taky nemám, takže na ostro chlapče! Pokud můžeš věřit zase mě, že nemám v podprsence ukrytý foťák, abych si tě vyfotila na Adama, i když by to byl snímeček k nezaplacení. Říkal jsi přece malá soukromá pláž…no ne!?" Začala mu vykasávat košili, tílko a svlékat sama sebe.

Nenechal se dlouho pobízet a za chvilku už skotačili ve vodě, jak dva delfíni.

20.kapitola

6. února 2015 v 6:00 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Vánoční hvězda

"Kelly, už je po večeři, dárky jsou rozdány, děti si s nimi budou hrát a pak usnou, ale vím, že my dva to nedokážeme. Nešla by ses se mnou projít? Je sice zima, ale zahřeje nás krom svršků i naše láska, je posvátná noc, pojďme si jí užít a prožít."

Jeho ruka hřála tu její, v jeho očích se odrážela světla vánočních svíček, cítila v sobě zvláštní smír a nevěděla, čím to je. Čekala bolestné vzpomínky, když se tu objeví děti, že o to své víc, jak před pěti týdny přišla a zatím, je to obráceně. To děti jí daly novou naději, sílu věřit v to lepší ve světě i v sobě samotné.

"Půjdu moc ráda!" …oblékli se a vyšli ven do tmavé, mrazivé prosincové noci. Neverland měl opět pro ně přichystáno spoustu světel, osvícených vánočních dekoraci, jemná světélka blikala na stromech a vytvářela dojem jakési fontány, bylo to úžasné sledovat v ruku v ruce v těsné blízkosti milovaného člověka. Michael držel Kelly kolem pasu, tiskl se k ní, neustále něco vyprávěl, ukazoval obrovský vánoční strom, který vyrostl v Kanadě a který sem dal přivést, byl nádherný, voněl jehličím, smolou a všechny ozdoby na něm teď v noci vypadaly ještě víc slavnostněji. Stáli tam v tichém úžasu a užívali si ty krásné chvíle, dívali se nahoru na špici stromu, kde se hrdě vyjímala vánoční hvězda, svým světlem měnila noc v den, rozpouštěla stíny minulosti. Podívali se na sebe a chtěli toho tomu druhému tolik říct a nevěděli kde začít.

"Kelly, jsi šťastná?" …zeptal se tiše s obavami Michael. Dlouze se zadívala do jeho tváře a odpověděla: "Jsem! Opravdu jsem, ještě nikdy jsem nezažila krásnější vánoce, Michaeli, děkuju ti za ně!" …položila si hlavu na jeho rameno a dál se dívala na tu krásu všude kolem. "Dneska jsi byl úžasný Santa." …řekla spokojeně s úsměvem.

"Děkuju, ale ty jsi byla lepší! Věřím, že vážně umíš čarovat!" …vtiskl jí letmý polibek na spánek. "Myslíš, Isabell? "Tu taky, ale mému srdci jsi učarovala dávno a dnes... dnes jsi mi přičarovala novou naději, vlastně jistotu, že už je to trápení všechno za námi. Je to tak, že jo?" Objal ji ještě pevněji a zblízka se jí zadíval tváře.

"Zvláštní, že to říkáš, měla jsem ten samý dojem." Usmála se...pevně, ochranitelsky jí sevřel v náručí a šeptal do ucha slova lásky vyznání.

"Taky tě miluju a nikdo na tom nemůže nic změnit!"…řekla oddaně i odhodlaně. Přitáhl si jí rukou, kterou měl položenou na jejích zádech a jejich rty se po dlouhém půstu do sebe vpily s hladovostí, něžností i náruživostí, tak dlouho si je odpírala v přesvědčení, že ho zklamala, že si nezaslouží něhu. A on, jí nechtěl nutit, snažil se trpělivě čekat a vyplatilo se. Dvě srdce, dva životy, dvoje rty, jeden tep, jeden dech, který se nedostával v návalu polibků, napětí i touhy mezi jejich těly.

"Kelly?" …mírně zadýchaně se odtáhl, ale chytla ho prudce za klopy kabátu a znovu se přisála k jeho rtům, až ho brněly, dá se říct, že nestíhal její divoké ataky, nyní na tisíc procent věděl, že je zpět se vším všudy tak, jak ji miluje, protože zase našla sama sebe! Na další chvíli vyhověl a líbal ji tak, jako by na tom závisel jeho vlastní život.

"Kelly, né, že by se mi to nelíbilo, ale máme ještě kus cesty." Dívala se na něj, jako když spadne ze špičky toho stromu dolů…a on se jen potutelně hihňal "Cesty? Jaké cesty, prosím tě?" nechápala... popadl ji za ruku a rozběhl se s ní...

"Překvapení…!" Po chvilce jí bylo jasné, kam ji vede, světla Neverlandu zůstávala za nimi a před nimi kamenná zídka, kterou v noci přelézala, byla nedaleko...když doběhli zadýchaní skoro k ní. Michael zavolal: "Šťastné a krásné vánoce, Kelly! A tady u té zídky, kde se poškrábala o růže, nyní stál asi dvoumetrový stromek ověšený malými světélky, které hořely v lampách...i podél cesty a místo ozdob jejich společné fotky...vydechla překvapením.

"Michaeli! Tys to celé naplánoval, jsi nenapravitelnej romantik!" …vydechla "Zlobíš se?"…zvážněl. Ale vůbec ne, je to nádhera!" …přistoupila ke stromu a laskala jeho větvičky a prohlížela fotky. "Tak, to jsem rád, protože Santa ti tu nechal ještě jeden dárek." Utrhl z větvičky malý červený balíček se zlatou stuhou a podal jí ho... "Ale Miku, všechny mé dárky pro tebe zůstaly tam uvnitř domu v naší ložnici." …řekla omluvně. "To nevadí, pro mě jsi darem a tím největším stejně ty! Rozbal si ho!" A skutečně, když to udělala, vydechla překvapením...krásná sada drobných briliantů v bílém zlatě, řetízek, náušnice i prstýnek. "Michaeli, děkuju, jsou to krásné šperky, děkuju moc! Na zahradníka musíš mít super plat!" …zavtipkovala, když si vzpomněla, s kým si ho tehdy v létě spletla.


"Nestěžuju si!"…usmál se tak, že by odzbrojil svým celou armádu. Objali se, ale Kely se prudce vymanila. "Michaeli, to není možný, dívej… sněžííí!"…dívala se k nebi, kde se tichounce začala snášet jedna sněhová vločka za druhou...běhali sem a tam, jak dvě rozpustilé děti, opojeni vánoční atmosférou.

"Kelly, pojď, půjdeme, jsi úplně prokřehlá." Chtěla se vrátit stejnou cestou, ale zadržel jí a ukázal směrem k zahradnímu domku, kde tehdy, po tom, co odešla přes zeď a vrátila se k němu, už zůstala, strávili společnou noc právě tady( viz. poslední díl I. série povídky, tenkrát jsem dostala od Leničky vyhubováno, že jsem "to" odbyla jednou větu, tak to napravímUsmívající se)

"Jestli si myslíš, že tam se jako zahřeju, tak se šeredně pleteš, odpověděla... je to letní domek a my tam spolu umrzneme, jak dva mamuti v době ledové!" "Neboj se, drahá… i o to už je postaráno." Šibalsky zvedl obočí a dováděl ji tam, kde si tolikrát předávali svoji lásku tím nejkrásnějším způsobem.
Když leželi ve vyhřáté posteli, svíčky všude kolem nich, byla klidná a on spokojený, šťastný! Jeden se tulil k tomu druhému a Michael ji palcem ruky, kterou jí objímal, šimral po holých zádech.
"Michaeli? Na co myslíš?" …díval se na ni. "Na to, jak mi je s tebou krásně." Políbila ho na krk a dál nabírala na polibcích, kterými se ho snažila "probrat" z té vánoční euforie. " A na co ještě myslíš?" …jemně ho kousla do bradavky.

"Na to, jak tě miluju!" …užíval si její rty, až příliš na to, aby mohl být v klidu. "Tak to pěkně kecáš!" …plácla ho na oko uraženě. "Co????" vytřeštil na ni oči, nechápal. "No, říkáš, jak mě miluješ a zatím ses o nic nepokusil a při tom jsme oba nazí." Propalovala ho pohledem a zajela rukou pod deku v místech jeho podbřišku, až na okamžik zatajil dech a otřásl se.

"Kelly, já nevěděl, že...už můžeme?" …pohladil ji.. "Vážně, jseš si jistá??" "Michaeli, zítra, vlastně už dnes uteklo šestinedělí, takže prakticky můžeme, aspoň tak mi to napsal doktor při poslední kontrole do papírů. A navíc jsem po tom všem citově vyprahlá, potřebuju tě!" …víc nepotřeboval slyšet. "Tak, na co ještě čekáme?"…zajal její ústa v polibku, bleskově jako panter se stejnou ladností, opatrností i dravostí se vymrštil lehce nad ní a dal průchod potlačovaným a dlouho odpíraným touhám, které držel z úcty k ní na uzdě, hladil, líbal, rozmazloval její tělo svými polibky, doteky…každé jeho zákoutí, reagovala na něj okamžitě se svojí nespoutaností i něžností zároveň, byla na tom nejspíš stejně. Připadal si jako tenkrát, když se milovali poprvé. Snažil se být, co nejjemnější, tak, aby jí uspokojil, ale tak, aby to bylo pro ni příjemné a ne bolestivé, tak, jak se to u žen, které potratí, může stát… i on se informoval a nechal poučit, kdyby jen věděla, kolik knih o této tématice přečetl, aby jí porozuměl, její psychice i tělu. Kdy každá noc, kterou strávil ve své ložnici sám, se zdála být věčností.

"Nenechám tě strádat!" …zasténal v rozkoši do jejich úst.


19.kapitola

3. února 2015 v 20:24 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Naděje

Tento díl, vlastně i ten, co bude následovat, se mi strašně hezky psaly,(po tom všem) snad se vám budou hezky číst. ♥

"Vítejte v Neverlandu, Vítejte po roce vánoce!" Volal Santa v červeném kostýmu a zvonil zvonečkem... všechny děti se vyřítily jako o závod z autobusu a běhaly kolem Santy... "Héééj, Santo, kde je Michael??"… zatahal malý klučík, bez zoubků Santu za kabát a kterého přes vycpané břicho Santa ani neviděl. Shýbnul se pro něj a vzal do náručí.

"Tak, Michaela bys chtěl, Danieli?" …řekl hlubokým hlasem Santa, až se mu plnovous krabatil. "JO! Kde ho máš? Kam se schoval?" Nedal se sotva pětiletý chlapeček odbýt. "A Santu bys nechtěl, to on nosí dárky, ne Michael!" "Santo, jsi moc fajn, ale Michael ti přece vždycky pomáhá nosit dárky!" …ten malý má ale paměť, pomyslel si, moc dobře si pamatoval od loňska, kdy Santa vstoupil a protože neutáhnul pytel plný dárků, tak druhý táhnul Michael.

Děti kolem Santy utvořily kruh a hlasitě začaly volat, skákat: "Michael, Michael…! My chceme Michaela!"
Kelly stála za Santou v dlouhém černém kabátě s kožíškem kolem krku a sledovala to hemžení, život, který sem vnesly děti. Bylo to stále stejné, krásné a dojemné, když viděla ten úžas v dětských očích nad tím, jak se Neverland oděl do svátečních barev, světel, ozdob… ze skrytých amplionů hrála vánoční hudba koledy…Přistihla se, jak poskakuje spolu s dětmi a nadšeně volá: "Michael, Michael..!" ...a jeden pár očí jí pozoruje ještě s větší radostí, než byla ta dětská. Byly to tmavé oči, které zářily ze Santovské čapky, lemované bílým kožíškem a s přišitými vousy, které jí daly docela zabrat.

"Hou, hou, hou…" začal zase Santa. "Hou, do domu, ať všechny děti jdou!" Nečekaly na nic, bylo to jako odstartovat závod…. v mžiku zůstaly na cestě stát sami Kelly i Santa, kteří se jen pomalu loudali za dětmi.

"Už jsem si myslela, že tě poznají!" …smála se. "Měl jsem namále, pravda, ale díky tvé pečlivosti, všechno drží, až moc...poškrábal si plnovous. "Tak, to koukej vydržet, jinak budou zklamané." Neboj se, drahoušku, Wayn už čeká taky v přestrojení a upřímně mu to nezávidím, je v tom děsný vedro…začal se škrábat, ošívat..."Santo, prosím tě, klid, máš jen kostým a ne blechy!" …zasmála se ...tak rád ji zase viděl po více, jak měsíci šťastnou!"

"Ty mi, drahá, nevěříš, že to kouše, že ne?" …vzal ji za ruku a vystoupil na předposlední schod… okamžik rozpustilého zaváhání. " Hmm, ne!" usmála se.

"No, když ne, tak ne!" …zavelel Santa a prudce ji trhl za ruku a přitáhnul si jí na vycpaný pupek, přes který se k ní nemohl ani dostat...a co mu síly stačily, pevně jí sevřel v náručí a začal zuřivě líbat...smáli se už oba. "Pusť mě, Santo, strašně to kouše, škrábe!!" …protestovala Kelly, "Vidíš a tys mě nevěřila!" a další polibek, tentokrát na její krk, kde umělé vousy škrábaly, lechtaly...vlastně je oba. Smáli se do polibků a cítili se uvolněně, snad i šťastně...než je vyrušil pisklavý hlásek malé holčičky... "Jůůů, Santa pusinkuje Kelly!" …zvěstovala dalším dětem, které se vrátily, aby o něco nepřišly. Všichni se smáli, jen Kelly rudla a zimou to rozhodně nebylo.

"Hou, hou!" …zahudral Santa pod vousy, když se odlepil od Kelly...! "Tak co, našli jste Michaela??" "Néééé!Néééé!" …ozval se sborový jekot dětí. "A hledali jste opravdu všude? Třeba i v jídelně?" …sotva to stačil doříct, dětský dupot směřoval do jídelny.

"Sláva, jsou fuč, jdu shodit tu čepici , vousy, vypustit pupek a jde se nadělovat, nemůžu v tom Wayna nechat samotného, jinak to tu všechno zboří!" …sundával Michael čapku i s vousy. "Ale moje krásná a dobrá vánoční víla musí se mnou, co by si Santa bez ní počal!" …políbil jí ruku.
A tak Kelly pomáhala Santovi v čepici, pod kterou se skrýval Wayn, ze kterého lilo a jemuž tajně pod čepicí otírala čelo, posílala děti na jeho klín a Santův pomocník v červeném kabátě, s černými vlnitými vlasy napovídal Santovi jména dětí a podával dárky, které pro ně jeho krásná víla, kterou miloval, neúnavně po nocích balila a která nyní radostně sledovala, jak divoce trhají balicí papír a poskakují nadšeně mezi dárky... přišla za ní ta malá holčička, která viděla, jak se líbá ze Santou.

"Ty jseš opravdu vánoční víla?" zeptala se vážně. "Ale jistě, že ano, když to říká Santa , Isabell, tak to bude pravda." Usmála se Kelly na malou holčičku, před kterou si sedla na bobek.. "Ty Santu miluješ?" …visela na ní velkýma modrýma očima a Michael se s dojetím díval na ty dvě a Kelly to neuniklo, doufala, že to uslyší. "Ano, moc ho miluju, víc to snad už ani neumím!" ...pohladila malou po vláscích. A podívala se na Michaela, který jí věnoval ten nejkrásnější úsměv.

"A prosím tě, umíš čarovat, když jsi víla? Víš, já bych od tebe něco potřebovala." Řekla malá Isabell. "Tak mi řekni, zkusíme to vyčarovat spolu." Nedokázala odhadnout, co se té malé honí hlavou. "Vidíš támhle toho kluka?" …přikývla. "Tak ten přišel do domova před tolika nedělema" ukázala čtyři prstíky..."A je pořád smutnej a mě se líbí a chci, aby měl radost, jako já, můžeš to prosím tě nějak zařídit?" …Kelly se podívala na chlapce, na kterého jí Isabell ukázala prstem, opravdu byl smutný a stále držel nerozbalený dárek v ruce, působil plaše, bylo jí ho líto.

"Dobře, pojď, pomůžeme mu spolu, ano?"…vzala holčičku za ruku a šly "čarovat" ani nevěděly, že vyčarovaly novou naději v Michaelově srdci, naději, že všechno zlé, co Kelly a jeho potkalo, mizí pomalu, ale snad jistě v nenávratnu, kéž by i on uměl čarovat, aby si to pojistil. Kéž by i on uměl čarovat, aby oprostil své srdce od zášti, nenávisti, která se tam schovává a má jméno jeho otce.

Tak, když se všichni shromáždili k slavnostní večeři, drželi se za ruce, připraveni pronést modlitbu, pronesl tu svoji do posvátného ticha.

"Tento rok, byl ke mně víc, jak štědrý, potkal jsem v něm tolik požehnání, dobra a lásky v mnoha podobách. Pro mě ta nejdůležitější ze všech teď stojí vedle mě a stala se druhou polovinou mě samotného. Kelly, teprve s ní jsem celým člověkem. Vzdejme, prosím, Bohu díky, za všechno dobré a krásné, co nás všechny tento rok potkalo a co nás potká, někdy mívá Bůh své plány, do kterých člověk nevidí nebo se ptá proč? Nebo, co zůstane tajemstvím. O to víc si potom váží radostí, štěstí, které vnímá dvojnásobně a intenzivněji. Přeji vám, milé děti i vám všem dospělým, co jste tady spolu se mnou, s námi, aby té radosti, zdraví a porozumění bylo co nejvíce a aby našla domov v našich srdcích a srdcích těch, které milujeme."

Odmlčel se, s tisknul ruku vedle stojící Kelly... a všichni sborem řekli: "Amen" a zasedli ke stolu za cinkání lžiček a příborů se pustili do jídla.

Ochránce Janet

1. února 2015 v 21:05 Překlady a články o Michaelovi
Slíbená druhá část, zajímavé momenty jsem vyznačila červeně.

M.J. TAPES - z knihy rabína ( Rabbi Shmuley Boteach )

R: Nech mě sdílet jednu myšlenku, řekl jsi mi, že tě otec ponižoval, když jsi byl na koncertech, rozplakal tě a pak strčil na podium před všechny ty dívky, co tě milovaly ... ale proč? Aby ti ukázal svou nadvládu?
MJ: No ... umm ... ne, nedělal to na podiu. Po show byla vždycky plná místnost dívek. On miloval je tam vodit ... otec. a po představení jsme měli něco k jídlu a tak,a místnost byla plná dívek, které se chichotaly a prostě nás milovaly a bylo to jako "o můj bože". A když jsem mluvil a něco se stalo, co se mu nelíbilo, má tento pohled v očích jako ... hodí ten pohled, že by tě vyděsil k smrti. Dával mi tu největší facku jakou jen mohl a pak mě šoupnul do velkého sálu, kde všichni byli, slzy mi tekly po tváři a co máš dělat, víš?
R: A kolik ti bylo (Prince v pozadí vykřikne " je nám tři" smějou se)
MJ: Uh ne vic než 12 ... 11 nějak tak
R: Takže to byly první momenty, kdy si cítil stud? Opravdu ponížen?
MJ: Ne, byly další. Udělal něco hrubého, zle ... zle ... nevím proč. Byl hrubý. To, jak tě mlátil bylo tak silné víš? Nejdřív tě donutil svléknout se donaha, pak tě namazal olejem. Byl to celý rituál. Naolejuje tě, takže kdyz te zasáhne konec šňůry od žehličky (imituje ten zvuk) ... viš ... je to, jako by si umíral a máš rány po celém obličeji, na zádech ... všude. A vždycky jsem slyšel mámu jak křičí " Joe, zabiješ ho, zabiješ ho, ne"! A já jsem se jen vzdal, to je vše, co jsem mohl udělat. A nenáviděl jsem ho za to, nenáviděl. My všichni. Říkávali jsme mámě, říkávali jsme si mezi sebou a nikdy na to nezapomenu. Janet a ja jsme řikávali ... já řikal "Janet zavři oči" a ona "dobře jsou zavřeny" a já "představ si Joesepha v rakvi, je mrtvý. je ti to líto?" a ona "ne" . Prostě takhle. Takhle jsme si hráli jako děti. To je, jak jsme ho nenáviděli. Já řekl, že je mrtvý a jestli je jí to lito a ona že ne ... prostě takhle. Až takhle jsme na něj byli naštvaní. Dnes ho miluji, ale byl složitej Shumley, byl tak hrubý.
R: Ale cítil jsi, že to bylo součástí něčeho zkažéného, když se tak začínáš cítit? Říkal sis "musím se toho nějak zbavit, musím s tím něco udělat"
MJ: Yeah, chtěl jsem, aby se ze mě stal takový umělec, že dostanu lásku zpátky.
R: Takže by si ho mohl změnit, myslel jsi. Kdyby si.. takže sis myslel, že když se z tebe stane super hvězda, velmi úspěšná a svět tě bude milovat, tvůj otec tě bude taky milovat?
MJ: Ahmmmm
R: Takže by jsi ho tak změnil?
MJ: Aha, doufal jsem, že můžu a doufal jsem, že můžu dostat lásku od jiných lidí, protože jsem ji hrozně potřeboval víš? Potřebuješ lásku, potřebuješ lásku. Je to ta nejdůležitější věc. Proto je mi tak hrozně líto těch dětí, co sedí v těch sirotčincích a nemocnicích a jsou úplně sami a oni je přivážou k postelím, protože nemají dostatek personálu. Řekl jsem "zbláznili jste se?" a šel jsem ke každé posteli a odvazoval je, vysvobozoval. Říkám " takhle se k dětem nechovejte, nepřivazujte je" Nebo v některých zemích je přivážou na řetěz ke zdi, třeba v Rumunsku. A nechají je spát ve vlastních výkalech a moči.
R: Ztotožňuješ se více s takovými lidmi, protože jsi také tak citlivý?
MJ: Yeah, Já vždycky nejvíce držím Mushki (rabínova dcera 12 let), protože cítím její bolest, má takové bolesti. Když Janet procházela svým tlustým obdobím, hodně plakala. Rozhodla se to vzdát. A udělala to. Byla velmi nešťastná.
R: Ochraňuješ ji, když je tvůj mladší sourozenec?
MJ: Yeah. Byl jsem určený jí donutit zhubnout. Byl jsem zlý. Rejpal jsem do ní, aby zhubla. Nelíbilo se mi to na ní, protože jsem věděl, že to jinak bude mít velmi těžké.
R: Jak jsi ji donutil, aby s tím něco udělala?
MJ: Řekl jsem musíš zhubnout, vypadáš jako tlustá kráva. Řekl jsem jí to ... a bylo to ode mne hnusné. odpověděla "drž hubu" a já "ty drž hubu" ! Určili mě, abych pomohl Janet vypadat lépe, protože v hloubi srdce ji miluji a chci, aby zářila a když se z ní stala hvězda, víš...nahrávky, byl jsem tak štastný a hrdý, ze to dokázala.
R: Stále ji ochraňuješ?
MJ: Ano, ano ... jen bych si přál, abychom byli blíž. Jsme si blízko jako duše, ale ne jako rodina. Protože nic neslavíme, nemáme důvod se scházet. Přeji si, aby nám to bylo vstěpeno. Miluju to, co jsem vás viděl dělat, ta věc s požehnáním, to mě moc zahřálo u srdce. Vidím, jak jste si blízcí, to je tak sladké. (Páteční večery k nim přichází židovský Sabbath a Rabín s jeho ženou žehnají svým dětem, aby vyrostli jako velke postavy v bibli, patriarchové matriarchové židovského lidu. Michael byl několikrát u toho a vždy to upřeně sledoval) JEDINÉ, CO JSEM CHTĚL, JE BÝT MILOVÁN
R: Vyslyšel bůh vždy všechny tvé modlitby?
MJ: Většinou, rozhodně, proto tomu věřím.
R: Cítíš, že byl s tebou během těžkých období?
MJ: Byla tu jedna věc, kterou jsem chtěl a nedostal. Není to materialistické. Chystám se říct něco, co jsem jestě nikdy neřekl a je to pravda. Nemám důvod ti lhát a bůh vi, že říkám pravdu. Myslím, že veškerá má sláva a úspěch a já jsem to chtěl, chtěl jsem to, protože jsem chtěl být milován. To je vše. To je celá pravda. Chtěl jsem, aby mě lidé milovali, opravdu milovali, protože jsem se nikdy necítil milován. Řekl jsem, že vím, že mám tu schopnost. Možná kdybych vybrousil své umění, lidé by mě více milovali. Jen jsem chtěl být milován, protože si myslím, že je důležité být milován a řikat lidem, že je milujete a podívat se jim do očí a říct to.
R: Ale na druhou stranu, kdyby jsi dostal hodně lásky v dětství, možná by si tak tvrdě nepracoval a nebyl tak úspěšný.
MJ: To je pravda. To je to, proč bych na svém životě nic nezměnil, protože to všechno fungovalo jiným směrem.
R: Takže jsi byl schopný udělat z negativního požehnání?
MJ: Yeah
R: Vzpomínám si na citát Paula McCartneyho, kterého se na tebe ptali, když se z tebe stala hvězda. Někdo řekl " Michael Jackson, bude jako ostatní rockove hvězdy - bůh odpusť, mrtvý ve 30 a na drogách?" a Paul řekl "ne, Michaelův charakter je úplně jiný. On nenadává, nepije alkohol" řekl to asi před 15 lety. Vědel si o sobě, že když zůstaneš takovým charakterem, tak tě nezničí sláva a úspěch?
MJ: Yeah, vždycky jsem byl jaksi předurčen. Vždycky jsem měl více věcí, které jsem chtěl dělat a cíle, kterých jsem chtěl dosáhnout a nic mě nemohlo zastavit. Zaměřuji se na to, co chci a co chci dokázat a nenechám se vykolejit. A i když se někdy sesypu, stále vytrvale běžím ke svému cíli. Zůstávám na trati. Jsem odevzdaný.
R: Jestli jsi úplně spokojen s tím, kdo jsi, co takhle ... řekl jsi, že by jsi neudělal nic jinak, protože víš, že jakákoliv zkušenost z dětstvi z tebe udělala toho, kým jsi, tvůj úspěch. Takže by jsi neudělal nic jinak?
MJ: Ne. Jsem tak citlivý k dětem kvůli své minulosti a jsem za to rád.