Květen 2015

44.kapitola

27. května 2015 v 20:48 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Noční zahrada vydala další své tajemství…


Zářijové slunce se chýlilo spát do kolébky, jakou mu byly hory v Neverlandu. Jeho záře sice slábla, ale jeho světlo dál zalévalo toto místo i ty, kteří v něm žijí. Kolikrát se tato scenérie opakovala po čas našeho příběhu a každý den přinesl nové zážitky, zkušenosti, radosti i starosti, na které ani jeden nebyl sám, měl toho druhého.

Nyní se ti dva projížděli na svých koních, kterým vlála hříva a v tom světle slunce západu mělo svoje kouzlo i ržání koní a pobídka k jejich cvalu.

Klusal na dvě délky koně za ní, ne nadarmo se říká, že nejkrásnější pohled je z koňského sedla, ovšem, nyní výsostný pohled mu skýtal pohled na jeho vlastní ženu, která na hřbetě jinak klidné Jasmin svobodně uháněla Neverlandem. Nemohl se vynadívat na její oblé křivky v těch upnutých jezdeckých kalhotách i blůzce, pod kterou prosvítala podprsenka, která zdá se neplnila, až tak svůj úkol. Každý její pohyb v sedle v něm vyvolával neskutečné chvění v podbřišku, když její plná ňadra, linie těla, pevný zadeček, stejně tak její stehna, nohy svírající boky koně se přizpůsobovaly jeho cvalu a dokonale s ním splynuly. Nevěděl proč, ale bylo to divné chvění, vlnění, které vydávala svým ladným držením těla nebo, že by v tom byl víc, než její ženské půvaby? Tohle silné jiskření, vibrace zažil, když čekala jejich děti. Nebo, že by to bylo způsobeno romantickým západem slunce a oni dva daleko od domu uprostřed klidného místa Neverlandu, jejich domova, svobodní a stále do sebe zamilovaní, kdy se jejich partnerský život každým dnem upevňoval , naplňoval v jejich manželském slibu v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví...

"Tak drahý, čím to, že mi dnes nestačíš? Nebo mi stárneš? Zvolnila tempo a poplácala svoji kobylku na krku a přešla ze cvalu kdo klidné chůze a otočila se se smíchem za sebe a přistihla svoji drahou polovičku, jak ji pozoruje, ten jeho pohled cítila v zádech už pěkně dlouho.
Přistižen, jako tolikrát se rozhodl využít této chvíle i ve svůj prospěch...
"Stačil bych, kdybys nebyla v sedle jako pírko, můj Kairo už není nejmladší, chci ho šetřit, navrhuji malou přestávku, tam pod tím stromem, kdo tam bude první?!" Najednou pobídl svého koně a ten vyrazil a hned za ním ona. Sesednul a pomohl jí ze sedla. "Podvádíš! Švindluješ, jen, aby bylo po tvém, vůbec ses nezměnil!" Chytila se ho za ramena a on si ji přitáhl na své tělo, po kterém ji nechal sklouznout, dokud její nohy pevně nestály na zemi. Díval se do její tváře v tom slábnoucím světle a přepadla ho nostalgie, vzpomínky, až teď si uvědomil, že se nacházejí nedaleko od zídky, kterou tajně vešla do jeho života. Dal jí pramen vlasů za ucho a pohladil dlaní po její tváři.


"Ty ses taky nezměnila, stále máš poslední slovo nebo vlastně, ano, změnila! Jsi krásnější!" …přivinul si ji dlaní za pas pevněji k sobě a jen ji sledoval tím svým vědoucím pohledem, věděl, že bude zase protestovat, znal ji natolik dobře, že v to spoléhal... "Rozhodně není poslední, Michaeli, ale pojď, posadíme se, stejně už mě bolí zadek, vlastně všechno." Vedli se za ruce a jejich kroky směřovaly tam pod ten strom, pod kterým kdysi jeden "zahradník" jí nepoznán, střežil tajemství noční zahrady.

Koně se začali klidně popásat, když se Michael opřel zády o kmen stromu, rozevřel klín, ve kterém se Kelly pohodně usadila a cítila jeho tělo za svými zády, jako pevný bod svého bytí.
Ukázal na zídku poblíž, která už prakticky nebyla vidět v porostu růžového keře, plných nádherných květů. Všiml si, že jí to neuniklo… "Teď s nadcházejícím podzimem jsou krásnější, víc, jak jindy, ale tvojí kráse se nevyrovnají." Promluvil do ticha hlasem, který slýchávala ve svých snech. Zasnila se s otevřenýma očima, tím pohledem, který vzpomíná…
"Máš pravdu, jsou krásné, voní až sem, jejich vůně mě sem tenkrát přilákala nebo to byl tichý hlas tvého srdce, na jehož vábení jsem podvědomě odpovídala. Tehdy pod noční oblohou, když ke mně promluvil tvůj hlas, přijala jsem ho s vnitřním klidem, který mě naplnil, stejně, jako toto místo."

Zabořil svůj obličej do jejích dlouhých vlasů, které si rozpustila a které voněly jako tenkrát... "Miláčku, měli bychom si sem vyjet na koni častěji, co říkáš? Náš zahradní domek je stále tam, kde byl, nemusíme se pro tuto noc vracet, o děti se postará Sofie, tak nějak jsem jí o to předběžně poprosil."

Usmála se, tušila, že to řekne...předvídala jeho reakce, stejně jako on ty její...
"V nic jiného jsme nedoufala, nechci se vrátit! Jen v jednom ti nemůžu vyhovět." "A to je?...zeptal se zvědavě. "To, že budu muset na dost měsíců s jízdou na koni přestat, ta naše poslední hra na koníčka se neobešla bez následků." Vzala jeho dlaň, kterou jí objímal kolem ramen a položila na své bříško. Zaklonila hlavu a sledovala jeho něžný dojatý úsměv, chvění celého jeho těla.
"Ale tys to na mě poznal, že jo? Nejsi vůbec překvapený…"

Odpovědí jí byl dlouhý všeříkající polibek. Jeho srdce bilo o překot, vděčností, novou nadějí, touhou, ale především láskou. "Poznal, vysílalas na vysoké frekvenci, přesně jako, když jsi čekala ty naše dva malé. Už víš, co to bude?" …Vím!" řekla klidně... "Ale zase mi to neřekneš, že ne." Jen zavrtěla hlavou. "Ani kdybys mě mučil" …byla rozverná, flirtující a krásná...

"To ty mučíš mě!! Ty tvoje změny se mnou pořádně cvičí." Povzdechl si... "Tak to bych hrozně nerada, mlsně se olízla, vstala a bok po boku se ubírali do zahradního domku, kde jeden druhého zahrnovali něhou a vzájemnou naplněnou láskou.

Na Neverland i jeho zahradu se snesla vlahá hvězdná noc a kdybyste se mohli zaposlouchat do jejího ticha, slyšeli byste hlas slavíka, který pěl píseň lásky a pod rouškou noci střežil tajemství těchto dvou - Tajemství noční zahrady a oznamoval konec stejnojmenné povídky.



Opravdu je už zase konec?! Nevím, užila jsem si při psaní povídky, psala se mi moc fajn, snad právě proto tajemství, které nám nadále zůstává částečně skryto a je jen na fantazii čtenáře jeho pokračování.
Tuto povídku jsem víc, jak kteroukoliv jinou, zaměřila především na vztah Michaela a Kelly a mě s nimi bylo moc hezky, zasmála jsem se nad jejich seznámením v I. sérii i dobíráním jeden druhého, byla jsem smutná nad tím, když je potkalo něco ošklivého a snažila se jim to vynahradit a především Michaelovi, za všechno zlé v jeho reálném životě. ( však mě znáteUsmívající se mám ráda dobré konce!)
Tak si říkám, je to náhoda, že celkový počet kapitol I. i II. série povídky tvoří dohromady 77 dílů…? Jak známo, sedmička je číslem plnosti, i osudná číslice v Michalově životě. Napsala jsem deset povídek a tak si říkám, naplnil se můj povídkový limit? Kdo ví, v tuto chvíli já ne…

Děkuji vám z celého svého srdce, že jste povídku četli a třeba měli podobné pocity, jako já. Děkuji všem, co sem chodí už víc, jak pět let číst povídky i staršího vydání. Bez vás a bez Michaela by moje psaní nemělo smysl. Ještě jednou DÍKY! Vaše Zuzy ♥

43.kapitola

22. května 2015 v 6:01 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Nejradši na koníčka!


Neverland o víc, jak dva roky později…

Michael a Kelly seděli v sedačce a se zalíbením sledovali své dvě ratolesti, jak si hrají a Wayne s nimi.

"Jedemééé strejdo, hyjééé!" …pobízel malý Majký svého koníčka, kterého si oblíbil natolik, že odmítal slézt a na kterém rajtoval už půl hodiny. Julie zase dávala jejich koníčkovi pít z misky vodu, až cákala všude kolem za jeho hlasitého ržání a chození po čtyřech, plynně přešel do "cvalu," až se malý Michael musel držet za límec, aby neztratil rovnováhu se sem tam vzepjal na "zadních" k pobavení obecenstva a hlasitému pískání obou dětí,které se vozily Waynovi na hřbetě za dohledu Sofie, která, coby vychovatelka dětí, dohlížela na to, aby je Wayne v zápalu hry neshodil dolů. Kelly se přitiskla k Michaelovi a šeptala mu něco do ucha a on okamžitě spozorněl...
"Kelly, myslíš, že Wayne a Sofie, že oni dva, spolu…?? Nevšiml jsem si, že by...?" "Ale drahý, ty sis nevšiml věcí! Proč myslíš, že si Wayne oholil knír? Slyšela jsem Sofii, že říkala Julii, že strejda je jako mrož, když mu česala knír hřebínkem pro panenky, což se ho samozřejmě dotklo a druhý den přišel bez kníru a víš, jak je ... byl na něj háklivý, dělal ho přísnějšího. Ne, věř mi, ti dva tu na nás hrají pěknou komedii." Michael neřekl vůbec nic a jen sledoval a upíjel ze své sklenky víno. Jak to, že si nevšiml těch pohledů, které po Waynovi vrhá Sofie a opačně a které nebyli kvůli dětem? Odložil sklenku na stolek a rozhodl se ukončit Waynovo trápení.

"Tak dost, děti, nechte koníčka odpočinout, Michaeli, slyšíš, nechceš přece, aby tě koníček shodil nebo byl nemocný. Julie, koníček potřebuje přestávku, odpočinek, slezte z něj a honem! " Tříletý klouček poslechl svého otce a poplácal "koníčka" a slezl a stejně tak jeho sestra... "Uff, děkuju ti, Michaeli, tahle činnost strýčka v akci je vážně vyčerpávající, ale takhle se s chlapama z ochranky rozhodně nevyblbnu! " …zazubil se Wayne a sbíral se ze země. "Wayne, příteli, jen, abys nám tady s dvojčaty nevyměknul, nezdětinštěl, nezakrněl a já nemusel měnit šéfa ochranky, ale jako pomocnou chůvu bych tě rozhodně bral, myslím, že by Sofie byla ráda, kdybyste na naše akční ratolesti byli dva!"

Sledoval, jak Sofie znejistěla. Aby od sebe odvedla pozornost, dala dětem koš plný hraček, aby je zabavila. "Tak, Kelly, měla přece pravdu!" …pomyslel si a obdivoval její pozorovací schopnosti.
Malá Julie si vzala svoji oblíbenou panenku a dožadovala se u maminky, aby jí pomohla učesat její dlouhé vlásky. Mike jí zase chtěl svést svým novým autíčkem, ale Julie ji nechtěla dát z ruky, nejdřív se pošťuchovali, brali jeden druhému to, co patří jen jim a začali se strkat, hašteřit...

"No tak, Michaeli, neber Julii její hračku, máš svoji! Měj rád svoji sestřičku, jsi její bráška, tak honem, usmiřte se!" Řekl se vší vážností Michael, když viděl, jak dětský vzdor i křik nabírá na obrátkách. Jeho syn přišel ke své sestře, chytil ji za tvářičky a vlepil obrovskou štípanou pusu, ale ta neměla pro momentální vyznání bratrské lásky žádné pochopení, zajímala ji jen její panenka a její vlasy a proto se začala bránit a její ručka se chystala vlepit mu jednu. Kdyby Sofie nezasáhla, byla by z toho pořádná strkanice.

Kelly to s pobavením sledovala…"Jo, jo, taťko, tvůj syn je celý ty!!!" ... Michael se překvapeně podíval na svoji ženu.. "Kelly, jak to myslíš?" ...Ta se jen vítězoslavně usmála. "No, jak asi? Máš nějakou krátkou paměť, taťko!" …a přejela mu dlaní po jeho stehně. "Jestli mě budeš tak rozptylovat, tak nejsem schopen moc myslet." Skousl ret a zajíknul se...

"Vážně ti ta "scénka" nic nepřipomíná? Před lety jsi to byl ty, kdo se na mě vrhnul a začal mě líbat a taky po zásluze dostal facku a ne jednu!" …usmála se na něj nevinně a on dobře věděl, že tak provokuje, ale na to, aby jí to "vysvětlil" po svém tu byl plný obývací pokoj lidí. Tak se k ní mírně nahnul a políbil ji na krk… "Doufám, drahá, že nějakou neschytám?" …řekl šibalsky a další polibek, který prodlužoval a užíval si její vůni na jejím krku, teplo, které tepalo a on ho chtěl ochutnat víc a víc… "Taky si vzpomínám, že jsem si tě mokrou, čerstvě vykoupanou v jezírku, hodil přes rameno a odnesl sem do domu, ale teď bych to s chutí zopakoval jen s tím nepatrným rozdílem, že do naší ložnice. Mohli bychom si taky … hrát …na koníčka, tedy, ty bys na něm mohla "jezdit"… co říkáš? Myslím, že lepšího kandidáta na koníka bys nenašla" To už mu tváře planuly touhou a v jeho rozkroku bylo prokletě málo místa.

"Co bych měla říkat, že jsi pořád stejnej, nenapravitelnej sexuální loudil!"

No, uznejte, neměla Kelly pravdu? Smějící se

P. S. Příště u koníčků ještě na okamžik zůstaneme Mrkající a tak se s povídkou rozloučíme.

Rozhovor o Čarodějovi.

20. května 2015 v 6:45 Videa, která stojí za to vidět! ♣
No, není tam rozkošnej ?


a ještě jedno video.. s bývalou přítelkyní.

42.kapitola

15. května 2015 v 19:36 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Krásné narozeniny

29.8. …Neverland o rok později

"Michaeli, jestli ty děti utopíš koupelně, tak nebudeme mít nejen co slavit, ale pak zabiju já tebe a bude mi to jedno, že v den tvých narozenin!"

Z koupelny se ozývalo víc, jak půl hodiny neskutečné pískání, smích, jekot a šplouchání vody. Kdyby Kelly nedokončovala přípravy na oslavu trojitých narozenin a neměla plné ruce práce, už by na ně vletěla, jak vichřice, protože Michael, co se vody týká, oplývá přílišnou benevolencí, nekázní, rozpustilostí a jejich děti budou nejspíš po něm.

"Ale, Kelly, miláčku, já teď vážně…auuu...nemůžu! Kolik že jsme to těch dětí měli?? Našel jsem zatím, jen jedno!!" ...Poslouchala, ale začala být nevrlá, jak jedno probůh? Co tam s nimi dělá! Zahodila balicí papír i s dárkem a rozrazila dveře koupelny.

Pohled, který se jí naskytnul, byl devastující...mokrá koupelna, lahvičky od mýdel, šampónů, mokré ručníky poházené všude po zemi, stejně tak mokré Michaelovy svršky. Vana plná pěny, která se pyšnila dobře pár desítek centimetrů do vrchu a vytékala v obrovských chuchvalcích ven...a mezi tím dětská hlava..."Julie?? Pojď k mamince." Malá se usmála, ale když ji vzala Kelly do náruče, chtěla nazpět. Kelly rázně rozhrnula pěnu a vytáhla zátku ve vaně i jejího bratra, obě děti pak zabalila do osušek a sedla si na proutěný prádelní koš a čekala, odkud se z té obrovské vany vynoří Michael.

"Tak, kde jste, vy uličníci?!" Viděla Michaelovu ruku, jak šátrá v pěně, museli tam vymačkat snad každou lahvičku, kterou našli, protože to bylo, jako když jejich koupelnu zasype bílá lavina. Kelly odnesla děti a mezi dveřmi je podala Sofii, která jí pomáhala s dětmi a vrátila se do koupelny, to divadlo ji zajímalo čím dál víc.

"Michaeli, je tu divný ticho, kam dal sakra naše děti, kde jsou, co se jim stalo?!"
Postavil se najednou vyděšeně ve vaně. Musela přemáhat smích i svoji škodolibost. Vypadal najednou vystrašeně, na sobě jen mokré slipy a na hlavě kopec pěny..."Kelly!!! Bože…já je snad vážně utopil…a začal rozhrnovat, hrabat pěnu pryč z vany a hledat. Nemohla ho dál nechat ve strachu. Přišla k vaně a sedla si na její okraj a nabrala obláček pěny, kterou mu sfoukla do obličeje. "Klid drahý, myslíš, že bych to dovolila, abys je utopil, po tom co mi dalo práce je odnosit a potažmo porodit?!"

"Takže chceš říct, že už tu vůbec nejsou?" …jen spokojeně přikývla. "Jo, Sofie je nejspíš už obléká na tu oslavu nebo se o to aspoň snaží a ty bys měl taky pohnout tím svým mokrým zadkem!" Sjela ho mlsně pohledem, neboť bílé bavlněné prádlo jaksi zprůhlednělo a přilepilo se na jeho bezchybně tvarované tělo, chtěla vstát, ale to už měl Michael nakročeno jednou nohou z vany ven.

"Tak to ne, za to, že jsi mě nechala bát se, zaplatíš!!!" "Ani náhodou!"… vysmekla se mu, leda bys mě chytil... začali se honit kolem vany. "Počkej, až tě chytím, ty jedna..." "No, jen to dořekni, pokud mi stačíš s dechem." Smála se a měnila směr běhu...kolem van ..."Lhářko! Nepřej si mě, až tě chytnu, takhle mě vyděsit! Vyrazil v protisměru a byl si jistý, že už ji polapí, když tu mu odklouzly nohy po tekutém mýdle.

"Auu, moje záda!" …vydechl a zůstal nehybně ležet. Kelly se k němu hned vrátila a klekla si k němu. " Michaeli? Jsi v pořádku?" …teď se pro změnu bála ona, když viděla, jak leží na mokré zemi a zhluboka oddechuje. Chvíli jen tak ležel se zavřenýma očima a pak jedno škvírkou otevřel a bylo mu Kelly líto, protože se vážně o něj bála a podávala suchou osušku.
"Jasně, že jsem!" …chytil jí prudce kolem pasu, aby se mu nevysmekla a povalil ji na sebe a začal líbat.

"Jsi podvodník, manipulátor a ještě lžeš!" "Nelžu! To tys začala a taky jsi lhala, takže skóre je srovnáno!" Fajn, tak mě pusť, já jdu... "Nepustím, nejsem hlupák, když jsme tu konečně sami, skoro nazí…" zvedl obočí a rozepínal jí halenku...chytila ho rázně za ruce.

"Pusť, nahej jsi jenom ty!" …odstrčila ho. "Ale to taky budeš!" …trhnul za její halenku a knoflíky se rozlétly po koupelně a ona před ním stanula jen v černé podprsence. "Miluju černou!" …řekl zastřeným chraplavým hlasem. Líbal ji na krku a putoval mezi ňadra, když viděl, že si jeho divokost začala užívat, takže hlasitě zasténala do jeho ucha, které potažmo odměnila jemným kousnutím do lalůčku, vstal, vzal ji do náruče a odnášel do sprchy.

"Michaeli, neblázni teď? Vždyť do půl hodiny tu budou tví rodiče, nezapomeň, že slavíme narozeniny, tvé i dětí. " Jak bych mohl zapomenout, ale chci si vybrat svůj dárek teď, hned! Ty jsi ten největší dar, který jsem kdy do života dostal, bez něj by nebylo to statní, takže, všichni rádi počkají a na Josepha se zas tak moc netěším, takže si jdu rozbalit to, co mi patří. Stáhl jí z ramen už tak mokrou halenku i zbytek oblečení, tiskl svoje tělo na to její a v okamžiku spojil jejich roztoužená těla v jedno.
"Děkuju za tak krásný, spontánní narozeninový dárek!" …políbil Michael Kelly, když vycházeli z koupelny po té z domu, upravení tak, aby mohli oslavit narozeniny dětí, které už jistě nedočkavě pokukovaly po úhledně zabalených balíčcích.

"Nemusíš děkovat za něco tak samozřejmého, co je naší součástí!" …vděčně stiskla Kelly ruku Michaelovi. "Mimo to, nebyl to jediný dárek ke tvým narozeninám, to by mi připadalo trochu málo, nemyslíš?" Zkoumavě a především zvědavě se zadíval do její tváře. "Že není? Co může být větší, než naše láska, důvěra jeden v druhého, naše společné štěstí?"

Než stačila cokoliv odpovědět, dvojitá, jasná odpověď jim běžela v ústrety. Malý Michael držel za ruku svoji sestru Julii, sotva je viděli přicházet, vytrhli se Sofii a běželi jim naproti za hlasitého smíchu a tleskání všech pozvaných narozeninových hostí, kteří čekali kolem krásně vyzdobeného stolu ve stínu stromů. Dokonce i na Josephově tváři ten dojemný okamžik vykouzlil něhu, kterou u něj Michael viděl snad poprvé a v očích Katheriny slzy, když oba dva její vnoučci skočili svým rodičům do náručí, jako by je neviděli věčnost.

Tak krásné narozeniny naši milý oslavenci!


No toto ??? :-)

13. května 2015 v 7:27 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Jak se přisála můra jedna, chudák Mike raděj hodil zpátečku Smějící se


41.kapitola

9. května 2015 v 14:42 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Raději spolu!

Neverland o tři týdny později…

Michael se vracel z třídenní pracovní cesty a už od chvíle, kdy jeho BMW projelo branou, by nejraději vystoupil a běžel do domu ke své rodině.

Bral schody po dvou, jen aby v náručí mohl obejmout poklady jemu nejcennější… ženu a jeho dvě malé děti, pro které má plný kufr dárků, stejně tak pro Kelly. Toužil je rozmazlovat a doba odloučení byla pro něj neskutečně dlouhá.

Sotva vstoupil do haly, slyšel jejich pláč...a to, jak Marie v kuchyni brblá. "Ahoj, Marie, je všechno v pořádku?" …zeptal se nejistě a pohledem následoval dětský pláč. "Ahoj, Michaeli, ale jo, je… jen ti dva malí mají asi už po tolikáté svůj další "koncert" a tak to je dnes od rána. Chtěla jsem Kelly pomoci s čímkoliv, co se dětí týká, ale odmítla, takže utíkej za nimi, jinak mi praskne hlava! Co teprve ta její… "

Nezahálel…opatrně otevřel dveře u jejich ložnice a prošel jím do dětského pokoje, který byl hned vedle. Viděl unavenou Kelly, jak ve svém náručí chová obě jejich děti, které pomalu zavírají oči ke spánku, značně unaveni pláčem.

"Ahoj, miláčku!" …objal ji kolem pasu a políbil. To jsem rád, že jsem zase u vás. Prý dnes pláčou celý den a vzhledem k tomu, že je skoro večer, to je výkon, to se musí uznat." "Ahoj, jsem ráda, že jsi tady, protože už vážně nevím, kde dělám chybu." Řekla sklesle a podala mu Julii a dál kolébala malého Michaela.

"Nakojila jsem je, vykoupala a přebalila a pořád nejsou spokojení, jsem k smrti unavená. Sotva s pláčem skončí jeden, začne ten druhý a pak obráceně. Jediné, kdy jsou spokojeni je, když se krmí, to aspoň nepláčou." Dívala se, jak jejich dcera usnula u Michaela v náručí. Zdálo se, že malý k tomu nemá daleko, jako by vycítili, že jsou kompletní a spokojení. Možná to byl Michaelův hlas, který je uklidnil natolik, že jejich víčka se pomalu zavírala.

Michael se díval na obě děti, zdálo se mu, že za těch pár dní, co je neviděl, neskutečně vyrostly. Políbil malého Michaela v Kellyině náručí a po té i Julii a uložil jí do její postýlky, kdy totéž chtěla udělat Kelly, jak na povel otevřely oči a začaly znovu plakat. Michael viděl, jak je jeho žena podrážděná a unavená a sledoval její kruhy pod očima od nevyspání a sám pro sebe si říkal, že takto to nepůjde, musí najít někoho ke svým dětem, kdo Kelly pomůže. Přece jen už samotné kojení, vstávání k nim, ji musí vyčerpávat, poskakování kolem miminek a péče o ně jí mnoho času na odpočinek nedává.

"A tak je to pořád! Když se zdá, že bude klid, tak není! Sotva je položím do postýlek, spustí stereo a žádný kňourání, pěkně naplno, kdybych jen věděla co jim je, co jim schází??? Ale žádný problém jsem nenašla, prostě někdy si říkám, zlaté těhotenství, kdy byly spolu u mě v břiše, to jsem trpěla jenom já bolestmi, nepohodlím, ale takhle budeme trpět všichni a ty se s námi ani nevyspíš!" …pronesla už zoufalá a zhroutila se do křesla…neměla daleko také k pláči.

"Kelly, netrap se, nemusí jim nic být, vždyť se o ně staráš vzorně" …obcházel zamyšleně postýlky, které byly za sebou podél zdi a mezi nimi přebalovací pult. "Asi nestarám, když tak pořád brečí!" …začala protestovat, to by ani nebyla ona.
"Miláčku, říkala jsi, že jinak nepláčou, jen když je dáš do postýlky, ano? A taky, že …? Popošel od jedné k druhé postýlce a zastavil se uprostřed cesty…že bys tyto uplakané chvíle vyměnila za těhotenství, kdy byli u tebe v břiše." …zvedla hlavu a utřela slzu ze tváře a jen hlesla: "Jo!" … "Tak, myslím, že jsem na to přišel, usmál se vítězně, jako by právě objevil převratný vynález, který spasí svět nebo aspoň ten jeho.

Vzal opatrně Julii, která okamžitě zavzlykala a přestala usedavě plakat a položil ji k jejímu bratru do postýlky, pěkně vedle něj. Kelly, okamžitě vyskočila z křesla a objala Michaela a dívali, se jak se obě miminka natočila hlavičku čelem k sobě a zavládl klid. Dívali se, cítili přítomnost jeden druhého, protože narozením se z nich stali dvě bytosti, které už nesdíleli tak těsný prostor. Malý Michael se chtěl ujistit, že se mu to jen nezdá a přitulil se ke své sestřičce. Kelly se nad tím pohledem rozplakala a zabořila hlavu do Michaelovy náruče, ten jí hladil po zádech, aby ji uklidnil …i když sám byl dojatý.

"Bylo jim po sobě smutno, tak jako mě po tobě.!" Políbil ji na čelo a odhrnul pramen vlasů za ucho a zkoumal její tvář, kterou důvěrně znal, ale po které mu neskutečně stýskalo. "Počkej, budeš mluvit jinak, až zase spustí." Zvednul jí bradu a podíval se do očí…

"Když spustí, budu tady, abych ti s nimi pomohl, ale teď potřebuješ moji péči ty!" Než se dokázala vzpamatovat, vzal ji do náruče a odnášel ji vedle do ložnice a nepřestával líbat. Držela se ho kolem krku a byla šťastná, jak málo jí k tomu stačilo. Sladký spánek jejich dětí a náruč milujícího manžela.

Položil ji na postel a sám se přitul k ní. Jen zavrněla... "Nechceš si svléknout to oblečení?"…řekla spokojeně. Mírně se od ní odtáhl. "Ale, Kelly, ještě nemůžeme ne? Usmál se stydlivě... "Je vidět, na co pořád myslíš!" …začala se smát.

"Já se chtěla jen přitulit, cítit tvojí kůži na té své, miluji tvoji vůni, vždyť víš, že to mě vždycky uklidní." ... "No já myslel, že ti to chybí." Řekl provokativně a svlékl se do spodního prádla, ale ještě dřív než si odložil poslední kousek oblečení, Kelly už pospávala, lehl si vedle ní a ona se v polospánku schoulila do jeho náruče.

"Chyběl jsi mi jedině ty!"…pevně ji objal a dopřával jim oběma zasloužený odpočinek, spánek nebo aspoň do té doby, než se budou jejich děti dožadovat dalšího krmení.


40.kapitola

3. května 2015 v 6:10 ♥ Tajemství noční zahrady II.

Tajemství, nejen noční zahrady.

Dlouho stál před sklem, které ho dělilo od jeho dětí…sledoval, jak klidně spí a jak se ze spaní usmívají. Už jen ten samotný pohled ho rozněžnil natolik, že se mu draly do očí slzy. Narodily se v den jeho narozenin, nikdy nemůže dostat větší dar, než ten, který klidně spí v novorozeneckých postýlkách.
"Michaeli?" …ozval se ženský hlas za ním. Byla to doktorka Higginsová... "Christel"...otočil se a spolu stáli a dívali se… "Jsou krásné, že jo?" ...jen se usmála nad tím, jak je novopečený otec pyšný. "Ano, to jsou, moc se vám s Kelly povedly!" … "Nemyslím, jen ty naše, ale všechny ty maličké tady. Je to takový zázrak, že nemůže být větší!" …přejel a pohladil pohledem každou postýlku a spící, či plačící uzlíček v něm.
"Ano, to máte pravdu, Michaeli! Vykonávám tohle poslání přivádět na svět děti už hezkou řádku let a pokaždé je to stejně úžasné! Zrození nového života, bytosti, moment prvního nadechnutí, pláče, stejně tak dětského úsměvu o tom, rodičovském ani nemluvě. Kelly byla úžasně silná a vy jste si vedl taky skvěle!" Plachý úsměv se mu roztáhl do široka a mírně se naklonil k té, která pomáhala jeho dětem na svět.

"Christel, vám se můžu beze studu přiznat. Strašně jsem se o ně bál! Ne, nebál, byl jsem bez sebe strachy a klepala se mi kolena tak, že jsem měl co dělat, aby mě nohy udržely!"… překvapeně se na něj podívala. "Vážně? Nevypadalo to tak, rozhodně jste nevypadal na ty tatínky, které musíme sbírat ze země, křísit, sestřičky mi říkaly, že by vás klidně braly jako porodního asistenta!" … "Vážně?!"…skousl ret a polil ho ruměnec. "Vážně! Počínal jste si, jakoby to nebylo poprvé a doufám, že ani ne na posledy!" …užívala si jeho rozpaky, ale rozhodně vytušila jeho přání, být se svými dětmi - rodinou.

"Michaeli, ale proč jsem tady… Kelly se vzbudila, takže se můžete vrátit na svůj pokoj a nebojte…ty maličké vám za chvilku pošlu, protože, jestli podědily hlas po vás, když zpíváte, tak až se vzbudí a budou mít hlad, rozhodně nebudou plakat piánko. Prozatím se s vámi rozloučím, za pár minut mi končí služba, ale rozhodně, než Kelly i ty malé pustíme, se uvidíme. Tak hodně štěstí tatínku!" …potřásla mu rukou. "Děkuju, Christel, za všechnu tu péči a starost o moji ženu i děti! Jste pro mě jako člen rodiny, smím vás obejmout?" "Ale jistě! Všechny sestry i doktorky mi budou závidět na doživotí, že se tady muchluju se samotným Michaelem Jacksonem osobně!" …ztrácela se v té šťastné náruči i když samotné objetí trvalo krátce… bylo to nejintenzivnější objetí, které kdy zažila.
"Kelly, už jsi vzhůru?" …opatrně vstoupil do pokoje, kde na posteli seděla Kelly a netrpělivě čekala, až se otevřou dveře… "Jo, vždyť je už poledne! Nevydržela bych spát, když vím, že nemám ty nejdražší u sebe!" …posadil se k ní na postel a líbal její ruce… Za chvilku nás tu budeš mít všechny! Ale, než se tak stane, děkuju z celého svého srdce za ten úžasný, dvojnásobný dar!" …hlas se mu chvěl dojetím. "Michaeli, naše děti jsou darem pro nás oba! A pro tebe tu mám ještě jeden, je v zásuvce, ale musíš si ho podat, nějak mi sebemenší pohyb dělá potíže." Natáhl se do zásuvky a otevřel ji...vzal do ruky balíček, převázaný bílou saténovou stuhou.

"Smím?" …zeptal se nejistě. "Jistě, že smíš!" usmála se...a sledovala, jak rozbaluje svůj další dárek...a když povolil papírový obal, dřímal ve svých rukou knihu básní a pohádek s názvem: Tajemství noční zahrady. "Krásné narozeniny, drahý!" …políbila ho a sledovala, jak něžně, zasněně přejel bříšky prstů po tvrdých deskách knihy, kde byla nakreslená nádherná zahrada, zeď porostlá popínavou růží, u které seděla dívka s hlavou opřenou o strom. Pevně sevřel knihu v náručí, jako to dělá malé dítě, když svírá něco drahocenného. "Ach, Kelly, já nemám slov a obyčejné děkuji - nestačí!" …objal ji a přemáhal pláč… marně! Když v tom se otevřely dveře a v nich se objevila usměvavá sestřička, která před sebou tlačila postýlku, v níž se právě probouzeli malý Michael a jeho sestra Julie… kteří našli své láskyplné objetí, náruč svých přešťastných rodičů a dožadovaly se pozornosti a…krmení.

Dojatě sledoval, jak sestra pomáhá Kelly poprvé přiložit obě děti k prsu ke kojení, sledoval ty malé prstíky, ručičky, které z ničehož nic rozhodily i spokojené pomlaskávání, které plnilo jejich bříška a jeho srdce neskutečným štěstím, vděčností, dosud nepoznanou něhou i odhodláním, bránit to, co je mu nejdražší, spokojenost a bezpečí, jeho… rodiny!

Vdechoval při chování těch dvou malých andělských bytostí, jemnou, mléčnou vůni novorozeňat, pohupoval jimi v něžném rytmu, melodii, kterou jim broukal, už dřív, než spařily světlo světa. Zkoumal jejich obličejíčky, každý rys, který měl jeho syn a dcera totožný s tím jeho i jeho drahé manželky a matky těchto dětí. Byl si naprosto jistý, že ještě NIKDY neviděl krásnější miminka, než jsou právě ta, která má ve svém náručí. Toužil si zapamatovat každou vzácnou minutu, kterou smí vkročit do jejich společného života.

Je překvapující, jak různé zážitky si lidé odnášejí z porodnic spolu s malým uzlíčkem, kterému dali život. A se kterým je ten jejich spjat svazkem nezrušitelným, nezlomným, láskou, která trvá NAVŽDY! Tak, hodně štěstí♥

P.S. Nebojte se, ještě nekončíme, prozatím…

KVĚT V ROZPUKU – MICHAEL JOSEPH JACKSON

1. května 2015 v 5:00 | Marta |  ♠ Příspěvky od Marty/Muscles..
Když se dívám na nový život rostlin a těchto nádherných rozvíjejících květů, okamžitě myslím na Tebe, můj Michaeli. Připomíná mi Tě jejich krása.

Ty ses také narodil tak něžný a nádherný do světa plného zla, nenávisti, závisti a zloby. Musel jsi překonat období dětství, kde jsi byl ošizen o jeho kouzlo. Čarovné dětství jsi musel zaměnit za probdělé noci až do ranního svítání a tvrdě pracovat už jako dítě. Dětské roky s Tvým despotickým a krutým otcem odvál vítr v dál, odkud nebylo návratu. Jen jsi musel polykat slzy při pohledu z okna, když jsi viděl jiné děti v zápalu jejich her, do kterých Ti nebylo dopřáno se zapojovat.

Stala se z Tebe zářící hvězda, která nikdy nevyhasne. Tvá genialita neustále rostla a s ní rostla v nemalé míře neskutečná nepřejícnost a závist zlých jazyků a šedé eminence, která je pověstná svým tajným zákulisím. Každý se snažil přiživit na Tvém výsluní. Mnoho bylo těch, kteří neusnesli Tvoji slávu s následným obrovským movitým a nemovitým majetkem. A tak snovali plány, jako ti nejhorší zlí pavouci. A bylo jich hodně a stále je, i když tu už fyzicky nejsi tak dlouhou dobu. Přesto stále tito nepotrestaní vrazi chodí po tomto světě a užívají si svých životů naplno, ač Tvoje děti se staly sirotky. Ale to tyto typy šedé eminence nezajímá, oni mají jiné zájmy. Tkají další nesmyslné plány na svých pomyslných tkalcovských stavech tak, aby okradli Tvé děti o dědictví, které jsi jim zde zanechal. Stále mají málo, hladoví po Tvých ziscích a je jim jedno, jakou další spleť lží na Tebe opět vymyslí. Prostě hlavní roli hrály a vždy hrají jen PENÍZE!!! To je zajímá nejvíc!!!

Po dobu Tvého života na zemi se vymýšleli neskutečné lži, hanili Tě, donutili k nejstrašnějším způsobům, abys dokázal svoji nevinu. Tolikrát Ti bylo ublíženo, média Tě roznášela na svých zlých kopytech jen pro své zisky. Je to přece tak jednoduché! Tak zranitelná úžasná bytost a megahvězda, kterou jsi stále se stala ideálním terčem pro zlé jazyky a pomluvy, které byly zcestné a tak kruté. Velmi Ti neuvěřitelně ublížily. Špatné zprávy se čtou a prodávají lépe, tak proč nevyužít Michaela Josepha Jacksona, když se to tak přímo nabízí? Smutné…velmi smutné pro mě a pro všechny milující Tvé fanoušky…krutá realita.

Vždy budu mít na paměti a se mnou jistě každý Tvůj opravdový fanoušek, že ses narodil andělem bez křídel a konal jsi zde na zemi samé dobro. Zachránil jsi tisíce životů, pomohl jsi všude, kde bylo třeba, nemyslel jsi na sebe, ale vždy na druhé. Tak předobré, velkorysé a krásné srdce jsi měl a máš stále. Stále rozdáváš všem dětem světa podíly z Tvého dědictví.
Jsi neuvěřitelná bytost, drahý Michaeli, která s námi dýchala stejný vzduch v atmosféře a jež rozdávala radost a bezpodmínečnou lásku na počkání. Nikdy jsem nepoznala podobného člověka Tvých kvalit, s tak šlechetnou a čistou duší, jakou vlastníš. Sice s námi tu fyzicky již nejsi, ale Tvá duše nejde naštěstí zabít…

Máš zde nás…Tvoji ochrannou armádu lásky milujících fanoušků, kteří vždy za Tebou stáli, stojí a budou stát navždy.
Jsem tak na Tebe hrdá, vždy jsem byla a nikdy se to nezmění. Děkuji Ti za veškeré dary, kterými jsi mě po dobu svého života obdaroval a stále dáváš. Děkuji Ti za úžasné přátele, které jsem získala Tvým prostřednictvím. Děkuji Ti za Tvoji neskutečnou lásku, kterou jsi obohatil moji duši, mysl, srdce. Dal jsi mi toho tolik, že jsem navždy Tvým obrovským dlužníkem.
Miluji Tě, mám Tě uloženého v srdci tak hluboko…

Tak krásně mě hřeje Tvé jméno v něm vyryté zlatým písmem navždy…pro mě jsi nezemřel, žiješ ve mně, jsi moje něžná láska, kterou budu chránit do konce svých dní…snad mě jednou přivítáš u nebeské brány a já se Ti pokloním, můj králi nebeský…