17.kapitola

10. dubna 2016 v 19:27 |  ♥ POVÍDKA - Vhodný okamžik

Důvěra v sebe


… o víc, jak týden později


"Abbie?? No tak, už se konečně vzbuď!" …vrátil jí hlas Christel a vůně čerstvé horké kávy do reality života, respektive do noční služby v nemocnici.
"Nemůžeš si pořád zvyknout, co? " …nalila horký životabudič do šálků a jeden jí přistrčila pod nos.

"Nemůžu! Příliš jsem si zvykla na klid, teď mi chybí.…" …povzdechla si Abbie a zamíchala kávu. "A to je všechno, jen klid...? Nechybí ti ještě něco, spíš někdo?" …usrkla kávy a potutelně se usmála.

"Chybí… spánek, co jsme se vrátili, nemůžu vůbec spát." Ale, no ták, Abbie, to není únavou, ani návratem do reality, máš všechny abstinenční příznaky zamilovaných. A když jsme u toho spánku, je mi jasný, že jste tu poslední noc s Michaelem příliš nenaspali."
"On ti něco říkal?" …švihla po Christel okem…"Říkal!" …odmlčela se a sledovala, jak barva mizí z tváře její kamarádky... "Co…??? " …sykla nejistě " Prosil mě, abych zkontrolovala děti, že nejspíš v noci nebudeš ve svém pokoji." … "Jo, táák." Oddechla si.
"Prokecali jsme celou noc v altánu" …konstatovala suše.

"Abbie, nevím, ale mám z tebe dojem, že mi moc nevěříš, což mě mrzí, já vám přece s Michaelem fandím. Znám tě už strašně dlouho, jsi jak moje sestra a jak jsem stihla poznat Michaela, tak si myslím, že by vám to mohlo klapat. Rozhodně z tebe nechci páčit detaily vašeho dostaveníčka v altánu, ale jedno vím jistě, máš ho ráda a on tebe, mě neoblafneš… viděla jsem vás dva spolu a to mi stačí. Jen chci, abys věděla, že vám oběma fandím a moc přeju! Zasloužíte si být šťastní - oba!"

Vstala, aby odložila hrnek do dřezu…zatím, co Abbie seděla nad chladnoucí kávou... zničehonic ji chytla za paži...

"Christel, promiň, nechci, aby sis myslela, že ti něco tajím, jen jsem prostě zmatená sama sebou. Odjížděla jsem tam s obrovskou nechutí, záští a vše se změnilo, dokonce i já sama. Zjistila jsem, že lidské soudy o někom jsou příliš unáhlené a tam v Neverlandu byl takový klid, že jsem si všechno uvnitř sebe srovnala a přehodnotila. Vlastně máš pravdu, mám ho ráda a asi jsem se opravdu zamilovala, ale ???" …povzdechla si s náznakem pláče. "Ale co, Abbie? Vzala ji Christel starostlivě za ruku... "Mám strach!" … "Strach?" "Prosím tě, z čeho? Vždyť Michael je ten nejlaskavější člověk a sakra sexy chlap" ...zasmály se obě dvě.

"To sice jo, ale mám strach, že se mi to jen zdálo, že to nemůže být pravda nebo jsem jen další jeho rozmar, třeba mu budu za čas málo, jsem jen obyčejná zdravotní sestra, sakra! A on...??" …rozvzlykala se naplno.

"Abbie, no ták! Tohle nejsi ty!! Jestliže ho máš ráda, jako že máš, tak přestaň s tím, co kdyby, strach svazuje a ty jsi bojovnice, vždycky jsi byla… tak bojuj za to, na čem ti záleží!!! Navíc, kdybys mu byla podle toho, co říkáš "málo," nevodil by tě za nos a užívat by si mohl jinde a s jinýma, ale on si vybral tebe, rozumíš - TEBE! Jsi prostě taková, jaká jsi a takovou tě má rád! Věř sobě a jemu!"
Celou cestu na ubytovnu přemýšlela o tom, co jí řekla Christel. Vlastně jen nahlas řekla to, co cítila ona sama v srdci.

Vešla do vestibulu, pozdravila se s vrátným, milý chlapík, se kterým vždycky prohodí pár slov, když se vrací ze služby nebo do ní odchází, ale dneska byla tak zamyšlená, že si ho téměř nevšimla. "Slečno Bakerová, pošta!" …volal na ni, jen se vrátila a vzala od něj dvě obálky a poděkovala "Těžká služba?" …usmál se přes svůj pečlivě střižený knír. "Ano, tak nějak! Děkuju vám, Franku. " Prohlížela obálky, v níž jedna jistě skrývala to, na co tak dlouho čeká, pozvání ke studiu medicíny, ale neměla nejmenší chuť cokoliv řešit, plánovat, těšila se do postele.
Kráčela chodbou směrem ke svému pokoji, Její pohled upoutal podivný člověk, který vypadal, jak nějaký doktor, co právě zdrhnul z operačního sálu, operační čepicí na hlavě, zeleném plášti, kalhotách a s rouškou na ústech, před sebou tlačil nemocniční vozík, stejný, na jakém rozváží pacientům léky nebo jídlo. Ale rychle zmizel s drnčícím vozíkem za rohem. Vytáhla z kabelky klíče, odemknula svůj pokoj a zamkla za sebou. Byla ráda, že je doma. Rozhlédla se, jestli se dá její pokojík s kuchyňkou, koupelnou a toaletou považovat za domov. Hodila kabelku na stolek i s dopisy a natáhla se na postel a zavřela oči. Po chvilce ji vyrušilo rázné, hlasité zaklepání na dveře. Nejdřív se ho snažila ignorovat, ale ozvalo se zase s větší naléhavostí. Kdo to může otravovat pomyslela si... Christel má službu a nikoho jiného už nečeká. Neochotně vstala a šla otevřít.

Stál tam ten muž v lékařském pracovním oblečení, se skloněnou hlavou, takže viděla jen to, jak mu čepice zakrývá hlavu a jak svírá vozík z velké části zakrytý bílým prostěradlem splývající až k zemi.

"Co si přejete??" Aniž by se jí podíval do očí, zamumlal… " Jste slečna Abbie Barkerová?" "Ano to jsem!" nechápala. "Tak, to mám pro vás jednu zásilku" …vzal vozík a šněroval si to k ní do pokoje, než se vzpamatovala, stál uprostřed něj.

"Zásilku??! Kdo jste?! Vypadáte jak patolog s nebožtíkem, se kterým netrefíte do márnice!" …koukla po dlouhém urousaném prostěradle. " Od koho a jakou zásilku?" …začínala nabírat na obrátkách. "Tak hele, člověče, vypadněte nebo zavolám ochranku, kdo, k čertu, jste?!"

Snažila se mu pohlédnout do tváře, kterou neustále klopil k zemi.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Simoňka Simoňka | 10. dubna 2016 v 21:29 | Reagovat

žeby sa Mike prezliekol za patológa?? 😀😀 sa nezdá...aldechcem pokračovanie!!

2 hanylen hanylen | 10. dubna 2016 v 21:49 | Reagovat

Ha, pachatel se vrací na místo činu. No tak tuším, že Abbie nebude muset o Michaelovi jen snít, ale ve svém pokoji ho bude mít :D  :-P. Hele, Zuzy, že to bude Wayne i s Mikem na vozíku :D. No, to gifko tomu napovídá :D

3 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 31. května 2016 v 1:48 | Reagovat

patolog s nebožtíkem :-D tak já už pomalu začínám hádat, o co kráčí :-D dobrý nápad, Zuzy!! :-)

4 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 2. června 2016 v 5:22 | Reagovat

A je to Mike, Mike. Ten ji teda dává. Jsem zvědavá co udělá až to zjistí. Miku ty romantiku :-) . Ale v jednu chvíli jak mluvila o těch soudech jsem měla slzy v očích, vzpomněla jsem si čím vším si chudák musel projít. Tak valím na další :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama