5.kapitola

27. ledna 2016 v 5:55 |  ♥ POVÍDKA - Vhodný okamžik

Vnitřní zápas aneb, vítejte v Neverlandu

"Christel, vůbec se mi tam nechce, nesnáším ho!"…posteskla si Abbie své kamarádce. "Tak, to už je docela pozdě, nemyslíš?" Pohlédla z okna jedoucího autobusu, kde se míhala krajina a daleko před nimi hory, které nasvědčovaly tomu, že jejich cíl se blíží.

Abbie se starostlivě rozhlédla po dětech, zda není Emmě zase špatně, ale rázem, jako by děti ožily, žádná nevolnost, ani únava, jen očekávání toho, co přijde.

"Vím, ale nešlo se z toho vykroutit, nic jiného, než přijmout tento ztřeštěný výlet mi prostě nezbylo!" …povzdechla si… "Jo, ale proč ho nesnášíš? Vždyť dal obrovské peníze na děti, dárky a podle všeho se ty děti a o to, jak jim pomoci, opravdu zajímá. Možná bys mu mohla dát šanci..." "Šanci na co? Aby se ještě více zviditelnil? Aby si nás a naši vděčnost koupil, tak to ani náhodou!" …řekla vzpurně. "Už jsem ti řekla, že jsi pěkně tvrdohlavá?!" "Jo řekla a ne jednou! Zasmály se obě ženy, které o sobě věděly, zažily spolu dost na to, aby byly k sobě upřímné a otevřené.
"Abbie, Abbie, dívej, už jsem tady!! Hurááá!" Jásaly děti v autobuse, před kterým se na dohled objevila kovová černozlatá brána. Abbie se zadívala před sebe a jakoby jí někdo přesunul v čase i prostoru, to, co před sebou viděla, se jí zdálo příliš nereálné na to, aby to mohla být pravda. Jen nadšené výkřiky dětí ji utvrzovaly v tom, že je to skutečnost a realita, dokonce i Christel se nechala strhnout.

Po malé zastávce u brány, která, když se otevírala, hrála hudba a jejich minibus se rozjel a záhy opět zastavil u malého domku, kde proběhla jakási kontrola a do knihy hostů. Všichni se zdáli být přátelští, i když z bodyguardů šel na první pohled respekt, ale dětem se líbilo to, jak jim neustále bzučí vysílačky, jak něco sledují na kamerách.

Sotva se dal autobus znovu do pohybu, děti měly přilepené nosy na skle a nadšením volaly: "Houpačky...kolotoče, vláček...vodotrysk, labutě...páv… …Michael!!"

No bezva, pomyslela si, přesně ten okázalý styl celebrity, když se podívala skrz druhé okno, kterým bylo vidět hlavní dům a po schodech sestupoval onen muž, mávající na pozdrav. Bude pro ni těžké předstírat, že ho baští a je z něho úplně paf, jako děti, ředitel a koneckonců i Christel...
Sotva se otevřely dvěře, děti vyskákaly ven a rozběhly se vstříc novým zážitkům a především jemu, Michaelovi.

"Michaeli… Ahóóój!" …křičely a běžely se s ním přivítat. Natáhl krok, aby jim byl co nejdřív nablízku, podřepl si a děti ho začaly objímat, byly šťastné. Abbie se snažila být praktická, jen, aby oddálila setkání a tak začala vykládat tašky, především ty, ve kterých byly léky, injekce pro děti nezbytné pro jejich zdraví.

Švihla okem po Christel, která ještě něco dojednávala s řidičem a pak vystoupila a podala si ruku s hostitelem a jako o překot, stejně, jako ty děti, se rozplývala snad úplně nad vším. Jen v jejím srdci hlodala sklíčenost a po dlouhé době nejistota, kdy musí být s člověkem, který v ní vzbuzuje protichůdné emoce a který ji pěkně štve, aniž by věděla proč!

Hrabala se v taškách a neustále něco kontrolovala a oknem sledovala, jak děti na něm visí a to doslova !Nějak nevěděla, jak ho vlastně oslovit, jak se vlastně chovat po tom, co jejich setkání v nemocnici bylo tak...tak nepřátelské. Ten člověk útočil na její rozum, který zažíval atak pro a proti...i cit, který měla pro děti a to, že si z jedné návštěvy zapamatoval jejich jména i zájmy ji udivovalo, i to, jak starostlivě a něžně se jich dotýká, jak je hladí po hlavě i tvářích, bere malou Emmu do náručí a ta se ho drží kolem krku jako klíště. Přistihla sama sebe, jak tupě zírá z okénka na ten celkem dojemný okamžik, zatímco všichni jsou venku a prostě se baví, ona by se nejraději otočila a jela zpět, vlastně kamkoliv.
Zhluboka se nadechla, přehodila zdravotnickou tašku přes rameno a další vzala do ruky a div se nezabila na schůdkách, když vycházela ven, něčí ruka ji zachytila. Plaše pohlédla před sebe a viděla děti i Christel, jak je personál odvádí do domu a další dva urostlí muži vykládají jejich zavazadla, zatímco ona tady zápasí se dvěma z nich a především sama se sebou. Bože, proč jen jezdila?!!!

"Dovolíte, Abbie, rád vám s tím pomůžu!"…ohlédla se před sebe a dívala se zblízka do jeho očí a cítila se před tím pohledem, jak odhalená do morku kostí. Stejný a pronikavý pohled, jako před nedávnem v nemocnici. Nesnášela, když nad sebou ztrácela kontrolu a ještě víc to, když musela maskovat to, co si opravdu myslí a ještě projevovat patřičnou vděčnost, komunikovat, když se jí ale vůbec nechce.

"Děkuju, ale zvládla bych to!"…řekla. "No jistě, o tom nepochybuji!"…řekl pobaveně, když viděl, jak jí jedna taška drtí rameno a druhou táhne pomalu za sebou.

Vzal ji rázně do ruky a při tom se dotkl její ruky. Měl možnost se zblízka ponořit do jejích pronikavých modrých očí. Jak to, že si tehdy v nemocnici nevšiml jejích krásně vykrojených rtů a symetrické tváře, podél které splývají její dlouhé vlnité rusé vlasy, jako by právě vycházelo slunce nad Neverlandem.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nefra Nefra | 27. ledna 2016 v 17:03 | Reagovat

Skvělé,další díl :-P Už jsem se nemohla dočkat ;-) Jen tak dál Zuzy,jsem napnutá jako struna :-D

2 hanylen hanylen | 27. ledna 2016 v 20:34 | Reagovat

Zuzy, přímo jako bych to prožívala. Neuvěřitelně živé - ten příjezd dětí a brána. A zase ta Abbiina nejistota. Slunce nad Neverlandem, tak to je přesné jak tak koukám na tu první fotku... a teď tam budou slunce dvě jestli Abbie roztaje :-)  :-D

3 Simoňka Simoňka | Web | 29. ledna 2016 v 8:57 | Reagovat

Jupííí.. kapitolka!!
Alenka ríší divov... teda Abbie v ríši divov!!
A nech neni taká negativistická. Tvrdohlavý baran!! Aj tak nakoniec nebude hcieť odísťa ude sa Mikeovi ospavedlňvať :-D  :-D

4 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 29. února 2016 v 6:05 | Reagovat

Michael to s ženskýma v našich povídkách hold nemá lehký, musí je přemlouvat, aby se na něj jenom  podívaly, usmály :-D Abbie, užiješ si kopec srandy a věřím, že nejen to! :-)

5 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 30. března 2016 v 5:27 | Reagovat

Teda já bych jela hned do říše snů a pohádek a slečně Abbie se nechce a musí se přetvařovat!!!! Už se těším na to jak dlouho to vydrží než procitne. Ten pohled jak Mike objímá děti jsem měla před očima jako Abbie a hned taky slzy v očích. Ten pohled je prostě boží. Moc se těším jak se budou oba chovat, protože v kámošce jak je vidět podporu nenajde ta je s Mikeho hotová. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama