Březen 2015

33.kapitola

31. března 2015 v 19:30 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Přesné instrukce

Tak se trošku v ději i těhotenství posuneme, Kelly zdárně ukončila druhý trimestr, bez vážných komplikací, (krom těch, co jsou běžné pro těhulky) protože Michael pečuje vzorně. Jedna "komplikace" ale zůstává nedořešena.

*
Probudila se do krásného červnového rána. Oknem jejich ložnice vnikalo pronikavé sluneční světlo, zamžourala a podívala se na hodiny, které ukazovaly téměř čtvrt na deset.

Záda jí bolela a není divu, usínala dlouho po půlnoci, chtěla dokončit poslední úpravy a korekci svých pohádek pro děti, jedině tak mohou obě její knihy vyjít současně spolu se sbírkou básní, kterou schovává před Michaelem, jako překvapení k jeho narozeninám.
Pohlédla na místo vedle sebe, bylo prázdné. Michael odjel hned časně ráno do nahrávacího studia. Povzdechla si, ta záda ji opravdu bolela. Posadila se a dala si za záda polštář… sáhla po olejíčku, který měla na nočním stolku, že si namaže napnutou kůži na břiše, přes které už téměř neviděla a ve kterém nosila poklad ze všech nejcennější. Dvojčátka, která zdárně rostla, kopala a na které zabíral tatínkův zpěv. Usmála se nad vzpomínkou, jak s uchem přilepeným zpívá jejich dětem ukolébavky a jediný, kdo usne jako první, je ona sama. Muselo to být tak i na dnešní noc.

Vykasala košilku, aby si namazala bříško a začala se strašně smát, ještě, že tu byla sama. Na jejím obrovském lesklém břiše se nacházel vzkaz, napsaný tužkou na oči. Miluju vás všechny tři!! Váš táta! A spousta srdíček a pusinek po celém jejím břiše, až se divila, že ji ten vzkaz nevzbudil nebo aspoň nenutil vstát a jít jako tolikrát na toaletu. "Ten popíše snad i toaletní papír!" …konstatovala, ale spíš, aby řešila to, že jí popsal břicho, se zamyslela nad obsahem sdělení...zvlášť na jeho závěr. Váš táta!...Táta! Opakovala si… Dobře věděla, že ten jeho se snaží marně dostat na Neverland, ale bezúspěšně.

Věděla, že když s tím neudělá nic on, ona musí, především ona musí odpustit, kvůli sobě, kvůli nim… pohladila bříško, vždyť to bude jejich jediný dědeček, kterého budou mít. Věděla, že mu musí odpustit, aby též mohl Michael, ale jak, když je tak zaťatý, neústupný a strašně tvrdohlavý. Psychicky se na Josepha přichystaná delší čas, po který v ní odpuštění zrálo, rostlo, stejně jako jejich děti...Michael ale bedlivě hlídal, aby se nerozrušila natolik, aby to mělo vliv na jeho nenarozené děti i na ni. Odpuštění v sobě doslova vybojovala i sama před sebou a jako by částečně z jejího srdce spadl kámen, který v sobě nosila a který ji tížil, jak za ni, tak za Michaela. Musí se té zbývající tíhy zbavit, odhodit ji a to jednou provždy! Byla odhodlaná, věděla, že tváří v tvář Josephovi to nebude lehké, ale není na to přece sama. "Pomůžete mi? Chcete mít přece spokojeného tatínka i maminku, pak budete spokojeni i vy. Jen musíme na tatínka ušít menší boudu." Pohladila břicho. Oblékla se a sešla do kuchyně, byla rozhodnutá, teď je ten správný čas!

"Wayne, počkejte, neodcházejte, prosím! "…volala na Michaelova šéfa ochranky i přítele zároveň, který odcházel z jídelny po snídani.
"Kelly, přejete si?"… otočil se, vrátil k ní a pomohl jí s tácem se snídaní, kterou už měla od Marie nachystanou a které bylo jako vždy, strašně moc. "Mohla bych vás pár minut zdržet?" "Ale jistě, o co jde?" Sedl si ke stolu a Kelly naproti němu. "No, nejdřív snad s tou obrovskou snídaní, tohle nemůžu nikdy sníst!" …nešťastně se usmála nad tou horou jídla a úsměv vytušila i pod tím jeho jindy přísným knírem. "Kelly, měla byste, však na to nejste sama." "Jo, já vím, Michael mi to neustále připomíná, hlídá a Marie mu to má za úkol hlásit, bacha na ni!" …snažila se odlehčit situaci…věděla, že Wayne není takový suchar, jak se na první pohled může zdát, nespletla se, rozesmál se na plno. "Jo, Michael bude skvělý otec, tím jsem si jistý!" konstatoval… "No, právě!!" …povzdechla si nešťastně, čímž vzbudila jeho zájem. "O tom jsem s vámi chtěla mluvit." Jeho rysy ztvrdly do profesionálního neutrálního nečitelného.

"Kelly, nevím, jestli smím, mám od Mika přesné instrukce, co se toho člověka týká!" … řekl stroze a chtěl se zvednout od stolu, ale prudce mu položila ruku na tu jeho, aby ho zadržela. "Prosím, Wayne, vyslechněte si mě, jedině vy, jako Michaelův přítel, mi můžete pomoct, nám..." …složila ruce na svém břiše.

"Žádám vás o pomoc, jako člověka, který o něm ví tolik, zná ho déle, než jeho manželka, který ho nejen ochraňuje, ale i chápe a má ho rád." Posadil se zpět na místo, na kterém seděl! "Poslouchám!" "Děkuju, budu vám vděčná, když tento rozhovor zůstane jen a jen mezi námi!" …přikývl.
"Wayne, já vím, že pro Michaela je téma jeho otce víc, než citlivé. Má na něj vztek od mala a hlavně po tom, co se tu odehrálo při jeho poslední návštěvě. Říkal mi to tehdy ještě v nemocnici, kdy jsem o to maličké přišla, že našel všechno na bezpečnostní kameře, takže chápu jeho vztek, rozčilení, ale ta jeho nenávist ho užírá, ubližuje především jemu, ať chce nebo ne! Prostě nemůžu a nechci se na to dívat se založenýma rukama, aniž bych se pokusila sjednat alespoň příměří, je mi jasné, že víc po něm žádat prostě nemůžu, zatím…
Našla jsem v sobě dostatek síly, odpuštění, které musí pro začátek vzejít ode mě, aby ho byl schopen i Michael a já. Jsem znovu připravená setkat se Josephem a vy mi to setkání zařídíte a po té pomůžete s Michaelem, kdo jiný, než jeho přítel, by měl stát při něm, když ho jeho žena postaví před hotovou věc."

Díval se na ni, snad jí i rozuměl, ale nedokázal odhadnout, co to udělá s Michaelem.

"Kelly, je vám jasné, že když něco neklapne, tak mám nejen padáka, ale i po přátelství s Michaelem? Věřte mi, že to druhé bych nerad riskoval a taky, zvážila jste důkladně svůj stav, to, že máte být v klidu a…" Nadechl se k dalším argumentům, ale nenechala ho doříct... "Wayne, všechno jsem pečlivě zvážila, připravuju se na to už snad tři měsíce, ale moc času mi nezbývá, než se narodí a nebojte, v klidu budu - musím, už kvůli nim. A o práci ani o Michaelovo přátelství se nebojte! Nejdřív bude asi trochu vyvádět, ale pak vám bude vděčný a já také."

32.kapitola

27. března 2015 v 5:43 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Jak se léčí bolavá záda.

Warning !
Takto kapitola, nejen, že je nejdelší z celé druhé série, ( jistě pochopíte proč jsem nemohla utnout) ale také by měla upozornit nezletilé, aby v tom večerníčka nečekali.
Ostatním přeji příjemné čtení a spoléhám na vaši fantazii, ( kde doufám,že jsem vám nechala dostatečný prostor) chtěla jsem, aby vás sice pošimralo, jedno kde Smějící se ale, aby to nebylo nějak vulgární, jen lehce smyslně erotické Smějící se


"Prosím tě, můžeš mi říct, kdes přišel k tomuhle?? Prostrčila prst dírou na zadku v jeho kalhotách, které třídila po vyprání do prádelníku.

Michael ji už hodnou dobu potajmu pozoroval, jak kmitá s prádelním košem, skládá vyprané ručníky, ukládá jejich oblečení, prádlo do přihrádek v šatníku, nebo věší jeho nažehlené košile na ramínka.

Nemohl z ní spustit oči. Pokaždé, když se sehnula, nebo shýbla do spodních přihrádek s další hromádkou prádla, pošimralo ho v podbřišku. Reagoval na její těhotenské změny, které ho nenechávaly vůbec chladným. Její bílá blůzka, pod kterou prosvítala nejméně o dvě čísla větší podprsenka, než jindy, plnila její dekolt a halenka byla u knoflíčku, až přespříliš napnutá a s každým jejím pohybem se látka na její hrudi napnula, téměř k prasknutí, div, že knoflíčky vydržely. Stejně tak, jako její boky se začaly zaoblovat, když se shýbla, rýsoval se lem krajkových kalhotek, který vykoukl u pasu jejích kalhot, ty fyzické změny, kterými prochází, mu působily muka a všude! Jako by směrem k němu vysílala zvláštní erotickou frekvenci, fluidum, které útočí na jeho mužnost a potlačovanou touhu. Nevnímá to? Nebo nechce? Bože, jestli to půjde takhle dál, zešílí z touhy po vlastní ženě!

"Nedělej, že mě nevnímáš nebo, že skládáš písničky, moc dobře vím, že na mě civíš! Tak kdes k tomu přišel?" Její hlas ho vrátil do reality... "Co? Necivím, náááhodou." Začal se hihňat nad tím, jak ho nachytala. Vstal od stolu a přisednul si k ní na sedačku a vzal do ruky potrhané kalhoty... "Jo, tohle, to byla malá nehoda, na stromě, prostě škubnul jsem je o větev." Přišla na něj další vlna smíchu, když si vybavil sám sebe a nehodu na stromě.

"Jsi jako malej kluk, po stromech lezeš, kalhoty trháš, doufám, že je to všechno, co jsi provedl?" Její těsná blízkost a napěchovaná blůzka sváděly jeho oči tím samým směrem. "Hej, mluvím s tebou, zas mi čučíš na prsa." …lekl se "Nečučím!" …podívala se na něj tak, že by mu s chutí jednu plácla, měla pravdu… čučel a ještě si to náramně užíval.

"No, jenom maličko, protože ty změny ti moc sluší." Vzal ji za ruku a políbil jí. "Kelly, nemusíš dělat tohle." ...Podíval se na horu ručníků..."Já vím, ale chci. Chci se postarat o svoji domácnost, o tebe, to snad můžu, ne?" "Jistě, ale nic se nemá přehánět! Dost, že se staráš o ty naše dva drobečky." Přiložil jí ruku na bříško, které bylo už mírně vypouklé... "Ale o mě by ses postarat teda měla! Ale trochu jinak nebo z tebe zešílím." …řekl mlsně a směřoval své rty na její krk. "Nechceš mít přece šíleného manžela, že ne?" …a dál ji líbal a pokládal na postel... než vyjekl bolestí...
"Auuu!"…chytil se za záda. "Co je, co se ti stalo?" …vyděšeně se na něj podívala. "Bolí tě záda? "Jo, pořádně jsem si natloukl a odnesla to zase záda, víš ta skoba na kalhotách, slítnul jsem ze stromu, ujela mi noha po mokré kůře a prostě jsem letěl!" Jemně ho pohladila po těch jeho bolavých zádech. "Tak s tím budeme muset něco rychle udělat!" …vstala rychle a on vyvalil oči. "Kelly, ne, k žádnýmu doktorovi mě rozhodně nedostaneš!" řekl rezolutně.

Významně povytáhla obočí a olízla si ret. "Kdo tady mluví o doktorovi? Vykurýruju si tě sama! Pojď!! " Vzala ho nechápajícího za ruku a odváděla do koupelny a nakapala do vany vonný levandulový olej a roztočila kohoutek s horkou vodou. "Odlož si, drahý, nahřej se, uvolni se, relaxuj." Přejela mu dlaní po prsou a druhou ruku přiložila na jeho zadek. "A ty? Nedáš, si horkou koupel se mnou?!" …žadonil.

"Ne, nedám! Jednak nemám pochroumaná záda, ale ani nemůžu, vzhledem ke svému stavu, řekla jsem, že se o tebe postarám a to taky dodržím, myslím, že bys mohl být spokojen." Zašeptala mu blízko jeho krku a kousla do ušního lalůčku, tak, že jím projela zase ta zvláštní vlna vzrušení. "Udělej si pohodlí, přijdu si pro tebe." Řekla zastřeným hlasem a v jeho čích se objevilo očekávání, předzvěst neznámého.

Sotva za sebou zavřela dveře, vysvlékl se a uvelebil se ve vaně, sice záda ho bolela, ale snad horká voda pomůže, říkal si...když ho obklopila jemná narůžovělá pěna. Zavřel oči a pod hlavu složil ručník a nechal se ukolébat vůní i pocitem blaha, které si užíval se zavřenýma očima, přesně tohle potřeboval.
Nevěděl, jak dlouho si užíval horké lázně nebo jestli na pár minut neusnul, probralo ho až cvaknutí kliky u koupelny a příchod Kelly, přesně, jak slíbila, usmál se, aniž by otevřel oči. Ucítil její ruku na svém rameni...pomalu rozlepil víčka, sice bylo v koupelně plno páry, ale to, co uviděl, mu zorničky značně rozšířilo. Měla na sobě jen lehký černý saténový župánek, sahající do půli stehen, bylo vidět, že je pod tím nejspíš nahá, protože osvobodila svoje plná ňadra od podprsenky tak, že skrz tenkou látku se rýsovaly pevné hroty jejích bradavek.

"Kelly..." …zakňučel.. "Pšst! Nemluv!" …přiložila mu ukazováček na rty...a podala mu ručník tak, že si ho omotal kolem pasu, sledoval její klidné a promyšlené chování, jeho zvědavost přímo bušila v jeho hlavě a v jeho těle narůstalo stále větší vzrušení, adrenalin, ona aura, která z ní vycházela. Vzala ho mlčky za ruku a vyzvala: "Pojď!"…vedla ho zpět do jejich ložnice, která potemněla jen plápolající svíčky, které byly zapáleny a dodávaly tomu místo zvláštní atmosféru.

Uprostřed ložnice ležel na zemi malý hřejivý kobereček a na něm rozprostřená osuška a všude kolem svíčky a nějaké lahvičky. Zastavila se a poručila mu: "Lehni si, prosím, na břicho, podívám se na ta tvá záda." Poslušně udělal, co mu řekla. Zlehka odhrnula jeho vlasy, konečky byly mokré a přejela bříšky prstů po jeho zádech, byly místy dost odřené, stejně tak, jako potlučená místa hýřila všemi barvami, musel spadnou přímo na záda z dosti vysoka. Vzala do ruky malou lahvičku a nalila si plnou dlaň olejíčku, který měla připravený na své rostoucí bříško, ohřála ho v dlaních a pomalu je rozevírala, v tenkých provázcích dopadal jemně vonící olej na jeho ramena, lopatky, páteř. Užíval si každého doteku, které zanechaly její ruce na jeho těle, když mu masírovala, pomalými krouživými tahy, jeho krční zatuhlé svalstvo, záda i podél páteře, cítil neskutečnou úlevu, předl jako kočka. Jakoby vycítila jeho bolavá místa, kterým věnovala zvláštní něhu, péči. "Nadzvedni se malinko" …řekla tlumeně a rozmotala ručník kolem jeho pasu a hodila ho za sebe. "Uvolni se!" …vyzvala ho, když zjistila, že leknutím stáhnul svaly na zadku, který "zdobily" barevné odřeniny, které zhojí její olej. Pokračovala v masáži jeho pevných a šlachovitých stehen a lýtek...chodidlům se pro svou vlastní bezpečnost záměrně vyhnula!Smějící se

"Tak a teď se otoč, prosím!" …znovu slyšel její touhou podbarvený hlas na svém krku, až se mu zježily chloupky... "Ale, ale...miláčku, to nepůjde, já ..nemůžu...!"…nadzvedl se, až se mu nahrnula krev do tváří. "Proč by to nešlo? Pokud tě bolí záda, klidně si tě překulím sama." Řekla neústupně... "Ne, že bych nemohl, vlastně můžu, ale…nemůžu, stydím se!" …tváře mu plály studem. "Stydíš se vlastní ženy? Která tě zná a která ti slíbila, že ti masáž, co jsi jí poskytnul na líbánkách, oplatí? Stydíš se ženy, která tě viděla nahého dřív, než ty ji a to hned dvakrát. Pravda, poprvé si to nepamatuju, spala jsem, znám tě a miluju takového, jaký jsi. Položil hlavu čelem k zemi a chvíli tak zůstal...čekala, než se obrátí, šlo to velice pomalu. A když se tak stalo, jeho ruce zůstaly v klíně složené. Usmála se.

"Pomůže ti uvolnit se - tohle?" …rozvázala pásek županu, který se jako lesklý had svezl po jejích zádech k zemi a odhalil její bujná ňadra a ona nad ním klečela jen v černých krajkových kalhotkách. Byl fascinován její proměnou, krásou v tom světle svíček…vypadala jako bohyně. "Ty ruce podél těla!" "Ale, já se tě chci taky dotýkat!" …zaprotestoval. "Až příště, chci, aby sis užil především ty!" …sklonila se nad ním tak, že její prsa, bradavky se dotkly jeho hrudi a on se zachvěl, cítil, že své vzrušení nezakryje, neschová v dlaních. Poslušně tedy udělal, co mu řekla. Usmála se. "Tak je to správně." Sedla si na něj obkročmo a líbala ho na klíční kosti, dotýkala se ho s takovou jistotou, samozřejmostí. Cítila jeho narůstající mužství pod sebou, ji a jeho dělila pouze tenká krajka jejího spodního prádla. Netušil, co přijde, ale, ať je to, co chce, je to úžasné. Sáhla po tom svém olejíčku a pár kapek nakapala na jeho pupík, tak že se zachvěl. V okamžiku, kdy ucítil laskání jejích vytrvalých rtů, po celé délce na svém nejcitlivějším místě, co z něj dělá muže, zatnul prsty do koberce pod sebou.

"Kelly, pro smilování boží dost!" …dýchal přerývaně, rychle, že nemohl popadnout dech, celý se chvěl. "Tohle nemůžu…dlouho…vydržet..ááá!" …nadzvedl hlavu a zase ji prudce položil. Vzhlédla k němu. "Kvůli mně nemusíš!" Ta hra doteků a polibků, tahů jejích rtů, v něm odpálila silný orgasmus, který tepal v jeho spáncích a který doposud nezažil, chvěl a třásl se ještě po té, když se k němu pevně přitiskla, objala jeho zpocené voňavé tělo a oba přikryla dekou.

"Tak co, drahý, ještě tě bolí záda?" …zašeptala rozverně, když viděla, jak těžce se rozdýchává ... "Bože, Kelly, nevím nic o žádné bolesti, já ani nevím, jak se jmenuju!!!"…zasmál se a ona s ním, byla evidentně se svým "léčením" spokojená.

Miku bacha na prstíky :)

26. března 2015 v 6:42 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Jak lituje to kuře :-) a nejraději by zahájil resuscitaci


31.kapitola

22. března 2015 v 5:42 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Kdo je šťastný víc?

"Chutnalo vám, pane Dileo?" …zeptala se Kelly, když složil Michaelův manažer příbor a utíral ústa do ubrousku. Och, děkuji, bylo to výtečné! Ani se mi nechce věřit, že se Michael oženil s tak krásnou, výtečnou ženou a kuchařkou zároveň!" Usmál se a spokojeně si pohladil břicho."
"Neprozradíš mi, kámo, kde se tak nedostatkový materiál shání?" …přimhouřil jedno oko, zatím co Kelly odnášela ze stolu. "A víš, že neprozradím, Franku, stejně jsi už zadaný a navíc, těžko bys lezl přes zeď, s tímhle...!" …píchnul Michel prstem Franka do břicha, který evidentně nic nechápal, oba dva se začali hihňat a vtipkovat na úkor jeho baculatosti.

"Tak, pánové, tady si poslužte, káva, moučník!"…postavila Kelly před ně tác s vonící kávou a borůvkovým koláčem a Frank byl evidentně potěšen. "Vždyť to říkám, Miku, máš čich na to nejlepší!" …vzal Kellyinu ruku a políbil ji. "Já vím, ale na tuhle laskominu si nech zajít chuť, ta je jenom moje!" …dmul se pýchou Michael.

"Ale teď mě omluvte, půjdu pro nějaké dobré víno, stejně musíme Franku zapít, tu novu smlouvu, myslím, že se nám povedl dobrý byznys." …prohlásil spokojeně Michael a odcházel do svého archivu pro nějakou láhev dobrého vína.
Kelly a Frank osaměli. "Pane Dileo, směla bych se vás něco zeptat? Ale byla bych vám vděčná nejen za upřímnost, ale i za diskrétnost, co se Michaela týká." Nalila mu šálek horké kávy... "ale jistě Kelly, vy smíte cokoliv…"

"Dobře tedy, víte, Michael se mi zdá v poslední době dost podrážděný, co se telefonu týká, je to tak čtrnáct dní, možná tři týdny, říkal mi, že má nějaké problémy v práci, ohledně nějakých smluv. No, ale před chvílí jste říkal, že se vám v tomto směru daří dobře, ráda bych o tom věděla něco víc, jestli je to možné?"…přisunula mu desertní talířek s moučníkem.

"Kelly, naše práce se obejde bez stresu, bez vyjednávání. Taky bývám podrážděný, když mi zvoní telefon, ať v pracovně nebo v kapse. Ale řekl bych, že výraznější problémy momentálně žádné nejsou, nebo nic nevím. Víte, Michael je velice dobrý člověk, který nedokáže říct ne, když ho někdo prosí, ale taky obratný a neústupný, co se točí kolem jeho profese a občasná výměna názorů k tomu prostě patří. Asi jsem vám moc nepomohl že?" "Naopak vám musím moc poděkovat, pane Dileo, pomohl jste víc, než si myslíte."
"Kelly, pro vás Frank, patříte k Michaelovi a já jsem za něj šťastný, že si našel vás, že se oženil. Je klidnější a radostnější a to jen díky vám, vždycky, když o vás vypráví, rozzáří se jako sluníčko!"

"Kdo září jako sluníčko?" …hlaholil Michael od dveří a v ruce nesl láhev vína.
"No, kdo asi, že se ptáš! Vyměňujeme si s Kelly komplimenty a tebe jsme z toho nemohli vynechat, ale ještě jsi mi neprozradil důvod, tak nalej, ať se lépe povídá!" Michael postavil na stůl láhev vína. "Co jako si myslíš, že děláš Franku?" "No, co asi, po kávě si vždycky zapálím doutník." Vzal zápalku a chtěl si ji zapálit. "Tak, na to zapomeň!"…sfoukl její oheň Michael a k nechápajícímu výrazu Franka doplnil. "Zapálíš si venku, ber trochu ohled na budoucí matku mých dětí!" Mít Frank doutník v ústech, dozajista by mu vypadl…

"Ty tajnůstkáři! To mi říkáš až teď, Gratuluji, především vám, Kelly"… políbil jí ruku a tobě taky, ty draku!" …objal ho a poplácal po zádech.
…* …* …

"Byl to příjemný večer, Frank je opravdu veselá kopa!" …řekla Kelly, která seděla u toaletního stolku a nanášela noční krém na obličej, ruce a dekolt.. a sledovala čerstvě osprchovaného Michaela, který se ve froté županu uvelebil v jejich posteli, když tu se trochu nadzvedl, aby zjistil, co ho tlačí do zad… a téměř s posvátnou úctou vzal do svých dlaní modrý notes a nostalgicky přejížděl prstem po jeho deskách.

"Dlouho jsem ho u tebe neviděl, znamená to, že zase skládáš básně, píšeš?" …podíval se zájmem do zrcadla do tváře své ženy, aniž by ho otevřel.

"Vlastně jsem nikdy nepřestala! Ten notes mě provází od chvíle, kdy jsem tady, vlastně ještě dřív. Chtěla bych ty verše i knihu pohádek stihnout, než se ti dva narodí." Vstala a šla si lehnout vedle Michaela, kterému se vlísala do objetí.
"Tak, to se těším, můžu se podívat?" "Myslím, že ne, nechám ti to jako překvapení." Vzala notes a položila ho na noční stolek a přitulila se ke svému muži.

"Takhle jsem opravdu šťastná a spokojená", zavrněla blahem, když ji objal a ona jeho. "Ležet vedle tebe a objímat tě, povídat si…a prostě jen být s tebou."

"To já jsem šťastný víc!" Přikryl je dekou a hladil ji po zádech, dokud neusnula, bývá teď často unavená.

30.kapitola

18. března 2015 v 5:00 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Změny nálad

"Kelly, no ták!" …doktorka říkala pravidelná strava a né, že budeš do sebe v jednom kuse něco cpát!" …díval se Michael pobaveně, když viděl Kelly u televize s další miskou kešu oříšků.

"Kdybys nekecal! Doktorka taky říkala, že si tělo matky řekne, co potřebuje!" …s chutí si nabrala plnou hrst, kterou spokojeně chroupala. Spokojeně se na ni díval, hladil její nohy, které měla natažené v jeho klíně a sem tam po očku se díval na televizi, kde běžel nějaký cestopisný dokument o zvířatech v Amazonii o opičkách Tamarínů, zmínka o tom, že matky své mladé, které se rodí jen po jednom, kojí a chovají, téměř, jako matky lidí, jí vehnalo slzy do očí. Ach, ty změny nálad, emocí pomyslel si... Ale zaujala ho jiná věc, kterou slyšel…a to, že tento drobný živočišný druh, který váží 350-550gramů, je březí 150-160dní a začal něco ustavičně počítat na prstech, znovu a znovu...a byl do toho tak zabrán, že neslyšel dvě výzvy, až do něj musela Kelly šťouchnout nohou.
"Miku, Michaeli… !!" "Co, děje se něco?" … "Prosím tě, řekni mi, co to pořád počítáš?"
"Možná je to zbytečný, ale počítám, kdy jsme vlastně počali ty naše mrňousky?" Pohladil ji po noze.

Dál si spokojeně chroupala a dívala se nerušeně na televizi... "A není to jedno?! Co ta naše dovolená na Hawai, líbánky...vlastně jsme tam krom koupání a tam toho nic jinýho nedělali, tak, co furt počítáš, je to jasný ne?!"
"Kelly mýlíš se! Tou dobou už jsi těhotná byla, za to může ta naše vánoční noc v zahradním domku, takže vánoční zázrak, řekl bych."

"Ty myslíš..?" …zamyslela se a přitulila se k němu, ovinula svoje ruce kolem jeho pasu.. "Takže, další tajemství noční zahrady?" …řekla zasněně. Pokýval hlavou… "Tajemství, které za nějaký čas bude žít tady s námi." Pohladil a políbil ji do vlasů. Mlčela, jen se k němu tiskla. "Kelly, je ti dobře?" "Jo, jen?" "Co? Pověz mi, na co myslíš?"

"Mám strach!"…zabořila obličej do jeho náruče a dál ho pevně objímala. Starostlivě ji chytil za ruku. "Z čeho máš strach?" …tušil, že tohle nebude jen změnou nálad, emocí, které se v ní odehrávají.
"Mám strach Michaeli snad ze všeho! Že se něco zase podělá nebo, že dvě najednou nezvládnu nebo, že nebudu dobrá matka...a taky, že je nedokážu... "Pšššt, Kelly, takhle nemluv!" …přiložil jí prst na ústa a palcem přejel její rozechvělé rty, které neměly daleko k pláči.

" Nic se nepodělá! Ohlídám to! Vím, bude to pro tebe náročné nosit je pod srdcem, ale taky to bude veliká radost, dvojnásobná, jen si vzpomeň, co říkala doktorka, neboj se, spolu to zvládneme! Jsme oba připraveni stát se rodiči a budou z nás ti nejlepší, ty budeš skvělá máma! Vždycky, když tě vidím s dětmi, neskutečně to s nimi umíš. Ty naše budeš milovat, ale jsem si jistý, že jim vštípíš i něco ze své povahy."…jen špitla "Co přesně máš na mysli?" "Neustoupit v důležitých věcech, zásadách, dokážeš milovat bez výhrad, ale také neustoupit, když víš, že máš pravdu! Tak už se neboj a raději mi dej polibek!"…
usmál se na ni a zvednul ji za bradu hlavu a přitiskl své rty na ty její, které děkovaly. Líbal ji tak, aby zaplašil všechny stíny pochybností. Byli do sebe zabráni tak, že ani nevnímali telefon, co nechtěl zmlknout.

"Michaeli, no ták...jdi, vem to, třeba je to důležité." Orodovala. "Ale ať si, ty jsi důležitější!" …směřoval svoje polibky na její krk, klíční kost. Vysmekla se... "V klidu si to vyřiď, stejně musím jít zase čůrat, ale nezapomeň, kde jsi přestal!" …usmála se a běžela na toaletu.

Neochotně se zvedl ze sedačky a šel vedle do pracovny, aby vyřídil telefonát, kdo může volat takhle v osm večer, spílal mu?" Sotva přiložil telefon k uchu, celý se roztřásl a zatnul ruku v pěst.

"Ne, Wayne! Rezolutní NE! Svůj názor jsem nezměnil a hned tak nezměním, vyprovoď ho, odkud přišel, dělej, co uznáš za vhodné, ale do domu nesmí vkročit, ne teď, nechci, aby se situace opakovala jako posledně! …co na tom, že tam vyšiluje, neuč mě ho znát! Udělej to, jak chceš, klidně řekni, že tu nikdo není. No, když přijde zase, řekneš mu totéž, nebudu nic riskovat, po druhé už ne! Tentokrát ochráním to, co je mi drahé! " …mrštil s telefonem a musel zhluboka dýchat, protože "návštěva", která stanula před branou, nebude vpuštěna dál.

Klepal se jak osika, hlavu si podepřel lokty a chtělo se mu rvát vlasy z hlavy. Když tu vešla Kelly a bylo jasné, že jeho rozpoložení jí neunikne.

"Miku, stalo se něco? Kdo volal, že jsi tak bledý?" "Nic vážného, Kelly, jen pracovní problémy a těmi bych tě nerad otravoval, dost na tom, že otravují mě!" Vstal od stolu a políbil ji na spánek a doufal, že neslyšela úplně všechno. "Kde jsme to přestali?"


29.kapitola

13. března 2015 v 5:49 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Všechno je trochu jinak.

Nervózně korzoval po nemocniční chodbě a žaludek, jak na vodě, jeho krok připomínal krok generála, který se chystá do bitvy, i když jeho vzpomínky byly příliš čerstvé, kdy tu naposledy čekal, když Kelly ztratila jejich dítě. Bylo to sice sotva patnáct minut, co se za jeho ženou zavřely dveře ordinace doktorky Higginsové, ale jemu to připomínalo věčnost! Naštěstí byla paní doktorka tak laskavá a udělala si na ně čas mimo běžnou ordinační dobu, protože zmínka o tom, že je Michael Jackson na gynekologickém oddělení, by způsobila nejspíš revoluci ve zdravotnictví.

Přešel od dveří k oknu, kde se na vteřinu posadil a zase vstal, to čekání bylo nekonečné. Když se otevřely chodbové dveře a v nemocničním úboru vcházela sestřička, která se vracela z laboratoře s nějakými papíry, nejspíš krevních testů Kelly, vyrazil tryskem směrem k ní.

"Sestřičko, prosím Vás, mohl bych už jít ke své ženě?" …řekl se štěněčím výrazem a usmál se tak, že se jí div nerozsypaly papíry, které měla v deskách. "Ale pane Jacksone, musíte vydržet, víte přece, že paní doktorka vás včas zavolá, jen prohlédne vaši paní a u toho vážně být nesmíte…" …skočil jí do řeči, když viděl, jak je v rozpacích a klopí oči, byla mu tím velice sympatická, že by fanynka? Pomyslel si…

"Víte, sestřičko, slíbil jsem, že budu s ní." …řekl a prsty si přejel starostlivě bradu a hypnotizoval ji tím svým uhrančivým pohledem a byl rád, že se nečervená jenom on. "Jistě, já vás chápu, ale nebojte se, vyšetření ultrazvukem nepropásnete, věřte mi, zavolám vás, abyste o nic nepřišel." Špitla a tála nad starostmi nastávajícího slavného tatínka.

"Dobře, jste velice laskavá… milá, strašně si vás, zdravotníků, vážím nejen, že pomáháte lékařům, ale také to, jak se staráte o pacienty a dokážete se vcítit do jejich starostí, do jejich duše i strachu. A já mám důvodů ke strachu víc, než dost, víte, my už o jedno miminko přišli a tak nechci nic podcenit…" "Spolehněte se, jdu zjistit, jak jsou s vyšetřením daleko." Zmizela ve dveřích ordinace, zatímco on se posadil hned vedle dveří a čekal, až se znovu otevřou, jeho nohy v klidu nedokázaly být. A dál klepaly nervózní melodii podpatky do chladných kachliček na zemi.

Když se po nějaké době otevřely dveře a objevila se ta milá sestřička s vyzváním, že ho paní doktorka prosí dál, tak vystřelil, jak neřízená střela, div sestru ve dveřích neporazil. Když vstoupil do ordinace, Kelly už ležela na lehátku s vyhrnutým svetříkem, hned vedle ultrazvuku, za kterým seděla příjemná žena středních let. "Ráda vás, pane Jacksone, poznávám!" …vstala a podala mu ruku." I já Vás, paní doktorko" …oplatil jí vřelé přivítání, až na okamžik zapomněl, že se nachází v nemocnici. Díval se do tváře Kelly, která si spokojeně hověla na lehátku a sledovala je s úsměvem. To mu vlilo klid do srdce a rozrušení, co uvidí na ultrazvuku, bylo to úplně poprvé… uvidí něco takového, kdy uvidí jejich dítě. Seděl vedle Kelly na lehátku a držel ji za ruku.

"Tak, vážení, můžeme začít?" …vzhlédla od monitoru, když oba přikývli, vzala do ruky nějakou tubu s gelem. "Tak, Kelly, teď to bude trochu studit, tak neleknout se, prosím." Vytlačila modrý gel Kelly na břicho a zapnula jakýsi skener, kterým začala jezdit Kelly po bříšku. Jejich pohledy se ubíraly na plochu monitoru, na kterém se objevilo to sladké tajemství.
V jakési mlhovině se objevila jakási bublinka a v ní černá skvrnka "Ták, tu ho máme!" …řekla spokojeně doktorka a přiblížila obraz. Oči Kelly a Michaela visely na obrazovce, byli dojatí. Kelly cítila, jak ji pevně drží za ruku a mírně se chvěje.

"Podle velikosti plodu se nacházíte na přelomu sedmého a osmého týdne a nebude trvat dlouho, uslyšíme tlukot jeho srdíčka, zatím se mu vyvíjí ruce, nohy, rozvíjí se mozek, vznikají základy dalších orgánů, prostě vše, jak má a pokud netrpíte ranními nevolnostmi už teď, jsem si jistá, že budete pomaličku přibývat a váze s ustavičným běháním na malou." Usmála se doktorka na oba dva, kteří se na sebe šťastně usmívali a přejela ultrazvukem kousek po břiše tak, že to Kelly ani Michael v návalu radosti nezpozorovali.

"Ale pozor, vážení, všechno je trochu jinak" …vrátil se pohled doktorky k monitoru a krve bych se v nastávajících rodičích nedořezal. Oba dva na sebe plaše pohlédli a pak na doktorku, která posouvala obraz na monitoru a nechala obrázek vytisknut.
"Gratuluji vám a hned dvakrát!! Usmála zeširoka doktorka..."Čekáte dvojčátka!"

Drželi svůj první obrázek z ultrazvuku v třesoucích rukách, objímali se, plakali štěstím. Michael políbil Kelly a byl neskutečně vděčný, obrovská úleva po tom mlčení. "Kelly, předepíšu vám nějaké vitamíny, na zpevnění břišní stěny vzhledem k minulosti, také něco na posílení organismu a pokud nebudou nějaké potíže, uvidíme se za měsíc. Tady je můj soukromý telefon, kdybyste potřebovala, vy oba něco zkonzultovat. Vy, pane Jacksone, dohlédněte na to, aby měla vaše paní klid, nezvedala nic těžkého, pravidelně a vydatně jedla, spala. Pokud to bude v klidu, jako doteď a přehoupneme do dalšího měsíce, vstoupíme tak do dalšího trimestru, bude vše v přádku! Tento první je však rozhodující, to pak už máte vyhráno. Sice dvojčátka jsou dvojnásobná zátěž, ale věřte mi, že příroda se už postará, aby se s tím vaše tělo vypořádalo, tělo matky si řekne, co potřebuje, tak mu naslouchejte." Sestra pomohla Kelly vstát a utřít břicho od gelu. Zatímco Michael dojatě děkoval doktorce:

"Děkuji vám, paní doktorko, tohle je ta nejkrásnější a nejúžasnější zpráva v mém, našem životě, jsem vám neskutečně vděčný a byl bych moc rád, kdybyste přijala pozvání k nám na Neverland, kdykoliv budete chtít. Ještě jednou moc vám děkuji!" …podal jí vděčně ruku.
"Není za co, pane Jacksone, ráda se přijedu někdy podívat, dost jsem o tom vašem Neverlandu slyšela a ještě raději sděluji dobré zprávy nastávajícím maminkám, tatínkům a navíc, dvojčátka, která čekáte, čekáte svojí vlastní zásluhou." Spiklenecky na něj mrkla a on se začal smát tak, že si zakrýval ústa, jak malej uličník.

Po té se ještě naklonil k sestřičce a něco jí šeptal do ucha: "Byl bych vám velice vděčný, kdybyste tu informaci, co jsem vám svěřil na chodbě, chápala prosím, jako důvěrnou, tak, jak je běžné mezi přáteli, ano?" …jen stydlivě přikývla, cítila pohled jeho ženy, které to "spiklenectví" jistě neuniklo.

Když nasedli do auta, povzdechl si Michael své ženě: "Ufff a to jsem si myslel, že adrenalin zažívám jen na podiu!" …políbil její ruku.

"Počkej drahý, kolik adrenalinu budeš mít, až se ti dva narodí! To ti na flirtování se sestřičkami vážně nezbyde žádnej elán!"

28.kapitola

9. března 2015 v 5:47 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Nepotřebuju "teploměr"!!!


Vrátila se z města a z hlavy jí nešlo to ranní nedorozumění, bylo jí z toho všeho smutno. Jak má Michaelovi pomoct udělat první krok k otci, když ona sama ho nemůže vystát? Ale viděla na něm, jak mu nenávist k němu zatemňuje mysl i srdce a smířit nebo alespoň ustálit vztahy na nějaké přijatelné rovině, nebude lehké. Věděla, že pokud mu neodpustí ona sama jako první, nebudete toho nikdy on schopen. Přemýšlela nad tím vším, až příliš, soudila Josepha i hájila, ale věděla, že se o něco musí pokusit, jinak to bude mít dopad na jejich vztah a potažmo i krátce trvající manželství, musí být silná pro ně...! Musí ze sebe vykřesat tu starou ráznou a rozhodnou Kelly, paličatou a v podstatných věcech neústupnou.

Kdo ví, jak dlouho seděla v jejich ložnici, zabraná do úvah, když tu se otevřely dveře a vešel Michael, bledý jako stěna s prázdným pohledem. Vešel a zamkl za sebou, což ještě nikdy neudělal.

"Michaeli, už jsi doma? Čekala jsem tě o dost později, ale jsem ráda, že jsi tu!" Vstala a šla mu naproti, protože se váhavě zastavil u dveří. Stála proti němu a nevěděla, co se v něm právě odehrává, mlčel.
"Michaeli, stalo se ti něco? Nevypadáš zrovna nejlíp, něco nevyšlo, pokazilo se? Pohladila ho po tváři, klopil zrak, protože jeho oči byly lesklé od pláče. Jen ji mlčky pevně sevřel v náručí a zavzlykal na jejích prsou. Dál ho hladila po vlasech, zádech, dopřávala mu čas.

Když najednou vzal její hlavu do svých dlaní a zadíval se jí do očí a přiškrceným hlasem jí řekl:

"Potřebuju tě, Kelly, potřebuji tvoji lásku, potřebuju ji cítit, potřebuju cítit život!"…vrhnul se na její ústa se zoufalstvím, které tryskalo z jeho duše, cítila ten jeho neidentifikovatelný smutek i touhu zahnat ho... Tlačil ji svým tělem k posteli a chvatně stahoval její halenku přes hlavu a sám sebe zbavoval oblečení. Věděla, že to, co se mu přihodilo, bylo nanejvýš zlé, že o tom nedokáže mluvit.
Toužila ho uvolnit, protože cítila to, jak je napjatý. Dotýkala se ho něžně na jeho těle, nešetřila polibky. Pokaždé, když ho políbila na krku, na hrudi i níž, zachvěl se, užíval si její rty, sametovou pokožku, kterou se o něj třela, ruce, které ho zbavovaly stresu, křeče, ve které se celý nacházel.

Když cítil, jak pod jejími doteky narůstá vzrušení i jeho mužství, nedokázal se ovládnout a spojil jejich těla v jedno. Líbal ji tak, jako by na těch polibcích závisel jeho život, pohyboval se uprostřed jejího těla s něžností i dravou živočišností, dokud se nezhroutil vedle ní únavou a zborcený potem a těžce oddychoval, oči měl stále zavřené a jeho ruce ji objímaly, jako by se bál, že se mu vzdálí.

Hladila ho po paži, kterou měl položenou kolem jejího pasu.

"Jsi unavený?" …mlčky, aniž by otevřel oči, přikývl. "Zničený!" …řekl po chvíli a přerývaně vydechl. Opřela hlavu o loket a hladila ho po hrudi, která bojovala s dechem, políbila ho a položila si na něj hlavu. "Prozradíš mi, z čeho? Nerada tě vidím takhle ..." Věděla, že bojuje sám se sebou... a pak tichým hlasem pokračoval.

"Víš, jak jsme byli včera v dětské nemocnici, tak mi dneska uprostřed schůzky odtamtud volali, že peníze, které jsem jim dal pro toho těžce nemocného chlapce, pro Patrika, už nebudou potřeba, že dnes zemřel…" zavzlykal do polštáře a rozplakal se naplno. Pevně ho objala, vybavila si, jak včera stáli u jeho postýlky, jak ho Michael choval, hladil, četl mu pohádky, vybavila si ty jeho nevinné dětské oči i Michaelovo odhodlání, zachránit ho stůj co stůj, křečovitě zavřela oči, aby se i ona nerozplakala naplno, byly to slzy bezmoci, věděla, že cokoliv řekne, tu bolest nezmírní.

"Michaeli, je to nespravedlivé!! Bože, bylo mu teprve pět let! Ale jak tě znám, ty peníze jsi jim nechal, aby pomohli jinému dítěti, že je to tak?" …podívala se na něj, vzlykal a za svoje slzy se před ní styděl, zakrýval si tvář dlaní a jen přikývl.

Vzala jeho dlaň, kterou měl přes oči a políbila ho do ní...a podívala se na něj. "Vím, že tě to nesmírně trápí, bolí, ale život je krutý, právě k těm, kdo si to vůbec nezaslouží. Michaeli, udělal jsi, co se dalo a ještě uděláš pro další děti. Vždyť kolik jsi jich zachránil a ještě zachráníš, tohle si nesmíš vyčítat, ber to tak, že netrpí, že je tam nahoře mezi anděly… je mu dobře." Kýval na znamení souhlasu, ale nebyl schopen dál mluvit...položila zpět svoji hlavu na jeho hruď a naslouchala jeho vzlykům a váhala.
"Michaeli, celý hoříš," …řekla s obavami, nemáš horečku?" …sáhla mu na čelo a druhou rukou se natáhla pro něco pod polštář a podávala mu to... "Ne, díky, nemám, nepotřebuju teploměr!" …řekl sklesle, sotva viděl, co drží v ruce.

"Mýlíš se, drahý!!! Myslím, že tohle právě teď potřebuješ a není to teploměr!" rozlepil uplakané oči a viděl cosi podobné teploměru, ale počkat, místo číslic, tam byli….. dvě … modré …čárky!
Vymrštil se do sedu a díval se na ni a tu tyčinku, co mu připomněla teploměr.
"Kelly, chceš mi říct, že...?"…hlas mu selhal a brada se znovu rozklepala a po tváři začaly stékat slzy radosti. Jak mají ty slzy bolesti a radosti k sobě blízko, pomyslel si.

"Michaeli, chtěl jsi cítit život, tak tady je!" Přiložila mu jeho ruku na své břicho. "Už je to tak, jsem těhotná! Pro jistotu jsem test zopakovala u dvou odlišných, oba dva vyšly pozitivně! Vůbec jsem neměla v plánu ti ho ukázat nebo ti to zatím říct, ale přišel jsi brzy a já ho nestačila líp schovat. Nechtěla jsem ti to původně vůbec říct až do třetího měsíce, až si budeme jistí, že to tentokrát klapne, ale cítím, že tohle ti právě pomůže překonat tu bolest, kterou cítíš" Přitulila se k němu jako kočka a cítila, jak divoce mu buší srdce, byla ráda, že to řekla, že ho snad vyvedla z té ponuré nálady.

"Kelly, nemůžu být víc šťastnější, slibuju, že se postarám, aby to tentokrát vyšlo!" …usmál se a přivinul ji víc k sobě. "Ale řekni mi, nemohl jsem mu před chvílí nějak ublížit? Byl jsem dost...divoký" …řekl a tváře mu planuly, jako by běžel maratón.
"Ne, buď v klidu, zatím, je velikej jako hrášek nebo fazole…"…řekla s úsměvem. "A kdy půjdeš k doktorovi? Jdu s tebou!" …řekl odhodlaně. "Pozítří nebo koncem týdne, ještě nevím přesně, našla jsem si jednu doktorku, prostě chlapa jako gynekologa nesnesu!"

"Fajn, dobře, dobře, je to tvoje volba, ale proč nepůjdeme hned zítra ráno?" Díval se, jak malej kluk, kterému je slíbená odměna a on se jí nemůže dočkat, protože by se pro ni rozběhl hned.

"Proč? Ptáš se mě proč?...řekla s klidem, ale i tak, aby v něm vzbudila zvědavost. "No, nejspíš proto, že by paní doktorka poznala, co jsme teď právě dělali a to by ses červenal i mezi půlkama!"…poprvé v dnešním dnu zaregistrovala jeho čistý, srdečný smích.

Omotala kolem sebe pokrývku a šla do koupelny... "Kam jdeš, neodcházej, ne teď!"…žadonil... "Michaeli, jdu si dát jen rychlou sprchu, přinesu ti něco k snědku a už se od tebe nehnu."

Rychle se vysprchovala, zabalila se do županu, seběhla do kuchyně, pro pár toustů a džus, aby její drahý nestrádal, v duchu litovala to, jak trpěl, ale když vstoupila do jejich ložnice, naskytl se jí ten nejkrásnější pohled.

Spal, vlasy měl rozcuchané kolem hlavy, oči zarudlé od pláče a v ruce, která spočinula na jeho srdci, svíral těhotenský test, jako největší vzácnost. Položila tác s jídlem a přitulila se k němu. Aniž by se probudil, přitáhl si ji majetnicky k sobě a pokračoval ve spánku.

Tak, ať se ti, Miku, něco krásného zdá!

Michaelův úsměv

7. března 2015 v 7:00 | Marta |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Milí přátelé…
Necítíte se dobře, jste unavení, máte špatnou náladu?

Mám pro Vás ten nejlepší recept nad recepty…video s krásnými úsměvy Michaela Josepha Jacksona…opravdu uzdravují toho, kdo umí rozdávat kus svého srdce… kdo má rád své bližní…ten, kdo nemyslí stále jen na sebestřednost a své ego…uzdraví toho, kdo miluje ostatní lidi, aniž by něco sám očekával…

Tyto jeho sladké úsměvy jsou opravdu uzdravující a jeho krása Vás pohladí nejen na Vašem těle, ale hlavně na duši …Vaše srdce rozbuší a nabije nebývalou energií…přesvědčte se sami…funguje to….:-)))

27.kapitola

4. března 2015 v 6:00 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Kdo je větší paličák?

Neverland o tři týdny později…

"Dobré ráno, Kelly! Jak to, že jsi mě nevzbudila?" …hlaholil Michael a vcházel čerstvě vysprchovaný a oholený do jídelny ke snídani a dožadoval se polibku.

"Nechtěla jsem tě zbytečně budit, spal jsi jak nemluvně a navíc máš ještě dvě hodiny čas, takže schůzku s Frankem rozhodně nezmeškáš. Dáš si čaj, kávu, džus?" …"Díky, dám si džus a nějaké pečivo." Usadili se naproti sobě ke snídani. Mlčky sledovala, jak si bere pečivo a maže si ho marmeládou a nevěděla, jestli má.

"Michaeli, zdá se, že nás už odhalili." Vzala šálek s ovocným čajem a napila se. "Odhalili? Kdo nás odhalil, drahá…?" …věnoval se svému pečivu. "Novináři!" …řekla prostě a natáhla se pro noviny, které ležely na stole a přisunula mu je pod nos. "Ach ták...!" …usmál se… "čekal jsem to." …řekl prostě a vzal je do ruky. Byly v nich na titulce fotky z jejich včerejší návštěvy dětské nemocnice, se záběrem na jejich ruce, když se pevně drží a na jejich snubní prstýnky na jejich prstech a s titulkem: Je Michael Jackson ženatý s touto neznámou ???

"Nic konkrétního nemají, jen spekulace! Ale nesmírně ti to tam sluší, drahoušku." …řekl a pobaveně si olíznul sladké rty od marmelády. Podívala se něj tázavě. "Michaeli, ty víš moc dobře, na co se ptám! Řekl jsi to už někomu z rodiny, nerada bych, aby se to dozvěděli takhle blbě!" …odhodila noviny stranou a jeho klid v ní vzbuzoval opak - hněv, míchala nervózně lžičkou čaj tak, že se z něj uvnitř hrnečku vytvořil vír. Složil příbor a přisedl si blíž ke své ženě, objal ji kolem ramen a políbil na spánek a opřel svoji hlavu o tu její tvrdohlavou, kterou miloval!
"Kelly, slíbil jsem ti, že se o tohle postarám, nemusíš mít obavy, i když mě těší, že si děláš starost, že chceš s mojí rodinou vycházet, věř mi, moc to pro mě znamená! Prosím, buď v klidu, jako první jsem volal matce týden po našem návratu z Hawaje, sourozencům, vědí to! Dokonce moje matka se k nám co nevidět chystá, prý mi manželství svědčí a tebe si oblíbila, hned při vašem prvním setkání, takže je všechno, jak má!" Prudce sebou cukla: "Michaeli, do háje, máš přece dva rodiče a nebudeme se tvářit, že ne, měl bys mu to říct a nespoléhat na to, že mu to matka bude tajit, že se to Joseph nedozví! Pak to bude jen zbytečně horší! Vážně mě unavuje to tváření se, že Joseph je jen nějaký přízrak z hlubin, že vlastně neexistuje, copak by se to nedalo, nějak?" Nenechal ji domluvit, dobře věděla, že jakákoliv zmínka o jeho otci ho rozzuří, cítila, jak se jeho tělo stáhlo v jednu křeč, začínalo jí to vysilovat.

"Kelly, nechci se hádat! Věř mi, že tak je to lepší, nestojím o to, aby tady ztropil další scénu, je mi lhostejný jako člověk i jako otec!" …procedil mezi zuby to slovo, jako by to bylo ztělesněné zlo. "Je lepší tomu předejít a moje matka to ví, respektuje to a je na naší straně."

Prudce vstala, začala poklízet nádobí, neměla na to sílu se hádat hned od rána.

"Vím, Miku, moc dobře vím, co ti dělal, co udělal mě, nám… řekla úzkostně, ale chci, abys laskavě vzal na vědomí, že tahle situace se mi krutě nelíbí! Nelíbí se mi to, že nutíš svoji vlastní matku k tomu, aby něco tajila před svým manželem! Přidělával jí tím potíže! Jo a ještě něco, pokud s tím nehodláš nic dělat, tak dřív nebo později se do toho vložím já sama, ať se ti to líbí nebo ne! A nic na tom nezměníš, jsi stejnej paličák, jako on! " …vzala podnos a odnášela nádobí do kuchyně a nechala ho s jeho hněvem samotného.

Díval se za ní, jak odchází a bylo mu hrozně, den začal tak slibně a zvrtlo se to v něco tak zbytečného, jako je debata o Josephovi! A stejnej paličák jako on? To rozhodně nejsem!! Zlostně udeřil pěstí do stolu, až ho ruka zabolela. Chápal Kelly, že by měla ráda jasno, případně i klid, ale co se týká Josepha, jde to vůbec? Byl plný nenávisti k němu, za to, jak se choval především k ní, jak moc ji urazil, ponížil svými chlípnými návrhy, ale především ho nenáviděl za to, že Kelly, kvůli němu potratila jejich dítě. Viděl neustále před očima ten osudný záznam z kamer a nevěděl, co dělat, věděl jen, že nemá sílu jít za Josephem si to vyříkat, protože on ani netuší, jak drtivý dopad měla jeho návštěva a natož obhajovat své manželství s Kelly, když znal jeho úmysly, co se Kelly týká!

Půl hodiny rozdýchával to, co mu Kelly řekla, přemýšlel, ač nerad o tom, jestli náhodou v něčem nemá pravdu. Nechtěl odjet bez rozloučení, šel do kuchyně, kde Kelly spolu s Marií, kuchařkou, chystala svačiny pro odpolední návštěvu dětí, mlčky a potajmu stál hodnou dobu opřený o futra dveří a sledoval, jak si s Marií rozumí, jak živě debatují o tom, co dětem připravit, že si najednou připadal, tak nějak zbytečný, chtěl nepozorovaně zmizet, aby jí nemusel pohlédnout do očí, protože si byl vědom toho, že to, co mu řekla, byla vlastně pravda, ale jeho ješitnost mu bránila to nahlas přiznat. Pohnul se a ona si jeho pohybu všimla.

"Počkej, ty už jedeš?" …podívala se na něj smutně a šla za ním. "Asi to tak bude lepší." Povzdechl si se svěšenou hlavou. "Lepší pro koho?" …hypnotizovala ho neúprosně pohledem. "Lepší pro nás pro oba! Kelly, omlouvám se, nechtěl jsem tě rozčílit." Řekl sklesle. "Nerozčílil jsi mě zas tam moc." Pohladila ho po tváři. "Vím, jak je to pro tebe těžké, slib mi jen, že o tom, co jsem ti řekla, budeš přemýšlet, ano?"

"Budu! A ty mi slib, že se tím nebudeš trápit!" …mlčky kývla a on jí vděčně políbil.

"Kdy se vrátíš, Michaeli? Děti už asi nestihneš, co?" "Rád bych stihl, nemělo by to celé trvat déle, než do odpoledne." Takže večer?" …konstatovala, znala ty jeho hodiny, kdy se zapomene při práci. "Takže večer." Znáš mě dokonale! A co budeš dělat ty?" …"Já, no, pomůžu Marii s očerstvením pro děti a pak chci zajet pro pár drobností do města, s Waynem jsem už domluvená, neboj, sama nepojedu, někoho se mnou pošle!" …řekla s úsměvem, věděla, že přesně a to myslel. "Jsi dokonalá!" políbil ji. "Tak už jeď, ať jsi co nejdřív doma."

ROZHOVORY Z NATÁČENÍ IN THE CLOSET

2. března 2015 v 6:29 Překlady a články o Michaelovi

MJJ+NAOMI

Paula Yates: Jaké to je, pracovat s Michaelem Jacksonem? Povídej nám o Michaelovi!

Naomi: Myslím, že největší dojem na mě udělal tím, že je velmi profesionální a víte, já ho sledovala na koncertech všude možně....

Paula: Mrkala jsi na něj. On to tvrdil!

Naomi: (směje se) Ne, to ne! On je jako ze staré školy. Ale je takový žhavý...

Paula: Měl z tebe strach? Protože v tom videu musíš...

Naomi
:To slyším pořád, že měl ze mě strach (směje se). Ale já si myslím, že je to proto, že mi to tak říkal režisér.. Herb mi říkal: musíš se ho dotýkat VŠUDE, a já na to: jenže on nechce, abych mu sahala TAM...

Paula: To je nepředstavitelné, sahat mu na jeho... (pýchu)!

Naomi: Nemůžeš mi tam sahat... jenže Herb řekl: "Musíš to udělat!"

Paula: Rozčílil se Michael?

Naomi: Ne, on mi jen řekl, že jsem šílená. Měl ze mě strach, protože jsem nymfomanka.


No, dál ať si rozklikne ten, kdo se nepohorší:-)