Listopad 2016

Proti zimě.. :-)

29. listopadu 2016 v 20:09 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Vzhledem k tomu, že je venku zima, dovolím si vás něčím a NĚKÝM povzbudit a zahřát.. tak dámy, otevřete oči, právě přichází, horký, upocený, živočišný a sexy Mike...gasm!


66.kapitola

25. listopadu 2016 v 17:34 ♥ POVÍDKA - Vhodný okamžik

Vhodný okamžik


"Vypadáš opravdu dobře a šťastně, Abbie." Usmála se na svoji kamarádku Christel. Seděly už půl hodiny na terase nad šálkem kávy a jablečným koláčem a probíraly to, co včera nestihly.

"To protože opravdu šťastná jsem! Po strašně dlouhé době se cítím bezstarostná, uvolněná, jako by se vrátila ta původní Abbie, před tím vším, co se v mém životě stalo. Jakoby všechny mé noční můry zmizely a já měla dojem, že vlastně nikdy žádné neexistovaly! A to jen díky Michaelovi. Měl se mnou svatou trpělivost a ty jediná víš, jak moc dokážu být protivná, paličatá a zaťatá." Pozorně jí naslouchala, jako tisíckrát předtím, vždyť prožily spolu část života a mnohdy měla dojem, že jejich životy tvoří jeden, zvláště pak kvůli Melanii. Musela jí dát za pravdu, ano, všechno to zlé, čím si Abbie prošla a ona s ní, jako by zůstalo daleko za ní, za nimi a zlé vzpomínky byly s každým dnem bledší a bledší.

"To je dobře a jsem za to moc ráda, nejen, že jsi v pohodě psychické, ale že tvoje noha je už témě v pořádku, že chodíš a vůbec, že jste našli zase k sobě s Michaelem cestu…je to na vás obou znát, záříte, jak sluníčka a ty vaše zamilované a žhavé pohledy se nedají přehlédnout." Obě dvě se zasmály. "Jo, máš pravdu, asi je to na nás až příliš vidět! Nejvíc z toho všeho mi pomáhá a vlastně to bylo to jediné, proč jsem sem vrátila…to, že Mike a Mel fungují jak otec a dcera! Je nejspíš paličatá po mě a dávala mu zkraje pěkně zabrat, protože i jeho vrozené rodičovské schopnosti dostaly pár kopanců, ze kterých byl chudáček dost špatný."

"Jo, to máš pravdu, vím, jak byl Michael nešťastný u tebe v bytě, když ho Mel přehlížela, protože mu to, co se ti stalo, dávala za vinu, ale je jasný, že tady se to muselo změnit." Rozhlédla se Christel kolem a polaskala pohledem Neverland.

V dálce viděla, jak si Michael s Melanii hrají s míčem něco jako fotbal a Anthony jim dělá brankáře a věčně se válí po zemi s prázdnýma rukama a jejich smích k nim tlumeně doléhal. Abbie neunikl pohled její kamarádky jejich směrem. Využila malé pauzy a zeptala se: "A co ty a Anthony? Dali jste to konečně dohromady? Neříkej mi, že spolu pořád jen kamarádíte, taky jsem zaregistrovala jistou změnu v chování vás obou."
Povytáhla obočí a přemáhala úsměv, když si vzpomněla na to, co Michael v noci slyšel za zvuky. Christel maličko znejistěla, její pohled se vrátil k Abbie, nervózně si přehodila vlasy z jedné strany na druhou a s úlevou, že nemusí už nic předstírat, vydechla.

"To je to tak vidět?!"…zasmála se a mírně jí zrůžověly tváře. "Si piš, že je! Lásku a kašel nezatajíš!"…dobírala si ji Abbie. "Říká se to!"…zasmála se tajnosnubně Christel.

"Tak, nedej se pobízet a povídej, kdy se to mezi vámi zlomilo? Vím, že od chvíle, kdy se objevil Anthony, nebylas mu lhostejná." Zadívala se na ni a jen těžko bylo jejímu pronikavému pohledu něco nalhávat, vlastně i ona se ráda zbaví toho, co ji po celý ten dlouhý čas tížilo ve svědomí a přibylo k tomu další odhalení citů a nyní nastal ten vhodný okamžik, aby své kamarádce řekla celou pravdu…všechno, čím ji nechtěla v jejím pohnutém osudu přidělávat starost, ani problémy.

"Abbie, zlomilo se to paradoxně po tom, co ses vrátila na Neverland, za Melaniíí i Mikem…do té doby si Anthony pořád dělal naděje, že ty a on...to jednou dáte dohromady!" …plaše pohlédla do tváře své kamarádky, jejíž tvář najednou zvážněla.

"Christel, to nemůžeš myslet vážně? Vždyť já jsem mu nikdy nedala žádný impuls, aby si to mohl myslet ani v náznaku, přísahám! Jakékoliv jeho úvahy o něco víc jsem odmítala! Anthony věděl, že moji lásku dostane celou jen moje dcera, protože stále miluji jejího otce!"
Cítila se najednou tak provinile, jako by vlastní kamarádku, sestru, kterou pro ni Christel byla, chtěla připravit o její štěstí nebo pozornost muže, kterého brala jen jako přítele, zatím co ona si na něj evidentně tajně myslela.

"Abbie, to já přece dobře vím, znám tě! Věděla jsem, že bys byla raději s Mel sama, než s někým, koho nemůžeš milovat. O to víc mě bolelo to, že mě tehdy Anthony bral jen jako tvoji součást, do jisté míry jsem žila ve tvém stínu, ale nic ti ani v nejmenším nezazlívám, dělala jsem to ráda, jak kvůli tobě, tak pak, když se narodila Melanie a já ve vás vlastně našla svoji jedinou rodinu. A to, že jsem, jak říkáš, nebyla Anthonymu lhostejná, možná…ale bral mě, jako ty jeho, jako přítele, kamarádku, která kdykoliv pomůže. Po tom tvém úrazu nejspíš pochopil, když viděl Michaela, jak za tebou dochází, dělal si starost i o to, že jsi požádala jeho, aby se postaral o Mel… že to vlastně on je otec Melanie a on se jím nikdy nestane. Tenkrát, jak tě tu byl navštívit a vrátil se, poměrně brzy mu to naplno došlo. Říkal mi, jak vás našel u snídaně jako bezstarostnou rodinku, že se cítil nadbytečný a tehdy nejspíš pochopil, že nemá cenu s Mikem jakkoliv bojovat, protože tebe by nezískal.
Možná i proto pak zazvonil u mých dveří a můžu ti přísáhnout, že tehdy jsme si jen povídali." Zasmála se na Abbie, která seděla jako přikovaná, šokovaná tím, co slyší z úst jí drahé bytosti.

"Christel, proč jsi mi nikdy o svých pocitech neřekla?? Jen ses tiše obětovala, mě i Melanii? Mělas přece právo na svůj vlastní život, na lásku! Za celou dobu, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsi mě nenechala samotnou, ani po té, co se Mel narodila, vždycky jsi za mnou stála, pomáhala mi, zanedbávalas svůj vlastní život… Bože Christel, cítím se hrozně sobecky!" …něžně jí vyčítala Abbie.

"To nemusíš Abbie, dělala jsem to moc ráda a vím, že obráceně by to bylo zrovna tak! A ptáš se proč? Protože by to stejně nemělo žádnou cenu, když je láska jednostranná, nedonutíš toho druhého milovat. Pak Anthony bral v nemocnici tvoje služby a já sloužila s ním, aniž bych o to nějak usilovala, ale možná jsme měli díky tvé a Melaniné nepřítomnosti moc času a brali jsme služby a náš přátelský vztah přerostl v něco víc, v něco, v co jsem po dlouhá léta doufala. Pak přišlo pozvání do kina, na večeři, do divadla a my dva zjistili, že si máme stále o čem povídat, i když neřešíme, kdo vyzvedne Mel ze školky nebo kdo ji bude hlídat… prostě jsme se na sebe vzájemně těšili, až jednou po večeři jsem Anthonymu nabídla, že nemusí odcházet domů, jestli nechce a on rád zůstal do rána a je se mnou vlastně pořád." Znovu se podívala jeho směrem, jak si hraje s Mel.

"Navíc, včera večer, kdy jsme se šli projít do zahrady, mě tam u fontány požádal o ruku a zasnoubili jsme se!"…mírně otočila prsten na svém prsteníčku krásným bílým, broušeným kamínkem nahoru. "Ach, Christel!" …objala ji a dojetím začala plakat "Moc vám to oběma přeju a strašně moc gratuluju!! To je to nejkrásnější, co jsem od tebe mohla slyšet… je to úžasný, budeš se vdávat! A co víc, třeba ze mě taky brzy uděláš tetu." Řekla dojatě Abbie a svírala ve svém objetí, ženu, přítelkyni, sestru a svého strážného anděla, bez kterého by si svůj život nedovedla představit, málokdo by se pro ni obětoval, jako ona!

"Abbie, děkuju! S Anthonym jsme se rozhodli neotálet příliš dlouho se svatbou a dřív, než tě udělám tetou, chceme jet s Anthonym na půl roku pracovně do Afriky, pomoci při zakládání Dětské nemocnice, kam už odjedeme jako manželé."

MJ - Сommemorated

23. listopadu 2016 v 10:35 Videa, která stojí za to vidět! ♣
Super dlouhé, téměř dvě hodiny trvající video, známých i méně známých záběrů. Užijte si Mika a hned na začátku jeho hihňáníSmějící sea vůbec sílu jeho podmanivé osobnosti.


65.kapitola

18. listopadu 2016 v 6:29 ♥ POVÍDKA - Vhodný okamžik

Malá odplata!


Tak, tento díl mi dal při psaní celkem zabrat, trochu jsem Mika "potrápila…" snad to nebude moc kýčovité nebo vulgární, ale milé dámy, ruku na srdce, které z vás Abbie splnila tajný sen? NevinnýUsmívající se

"Byl to krásný večer, že?" …podívala se na Michaela v zrcadle, před kterým si rozčesávala svoje dlouhé, objemné vlasy. "Ano, byl, jen jste si s Christel nestihly skoro nic říct, Mel si ji přivlastnila jen pro sebe."…konstatoval Michael a chystal si věci do sprchy.

"Nevadí, doženeme to zítra, stejně mi přijde, že před mnou něco tají." …podívala se za sebe do očí Michaela, který ji šibalsky sledoval v zrcadle a nyní jeho ruce spočinuly na jejích ramenou.
"Nebuď podezíravá, drahoušku." Odhrnul jí vlasy a políbil ji na krk. "Jdu pro něco vychlazeného k pití, možná bude tato noc žhavá!" …povytáhl obočí a jemně ji kousl do krku.
"Jen si neslibuj, že mě opiješ nebo, že budu povolnější! Na alkohol je příliš pozdě a navíc jsem si říkala, že bych ještě zašla na pokec za Anthonym, ten bude jistě sdílnější, než Christel. Navíc to z něj dostanu pomocí svých tajných zbraní. Zvedla se ze židle, na které seděla, provokativně položila nohu na židli, pokrčila v koleni a pomalu od kotníku až do půli stehen přejela vyzývavě po svých krajkových punčochách ve snaze je napnout a upravit je. Dělalo jí neskutečně dobře, že každý její tah po jejím vlastním těle konsternovaně sledoval, stejně tak, jako slábl jeho dech.

Viděla, jak na ni vytřeštil oči a polkl na sucho a jak ho spaluje pochybnost, žárlivost a v jeho očích plane chtíč. Naštěstí neprokoukl její taktickou hru, protože krev se mu pomalu začala přesouvat a nahrnula se úplně jinam. :-)

"Abbie, to myslíš jako vážně??? Na alkohol je podle tebe pozdě a na přátelský pokec ne? Vždyť je skoro jedna v noci, navíc jsi jen ve spodním prádle a v tomhle..." …sjel jí hladově pohledem.

"Máš pravdu, myslíš, že bych si měla vzít ten saténový župan s tou černou krajkou, je delší?" …otázala se s předstíranou naivitou, aniž by se na něj podívala a znovu se upravovala, zhlížela v zrcadle. Spoléhala na jeho mužskou ješitnost a majetnickost a také žárlivost…a nezklamala se. Byla to ona, kdo si s ním nyní hrála. Sáhla po parfému a jemně si ho nanesla na krk a pod vlasy.
"Tak šup, snad abys šel. Chtěl jsi jít pro nějaké pití, ne? Docela by bodnul džus s ledem, vážně je mi nějaké horko." …přejela si svůdně po krku.

"Chtěl, ale teď nevím, jestli vůbec někam mám chodit a jestli tě tu najdu, když se vrátím?" …řekl nejistě, sklesle. "Když si pospíšíš a nebude ti to trvat celou věčnost? Usmála se na něj a upravila si župánek. "Vážně počkáš?" …hodil po ní psí pohled. Neodolala, nedokázala ho prozatím trápit, tím, co si mohl představovat. "Vážně, pro koho myslíš, že jsem se tak "vyfikla"?" …přitáhla si ho za lem, rozepnuté košile a políbila ho dravě, až ho rty zabrněly. V tom polibku byl příslib pokračování, smyslnosti a očekávání. "Budu spěchat!" …řekl a rychle zmizel ve dveřích.
Byl pryč sotva pár minut a i to čekání jí přišlo hrozně dlouhé. Pohodlně se uvelebila na posteli a čekala, až se muž jejího srdce vrátí.
Ozvala se rána, jak prudce zabouchl dveře jejich ložnice, až ji vylekala. V ruce držel tác, na něm džbán s džusem a kousky ovoce a vedle kbelík s ledem.

"Abbie, Abbie…" …volal už od dveří. Napřímila se… "Stalo se něco, že jsi tak udýchaný?" Položil tác na noční stolek a sedl si na postel a vydýchával se.. "Tak Miku, mluv!"…znejistěla Abbie.. "Já, … slyšel jsem zvuky!" …vypadlo z něj, ale nechápala nic z toho.

" O čem to prosím tě mluvíš, jaký zvuky jsi slyšel??" …dal si ruce před ústa a rudnul a hihňal se. "Abbie, já nevím, jestli ti to mám vůbec říct, ale byly to milostné zvuky… ! Šel jsem kolem pokoje Christel a Anthonyho,vlastně ona byla u něj podle všeho, ale vážně jsem nechtěl poslouchat, věř mi, že to sténání bylo prostě hlasité..."

Stydlivě seděl na kraji postele s rukama na planoucích tvářích. Klekla si zezadu za něj, přitiskla se k němu a hladila jeho nahou hruď. "Ale drahý, přece by ses nestyděl?! Tušila jsem, že oni dva to dají dohromady, navíc, když tě rozrušily ty jejich zvuky, nevím, co s tebou udělají ty naše." Hbitě sjela po jeho holé kůži níž a rozepnula mu pásek a kalhoty, líbala ho na krku a cítila, jak se pod jejími doteky zachvěl.

"Ochhh Abbie..."…zavzdychal, když ho požila vedle sebe a přehodila nohu přes jeho tělo a zajela nohou do jeho rozepnutého rozkroku, kde tlak mírně zesílila. Jen zavzdychal, sundal její krajkové punčochy, jednu po druhé, líbal, hladil její hebké nohy a zvláštní péči věnovat té zraněné, která už byla plně funkční a zhojená. Jako by čekala na to, až jí sundá punčochy, které si od něj v zápětí vzala a dala mu je kolem krku a přitáhla si ho na svoje tělo.

"Jsi divoká jako kočka,dračice, víš to? Jestli budeme tímto stylem pokračovat, tak naše sténání bude daleko…silnější!"…vydechl, když se na něj Abbie posadila rozkročmo a zavrtěla pánví a zaklonila se, takže jemu se naskytl pohled na dokonalé tělo té, kterou miloval jen ve spodním krajkovém prádle, byla tak svůdná.

"Kočka, dračice? Tak, to jsi ještě nic nezažil, můj drahý! To doufám, že bude silnější, to tvoje URČITĚ! " Sklonila a začala ho líbat na krku a pokračovala dál, níž po jeho těle. Užíval si její plné rty na svojí kůži, přiváděla ho do extáze už pouhým dotekem svých rtů, dotekem svého těla.
Najednou jako by procitl z opojného snu, když zpozoroval, k čemu se chystá.

"Abbie to …to nemyslíš vážně, že ne??" …škubl sebou a zaprotestoval, ale to už měla Abbie jednu ze svých punčoch ovázanou kolem jeho zápěstí a dávala mu ji za hlavu, kde ho začala přivazovat k čelu postele. "Abbie?? Ne, já tohle ne …chci se tě dotýkat a mít nad sebou kontrolu a…" …byl z té její dominantnosti náhle v rozpacích nebo spíš z té své ztráty kontroly sama sebe.

"Pštt …Michaeli, nepřemýšlej nad tím, co dělám, nebo co udělám, mohlo by tě to bolet. Jen si užívej a důvěřuj mi! Neudělám nic, co bys nechtěl." Podívala se na něj svým jasně nebeským pohledem, kterému bylo těžké cokoliv odepřít.
Nechal si tedy spoutat i druhou ruku, zavřel oči a křečovitě zabořil hlavu do polštáře.

"Uvolni se, nemysli a jen si užívej!" Její polibky směřovaly stále níž. Sledoval ji pohledem, víc mu její punčošky nedovolily. Stáhla jeho kalhoty i se spodní prádlem, jen cinknutí kovové přezky o zem prozradilo, že tu leží nahý, bezmocný, spoutaný a na něm žena v lehké bílé krajce, ze které ji nemohl sám osvobodit.

Stále na něm seděla a zahrnovala svojí péčí, smyslností jeho tělo, tak, že jeho vzrušení nabývalo na objemu. Jako by vyčetla jeho pohled, sama si sundala podprsenku a zeptala se: "Je to tak lepší?" …jenom mlčky přikývnul, seděla na něm obkročmo, čekal, co udělá, i když předvídat bylo najednou tak těžké. Nejspíš se rozhodla ho mučit.

Natáhla se nad stolek a vzal do ruky kostku ledu a vrátila se k jeho ústům, lehce jím obkroužila konturu jeho chvějících se rtů…a když se led začal rozpouštět pod jeho tělesným horkem, slíbala ty malé krůpěje, postupovala dál po jeho bradě, krku k jeho hrudi, kde se led rozpouštěl, to samé udělala s jeho bradavkami, pěkně pomalu a jednu po druhé. Bylo to, jak šlehnutí bičem a následné polaskání, kontrast chladu a horkosti jejích polibků, v něm vyvolával vlnu vzrušení, které doposud nepoznal v takové intenzitě, jeho tělo ho zrazovalo, chvělo se, vymykalo se kontrole.

Když ucítil její plná ňadra a nadmíru vzrušivé polibky v těch nejcitlivějších místech a pravidelný rytmus, který rozehrála její ústa i ruce na jeho mužství, způsob, jakým ho stimulovala, ho zbavovala posledního kousku rozumu, měl pocit, že slyší vlastní krev hučet ve svých tepnách a z jeho hrdla vycházel jeden sten za druhým, dýchal prudce, přerývaně, chvílemi vůbec. Krůpěje potu se na jeho těle pojily v drobounké pramínky a rozutekly se po jeho těle.

" Abbie, já…už dlouho...nevydržím, chci tě…potřebuju tě!!"…zachraptěl. Sundala si rychle kalhotky a navedla ho do svého lůna a započala tanec lásky, který spíš připomínal divokou a hříšnou sambu.
Zatínala nehty do kůže na jeho stehnech, prohnutá v zádech, dávala vyniknout svým plným ňadrům, kéž by je mohl polaskat, vycházel jí alespoň svou pánví vstříc a sladit tak taneční krok.
Cítila, jak záškuby jeho těla sílí a napětí brzy vystřídá pocit blaženého tepla a uvolnění. Jeho tělo vyslalo gejzír vášnivé lásky a s tichou samozřejmostí ho její tělo přijalo. Zhroutila se na něho a chvěla se stejně, jako jeho tělem probíhaly silné dozvuky orgasmu. Líbala ho znovu na hrudi a vnímala tu slanou chuť jeho potu. Počkala ještě chvilku, než se od něj odloučila, odvázala jeho "pouta" a schoulila se k němu do náruče.

"Nejspíš máš zničený punčochy." Zadýchaně se usmál Michael, i když měl stále zavřené oči.
"S tím jsem počítala, mám jich x dalších párů, pro případ, že by se ti to zalíbilo, takže to můžeme kdykoliv zopáknout." …

"Věděl jsem, že jsi nebezpečná a nespoutaná, ale že až tak…?!" …podíval se na ni a její blažený úsměv.

"Nediv se, to zrzky bývají! Navíc to byla malá odplata za ty kecy dneska v zahradě." Pronesla klidně a políbila ho na rameno. "Kecy? Nevzpomínám si, že bych měl kecy." Tak, nevzpomínáš, jo? Kdo ze mě chtěl strhnout šaty a tvrdil, že patentky jsou fajn a nedají moc práce, stačí jen škubnout? Tak já jsem si tu práci dala"… "Jo tohle, nevěděl jsem, že spolu soupeříme o to, kdo koho dřív vysvleče. Ale musím uznat, že dnes jsi vítěz ty!"…objal ji a přitiskl se k jejímu bělostnému rozpálenému tělu, které bytostně miloval.

Michael na návštěvě v kancelářích Guiness World Records

14. listopadu 2016 v 5:55 ◘ Různé
V tomto dni, 14.listopadu roku 2006 navštívil Michael kancelář Guinness World Records v Londýně a převzal osm certifikátů World Record včetně ocenění Nejúspěšnější Umělec Všech Dob. Editor Craig Glenday provedl Michaela po kancelářích a ukázal mu úžasné exponáty v kabinetu kuriozit.
Michael poté dostal certifikáty svých nahrávek, kopii poslední edice knihy a speciální edici z roku, kdy se narodil (1958).
Michael řekl: "Vždy jsem byl velký fanoušek této knihy. Děkuji Vám moc - je to pro mě velká čest, že mohu navštívit kanceláře Guinness World Records.
Editor Craig Glenday řekl: "Michael je jeden z nejlepších umělců všech dob a jeho stálý úspěch ho udržel na samém vrcholu hudebních žebříčků. Jsme potěšeni, že Michael drží světový rekord a přišel si k nám osobně vyzvednout certifikáty."

64.kapitola

10. listopadu 2016 v 20:18 ♥ POVÍDKA - Vhodný okamžik

Překvapení

Pohodlně seděla v proutěném křesle a četla si, jen po očku sledovala, jak Michael a Melanie řádí pod košatým stromem a hrají si. Svádí jednu balónkovou bitvu za druhou, ať s balónky nebo vodními pistolkami, jen občasný vřískot jejich dcery jí dával odhadnout, kdo je vítěz hry a na kom nezůstala nit suchá.

Bylo to kouzelné pozorovat, jak Michael, dává Melanii náskok, jak piští, aniž by na něm ulpěla víc, než kapka vody. Její mateřské srdce našlo klid, dlouho hledanou rovnováhu. Navíc, Michael vždy přiběhl…a když si myslel, že se Melanie nedívá, až stydlivě políbil Abbie, která se na čtení knihy vůbec nemohla soustředit.

"Mamíí, proč tě Mi...tatínek pořád pusinkuje?" …zamračila se Melanie, když se její otec nemohl soustředit na hru a ona se cítila ošizená o jeho pozornost, dívala se na chichotající se rodiče. "To proto, že mě má rád." Něžně se usmála na svou dcerku. Viděla její nechápavý výraz ve tváři, to, jak pokrčila nosík…a všimnul si toho i Michael. Sedl si do křesla vedle Abbie a posadil si ji na klín. Jako by vnitřním zrakem přečetl její myšlenky, obavy a předešel jejímu pocitu, že se může cítit odstrčeně a na vedlejší koleji.

"Melanie, zlatíčko, ale to neznamená, že jsme na tebe zapomněli, naopak!" …pohladil její vlnité vlasy, které se stáčely do hustých prstýnků, sotva se maličko namočily. Vzal její obličejík s tolika shodnými rysy s její matkou do dlaně, pohledem hladil její dětsky sametovou pleť.

"Máme tě s maminkou strašně moc rádi…víc, než cokoliv na světě a stejně tak moc jsi pro nás důležitá a vždycky budeš! Vždycky budeš naše holčička, která za námi může přijít s čímkoliv, co jí bude dělat starosti, platí?!" …nabídl jí ruku, kterou přijala. "Platí … tati!" Objala ho pevně kolem krku a na tvář mu vtiskla velkou pusu.
Pevně ji přitiskl na své tělo, jako ten nejvzácnější poklad, kterým beze sporu byla, do očí se mu draly slzy, když spontánně vyslovila to, po čem tolik toužil a snil. Nyní si byl jistý tím, že ho tak opravdu bere, chápe, že jí nevzal matku, ale jeho láska se přidala k té její a je mnohonásobně silnější.

Abbie vše dojatě sledovala a byla vděčná za to, jak otec a dcera našli k sobě cestu, po tolika utrpeních, zvratech, které si pro ně život připravil.
Utřel chvatně slzy a podíval se na Abbie ... "Holky, říkal jsem vám, že vás čeká dnes překvapení?"

"Překvapení?"…otázaly se obě najednou a zvědavě na něj pohlédly. "Ano, překvapení." Podíval se na hodinky. "Ale…ještě dřív, než dorazí, měla by se Melanie převléci do suchého oblečení." Pohlédl na její zmáčené šaty. "Abbie, počkej tu, hned jsme zpátky, jen vyberu něco krásného naší princezně." Vtiskl jí polibek na čelo a odváděl Melanii.

Netrvalo dlouho a Michael a Melanie byli zpět. Měla na sobě modré šaty s bílými kytičkami, které zdobil červený pásek a na něm jedna velká stejné barvy. Další dárek pro Melanii, o kterém neměla ani tušení.

"Moc ti to sluší, Mel!" …pochválila ji Abbie. "Děkuju, mami!" …roztáhla sukénku a zatočila se. "Tatínek mi koupil nové šaty, že jsou hezké, viď?" Rozzářila se jako sluníčko. "Jistě, jsou krásné, tvůj tatínek má vytříbený vkus." Usmála se na přešťastného usmívajícího Michaela.

"Tak, to bylo to překvapení?"…zeptala se Melanie Michaela. "Ale kdepak, zlatíčko, to teprve přijde a podívej se támhle, zrovna přijíždí." Ukázal Michael prstem na auto, které projelo kolem domu a právě zastavilo. Abbie se zvedla ze židle a Michael jí pomohl vstát a objal ji kolem pasu, aby jí mohl při chůzi jistit. Nebyla ještě stoprocentní, ale chodila sama, bojovala a to bylo pro něj to nejdůležitější.

Z auta vystoupil nejprve řidič, otevřel dveře, aby pomohl tmavovlasé ženě a muž v padnoucím obleku. Melanie nadšeně zavýskla. "Tetááá…strejdá!" a rozběhla se k nim.

"Pozval jsem nám návštěvu, nevadí?"…usmál se Michael na Abbie, která pevně kráčela po jeho boku.
"Jsem moc ráda, Miku, ale mohl ses zmínit, třeba bych si chtěla taky obléct něco jiného." Dloubla ho prstem do ruky." Ale drahá, vždyť ti to sluší, miluju na tobě jeansové šaty a navíc …ty patentky se dají rychle rozepnout, stačí tak málo, jen škubnout!"…povytáhl rozverně obočí a mlsně se podíval směrem k jejímu dekoltu. A zkusil jeden těsně na jejích prsou rozepnout.

"Jseš děsnej erotoman, sexuální loudil, víš to?" …začal se smát a věděl, že tuhle hru ještě nedohráli.
"Abbie, pane Bože, ty chodíš!!!"…rozběhla se k ní Christel a objala ji s upřímnou spontánní radostí. Objímaly se jako dvě sestry, které se neviděly spoustu let, co na tom, že uteklo pár týdnů.
"Christel?" Maličko se od ní Abbie odtáhla, když viděla Anthonyho mluvit s Michaelem, kteří jim dávali dostatek prostoru, aby se spolu přivítaly.

"Myslíš, že to byl dobrý nápad přivést sem i Anthonyho?" …řekla s mírnou obavou v hlase Abbie, která pokukovala Christel přes rameno a viděla, jak Anthony přidřepl na bobek a baví se s Melanií a Michael stojí nad nimi a nejeví žádné známky nepřátelství vůči jeho osobě, naopak!?

"Neboj se, Michael nás pozval oba!" Byla zmatená, když viděla, jak Anthony vede za ruku Mel a Michael je s ním v družném hovoru, baví se, jak s nejlepším přítelem.

"Tady něco nehraje!" …pomyslela si, při vzpomínce na jejich poslední setkání, kdy ho Michael nemohl vystát a zavřel se ve své pracovně, zatímco nyní si s ním přátelsky třese pravicí, baví se v družném hovoru. Nebo že by ujištění, že je jen přítel, nic víc, dodalo Michaelovi klid, že není jeho konkurence?

"Ahoj Anthony, tak ráda tě vidím." Vzal ji za obě ruce a roztáhl je do široka. "Abbie, já tebe taky, vypadáš skvěle, moc ti to sluší, děláš obrovské pokroky." Objal ji a políbil na tvář. Připadala si divně, když za Anthonyho zády stál Michael a přihlížel a jen je pod klapky očí pozoroval, těkal očima.

"Díky, mám tady tu nejlepší péči!" Snažila se předejít nějakému problému, který zdá se byl jen v její hlavě.

"Tak, pojďte vy dva a povídejte, co nového v nemocnici? Co vůbec...? Zajímá mě úplně všechno."

63.kapitola

5. listopadu 2016 v 17:18 ♥ POVÍDKA - Vhodný okamžik

Příště už budeš u toho…

Probudili ji něžné polibky a šimrání Michaelových vlasů, jak se na ní skláněl. Zavrněla jako kočka. "Miláčku, ty už zase nespíš?" …zeptala se, aniž by otevřela oči.

"Dobré ráno, lásko. Ne, spal jsem, ale jsem už vzhůru, asi bychom měli vstávat." Otevřela nevěřícně oči. Ležela v jeho posteli v jeho náručí. "Jak jsem se sem dostala?" …rozhlédla se. "Copak si nepamatuješ, ty divoško?!" …povytáhl významně obočí. "Já, že jsem divoška, kdo neměl pořád dost a tvrdil mi, že se o koberec spálíme, popadl mě a odnesl sem, hm?? Takže já si pamatuju zcela zřetelně. Ale proč bychom měli vstávat?" Mrkla na hodiny, které ukazovaly 7:10. "Je ještě brzy!"…zavrtala se zpět do vyhřáté postele i Michaelova náručí a začala ho líbat na krku, byli stále ještě oba nazí, přejela mu rukou po boku až na zadek a přitiskla se k němu a mírně zavrtěla pánví.

"Abbie, počkej! Ne, že bych si nedal říct znovu, ale nechci riskovat, že nás zase Melanie načapá v nejlepším." Zasmál se stydlivě a zrudnul ve tváři při pomyšlení, jak posledně vtrhla do pokoje a jak jen horko těžko měli co vysvětlovat.

"Máš strach z vlastní dcery? Nebo z toho, že bys jí to nedokázal vysvětlit?" …kousla ho rozpustile do ušního lalůčku, že zasténal a ona dobře věděla, jak jeho tělo zareaguje, cítila jeho narůstající erekci.
"Ach Abbie, já...jen, nechci způsobit Mel nějaké trauma a hra na doktory by nám nejspíš znovu neprošla!"…maličko se od ní odtáhl, snad i proto, aby nepoznala, jak silně na něj její tělo reaguje.

"Srabe!"…podívala se na něj Abbie ledově i přesto, že jí cukaly koutky. Přistoupil na její hru."Kdo je tu srab?! Jsi prostořeká a já tě za to ztrestám!" …mrštně se položil nad ni a užíval si momentu překvapení.
Byla opět přímá, sebejistá a drzá tak, jak ji miloval. "Tak, dělej, na co zase čekáš? Až nás zase Melanie opravdu vyruší?" Přitiskla si ho na sebe, dráždila jeho mužství po celé délce a užívala si jeho zápasu citu, rozumu a touhy.
Navedla ho sama do svého nedočkavého lůna, toužila po něm fyzicky a především psychicky…to strádání před tím chtělo satisfakci, kterou dostávala v bohaté míře s každým jeho pohybem, polibkem. Vzdechy, které vycházely hlouběji, než z jejího hrdla, spolu s jeho tvořily dokonalou píseň lásky, touhy a souznění a jejich těla byla nejen nástroj lásky a obdarování jeden druhého.

"Zničilas mě, Abbie!" …zanaříkal zadýchaně Michael, který ležel vedle ní a držel ji za ruku, kterou políbil. "Nápodobně!" …usmála se. Pootočil k ní hlavu a zadíval se do jejích modrých očí, byly jasné, jak letní obloha, líčka růžová. "Abbie, snad jsem ti nějak neublížil, co ta tvoje noha, nebolí tě? Vůbec jsem si to neuvědomil."

"Michaeli, nebolí, už ne! Mám toho nejlepšího fyzioterapeuta a nejlepší terapii, jakou můžu dostat! Bez tebe bych se z vozíku nikdy nezvedla, vlastně to ty jsi mě zvedl a nebyly to jenom tvoje paže, ale především tvoje odhodlání, odpuštění a velkorysá láska!"
Byl dojatý, miloval ji snad tisíckrát víc, než před lety. Jejich láska vydržela tolik útrap, odloučení a zlých věcí, které zažehnali spolu.

"Abbie, tolik tě miluju, že na to neexistují slova." "Tak nic neříkejme." Zaprosila… "Ale Abbie, co když sem přijde Melanie?" …vrátil se k původní a jediné obavě.

"Nepřijde!" …odpověděla rázně a s jistotou. " Když jsi mě v noci nesl k sobě, zamkla jsem dveře!" …začala se hlasitě smát a dala si ruce na obličej.

" A to jsi mě nechala v obavách… ty jedna?! Zasloužila bys naplácat na holou!" …přitáhl si ji blíž a výhružně natáhl svoji ruku, směrem k jejímu pozadí, ale v zápětí jí jen lehce položil na její tělo a jako by zvážněl. Mlčky ji hladil mezi ňadry a sjel bříšky prstů až k jejímu břichu, které hladil, jako by to bylo poprvé a jeho prsty psaly po její kůži něco, co je psáno jen v jeho myšlenkách, srdci a co ona nedokáže přečíst. Zbystřila, věděla, že na něco myslí, že ta náhlá změna nebude jen tak. Chytla ho za ruku.

"Michaeli, stalo se něco?" …podepřela si hlavu, aby její pohled do jeho tváře jí napověděl, co se v něm odehrává.
"Ne, vůbec nic se nestalo, já jen…zamyslel jsem se, představuju si…"…řekl zasněně. Pohladila ho po vlasech, po tváři. "Co si představuješ?"…řekla starostlivě.

"Jak jsi musela být krásná, když jsi nosila Melanii pod srdcem!"…vycítila jeho náhlý smutek, chápala ho, rozuměla mu.

"Michaeli, to když ti otékají nohy, bolí záda, praská kůže na břiše, není zas taková krása, ale máš pravdu, pro ženu je to jen malá oběť za to, že přivede na svět novou, čistou a krásnou bytost, kterou může vychovávat a formovat v dobrého a slušného člověka! A já ti slibuju, že příště už budeš u toho!" Odhadla ho přesně, zahlédla v jeho očích podivný smutek, ale i novou naději.

"Vážně bys chtěla?"…hleděl na ni oddaně "Ano, chtěla! S tebou další dítě zvládnu hravě. Myslím, že i Melanie by uvítala sourozence a navíc, šance je dost vysoká, pokud vím, nepoužili jsme ani jeden, ani jednou žádnou ochranu. Takže, co se třeba nepovedlo teď, vyjde příště! Navíc, když jsem otěhotněla s Mel, nevěřila jsem, že se to může stát. I proto jsem byla tak zaskočená, brala jsem prášky a vidíš? Život si nedá poroučet!" …nezažil ji snad nikdy v takovém rozpoložení, byla něžná, vnímavá, vyrovnaná a svolná mít s ním další děti. Jeho srdce přetékalo vděčností.

"Abbie, má nejdražší Abbie, tohle je to nejkrásnější, co jsi mi mohla říct! Kéž by to bylo brzy." Zabořil zasněně svou tvář do jejích vlasů.

62.kapitola

1. listopadu 2016 v 5:55 ♥ POVÍDKA - Vhodný okamžik

Život je krásný!

Zamžourala očima, víčka měla příliš těžká, když je zmohl spánek. Nevěděla, na jak dlouho, ale přítomnost tepla, které vychází z Michaelova těla, jí dala jasnou odpověď a pocit klidu, zůstal s ní! Usnula v jeho náručí s rukou ovinutou kolem jeho pasu a hlavou opřenou o jeho hruď.

Mírně se nadzvedla, aby ho případně neprobudila a podívala se do jeho tváře. "Michaeli, jak dlouho jsem spala? A kolik je vůbec hodin?"…promnula oči. Láskyplně a něžně ji pohladil horkou dlaní po zádech, usmál se a vtiskl na čelo lehký polibek.

"Dlouho ne, něco přes hodinku, je teprve půl jedné, bylas vyčerpaná z pláče a já tě nechtěl budit, spánek je pro mě posvátný a rád ho ohlídám a zvláště pak tobě, lásko!"Ještě víc se k němu přitiskla, cítila se jako znovuzrozená, lehká a bezstarostná, všechno to, co mu řekla, co ji tolik let trápilo a způsobovalo zlé sny a stálé výčitky, deprese…bylo pryč.

"Musíš být strašně rozlámaný! Jak tě znám, seděl jsi tu bez hnutí, abys mě neprobudil." Pohladila ho smyslně po stehně a těšilo ji, jak se mírně zachvěl s hlavou opřenou o jeho rameno… vnímala jeho paži, jak jí ochranitelsky objímá kolem jejích ramen.

"Znáš mě dokonale!"…usmál se, zvedl jí mírně bradu a podíval se do jejich pomněnkových očí. "Třeba uhodneš, na co myslím právě teď?" …zajal její rty v polibku a odhrnul jí vlasy a přesunul své polibky na její šíji. Zasténala.

"Tak nevím, kdo komu čte myšlenky!"… znovu ho pohladila po stehně, ale s větší razancí a naléhavostí a lehce přejela dlaní k jeho rozkroku, kde se na malou chvíli zastavila a po té pokračovala až nahoru k jeho rozhalené košili a hbitě svojí dlaní vklouzla pod ní, lehce pohladila jeho bradavky a byla ráda, že tentokrát vynechal svůj nátělník. Cítila, jak se napnul, jak tětiva luku. A jeho hlas zhrubl vzrušením…

"Ach Abbie, po této chvíli jsem bytostně toužil a snil, nemůžu uvěřit, že…" …přiložila mu lehce bříška prstů na ústa, které měkce přejela po jejich kontuře.
"Pššt, Michaeli, věř, že jsme na tom úplně stejně! A navíc…mluvili jsme příliš dlouho!"
Bral to jako výzvu, pokyn, přání dát průchod jejich tak dlouho odpírané lásce. Zlehka, jako by nevážila víc, než labutí pírko, si ji vysadil na svůj už tak dost těsný klín, líbal jí a vyhrnoval její temně modré bavlněné šaty výš a držel a tisknul ji k sobě za zadeček...přejel s obavami její nohy, zvláště tu zraněnou.

Abbie zavzdychala přes polibky, které mu zadýchaně opětovala "Je ti to tak pohodlné, můžeme jít ke mně do ložnice?" "Je mi fajn, do ložnice je to daleko!" Chvatně rozepínala jeho košili a stahovala z jeho ramen stejně tak, jako on jí, rychlostí světla, stáhl šaty přes hlavu a odhodil na zem. Seděla na něm jen ve spodním prádle, cítil naběhlé hroty jejich bradavek na svém těle, osvobodil je od toho kousku spodního prádla a přejel dlaní její pevná ňadra, laskal je dotekem svých rukou i úst, když se v pase prohnula dozadu, užíval si všemi smysly její nádherné křivky těla, její hebkou pokožku, která se pod jeho dotekem chvěla.

Každý jeho dotek jí způsoboval rozkoš! Její tělo a kontrola nad ním byla v jeho přítomnosti nemožná a nežádoucí, plně se mu oddala, srdcem, duší i tělem. Potřebovala co nejrychleji cítit ho v sobě, splynout s ním! Rozepla mu pásek u kalhot i zip u poklopce a on se jen mírně nadzvednul, aby mu je mohla stáhnout kalhoty tak, aby dostala to, po čem toužila. Stejně tak obratně jí sundal i kalhotky. Laskal její zvlhlý klín a zdánlivě ignoroval její prosby, které se jí draly z hrdla a vyslovovaly jen ztěžka prosebně jeho jméno…i na něj to působilo jako mučení.

Moc dobře si byl vědom, že ani on sám to dlouho nemůže vydržet. Objala ho svojí hebkou úzkostí, pevně, nadzvedávala se v pravidelném rytmu, byla to zase ta jeho divoká Abbie. Líbali se dravě, stejně tak, jak byly divoké jejích milostné ataky jejich těl. I když ji noha nejspíš bolela, přemáhala to, poznal to. Proto, aniž by ukončil jejich milostné spojení, postavil se, zkřížila mu intuitivně nohy za boky a opatrně ji položil na zem do měkkého koberce, kde jejich milostný tanec pokračoval.

Abbieným tělem začaly projíždět nesčetné vlny rozkoše, sténala do jeho úst spojených v polibcích. Rozechvěla se naplno, když dosáhla svého vrcholného okamžiku, ucítila Michaelovo napětí, které za okamžik po té, vystřídalo uvolnění a neskonalý pocit blaha, které si vychutnali společně, aniž by se od sebe odloučili, kdesi uvnitř ní, jako by vybuchla sopka a jeho teplo ji zcela zaplavilo.

Teprve, když se Michael položil vedle ní na koberec a přivinul ji k sobě, všimla si jeho zpocených pramínků vlasů přilepených na krku a drobných krůpějí potu na jeho čele a krku. Hladila ho po paži a vydýchávala tak dlouho odpíranou slast, kterou jí může dát jen tento muž, kterého milovala.

"Děkuju, Michaeli, tolik jsi mi chyběl, bylo to úžasné!" …vydechla. Políbil ji na spánek a stále ještě zadýchaně jí odpověděl "To já děkuji! Jen díky tobě mám opět pocit, že žiju a že je život krásný!" …usmála se na něj, vnímala to naprosto stejně. Michael se natáhl na sedačku a přikryl je oba dekou, pod kterou usnuli.